Národní shromáždění republiky Československé 1949.
L volební období. 4. zasedáni.
407.
Zpráva
výborů ústavně-právního, sociálné-politického
a zdravotnického
k vládnímu návrhu zákona (tisk 394)
o výrobě a distribuci léčiv.
L
ústavpé-právní výbor projednal ve své schůzi konané dne 15. prosince 1949 vládní návrh zákona (tisk 394) o výrobě a distribuci léčiv a usnesl se doporučit Národnímu shromáždění jeho přijetí s těmito změnami:
v § 8, odst. l se v prvé a druhé řádce škrtají slova "v den počátku účinnosti tohoto zákona" a nahrazují se slovy "dne 31. prosince 1949";
v páté řádce tohoto odstavce se číslice "8" nahrazuje číslicí "7";
v odstavci 3 téhož paragrafu se u písm. b) ve druhé řádce nahrazuje taktéž číslice "8" číslicí "7";
v § 9, odst. l v pátém řádku se za slovem "pojišťovny" vkládá čárka a následující slůvko "nebo" se škrtá; -
v šesté řádce se za slovo "péče" vkládá "nebo nositele péče poskytované podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb. o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce".
§ 20 zní: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provede jej ministr zdravotnictví v, dohodě se zúčastněnými členy vlády. "
V Praze dne 15. prosince 1949.
Dr. Bartuška v. r., předseda.
Karlovská v. r., zpravodajka.
II.
Sociálně-politický a zdravotnický výbor projednal ve své schůzi konané dne 16. prosince 1949 vládní návrh zákona (tisk 394) o výrobě
a distribuci léčiv a usnesl se doporučit Národnímu shromáždění jeho přijetí ve znění usneseném výborem ústavně-právním.
V Praze dne 16. prosince 1949.
Mátl v. r.,
předseda.
Dr. Bláha v. r., zpravodaj.
Zákon
ze dne 1949
o výrobě a distribuci léčiv.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Část I.
Základní ustanovení o výrobe a distribuci léčiv.
§ 1.
Aby se zajistilo právo lidu na ochranu zdraví a úspěšná léčebná péče hodnotnými léčivy, řídí s? výroba, dovoz, vývoz a distribuce léčiv plánem, který tvoří součást celostátního hospodářského plánu.
§ 2.
(1) K výrobě léčiv jsou výlučně oprávněny státní a národní podniky výrobní. Výrobou lučiv se nerozumí příprava léčiv pro jejich výdej v drobném (§ 5) na lékařův nebo veterinářův předpis.
(2) nížení výroby léčiv přísluší s výjimkou uvedenou v odstavci 3 ministerstvu průmyslu. Ministerstvo zdravotnictví vykonává nad výrobou a dovozem léčiv zdravotní dozor, kterým má býti především zaručena jejich hodnota.
(3) Ministerstvo zdravotnictví může v dohodě s ministerstvem financí vyhláškou v úředním listě zříditi národní podnik pro výrobu biopreparátů a upraviti v mezích ustanovení § 4 jeho právní poměry a vnitřní organisaci; řízení výroby těchto léčiv náleží ministerstvu zdravotnictví.
(4) Podrobné předpisy k provedení odstavců 1 a 2 vydá nařízením ministr zdravotnictví v dohodě s ministrem průmyslu.
§ 3.
(1) Ministerstvo zdravotnictví organisuje a řídí distribuci všech léčiv. Tuto distribuci provádí národní podnik, který zřídí a jehož právní poměry a vnitřní organisaci upraví v mezích ustanovení § 4 ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem financí vyhláškou v úředním listě.
(2) Do národního podniku podle odstavce l se začlení části majetkových podstat národních podniků sloužící nebo určené k provozování velkoobchodu s léčivy nebo k provozu lékáren, majetkové podstaty dosavadních ústavních lékáren státu a lékáren Ústřední národní pojišťovny, jakož i majetkové podstaty, které
slouží nebo jsou určeny k provozu lékáren a kterých nabyl stát konfiskací nebo jiným způsobem.
(3) Za majetkové podstaty ústřední národní pojišťovny, začleněné do podniku uvedeného v odstavci l, přísluší ústřední národní pojišťovně náhrada; o náhradě platí přiměřeně ustanovení §§ 8 až 10 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále jen "dekret").
(1) O začlenění majetku konfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, a o náhradě za tento majetek platí přiměřeně ustanovení § 12, odst. 5 a 6 a § 42 dekretu.
§ 4.
