vy a doklady o obchodech a hospodářské činnosti peněžních ústavů a podniků. Aby již základy úvěrového plánu byly jednotně usměrněny, může banka vydávat závazné směrnice. Takovými směrnicemi může býti zajišťováno i plnění jiných úkolů banky, na př. úpravou povinnosti podniků používat bezhotovostního placení, ukládání dočasných přebytků u banky a pod. Vydání směrnic je podmíněno schválením ministerstva financí, které se dohodne s příslušnými ústředními úřady, pokud by se směrnice týkaly podniků nebo úkolů, spadajících do jejich oboru působnosti.

Jako je banka oprávněna požadovat pro své účely zprávy od peněžních ústavů a podniků, tak je i povinna sama poskytovati informace ústředním úřadům, pokud jich budou mít zapotřebí ve věcech sestavování plánů a jejich plnění.

K §§ 9 až 11:

Správa banky spočívá na principu individuálního vedení generálním ředitelem, samostatně rozhodujícím a osobně odpovědným za splnění uložených mu povinností. Ministru financí je vyhrazeno udíleti generálnímu řediteli pokyny a dávat mu pro jeho činnost směrnice, jimiž je generální ředitel povinen se řídit. Aby při tomto způsobu správy banky byla funkce generálního ředitele i za jeho nepřítomnosti řádně zastávána, zřizuje se pro jeho zastupování náměstek, který, vykonávaje funkce generálního ředitele v jeho nepřítomnosti, má veškerá jeho práva a povinnosti, ovšem se stejnou osobní zodpovědností. Aby náměstek nebyl bez funkce v bance v době, kdy generální ředitel sám svoji funkci vykonává, může náměstkovi být v organizačních pravidlech banky svěřen určily úsek činnosti banky, který by spravoval a za který by zodpovídal stejně jako vrchní ředitelé (srov. § 10 odst. 1).

Generální ředitel i jeho náměstek jsou úředníky ústavu, nikoli dočasnými funkcionáři. Osnova nezřizuje kolektivní orgán (představenstvo, bankovní radu), jehož rozhodnutím by byl generální ředitel vázán. Praxe dokázala, že kolektivní orgán, složený z funkcionářů stojících mimo provoz banky a nezúčastněných na její denní činnosti, stává se v praxi institucí povahy více a více jen formální, fakticky správu banky nevede, ale jsa orgánem rozhodujícím, oslabuje zodpovědnost generálního ředitele. Přes existenci správního orgánu zůstává, duší ústavu vedoucí úředník.

Souhlas politiky generálního ředitele při správě banky s politikou ministra financí je dán přímou zodpovědností generálního ředitele ministru financí, dále vlivem ministra financí

na jmenování generálního ředitele i náměstka (jmenování navrhuje vládě ministr financí), jakož i povinností generálního ředitele vyplývající z jeho zodpovědnosti, být ve stálém styku s ministerstvem financí podáváním pravidelných zpráv o činnosti banky a pod. Kromě toho ministr financí jmenuje a odvolává vrchní ředitele banky, kteří spravujíce jednotlivé úseky činnosti banky, jsou nejbližšími spolupracovníky generálního ředitele, jehož povinností, plynoucí již ze samé funkce, řízení banky jako celku, je nejen být v těsném kontaktu s vrchními řediteli, ale starat se o těsný kontakt i mezi nimi navzájem. Vrchní ředitelé nesou v hospodářském životě takovou zodpovědnost, že je nemyslitelné, aby ulpívali jen na úzce úsekovém rozhledu. Právě jedním z hlavních úkolů generálního ředitele je, koordinovat práci celé banky prostřednictvím vrchních ředitelů a oblastního ředitele. Vrchního ředitele oblastního ústavu v Bratislavě (oblastního ředitele) jmenuje ministr financí na návrh pověřence financí, neboť působnost pověřence financí je dána příslušnými ustanoveními ústavy z 9. května 1948.

Při podpisování za banku zachovává se v bankovní praxi obvyklá zásada dvou podpisů.

K §12:

O zaměstnancích banky platí ustanovení zákona č. 181/1948. Sb., o organisaci peněžnictví.

Banka se zmocňuje k nové úpravě, služebního zařazení všech svých zaměstnanců, aby pokud možno nejdříve jí byl k disposici jednotný pracovní kolektiv. Ustanovení dekretu č. 104/1945 Sb., o závodních a podnikových radách, nejsou dotčena.

K §13:

Pensijní zajištění zaměstnanců a jejich pozůstalých se zabezpečuje v dosavadním rozsahu do doby, než bude provedena nová úprava, kterou může provésti vláda nařízením. Pokud jde o neúměrně vysoké pensijní a zaopatřovací požitky, používá se i zde stejného ustanovení jako v zákoně č. 181/1948 Sb.

