Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 5. zasedání.
448.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1950
o úpravě podnikání v silniční dopravě.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ l. Úvodní ustanovení.
(1) Plánovaný rozvoj československého hospodářství vyžaduje silniční dopravu hospodárnou a nerušenou; stát proto silniční dopravu řídí a upravuje a její druhy významné pro potřeby lidu provozuje prostřednictvím podniků k tomu určených.
(2) Rozsah silniční dopravy se stanoví jednotným hospodářským plánem.
§ 2. Oprávnění k dopravnímu podnikání.
(1) Provozovati silniční dopravu jako podnik pro obecné dopravní potřeby (dále jen "dopravní podnikání") jsou oprávněny jen
a) národní podnik pro silniční dopravu, na území celého státu;
b) komunální podniky ve své zájmové oblasti bez povolení, mimo tuto oblast zpravidla na povolení.
(2) Povolení podle odstavce l písm. b) uděluje krajský, po případě okresní národní výbor; má-li doprava přesahovati obvod jednoho kraje, uděluje povolení ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra nebo krajský národní výbor jimi zmocněný. V povolení mohou býti stanoveny podmínky.
(3) Zájmovou oblast [odstavec l písm. b)] tvoří území příslušné obce a ony části území sousedních obcí, které vytvářejí jednotnou sídelní nebo hospodářskou oblast; vymezuje ji příslušný krajský národní výbor. Zásady pro koordinaci dopravy v zájmové oblasti mezi národním podnikem pro silniční dopravu a komunálními podniky stanoví ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 3. Povinnosti při dopravním podnikání.
(1) Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání nemohou odmítnouti dopravu, jsou-li splněny podmínky příslušných řádů [odstavec 2 písm. b)], je-li doprava možná jejich provozními zařízeními, není-li zakázána právními předpisy neb opatřeními veřejných orgánů a nebrání-li dopravě okolnosti, které podnik nemohl odvrátiti ani zdolati (dopravní povinnost).
(2) Dále jsou tyto podniky povinny zejména:
a) provozovati dopravu pravidelnou bez pře-' rušení, leč by při dopravě byla ohrožena bezpečnost silničního provozu, života a zdraví dopravovaných osob nebo bezpečnost dopravovaných věcí;
b) prováděti dopravu osob a věcí podle stanovených podmínek (řádů);
c) sestaviti tarify a říditi se při tom stanovenými podmínkami [písm. b)] a sazbami, které vydává a vyhlašuje v příslušném úředním listě ministerstvo dopravy podle předpisů o plánování a tvorbě cen; z tarifů musí býti zřejmé podmínky pro dopravu, jakož i podmínky pro určení výše jízdného a dopravného;
d) sestaviti pro pravidelnou dopravu osob jízdní řád, dbáti při tom v mezích technické a hospodářské účelnosti potřeb veřejnosti a dodržovati jízdní řád v mezích možností; uživatelé dopravy nemají však nárok na náhradu škody, která jim snad vzejde z nedodržení jízdního řádu.
(3) Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání mohou provozovati dopravu společně s podnikem jiné dopravy než silniční podle jednotných podmínek a tarifů; ministerstvo dopravy, a to pokud jde o komunální podniky, v dohodě s ministerstvem vnitra, po případě krajský národní "výbor jimi zmocněný mohou jim to uložiti. Při tom je možno se odchýliti od podmínek a tarifů uvedených v odstavci 2 písm. b) a c).
(4) Podmínky pro provozování pravidelné silniční dopravy, která se podle předpisů o plás
nování zahrnuje do dopravy městské, budou, pokud to povaha věci připouští, shodné s podmínkami pro ostatní druhy městské dopravy.
§ 4.
Silniční doprava, která není dopravním podnikáním.
(1) Doprava osob a věcí pro vlastní i pro cizí potřeby nesmí odporovati jednotnému hospodářskému plánu ani zásadám hospodárného uspořádání dopravy.
(2) Dopravovati pro vlastní potřeby lze zásadně bez povolení, pro cizí potřeby zásadně na povolení.
(3) Pro dopravu, ke které je třeba povolení, platí přiměřeně ustanovení o dopravním podnikání.
§ 5.
Zvláštní ustanovení pro některé podniky a orgány.
(1) Podniky a orgány letecké, poštovní, cestovní, ubytovací a rekreační služby, jakož i národní podnik pro drážní dopravu mohou provozovati silniční dopravu určitého druhu, je-li nezbytným nebo u pošty aspoň dopravně účelným doplňkem jejich hlavního předmětu podnikání nebo činnosti. Podle svého druhu a rozsahu může býti tato doprava vázána na povolení.
