řádění zaměstnanců podle konané práce a úpravu všech dalších otázek svěřuje platovým řádům, které budou vydány vládními nařízeními (srv. § 32 osnovy). Takovéto uspořádání věci je odůvodněno tím, že úpravu platových poměrů nelze pojímati ztrnule, nýbrž že je naopak třeba přihlížeti k dynamičnosti těchto poměrů, spjaté jednak se zlepšováním a zdokonalováním práce a jejího měření, jednak s postupným zvyšováním národního důchodu a životní úrovně všech vrstev pracujícího lidu měst i venkova. S tím souvisí i potřeba přizpůsobování platových poměrů státních zaměstnanců poměrům pracujících v hospodářských oborech, tak jak to vyjadřuje již úvodní ustanovení § l této osnovy o účelu zákona.
Podle § 14 této osnovy a podle platových řádů budou platové poměry státních zaměstnanců uspořádány na základě vpředu uviděných zásad tak, že odměna za vykonanou práci bude měřena jednak podle hodnoty, jednak podle množství a jakosti této práce.
Hodnota práce, posuzovaná podle požadavků, které práce klade na pracujícího, bude zásadně vyjádřena pracovní třídou. Každá pracovní třída bude vymezena druhem prací do ní spadajících a podrobnějším seznámím prací (pracovních činností) a zaměstnanci budou do takto stanovených pracovních tříd zařaďováni zásadně podle toho, jaké práce budou konat. Aby však při tom bylo zajištěno ekonomické hospodaření pracovními silami a aby byl zabezpečen platový pořádek ve státní správě, bude pro zařadění zaměstnanců rozhodný zároveň i plán pracovních sil (srv. § 4) potud, že zařadění zaměstnance nesmí vybočiti z jeho rámce. Vyskytne-li se nezbytná potřeba nad rámec schváleného plánu pracovních sil, bude třeba, aby plán byl této potřebě přizpůsoben.
Pro každou pracovní třídu bude stanoven základní plat odstupňovaný úměrně podle stoupající hodnoty práce. Podobně jako v hospodářských oborech budou stanoveny jednak třídy tarifní, t. j. třídy s pevně stanoveným platem s časovým postupem, který však zde bude zásadně podmíněn úspěšným výsledkem prověření pracovního výkonu zaměstnance, jednak třída mimotarifní, ve které se bude základní plat vyměřovat při hodnocení všech kriterií přicházejících v úvahu individuálně.
V tarifních třídách bude odděleně od základního platu stanovena ve formě tarifního funkčního přídavku odměna za zastávání funkce (srv. § 4 odst. 3), která bude výrazem vyšší odpovědnosti spojené s řízením a kontrolou práce podřízených zaměstnanců. Ve třídě mimotarifní nebude odměna za zastávání funkce oddělena od základního platu, nýbrž se k za-
stávané funkci přihlédne při stanovení výše základního platu jako k jednomu z rozhodných kriterií.
Tarifními pracovními třídami nebude možno ve všech případech vyjádřiti některé zvláštní požadavky, které určité práce kladou na zaměstnance. V případech, ve kterých tyto požadavky nebude možno, po případě účelno zhodnotiti již zařaděním příslušné práce do tarifních pracovních tříd, bude přiznán obdobně jako v hospodářských oborech vedle základního platu odpovídající pracovní příplatek.
Základní plat, funkční přídavky a pracovní příplatky budou t. zv. pevnou složkou pracovních příjmů a výrazem hodnoty konané práce.
Množství a jakost práce budou odměňovány t. zv. proměnlivou složkou pracovních příjmů, t. j. prémiemi a jinými odměnami. Prémie budou všeobecnou formou odměny za vyšší výkon a jejich hlavním účelem bude zainteresovat zaměstnance na výsledcích jejich práce tak, aby tato práce byla stále zdokonalována a zlepšována. Jiné odměny bude možno poskytovat za zlepšovací návrhy, jejichž provedením bude práce zhospodárněna nebo jinak zdokonalena, a za mimořádné výkony a významné pracovní zásluhy.
