Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 4. zasedám.
421.
Zpráva
výboru sociálně-politického a zdravotnického
k vládnímu návrhu zákona (tisk 411) o placené dovolené na zotavenou v roce 1950.
Sociálně-politický a zdravotnický výbor projednal ve své schůzi konané dne 15. února 1950 vládní návrh zákona (tisk 411) o placené dovolené na zotavenou v roce 1950 a usnesl se doporučit Národnímu shromáždění jeho přijetí se změnami:
V § 7 odst. 2 se v páté řádce vkládá za slovo "že" slovo "někteří" a v šesté řádce téhož odstavce se škrtají slova "v některých oborech";
v § 8 odst. l se v druhé řádce škrtá slovo "to", slovo "nutné" se nahrazuje slovem "nutná" a slovo "slučitelné" slovem "slučitelná";
v § 9 odst. 4 se ve třetí řádce za slovo "dovolená" vkládají slova "v kalendářním roce", a tato slova se ve čtvrté řádce škrtají;
v § 10 se ve čtvrté řádce za citací "§ 2" vkládá čárka a v deváté řádce se za citací "§ 2" čárka škrtá;
v § 12 odst. 2 se za začátek druhé věty "Poměrná část dovolené přísluší zaměstnanci" nahrazuje novým zněním "Zaměstnanci přísluší poměrná část dovolené";
v § 13 odst. l se ve druhé řádce za slovem "kampaňové" škrtá čárka.
V Praze dne 15. února 1950.
Mátl v. r.,
předseda.
Burda v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne . 1950
o placené dovolené na zotavenou v roce 1950.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Část I. Dovolená stálých zaměstnanců.
§ 1.
Nárok na dovolenou.
(1) Zaměstnanci, jehož pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku trval nepřetržitě alespoň 11 měsíců (čekací doba), přísluší za rok 1950 (v dalším "kalendářní rok") placená dovolená na zotavenou, jestliže v něm konal práce alespoň po 75 dnů.
(2) U zaměstnance mladšího 26 let, který v kalendářním roce úspěšně skončil návštěvu školy a po prvé vstoupil do pracovního poměru, činí čekací doba 5 měsíců.
(3) Přerušení pracovního poměru kratší 6 týdnů, k němuž došlo se souhlasem zaměstnavatele, staví, ale nepřerušuje, čekací dobu, avšak jen pokud zaměstnanec v té době nebyl zaměstnán u jiného zaměstnavatele.
části pod zemí alespoň tři čtvrtiny pracovní doby, prodlužuje se dovolená o další kalendářní týden.
(5) Pokud délka dovolené závisí na zaměstnancově věku nebo na délce jeho pracovního poměru, rozhoduje stav ke dni 1. května kalendářního roku.
§ 3.
Do doby rozhodné pro prodloužení dovolené podle § 2 odst. 2 a 3 se započítává doba, po kterou zaměstnanec nemohl býti zaměstnán, protože konal službu v československé branné moci nebo ve spojenecké armádě, a doba, po kterou nemohl býti za doby nesvobody zaměstnán pro národnostní, rasový nebo politický útisk. Vláda může po slyšení jednotné odborové organisace nařízením stanovit další dobu, která se započítává do doby rozhodné pro prodloužení dovolené, ač zaměstnanec nebyl v pracovním poměru.
Délka dovolené.
§ 2.
(1) Základní výměra dovolené činí 2 kalendářní týdny v kalendářním roce.
(2) Základní výměra dovolené se prodlužuje o jeden kalendářní týden zaměstnancům
a) mladším 18 roků,
b) starším 50 roků, pokud se jim dovolená neprodlužuje podle písm. c) nebo odstavce 3,
c) kteří po dosažení 18. roku věku byli v pracovním poměru u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku, po případě v témž oboru nebo v téže skupině povolání, déle než 5 roků.
(3) Dovolená podle odstavce l se prodlužuje o dva kalendářní týdny zaměstnancům, kteří po dosažení 18. roku věku byli v pracovním poměru u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku, po případě v témž oboru nebo v téže skupině povolání, déle než 15 roků.
