Národní shromáždění republiky Československé 1950.

I. volební období. 5. zasedání.

451.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1950

o užívání a změně jména a příjmení.

Národní shromážděni republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1. Užívání jména a příjmení.

(1) Občan má právo a povinnost užívat jména a příjmení, kterými jest zapsán v matrice.

(2) Je-li zapsáno v matrice více jmen, platí v úředním styku zásadně jméno uvedené na prvním místě, pokud neplyne z matriky něco jiného.

Změna jména a příjmení.

§ 2.

Změnu jména nebo příjmení může povolit na žádost okresní národní výbor, nebrání — li tomu zájem společnosti a jsou — li pro to důvody hodné zvláštního zřetele.

§ 3.

Mají-li manželé společné příjmení, je třeba k žádosti o změnu příjmení jednoho manžela souhlasu druhého manžela. Povolená změna příjmení se vztahuje na oba manžely a na nezletilé děti.

§ 4.

Mají-li rodiče různá příjmení, vztahuje se změna příjmení toho z rodičů, jehož příjmení mají nebo mají mít nezletilé děti, na tyto děti

jen tehdy, projeví-li s tím souhlas druhý z rodičů; nesouhlasí-li, rozhodne soud.

Přechodná ustanovení. § 5.

ženy, které uzavřely manželství před 1. lednem 1950, mohou užívat vedle příjmení, jehož nabyly při uzavření manželství, nebo místo tohoto příjmení svého příjmení, jež měly před uzavřením manželství, jsou-li pod takovým příjmením ve veřejnosti známy. Tato výjimka platí však jen pro ženy, které oznámí do šesti měsíců po vyhlášení tohoto zákona okresnímu národnímu výboru svého bydliště, kterého nebo kterých příjmení a v jakém pořadí chtějí napříště v úředním styku užívat.

§ 6.

žádosti o změnu jména nebo příjmení, o nichž před účinností tohoto zákona nebylo pravoplatně rozhodnuto, se posuzují podle tohoto zákona.

Trestní a závěrečná ustanovení.

§ 7.

Kdo v úředním styku neoprávněně užívá jména nebo příjmení, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, okresním národním výborem pokutou do 5. 000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do sedmi dnů. Pro případ nedobytnosti pokuty vyměří se zároveň náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do sedmi dnů.

§ 8.

Žádosti o změnu jména nebo příjmení jsou osvobozeny od poplatku.

§ 9.

Ministerstvo vnitra může vydat vyhláškou v příslušném úředním listě bližší předpisy o užívání jména a příjmení, zejména v případech, v nichž je v matrice zapsáno více jmen, o užívání příjmení u žen provdaných před 1. lednem 1950, jakož i o povolování změny jména nebo příjmení.

§ 10.

(1) Dnem počátku účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všechny předpisy, které upravují věc, na niž se vztahuje tento zákon, zejména dekret dvorské kanceláře č. 36/1826 sb. zák. pol., o omezení změny rodového jména, a zákon č. 81/1942 Sl. z., o jménech a příjmeních.

(2) Nedotčena zůstávají ustanovení předpisů o právu rodinném, předpisů o matrikách a ustanovení zákona č. 21/1948 Sb.

§ 11.

Tento zákon nabývá účinnosti 30. dnem po vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

Osnova navazujíc především na zásady nového rodinného práva o nabývání jména a příjmení nahrazuje souhrnně všechna dosavadní nejednotná a roztříštěná ustanovení o užívání a změně jména a příjmení jednotnými zásadami platnými pro území celého státu.

Dalším významným účelem osnovy je, že má být pomůckou k vytvoření všestranné a přesné evidence obyvatelstva, odpovídající skutečnému stavu, a plniti tak důležitou funkci při budování socialismu.

Dosavadní úprava užívání a změny jména a příjmení není v souladu s potřebami dnešního společenského řádu a neodpovídá zásadní přeměně manželských a rodinných poměrů. Zejména při změně příjmení se projevuje podřízenost žen, jež je vlastní buržoasnímu uspořádání manželských poměrů, jakož i nerovnoprávnost mezi dětmi zrozenými v manželství a mimo manželství.

K právní úpravě užívání a změny jména a příjmení došlo v českých zemích zejména na počátku minulého století. Jsou to především předpisy zrušované v závěrečném ustanovení osnovy. Dekret č. 36/1826 sb. zák. pol. vychází ještě z feudálních poměrů a z tehdejšího nazírání neuznávajícího náboženskou rovnost (povolování změny příjmení při propůjčení šlechtictví a při "přestupu ke křesťanství), při čemž zřetele veřejného zájmu, pro nějž bylo lze povolit změnu příjmení, byly určeny zájmy vládnoucí třídy. Úpravu užívání příjmení stanovily již předpisy z doby Josefa II., jimiž byla nařízena povinnost míti příjmení. Užívání příjmení se týká také dekret č. 1185/1815 sb. zák. soud., charakteristický tím, že umožňoval matce zatajení původu dítěte zrozeného mimo manželství. Užívání příjmení chrání dosud občanský zákoník jako soukromé právo (§ 43 obč. zák. ). Naproti tomu není zvláštních předpisů o užívání jména.

Úprava těchto otázek nebyla v podstatě dotčena ani ústavní listinou z roku 1920, která ovšem rodové výsady neuznala.

Na Slovensku byla otázka užívání a změny jména a příjmení upravena posledně v době nesvobody zákonem č. 31/1942 Sl. z., který sice zrušil zastaralé předpisy uherského práva, nic-

méně však vychází ze zásad měšťáckého nazírání na manželské a rodinné poměry.