V otázce odměny za práci přes čas vyžaduje parita se zaměstnanci v hospodářství, aby i ve státní správě byla práce přes čas zvláště honorována. Poněvadž však ve veřejné správě by byla vzhledem k její povaze větší možnost používání ustanovení o odměňování práce přes čas nad míru nezbytné potřeby a poněvadž třeba také usilovat spíše o omezování práce přes čas zdokonalováním a zlepšováním práce a pracovních metod než o rozšiřování odměn za prácí přes čas, bude odměna za tuto práci vázána na přísnější podmínky, nežli tomu je dosud v hospodářských oborech.
Poskytování naturálních příjmů bude co možná nejvíce omezeno. Věcná plnění bude totiž možno přiznati jen potud, pokud budou podmíněna zvláštními pracovními výkony a bude-li to účelnější než poskytování peněžitých pracovních příjmů, nebo budou-li věcná plnění odůvodněna zvláštními povinnostmi zaměstnance.
Od vpředu uvedených všeobecných zásad budou pro učitele, hledíc k zvláštní povaze učitelské práce, stanoveny některé odchylky. Základní plat v tarifních třídách se bude skládat z platu pevného a diferenčního. Pevný plat bude v jednotlivých pracovních třídách jednotný, naproti tomu diferenční plat se bude řídit rozdíly v obtížnosti prací zařaděných do téže pracovní třídy, které vyplývají zejména z organisace školy, z počtu žáků a z povahy výchovných a vzdělávacích oborů. Za správu školy nebo jejího odboru budou místo funkčních přídavků příslušet ředitelské přídavky a za zvýšený výkon a vyšší jakost práce ve školách a ve veřejném životě budou učitelům poskytovány místo prémií pedagogické odměny. Konečně za hodiny vyučovací nad normální míru vyučovací povinnosti budou příslušet odměny za přespočetné hodiny.
K § 15:
Přídavky na děti, kterými se nahradí výchovné, se zcela přizpůsobují rodinným přídavkům podle t. č. platného zákona č. 90/1949 Sb. Rozdíl spočívá pouze v tom, že budou z důvodu administrativního zjednodušení vypláceny přímo státní správou.
K § 16:
Toto ustanovení zachovává dosavadní stav. Platovými řády se zásadně zajistí, aby ani administrativními srážkami nebylo dotčeno nezabavitelné minimum.
K § 17:
Přeložení se děje v rámci téhož oboru státní správy. Mělo — li by tím dojíti k změně ressortní příslušnosti, pak se provede taková změna pracovního poměru převodem.
Potřeba přechodného přidělení zaměstnance může vzniknouti zejména:
a) nemůže-li úřad, jemuž se zaměstnanec přiděluje, vystačiti s vlastními zaměstnanci, aby splnil úkoly přechodné povahy,
b) je-li třeba opatřiti zastoupení zaměstnance, jenž pro nemoc nebo pro jinou závažnou příčinu nemůže dočasně pracovati.
Převodem zaměstnance dochází k změně jeho ressortní příslušnosti nebo k přeskupení (převodu do jiné zaměstnanecké skupiny).
Předpokládá se, že převáděný zaměstnanec má odbornou způsobilost pro práci na novém pracovišti.
K § 19:
Možnost rozvázati pracovní poměr výpovědí je zásadně dána jak pro zaměstnance, tak i pro státní správu.
Volnost použití tohoto práva je však na obou stranách značně omezena.
Se strany zaměstnavatele může býti výpověď odmítnuta, Žádá-li to veřejný zájem. Účel tohoto omezení spočívá v tom, aby státní správa měla možnost udržeti si v práci určité zaměstnance, na př. odborníky, jichž odchodem by utrpěl chod veřejné správy, nebo zaměstnance, na jichž školní výcvik byly vynaloženy značné náklady (na př. ošetřovatelský personál).