(2) Zahraniční podnikatelé mohou provozovati silniční dopravu do tuzemska a z tuzemska, jakož i dopravu průvozem přes území československé republiky na povolení, jež vydává ministerstvo dopravy nebo krajský národní výbor jím zmocněný.
(3) Pro dopravu provozovanou podle ustanovení odstavců l a 2 platí přiměřeně ustanovení o dopravním podnikání.
§ 6. Poštovní doprava.
(1) dopravě poštovních zásilek a zaměstnanců je doprovázejících platí ustanovení zákona č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon).
(2) Nedojde-li mezi tím, kdo provozuje silniční dopravu, a poštou k dohodě o náhradě za dopravu uvedenou v odstavci l (§ 10 odst. 3 poštovního zákona), rozhodne o náhradě ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem pošt, a provozuje — li dopravu komunální podnik, též v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 7. Státní dozor.
(1) Národní výbory bdí nad tím, aby silniční doprava byla provozována podle ustanovení tohoto zákona a předpisů a opatření podle něho vydaných. Za tím účelem mohou národní výbory též prováděti dohlídky u držitelů vozidel a přehlížeti jejich dopravní zařízení; držitelé vozidel a osoby činné při dopravě jsou povinni poskytnouti na požádání potřebná vysvětlení. Vrchní dozor přísluší ministerstvu dopravy.
(2) při výkonu dozoru lze dávati příkazy a zákazy, jakož i činiti vhodná zatímní opatření k odstranění závad.
§ 8. Zvláštní úkony veřejné správy.
(1) Vyžaduje-li to jednotný hospodářský plán, hospodárné uspořádání silniční dopravy nebo jiný veřejný zájem, může ministerstvo dopravy stanoviti potřebnou úpravu v silniční dopravě vyhláškou v příslušném úředním listě, vydanou v dohodě s ostatními zúčastněnými ministerstvy; v mezích této vyhlášky může tak učiniti i krajský národní výbor.
(2) Vyžaduje-li to zdolání naléhavých dopravních potřeb nebo jiný naléhavý veřejný zájem, mohou krajské, po případě okresní národní výbory činiti potřebná opatření, zejména:
a) ukládati držitelům silničních vozidel určité dopravní úkoly; jde-li o víc úkolů, může býti stanoveno pořadí jejich naléhavosti se zřetelem k druhu dopravovaných osob nebo věcí;
b) ukládati držitelům vozidel, aby se zřekli určitého druhu dopravy, nebo podrobiti je
jiným omezením;
c) stanoviti, že některých silničních vozidel se použije k určitým druhům dopravy.
(3) Ministerstvo dopravy schvaluje dohody se zahraničními podniky o provozním společenství, jakož i účast tuzemských podniků v mezinárodních organisacích v oboru silniční dopravy.
§ 9. Dosavadní oprávnění k provozování dopravy.
(1) Osoby, které mají oprávnění k dopravnímu podnikání, platné v den nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou provozovati dopravu podle tohoto oprávnění; při tom jsou povinny plniti úkoly určené jednotným hospodářským plánem a povinnosti plynoucí z tohoto zákona i z původního oprávnění, pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem. Toto ustanovení se nevztahuje na oprávnění k dopravě do ciziny a z ciziny a k dopravě průvozem přes území československé republiky.
(2) Vyžaduje-li to plnění jednotného hospodářského plánu nebo jiný veřejný zájem, může okresní národní výbor měniti oprávnění podle odstavce l, zejména pokud jde o jeho rozsah, nebo může toto oprávnění odejmouti, a to zejména neplní-li oprávněný povinnosti uvedené v odstavci 1.
(3) Dopravu smí provozovati pouze oprávněný; výjimky může povoliti jen v případech zvláštního zřetele hodných krajský národní výbor.
(4) Zanikne-li oprávnění jakýmkoliv způsobem nebo dojde-li k omezení jeho rozsahu, mohou býti silniční vozidla, kterých bylo používáno k provozování dopravy, vykupována. Výkupní řízení provede okresní národní výbor a podle jeho rozhodnutí jsou dotčení vlastníci povinni vozidla prodati. Podrobnosti o výkupním řízení a o způsobu výkupu upraví ministerstvo dopravy vyhláškou v příslušném úředním listě.
§ 10. Výjimky z platnosti zákona.
(1) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují
a) na dopravu provozovanou vozidly trolejovými,
b) na dopravu, kterou provádějí ozbroj Lne sbory,
c) na dopravu, kterou provádí státní zdravotní správa k účelům zdravotním, a na dopravu nemocných a zraněných sanitními vozidly,
d) na dopravu mrtvol, prováděnou majiteli pohřebních podniků.
