Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období 5. zasedáni.
452.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ..... 1950
o telekomunikacích.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. účel zákona.
Telekomunikace slouží rozvoji hospodářství, zvýšení hmotné i kulturní úrovně lidu a zajištění bezpečnosti a obrany státu; proto je nutno telekomunikační zařízení zřizovat a provozovat plánovitě a hospodárně, chránit jejich provoz před rušením a zabránit jejich zneužívání.
, § 2.
Pojem telekomunikačních zařízení.
(1) Telekomunikační zařízení jsou zařízení k dopravě zpráv, obrazů a návěští elektrickou energií (zejména drátový telegraf a telefon, radiotelegraf a radiotelefon), vysílací a přijímací zařízení rozhlasová a televisní a všechna ostatní vysílací a přijímací radioelektrická zařízení.
(2) Vláda může stanovit nařízením, že se tento zákon vztahuje i na jiná zařízení k dopravě zpráv.
Zřizování a provozování telekomunikačních
zařízení.
§ 3.
(1) Ke zřizování a provozování telekomunikačních zařízení je třeba povolení, pokud tento zákon nestanoví jinak (§|§ 4 a 5).
(2) Povolení uděluje:
a) poštovní správa pro všechna telekomunikační zařízení s výjimkou vysílacích radioelektrických stanic pokusných a amatérských;
b) ministerstvo vnitra nebo orgány jím pověřené pro vysílací radioelektrické stanice pokusné a amatérské.
(3) Povolení ke zřízení a provozování vysílacích radioelektrických stanic se uděluje v dohodě s ministerstvem národní obrany, po případě i jinými zúčastněnými ústředními úřady nebo orgány jimi pověřenými.
(4) Telekomunikační zařízení, pro něž bylo uděleno povolení, podléhají dozoru orgánu příslušného podle odstavce 2.
(6) V zásadě se vyžaduje povolení též pro radioelektrická zařízení na lodích, letadlech a jiných dopravních prostředcích uvnitř československé republiky, jakož i pro radioelektrická zařízení na československých lodích a letadlech v cizině; na základě mezinárodních smluv lze povolit výjimky.
(6) Bližší předpisy k provedení ustanovení odstavců l až 5 vydá vláda nařízením, při čemž podrobnější úpravu může svěřit obecným právním předpisům.
§ 4.
(1) Bez povolení mohou v rozsahu dále uvedeném zřizovat a provozovat telekomunikační zařízení:
a) podnik pro poštovní a telekomunikační styk (dále jen "poštovní podnik")
všechna telekomunikační zařízení (s výjimkou rozhlasových a televisních vysílacích stanic), zejména zařízení pro veřejné používání;
b) podnik pro rozhlas a televisi
telekomunikační zařízení k účelům rozhlasového a televisního vysílání a příjmu;
c) vojenská správa
telekomunikační zařízení k vojenským účelům;
d) Sbor národní bezpečnosti
telekomunikační zařízení pro účely národní bezpečnosti;
e) drážní podniky pro veřejnou přepravu
telekomunikační zařízení pro drážní službu;
f) letecká správa
telekomunikační zařízení pro leteckou službu s výjimkou radioelektrických stanic na letadlech;
g) vodní a plavební správa
telekomunikační zařízení pro vodní a plavební službu s výjimkou radioelektrických stanic na lodích.
(2) Koordinace činnosti v oboru telekomunikací se upraví dohodami mezi zúčastněnými ústředními úřady nebo orgány jimi pověřenými.
(3) Drážní podniky pro veřejnou přepravu, letecká správa a plavební správa mohou po dohodě s poštovním podnikem obstarávati svými telekomunikačními zařízeními též službu pro veřejnost ve stanicích drah, ve vlacích, na letadlech a na lodích.
(4) Jakým způsobem plní subjekty uvedené v odstavci l úkoly obrany státu a jakým způsobem bude upravena součinnost mezi nimi a vojenskou správou směřující k zajištění těchto úkolů, stanoví příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany. Dokud podle předchozí věty nebude stanoveno jinak, zůstává zákon č. 131/1936 Sb., o obraně státu, nedotčen.
§ 5.
