podle míry zavinění, a to v případech odstavce l do šesti měsíců, v případech odstavce 2 do sedmi dnů.
§ 40. Berní úlevy.
Od všech dávek a poplatků jsou osvobozena právní jednání, písemnosti a úřední úkony, jichž je třeba podle tohoto zákona k převodu nebo přechodu národního majetku, pokud jimi dotčený majetek nepřestává být majetkem národním.
§ 41. Prodloužení platnosti dosavadních předpisů.
O věcech, které mají být podle tohoto zákona upraveny prováděcími předpisy, platí přiměřeně až do jejich vydání, po případě jsou použivatelné, dosavadní předpisy.
§ 42.
Prodloužení platnosti předpisů o dávkách, poplatcích a příspěvcích.
O) S výjimkou stanovenou v odstavci 3 nadále platí, po případě jsou použivatelná, dosavadní oprávnění národních výborů k vybírání dávek, poplatků a příspěvků i pravidla pro jejich vybírání, a to do dne, který stanoví vláda nařízením. Do té doby o těchto dávkách, poplatcích a příspěvcích platí, po případě jsou použivatelné, dosavadní předpisy. Podle těchto předpisů lze takové dávky a poplatky též nově zavádět, měnit nebo zrušovat. O dávkách a poplatcích takto nově zavedených nebo změněných platí obdobně ustanovení věty prvé. Příspěvky lze nově zavádět již podle předpisů tohoto zákona.
(2) Ministerstvo financí stanoví v dohodě s ministerstvem vnitra, které z dávek a poplatků vybíraných národními výbory podle ustanoveni odstavce l, po případě v jaké míře jsou příjmem příslušného národního výboru a které, po případě v jaké míře plynou do všeobecné státní pokladny nebo jsou příjmem národního výboru vyššího stupně. Výnos dávek a poplatků až dosud vybíraných národními výbory ve prospěch některého fondu, který dále trvá, plyne do tohoto fondu.
(3) Právo vybírat zemskou hudební dávku v obcích na území bývalé země Moravské se zrušuje se zpětnou platností ode dne 1. ledna 1949; dávka, která byla podle dosavadních předpisů vybrána před účinností tohoto zákona, se však nevrací.
(4) Podíl 10% na dávce ze zábav vybrané v obcích na území bývalé země České v roce
1949 a odváděný ve prospěch Pražského nemocničního fondu plyne do všeobecné státní pokladny.
§ 43. Přechodné ustanovení při změnách předpisů.
Při změně předpisů o vlastních dávkách, poplatcích a příspěvcích národních výborů použije se předpisů dosavadních, pokud jde o vyměřování, předpisování, vybírání a vymáhám těchto plnění za dobu minulou, není-li v nových předpisech stanoveno nic jiného.
§ 44. Sanační ustanovení.
(1) V případech, kde byla již před účinností tohoto zákona učiněna opatření, jež svým obsahem odpovídají jeho ustanovením, platí za opatření učiněná podle tohoto zákona, a to ode dne, kdy k nim došlo.
(2) Opatření učiněná k sestavení rozpočtů národních výborů na rok 1950 platí za učiněná podle zákona.
§ 45. Zrušovací ustanovení.
(1) S výhradou ustanovení §§ 41 a 42 a ustanovení odstavce 2 se zrušuje platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto zákonu nebo upravují záležitosti, na něž se vztahuje tento zákon. Zejména to jsou:
1.
a) Zákon ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb., kterým se mění obecní statek v kmenové obecní jmění;
b) zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí;
c) vládní nařízení ze dne 27. dubna 1922, č. 143 Sb., k provedení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí;
d) vládní nařízení ze dne 25. června 1926, č. 121 Sb., jímž se mění pravidla o obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí v obcích republiky Československé;
e) zákon ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy;
f) ustanovení § l, odst. 4, §§ 76 až 87, § 89 a § 96 zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb., o organisaci politické správy;
g) vládní nařízení ze dne 3. listopadu 1927, č. 157 Sb., kterým se provádí zákon ze dne
15. června 1927, č. 77 Sb., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy;
h) vládní nařízení ze dne 26. ledna 1928, č. 15 Sb.; jímž se mění vzorná pravidla, uveřejněná v dodatcích ku vládnímu nařízení ze dne 27. dubna 1922, č. 143 Sb., a vydávají další vzorná pravidla pro obecní dávky a poplatky;
ch) zákon ze dne 27. listopadu 1930, č. 169 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy;
i) zákon ze dne 9. dubna 1935, č. 69 Sb., o finančních opatřeních v oboru územní samosprávy;
j) vládní nařízení ze dne 25. března 1936, č. 69 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 9. dubna 1935, č. 69 Sb., o finančních opatřeních v oboru územní samosprávy;
k) vládní nařízení ze dne 6. února 1937, č. 19 Sb., o některých změnách předpisů, týkajících se úpravy finančního hospodářství svazků územní samosprávy, vzhledem k některým ustanovením zákona ze dne 2. července 1936, č. 226 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o přímých daních.
