Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období. 4. zasedání.

397.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne . 1949,

o finačních prokuraturách.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Úkoly finančních prokuratur.

(1) Finanční prokuratury jsou povolány, aby před soudy a jinými veřejnými orgány zastupovaly stát, svazky lidové správy a ony právní podměty, na jejichž zastupování je veřejný zájem; dále jsou povolány zastupovat veřejný zájem v případech, v nichž o takové zastoupení není postaráno jinak. V těchto mezích podávají finanční prokuratury na žádost právní posudky.

(2) při vší své činnosti jsou finanční prokuratury povinny přispívat k zachování a upevnění právního řádu lidové demokracie.

§ 2. Sídlo a obvod.

(1) Finanční prokuratury se zřizují v sídlech krajských soudů.

(2) Obvod finanční prokuratury se shoduje s obvodem krajského soudu, v jehož sídle je zřízena.

(3) Ministr spravedlnosti může odchylkou od ustanovení předchozích odstavců nařízením stanovit, že některá finanční prokuratura je zřízena pro obvod dvou nebo více krajských soudů.

. 2

§ 3. Začlenění a dozor.

Finanční prokuratury náležejí do oboru působnosti ministerstva spravedlnosti. S hlediska veřejného a hospodářského zájmu vykonává ministr spravedlnosti dozor spolu s ministrem financí.

§ 4. Složení.

(1) Finanční prokuratura se skládá z finančního prokurátora, po př. jeho náměstka, a potřebného počtu zaměstnanců s odbornou způsobilostí. Správu osobních věcí těchto zaměstnanců a účetní službu pro finanční prokuraturu obstarává ministerstvo spravedlnosti; tuto působnost může vláda nařízením přenést na předsedy krajských soudů.

(2) Kancelářské práce u finanční prokuratury vykonává potřebný počet zaměstnanců přikázaných jí předsedou krajského soudu, v jehož sídle je zřízena, po dohodě s finančním prokurátorem.

15.

Právní postavení.

(1) Finanční prokuratura se nemusí vykázat plnou mocí ani tehdy, je-li podle obecných předpisů k některému úkonu třeba zvláštní plné moci; jinak jí příslušejí v řízení před soudy a jinými veřejnými orgány práva advokáta.

(2) Finanční prokuratura může jednat před kterýmkoliv soudem nebo jiným veřejným orgánem; může se též dát zastupovat jiným způsobilým zmocněncem.

(3) Podrobné předpisy o působnosti finančních prokuratur a o jejich poměru k zastupovaným právním podmětům vydá vláda nařízením.

Ustanovení přechodná

a závěrečná.

§ 6.

(1) Dosavadní finanční prokuratury v Praze, Brně a v Bratislavě se přeměňují na finanční prokuratury podle tohoto zákona.

(2) Zaměstnanci dosavadních finančních prokuratur přecházejí dnem počátku účinnosti tohoto zákona do oboru ministerstva spravedlnosti.

Zrušují se všechny předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, zejména:

1. zákon ze dne 8. června 1933, č. 97 Sb., o finančních prokuraturách;

2. vládní nařízení ze dne 2. dubna 1936, č. 82 Sb., kterým se vydává služební instrukce pro finanční prokuratury.

§ 8. účinnost a provedení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. února 1950; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

Právní poměry finančních prokuratur byly posledně upraveny zákonem č. 97/1933 Sb. a služební instrukcí vydanou vládním nařízením č. 82/1936 Sb. Na území státu působí t. č. tři finanční prokuratury, a to v Praze, Brně a v Bratislavě, čili dosavadní finanční prokuratury jsou rozloženy podle bývalých zemských celků.

Změnou výrobních poměrů se v lidové demokracii změnil i kruh právních podmětů, k jejichž zastupování jsou finanční prokuratury povolány. Národní majetek spravuje nyní stát buď přímo nebo prostřednictvím národních podniků. Národní podniky jsou vlastnictvím státu, jsou však i samostatnými hospodářskými celky a mají právní subjektivitu (jsou právnickými osobami). Části národního majetku mohou také být v rukou svazku lidové správy. Tu pak jde zpravidla o komunální podniky, které mají rovněž právní subjektivitu. Už i z toho důvodu bylo třeba soubor otázek spojených s právním zastupováním všech těchto útvarů upravit znovu. Osnova sleduje tento účel. Dává však jen rámec a zmocňuje vládu, aby podrobné předpisy o působnosti finančních prokuratur, o jejich vnitřním úřadování a o poměru k zastupovaným podmětům vydala nařízením; zajišťuje se tím pružnost budoucí úpravy, kterou bude lze i snadno přizpůsobit dalšímu vývoji.

To, co bylo uvedeno, není však jediným důvodem pro novou úpravu. Finanční prokuratury jsou vlastně složkou soudnictví, jako jí je na př. i dnešní advokacie nebo notářství. V našem soudnictví došlo ovšem po únoru 1948 k takovým změnám, které odstranily buržoasní soudní aparát a vybudovaly nové, lidově demokratické zlidověné soudnictví. U příležitosti těchto změn byla i soudní organisace přizpůsobena krajskému zřízení a zavedena dvojinstančnost. To znamenalo účelnou decentralisaci a zpřístupnění soudů pracujícímu lidu. Zásadně se dnes může každý dobrat svého

práva ve svém kraji. Podle těchto zásad byly reorganisovány advokacie a notářství. Podle těchto zásad budou tímto zákonem vybudovány i nové finanční prokuratury. Budou-li tedy finanční prokuratury rozloženy do krajů, mohou z toho — ať už jde o znalost místních poměrů či o plnění úkolů zlidověného soudnictví vůbec — jen těžit. Znalost místních poměrů je nezbytná pro každého právního zástupce, tím spíše pro právního zástupce tak důležitých právních podmětů, jako jsou ty, o které tu jde. Protože se pak obecný soud právních podmětů zastupovaný finanční prokuraturou zpravidla řídí sídlem příslušné finanční prokuratury, učiní se rozložením finančních prokuratur do krajů další významný krok k zpřístupnění soudů pracujícímu lidu.