Povolení není třeba ke zřízení a provozování drátových telegrafů, telefonů a elektrických návěštních zařízení uvnitř budov nebo na souvislých pozemcích téhož vlastníka, pokud jejich vedení nepoužívá veřejně přístupné cesty. Tato telekomunikační zařízení nesmějí být bez zvláštního povolení poštovní správy připojena na telekomunikační zařízení jiného provozovatele nebo překračovat státní hranice a mohou být podrobena jejímu dozoru.
§ 6.
Použití telekomunikačních zařízení z důvodů veřejného zájmu.
(1) Při poruchách poštovních telekomunikačních zařízení nebo z jiných důvodů veřejného zájmu může poštovní správa uložit provozovatelům telekomunikačních zařízení povolených podle § 3, aby dali tato zařízení bez úplaty k použití poštovnímu podniku. Rovněž jim může uložit, aby konali pro poštovní podnik určité úkony za přiměřenou náhradu; výši této náhrady určí poštovní správa.
(2) Stejné oprávnění náleží vojenské správě a Sboru národní bezpečnosti, jde-li o naléhavé zájmy obrany státu nebo národní bezpečnosti.
§ 7.
Ochrana provozu telekomunikačních zařízení.
(1) Telekomunikační zařízení musí být zřízena a provozována tak, aby se navzájem škodlivě nerušila.
(2) Rovněž elektrické přístroje a zařízení jakéhokoli druhu je nutno upravit a používat tak, aby — pokud je to technicky možno — nerušily škodlivě provoz telekomunikačních zařízení, zejména radioelektrických.
(3) Držitelům zařízení působících rušení lze uložit, aby vhodnou úpravou škodlivé rušení odstranili nebo takovou úpravu dovolili; lze jim i zakázat používání těchto zařízení.
(4) Podrobnosti upraví vláda nařízením, jímž zejména vymezí pojem škodlivého rušení, určí, kdy lze použít ustanovení odstavce 3 a kdo nese náklady s potřebnou úpravou spojené, a stanoví orgány příslušné pro projednávání případů rušení.
'§ 8.
Povolení k přechovávání vysílacích radioelektrických stanic.
(1) Vysílací radioelektrické stanice (i neúplné) lze přechovávat jen s povolením ministerstva vnitra nebo orgánů jím pověřených; povolení k přechovávání neopravňuje k provozování těchto stanic.
(2) Povolení podle odstavce l potřebuje i ten, kdo tato zařízení opravuje nebo prodává.
(3) Ustanovení předcházejících odstavců se nevztahují na vysílací radioelektrické stanice, které přechovávají:
a) subjekty uvedené v § 4 odst. l,
b) provozovatelé vysílacích radioelektrických zařízení povolených podle § 3, pokud přechovávaná zařízení jsou přiměřenou zálohou pro zařízení v provozu,
c) oprávnění výrobci vysílacích radioelektrických zařízení.
(4) Dozor na vysílací radioelektrické stanice, pro jejichž přechovávání bylo uděleno povolení, vykonává ministerstvo vnitra nebo orgány jím pověřené.
(5) Podrobné předpisy o přechovávání vysílacích radioelektrických stanic vydá ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvy národní obrany a pošt a vyhlásí je v příslušném úředním listě.
§ 9.
Působnost poštovní správy v oboru telekomunikací.
(1) Správa věcí telekomunikačních a dozor na telekomunikace náleží poštovní správě. Ke správě věcí telekomunikačních náleží zejména:
a) pečovat o koordinaci telekomunikací a o jednotné projednávání mezinárodních telekomunikačních záležitostí;
b) stanovit podmínky pro zřizování a používání poštovních telekomunikačních zařízení a služeb;
c) stanovit poplatky za zřizování a používání poštovních telekomunikačních zařízení a služeb podle obecných zásad pro cenotvornou činnost;
d) udělovat povolení ke zřízení a provozování telekomunikačních zařízení [§ 3 odst. 2 písm. a)].
(2) Správu věcí telekomunikačních a dozor, pokud jde o telekomunikační zařízení zřízená a provozovaná podle § 4 odst. l písm. b) až g), vykonávají příslušné ústřední úřady.
§ 10.
Činnost poštovního podniku v oboru telekomunikací.
(1) Poštovnímu podniku náleží mimo svěřenou působnost správní (§ 15 odst. ) zejména zřizovat telekomunikační síť pro veřejné používání a obstarávat telekomunikační styk.