(2) Ministerstvo dopravy může v dohodě se zúčastněnými ministerstvy stanoviti vyhláškou v příslušném úředním listě odchylky od ustanovení tohoto zákona pro oprávnění k dopravnímu podnikání a pro jeho podmínky, pokud jde o silniční dopravu provozovanou jinými dopravními prostředky než motorovými vozidly. Stejným způsobem mohou býti stanoveny zvláštní podmínky pro provozování silniční dopravy přes hranice československé republiky, a to i odchylně ód ustanovení tohoto zákona.
§11. Poměr k jiným právním předpisům.
(1) Ustanovení živnostenského řádu (zákona) a předpisů jej měnících nebo doplňujících neplatí pro provozování silniční dopravy.
(2) Ustanovení zákona č. 131/1936 Sb., o obraně státu, a zákona č. 117/1924 Sb., o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské, zůstávají nedotčena.
§ 12. Prováděcí předpisy.
(1) K provedení tohoto zákona vydá vláda nařízením podrobnější předpisy, zejména
a) o znacích jednotlivých druhů silniční dopravy,
b) o druzích a rozsahu dopravy, kterou mohou provozovati komunální podniky nebo některé jiné podniky a orgány, a o tom, kdy je k této dopravě třeba povolení,
c) o podmínkách, které může obsahovati povolení k provozování dopravy,
d) o povinnostech při dopravním podnikání, zejména o zásadách podmínek pro dopravu (řádů), o schvalování tarifů a jízdních řádů a o jejich uvádění v obecnou známost, o povinnostech při zahájení dopravy a při změnách provozování,
e) o tom, ve kterých, případech může býti doprava pro vlastní potřeby vázána na povovolení nebo ve kterých případech není třeba povolení k dopravě pro cizí potřeby,
f) o tom, která ustanovení o dopravním podnikání platí přiměřeně i pro jiné obory silniční dopravy (§ 4 odst. 3 a § 5 odst. 3),
g) o zvláštních úkonech veřejné správy, zejména o tom, kdy lze činiti opatření podle ustanovení § 8 odst. 2.
(2) Vládní nařízení vydaná k provedení tohoto zákona mohou svěřiti bližší úpravu obecným právním předpisům.
§ 13. Trestní ustanovení.
(1) Kdo nesplní povinnost, kterou má v silniční dopravě, bude potrestán okresním národním výborem — pokud nejde o čin trestný soudně — pokutou do 100. 000 Kčs nebo odnětím svobody až na tři měsíce; pro případ nedobytnosti pokuty se stanoví zároveň náhradní trest odnětí svobody podle míry zavinění, nejvýše v trvání tří měsíců.
(2) Stejně bude potrestán, kdo neoprávněně provozuje silniční dopravu.
§ 14. Ustanovení derogační.
Platnosti, po případě použivatelnosti pozbývají všechny předpisy, které odporují tomuto
zákonu, zejména zákon č. 77 /1935 Sb., o dopravě motorovými vozidly a jich zdanění, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, vládní nařízení č. 153/1935 Sb. a č. 229/ 1935 Sb., kterými se tento zákon provádí, vládní nařízení č. 285/1944 Sb., o příspěvcích majitelům zastavených dopravních podniků, dekret presidenta republiky č. 76/1945 Sb., o požadování dopravních prostředku po dobu mimořádných hospodářských poměrů, nařízení sboru pověřenců č. 42 1946 Sb. n. SNR, o požadování motorových vozidel za účelem hospodářské obnovy Slovenska a o jejich odnímání, a nařízení ministra dopravy č. 34/1950 Sb., o zcizování silničních motorových vozidel, používaných pro živnostenskou dopravu.
§ 15. účinnost a provedení.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem, který stanoví vláda nařízením; provede jej ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
Doprava motorovými vozidly je upravena zákonem č. 77/1935 Sb. s některými změnami a doplňky (zejména vládní nařízení č. 252/ 1938 Sb. ) a příslušnými prováděcími nařízeními. Tato úprava, která připouštěla soukromé podnikání v silniční dopravě, nemůže již postačiti v době, kdy všechna hospodářská odvětví mají býti uspořádána se zaměřením na budování socialismu. Silniční dopravu je třeba upraviti tak, aby odpovídala novým hlediskům plánovaného hospodářství a aby zajišťovala nerušené plnění veřejných zájmů s ní spjatých, zejména bezpečnost, pravidelnost a hospodárnost, sociální funkci i technický a hospodářský rozvoj. Provozování silniční dopravy nelze ponechati jako předmět spekulačního podnikání zaměřeného na zisk, nemají-li býti dopravní potřeby uspokojovány jen v případech rentabilních, nemá-li býti technický rozvoj dopravy vázán na docílení zisku atd.
