Národní shromáždění republiky Československé 1950.

I. volební období 4. zasedáni.

431.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1950,

kterým se mění a doplňuje zákon o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění.

Národní shromážděni republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

čl. I.

Zákon č. 17/1947 Sb., o uznáni nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištěni, se mění a doplňuje takto:

1. V § 1 se odstavce 3 až 9 označují jako odstavce 4 až 10 a před ně se vkládá nový odstavec 3 tohoto znění:

"(3) Nároky podle tohoto zákona příslušejí též osobám, které pozbyly československého občanství podle ústavního dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, pokud mají bydliště na území československé republiky. "

2. K ustanovení § 2 odst. 2 se připojuje další věta tohoto znění:

"Totéž platí o dobách zaměstnání vykonávaného na území československé republiky v době dočasného obsazení číži státní moci a vyňatého z pojistné povinnosti důchodového pojištění, a to i tehdy, kdyby k tomuto vynětí nebylo došlo podle československých předpisů. "

3. V § 3 se odstavce 7až 9 označují jako odstavce 8 až 10 a před ně se vkládá nový odstavec 7 tohoto znění:

"(7) Za doby pojištěni na podkladě práce v hornictví vykonávané mimo území československé republiky náležejí osobám, které nezískaly alespoň 4 roky pojištění, a z nich alespoň jeden rok po 5. květnu 1945, na podkladě práce v hornictví v československé republice, k důchodům napadlým po 30. září 1948 zvyšovací částky vždy jen podle § 71 odst. 3 zákona č. 99/ 1948 Sb., o národním pojištění. "

4. Ustanovení § 4 odst. l první věty zní:

"(1) Nezískal-li pojištěnec do pojistného případu v československém důchodovém pojištění dobu uvedenou v § 2 odst. 3, poskytnou se oprávněným osobám, měly-li by po zhodnocení doby uvedené v § 2 odst. l a 2 splněnu základní podmínku (dokončenou čekací dobu) pro nároky z důchodového pojištění v československém pojištění, tyto důchody:

a) pojištěnci.....Kčs 3. 600 ročně,

b) vdově (vdovci) a sirotku

oboustranně osiřelému. Kčs 2. 400 ročně,

c) ostatním pozůstalým. Kčs 1. 800 ročně. "

5. Ustanovení § 13 zní:

"Výplata převzatých důchodů. § 18.

Výplata převzatých důchodů počíná prvním dnem měsíce následujícího po podání návrhu nebo u krajanů vracejících se do vlasti [§ l odstí l písm. a)] po jejich přesídlení; u úrazů podle § 7 se však poskytnou důchodové splátky za dobu od 5. května 1945. Pro promlčení nároků podle tohoto zákona platí přiměřeně příslušná ustanovení zákona o národním pojištění. "

6. Ustanovení § 14 odst. 4 se zrušuje a nahrazuje ustanoveními nových odstavců 4 a 5 tohoto znění:

"(4) Jinak platí přiměřeně ustanovení § 9 a §§ 11 až 13 s tím, že československý nositel pojištění zastaví zatímní výplatu, jakmile cizozemský nositel pojištění počne opět vypláceti důchod. Pokud důchod, vyplácený tímto cizozemským nositelem pojištění a odpovídající některému z důchodů uvedených v § 60 odst. l písm. a) až f) zákona o národním pojištění, nedosahuje výše zálohy vyplácené podle předchozích odstavců, vyplácí československý nositel pojištění i nadále příspěvek ve výši rozdílu mezi dřívější zálohou a důchodem vypláceným cizozemským nositelem pojištění.

(5) Převzal-li polský nositel pojištění výplatu úrazových důchodů československým státním občanům (§1 odst. 1), kteří mají bydliště na území československé republiky a utrpěli úraz na nynějším nebo dřívějším území Polska, a nedosahuje-li tento důchod výše zálohy, jaká by jim náležela podle tohoto zákona, vyplácí jim tento rozdíl československý nositel pojištění. To platí též o úrazových důchodech, které zanikly odbytím jednorázovou částkou v polském úrazovém pojištění. "

7. Ustanovení § 16 zní:

"Úhrada nákladů. § 16.