(4) Zaměstnancům v hornictví, kteří pracovali v posledních 9 měsících bezprostředně předcházejících nástupu dovolené nebo její
Omezeni dovolené.
§ 4.
(1) Nemohl — li zaměstnanec v kalendářním roce konati práce po více než 75 pracovních dnů pro důležitou příčinu týkající se jeho osoby, kterou nezpůsobil úmyslně nebo hrubou nedbalostí, zejména pro nemoc, úraz nebo vojenskou službu, krátí se mu dovolená za každých dalších 25 zameškaných pracovních dnů o jednu dvanáctinu.
(2) Za každý pracovní den (směnu), který zaměstnanec zameškal bez důležité příčiny (odstavec 1), je zaměstnavatel povinen zkrátiti mu dovolenou o dva dny. Zamešká — li zaměstnanec pracovní dny po vyčerpání dovolené, je zaměstnavatel povinen zkrátiti mu stejným způsobem dovolenou v příštím roce. Zameškané pracovní doby, které jsou kratší než celý pracovní den, se sčítají.
(3) Zaměstnavatel odečte od dovolené poměrnou část dovolené (§ 9 odst. 5), kterou již jiný zaměstnavatel zaměstnanci za kalendářní rok poskytl nebo za niž mu poskytl peněžitou náhradu.
(4) U zaměstnanců povinných návštěvou základní odborné školy má zameškání vyučování na této škole stejné následky jako zameškání pracovní doby.
(5) Krácení podle odstavců 2 a 4 provede zaměstnavatel (§ 18 odst. 2) po slyšení zaměstnance a po projednání se závodním zastupitelstvem zaměstnanců.
§ 5.
(1) Do dovolené se započte účast na zvláštní léčebné péči podle ustanovení § 29 odst. l a 2 zákona o národním pojištění nebo na opatřeních preventivní péče podle ustanovení § 95 odst. l písm. b) a e) téhož zákona, s výjimkou případů, v nichž je zaměstnanec práce neschopen a případů postavených jim na roven, ústřední národní pojišťovna, povolujíc zvláštní léčebnou péči, rozhodne, zda se zaměstnanec po dobu této léčebné péče považuje za práce neschopna nebo zda jde o případ postavený tomu na roven.
(2) Ministerstvo práce a sociální péče může po slyšení jednotné odborové organisace vyhláškou v úředním listě stanoviti podrobnosti k provedení odstavce 1.
§ 6. Požitky po dobu dovolené.
(1) Zaměstnanci příslušejí po dobu dovolené všechny peněžité požitky jako kdyby pracoval, kromě náhrady hotových výloh. Při tom se za základ výpočtu peněžitých požitků bere u zaměstnance s proměnlivými požitky průměrný týdenní výdělek za posledních 6 měsíců před nastoupením dovolené, a jde-li o zaměstnance v zemědělství a lesnictví, za posledních 12 měsíců. Ministerstvo práce a sociální péče může vyhláškou v úředním listě stanoviti, jakým způsobem se určí požitky po dobu dovolené u zaměstnanců, jimž se požitky vyplácejí v jiných než obvyklých mzdových obdobích nebo u nichž požitky nejsou jen odměnou za vykonanou práci.
(2) Po dobu dovolené příslušejí zaměstnanci též veškeré naturální požitky, pokud jich může užívat. Za stravu a jiné naturální požitky s výjimkou bytu, světla a otopu, pokud těchto požitků nemůže užívat, přísluší mu náhrada v penězích. Výše této náhrady se urči podle předpisů vydaných pro účely národního pojištění.
(3) Peněžité požitky a náhrada naturálních požitků za dobu dovolené jsou splatné v obvyk-
lých výplatních dnech. Požádá-li však o to zaměstnanec, musí býti tyto požitky vyplaceny při nastoupení dovolené. Při tom se však daň ze mzdy sráží podle obvyklých výplatních období.
§ 7. Nastoupení dovolené.