Teprve ústava 9. května vytvořila předpoklady pro nové rodinné právo (zavedené zákonem č. 265/1949 Sb. ), které významně zasáhlo i do otázky změny příjmení v důsledku změny rodinných poměrů.

Osnova vychází ze zásad ústavy a nového rodinného práva, zejména pokud jde o rovnoprávnost manželů, jež se v rodinném právu projevuje také zavedením dohody o příjmení při uzavření manželství, a pokud jde o práva dětí bez rozdílu původu.

Navrhovaná úprava si nevyžádá zvýšených nákladů pro státní pokladnu, ani zvýšení věcných nebo osobních potřeb, ježto nelze očekávati, že by došlo k významnějšímu zvýšení podávání žádostí o změnu příjmení. Po finanční stránce by zvýšení počtu žádostí mělo za následek vyšší výnos dávek při povolení změny jména a příjmení.

K § 1:

Pro označení fysické osoby používá osnova názvů zákona o právu rodinném a zákona o matrikách. Jménem se rozumí dosavadní jméno křestní nebo osobní, nikoli označení pro obě části, t. j. pro jméno křestní a příjmení dohromady, jak je v tomto smyslu někdy používáno.

Užívání jména a příjmení je nejen právem občana, ale i jeho povinností. Souvisí to se změnou nazírání na užívání jména a příjmení, jež přestává být soukromou věcí nositele. Společnost mnohem intensivněji pečuje o jednotlivce a má proto větší zájem na určení jeho identity.

O tom, kterého jména nebo příjmení má občan používat, rozhoduje matriční zápis (v knize narození, po případě v knize manželství).

Je-li zapsáno v matrice několik jmen, není přípustné libovolné používání některého z nich. Za zásadně platné v úředním styku lze považovat jméno zapsané v matrice na prvém místě. Takovým jménem bude však někdy i jméno označené i jinak v matrice za hlavní (na pr. podtržením), byť i nebylo na prvním místě; označení tohoto významu se vyskytuje v některých matrikách, založených před účinností zákona o matrikách.

Odchylky od zásady stanovené v odstavci 2 lze upravit v prováděcí vyhlášce.

K § 2:

Na povolení změny jména nebo příjmení není právní nárok. Povoliti změnu lze jen ve zvlášť odůvodněných případech a nebude-li dotčen veřejný zájem. Posouzení závažnosti důvodů pro změnu jména nebo příjmení náleží příslušnému okresnímu národnímu výboru.

Bližší předpisy o povolení změny jména nebo příjmem může stanovit vyhláška podle § 9.

Povolení změny jména nebo příjmení se oznámí úřadům a orgánům, vedoucím evidenci obyvatelstva, jež určí směrnice.

Kdy dochází ke změně příjmení při změně rodinných poměru, určují předpisy o právu rodinném.

K § 3:

Ke změně společného příjmení manželů za trvání manželství se vyžaduje, aby změněné příjmení bylo opět společné a aby se vztahovalo i na nezletilé děti. Odchylka od této zásady by znamenala i obcházení dohody o společném příjmení snoubenců při uzavření manželství, nehledíc ke vztahu této změny k otázce příjmení dětí z tohoto manželství.

K § 4:

V souhlase se zásadou rovnoprávnosti obou rodičů se stanoví, že v případech, kdy žádá o povolení změny příjmení ten z rodičů, jehož příjmení mají nezletilé děti, je ke změně příjmení nezletilých dětí třeba vždy souhlasu druhého z rodičů. Tato zásada platí také v sovětském právu.

To platí obdobně i tehdy, jestliže by manžel, na jehož příjmení se dohodli snoubenci pro své děti, žádal o změnu příjmení, dohodnutého pro děti, v době, kdy dosud děti z tohoto manželství nevzešly.

Pokud tento paragraf vyžaduje bližší provedení, budou příslušné prováděcí předpisy (§ 9) vydány v dohodě s ministerstvem spravedlnosti.

K § 5:

ženám provdaným před účinností zákona o právu rodinném, které ztratily uzavřením manželství své předsňatkové příjmení, pod kterým byly ve veřejnosti známy, se umožňuje užívat, a to i v úředním styku, obou příjmení nebo jen příjmení předsňatkového. V úvahu přicházejí především ženy veřejně činné (poslankyně, lékařky, kulturní pracovnice, veřejné známé údernice a pod. ).

K § 8:

Poplatkové a dávkové úlevy při změně neslovanského nebo neslovansky znějícího jména stanovil zákon č. 165/1945 Sb. Platnost těchto úlev byla prodloužena zákonem č. 165/1947 Sb. do konce roku 1949.

Podle dosavadních předpisů se platí při změně jména nebo příjmení jednak kolkovní poplatek ze žádosti (125. — Kčs podle saz. pol. 49/43 písm. c) č. 1 popl. zák. ), jednak dávka za úřední úkony ve věcech správních od 150 Kčs do 25. 000 Kčs (pol. 6 sazebníku B vl. nař. č. 7/1947 Sb. ).

Široké rozpětí sazby dávky za úřední úkony, které bude v podstatě zachováno i při úpravě těchto dávek v připravované osnově zákona o správních poplatcích, umožňuje, aby se stanovení výše dávky za úřední úkony stalo podle třídních a sociálních hledisek.

Se zrušením kolkového poplatku ze žádosti o změnu jména a příjmení se počítá v připravované kodifikaci poplatkových předpisů.

K § 10:

Vzhledem ke znění všeobecné Zrušovací doložky se zároveň uvádějí předpisy, jejichž ustanovení o jménu nebo příjmení je třeba ponechat v platnosti.

V Praze dne 2. května 1950.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr vnitra: V. Nosek v. r.

Statní tiskárna v Praze. — 2015-60