2.
a) Vládní nařízení ze dne 22. prosince 1938, č. 371 Sb., kterým se mění zákon o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy;
b) vládní nařízení ze dne 23. ledna 1941, č. 36 Sb., o úpravě vybírání obecní dávky z nápojů;
c) vládní nařízení ze dne 5. prosince 1940, č. 72 Sb. z roku 1941. o některých dalších finančních opatřeních v oboru územní samosprávy;
d) vládní nařízení ze dne 27. března 1941, č. 159 Sb., o některých změnách vzorných pravidel pro vybírání obecních poplatků a dávek, zejména pokud jde o poplatky za úřední úkony a o ustanovení trestní;
e) vládní nařízení ze dne 16. října 1941, č. 421 Sb., jímž se vydávají nová vzorná pravidla pro obecní dávku ze psů;
f) vládní nařízení ze dne 28. března 1942, č. 126 Sb., o některých opatřeních v oboru obecních přirážek;
g) nařízení ze dne 6. listopadu 1942, č. 398 Sb., jímž se doplňují vzorná pravidla pro obecní dávku ze psů;
h) nařízení ze dne 18. května 1943, č. 128 Sb., o dávce ze zábav;
ch) nařízení ze dne 18. června 1943, č. 174 Sb., o některých opatřeních v oboru dávky ze zábav;
i) vládní nařízení ze dne 3. července 1943, č. 203 Sb., o změně zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí;
j) ustanovení pol. č. 1 přílohy H vládního nařízení ze dne 9. prosince 1943, č. 314 Sb., o zjednodušení veřejné správy;
k) vládní nařízení ze dne 2. května 1944, č. 106 Sb., o nové úpravě přirážek svazků územní samosprávy k přímým daním; l) nařízení ze dne 13. března 1945, č. 27 Sb., o dalším zjednodušení v oboru územní samosprávy.
3.
a) Ustanovení § 11 zákona ze dne 25. července 1939, č. 190 Sl. z., o veřejné správě vnitřní;
b) zákon ze dne 7. listopadu 1940, č. 290 Sl. z., kterým se mění některé předpisy o finančním hospodaření měst a obcí;
c) vyhláška ze dne 31. prosince 1940, č. 3 Ú. n. z roku 1941, kterou se vyhlašují závazná pravidla o vybírání obligatorních dávek obecních (ve znění oprav č. 32/1941 Ú. n. a č. 339/1941 Ú. n. ).
a) Nařízení Slovenské národní rady ze dne 7. února 1946, č. 10 Sb. n. SNR, o dočasné úpravě finančního hospodaření okresů;
b) zákon ze dne 20. prosince 1946, č. 249 Sb., o zatímní úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy a některých jiných osob veřejného práva;
c) vládní nařízení ze dne 25. března 1947, č. 40 Sb., jímž se upravují sazby obecních dávek a poplatků a činí některá další opatření v tomto oboru;
d) vyhláška ze dne 14. května 1948, č. 803 Ú. v., kterou se pozměňují pravidla o vybírání obecních dávek a poplatků a vydávají jednotná pravidla o vybírání obecní dávky z nápojů;
e) zákon ze dne 20. července 1948, č. 205 Sb., jímž se mění a doplňují předpisy o zatímní úpravě finančního hospodářství svazků lidové správy a některých jiných osob veřejného práva;
f) zákon ze dne 19. července 1948, č. 209 Sb., o přechodné úpravě v oboru obecních dávek a poplatků;
g) ustanovení § 32, odst. 2 zákona ze dne 21. prosince 1948, č. 280 Sb., o krajském zřízení;
h) nařízení ministra financí ze dne 31. prosince
1948, č. 326 Sb., o výkonu poukazovacího práva a organisaci pokladní a účetní služby pro krajské a okresní národní výbory;
ch) nařízení ministra financí ze dne 29. ledna
1949, č. 45 Sb., o povinném zřízení šekových účtů místních národních výborů a o jejich povinném zapojení do šekové služby Poštovní spořitelny, národního podniku;
i) ustanovení § 8 zákona ze dne 11. května 1949, č. 142 Sb., o výkonu lidové správy v sídlech krajů;
j) vládní nařízení ze dne 12. července 1949, č. 188 Sb., jímž se vydávají vzorná pravidla pro vybírání obecní dávky ze zmrzliny.
(2) Ustanovení zákona ze dne......č....
Sb., o vybírání náhradních přirážek k přímým daním na berní rok 1950, zůstává nedotčeno.
§ 46. Resortní příslušnost.
(1) Pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak, náleží jeho provedení do příslušnosti ministerstva vnitra.
(2) Věci dávek, poplatků a příspěvků spadají do působnosti ministerstva financí, jež postupuje v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 47. Účinnost a provedení.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provedou jej ministři vnitra a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
Revoluční síla lidu pod vedením dělnické třídy a jejího předvoje komunistické strany smetla v národní revoluci byrokratickou státní správu. Veškerou moc ve státě převzaly národní výbory jako orgány jednotné lidové správy. Tím byl odstraněn dosavadní dualismus veřejné správy a byla vytvořena nová základna jednotné organisace veřejné správy, kde již nestojí bývalá samospráva v protikladu k byrokratické státní správě.
