Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 5. zasedání.
458.
Společná zpráva
výboru branného a bezpečnostního, výboru sociálně politického a zdravotnického a výboru rozpočtového
k vládnímu návrhu zákona (tisk 445)
o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků.
Výbor branný a bezpečnostní, výbor sociálně politický a zdravotnický a výbor rozpočtový projednaly tuto osnovu ve svých schůzích konaných ve dnech 26. a 27. dubna a 17. května 1950 a usnesly se doporučit Národnímu shromáždění její přijetí s těmito změnami:
V § 5 odst. 1 se v předposledním řádku za slovo "mzda" vkládá čárka;
v § 11 odst. 1 písm. a) se slova "bez jejich viny" z třetího řádku přemisťují do řádku prvého za slovo "byl";
v § 18 odst. 1 se ve čtvrtém řádku za slovo "řízení" vkládá čárka;
v § 20 odst. 1 ve třetím řádku se opravuje slovo "československé" na "československé";
v § 25 odst. 1 č. 17 se ve čtvrté řádce za slovem "službě" škrtá čárka.
Vládní návrh zákona o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků (tisk 445) byl ve výborech Národního shromáždění projedná-
ván současně s vládním návrhem zákona o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců (tisk 442) a vládním návrhem zákona o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon) (tisk 443). Vzhledem k tomu, že účinnost obou posléze jmenovaných zákonů (tisk 442 a 443) je předvídána dnem 1. dubna 1950, naproti tomu účinnost zákona o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků (tisk 445) prvním dnem kalendářního měsíce, jenž následuje po dni vyhlášení, dospěly jmenované výbory k názoru, že při výkladu § 25 vládního návrhu zákona o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků (tisk 445) se tento zákon považuje za "lex specialis". Nároky veřejných zaměstnanců povolaných k službě v branné moci se řídí až do dne účinnosti tohoto zákona (tisk 445) dosavadními předpisy, pokud z něho nevyplývá něco jiného.
V Praze dne 17. května 1950. Za výbor branný a bezpečnostní:
Dr. Klinger v. r.,
místopředseda.
Pošusta v. r.,
zpravodaj.
Za výbor sociálně politický a zdravotnický:
Mátl v. r.,
předseda.
Valo v. r.,
předseda.
Za výbor rozpočtový:
Vojanec v. r.,
zpravodaj.
Dr. Loubal v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne 1950
o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
část první. Rozsah platnosti.
§ 1. Tento zákon upravuje sociální zabezpečeni
1. zaměstnanců povolaných k službě v branné moci tím, že
a) omezuje rozvazatelnost jejich pracovního poměru se strany zaměstnavatele,
b) dává jim nárok na pracovní volno před nastoupením služby v branné moci a
c) upravuje jejich nároky na mzdu nebo plat (dále jen "mzda") po dobu vykonávání této služby;
2. osob povolaných k službě v branné moci (dále jen "povolané osoby") tím, že umožňuje poskytnout jim mimořádný příspěvek;
3. povolaných osob a jejich rodinných příslušníků tím, že upravuje jejich národní pojištění, a
4. rodinných příslušníků povolaných osob tím, že jim dává nárok na zaopatřovací příspěvek.
§ 2.
(1) Ustanovení tohoto zákona o zaměstnancích platí přiměřeně pro učně a domácké dělníky.
(2) Službou v branné moci se podle tohoto zákona rozumí každá služba podle branného zákona vyjma službu vojenských osob z povolání a službu příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku.
(3) Vláda stanoví nařízením, a) které osoby se podle tohoto zákona vyjma jeho část čtvrtou pokládají za rodinné příslušníky a
b) na které jiné služby konané v zájmu obrany státu a v jakém rozsahu se přiměřeně vztahují ustanovení tohoto zákona; při tom může také stanovit potřebné odchylky od jeho ustanovení.
část druhá.
Ochrana zaměstnanců povolaných k službě v branné moci.
§ 3.
Omezení rozvazatelnosti pracovního poměru se strany zaměstnavatele.
(1) Zaměstnavatel nemůže v ochranné době (§ 4) rozvázat s právním účinkem pracovní poměr se zaměstnancem povolaným k službě v branné moci.