Omezení se strany zaměstnavatele rozvázat volně pracovní poměr se zaměstnanci spočívá v tom, že se tak může státi jen z důvodů, jež
jsou v zákoně výslovně vypočteny. Úprava tato má sice povahu určité stabilisace pracovního poměru, nelze ji však srovnávati s dosavadní definitivou, která jako přežitek starého řádu se odstraňuje. Lidově demokratické zřízení odstranilo trvale nezaměstnanost a ústava 9. května zaručila všem občanům právo na práci. Co bylo za kapitalismu privilegiem veřejných zaměstnanců, stalo se v našem státě ústavou zaručeným právem všech pracujících. Rozdíl proti dosavadnímu stavu spočívá zejména v tom, že státní správa rozvázáním pracovního poměru výpovědí bude moci regulovati účelné rozmístění pracovních sil podle plánovaných úkolů v těch oborech, kde toho bude zapotřebí, právě tak jako rozvázati pracovní poměr zaměstnanců nevýkonných a nedbalých. Ve všech těchto případech byla dosavadní definitiva, nehledíc k jiným důsledkům, mocnou brzdou a překážkou k nápravě poměrů. V tomto ohledu poskytuje tedy osnova státní správě v rozvazatelnosti pracovního poměru pružný prostředek sledující ozdravění a posílení státního aparátu.
Důvod k výpovědi uvedený pod písm. b) má na zřeteli hlavně případ, kdy zaměstnanec svoje přijetí do pracovního poměru vyloudil na př. nesprávnými nebo falešnými listinami a pod.
Pro nedostatečný pracovní výkon, uvedený jako důvod výpovědi pod písm. c) bude lze dáti výpověď, jen když zaměstnanec sám nese na tom vinu, nikoliv tedy v případě, stalo — li se tak pro jeho onemocnění nebo úraz a pod. Důvod výpovědi bude zpravidla doložen také výsledkem kvalifikační zkoušky.
Hrubé porušení povinností, jež se uvádí jako důvod výpovědi pod písm. d), musí býti tak závažné, že kárné tresty předvídané § 11 odst. l by byly naprosto nepostačující (na př. při opětovném odpírání výkonu uložených úkolů, přijímání darů ve službě a pod. ).
Při důvodu uvedeném pod písm. e) se předpokládá, že zaměstnanec nabude v případě zrušení pracovního poměru nárok na důchod invalidní nebo starobní podle příslušných předpisů, t. j. podle § 62 nebo § 63 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.
Potřeba účelnějšího rozmístění pracovních sil (restrikce) uvedená jako důvod výpovědi pod písm. g) nastane obzvláště tehdy, vznikne-li proti plánovanému stavu přebytek pracovních sil anebo projeví — li se v některých pracovních oborech hospodářského sektoru nedostatek pracovních sil, který nelze jinými opatřeními odstraniti.
O zaměstnance takto propuštěné bude postaráno podle odstavce 4.
Výpovědní lhůty uvedené v odstavci 3 jsou stanoveny jednotně pro všechny zaměstnance
s výjimkou zaměstnanců v prvních třech měsících zaměstnání, u nichž se navrhuje zkrácená 14denní výpověď
Ustanovení odstavce 4 sledující hospodářské zabezpečení zaměstnance v případě rozvázání pracovního poměru výpovědí pro potřebu účelnějšího rozmístění pracovních sil je v podstatě důsledkem ústavního zaručení práva na práci a z toho vyplývajících úkolů státního aparátu zajistit správné rozmístění pracujících.
K § 20:
Důvodem k obligatornímu zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení je skutečnost, že zaměstnanec jednal tak, že je patrno, že není oddán lidově demokratickému zřízení, i když nejde o čin soudně trestný. Všeobecnou charakteristikou takového jednání je záměr zdržovat nebo rušit budování socialismu ve vlastním úředním okruhu působnosti anebo mimo tento okruh, např. šíření skreslené politické, hospodářské a jiné informace, směřující k témuž cíli.