(1) Nastoupení dovolené určuje se zřetelem na jednotný hospodářský plán zaměstnavatel po projednání se závodním zastupitelstvem zaměstnanců. Při tom přihlíží v mezích provozních potřeb závodu též k oprávněným požadavkům zaměstnanců. Dovolená ve vedlejším zaměstnání budiž podle možnosti poskytnuta zároveň s dovolenou v hlavním zaměstnání. Zaměstnavatel oznámí zaměstnanci den nastoupení dovolené zpravidla alespoň 14 dnů předem.
(2) Je-li to v zájmu plnění jednotného hospodářského plánu, může ministerstvo práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a po slyšení jednotné odborové organisace stanoviti vyhláškou v úředním listě, že někteří zaměstnanci jsou povinni vyčerpati část své dovolené v zimním období.
(3) Zaměstnanci lze poskytnout dovolenou nebo její část za kalendářní rok také po jeho uplynutí, požádá-li o to nebo nemohl-li ji vyčerpat z důvodů naléhavé potřeby provozu závodu nebo pro některou z příčin uvedených v § 4 odst. 1. V takových případech však musí zaměstnance nastoupit dovolenou tak, aby skončila nejpozději 31. března příštího roku; jinak pozbývá nároku na dovolenou bez újmy případného nároku na peněžitou náhradu za nevyčerpanou dovolenou (§ 11).
§ 8. Hromadná závodní dovolená.
(1) Hromadná závodní dovolená je přípustná jen, je-li z provozních důvodů nutná a slučitelná s veřejným zájmem, zejména neohrozí-li ani nestíží-li se tím plnění jednotného hospodářského plánu. Hromadná závodní dovolená nesmí trvati déle než 14 dnů.
(2) Udělí-li se v závodě hromadná závodní dovolená, mají zaměstnanci, kterým v době této dovolené nepřísluší buď vůbec nárok na dovolenou nebo kterým přísluší nárok na dovolenou kratší, než je hromadná závodní dovolená, po celou dobu jejího trvání nárok na všechny požitky podle ustanovení § 6, i když nemohou býti po dobu hromadné závodní dovolené priměřeně zaměstnáni. Nabudou-li tito zaměstnanci dodatečně v kalendářním roce nároku na dovolenou nebo nároku na delší dovolenou, započte se jim do ní doba hromadné závodní dovolené, po kterou byli placeni a nepracovali. Jinak jsou tito zaměstnanci povinni konati na zaměstnavatelův příkaz bezplatně náhradní práce po dobu, rovnající se pracovní době, za kterou dostali požitky podle ustanovení první věty v době hromadné závodní dovolené.
§ 9.
Vliv skončení pracovního poměru na dovolenou.
(1) Byl-li pracovní poměr před nastoupením dovolené předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, ztrácí zaměstnanec nárok na dovolenou.
(2) Byl-li pracovní poměr po vyčerpání dovolené, avšak před uplynutím kalendářního roku, předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, je zaměstnavatel povinen od zaměstnance požadovati peněžitou náhradu za dovolenou, po případě za její část, kterou před zrušením pracovního poměru vyčerpal. Zaměstnavatel je oprávněn sraziti si příslušnou částku při poslední výplatě zaměstnancových požitků.
(3) V ostatních případech skončení pracovního poměru před nastoupením dovolené přísluší zaměstnanci její poměrná část, jsou-li u něho splněny podmínky pro vznik nároku na ni; při tom platí ustanovení o omezení dovolené.
(4) Za dny, které zaměstnanec zameškal bez důležité příčiny (§4 odst. 2 a 4) po vyčerpání dovolené v kalendářním roce, avšak před skončením pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen požadovati od zaměstnance dvojnásobek peněžitých požitků připadajících na l den poskytnuté dovolené. Ustanovení odstavce 2 poslední věty platí obdobně.
(5) V ostatních případech skončení pracovního poměru po vyčerpání dovolené, avšak před uplynutím kalendářního roku, je zaměstnavatel oprávněn od zaměstnance požadovati peněžitou náhradu za poměrnou část dovolené, připadající na zbývající část roku, pokud nejde o případy uvedené v § 12 odst. 1. Ustanovení odstavce 2 poslední věty platí obdobně.
(6) Poměrná část dovolené se určí tak, že se poskytne za každý měsíc trvání pracovního poměru v kalendářním roce jedna dvanáctina dovolené.