(2) Ustanovení odstavce l neplatí:
a) ruší — li se podle příslušných předpisů podnik nebo zastavuje — li se trvale jeho provoz, vyjma případy, kdy se majetková podstata zrušeného podniku začleňuje do jiného podniku, nebo
b) je-li tu důležitý důvod, pro nějž je zaměstnavatel podle příslušných předpisů oprávněn pracovní poměr předčasně zrušit; nemůže jej však zrušit pro zaměstnancovu nemoc nebo úraz.
(3) Výpověď daná zaměstnavatelem před ochrannou dobou tak, že by výpovědní lhůta skončila za jejího běhu, je sice platná, avšak výpovědní lhůta v takovém případě končí teprve uplynutím ochranné doby podle § 4, odst. 2 a 3.
2
§ 4. Ochranná doba.
(1) Ochranná doba počíná dnem, kdy byl zaměstnanci doručen povolávací rozkaz nebo kdy byla uveřejněna vyhláška obsahující hromadný povolávací rozkaz, nejdříve však 3 měsíce přede dnem stanoveným k nastoupení služby.
(2) Ochranná doba končí uplynutím 14 dnů po skončení služby v branné moci. Brání-li zaměstnanci po skončení této služby v nastoupení práce důležitá příčina, kterou nezavinil úmyslně ani hrubou nedbalostí, končí ochranná doba uplynutím 14 dnů po pominutí důležité příčiny, nejpozději však uplynutím 6 měsíců po skončení služby v branné moci. Brání-li však zaměstnanci v nastoupení práce nemoc způsobená nebo zhoršená touto službou nebo úraz utrpěný jejím výkonem a zaměstnanec tuto nemoc nebo úraz nezavinil úmyslně ani hrubou nedbalostí, a osvědčí-li úřední lékař před uplynutím uvedených 6 měsíců, že zaměstnanec bude schopen konat práci v svém dosavadním zaměstnání nejpozději do dalších 6 měsíců, končí ochranná doba nejpozději uplynutím l roku po skončení služby v branné moci.
(3) Zaměstnanec, který pro důležitou příčinu uvedenou v odstavci 2 nemůže nastoupit práci, je povinen to oznámit bez zbytečného průtahu svému zaměstnavateli. Nesplní-li tuto povinnost, končí ochranná doba uplynutím 14 dnů ode dne skončení služby v branné moci.
§ 5. Pracovní volno.
(1) Zaměstnanci povolanému k službě v branné moci přísluší přede dnem stanoveným povolávacím rozkazem (určovacím lístkem) k jejímu nastoupení pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, nejdéle však 3 dny. Do těchto dnů se započítává doba potřebná k nejkratší cestě z místa trvalého pobytu do místa nastoupení. Trval-li zaměstnancův pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku v den uvedený v první větě aspoň 2 týdny, přísluší mu za dobu poskytnutého pracovního volna mzda, jako kdyby pracoval. Bližší úpravu provede vláda nařízením.
(2) Zaměstnanec, který bez vážného důvodu opustí práci před prvním dnem pracovního volna, jež mu náleží, ztrácí případný nárok na mzdu za celé toto pracovní volno.
§ 6.
Povinnost nastoupit práci. (1) Zaměstnanec je po skončení služby v branné moci povinen nastoupit práci v svém
dosavadním zaměstnání bez zbytečného průtahu, nejpozději však
a) do 3 dnů, netrvala-li tato služba déle než 5 měsíců, a
b) do l týdne, trvala-li tato služba déle než 5 měsíců.
(2) Bližší úpravu provede vláda nařízením.
§ 7. Mzda.
(1) Zaměstnanci povolanému k službě v branné moci, jehož pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku trvá v den stanovený povolávacím rozkazem (určovacím lístkem) k nastoupení služby aspoň 2 týdny, přísluší před jejím nastoupením od zaměstnavatele mzda za první 2 týdny od uvedeného dne. Zaměstnanci, který základní nebo náhradní službu vykonává ve dvou nebo více částech, přísluší před nastoupením druhé nebo další části služby od zaměstnavatele mzda za l týden ode dne stanoveného k nastoupení druhé nebo další části služby. Zaměstnanci, který bez vážného důvodu opustil práci před prvním dnem pracovního volna, jež mu náleželo, krátí se nárok na mzdu podle ustanovení první a druhé věty o jednu šestinu za každý neomluveně zameškaný pracovní den (směnu).