Nové nazírání na silniční dopravu v našem státě došlo svého vyjádření v ústavě 9. května, která v § 148 prohlásila, že pravidelná doprava silniční může býti jen národním majetkem. K provedení tohoto ustanovení ústavy byl vydán jako první zákon č. 311/1948 Sb., o národních dopravních podnicích. Vzhledem k § 149 odst. 2 ústavy, podle něhož mohou býti části národního majetku, které nejsou celo-
státního významu a slouží veskrze nebo převážně obyvatelstvu některého správního celku, v komunálním vlastnictví, je třeba přiznati podíl na pravidelné silniční dopravě též komunálním podnikům. Otevřena zůstala otázka, jak upraviti podnikání v druhé části silniční dopravy, t. j. v dopravě nepravidelné. Je přirozené, že řešení této otázky musí odpovídati dnešním politickým a politicko-hospodářským hlediskům, zejména pak zásadám našeho pětiletého hospodářského plánu a požadavku, aby socialistický sektor byl rozšiřován ve všech hospodářských oborech. Zákon proto přiznává oprávnění k podnikání i v oboru nepravidelné dopravy pouze národnímu a komunálním podnikům; soukromé podnikání na poli silniční dopravy se v zásadě nemá již do budoucna připustiti. Ve snaze zabrániti případným poruchám v dopravě, zejména nákladové, bylo zatím nezbytno ponechati dosavadním koncesionářům další provozování dopravy na přechodnou dobu.
Zmíněný zákon z r. 1935 nevyhovuje však již ani s čistého hlediska dopravně-politického. Jeho ustanovení s dopravně-politickým charakterem jsou kusá a k účinné regulaci dopravy již nepostačující. Dále upravuje tento zákon výlučně dopravu osob a věcí motorovými vozidly a ponechává zcela bez povšimnutí s hlediska dopravně-politického rovněž velice důležitou dopravu ostatními (nemotorovými) silničními dopravními prostředky. Z této dopravy má zvláštní hospodářský význam doprava nákladů, která jest podle platných ustanovení živnostenského řádu a živnostenského zákona svobodnou živností. Potřeba plánování a řízení silniční dopravy nezbytně vyžaduje, aby nová právní úprava se vztahovala na veškerou dopravu osob a věcí na veřejných silnicích, bez ohledu na to, jakými dopravními prostředky je obstarávána. Jedině tímto řešením lze zajistiti splnění všech úkolů, před které nás staví výstavba našeho hospodářství a nás pětiletý hospodářský plán a které nám uloží i naše další dlouhodobé hospodářské plány. Správnost této zásady potvrzuje jednak výše zmíněné ustanovení ústavy, které mluví toliko o silniční dopravě jako takové, a dále dekret č. 76 1945 Sb., který je vlastně jedinou naší typicky dopravně-politickou normou a který ukládá držitelům silničních dopravních prostředků všech druhů bez rozdílu povinnost odevzdati tyto prostředky pro zvlášť důležité účely hospodářské. Při vydání zmíněného dekretu bylo předpokládáno, že jeho ustanovení budou platiti jen po dobu mimořádných hospodářských poměrů Zkušenosti však ukázaly, že se bez možnosti určitých podobných opatření dopravně politického rázu lze velmi těžko obejíti i v době normálních hospodářských poměrů. Byly proto některé zásady dekretu č. 76/1945 Sb.. přizpůsobené dnešním poměrům, zapracovány do této osnovy a vlastní dekret, jako norma překonaná nově se rodícím právním řádem, zrušen.
I když budou k vlastnímu dopravnímu podnikání oprávněny pouze národní podnik k tomu určený a komunální podniky musel zákon podchytiti i dopravu osob a věcí. která není provozována jako podnik, která by však bez účinné regulace mohla nepříznivě zasahovati do dopravního podnikání. Zákon zdůrazňuje, že i při takové dopravě je nutno přihlížeti k jednotnému hospodářskému plánu a k zásadám hospodárného uspořádání dopravy a umožňuje, aby tato doprava byla vázána na povolení.
Státní moci se dostává náležité ingerence na veškerou silniční dopravu, aby se jí řízení dopravy ve státě jako záruka plnění veřejných úkolů na tomto poli nemohlo vymknouti z rukou. Osnova se snaží o úpravu účinnou, ale při tom jednoduchou a pružnou.