(2) Kde má poštovní podnik potřebná zařízení, je povinen poskytnout své služby každému, kdo vyhoví stanoveným podmínkám.
(3) Poštovní správa může omezit poštovní telekomunikační styk nebo jej úplně zastavit v době zvýšeného ohrožení státu nebo z jiných důvodů veřejného zájmu.
(4) Soukromé zprávy, jejichž obsah může ohrozit bezpečnost státu nebo jeho hospodářské zájmy nebo které jinak odporují zákonům, jsou z dopravy vyloučeny.
§ 11. Telekomunikační poplatky.
(1) Každý, pro něhož se zřizují nebo kdo používá poštovních telekomunikačních zařízení nebo služeb, je povinen zaplatit stanovené poplatky. Poštovní podnik dopravuje zdarma jen zprávy, jimž byly přiznány tytéž výhody jako jeho vlastním služebním zprávám.
(2) Kdy se vracejí poplatky, stanoví poštovní správa v předpisech o zřizování a používání telekomunikačních zařízení a služeb.
(3) Za povolení ke zřízení a provozování telekomunikačních zařízení, udělená podle § 3 odst. 2 písm. a), lze vybírat poplatky. Bližší předpisy budou vydány podle § 3 odst. 6.
(4) Nezaplacené poplatky se vymáhají správní exekucí; exekučním titulem je výkaz dlužných poplatků.
§ 12.
Odpovědnost poštovního podniku.
Poštovní podnik nepřejímá vůči uživatelům telekomunikačních zařízení a služeb žádnou odpovědnost, zejména pokud jde o náhradu škody.
§ 13.
Stížnosti.
(1) Kdo se cítí poškozen jednáním poštovního podniku, pokud jde o zřizování a používání telekomunikačních zařízení a služeb a správnost poplatků, může si stěžovat u orgánů určených poštovní správou. Příslušnost řádných soudů v těchto věcech je vyloučena.
(2) Pro řízení o stížnostech se použije obdobně předpisů, platných pro řízení ve věcech správních.
§ 14. Telekomunikační tajemství.
(1) Poštovní podnik a jeho zaměstnanci jsou povinni zachovávat tajemství jak o obsahu přijatých a zprostředkovaných zpráv, tak i o jménech korespondujících stran a o číslech rozmlouvajících účastnických stanic a nesmějí vyzrazovat jakékoliv údaje týkající se dopravovaných nebo zprostředkovaných zpráv.
(2) údaje o dopravovaných nebo zprostředkovaných zprávách siní poštovní podnik sdělit jen odesilateli a adresátu nebo jejich oprávněným zástupcům nebo právním nástupcům. Soudům a úřadům smí poštovní podnik vydat dopravované a zprostředkované zprávy, sdělit údaje o nich nebo dovolit nahlížení do poštovdokladů jen v případech stanovených zákonem.
(3) Všeobecná povinnost oznamovat určité trestné činy stanovená zákonem není ustanoveními odstavců 1 a 2 dotčena.
(4) Ustanovení předcházejících odstavců platí přiměřeně i pro ostatní provozovatele telekomunikačních zařízení a jejich zaměstnance.
§15. Zmocňovací ustanovení.
(1) Vláda může nařízením svěřiti provádění některých úkolů veřejné správy v oboru telekomunikací národním výborům.
(2) Ministr pošt může pověřit 'poštovní podnik prováděním některých úkolů veřejné správy v oboru telekomunikací; pokud neučiní jiných opatření, zůstává nedotčeno pověření provedené na základě ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 151/1949 Sb., o československé poště, národním podniku.
§ 16. Zrušovací ustanovení.
(1) Zrušuje se platnost zákona č. 60/1923 Sb., o telegrafech, — s výjimkou trestních ustanovení obsažených v §§ 16 až 20 — jakož i použivatelnost nařízení ministra dopravy a techniky č. 235/1943 Sb., o právu nakládati s telefonními přístroji.
(2) Předpisy vydané podle zákona č. 60/ 1923 Sb. zůstávají v platnosti, pokud neodporují tomuto zákonu nebo předpisům podle něho vydaným.
(3) Oprávnění ke zřizování a provozování telekomunikačních zařízení nabytá podle zákona č. 60/1923 Sb. se pokládají — s výjimkou vysílacích radioelektrických stanic — za povolení udělená podle tohoto zákona.
