Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období. 4. zasedání.

398.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1949,

kterým se mění předpisy o překládání veřejných zaměstnanců do výslužby.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Oddíl I.

§ 1.

(1) Vojenské osoby z povolání mladší než 50 let, které by měly být podle dosavadních předpisů přeloženy do výslužby, po případě do zálohy s odbytným, přeloží se s výjimkou stanovenou v § 2 do zálohy bez nároku na vojenské odpočivné platy, po případě na odbytné.

(2) Poživatelé vojenských odpočivných platů, kteří jsou dne 31. prosince 1949 mladší 50 let, pozbývají s výjimkou stanovenou v § 2 tímto dnem nároku na tyto platy. Pokud byli vojenskými osobami ve výslužbě, stávají se tímto dnem vojenskými osobami v záloze.

§ 2.

Ustanovení § l se nevztahuje na osoby, které byly nebo budou přeloženy do výslužby v důsledku provedeného přezkumného řízení nebo proto, že měly nebo budou mít 40 služebních let započitatelných a z toho aspoň 30 let skutečných.

§ 3.

Nároky na přídavek za zranění, válečný přídavek nebo přídavek k výslužnému zůstávají nedotčeny.

Oddíl II. § 4.

(1) Služební poměr ostatních veřejných zaměstnanců mladších než 50 let, kteří by měli být podle dosavadních předpisů přeloženi do dočasné nebo trvalé výslužby z jiného důvodu než pro neschopnost k službě z důvodů zdravotních, se zruší bez nároku na odpočivné platy.

(2) Služební poměr zaměstnanců, kteří jsou dne 31. prosince 1949 mladší než 50 let a jsou na dovolené s čekatelným, se dnem 31. prosince 1949 zrušuje.

(3) Poživatelé odpočivných platů, kteří jsou dne 31. prosince 1949 mladší než 50 let a byli přeloženi do dočasné nebo trvalé výslužby z jiného důvodu než pro neschopnost k službě z důvodů zdravotních, pozbývají tímto dnem nároku na tyto platy.

§ 5.

(1) Veřejnými zaměstnanci ve smyslu § 4 se rozumějí zaměstnanci

a) státu, svazků lidové správy (územní samosprávy) a ostatních veřejnoprávních korporací a nadací,

b) ústavů, podniků, fondů a zařízení, jež náležejí (náležely) subjektům uvedeným pod písm. a) nebo jsou (byly) jimi spravovány a

c) pro něž platí zákon č. 104/1926 Sb., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a měšťanských škol (učitelský zákon) ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,

pokud jsou účastni veřejného pensijního zaopatření.

(2) Odpočivnými platy ve smyslu § 4 se rozumějí také zaopatřovací platy z vlastního služebního poměru.

Oddíl III. § 6.

Osobám, na něž se vztahují ustanovení § l, odst. 1 a § 4, odst. 1 a 2, se vyplácí po dobu 3 měsíců ode dne přeložení do zálohy, po případě ode dne zrušení služebního poměru, a osobám, na něž se vztahují ustanovení § l, odst. 2 a § 4, odst. 3, ode dne počátku účinnosti tohoto zákona příspěvek na výživu ve výši odpočivných platů, které by jim jinak příslušely, po případě ve výši posledně příslušejícího čekatelného. Osobám, kterým by příslušelo odbytné, se vyplácí tento příspěvek na výživu ve výši nejnižších odpočivných platů včetně jejich příslušenství. "

§ 7.

(1) Dnem přeložení do zálohy, po případě dnem zrušení služebního poměru nebo zániku nároku na dosavadní odpočivné platy nabývají osoby, na něž se vztahují ustanovení §§ l a 4, v národním důchodovém pojištění stejných nároků, jako kdyby byly do tohoto dne pojištěny v národním pojištění, po případě přede dnem počátku účinnosti zákona o národním pojištění v bývalém veřejnoprávním pensijním pojištění. Při tom se za dobu pojištění podle zákona o národním pojištění považuje doba, která byla u těchto osob započitatelná pro výměru jejich odpočivných platů, a za náhradní dobu doba jejich požívání. Podle toho se také posuzuje, zda je splněna základní podmínka pro vznik nároku na dávky důchodového pojištění (§ 61 zákona o národním pojištění).

(2) Při stanovení průměrného ročního výdělku (§ 71, odst. 2 zákona o národním pojištění) se u osob, jež podle ustanovení § l, odst. 2 a § 4, odst. 3 pozbyly nároku na odpočivné platy, nepřihlíží k době, po kterou jim tyto platy příslušely, ani k jejich výši.

§ 8.

Osoby uvedené v § l přestávají být dnem přeložení do zálohy, po případě dnem počátku účinnosti tohoto zákona, účastníky vojenské nemocenské péče a posuzují se, jako kdyby byly až do tohoto dne pojištěny pro případ nemoci podle zákona o národním pojištění.

Oddíl IV.

§ 9.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provedou jej všichni Členové vlády.

3

Důvodová zpráva.

A. Všeobecně:

Osoby, které byly odstraněny z veřejné služby přeložením do výslužby v důsledku očisty nebo z jiných důvodů, pobírají podle platných předpisů odpočivné platy. Mezi těmito osobami je poměrně velký počet mladých a práce schopných lidí. Osnova sleduje ten účel, aby se tyto osoby zapojily do pracovního procesu a zúčastnily se tak budovatelského úsilí všeho československého pracujícího lidu.