Toto byla hlavní hlediska, k nimž bylo přihlédnuto při zpracování osnovy zákona o úpravě podnikání v silniční dopravě. Podrobný vývoj veřejné správy dopravní za prvé republiky, za okupace i po květnové revoluci, a to od-
děleně pro české země a pro Slovensko, obsahuje důvodová zpráva (všeobecná část) k zákonu o národních dopravních podnicích. Tam jsou též blíže rozvedeny důvody a zásady pro novou úpravu tohoto důležitého úseku našeho hospodářského života. S odkazem na uvedenou zevrubnou důvodovou zprávu se upouští od dalšího všeobecného rozboru této materie.
Závěrem se ještě poznamenává, že nový zákon neobsahuje žádná ustanovení finanční, resp. daňová, jaká byla v hlavě VIII. zákona č. 77/1935 Sb. Tato materie je nyní upravena zákonem č. 283/1948 Sb., o všeobecné dani, po případě sazebníkem, který byl vydán k tomuto zákonu nařízením ministra financí.
Provedení zákona si nevyžádá zvýšených nákladů pro státní pokladnu ani zvýšení osobních nebo věcných potřeb.
Zvláštní část.
K§ 1:
Účelem zákona je plánovitá a hospodárné uspořádání silniční dopravy. Z toho důvodu se upravuje především podnikání v oboru této dopravy; provozování ostatní silniční dopravy je zákonem dotčeno potud, pokud je třeba, aby bylo zajištěno hospodárné obstarávání dopravních potřeb.
Silniční doprava se vyjímá z oblasti živnostenského práva, což je jedna z nejvýznamnějších změn proti dosavadnímu stavu, a to jak v dopravě motorovými vozidly, tak zejména v dopravě obstarávané ostatními dopravními prostředky. Ustanovení živnostenského řádu (zákona) a předpisů jej měnících nebo doplňujících neplatí pro silniční dopravu již ani subsidiárně (srv. § 18 zák. č. 77/1935 Sb. a § 11 odst. l navrženého zákona).
Ježto základem pro stanovení úkolů v kterémkoli hospodářském oboru a tedy i v silniční dopravě je plán, je nutno v zákoně, který má vyčerpati všechny poměry a závislosti v silniční dopravě, vyjádřiti také tuto zásadu.
K § 2:
Oprávnění podniku ČSAD odpovídá ustanovení § 10 odst. l zákona o národních dopravních podnicích.
Právo komunálních podniků na účast v podnikání v oboru pravidelné silniční dopravy plyne již z § 149 odst. 2 ústavy. K dopravě provozované komunálními podniky v příslušné zájmové oblasti se nevyžaduje zvláštní povolení. Bude ovšem nutno zajistiti, aby doprava v zájmových oblastech byla rozdělena mezi podnik ČSAD a komunální podniky hospodárně, což bude úkolem ministerstva dopravy
spolu s ministerstvem vnitra, které je podle § 7 zákona č. 199/1948 Sb. nejvyšším dohlédacím úřadem nad komunálními podniky (odstavec 3 věta druhá).
K dopravě mimo zájmovou oblast budou komunální podniky potřebovat zpravidla povolení (odstavec 2). Prováděcím vládním nařízením může být však určeno, že některé druhy této dopravy budou přípustný bez povolení.
K § 3 odst. 1:
Dopravní povinnost stanovená výslovně dosud jen pro dopravu motorovými vozidly se rozšiřuje vzhledem ke stejnému veřejnému zájmu na celé silniční dopravě i na silniční dopravu, provozovanou dopravními prostředky nemotorovými. Toto ustanovení se téměř kryje s ustanovením § 10 zák. č. 77/1935 Sb., který je v podstatě shodný s § 84 železničního zákona.
Odstavec 2:
Zákon stanoví podmínky pro dopravní podnikání, i pokud jde o jeho komerční stránku, a zavádí do silniční dopravy obdobné podle železničního zákona pojem tarifu. Stanovení sazeb pro tarify [písm. d)] se děje za součinnosti koordinačních cenových komisí podle § 6 odst. 2 vládního nařízení č. 235/1949 Sb. Pokud jde o komunální podniky, stanoví se sazby za součinnosti ministerstva vnitra.
