Národní shromáždění republiky Československé 1950.

I. volební období. 4. zasedání.

415.

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

k projevu souhlasu protokol o přístupu, jakož i Všeobecná dohoda o clech

a obchodu ze dne 30. října 1947 ve znění všech protokolů

ji pozměňujících a doplňujících.

Návrh schvalovacího usnesení.

Národní shromáždění republiky československé souhlasí s Všeobecnou dohodou o clech a obchodu ze dne 30. října 1947, která byla uvedena v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 8. dubna 1948, č. 59/1948 Sb., jakož i se všemi protokoly ji pozměňujícími a doplňujícími, t. j.

1. protokoly podepsanými dne 24. března 1948 v Havaně, jež byly uvedeny v prozatímní platnost vládními vyhláškami ze dne 23. června 1948, č. 211/1948 Sb. a 212/ 1948 Sb., a vládní vyhláškou ze dne 27. července 1948, č. 216/1948 Sb.,

2. protokoly podepsanými dne 14. září 1948 v Ženevě, jež byly uvedeny v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. března 1949, č. 175/1949 Sb.,

3. protokoly sjednanými v Annecy, jež se předběžně provádějí podle vládní vyhlášky ze dne 10. listopadu 1949, č. 292/1949 Sb.

Důvodová zpráva.

Dne 30. října 1947 podepsaly v Ženevě 23 státy (Austrálie, Belgie, Burma, Kanada, Ceylon, Chile, Čína, Kuba, Československo, Francie,

Indie, Libanon, Lucemburk, Holandsko, Nový Zéland, Norsko, Pákistán, Jižní Rhodesie, Sýrie, Jihoafrická Unie, Velká Britannie a Spojené státy americké) "Všeobecnou dohodu o clech a obchodu".

Účelem "Všeobecné dohody", jak je uveden v úvodu k ní, je zvyšování životní úrovně, zajištění plné zaměstnanosti, rozsáhlého a stále vzrůstajícího reálného důchodu a účinné poptávky, rozvinutí plného užívání světových zdrojů a rozšíření výroby a výměny zboží.

Jsou to tedy cíle v podstatě stejné, jako v článku 55 Charty Spojených národů.

Podle článku XXV této dohody zástupci smluvních stran se mají občas scházeti, aby zajistili provedení oněch ustanovení dohody, která vyžadují společnou činnost všech a aby usnadnili její provádění a podporovali dosažení cílů v dohodě uvedených.

Dosud byla tři taková zasedání smluvních stran, a to v Havaně (od 28. února do 24. března 1948), v Ženevě (od 16. srpna do 14. září 1948) a v Annecy ve Francii (od 8. dubna do 13. srpna 1949, avšak redakční práce pokračovaly do 31. srpna 1949). Na těchto zasedáních byto původní znění "Všeobecné dohody o clech a obchodu" a jejích příloh několikráte opraveno, změněno a doplněno a podepsány některé další protokoly.

Hlavním důvodem pro tyto časté změny "Všeobecné dohody" byla skutečnost, že "Dohoda" v mnoha svých ustanoveních je v zásadě totožná s některými ustanoveními Havanské charty o Mezinárodní obchodní organisaci, která však byla sjednána teprve po uzavření "Všeobecné dohody" a bylo proto nutné oba texty uvésti v soulad. Tyto změny a doplňky v podstatě zlepšily v náš prospěch původní text "Všeobecné dohody", protože na konferenci v Havaně podařilo se delegaci naší a polské a delegacím t. zv. nevyvinutých zemí vynutiti si proti USA některé důležité ústupky.

V dnešní své podobě "Všeobecná dohoda o clech a obchodu" skládá se z těchto dokumentů:

1. z vlastní "Všeobecné dohody o clech a obchodu", podepsané v Ženevě dne 30. října 1947 (uveřejněné ve Sb. z. a n. č. 59 Z. 15. dubna 1948), opravené, doplněné a změněné protokoly sjednanými v Havaně a v Ženevě (uveřejněnými ve Sb. z. a n. č. 211, 212 a 216 z roku

1948 a čísla 175, 193 a 292 z roku 1949);

2. z Protokolu o uvedení v prozatímní účinnost Všeobecné dohody o clech a obchodu z 30. října 1947 (Sb. z. a n. č. 59 z 15 dubna 1948);

3. z Protokolu o podmínkách přístupu k Všeobecné dohodě o clech a obchodu z 10. října

