Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 4. zasedání.
409.
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé
k projevu souhlasu úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia,
přijatá III. Valným shromážděním organisace Spojených národů
dne 9. prosince 1948.
Návrh schvalovacího usnesení.
Národní shromáždění republiky československé souhlasí s úmluvou o zabránění a trestání zločinu genocidia, přijatou III. Valným
shromážděním organisace Spojených národů dne 9. prosince 1948.
Důvodová zpráva.
Pod dojmem zločinu, spáchaných nacisty a fašisty za druhé světové války, usneslo se Valné shromáždění Organisace Spojených národů na svém I. zasedání dne 11. prosince 1946. že genocidium je podle mezinárodního práva zločinem, který civilisovaný svět odsuzuje.
Hospodářská a sociální rada Organisace Spojených národů byla stejnou resolucí vyzvána, aby vypracovala návrh mezinárodní dohody o zabránění a potlačení tohoto zločinu. Vypracováním návrhu byl pověřen zvláštní výbor, složený ze zástupců SSSR, Polska, Číny, Francie, Libanonu, USA a Venezuely. Na podkladě studie, připravené sekretariátem OSN. připomínek členských států a určitých zásad, předložených sovětskou delegací, připravil návrh úmluvy, který po projednání na VII. zasedání Hospodářské a sociální rady byl předložen III. Valnému shromáždění Organisace Spojených národů.
Zásady vyslovené sovětskou delegací tvořily osu debat, vedených o této úmluvě na III. Val-
ném shromáždění, a většina z nich se stala podkladem přijatého textu. Tak zásada, že nejen přímé fysické zničení celých skupin, nýbrž již uvalení takových životních podmínek na skupiny, jež mají za následek jejich zničení, je zločinem genocidia, je obsažena v článku II. Zásada t. zv. kulturního genocidia. t. j. činnosti směřující k vyhlazení řeči, náboženství a kultury národních skupin, nebyla přijata v celé šíři, došla však uplatnění ve znění odstavce b) článku II. o vážném duševním ubližování národním skupinám. Dále byla přijata zásada, že státy musí učinit příslušná zákonodárná opatření na potrestání genocidia (článek V). Některá státy navrhovaly, aby pro stíhání a trestání genocidia byl zřízen Mezinárodní trestní tribunál, což by bývalo znamenalo prolomení zásady teritoriality i zásady personality v trestním právu. Příslušný článek VI. ve svém konečném znění však stanoví, že genocidium bude souzeno ve státě, v němž bylo spácháno, anebo před takovým mezinárodním trestním soudem, jehož jurisdikci se členské státy zvláště podřídí. Proti hlasům SSSR a lidových demokracií Valné shromáždění se ještě usneslo na resoluci, v níž vyzývá Mezinárodní právní komisi, aby prostudovala otázku případného zřízení mezinárodního trestního tribunálu, pověřeného trestáním genocidia.
Návrhu úmluvy o genocidiu věnoval právní výbor III. Valného shromáždění největší část svého zasedání. Před konečným hlasováním byly sovětskou delegací předloženy tři doplňkové návrhy, jež žádaly výslovné prohlášení o organické spojitosti genocidia s fašismem a nacismem, přesnější a důslednější zamezení genocidia kulturního a výslovný zákaz organisací, jež vyvolávají rasovou, národní a náboženskou nenávist. Všechny tyto dodatky byly zamítnuty. Při konečném hlasování byl pak text úmluvy přijat jednomyslně. Vzhledem
k důležitosti úmluvy hlasovala československá delegace spolu s delegací SSSR, BSSR, USSR a Polska pro tento text přes to, že nebyly přijaty všechny zásady, požadované sovětskou a lidově demokratickými delegacemi.
úmluva je otevřena k podpisu členským státům OSN a těm státům, jež vyzve Valné shromáždění do 31. prosince 1949. Úmluvu až dosud podepsaly tyto státy: USA, Čína, Francie, Austrálie, Bolivie, Brazílie, Dominikánská republika, Ecuador, Egypt, Filipiny, Guatemala, Habeš, Haiti, Honduras, Chile, Island, Israel, Jugoslávie, Liberie, Mexiko, Norsko, Pákistán, Panama, Paraguay, Peru, San Salvador a Uruguay. Austrálie, Norsko, Habeš a Island úmluvu již ratifikovaly. Vláda SSSR v těchto dnech zmocnila velvyslance SSSR ve Spojených státech, aby ve stanovené lhůtě úmluvu podepsal.
V Praze dne 23. prosince 1949.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Užší předsednictvo Národního shromáždění upustilo z důvodů úsporných od úplného vy-
tištění textu úmluvy; do úplného znění jest možno nahlédnouti ve sněmovní kanceláři.
Předseda Národního shromáždění: Dr. Oldřich John v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 40-50