Na národní podniky zřízené podle § 2, odst. 3 a § 3, odst. l přejde s převzatými částmi majetkových podstat poměrná část závazků na ně připadajících; o tom, které závazky přejdou, rozhodne ministerstvo zdravotnictví v dohodě s příslušným ministerstvem. O právním postavení těchto národních podniků, pracovních a platových poměrech jejich zaměstnanců a osvobození od daní, poplatků a dávek platí přiměřeně ustanovení oddílů III a IV dekretu a vztahují se na ně přiměřeně ustanovení oddílů II až VII zákona ze dne 11. března 1948, č. 51 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
Část II.
Lékárny.
§ 5.
(1) Výdej léčiv v drobném a jejich příprava k tomuto účelu jsou, pokud není dále stanoveno jinak, vyhrazeny lékárnám.
(2) Mimo lékárny lze vydávat jen léčiva, kterých se užívá i k jiným účelům než léčebným, pokud to stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitřního obchodu a výživy vyhláškou v úředním listě.
§ 6. (1) Stát provozuje lékárny v rámci národního podniku zřízeného podle § 3.
(2) Povolení ke zřízení lékárny uděluje krajský národní výbor podle směrnic ministerstva zdravotnictví, klére obsahují zásady pro vytvoření síťě lékáren.
§ 7.
Lékárnu provozovanou v rámci národního podniku (§ 6) musí osobně vésti odpovědný správce, který
a) je svéprávným československým občanem, li) má v Československu hodnost magistra farmacie,
c) vykonal po nabytí této hodnosti odbornou činnost v trvání alespoň 3 roků,
d) je způsobilý k řádnému osobnímu vedení lékárny.
Podrobné předpisy vydá nařízením ministr zdravotnictví v dohodě se. zúčastněnými ministry.
§ 8.
(1) Fysická osoba, která dne 31. prosince 1949 provozuje lékárnu podle dosavadních předpisů, může ji provozovati nadále jen, jsou-li u ní splněny obdobně podmínky uvedené v § 7.
(2) Oprávnění fysické osoby k provozu lékárny zaniká
a) smrtí oprávněného,
b) vzdáním se oprávnění,
c) odnětím oprávnění.
(3) Krajský národní výbor odejme oprávnění,
a) vyžaduje-li toho změna sítě lékáren,
b) nevyhovuje-li oprávněný některé z podmínek stanovených v § 7, písm. a) až c),
c) je-li oprávněný trvale nezpůsobilý k řádnému osobnímu vedení lékárny,
d) porušil-li závažným způsobem některé z ustanovení tohoto zákona nebo předpisů vydaných na jeho podkladě,
e) byl-li mu pravoplatným trestním rozsudkem zakázán další výkon lékárnického povolání.
(4) K zamezení sociálních tvrdostí, které by mohly vyplynouti z provedení odstavce 3. písm. c), může ministr zdravotnictví stanoviti nařízením výjimky z jeho ustanovení.
§ 9.
(1) V lékárně musí býti každému vydáno podle příslušných předpisů léčivo, zaplatí-li je
kupující v hotovosti, nebo má-li býti léčivo vydáno podle předloženého dokladu na účet ústřední národní pojišťovny, nositele vojenské nemocenské péče nebo nositele péče poskytované podle zákona ze dne 18. července 1946. č. 164 Sb. o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce; bez hotového zaplacení nebo předložení uvedeného dokladu musí býti Vydáno jen tehdy, je-li z lékařova (veterinářova) předpisu patrno nebezpečí z prodlení.
(2) Ministerstvo zdravotnictví vydává, mění a doplňuje podle potřeby lékopis, který obsahuje předpisy o druzích, vlastnostech, přípravě, úschově a zkoušení léčiv, která mohou býti v lékárně vydávána, o těch, která musí býti v lékárně trvale v zásobě, jakož i o tom, která léčiva mohou býti vydávána jen na lékařský předpis. Ministerstvo zdravotnictví vyhlásí v Úředním listě, kdy a kde byl lékopis vydán a kdy nabývá účinnosti.
(3) Lékárnická sazba pro léčiva vydávaná v lékárnách se stanoví podle všeobecných předpisů o tvorbě cen.
(4) Ministerstvo zdravotnictví určí v dohodě s ministerstvem vnitřního obchodu vyhláškou v Úředním listě, které léčebné, ošetřovací a diagnostické pomůcky a jiná zdravotnické potřeby lze vydávati v lékárnách a které takové pomůcky a potřeby, smě jí býti vydávány výhradně v lékárnách.