Náklady, které vzniknou prováděním tohoto zákona ústřední národní pojišťovně jako nosi teli pojištění podle předpisů o národním (ve řejnoprávním) důchodovém pojištění, hradí ústřední národní pojišťovna. Ostatní náklady, pokud se nedosáhne jejich úhrady mezinárodní úpravou, hradí stát. Podrobnosti stanoví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí. "

8. Nahrazují se

v dosavadním ustanovení § l odst. 3 citace odstavců l a 2 citací odstavců l až 3,

v ustanovení § 2 odst. l citace § l odst. l a 2 citací § l odst. l až 3,

v ustanovení § 6 věty první citace § 3 odst. 7 citací § 3 odst. 8 a

v ustanovení § 14 odst. l citace § l odst. 9 citací § l odst. 10.

Čl. II.

Ustanovení tohoto zákona se vztahují i na výplatu důchodů napadlých před jeho účinností.

čl. III.

(1) Ustanovení § 16 ve znění čl. I č. 7 nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950. Ostatní ustanovení tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. října 1948.

(2) Tento zákon provede ministr práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Při provádění zákona č. 17/1947 Sb. bylo nutno se vypořádati s řadou nových skutečností. Vzájemnostní úmluvy a platební dohody nově uzavřené umožnily sice obnovení výplaty důchodů z ciziny, avšak projevily se vzhledem k našemu vyspělejšímu sociálnímu zákonodárství a ke kursovním rozdílům pro důchodce podle- zákona £ 17/1947 Sb. nepříznivě. To se ukazuje zejména v r. 1949, kdy dochází hromadně k obnově výplaty důchodů cizozemský-

mi nositeli pojištění. Rovněž u reemigrantů je nutno vyrovnati aspoň nejzávažnější nedostatky sociálního zákonodárství v cizině a upraviti nároky přestárlých reemigrantů, na nichž nelze spravedlivě požadovati,, aby se u nás,, byť jen na krátkou dobu, zapojili do pracovního poměru.

Praxe si tu. pomáhala hojnějším používáním ustanovení o odstranění příkrostí (§ 17). Některé zásadní sporné otázky, týkající se větších

skupin osob pojištěných u cizozemských nositelů pojištěni (na př. zrovnoprávnění Němců a Maďarů, doplnění důchodů převzatých cizozemskými nositeli pojištění atd. ), bylo nutno prozatím upraviti administrativně.

Zatížení státní pokladny vzniklé zákonem č. 17/1947 Sb., se omezuje napříště (od 1. ledna 1950) na úhradu výdajů spojených s výplatou záloh a důchodů vyplácených podle tohoto zákona náhradními ústavy v likvidaci a na úhradu záloh podle tohoto zákona ze závazků z kolektivního připojištění u býv. nositelů sociálního pojištění, které vyplatí Ústřední národní pojišťovna jako právní nástupce těchto nositelů. Tyto výdaje lze odhadnouti asi na 14 milionů Kčs ročně. Na jejich úhradu je pamatováno v rozpočtu resortní kapitoly 24 ministerstva práce a sociální péče. Ostatní výdaje, jež měl hraditi stát, převezme ústřední národní pojišťovna a státu připadne pouze povinnost uhraditi nejvýše schodek v úhradové reservě a bezpečnostního fondu, včítajíc v to i kmenové jmění, oproti stavu zjištěnému podle stavu ke dni 81. prosince 1949 (§ 137 odst. l zák. č. 99/ 1948 Sb. ve znění zák. č. 269/1949 Sb. ).

K jednotlivým ustanovením dlužno uvésti:

K čl. I. K č. 1.

Zrovnoprávnění Němců a Maďarů.

Po osvobození byla zastavena výplata dávek ze sociálního pojištění osobám, které pozbyly podle dekretu č. 33/1945 Sb. československého státního občanství. Potrestání osob nejvíce se provinivších a odsunem jejich větší části se situace podstatně změnila. Pro zbývající část obyvatelstva německé a maďarské národnosti, pokud má trvalé bydliště na území našeho státu, nutno provésti zrovnoprávnění v oboru národního pojištění, a to i tehdy, když jim nebylo dosud vráceno, po případě obnoveno československé státní občanství (vl. nař. č. 252/1949 Sb. ). Administrativně bylo již zrovnoprávnění provedeno. Osnovou se legalisuje dosavadní faktický stav.

K č. 2.

Odstranění nepříznivých důsledků z různosti předpisů o sociálním pojištění v době okupace.