Proto se stanoví, že všichni poživatelé odpočivných platů, kteří jsou mladší 50 let, pozbývají dnem účinnosti zákona nároku na tyto platy. Stejná úprava bude platit i pro budoucnost, to znamená, že po účinnosti tohoto zákona bude možno překládat do výslužby jen osoby starší 50 let. Tato opatření se ovšem nevztahují na osoby, které byly nebo budou přeloženy

do výslužby pro neschopnost ke službě, a v oboru vojenské správy též na osoby, které mají nejméně 40 služebních let započitatelných a z toho aspoň 30 let skutečných.

S provedením osnovy nejsou spojeny finanční náklady, naopak jejím provedením se docílí značných úspor, jejichž výše se nedá prozatím vyčíslit.

B. K jednotlivým ustanovením:

K oddílu I.: K § l, odst. 1: Kromě případů uvedených v § 2 bylo možno podle platných předpisů překládat vojenské osoby z povolání do výslužby ještě: a) usnesením kárného výboru podle § 23, odst. l, písm. e) a f) zákona č. 154/1923 Sb., ve znění vyhlášky ministra národní obrany č. 57/1947 Sb.,

b) správním řízením podle § 34 téhož zákona,

c) podle vládního nařízení č. 379/1938 Sb. (u osob, jež byly dány na dovolenou s čekaným).

Osoby, které měly být přeloženy do výslužby dříve než dosáhly 10 započitatelných let služebních, měly podle § 4 zákona č. 76/1922 Sb. nárok na odbytné, jehož výše se rovnala u osob s méně než 5 započitatelnými služebními lety jejich ročnímu služnému a u osob s. delší služební dobou dvojnásobku jejich ročního služného. Aby tyto osoby nebyly ve výhodě oproti ostatním osobám, neobdrží odbytné, nýbrž stejný příspěvek jako tyto osoby.

K § l, odst. 2:

Poživateli vojenských odpočivných platů ke dni účinnosti zákona, na něž se vztahuje § l, odst. 2, jsou kromě osob, přeložených do výslužby z důvodů uvedených v § l, zejména

— příslušníci byv. vládního vojska pensionovaní podle zákona č. 29/1947 Sb.,

— osoby, které nebyly povolány do činné služby podle zákona č. 72/1946 Sb. (pense upravena podle zákona č. 103/1926 Sb. ),

— vojenští pensisté všech druhů (t. j. poživatelé vojenských odpočivných platů bez vojenské hodnosti),

— délesloužící poddůstojníci pensionovaní podle zákona č. 83/1926 Sb.,

— poddůstojníci z povolání, pensionovaní podle zákona č. 76 1922 Sb., v souvislosti se zákonem č. 44/1949 Sb.,

— bosensko-hercegovští četníci,

— poddůstojníci býv. rakousko-uherské armády.

Ustanovení tohoto paragrafu se však nevztahuje na osoby, které ke dni účinnosti zákona jsou poživateli vojenských zaopatřovacích platů (vdovy, sirotci, předci).

K § 2:

Ustanovení § l se nevztahují na osoby, které byly nebo budou přeloženy do výslužby pro neschopnost k vojenské činné službě zjištěnou přezkumným řízením a na osoby uvedené v § 5, odst. 2, č. 2 zákona č. 76/1922 Sb., t. j. na osoby, které mají nejméně 40 služebních let započitatelných a z toho aspoň 30 let skutečných.

K § 3:

O přídavku za zranění jedná § 66 zákona č. 76/1922 Sb., o válečném přídavku § 74 téhož zákona a o přídavku k výslužnému, který bývá nedosti přesně nazýván přídavkem "leteckým", § 85 téhož zákona.

Poněvadž se jedná vesměs o přídavky za následky zranění nebo poruchy zdraví, které snižují podstatně výdělečnou schopnost dotčených osob, je spravedlivé, aby jim tyto přídavky byly ponechány.

K oddílu II.

K § 4:

Tímto ustanovením se zavádí obdobná úprava, jaká bude platit podle § l pro vojenské osoby z povolání, pro ostatní veřejné zaměstnance.

K § 5:

V tomto ustanovení se zřetelem k ustanovení § 4 se vysvětlují pojmy "veřejný zaměstnanec" a "zaopatřovací požitky".

K oddílu III.

K § 6:

Aby osobám uvedeným v §§ l a 4 byl umožněn přechod do nové existence, poskytuje se jim po dobu 3 měsíců zvláštní příspěvek na výživu.

K § 7:

Osoby uvedené v §§ l a 4 posuzují se ode dne přeložení do zálohy (zrušení služebního poměru), po případě ode dne účinnosti tohoto zákona tak, jako kdyby byly do tohoto dne pojištěny podle předpisů o národním pojištění.

Doba započitatelná pro výměru odpočivných platů považuje se za příspěvkovou dobu; tato doba se započítává rovněž do čekací lhůty stanovené v § 61 zákona č. 99/1948 Sb.

K § 8:

Vzhledem k tomu, že osoby uvedené v § l přeložením do zálohy přestávají být vojenskými osobami z povolání, resp. vojenskými osobami ve výslužbě, přestávají být také účastníky vojenské nemocenské péče a přecházejí do zaopatření národního pojištění nemocenského.

V Praze dne 13. prosince 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr národní obrany: arm. gen. L. Svoboda v. r.

Ministr vnitra: V. Nosek v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 6276-49.