Dále sem spadá jednání zaměstnance tak závažného dosahu, že okamžité jeho propuštění je v zájmu udržení pracovní kázně nutné. Za takové jednám lze označiti např. násilné činy proti vedoucímu nebo spolupracovníkům nebo hrubé jejich urážení, přijímání úplatků, opakující se neomluvená nepřítomnost v práci, spáchání trestného činu z pohnutek nízkých a nečestných a pod.
K § 22:
Zavedení přijímacích zkoušek uchazečů sleduje jednak zvýšení kvality zaměstnanců, jednak znemožnění protekce při přijímání nových sil.
Důležitý význam v odstavci l má slovo "zpravidla", jež připouští, aby v podrobnostech podle odstavce 2 byly stanoveny případy, ve kterých se přijímací zkoušky nekonají (např. při přijímání odborníků z praxe).
Pracovní poměr na zkoušku sleduje ten účel, aby bylo možno vhodně uspořádati práci začátečníků a přesvědčit se tak, zda-li se k práci hodí, čili nic. V tomto případě je možno propustiti je v kratší době, než by jinak bylo přípustno, t. j, na 14denní výpověď (srv. § 19 odst. 3).
K § 23:
Zaměstnanecká skupina se omezuje na učitele skutečně na školách vyučující, protože navrhovaná soustava pracovních příjmů učitelských je tak speciální (diferenční platy, pedagogické odměny), že ji ani není možno aplikovati na jinou práci.
Zabrání se také dosud častému zjevu, že mnozí učitelé odcházejí do jiných pracovních oborů, zejména administrativních, protože učitelská práce vyžaduje značného nervového vypětí, a zůstávají přitom v osobním stavu učitelů, čemuž je při trvajícím nedostatku učitelstva nutno čeliti.
K § 24:
Učitelská práce vyžaduje, aby zvláštní povinnosti učitelů byly v souladu s úkoly škol stanovenými školským zákonem a aby učitelům bylo výslovně uloženo pracovati ve veřejném životě i mimo školu.
K § 25:
Aby byla zajištěna dokonalá ochrana zdraví lidu, je také nutno, aby zaměstnanci zdravotní péče řádně plnili své úkoly, činnost zaměstnanců zdravotní péče se musí projevovat ve všech úsecích zdravotní péče a na všech stupních. Je to jak v oboru zdravotní péče ochranné, zvláště pokud jde o péči o zlepšení všeobecné hygieny a boj proti sociálním chorobám a epidemiím, tak i v oboru zdravotní péče léčebné, zvláště péče prováděné v léčebných a ošetřovacích ústavech. Při tom jde jak o činnost záležející v provádění zdravotní péče, tak i v řízení a kontrole zdravotní péče.
Podmínkou pro plnění úkolů zaměstnanců zdravotní péče je náležité odborné vzdělání a praxe, jimiž zaměstnanci zdravotní péče nabývají odborné způsobilosti. Podle odborné způsobilosti se vymezují jednotlivá zdravotnická povolání, jejichž okruh se ovšem může měnit podle stavu zdravotní péče a potřeb státní zdravotní správy.
Zaměstnanci pracující v oboru veterinární péče jsou povinni zejména činiti opatření proti vzniku a šíření přenosných chorob, pečovat o vytváření podmínek pro rozvoj živočišné výroby a pod.
K § 26:
Zaměstnanci zdravotní péče jsou povinni převzít a řádně plnit všechny pracovní závazky a úkoly určené státní zdravotní správou a poskytovat své služby svědomitě a poctivě podle současného stavu doby a s hlavním cílem zvýšit zdravotní úroveň lidu. Aby mohli tyto povinnosti řádně plnit, musí soustavně sledovat nové poznatky ve svém oboru a zúčastnit se dalšího školení, jakož i zvláštního školení pro mimořádné úkoly.
Při plnění svých základních úkolů jsou zaměstnanci dále povinni v rozsahu své odborné způsobilosti, a nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka, poskytovat v naléhavých případech
první pomoc každému, jehož život nebo zdraví jsou ohroženy.
Obdobné povinnosti mají i pracovníci v oboru veterinární péče.