§ 17. účinnost a provedení.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1950; provedou jej ministři pošt, vnitra, národní obrany, informací a osvěty, průmyslu, dopravy a techniky.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
Zákon o telegrafech z 23. března 1923 č. 60 Sb. nevyhovuje již plně novému hospodářskému řádu a nové organisaci státního aparátu a některá jeho ustanovení se stala vzhledem k vývoji telekomunikační techniky nedostačujícími. Tyto nedostatky má odstranit navrhovaný zákon.
Osnovaný zákon upravuje zejména zřizování a provozování telekomunikačních zařízení. K telekomunikačním zařízením náležejí především zařízení k dopravě zpráv elektrickou energií, t. j. telegraf a telefon, drátový i bez-
drátový, a elektrická návěštní zařízení. K telekomunikačním zařízením dále náležejí zařízení rozhlasová a televisní. Vývoj techniky poslední doby přinesl ještě další elektrická vysílací a přijímací zařízení (zejména radioelektrická), u nichž vysílání značek, signálů nebo impulsů neslouží již dopravě zpráv nebo rozhlasu a televisi, nýbrž účelům jiným (měření, dálkové řízení dopravních prostředků a j. ).
Dosavadní zákon o telegrafech, který byl vydán v době, kdy rozhlas a jiná radioeletrická zařízení nebyla ještě rozšířena, zahrnoval všechna uvedená zařízení souhrnným názvem
"telegraf". Nový zákon používá výstižnějšího souhrnného označení "telekomunikační zařízení".
Shodně s tím byl pro osnovaný zákon zvolen název "zákon o telekomunikacích". Výraz "telekomunikace" je běžně používán v odborných kruzích a ve styku mezinárodním a užívá se i v tisku a běžné mluvě. Telekomunikacemi se rozumí činnost příslušných zařízení, po případě i sama sdělení (podle mezinárodní úmluvy
o telekomunikacích se za telekomunikace považuje "... každá doprava, vysílání nebo přijímání značek, signálů, písemností, obrazů, zvuků nebo oznámení všeho druhu, a to po drátě, radioelektricky nebo jinými elektromagnetickými systémy"). Výrazu "telekomunikace" použil již zákon č. 151/1949 Sb., o Československé poště, národním podniku, a vládní nařízení č. 152/1949 Sb.
Telekomunikační zařízení slouží účinně společnosti spějící k socialismu. Umožňují zvyšování produktivity práce a zvyšují životní úroveň pracujících. Hladká funkce státního aparátu bez telegrafu, telefonu a radia je dnes nemožná; bezpečnost a obrana naší vlasti je nezbytně potřebuje a zejména radioelektrická zařízení jsou tu důležitým pomocníkem. Mohou se však též stát nebezpečnou zbraní v rukou nepřátel lidu a jeho lidově demokratického státu, v rukou třídního nepřítele. Je proto třeba, aby telekomunikační zařízení byla v rukou státu, po případě aby jejich zřizování a provozování bylo státem řízeno (povolení, dozor).
Péci o věci telekomunikační je nutno co nejvíce soustředit na jednom místě, aby bylo zajištěno zejména náležité sladění a plánování telekomunikací, hospodárný provoz z celostátního hlediska a uspokojení požadavků podle jejich významu a naléhavosti; zajistí se tím
i ochrana před vzájemným rušením, zejména v provozu radiovém. Tímto koordinujícím střediskem je poštovní správa.
Obstarávání telekomunikačního styku je úkolem národního podniku československá pošta; přesto však jeho zařízení (veřejná telegrafní, telefonní a radiová síť) nemohou vždy uspokojit všechny potřeby. Tak zájmy obrany státu a národní bezpečnosti kladou zvláštní požadavky a vyžadují zřízení vlastních telekomunikačních spojení vojenských nebo bezpečnostních. Nutnost zabezpečení dopravy telekomunikacemi odůvodňuje samostatná telekomunikační zařízení drážní, letecká, plavební a vodní. Zvláštní postavení zaujímá československý rozhlas, u něhož je provoz rozhlasových vysilačů úzce spjat s programovou složkou. V uvedených případech se svěřuje zřizování
a provozování telekomunikačních zařízení přímo zákonem příslušným subjektům. I pak je však zpravidla třeba, aby dohodou zúčastněných resortů, k nimž náleží též poštovní správa se zřetelem ke své funkci koordinační, bylo zajištěno účelné sladění provozu telekomunikačních zařízení zejména s technického hlediska. Taková zařízení nebudou v zásadě používána veřejností k dopravě zpráv.