K § 14:

Vstupem Státní banky do práv a závazků Národní banky československé, provozních bank a Poštovní spořitelny, slučují se majetkové stavy těchto ústavů, a je dána možnost použít k vytvoření kmenového jmění banky i částí reserv. Podle osnovy se z celkového vlastního jmění banky vyúčtuje kmenové jmění banky částkou 3 miliardy Kčs; zbytkem budou dotovány reservy.

K §15:

Zájmem, který má stát na hospodářském výsledku provozu banky (§16 odst. l osnovy) je odůvodněn vliv ministra financí na upotřebení výtěžků banky, aby nebyly odčerpávány tvořením nebo dotováním reserv, jichž by nebylo zapotřebí. Přímo ze zákona je banka oprávněna mít jen všeobecný reservní fond; zřízení a dotování jiných fondů je podmíněno souhlasem ministra financí.

K §16:

Ježto banka je státním ústavem, náleží státní pokladně zbytek čistého zisku po odpočtu přídělů fondům, příspěvků stanovených zákony (např. příspěvku jednotnému fondu pracujících podle zákona č. 188/1948 Sb. ), a po odečtení částek, které určí ministr financí pro zvláštní úkoly peněžnictví, jakož i přídělu všeobecnému reservnímu fondu. S tím souvisí předpis o úhradě ztráty státem, pokud k tomu nestačí reservy; zdůrazňuje se tím také význam banky a posiluje důvěra ve měnu.

K §17:

Lhůta pro sestavení účetní závěrky, která byla u cedulové banky stanovena dvěma měsíci po uplynutí roku (§ 34 zákona č. 38/1948 Sb. ) se u Státní banky prodlužuje na tři měsíce se zřetelem na větší rozsah i mnohostrannější

působnost banky.

*

K §18:

Zpráva o oběhu platidel, podávaná Státní bankou veřejnosti, týká se nejen bankovek, nýbrž i platidel vydávaných státem, t. j. drobných peněz papírových a mincí, a to se zřetelem na ustanovení § 6, podle něhož je bance uloženo řídit oběh veškerých platidel.

K §§ 19 a 20:

Ustanovení § 19 odst. l osnovy rozšiřuje poplatkové osvobození, jehož požívala dosud Národní banka Československá podle § 30 odst. 2 zákona č. 38/1948 Sb., přiměřeně k nové funkční náplni Státní banky. Ustanovením § 19 odst. 2 osnovy poskytuje se věcné osvobození od daně rentové pro úroky ze vkladů,

uložených u banky v její funkci peněžního ústředí; stejné osvobození platilo pro úroky ze vkladů uložených u Poštovní spořitelny jako peněžního ústředí podle § 4 zákona č. 182/ 1948 Sb.

Ustanovení § 20 osnovy přejímá předpis § 6 odst. 3 zákona č. 38/1948 Sb.

K § 21 až 26:

Cit. paragrafy obsahují ustanovení přechodná a závěrečná. Aby byly vyloučeny pochybnosti, zda za přechodného současného trvání Státní banky a dosavadní Národní banky nebude tu dvojí kolej emise bankovek, stanoví se v § 21 zvláště, že od počátku účinnosti zákona bude vydávat bankovky výhradně Státní banka. Bankovky Národní banky československé, které byly dosud vydány, jakož i ty, které z trvající ještě zásoby vyrobených platidel budou vydány Státní bankou, považují se vesměs za bankovky Státní banky.

Zákony o Poštovní spořitelně a o Národní bance československé se zruší dnem, kdy tyto ústavy zaniknou. Zachovávají se však v platnosti normy, na podkladě těchto zákonů vytdané, pokud neodporují ustanovením osnovy; jde tu zejména o vládní nařízení č. 214/1933 Sb., o úschově a správě soudních a správních deposit u poštovní spořitelny. Poněvadž záhy po zřízení Státní banky budou Národní banka Československá, Poštovní spořitelna a dosavadní provozní banky omezeny na malý okruh působnosti, je pamatováno v § 25 zmocněním na možnost úpravy jejich organisace a správy, aby byla řešena přiměřeně k podstatně zmenšenému objemu jejich činnosti a se zřetelem k zásadě individuálního vedení, uplatněné v osnově. Na podkladě zmocnění mají být upraveny právní poměry, které po celkovém zrušení právních předpisů o Národní bance československé a o Poštovní spořitelně by zůstaly bez positivního řešeni, jako je tomu na př. v otázce náhrady za akcie Národní banky československé (§ 40 zákona č. 38/1948 Sb. ) a v otázce umoření vkladních knížek, kde se zákon č. 229 / 1949 Sb. dovolává některých předpisů o Poštovní spořitelně.

V Praze dne 14. února 1950.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr financí: J. Kabeš v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 943-50.