(2) Vedle nároku podle první věty odstavce l přísluší tam uvedenému zaměstnanci, který vykonává službu v branné moci vyjma službu základní a náhradní, po dobu vykonávání služby, pokud přesahuje 2 týdny, nejdéle však po dobu dalších 4 týdnů, od zaměstnavatele mzda, snížená o částku, která 'bude stanovena podle odstavce 3. Nárok na tuto sníženou mzdu vzniká jen tehdy, má-li zaměstnanec rodinné příslušníky, jejichž zaopatření na něm podstatně závisí a o něž není v té době postaráno jinak.
(3) Bližší úpravu provede vláda nařízením, které také stanoví, o jakou částku se snižuje mzda podle odstavce 2 a kdy přísluší zaměstnanci nárok na ni výjimečně po dobu nejdéle 6 týdnů.
(4) Mzda podle odstavců l a 2 se nezapočítává do vyměřovacího základu podle předpisů o národním pojištění a je osvobozena od daně ze mzdy.
(5) Po skončení služby v branné moci přísluší zaměstnanci mzda ode dne opětného nastoupení práce. Nemůže-li však nastoupit práci pro nemoc nebo úraz a zaměstnankyně také z důvodu těhotenství nebo mateřství, přísluší jun mzda podle obecných předpisů.
§ 8.
Jiné peněžité a naturální požitky.
(1) Za dobu, po kterou zaměstnanec vykonává službu v branné moci, a po jejím skončení až do dne nastoupení práce nepřísluší mu od zaměstnavatele vyjma mzdu uvedenou v § 7 žádné jiné peněžité požitky podle dosavadních předpisů.
(2) Po dobu uvedenou v odstavci l přísluší zaměstnanci z naturálních požitků toliko byt; pokud ho po uvedenou dobu používá sám nebo jeho rodinní příslušnici, přísluší mu také otop a světlo.
§ 9. Neplatná ujednání.
Ujednání odporující ustanovením §§ 3 až 8 nebo předpisům vydaným podle nich jsou neplatná, a to i když byla uzavřena před jejich účinností.
§ 10. Příspěvek zaměstnavatelům.
Vláda může nařízením stanovit, že některým zaměstnavatelům lze z veřejných prostředků poskytnout příspěvek na úhradu nákladů, které pro ně vyplývají z ustanovení druhé části tohoto zákona.
část třetí. Mimořádný příspěvek.
§ 11
(1) Vláda stanoví nařízením, kdy lze poskytnout povolaným osobám z veřejných prostředků mimořádný příspěvek k zmírnění tvrdostí, k nimž by došlo při provádění tohoto zákona, zejména, jde-li o zaměstnance povolané k službě v branné moci,
a) jejichž pracovní poměr byl bez jejich viny v ochranné době zaměstnavatelem rozvázán s právním účinkem, nebo
b) jimž nepřísluší přede dnem stanoveným k nastoupení uvedené služby mzda za dobu poskytnutého pracovního volna a za první 2 týdny od uvedeného dne, po případě snížená mzda podle § 7 odst. 2.
(2) Nebylo-li by možno zmírnit tvrdosti, k nimž by došlo při provádění tohoto zákona, na podkladě vládního nařízení uvedeného v odstavci 1, může ministerstvo práce a sociální péče učinit opatření k jejich zmírnění.
Část čtvrtá.
Národní pojištění.
Nároky povolaných osob.
§ 12.
(1) O zabezpečení povolaných osob v případě nemoci a mateřství platí všeobecné předpisy o vojenské nemocenské péci, pokud se dále nestanoví jinak.
(2) Osoby, které byly v den před nastoupením služby v branné moci (§ 2 odst. 2) povinně pojištěny pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění, nemají po dobu vykonávání této služby nárok na dávky nemocenského pojištění podle uvedeného zákona.