Zřizovat a provozovat určitá telekomunikační zařízení lze dovolit — není-li proti tomu námitek zejména s ohledem na povahu zařízení nebo s hlediska poslání podniku Čs. pošta — i v jiných případech. Tu je však třeba zvláštního povolení, jehož účelem je zejména udržení nutného pořádku v telekomunikacích a jež je nutné z důvodů evidenčních i v zájmu bezpečnosti (na př. rozhlasové přijimače, amatérské vysílací stanice a pod. ).
Osnova rozlišuje v oboru telekomunikací funkce veřejné správy od ostatní činnosti. Podrobně řeší tuto otázku v oboru působnosti poštovního resortu; funkce veřejné správy vykonává poštovní správa (v zásadě ministerstvo pošt), ostatní činnost poštovní podnik, činnost správní v oboru telekomunikací je však natolik spjata s ostatní činností (podnikovou), že namnoze ani nelze vésti přesnou hranici mezi nimi; toto organické spojení si vynucuje, aby podnik československá pošta při své činnosti podnikové obstarával jako dosud účelně a hospodárně také některé úkoly veřejné správy. Proto osnova zmocňuje ministra pošt k pověření podniku úkoly veřejné správy, podobně jako učinil zákon č. 151/1949 Sb., o československé poště, národním podniku (tento zákon hovoří o pověření podniku výkonem výhradních práv státu při zachování veřejnoprávního charakteru poměrů z nich vyplývajících).
Osnova přitom nepřehlíží, že výkon veřejné správy přísluší v zásadě orgánům lidové správy. Zmocňuje proto vládu k přenesení této působnosti v oboru telekomunikací na národní výbory; tohoto zmocnění se zamýšlí použíti zejména při provádění § 7 zákona (opatření k ochraně radioelektrického příjmu).
Pokud tedy osnova používá termínu "poštovní správa", rozumí se tím jednak ministerstvo pošt, jednak národní podnik československá pošta, po př. i orgány lidové správy pověřené úkoly veřejné správy v oboru telekomunikací. Tam, kde jde o výlučnou působnost ministerstva pošt, označuje ji osnova přímo.
Ustanovení §§ 7, 10, 11, 12 a 14 zákona odpevídají též ustanovením mezinárodní úmluvy o telekomunikacích (Atlantic City 1947).
Provedení osnovaného zákona nebude mít za následek zvětšení státních výdajů a nevyžádá si zvýšení personální potřeby.
Nový zákon nedotýká se zákona č. 33/ 1922 Sb., o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy.
Zvláštní část. K § 1:
Úvodní ustanovení stručně vysvětluje význam telekomunikací a účel zákona.
K § 2:
Vysvětlení pojmu "telekomunikační zařízení" je uvedeno ve všeobecné části důvodové zprávy. Výpočet zařízení odpovídá dnešnímu stavu technického vývoje a svou širokou formulací vyhovuje i pro budoucnost.
Při výpočtu zařízení byla uvedena zařízení obecně známá; zařízením pro dopravu zpráv je i t. zv. místní rozhlas, kde v podstatě jde
o telefonický přenos zpráv a jejich hlasitou reprodukci.
Za telekomunikační zařízení se považují jen zařízení elektrická, nikoliv sdělovací zařízení optická nebo akustická, jež jsou bez praktického významu pro dálkovou dopravu zpráv; přes to se však pamatuje na to, že by se při technickém pokroku některá taková zařízení mohla státi důležitějším prostředkem pro sdělování zpráv, a umožňuje se proto vztáhnout
i na ně platnost zákona.
K § 3:
Z důvodů uvedených ve všeobecné části bude povolováno zřizování a provozování telekomunikačních zařízení zpravidla jen tam, kde nepřichází v úvahu použití poštovních zařízení určených veřejnému používání, na př. rozhlasové přijímače, amatérské vysílací stanice, vysílací stanice na dopravních prostředcích a pod.