Bylo již uvedeno, že finanční prokuratura je složkou soudnictví. Náleží proto do oboru působnosti ministerstva spravedlnosti a toto ministerstvo je také nejspíše s to na činnost finančních prokuratur i po stránce odborné úspěšně dozírat a tuto činnost náležité řídit. Osnova provedla proto i v tomto směru potřebné opatření.

Pokud jde o náklady, které vzniknou provedením tohoto zákona a o jejich úhradu, lze uvésti toto:

V státním rozpočtu na rok 1949 je na finanční prokuratury pamatováno částkou 20, 627. 000 Kčs (kap. 25, část l, odd. 6). Se zřetelem k rozšíření působnosti finančních prokuratur a jejich nové územní organisace se pro rok 1950 očekává zvýšení výdajů asi o 6, 500. 000 Kčs. Celkový náklad na finanční prokuratury na rok 1950 je v rámci směrného čísla pro státní rozpočet zajištěn.

V jednotlivostech se uvádí:

K§1:

Kruh právních podmětů, které finanční prokuratura zastupuje, určí vláda nařízením vydaným podle § 5, odst. 3 osn. Tam bude také

řešena otázka, které právní podměty zastupuje finanční prokuratura výlučně a které jen na požádání.

K§ 2:

Za ideální lze považovat stav, že aspoň v sídle krajského soudu je finanční prokuratura. To je hledisko, kterým se nová úprava řídí. Nelze si však zastírat, že v dohledné době nebude lze finanční prokuratury vybavit v takovém rozsahu po stránce osobní. Proto dává osnova ministru spravedlnosti možnost, aby mohl odchylkou od zmíněné zásady stanovit, že některá finanční prokuratura je zřízena pro obvody dvou nebo více krajských soudů.

K § 3:

Toto ustanovení znamená základní změnu, o které se stala zmínka již ve všeobecné části této důvodové zprávy.

K§4:

Ustanovení odstavce l organicky souvisí s § 3 osn. Finanční prokurátor řídí finanční prokuraturu, vykonává bezprostřední dohled a odpovídá za činnost úřadu. Náměstek, s jehož funkcí se počítá toliko u větších finančních prokuratur, je stálým zástupcem finančního prokurátora. Pak tu bude potřebný počet dalších zaměstnanců s odbornou způsobilostí. Podmínky stanoví zvláštní předpisy (vládní nařízení č. 132/1931 Sb. a zákon č. 323/1948 Sb. ).

Zaměstnanci, obstarávající u finanční prokuratury kancelářské práce, netvoří zvláštní osobní stav, nýbrž jsou finanční prokuratuře přidělováni předsedou krajského soudu z řad justičních zaměstnanců vykonávajících tuto práci.

K § 5:

Odstavec l navazuje na dosavadní stav a na praxi, která se osvědčila, takže není třeba

žádné změny. Ustanovení o tom, že finanční prokuratuře příslušejí práva advokáta, znamená také, že se na ni vztahují např. předpisy čl. IX zák. č. 105/1927 Sb. a § 18 úvoz. zák. k zák. čl. 1/1911 o tom, že odpůrce musí platit náklady řízení do jejich rukou a že je může finanční prokuratura vymáhat vlastním jménem.

Ustanovení odstavce 2 je shodné s dnešním stavem.

Jak již shora řečeno, vydá vláda nařízením podrobné předpisy o působnosti finančních prokuratur, a o jejich poměru k zastupovaným právním podmětům. Jednací řád a peněžní hospodářství upraví ministr spravedlnosti. Dodává se jen, že k otázkám poměru k zastupovaným podmětům náleží také úprava zastupování státu ve věcech pozemkových, železničních a hornických, po "případě i v jiném soudním řízení, ve kterém není předepsáno zastoupení advokátem, a že v tomto směru bude až na další zachován stav, založený § 2. zák. č. 97/1933 Sb. I bez výslovného ustanovení se ovšem rozumí, že příjmy finanční prokuratury plynou do státní pokladny, a to vzhledem k novému začlenění finančních prokuratur v rámci příjmů resortu ministerstva spravedlnosti.

K § 6:

Není třeba zvláštního odůvodnění.

K § 7:

Z tohoto ustanovení plyne, že platnosti pozbývají i právní předpisy zde výslovně neuvedené, odporují-li nové úpravě. Za této podmínky pozbudou tedy po vydání vládního nařízení uvedeného v § 5, odst. 3 osn. platnosti na př. i § 19 zák. č. 311/1948 Sb., § 12 zák. č. 312/ 1948 Sb., § 14 zák. č. 27/1949 Sb., § 21 zák. č. 152/1949 Sb.

K § 8:

Zvláštního odůvodnění není třeba.

V Praze dne 13. prosince 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr. Čepička v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 6152-49.