Stejně jako § 20 zák. č. 77/1935 Sb. omezuje navržený zákon povinnost provozovati pravidelnou silniční dopravu podle jízdního řádu jen na dopravu osob. Pro pravidelnou dopravu věcí se jízdní řád nepředpisuje, neboť z technických důvodů (nakládání nebo vykládání nákladů, jichž množství a váha není vždy stejná) není možno, aby při pravidelné dopravě nákladů byl dodržován přesně stanovený jízdní řád. V této souvislosti se výslovně poznamenává, že jízdní řád jako takový není rozhodujícím znakem pravidelné dopravy. Pro kvalifikaci určité dopravy jako pravidelné stačí, jestliže se děje v dobu přibližně stejnou a mezi místy přibližně stejnými tak, že lze objektivně počítati s ní jako s opakující se.
Bližší ustanovení o podmínkách při dopravním podnikání budou obsažena v prováděcích předpisech (§ 12).
Odstavec 3:
Tímto ustanovením je pamatováno na radiální dopravu, při níž se účelně organisuje doprava uvnitř určitých územních okrsků a mezi těmito okrsky a rozdělují úkoly mezi jednotlivá dopravní odvětví.
Odstavec 4:
V tomto ustanovení je uplatněna zásada, že v oblasti velkých měst mají býti podmínky pro dopravu a tarify pokud možno stejné pro pouliční elektrické dráhy, trolejbusy i autobusy.
K § 4:
Za dopravu pro vlastní potřeby, která bude v zásadě přípustná bez povolení, se považuje také doprava závodová. Pokud jde o komunální podniky, považuje se za závodovou dopravu doprava pro potřeby vlastního podniku, jakož i pro potřeby ostatních komunálních podniků a národních výborů v příslušném místě. Výjimky ze zásady, že doprava pro vlastní potřeby je přípustná bez povolení, kdežto doprava pro cizí potřeby jen na povolení, budou obsaženy v prováděcím vládním nařízení [§ 12 odst. l písm. e)]. Povolení nebude třeba k dopravě pro cizí potřebu odůvodněné stavem nouze, zejména při živelních pohromách. Povolení se nebude vyžadovat ani k dopravě účastníků brigád na pracoviště a zpět.
Ústředí pro mechanisaci zemědělství, n. p. (ÚMEZ) a jiní držitelé zemědělských traktorů budou moci pro zemědělské a lesní podniky, jakož i pro podniky příbuzných odvětví (cukrovary, pily) dopravovati věci těmito traktory bez zvláštního povolení, pokud bude tato doprava provozována hospodárně ve smyslu jednotného hospodářského plánu.
Podmínky pro využití zemědělských traktorů k dopravě věcí jsou poněkud jiné než u jiných dopravních prostředků právě se zřetelem k jejich hlavnímu pracovnímu využití (zemědělské práce), které stojí zcela mimo dosah tohoto zákona. Vlastní dopravu věcí těmito prostředky je však nutno podříditi režimu tohoto zákona a zabrániti tak chaosu v nákladové dopravě.
K § 5 odst. l:
Tímto speciálním ustanovením se chce podchytiti účast na provozování silniční dopravy u podniků (orgánu), jejichž hlavní podnikání resp. činnost je v jiném oboru (letecké dopravní podniky, československá pošta, n. p., Čedok, n. p., ubytovací podniky, rekreační střediska jednotné odborové organisace). Tyto podniky (orgány) neprovozují silniční dopravu jako podnik (srv. § 2), nýbrž jen jako činnost vedlejší, doplňkovou (doprava cestujících na letiště, doprava osob, spojená s rozvozem nebo svozem poštovních zásilek a pod. ). Vzhledem k různým možnostem technického vývoje dopravních prostředků a k potřebám radiální dopravy (srv. k tomu důvodovou zprávu k § 3
odst. 3) dovoluje zákon, aby i československé dráhy, n. p., mohly provozovat silniční dopravu určitého druhu. Podrobnosti budou upraveny prováděcím vládním nařízením [§12 odst. l písm. b)].
Odstavec 2:
Toto ustanovení určuje zásadu pro provozování silniční dopravy zahraničními podnikateli. Ministerstvo dopravy vydá povolení zahraničnímu podnikateli, po případě určí krajský národní výbor k vydání povolení vždy po dohodě s ministerstvem zahraničního obchodu, vnitra a národní obrany.
Zvláštní ustanovení o 'zahraniční dopravě obsahuje ještě § 10 odst. 2 věta druhá.
K § 6:
Tím je zachováno právo pošty na samostatnou dopravu poštovních zásilek a zaměstnanců je doprovázejících, a to bez zvláštního povolení podle tohoto zákona, a její dosavadní práva v tomto směru nejsou tímto zákonem dotčena.