Zákon upouští od dřívějšího formalistického rozlišování zařízení soukromých, pro něž se udělovala podle zákona o telegrafech koncese, a zařízení státních úřadů, ústavů a podniků, pro jejichž zařízení poštovní správa stanovila podmínky podle citovaného zákona, po př. podle prováděcího vládního nařízení č. 82/1925 Sb.
Povolování vysílacích stanic pokusných a amatérských [odst. 2 písm. b)] se přesunuje vzhledem k převaze zájmů státní bezpečnosti z působnosti ministerstva pošt do působnosti ministerstva vnitra; jde-li o pokusné stanice, bude třeba dohody s poštovní správou, neboť pro každou pokusnou stanici (na rozdíl od ama-
térských, pracujících ve všeobecně stanovených výlučných frekvenčních pásmech) je třeba vymezit frekvenční pásma, jichž používají i stanice jiného druhu.
Kromě účasti ministerstva národní obrany (odstavec 3), po př. ministerstva pošt bude podle okolností třeba i součinnosti jiných resortů, na př. ministerstva vnitra (pokud toto ministerstvo neuděluje povolení samo) nebo ministerstva dopravy (jde-li o stanice na letadlech).
K vyvarování pochybností bylo nutno zařadit do osnovy ustanovení odstavce 5.
Vládní nařízení a podrobnější předpisy podle odstavce 6 upraví také úlevy, jichž požívají národní podniky energetické při zřizování a provozování vlastních drátových telekomunikačních zařízení sloužících výhradně provozu zařízení energetických.
V tomto paragrafu — stejně jako v některých jiných — mluví se o vysílacích radioelektrických stanicích jako o pojmu obecně známém; bližší vymezení se vzhledem k nutné pružnosti a technickému vývoji ponechává normám nižšího řádu.
K § 4:
Z důvodů uvedených ve všeobecné části důvodové zprávy se přímo zákonem svěřuje zřizování a provozování telekomunikačních zařízení určitým subjektům, a to jednak poštovnímu podniku, jednak jiným subjektům. Tyto subjekty zřizují a provozují telekomunikační zařízení jen pro své vlastní úkoly, naproti tomu poštovní podnik především pro veřejné používání.
Poštovní podnik dává svá zařízení k disposici i subjektům uvedeným v odst. l písm. b) až g), a to nejen pro jednotlivé případy (podané telegramy nebo zprostředkované hovory), nýbrž i pro trvalé používání (na př. pronajaté okruhy); přihlíží tu i k jejich individuálním potřebám a slouží jim zvláště upravenými zařízeními (na př. modulační vedení pro rozhlas). Proto zmíněné subjekty použijí zpravidla poštovní sítě a uchýlí se ke zřízení vlastních zařízení jen tam, kde nemohou použít služeb poštovních.
široká formulace textu písmene b) umožňuje, aby československý rozhlas zřizoval a provozoval — ukáže — li se toho potřeba a pokud nebude možné a hospodárné použít telekomunikační sítě podniku ČSP — "rozhlas po drátě" nebo — li "drátový rozhlas", t. j. zařízení pro přenos rozhlasových pořadů ze studia k posluchači po drátě (nutno lišit od "místního rozhlasu").
Pokud jde o telekomunikační zařízení vodní a plavební služby, bude i při nové formulaci zachován dosavadní stav: vedení bude totiž pro tuto správu a na její přání stavět i dále podnik ČSP na účet provozovatele, což se upraví dohodou.
Oprávnění ke zřízení a provozování telekomunikačních zařízení zahrnuje v sobě také správu těchto zařízení a dozor na ně.
V dohodách podle odstavce 2 bude zpravidla jednou ze stran poštovní správa, jejímž úkolem je podle § 9 péče o koordinaci telekomunikací z celostátního hlediska; účelem bude zabránit nehospodárné duplicitě úkonů a vzájemnému rušení (důležité zejména u služeb radiových).
Potřebují-li jiné subjekty vlastní zařízení, lze jejich potřebu uspokojit povolením podle § 3; povolení může býti i rámcové tam, kde to okolnosti dovolí.
K § 5:
Povolení se nevyžaduje pro drátové telegrafy a telefony, jakož i pro drátová návěštní zařízení omezená na malý prostor. Toto ustanovení vztahuje se i na t. zv. závodní rozhlas.