1949 (Sb. z. a n. č. 292 z 31. prosince 1949). Ad 1. Myšlenka uzavřití "Všeobecnou dohodu

o dech a obchodu" vznikla tím, že Hospodářská

a sociální rada Organisace Spojených národů resolucí, jednomyslně přijatou dne 18. února 1946, rozhodla svolati Konferenci Spojených národů o obchodu a zaměstnanosti a určila 18 států (mezi nimi československo), aby vypracovaly návrh Charty o Mezinárodní obchodní organisaci. Při těchto pracích zúčastněné státy, jejichž počet se zatím zvýšil změnou ústavní situace v Indii (rozdělení na Indii, Pákistán, Ceylon a Burmu) a v Libanonu (rozdělení na Sýrii a Libanon) a v Jižní Africe (oddělení Jižní Rhodesie) na 23, rozhodly se mezi sebou jednati o slevách cel a dohodnouti se o některých pravidlech, jimiž se chtějí říditi ve vzájemných obchodních stycích. Později byly pozvány k účasti ještě všechny další samostatné státy a z nich zúčastnily se druhé řady jednání v létě 1949 zástupci Dánska, Dominikánské republiky, Finska, Řecka,, Haiti, Itálie, Liberie, Nikaraguy, Švédska a Uruguaye.

Všeobecná dohoda skládá se ze tří části a z příloh o celních slevách, část I. a III. váži státy plně, kdežto část II. je závazná jen potud, pokud ustanovení neodporují stávajícímu zákonodárství jednotlivých zemí, t. j. žádný stát není povinen měniti ty zákony, které v době sjednání dohody měl a které by snad byly v rozporu s ustanoveními II. části. V prvních článcích dohody jsou obvyklá všeobecná ustanovení, jaká bývají ve všech obchodních smlouvách, jako je doložka nejvyšších výhod, stejné nakládání se všemi v oboru vnitřních daní a úprav, svoboda průvozu, ustanovení o tom, kdy a do jaké míry je možné ukládati protidumpingová cla, jak má býti zjišťována hodnota zboží při vyclívání ve státech, kde clo se vyměřuje procentem z ceny zboží (československo taková cla, až na ojedinělé výjimky nemá a je to proto spíše ochranou pro čs. vývoz do jiných zemí, jako jsou USA atd. ), jaké mají býti formality při dovozu a vývozu, jak má býti označováno zboží a uveřejňovány předpisy platné při dovozu a vývozu atd.

Mnohá z těchto ustanovení jsou totožná s oněmi, jež jsou již v Mezinárodni úmluvě o zjednodušení celních formalit z 3. listopade 1923, vyhlášená u nás ve Sbírce zákonů a nařízení č. 40/1927. Tato ustanovení byla Československem vždy dodržována, stejně jako i Bulharskem, Maďarskem, Polskem, Rumunskem atd.

Zvláštní ustanovení jsou v. článku IV o kinematografických filmech, kde posledním odstavcem [c)3 je kryt náš dovoz filmů z SSSR.

Celá řada článků dohody (XI—XV) týká se povolovacího řízení dovozního, vývozního a devisového a je typická pro kapitalistický řád. Nás týká se článek XVII (o zahraničním obcho-
*

du státních monopolů), který v podstatě stanoví jen, že tyto monopoly mají se při svých nákupech a prodejích říditi zásadou hospodárnosti. Při tom můžeme se dovolávati všech vyhrad a výhod, které jsou v článcích XI až XV a ostatních ustanoveních "Všeobecné dohody", takže není tím rušeno naše plánované hospodářství.

Článek XVIII se týká t. zv. nevyvinutých zemí, které se industrialisuji. Tato ustanovení znamenala porážku amerických snah, původně při, přípravě textů projevovaných, brániti nevyvinutým zemím v hospodářském vývoji.

Články XX, XXI obsahují obvyklé výjimky, týkající se opatření, která státy mohou činiti k ochraně veřejné mravnosti, zdraví a bezpečnosti, při čemž článek XXI v prvním odstavci výslovně říká, že žádný stát není povinen podávati jakékoliv informace, jejichž sdělení by se, podle jeho mínění, příčilo podstatným zájmům jeho bezpečnosti.

V případě, že mezi jednotlivými státy vzniknou spory o výkladu smlouvy, mají jednati přímo (článek XXII) a snažiti se je odstraniti. Teprve, kdyby se nedohodly, doporučují jim ostatní signatáři řešení. Kdyby však ten, proti němuž bylo učiněno rozhodnutí, se nepodrobil, může mu býti pouze poškozeným odňata nějaká koncese.

Další ustanovení jsou v podstatě organisační a právní povahy. Z nich vyplývá, že "Všeobecnou dohodou" nebyla vytvořena Žádná mezinárodní organisace, ale pouze volný svazek signatářů, kteří se občas scházejí, aby se poradili o plnění smlouvy a dohodli o společných otázkách. K dohodě mohou také přistupovati další státy, když s dvěma třetinami signatářů se dohodnou o slevách cel. Nechce-li některý stát s některým nově se hlásícím míti obchodní styky, může to před zahájením jednání prohlásiti a není pak vůči tomuto státu ničím vázán, t. j. mezi oběma těmito zeměmi zůstává takový stav, jakoby mezi nimi nebyla žádná smlouva (článekXXXV).