(3) Po skončení služby v branné moci mají osoby uvedené v odstavci 2 nárok na nemocenské dávky jen podle zákona o národním pojištění, a to i v tom. případě, vznikla-li skutečnost zakládající tento nárok během uvedené služby.
(4) Nárok na nemocenské dávky jen podle zákona o národním pojištění mají také osoby, u nichž zanikly předpoklady pro povinné nemocenské pojištění v době od počátku ochranné doby (§ 4 odst. 1) do 6 týdnů po skončení služby v branné moci, vznikla-li skutečnost zakládající tento nárok během uvedené služby nebo do 6 týdnů po jejím skončení.
(5) Nedotčeny zůstávají nároky na dávky, které mají podle § 5 odst. 2 zákona o vojenské nemocenské péci po skončení služby v branné moci osoby, jež před nastoupením této služby nepodléhaly povinnému pojištění pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění a které nemají nárok na zaopatření podle předpisů o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.
§ 13.
(1) Pokud nelze stanovit u osob uvedených v § 12 odst. 3 a 4 vyměřovací základ pro dávky nemocenského pojištění podle příznivějších obecných ustanovení zákona o národním pojištění, stanoví se podle příjmu stejně starého zaměstnance přibližně stejného druhu zaměstnání a se stejnou základní mzdou.
(2) Pro národní pojištění důchodové se doba vykonávání služby v branné moci posuzuje vždy jako doba náhradní podle zákona o národním pojištění (§ 61 odst. 2 písm. b) a § 71 odst. 3 a 5 téhož zákona).
§ 14.
(1) Vláda stanoví nařízením, které osoby konající službu v branné moci nebo jiné služby v zájmu obrany státu a které nejsou podle dosavadních předpisů účastný vojenské nemocenské péče, stávají se jejími účastníky a jak se upraví jejich národní pojištění.
(2) ústřední národní pojišťovna stanoví v dohodě s jednotnou odborovou organisací a s vrcholnými zájmovými organisacemi vyhláškou v příslušném úředním listě, za jakých podmínek ožívá dobrovolné pokračování v pojištění a dobrovolné pojištění osob, které byly takto pojištěny v den před nastoupením služby v branné moci.
§ 15. Nároky rodinných příslušníků.
(1) Rodinným příslušníkům osob, na něž se vztahují ustanovení § 12, kteří nemají v případě nemoci a mateřství nárok na dávky ze svého pojištění, poskytuje ústřední národní pojišťovna dávky nemocenského pojištění podle ustanovení zákona o národním pojištění o dávkách rodinným příslušníkům.
(2) Zemře-li rodinný příslušník některé z osob uvedených v § 12, poskytne ústřední národní pojišťovna pohřebné podle § 49 zákona o národním pojištění.
(3) Dávky podle odstavců l a 2 se poskytují po dobu, po kterou osoby uvedené v § 12 mají nárok na nemocenské dávky podle zákona o vojenské nemocenské péči nebo podle zákona o národním pojištění.
(4) Vláda stanoví nařízením, kdy ustanovení tohoto paragrafu platí také pro rodinné příslušníky osob uvedených v § 14 odst. 1.
(6) Rodinnými příslušníky podle čtvrté části tohoto zákona se rozumějí osoby, které se pokládají za rodinné příslušníky podle zákona o národním pojištění.
§ 16. Pojistné.
(1) Za osoby uvedené v § 12 odst. 2 a za osoby, které v den před nastoupením služby v branné moci byly povinně pojištěny pouze v důchodovém pojištění podle zákona o národním pojištění, neplatí se po dobu vykonávání této služby pojistné podle uvedeného zákona. Plátce pojistného je povinen ohlásit příslušné okresní národní pojišťovně nastoupení a ukončení pojištěncovy služby v branné moci.
(2) Vláda stanoví nařízením, zda, po případě v jakém rozsahu platí ustanovení odstavce l
obdobně pro úpravu provedenou podle § 14 odst. l a podle § 15 odst. 4.
Část pátá. Zaopatřovací příspěvek.
§ 17. Nárok na příspěvek a jeho výše.