K §27:
Okruh zaměstnanců zahraniční služby určí vláda. Především tu půjde o zaměstnance konající službu u československých zastupitelských úřadů v cizině.
Zvláštní povaha zahraniční služby vyžaduje, aby byly pro tuto službu stanoveny odchylky. Stanovením odchylek se pověřuje vláda jednak aby takto bylo možno bez zvláštních formalit přizpůsobovati úpravu stále se měnícím potřebám této služby, jednak aby byla zachována co největší důvěrnost navrhovaných úprav.
K §28:
Ustanovením prvé věty odstavce l se manifestuje zásada, že všichni dosavadní zaměstnanci v činné službě, kteří spadají pod tento zákon, se převádějí do nového pracovního poměru bez rozdílu, jak byl uspořádán jejich dosavadní pracovní poměr (regulovaný, pragmatikální, kvasipragmatikální, individuálně smluvní a j. ).
Pro převod do nových příjmů platí stejná zásada; při tom ovšem nebude rozhodné dosavadní zařadění ve služební třídě, kategorii a platové stupnici, nýbrž skutečná činnost zaměstnancova. Aby však při převodu nenastalo neodůvodněné předimensování vyšších a nejvyšších pracovních tříd a aby bylo zaručeno rovnoměrné převádění u všech úřadů a orgánů, bude se i převod do nových příjmů říditi plánem pracovních sil, který však nebude možno pro první rok sestaviti s naprostou přesností. Proto se pro první rok platnosti zákona předvídá plán prozatímní.
Ustanovení odstavce 2 je odůvodněno tím, že převod do nových příjmů si vyžádá určité doby, hledíc k tomu, že při převodu půjde zároveň o převod do nové platové soustavy, spočívající na zcela odchylných zásadách než úprava dosavadní.
Zálohou uvedenou v odstavci 3 se rozumí záloha ve výši 900 Kčs čtvrtletně podle usnesení vlády ze dne 5. března 1948 a dalších usnesení na ně navazujících.
Poznamenati dlužno, že rozhodnutí o převodech do nového platového systému se vydávají po slyšení příslušného orgánu jednotné odborové organisace.
K §29:
Dnem počátku účinnosti zákona mají býti účastni národního důchodového pojištění i stát-
ní zaměstnanci v činné službě, pokud z něho byli doposud vyňati (podle § 7 odst. 2 zák. č. 99/ 1948 Sb., o národním pojištění, podléhali toliko nemocenskému pojištění), a poživatelé odpočivných (zaopatřovacích) platů. Je však zamýšleno zachovati jim dosavadní nároky z veřejného pensijního zaopatření, obdobně jako se stalo zaměstnancům, kteří přešli do národních nebo komunálních podniků. Podrobnosti o této otázce vyřeší vládní nařízení. Tímto nařízením budou též vyřešeny poměry zaměstnanců na dovolené s čekatelným a v dočasné výslužbě, pokud nedošlo k zrušení pracovního poměru v těchto případech podle zákona č. 281/1948 Sb.
K §30: Podle dosud platného stavu přísluší
a) presidentu republiky (§ 74 ústavy) jmenovat všechny vysokoškolské profesory, dále soudce z povolání počínajíc V stupnicí funkčního služného (§ 21 zákona č. 319/ 1948 Sb. ), důstojníky a ostatní zaměstnance počínajíc 3. platovou stupnicí,
b) vládě (§ 89 ústavy)
jmenování soudců, důstojníků, jakož i jiných státních zaměstnanců od 5. platové stupnice.
Ministrům (přednostům ústředních úřadů), po případě osobním úřadům, přísluší jmenování ostatních zaměstnanců.
Návrhem zákona se opouští roztříštění na platové stupnice a na služební třídy podle formálních hledisek a zvyšování platu mimo časový postup na základě jmenování a dochází ke zvyšování platu mimo časový postup buď svěřením hodnotnějších prací nebo pověřením funkcí. Opuštěním platových stupnic stávají se tedy ustanovení § 74 odst. l č. 8 a § 89 odst. 2 č. 2 ústavy o jmenování obsoletními s výjimkou jmenování vysokoškolských profesorů. Je proto možno otázku tuto vyřešiti nově zákonem.