K § 7:
Tímto paragrafem se blíže vymezuje obsah státního dozoru v oboru silniční dopravy. Provádění dozoru se svěřuje orgánům lidové správy, jimž přísluší vydávání konkrétních příkazů a zákazů držitelům silničních vozidel, po případě osobám, které jsou při provozování dopravy činné. Vrchní dozor vykonává ministerstvo dopravy, které ovšem může činiti konkrétní opatření jen prostřednictvím národních výborů.
Směrnice národním výborům k provádění 'tohoto ustanovení budou obsahovati pokyny, že dozor nad provozováním silniční dopravy neopravňuje k zasahování do vlastní poštovní dopravy po silnicích.
Nedotčena zůstávají ustanovení § 22 zákona
O národních dopravních podnicích, jakož
i ustanovení § 30 vládního nařízení č. 124/ 1949 Sb., jímž se uvedené zákonné ustanovení o odborném dozoru nad národními dopravními podniky podrobně provádí, pokud jde o podnik ČSAD. Stejně nedotčena zůstávají ustanovení § 15 zákona č. 199/1948 Sb., o odborném dozoru nad komunálními podniky, jakož i příslušná prováděcí ustanovení §§ 58 až 61 vládního nařízení č. 10/1949 Sb.
K § 8:
Tímto ustanovením je umožněno prováděti některá zvláštní opatření dopravně-politické povahy. Mimo jiné jde též o řešení otázek (pokud nejsou upraveny jinými předpisy) souvisících s požadavky vojenské správy. K opatřením všeobecné povahy je příslušno ministerstvo dopravy po dohodě se zúčastněnými mi-
nisterstvy. To se ovšem týká úpravy ve věcech, na něž se vztahuje tento zákon, nikoli v silničním provozu, který je normován jinými předpisy.
Konkrétní příkazy, zákazy i jiné zásahy krajských, po případě okresních národních výborů jsou možné nejen vůči podnikům oprávněným k dopravnímu podnikání, ale i vůči všem držitelům silničních vozidel, a to i tehdy, když dopravu neprovozují. Nutno zdůrazniti, že jsou přípustný zásahy i do nákladové dopravy závodové, zejména tehdy, pokud by byla nehospodárná; při nedostatečném vytížení vozidel (zvláště při zpátečních jízdách) jsou našemu hospodářství způsobovány značné škody neúměrně vysokou spotřebou pohonných látek a opotřebováním obručí. Podle ustanovení odstavce 2 písm. c) bude možno zajistiti v případě nutné potřeby některá vozidla pro dopravu určitého druhu (např. uhlí, ovoce).
Se zřetelem k obsahu tohoto paragrafu mohla býti zrušena platnost dekretu č. 76/ 1945 Sb. Prováděcí vládní nařízení upraví možnost zásahu i v případech dopravní tísně, kdy je třeba zajistiti okamžité uspokojení neodkladné dopravní potřeby (na př. nutný převoz do nemocnice).
K § 9:
Okamžité převzetí veškerého dopravního podnikání, tedy i v oboru nepravidelné dopravy osob i věcí, národním podnikem ČSAD a komunálními podniky není v dnešním stadiu budování těchto podniků doporučitelné, neboť by mohlo způsobiti poruchy v hospodářském životě. Jeví se proto vhodnějším přejíti k novým vyšším formám v provozování silniční dopravy postupně, tak jak to bude stav národního podniku ČSAD a komunálních podniků dovolovat. Poněvadž však nelze předem stanoviti dobu, kdy budou tyto podniky schopny obstarati veškerou nepravidelnou dopravu osob i věcí, bylo třeba vhodným způsobem zajistiti další obstarávání dopravy osobami, které mají v den nabytí účinnosti zákona koncesi pro nepravidelnou dopravu podle žák. č. 77/1935 Sb. Při tom zákon zaručuje, že i dosavadní koncese budou přizpůsobeny veřejným zájmům, v prvé řadě jednotnému hospodářskému plánu; bude-li toho třeba, bude možno tyto koncese zrušiti i před tím, než uplyne doba jejich platnosti. Toto ustanovení se týká též licencí podle citovaného zákona a oprávnění k provozování svobodné živnosti povoznické. Dosavadní oprávnění k dopravě přes státní hranice zanikají; pro udělování nových povolení zahraničním podnikatelům platí ustanovení § 5 odst. 2.
li
Výjimka od zásady osobního výkonu oprávnění (odstavec 3) bude přípustná jen k předejití sociální tvrdosti v případech hodných zvláštního zřetele.