K § 6:
Oprávnění poštovní správy uvedené v tomto paragrafu je odůvodněno veřejným zájmem na udržení provozu veřejné telekomunikační sítě. Poštovní správa použije tohoto práva zejména při vážných poruchách dopravních cest, při živelních katastrofách, kdy např. i soukromé vysílací stanice budou spolupracovat při dopravě zpráv pro orgány veřejné správy nebo i pro veřejnost. Stejné oprávnění se v tomto směru přiznává vojenské správě a Sboru národní bezpečnosti v zájmu obrany státu a národní bezpečnosti.
Poštovní správa zařídí, aby ustanovení odstavce l bylo použito u národních podniků energetických jen v případech zcela výjimečných.
K § 7:
Telekomunikace potřebují ochranu proti škodlivému rušení, jež může znesnadnit nebo i znemožnit zejména radioelektrický příjem. Je třeba chránit telekomunikační služby konané ve veřejném zájmu a splnit táž přání široké obce posluchačů rozhlasu; zajištění pokud možno bezvadného poslechu rozhlasu je nejvýš nutné, má-li rozhlas splnit své poslání.
Normy Elektrotechnického svazu československého (ESČ) pamatují sice na to, aby elektrická zařízení byla upravena tak, aby nepůsobila 'rušivě; při používání a provozu mohou však zařízení zamezující rušení ztratit svou
účinnost. Starší zařízení nejsou vůbec zajištěna.
Ustanovení § 7 jsou pouze rámcová. Podrobnosti budou upraveny zvláštním vládním nařízením. Odstraňování příčin rušení bude vyžadovat širokou součinnost orgánů podniku ČSP a čs. rozhlasu s jinými odbornými orgány a s orgány lidové správy.
K § 8:
Pouhé přechovávání radioelektrických zařízení (vysílacích i přijímacích) bylo původně vázáno na zvláštní povolení podle zákona č. 9/ 1924 Sb.; tento zákon byl zrušen zákonem č. 128/1947 Sb. Vysílací zařízení — i když mohou být umístěna na nepatrném prostoru — mohou navazovat spojení na velké vzdálenosti, jejich činnost je těžko kontrolovatelná a lze jich snadno zneužít k protistátní činnosti. Proto je nutno i pouhé přechovávání vysílacích stanic znovu vázat na povolení.
Pouhé přechovávání přijímacích stanic není třeba omezovat.
K § 9:
Toto ustanovení vyjadřuje souhrnně působnost poštovní správy v oboru telekomunikací, ústředním úřadům, jež jsou resortně příslušné pro subjekt uvedené v § 4 odst. l písm. b) až g), náleží správa věcí telekomunikačních a dozor v rozsahu, 'který odpovídá oprávněním těchto subjektů. Ke správě věcí telekomunikačních náleží i projednávání mezinárodních telekomunikačních záležitostí. Ustanovení § 9 odstavce l písm. a) není tím dotčeno.
Poštovní správa zastupuje československo v Mezinárodní unii telekomunikací a — bez újmy působnosti jiných resortů — při jednáních s cizími telekomunikačními správami.
Předpisy pro používání poštovních služeb a zařízení vydává poštovní správa jako telegrafní řád, telefonní řád a pod.
K § 10:
Dobou zvýšeného ohrožení státu (odstavec 3) se rozumí jednak doba stavu branné pohotovosti státu, jednak doba, kdy sice nenastal stav branné pohotovosti státu, avšak došlo k událostem, ohrožujícím zvýšenou měrou samostatnost, celistvost a jednotu státu, ústavu, republikánskou státní formu a lidově demokratické zřízení.
K §11:
Poštovní 'podnik musí dostat za poskytnuté služby náležitou úplatu. Zdarma dopravuje jako svou služební korespondenci výjimečně jen zprávy sloužící k odvrácení katastrof nebo přivolávající pomoc a pod.
Poplatky podle odstavce 3 mají jednak účel prohibitivní (ztížit zřizování zejména soukromých telekomunikačních zařízení), jednak jsou příspěvkem na veřejnou (poštovní) telekomunikační síť, a to tam, kde by její provoz se mohl stát v důsledku zřízení jiného telekomunikačního zařízení nehospodárným.
O otázce poplatků podle odstavce 3 za povolení ke zřízení a provazování vlastních drátových telekomunikačních zařízení národních podniků se dohodne ministr pošt s příslušnými ministry v rámci vydání podrobnějších předpisů.