Osnova řeší nově především příslušnost k pověřování funkcí, a to se zřetelem k nové platové soustavě (viz DZ k § 14). Termínu jmenování užívá jen u vysokoškolských profesorů pro jejich prvé ustanovení ve smyslu ústavy (srv. § 74 odst. l č. 8). V odstavci 4 se mluví též o ustanovování tajemníků a přednostů referátů. Ani zde nejde o nic jiného, než o pověřování funkcí. Osnova zde záměrně užívá dikce zákona č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení.
Pokud jde o pověřování funkcemi, sleduje nová úprava zásadu, aby president republiky a vláda pověřovali funkcemi jen zaměstnance ve vrcholných funkcích. Pověřování nižšími funkcemi ponechává se jednotlivým členům vlády jako činitelům ústavně odpovědným za vedení příslušného oboru státní správy.
Poznamenává se, že úprava pověřováni funkcemi rektora, prorektora a děkana na vysokých školách podle zákona o vysokých školách zůstává nedotčena.
U náměstků ministra — předsedy SÚP se zachovává dosavadní stav, podle něhož je jmenuje president republiky na návrh vlády.
Ve věci jmenování a pověřování funkcemi na Slovensku je nutno postupovati podle zásad vytčených v § 121 ústavy.
Na Slovensku tedy pověřuje funkcemi
1. předsednictvo Slovenské národní rady zaměstnance SNR,
2. sbor pověřenců přednosty odborů,
3. jednotlivý pověřenec správní zaměstnance a zaměstnance zdravotní péče na funkčních místech, jejichž pověření funkcí nepřísluší sboru pověřenců a ředitele škol III. stupně. Pověření funkcí vyslovené sborem pověřenců
vyžaduje předchozího schválení vlády, pověření funkcí vyslovené pověřencem potřebuje předchozího souhlasu příslušného ministra.
K § 31:
Spory z pracovního poměru se navrhuje řešiti z důvodů účelnosti výlučně jen v rozhodčím řízení. Rozhodčí komise budou rozhodovati k stížnosti zaměstnance jako správní orgány a s konečnou platnosti. Vyloučení stížnosti k správnímu soudu je odůvodněno povahou pracovních sporů a jejich projednáváním za součinnosti zastupitelských orgánů zaměstnanců. Vzhledem k rámcovitosti zákona svěřují se podrobnosti o složení a organisaci rozhodčích komisí a řízeni před nimi úpravě vládním nařízením.
K § 33:
Pro zaměstnance přijaté k výkonu prací vyskytujících se jen v určitých časových obdobích (t. zv. zaměstnance sezónní) nebo k zdoláni mimořádných prací přechodné povahy budou z osnovaného zákona platiti jen ta ustanoveni pracovního práva, která na ně lze s ohledem na povahu jejich zaměstnání použíti.
K § 34:
V paragrafu tomto se mluví o nestátních veřejných zaměstnancích, na něž se vztahuje ustanovení § 14 písm. a) zák. č. 244/1948 Sb., o státní mzdové politice. Jsou jimi zejména zaměstnanci některých veřejnoprávních korporaci, jako na př. Jednotného svazu českých zemědělců. Vláda může podle § 2 odst. 2 podříditi zaměstnance těchto korporací ustanovením tohoto zákona, po případě upraviti jejich pracovní a platové poměry odchylně.
K § 36:
Podle tohoto ustanovení postátňují se dosavadní t. v. samosprávní zaměstnanci (zaměstnanci obcí, okresů a krajů) s výjimkou zaměstnanců komunálních podniků.