(1) Rodinní příslušníci povolaných osob mají nárok na zaopatřovací příspěvek (dále jen "příspěvek"), závisí-li jejich zaopatření podstatně na povolaných osobách a není-li o ně v době, kdy tyto osoby vykonávají službu v branné moci, postaráno jinak.
(2) Nároku na příspěvek se nelze vzdát a nelze jej zcizit ani zatížit. Rovněž na něj nelze vést exekuci nebo jej postihnout zajišťovacím opatřením. Jednání odporující ustanovením první věty jsou právně neúčinná.
(3) Vláda stanoví nařízením,
a) kdy vzniká a zaniká nárok na příspěvek,
b) po kterou dobu tento nárok odpočívá,
c) jaká je výše příspěvku a
d) kdy a jak se příspěvek vyplácí.
(4) Příspěvek je osvobozen od daně důchodové.
§ 18. Řízení.
O) Nárok na příspěvek se uplatňuje přihláškou, o níž rozhoduje okresní národní výbor. Vláda může nařízením stanovit odchylky od obecných předpisů o správním řízení, nutné pro zvláštní povahu řízení o příspěvku.
(2) Oprávnění rodinní příslušníci, po případě jejich zákonní zástupci jsou povinni neprodleně oznámit úřadu, který příspěvek vyplácí, každou skutečnost, jež může mít vliv na další trvání nároku na příspěvek nebo na jeho výši.
§ 19. Vrácení příspěvku.
(O Příjemci, jemuž byl příspěvek zcela nebo zčásti poskytnut, ač pro to nebylo právního podkladu, uloží okresní národní výbor, aby jej nebo jeho část vrátil, a to
1. bez časového omezení, jestliže rodinný příslušník, po případě jeho zákonný zástupce
a) nesplnil oznamovací povinnost stanovenou v § 18 odst. 2, nebo
b) přivodil přiznání nebo výplatu příspěvku tvrzením nepravdivých nebo zatajením závažných skutečností, anebo
c) byl soudem pravomocně odsouzen proto, že vyloudil poskytnutí příspěvku trestným činem;
2. za dobu l roku přede dnem, v němž mu byl doručen výměr stanovící povinnost příspěvek vrátit, ve všech ostatních případech.
(2) Pravoplatná rozhodnutí podle odstavce l jsou exekučními tituly a vykonávají se politickou nebo soudní exekucí. V případech hodných zvláštního zřetele může krajský národní výbor prominout vrácení neprávem přijatého příspěvku nebo jeho části.
(3) částky, jejichž vrácení lze požadovat podle ustanovení odstavce l, mohou být také započteny na vrub částek, které příjemci příspěvků příslušejí podle předpisů o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce. Opatřeními podle předchozí věty nesmí být ohrožena výživa rodinného příslušníka.
§ 20.
Bezdomovci a cizí státní příslušníci.
(1) Bezdomovci, kteří mají trvalý pobyt na území československé republiky, se při posuzování nároku na příspěvek považují za československé občany.
(2) Cizí státní příslušníci, kteří mají trvalý pobyt na území československé republiky a kteří splňují podmínky vyplývající z § 15, mají nárok na příspěvek jen tehdy, přiznávají — li předpisy státu, jehož jsou příslušníky, československým občanům obdobný nárok. Vládní nařízení stanoví, kdy podmínka vzájemnosti nemusí být splněna.
Část šestá.
Zvláštní ustanovení platná v době zvýšeného ohrožení státu.
§ 21.
(1) V době zvýšeného ohrožení státu platí tyto odchylky:
1. Příspěvek podle časti páté může být v případech hodných zvláštního zřetele přiznán i osobám, které nejsou rodinnými příslušníky ve smyslu § 2 odst. 3 písm. a), splňují — li ostatní stanovené podmínky.
2. Výši příspěvku může upravit ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy financí a národní obrany vyhláškou v příslušném úředním listě.
(2) Vláda může pro dobu uvedenou v odstavci l stanovit nařízením další odchylky od ustanovení tohoto zákona.
část sedmá.
Ustanovení trestní, společná, přechodná a závěrečná.
§ 22. Trestní ustanovení.