Podle maďarských předpisů nebyla pro vynětí zaměstnance z veřejnoprávního důchodového pojištění rozhodná právní povaha zaměst-

naneckého poměru, nýbrž právní povaha zaměstnavatele. Veřejného pensijního zaopatření se tam tak v době nesvobody stali účastnými někteří zaměstnanci jen vzhledem k veřejnoprávní povaze zaměstnavatele, aniž změnili zaměstnání, na př. smluvní zaměstnanec městské elektrárny v obsazeném území Slovenska byl pokládán podle maďarských předpisů za veřejného zaměstnance a byl proto vyňat ze sociálního pojištění. Po obnovení platnosti československého právního řádu na území Maďarskem dočasně obsazeném pokračují opět v důchodovém pojištění. Doba jejich vyňatého zaměstnání v době nesvobody, kterou nelze zhodnotiti podle československých předpisů o veřejném pensijním zaopatření, se jim zhodnocuje ve veřejnoprávním sociálním (národním) pojištění.

K č. 3.

Výhody hornického pojištění reemigrantům — horníkům.

V praxi vznikly po vyhlášení zákona o národním pojištění pochybnosti o správném výkladu ustanovení zákona č. 17/1947 Sb., týkajícím se zhodnocení dob získaných v důchodovém pojištění u cizozemských nositelů pojištění, zejména o výši zvyšovacích částek, které měly býti přiznávány za tyto doby. Ustanovení uvedeného zákona nutno vykládati v souvislosti se zákonem č. 44/1947 Sb., o hornickém pensijním pojištění a se zákonem o národním pojištění. Zvyšovací částky stanovené v § 3, odst. 6 přicházejí proto v úvahu pouze pro pojistné případy nastalé před 1. říjnem 1948 a v případech, v nichž se přihlíží při stanovení důchodů z národního pojištění k důchodům, které by náležely podle platných (použivatelných) československých předpisů před 1. říjnem 1948 (§ 268 odst. l zákona o národním pojištění). K důchodům napadlým po 30. září 1948 náležejí zvyšovací částky již podle zákona o národním pojištění. Je však účelným, aby výhody plynoucí z hornického pojištění byly přiznávány plně jen těm reemigrantům, kteří se u nás opět zapojili do práce v hornictví a zaslouží se tak o budování našeho státu. Proto se přiznávají plné hornické zvyšovací částky (§ 140 odst. l zákona" o národním pojištění) k důchodům napadlým po 30. 9. 1948 jen těm reemigrantům, kteří pracovali (budou pracovati) v našem státě v hornictví alespoň l rok po 5. květnu 1945 a splňují ovšem podmínku čtyřleté práce v hornictví v československé republice.

K č. 4.

Ochrana přestárlých reemigrantů.

V praxi se ukázalo tvrdým ustanoveni (§4 odst. 1), podle něhož musí reemigranti získati v československé republice alespoň nějakou, byť sebe kratší, dobu pojištění. V četných případech se však vrátily do československé republiky celé rodiny našich krajanů i se svými starými příslušníky, kteří se již nemohli začleniti do pracovního poměru a nemohli tudíž splniti tuto podmínku. Proto se od této podmínky upouští.

K č. 5.

Ochrana reemigrantů před ztrátou nároku.

Podle nynějšího právního stavu se důchody vyplácejí až ode dne podání návrhu (žádosti). Reemigranti neobeznalí s naším právním řádem a s místními poměry nevěděli však často, že by si mohli žádost podati. Jestliže požádali o důchod např. až za 6 měsíců po návratu do vlasti, přišli o 6 měsíčních důchodových splátek. Navrhované ustanovení má tomu napříště zabrániti. Spojuje u nich vznik nároku se dnem jejich přesídlení, nikoliv se dnem podání žádosti. Vzhledem k nutnosti administrativního pořádku se však stanoví, že platnost ustanovení zákona o národním pojištění o promlčení nároků se vztahuje též na reemigranty.

K č. 6.

Obnova výplaty důchodu cizozemským nositelem pojištění. Odstranění nepříznivých důsledků z toho plynoucích.

Obnoví-li cizozemský nositel pojištění výplatu důchodu, zastaví náš nositel pojištění zatímní zálohovou výplatu. Jak ukázaly dosavadní zkušenosti, nedosahují důchody z ciziny zpravidla ani zdaleka výše poskytovaných záloh. Osoby, jimž byly zálohy vypláceny, se pak zpravidla domáhají výplaty rozdílu. Navrhovaným ustanovením má býti tato otázka v zákoně výslovně řešena, a to tak, že tito důchodci obdrží příspěvek ve výši rozdílu mezi cizozemským důchodem a zálohou dříve vyplácenou naším nositelem pojištění.