Osnova značí tedy prakticky zavedení jednotného typu zaměstnanců lidové správy. Po stránce věcné jest toto řešení odůvodněno tím, že dosavadní dvoukolejnost mezi státní správou a tak zv. samosprávou zmizela, takže se i nejnižší orgány lidové správy staly nositeli a vykonavateli státní moci. Rovněž jejich náklady (osobní) docházejí úhrady ve státním rozpočtu. Mimo to již ústava vyslovila zásadu, že veškerou veřejnou správu mají vykonávati národní výbory, aniž by rozlišovala jejich instanční stupeň.
K § 37:
Ustanovení o zaměstnancích Národního shromáždění a Slovenské národní rady je odůvodněno zvláštním postavením Národního shromáždění a Slovenské národní rady jakožto zákonodárných sborů. Předsednictvo NS (SNR) zamýšlí však vztáhnouti na zaměstnance NS všechna ustanovení, jež budou platiti pro zaměstnance správní.
K § 38:
Zrušení platnosti, resp. použivatelnosti, dosavadních předpisů pro zaměstnance uvedené v § 2 odst. 1 se týká zejména těchto předpisů (pokud se jich zákon na přechodnou dobu ještě nedovolovává na př. § 28 odst. 2 a § 29 odst. 2):
1. zákon č. 15/1914 ř. z., o služebním poměru státních úředníků a státních zřízenců (služební pragmatika),
2. zákon č. 319/1917 ř. z., o služebním poměru učitelstva na státních středních a nižších učilištích (služební pragmatika učitelů),
3. ustanovení zákona č. 186/1922 Sb., jímž se mění zákon ze dne 15. dubna 1920 č. 28 Sb., o organisaci kanceláří sněmovny poslanecké a senátu,
4. zákon č. 103/1926 Sb.. o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon); a předpisy podle něho vydané,
5. zákon č. 104/1926 Sb., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (učitelský zákon), a předpisy podle něho vydané,
6. zákon č. 105/1926 Sb., o platových poměrech státních obecních (městských) a obvodních lékařů,
7. vládní nařízení č. 162/1928 Sb., o služebním poměru učitelstva obecných a občanských škol (služební pragmatika učitelstva národních škol),
8. zákon č. 96/1937 Sb., o úpravě platových poměrů školních inspektorů, jakož i školních inspektoru profesorů, ředitelů a učitelů národních škol přidělených školním
úřadům (orgánům),
9. vládní nařízení č. 388/1941 Sb., o nové úpravě výchovného protektorátních a některých jiných veřejných zaměstnanců,
10. vládní nařízení č. 420/1942 Sb., o zjednodušení a o nové úpravě některých personálních poměrů ve veřejné správě,
11. vládní nařízení č. 23/1943 Sb., o vedlejší činnosti veřejných zaměstnanců,
12. dekret presidenta republiky č. 58/1945 Sb., o platovém přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům,
13. zákon č. 159/1945 Sb., o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných (zaopatřovacích) platů,
14. zákon č. 4/1947 Sb., o úpravě platových a služebních poměrů učitelek ručních prací (domácích nauk),
15. ustanovení § 17 odst. l písm. a), písm. c) první věty a písm. d) zákona č. 47/1947 Sb., o exekuci na platy,
16. zákon č. 144/1947 Sb., o sjednocení některých předpisů o platových a služebních poměrech státních a jiných veřejných zaměstnanců,
17. zákon č. 64/1948 Sb., o převedení smluvních zaměstnanců (dělníků) ve veřejné službě do regulovaného služebního poměru a o některých změnách tohoto poměru.
Rovněž se zrušují předpisy o veřejném pensijním zaopatření.
Naproti tomu není osnovou zamýšleno dotknouti se následujících předpisů, obzvláště
1. zákona č. 162/1919 Sb., o propůjčení míst legionářům,
2. dekretu presidenta republiky č. 104/1945 Sb., o závodních a podnikových radách,
3. zákona č. 144/1946 Sb., o jednotné odborové organisaci,
4. zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnicích československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození,
5. ustanovení § 21 zákona č. 90/1949 Sb., o rodinných přídavcích.
V Praze dne 11. dubna 1950.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr financí: J. Kabeš v. r.
Ministr vnitra:
V. Nosek v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 1679-50.