(1) Přestupku se dopouští, nejde-li o čin trestný soudně, kdo
a) přivodí přiznání či výplatu mimořádného nebo zaopatřovacího příspěvku tvrzením nepravdivých nebo zatajením závažných skutečností nebo
b) neprodleně neoznámí úřadu, který příspěvek vyplácí, skutečnost, jež má vliv na další trvání nároku na příspěvek nebo na jeho výši, ač byl k tomu podle ustanovení § 18 odst. 2 povinen, takže tím státu byla nebo mohla být způsobena škoda.
(2) Přestupky podle odstavce l trestají okresní národní výbory pokutou do 10. 000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do 14 dnů anebo oběma těmito tresty.
(3) Pro případ nedobytnosti pokuty se vyměří náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do 14 dnů. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu přesahovat 14 dnů.
(4) Jednání a opominutí příčící se ustanovením části čtvrté se trestají podle trestních ustanovení zákona o národním pojištění, po případě zákona o vojenské nemocenské péči.
§ 23. Osvobození od poplatků a dávek.
Písemnosti a úřední úkony ve věcech mimořádného a zaopatřovacího příspěvku jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.
§ 24.
Mzdové nároky některých
zaměstnanců za dobu od 1. ledna
do 23. září 1949.
(1) Vyhláška ministerstva práce a sociální péče č. 964/1949 Ú. 1. I, kterou se upravují mzdové nároky zaměstnanců vykonávajících vojenskou činnou službu, ve znění vyhlášky č. 991/1949 Ú. 1. I, platí i pro zaměstnance (učně) tam uvedené a obdobně též pro domácké dělníky, kteří nastoupili vojenskou činnou službu v době od 1. ledna do 23. září 1949.
(2) Bylo-li osobě, na niž se vztahuje ustanovení odstavce l, vyplaceno za dobu od 1. ledna
do 23. září 1949 podle předpisů v této době platných na mzdě více, než jí přísluší podle předpisů uvedených v odstavci l, není povinna přeplatek vrátit.
(3) Osoba, na niž se vztahuje ustanovení odstavce l a jejímž rodinným příslušníkům byl za dobu od 1. ledna do 23. září 1949 vyplácen státní vyživovací příspěvek, má vůči zaměstnavateli nárok jen na rozdíl mezi mzdou (sníženou mzdou) a vyplaceným státním vyživovacím příspěvkem.
(4) Zaměstnavatelé, kteří jsou soukromými podnikateli, jsou povinni uhradit úřadu nebo orgánu, jenž vyživovací příspěvek vyplatil, částky, o něž se podle odstavce 3 zmenšil nárok tam uvedených osob na mzdu (sníženou mzdu).
Poměr k dosavadním předpisům. § 25.
(1) Vyjma předpisy uvedené v § 26 odst. l pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti všechny předpisy, po případě jejich jednotlivá ustanovení, pokud upravují věci, na něž se vztahuje druhá a čtvrtá část tohoto zákona. Zejména pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti:
1. Ustanovení § 11 zákona č. 9/1914 ř. z., o statkových úřednících,
2. ustanovení § 30 odst. l až 4 zákona č. 15/ 1914 ř. z. (služební pragmatiky),
3. ustanovení § 34 odst. l až 4 zákona č. 319/ 1917 ř. z. (služební pragmatiky učitelů),
4. zákon č. 61/1925 Sb., o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních),
5. ustanovení § 38 vládního nařízení č. 113/ 1926 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě,
6. ustanovení § 22 vládního nařízení č. 114/
1926 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů pomocných zřízenců,
7. ustanovení § 113 odst. 3 vládního nařízení č. 15/1927 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů zaměstnanců československých státních drah ve znění vládního nařízení č. 146/1946 Sb.,
8. ustanovení § 23 vládního nařízení č. 21/
1927 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů sekundárních lékařů v civilních státních ústavech léčebných a humanitních a ve všeobecné nemocnici v Praze a asistentů ve státních ústavech pro vzdělání a výcvik porodních pomocnic (babických školách) a ve státním ústavě pro zubní lékařství,