V odstavci 4 je pamatováno na případy, kdy bývalý koncesionář, který již není oprávněn k provozování nepravidelné dopravy, má silniční vozidlo, jehož je třeba k uspokojování dopravních potřeb, a nechce je postoupili na základě dobrovolného ujednání. Pokud užíval koncesionář vozidla pro potřeby určitého hospodářského odvětví, bude třeba, aby i nabyvatel vozidla náležitě uspokojoval tyto potřeby, což zajistí prováděcí předpisy. Ministerstvo dopravy vydá příslušnou vyhlášku v úředním listě v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
K § 10 odst. 1:
Zákon č. 77/1935 Sb. výslovně stanovil, že vozidla trolejová se nepokládají za motorová vozidla. Použivatelný řád o připuštění k silniční dopravě (vládní nařízení č. 243/1939 Sb. ) byl ve své stylisaci již opatrnější a v § l toliko připouští platnost zvláštního práva pro jednotlivé druhy dopravy. A tímto zvláštním právem je pro trolejbusy železniční zákon, který mezi dráhy zahrnuje v § l také trolejbusy. Navrhovaný zákon neřeší sice výslovně otázku, zda trolejová vozidla mají býti považována za silniční vozidla, či nikoliv, přizpůsobuje se však právnímu současnému stavu potud, že tato vozidla vyjímá ze svého režimu. To ovšem nebrání tomu, aby při nové úpravě předpisů o silničním provozu se na trolejová vozidla vztahovala ustanovení o silničních vozidlech.
Vyjmutí dopravy prováděné ozbrojenými sbory, t. j. vojenskou správou, Sborem národní bezpečnosti a sborem vězeňské stráže, z dosahu tohoto zákona je přirozeným důsledkem zvláštního účelového poslání a odlišné povahy této dopravy oproti ostatním druhům dopravy. Z obdobných důvodů je vyňata z dosahu zákona i doprava uvedená v ustanoveních písm. c) a d).
Odstavec 2:
Vzhledem k povaze nemotorové dopravy se jeví účelným připustiti odchylky od předchozích ustanovení o dopravním podnikání pro obor této dopravy, a to jak pokud jde o oprávněné subjekty, tak i ohledně podmínek při tomto podnikání. Se zřetelem ke klesajícímu
významu nemotorové dopravy a jejímu postupnému zatlačování dopravou motorovou lze vystačiti s formou pouhé vyhlášky.
Ustanovení věty druhé je obdobou § 22 odst. 2 zákona č. 77/1935 Sb., neboť se tu dává možnost upraviti dopravu přes státní hranice odchylně od předchozích ustanovení zákona; odchylky by se mohly týkati i potřeby povolení pro zahraniční podnikatele, předepsané v § 5 odst. 2.
K §11:
Ustanovení odstavce l je přímým důsledkem zcela nové reglementace silniční dopravy, jak bylo již podotknuto v důvodové zprávě k § 1. Vyloučení platnosti živnostenského řádu (zákona) se týká ovšem jen vlastního provozování dopravy. Jsou-li při dopravním podnikání vykonávány též činnosti vedlejší, je nutno říditi se při jejich obstarávání předpisy, jež jsou pro tyto činnosti platné, a tedy po případě i živnostenským řádem (srv. § 3 odst. 4 ví. nař. č. 124/1949 Sb. ).
K § 12 odst. l písm. e):
Vládní nařízení se bude týkat též podniku ÚMEZ, který má podle zákona č. 27/1949 Sb. určitá oprávnění. ÚMEZ bude moci provozovati dopravu věcí zemědělskými traktory a vlastními nákladními motorovými vozidly, pořízenými pro vlastní potřebu, bez povolení pro podniky zemědělské, lesní a příbuzných odvětví. Sleduje se tím cíl hospodárného využití těchto motorových vozidel. K dopravě pro jiné podniky bude třeba povolení. Doprava provozovaná podnikem ÚMEZ se ovšem musí říditi zásadami, vyslovenými v § 4 odst. 1.
Pokud jde o dopravu zemědělskými traktory, poukazuje se na důvodovou zprávu k § 4.
Odstavec l písm. g):
Prováděcí předpisy budou mimo jiné obsahovat i ustanovení o poskytování náhrady za hmotnou újmu, která vznikla z opatření podle § 8 odst. 2.
K § 13:
Trestní ustanovení budou v dočasné účinnosti jen tehdy, jestliže zákon nabude účinnosti dříve než připravovaný trestní zákon správní.
K §15:
Zákon bude uveden v účinnost zároveň s prováděcím vládním nařízením.
V Praze dne 18. dubna 1950.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr dopravy: A. Petr v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 1840-50.