Změny a doplňky "Všeobecné dohody" v některých případech (části I a III "Dohody") vyžadují jednomyslnosti všech signatářů, změny části II mohou býti usneseny dvoutřetinovou většinou, avšak stát, který je nepřijal, není jimi vázán (článek XXX).

Jak již řečeno, "Všeobecná dohoda" byla sjednávána souběžně s pracemi na t. zv. Havanské chartě, která dosud nevstoupila v účinnost. Smluvní strany se však zavázaly (článek XXIX Všeobecné dohody) pokud je v moci jejich výkonných orgánů zachovávati již nyní všeobecné zásady; kapitol I až VI a IX této Charty. Jsou to z velké části právě ustanovení, pro která ani.

USA dosud neratifikovaly Havanskou chartu, poněvadž by tím byly vázány udržovati plnou zaměstnanost, zakročovati proti mezinárodním kartelům atd.

Pro praktický život nejdůležitější jsou však přílohy k "Všeobecné dohodě", obsahující seznamy celních slev, které si státy mezi sebou daly.

Při sestavování těchto listin bylo postupováno tak, že každý stát jednal bilaterálně s každým (na př. Československo jednalo v Ženevě v roce 1947 s 22 státy a v Annecy v roce 1949 s dalšími 10 státy). Slevy cel, které si jednoť livé státy daly, byly pak shrnuty v jedinou listinu, takže "Všeobecná dohoda" má tolik příloh, kolik států se zúčastnilo jednání a dohodu podepsalo. Československá listina (příloha) nese číslo X a znamená, že všechny státy, které k dohodě přistoupí, požívají slev cel v této listině •uvedených. Samozřejmě Československo se své strany přiznává stejné slevy SSSR i všem zemím lidově-demokratickým a ostatním státům, s nimiž má obchodní smlouvy. Stejným způsobem Československo má prospěch ze všech celních slev, které nejenom samo od druhých zemí signatářů dohody dostalo, ale i ze všech slev, které si ostatní země daly mezi sebou. Toto je pro nás zvláště důležité v těch případech, kdy jde o státy, s nimiž nemáme nyní žádné obchodní smlouvy a s nimiž bychom je nemohli nyní pravděpodobně ani uzavřít a v nichž proto bez "Všeobecné dohody" bychom při dovozu zboží platili nyní cla často o 100 až 300% vyšší, než ostatní země.

Podle úředních československých statistik byl podíl zemi, které již jsou smluvními stranami "Všeobecné dohody", nebo se jimi nyní stanou, na našem zahraničním obchodu (v procentech) tento:

Prakticky je tím kryt náš celý obchod se šterlingovou a dolarovou oblastí a v celku se Všeobecná dohoda" vztahuje na téměř dvě třetiny našeho obchodu se státy kapitalistickými, čímž přispívá podstatně k plnění plánu našeho zahraničního obchodu a pětiletého plánu vůbec. Ad 2. Protokol o uvedení v prozatímní účinnost Všeobecné dohody o clech a obchodu byl podepsán současně s touto dohodou dne 30. října 1947 a kromě všeobecných ustanovení o tom,

jak a do kdy dohoda má býti podepsána, obsahuje v odstavci 5. ustanoveni, podle kterého kterákoliv smluvní strana může kdykoliv dohodu vypověděti a přestává býti jí vázána po uplynutí šedesáti dní od výpovědi. Ad 3. Protokol o podmínkách přístupu k "Všeobecné dohodě o clech a obchodu" z 10. října 1949 byl sjednán mezi původními 23 signatáři "Všeobecné dohody" a nově přistupujícími 10 státy, aby jejich přístup k dohodě mohl býti formálně proveden a aby slevy cel s těmito státy sjednané mohly býti včleněny v původní dohodu. Neobsahuje proto žádná nová ustano-

vení všeobecného rázu, ale jen nové listiny celních slev.

Po stránce finanční, účast Československa na "Všeobecné dohodě o clech a obchodu" neukládá nám žádné tíživé finanční závazky. Protože, jak již řečeno, nejde o žádnou organisaci, příspěvky stran jsou minimální a určené jen na krytí výloh, spojených se schůzkami smluvních stran a s korespondencí a přípravou dokumentace mezi zasedáními. Příspěvky jsou proto stanoveny ročně podle potřeby a na rok 1950 československý příspěvek činí jen 5, 300. 86 §, t. j. 265. 043 Kčs.

V. Praze dne 16. ledna 1950.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Užší předsednictvo Národního shromáždění upustilo od vytištění textu Všeobecné dohody o clech a obchodu a textů všech protokolů, je-

likož jsou otištěny ve Sbírce zákonů pod č. 59, 211, 212, 216 ai 1948, 175 a 292 ai 1949.

Předseda Národního shromáždění: Dr. Oldřich John v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 597-50.