§ 10.
Zaměstnanci zemědělští a lesní,
kteří nekonají nepřetržitě
práci.
Zaměstnancům zemědělským a lesním, kteří za trvání pracovního poměru nekonají práci nepřetržitě, přísluší dovolená podle ustanovení § 2, jestliže v kalendářním roce pracovali u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku více než 150 dnů; jinak jim přísluší poměrná část dovolené ve výměře jedné dvanáctiny za každých 25 dnů konané práce. Doba rozhodná pro prodloužení dovolené podle § 2 se zjistí součtem kalendářních let, ve kterých zaměstnanec pracoval aspoň 150 dnů.
§ 11.
Peněžitá náhrada za nevyčerpanou dovolenou.
(1) Poskytování peněžité náhrady za nevyčerpanou dovolenou je kromě případů uvedených v odstavci 2 nebo 3 nepřípustné.
(2) Nemohl-li zaměstnanec vyčerpat dovolenou nebo její část do 31. března příštího roku z příčin uvedených v § 4 odst. l nebo z příkazu zaměstnavatele odůvodněného naléhavou potřebou provozu, má nárok na peněžitou náhradu za dovolenou nebo její nevyčerpanou část.
(3) Peněžitá náhrada za nevyčerpanou dovolenou nebo její část přísluší zaměstnanci též, nemohl-li ji vyčerpat pro skončení pracovního poměru.
(4) Peněžitá náhrada za dovolenou se rovná peněžitým požitkům odpovídajícím době dovolené, kromě náhrady hotových výloh a odměny za práci přes čas, a peněžité náhradě za naturální požitky (§ 6 odst. l a 2).
(5) Peněžitá náhrada za dovolenou se nezapočítává do vyměřovacího základu podle předpisů o národním pojištění a je osvobozena od daně ze mzdy.
§ 12.
Dovolená v některých případech změny zaměstnání, při přidělení k výkonu naléhavých prací a při účasti na pracovních brigádách.
(1) Zaměstnancům, s nimiž byl pracovní poměr po l. lednu 1947 bez jejich zavinění rozvázán podle předpisů o hospodárném zaměstnávání pracujících, o uvolnění postradatelných zaměstnanců nebo o návratu odborně vyškolených zaměstnanců do jejich povolání, započte se do doby rozhodné pro vznik nároku na dovolenou (§ 1) a pro prodloužení dovolené (§2) v novém zaměstnání trvání všech předchozích pracovních poměrů po dokončení 18. roku věku. Totéž platí pro zaměstnance, kteří po 1. lednu 1947 dobrovolně přešli z administrativního zaměstnání do zaměstnání výrobního nebo ze zaměstnání výrobního do jiného výrobního zaměstnání důležitějšího pro splnění jednotného hospodářského plánu, pokud je za takové prohlásí ministerstvo práce a sociální péče vyhláškou v úředním listě. Ustanovení věty prvé platí i pro zaměstnance, kteří změnili zaměstnání v důsledku reorganisace podniku nebo po skončení okupace z důvodů veřejného zájmu nebo na doporučení úředního lékaře.
(2) Zaměstnanci uvedení v odstavci l mají vůči svému dosavadnímu zaměstnavateli nárok na poměrnou část dovolené, jestliže byli v kalendářním roce zaměstnáni u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku alespoň 2 měsíce a jestliže neměli v tomto roce plnou dovolenou. Zaměstnanci přísluší poměrná část dovolené, i když mu podle ustanovení § l nevznikl nárok na dovolenou.
(3) Neměl-li zaměstnanec, na něhož-se vztahuje odstavec l, v kalendářním roce v dosavadním pracovním poměru plnou dovolenou nebo měl-li dovolenou kratší než mu přísluší v novém pracovním poměru, má vůči novému zaměstnavateli nárok na poměrnou část dovolené.
(4) Ustanovení odstavců l až 3 platí obdobně pro dovolenou zaměstnanců přidělených podle příslušných předpisů k výkonu naléhavých prací a pro účastníky pracovních brigád, pokud trvají déle než 2 měsíce.