(3) Ministr zdravotnictví muže nařízením pověřiti lékárny dalšími úkoly, k jejichž plnění jsou vybaveny vzhledem k povaze svého hlavního úkolu (§ 5).
§ 10.
(1) Ministr zdravotnictví upraví nařízením způsob provozu lékáren.
(2) Přímý dohled nad lékárnami vykonávají krajské národní výbory; vrchní dozor nad nimi přísluší ministerstvu zdravotnictví.
§ 11.
Oprávnění k provozu lékárny nelze převésti ani propachtovati, ani nemůže býti předmětem exekuce.
Část III.
Přechodná ustanovení. § 12.
(1) Dosavadní radikované a volné prodejné lékárny pozbývají této své reálné povahy. Jejich provozovatelé se posuzují jako ostatní osoby, které v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti,, provozují lékárnu.
(2) Knihovní soud provede na návrh krajského národního výboru s odvoláním na tento zákon v pozemkové knize výmaz reálného práva vztahujícího se k dosavadní radikované lékárně.
§ 13.
(1/ Pachtovní poměr, jehož předmětem jest oprávnění k provozu lékárny, zaniká. Ustanovení § 8, odst. 4 platí přiměřeně.
(2) Exekuci, jejímž předmětem jest oprávnění k provozu lékárny, zruší příslušný soud z úřední moci.
(3) Oprávnění k provozu lékárny, na kterou byl před účinností tohoto zákona vyhlášen konkurs, přestává býti součástí konkursní podstaty.
(4) Oprávnění k provozu dosavadních filiálek veřejných lékáren zaniká.
§ 14.
(1) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s ministerstvy práce a sociální péče a zemědělství vyhláškou v úředním listě, v jakém rozsahu a za jakých podmínek jsou lékaři a veterináři povinni míti v zásobě, připravovati a vydávati léčiva. Dnem, kdy tato vyhláška nabude účinnosti, zanikne oprávnění k provozu dosavadních domácích (na Slovensku příručních) lékáren lékařů a veterinářů.
(2) Léčebné a ošetřovací ústavy, ambulatoria ústřední národní pojišťovny (jejích organisačních složek) a veterinární nemocnice a ošetřovny jsou oprávněny míti pro potřeby ošetřovaných příruční sklady léčiv.
§ 15.
Kde a pokud toho bude vyžadovati řádné zásobení pracujících potřebnými léky a kde nebudou splněny podmínky pro zřízení lékárny, mohou býti vydávána léčiva i způsobem uvedeným v § 210, odst. 2 zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění. Ustanovení § 10, odst. 2 platí přiměřeně.
Část IV. Závěrečná ustanovení.
§ 16.
Jednání a opomenutí, která se příčí ustanovením tohoto zákona nebo předpisů vydaných
na jeho podkladě, se trestají, nejde-li o čin soudně trestný, jako správní přestupky pokutou do 100. 000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do 6 měsíců nebo oběma těmito tresty. Pro případ nedobytnosti pokuty se zároveň vyměří náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do 6 měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest vězení (uzamčení) spolu s náhradním trestem na svobodě přesahovati 6 měsíců.
§ 17.
Všechna opatření podle tohoto zákona, čítajíc v to dozor, nebo podle předpisů vydaných na jeho podkladě činí ministerstvo zdravotnictví, pokud jde o léčiva, léčebné, ošetřovací a diagnostické pomůcky a jiné zdravotnické potřeby pro účely veterinárního lékařství, v dohodě s ministerstvem zemědělství. Dozor nad výrobou vakcin, ser a diagnostických biopreparátů pro účely veterinárního lékařství, vyráběných v ústavech nebo jiných zařízeních podléhajících ministerstvu zemědělství, náleží tomuto ministerstvu.
§ 18.
(1) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto zákonu; zejména se zrušují zákon ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z r. 1907, kterým se upravuje lékárnictví, a ustanovení XVI. kapitoly zák. čl. XIV/1876, o uspořádání veřejného zdravotnictví.
(2) Pokud nenabudou účinnosti prováděcí předpisy vydané podle tohoto zákona, platí
přiměřeně dosavadní prováděcí předpisy, pokud se nepříčí jeho ustanovením; odkazuje-li se v nich na trestní ustanovení předpisů uvedených v odstavci l, platí ustanovení § 16.
§ 19.
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na lékárny a zařízení, které pro vlastní potřebu zřizuje, provozuje a na které dohlíží vojenská správa.
§ 20.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Státni tiskárna v Praze. — 6348-49.