Obdobná situace u úrazových důchodů, jejichž výplatu převzal podle platební dohody československo-polské polský nositel pojištění. Podle této dohody vyplácí polský nositel pojištění důchody československým občanům za úrazy,

které se přihodily na celém nynějším i dřívějším území Polska. Tím byla převzata i výplata úrazových důchodů československým občanům, kteří byli nasazeni za okupace na práce na území nyní polském. Při převzetí se ukázalo, že důchody jsou v podstatě nižší než zálohové výplaty podle zák. č. 17/1947 Sb., a to zejména v důsledku rozdílného stavu obou zákonodárství a kursovních rozdílů. Nejevilo by se sociálně spravedlivým, aby osoby, které byly za války na práci na nynějším polském území, obdržely, pro tuto okolnost důchody ve snížené výměře proti těm, které byly nasazeny do práce na ostatním německém území. Administrativně bylo již učiněno opatření, aby ústřední národní pojišťovna vyplácela rozdíl mezi dosavadní zálohou a úrazovým důchodem vypláceným polským nositelem pojištění. Osnovou se legalisuje faktický stav. Osnova pamatuje i na tu okolnost, kdy došlo v polském úrazovém pojištění k zániku důchodu poskytnutím jednorázového odbytného..

K č. 7.

Změna ustanovení o úhradě nákladů.

Původní ustanovení zákona o úhradě nákladů spojených s jeho prováděním muselo přihlížeti k dřívějšímu úhradovému systému ve veřejnoprávním důchodovém pojištění, v němž pro nároky přiznávané tímto zákonem nebylo úhrady. Proto úhradou nákladů byl postižen stát, a to do té doby, než by došlo k mezinárodní úpravě. Novou úpravou státního příspěvku podle zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o národním pojištění (č. 269/1949 Sb. ), stává se zvláštní úhrada nákladů, spojených s prováděním zákona č. 17/1947 Sb., neúčelnou. Podle této nové úpravy bude stát toliko udržovati v neztenčené výši úhradovou reservu důchodového pojištění a bezpečnostní fond nemocenského pojištění, včítajíc v to kmenové jmění, podle stavu zjištěného ke dni 31. 12. 1949. Staré závazky státu, a tedy i pohledávky ústřední národní pojišťovny vůči státu, které vznikly národnímu (sociálnímu) pojištění z provádění zákona č. 17/

1947 Sb., budou zrušeny. Dosavadní zásada pro úhradu zůstane v platnosti nadále jednak pro příplatkové ústavy jako nástupce náhradních pensijních ústavů, zrušených zákonem č. 98/

1948 Sb., jednak pro ústřední národní pojišťovnu v těch případech, kde vyplácí jako právní nástupce byv. nositelů sociálního pojištění (zejména Všeobecného pensijního ústavu) podle zák. č. 17/1947 Sb. zálohově důchody z kolektivního připojištění uzavřeného u byv. nositelů pojištění. Jde především o t. zv. "mostecké připojištěni" v mosteckém revíru. Náklad činí asi 4, 000. 000 Kčs ročně a je zahrnut v částce 14, 000. 000 Kčs uvedené ve všeobecné části této osnovy. Konečné řešení může tu přinésti až definitivní úprava otázky příplatkových ústavů.

K č. 8.

Změna citací.

Nutnost změny citací v § 1 odst. 4 (dříve 3), v § 2 odst. 1 a v § 14 odst. 1 vyplynuly z vložení nového odstavce 3 do § 1 (srv. č. 1 osnovy). Změna citace v § 6 větě první je odůvodněna

vložením nového odstavce 7 do § 3 (srv. č. 3 osnovy).

K čl. II a III.

účinnost osnovy se stanoví zpětně ke dni nabytí účinnosti materiálně právních ustanovení zákona o národním pojištění. Nutnost této zpětné účinnosti vyplývá z navrhovaných změn. Ustanovení č. 7 (§ 16) může ovšem nabýti účinnosti teprve od 1. ledna 1950, a to vzhledem k ustanovením malé novely k zákonu o národním pojištění, jíž se stanoví vypořádání závazků státu vůči národnímu pojištění k 31. prosinci 1949.

V Praze dne 14. února 1950.

Úřadující náměstek předsedy vlády: Zd. Fierlinger v. r.

Za ministra práce a sociální péče: A. Kliment v. r.,

ministr průmyslu.

Statni tiskárna v Praze. — 841-50.