9. ustanovení § 31 vládního nařízení č. 22/ 1927 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů světských ošetřovatelů v civilních státních ústavech léčebných a humanitních a ve všeobecné nemocnici v Praze,
10. ustanovení § 16 vládního nařízení č. 23/ 1927 Sb., o úpravě platových poměrů státních obecních (městských) a obvodních lékařů,
11. ustanovení § 31 odst. l až 4 vládního nařízení č. 162/1928 Sb., o služebním poměru učitelstva obecných a občanských (měšťanských) škol,
12. ustanovení § 24 zákona č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích, a ustanovení § 34 č. 5 téhož zákona, pokud mluví o povolání k vykonávání vojenské služby, přesahující zákonnou dobu cvičení ve zbrani,
13. ustanovení § 4 a § 5 věty první a druhé zákona č. 279/1934 Sb., o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech, ve znění zákona č. 131/1946 Sb.,
14. ustanovení § 7 zákona č. 189/1936 Sb., o pracovním poměru redaktorů,
15. ustanovení § 3 věty první, §§ 12 až 22, §§ 25 až 29, §§ 44 až 48 a § 66 zákona č. 80/ 1943 SI. z., o úpravě některých právních poměrů souvisících s výkonem vojenské a jiné obdobné služby,
16. zákon č. 18/1946 Sb., o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu,
17. zákon č. 216/1947 Sb., o služebním příjmu a mzdě státních a některých jiných veřejných zaměstnanců, povolaných k presenční službě nebo vojenskému výcviku v některých nástupních termínech,
18. ustanovení § 55 zákona č. 236/1948 Sb., o vojenské nemocenské péči,
19. vládní nařízení č. 15/1949 Sb., o nároku na služební plat některých státních zaměstnanců po dobu cvičení ve zbrani (služebního cvičení), a
20. vyhláška ministerstva práce a sociální péče č. 964/1949 ú. 1. I, kterou se upravují mzdové nároky zaměstnanců vykonávajících vojenskou činnou službu, ve znění vyhlášky č. 991/1949 Ú. 1. I.
(2) Dále pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti:
1. Zákon č. 530/1919 Sb., o státním příspěvku vyživovacím,
2. vládní nařízení č. 582/1919 Sb., jímž se provádí zákon ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb., o státním příspěvku vyživovacím,
3. zákon č. 120/1921 Sb., kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou, jehož platnost byla prodloužena zákonem č. 476/1921 Sb., ve znění vládního nařízení č. 279/1936 Sb.,
4. opatření Stálého výboru č. 227/1938 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o státním příspěvku vyživovacím,
5. ustanovení §§ 112 až 126 a § 188 odst. 2 zákona č. 80/1943 Sl. z.,
6. vládní nařízení č. 29/1945 Sb., o zvýšení státního příspěvku vyživovacího,
7. zákon č. 15/1946 Sb., o zvýšení státního příspěvku vyživovacího, a
8. zákon č. 85/1949 Sb., jímž se zrušují vyživovací komise zřízené podle zákona o státním příspěvku vyživovacím a přenáší jejich působnost na národní výbory.
§ 26. (1) Nedotčeny zůstávají
1. předpisy o působnosti národních výborů a závodních zastupitelstev zaměstnanců při rozvazování pracovního poměru a
2. vládní nařízení č. 73/1949 Sb., o sociálním
pojištění příslušníků vojenských oddílů přidělených k báňským nebo jiným pracím. (2) Kde jiné předpisy mluví o státním vyživovacím příspěvku, rozumí se jím nadále zaopatřovací příspěvek podle tohoto, zákona.
§ 27.
Přechodné užívání dosavadních předpisů.
Dokud vláda nevydá nařízení k provedení tohoto zákona, postupuje se přiměřeně podle dosavadních předpisů vztahujících se na věci, které mají být upraveny nařízením. Jednáni a opominutí příčící se těmto dosavadním předpisům se trestají však podle ustanovení § 22.
§ 28. účinnost a provedení zákona.
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce, jenž následuje po dni vyhlášení; provedou jej ministři práce a sociální péče, vnitra, financí, spravedlnosti a národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Státní tiskárna v Praze. —2117-50.