Část II. Dovolená jiných zaměstnanců.
§ 13.
Zaměstnanci při pracích sezónních nebo kampaňových.
(1) Zaměstnancům přijatým na práce sezónní nebo kampaňové přísluší při skončení pracovního poměru místo dovolené za každých 25 dnů konané práce peněžitá náhrada ve výši jedné dvanáctiny požitků, které by jim příslušely po dobu dovolené stanovené podle § 2, kdyby u nich byly splněny podmínky pro vznik nároku na dovolenou (§1).
(2) Peněžitá náhrada podle odstavce l se nezapočítává do vyměřovacího základu podle předpisů o národním pojištění.
§ 14.
Zaměstnanci ve stavebnictví.
Pro dovolenou zaměstnanců ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících platí ustanovení části I tohoto zákona. Vláda však může nařízením stanoviti pro některé skupiny zaměstnanců odchylnou úpravu poskytování dovolené. Podrobnosti upraví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a po slyšení jednotné odborové organisace vyhláškou v úředním listě.
Část ni.
Dovolená domáckých dělníků. §15.
(1) Domáckým dělníkům a domáckým živnostníkům, kteří nezaměstnávají cizí pracovní síly, přísluší místo dovolené peněžitá náhrada, a to
za dovolenou 2 kalendářních týdnů 4%, za dovolenou 3 kalendářních týdnů 6%, za dovolenou 4 kalendářních týdnů 8%
pracovní odměny dosažené v kalendářním roce. Pro určení délky dovolené platí obdobně ustanovení §§ 2 a 3. Náhrada nepřísluší, skončilo-li zaměstnání z viny domáckého dělníka nebo domáckého živnostníka. Peněžitá náhrada je splatná dne 31. prosince nebo při skončení zaměstnání; na žádost domáckého dělníka nebo domáckého živnostníka se však na ni poskytne záloha odpovídající dosažené pracovní odměně.
(2) Pracovní odměnou podle odstavce l se rozumí hrubá odměna bez příplatků za hotová vydání.
(3) Podnikatelé domácké práce jsou povinni nahraditi zprostředkovatelům domácké práce částky, které tito vyplatí domáckým dělníkům nebo domáckým živnostníkům podle ustanovení odstavce 1.
(4) Peněžitá náhrada podle odstavce l se nezapočítává do vyměřovacího základu podle předpisů o národním pojištění.
část IV. Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.
§ 16.
(1) Ustanovení tohoto zákona o zaměstnancích a pracovním poměru platí obdobně o učních a učebním poměru.
(2) Délka dovolené hornických učňů činí 4 kalendářní'týdny v roce; pro tyto učně neplatí ustanovení § 2.
§ 17.
U zaměstnanců, jejichž pracovní poměr trvá po dosažení 18. roku věku u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku na území obsazeném v roce 1938 cizí brannou mocí alespoň od 1. května 1946, se doba trvání pracovního poměru rozhodná pro nárok na dovolenou v délce 3 kalendářních týdnů [§ 2 odst. 2 písm. c)] zkracuje na 4 roky.
§ 18.
(1) Ujednání odporující tomuto zákonu nebo předpisům vydaným podle něho jsou neplatná, a to i když byla uzavřena před jeho účinností.
(2) Placená dovolená na zotavenou smí býti poskytována jen, jsou — li splněny předpoklady stanovené tímto zákonem, a nesmí přesahovati výměru vyplývající z jeho ustanovení. Za splnění ustanovení věty prvé jsou zaměstnavatelé osobně odpovědni. Jednání a opomenutí
příčící se ustanovení věty prvé se trestají podle ustanovení § 17 zákona č. 244/1948 Sb., o státní mzdové politice.
§ 19.
(1) Tento zákon se nevztahuje na úpravu placené dovolené na zotavenou vojenských osob z povolání.
(2) Dovolenou příslušníků Sboru národní bezpečnosti upraví ministerstvo vnitra, dovolenou příslušníků Sboru vězeňské stráže ministerstvo spravedlnosti, a to v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče.
§ 20.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provedou jej ministři práce a sociální péče, vnitra a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Státní tiskárna v Praze. — 790-50