Ustanovení o poplatcích týká se i poplatků rozhlasových, kde ovšem poplatek slouží úhradě nákladů spojených s rozhlasovým vysíláním a podnik ČSP jej odvádí čs. rozhlasu (po odečtení nákladů, jež mu vznikají rozhlasovou agendou, zejména vybíráním poplatků). Proto bude v prováděcím vládním nařízení zajištěn ministerstvu informací a osvěty rozhodující vliv při určení výše rozhlasového poplatku.
Toto ustanovení se nedotýká dávek za úřední úkony ve věcech správních a poplatků vybíraných podle všeobecných dávkových a poplatkových předpisů.
Pro vymáhání telekomunikačních poplatků zachovává se dosavadní jednoduchý a účelný způsob (t. j. správní exekuce), stejně jako je tomu u poplatků poštovních.
K §12:
Při obstarávání telekomunikačního styku nepřijímá podnik k dopravě hmotné předměty, jejichž obecnou cenu by bylo možno snadno zjistit, nýbrž zprostředkuje jen dopravu zpráv nebo styk po zvláštních technických zařízeních. Proto nepřijímá odpovědnost za výkon telekomunikační služby, vrací však zaplacené poplatky v některých případech, stanovených telegrafním nebo telefonním řádem. Tato úprava se shoduje s platnou mezinárodní úmluvou.
K §13:
Rozhodování o stížnostech ve věcech telekomunikačních, zejména o stížnostech na telekomunikační provoz, ponechává se orgánům určeným poštovní správou. Stejným způsobem je upraveno projednávání stížností pro obor činnosti pošty při dopravě písemností a věcí zákonem č. 222/1946 Sb., o poště. Tato úprava bylo pro svou účelnost zachována i při přeměně
státního podniku čs. pošta na podnik národní (zákon č. 151/1949 Sb. ).
K §14:
Toto ustanovení provádí v oboru telekomunikací § 6 ústavy. Na event. kontrolu dopravovaných a zprostředkovaných zpráv pamatuje odstavec 2 poukazem na případy stanovené zákonem; tak zákon č. 131/1936 Sb., o obraně státu, upravuje v § 126 censuru a jiná mimořádná opatření.
K §15:
Obsahuje ustanovení zmocňovací, jež mají umožniti, aby úkoly veřejné správy v oboru telekomunikací byly obstarávány co nejúčelněji. Bližší vysvětlení je obsaženo ve všeobecné části důvodové zprávy.
K §16:
Nařízení ministra dopravy a techniky č. 235/ 1943 Sb., opírající se o § 21 zákona č. 60/1923 Sb., neplatilo na Slovensku. Navrhovaný zákon nepřejímá citované ustanovení (požadování soukromých telegrafů), poněvadž jeho věcný obsah je též pojat v dosud platném zákoně č. 131/1936 Sb., o obraně státu (zejména § 81 a § 194 odst. 2).
Ponechávají se prozatím v platnosti §§ 16 až 20 zákona o telegrafech obsahující trestní sankce, neboť jejich převzetí, po případě nová úprava by nebyla účelná vzhledem k připravovaným kodexům trestního práva. Do vydání trestního zákona nebude sice výslovně stanovena trestní sankce na neoprávněné přechovávání vysílacích radioelektrických stanic; lze tu však vystačit s dosavadními trestními ustanoveními, neboť i v pouhém přechovávání vysílacích stanic lze za jistých okolností spatřovat pokus neoprávněného zřízení a provozování, který je podle dosavadních předpisů rovněž trestný.
Koncese, jež byly uděleny podle zákona č. 60/ 1923 Sb., pokládají se za povolení podle nového zákona. Totéž platí pro podmínky stanovené poštovní správou pro provoz telekomunikačních zařízení státních úřadů, ústavů a podniků podle cit. zákona a podle vládního nařízení č. 82/1925 Sb. Výjimka se stanoví pro oprávnění ke zřízení a provozování vysílacích radioelektrických stanic, jejichž platnost zaniká dnem zrušení zákona č. 60/1923 Sb.
V Praze dne 25. dubna 1950.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr pošt: Dr. Neuman v. r.
Statní tiskárna v Praze. — 2016-50.