Dělení správních funkcí ve státě mezi byrokratickou státní správu a "samosprávu",
vzniklé z třídního panství vykořisťující menšiny nad pracující většinou, bylo nahrazeno jednotnou lidovou správou, opírající se o jednotnou moc pracujících ve státě.
ústava 9. května zakotvila po únorovém vítězství lidu výsledky květnové revoluce a vytvořila předpoklady pro nastoupení cesty k socialismu. Krajské zřízení dovršilo novou, lidová demokratickou organisaci veřejné správy.
Jednotná organisace lidové správy vytvořila předpoklady pro odstranění kolisí v dosavadním nerovnoměrném hospodářském vývoji jednotlivých oblastí, jejichž rovnoměrný rozvoj je zajišťován jednotným hospodářským plánem.
Plánované hospodářství vytváří bezprostřední vztah veřejného hospodaření k národnímu důchodu a odůvodňuje potřebu jednotné finanční soustavy.
Od národní revoluce byla postupně vydávána zákonná opatření směřující k vytvoření jednotné hospodářské a finanční soustavy, k nimž patří i projednávaná osnova o finančním hospodaření národních výborů.
Zákon č. 249/1946 Sb., o zatímní úpravě finančního hospodaření svazků územní samosprávy a některých jiných osob veřejného práva, vytvořil pro národní výbory, zejména pro národní výbory na územích za okupace od Československa odtržených, jednotnou základnu jejich hospodaření a inkamerováním přirážek nastoupil cestu rovnoměrného zatížení poplatníků. Zavedením státních příspěvků umožnil tento zákon alespoň částečné vyrovnávání největších rozdílů ve finančním hospodaření obcí soběstačných a nesoběstačných.
Po únorovém vítězství lidu bylo možno přikročit k cílevědomému uspořádání hospodaření národních výborů.
Základní směrnice této úpravy dává § 133 ústavy, podle něhož má být finanční hospodaření národních výborů upraveno v rámci veřejného hospodářství a podle potřeb jednotného hospodářského plánu zákonem tak, aby národní výbory mohly řádně plnit své úkoly; další směrnice je v § 156, pokud jde o úpravu podnikatelské činnosti národních výborů.
Kroměřížský program stanovil v r. 1948 jako hlavní zásady pro novou organisaci hospodaření národních výborů:
1. oddělení podnikatelské činnosti od úkolů správních,
2. oddlužení svazků lidové správy a
3. napojení rozpočtů národních výborů na státní rozpočet.
Reforma ohlášená kroměřížským programem byla zčásti provedena zákonem č. 199/ 1948 Sb., o komunálních podnicích, a zákonem č. 144/1949 Sb., o oddlužení svazků lidové správy.
Kroměnžským programem ohlášenou reformu dokončuje předkládaná osnova o hospodaření národních výborů. Osnova navazuje na dosavadní vývoj a upravuje hospodaření národních výborů jako orgánů jednotné lidové správy (§ 125 ústavy), které jsou nositelem a vykonavatelem státní moci v obcích, okresech a krajích.
Nová úprava odstraňuje dvojí kolej hospodaření národních výborů (státní a komunální), a to ve shodě s odstraněním dvojí koleje v organisaci veřejné správy.
Dělení správních funkcí a finančních zdrojů pojímala liberalistická státověda jako podstatný znak moderního státu, uskutečňující decentralisaci veřejné správy i samostatnost hospodaření jednotlivých samosprávných svazků. Ve skutečnosti dělení finančních zdrojů bylo nástrojem třídní politiky a nemohlo se v praxi osvědčit. V důsledku nerovnoměrného vývoje celého kapitalistického hospodářství vedlo ve skutečnosti na jedné straně k utužení centralismu, na druhé straně k finanční konkurenci a protikladům ve vývoji jednotlivých samosprávných svazků. • Dělení finančních zdrojů bylo v dřívějších úpravách uskutečněno tím, že samosprávným svazkům byla přiznána samostatná, zákony přesně vymezená berní výsost, a to zejména zavedením systému samosprávných přirážek a zavedením zvláštní soustavy samosprávných dávek a poplatků. Při zcela různé hospodářské kapacitě jednotlivých správních obvodů vedl tento přirážkový systém od oblasti k oblasti jednak k nerovnoměrnému plnění úkolů, jednak k nerovnoměrnému zatížení poplatníků.
Tíživější daňová břemena v oblastech hospodářsky slabších stala se faktickou překážkou jejich vývoje a zvětšovala protiklady mezi oblastmi hospodářsky slabými a hospodářsky vyspělými. "Samostatnost" rozhodování o výši přirážek byla příčinou konkurenčního boje jednotlivých svazků. Podle výše sazeb přirážek rozhodovaly se na př. podniky, které místo určí za své sídlo.
Přirážkový systém zostřil též protiklady ve vývoji obcí zemědělských a průmyslových (převážně městských). Ačkoliv zákonem byly přirážky limitovány pro obce všech kategorií ve stejné výši, byly obce průmyslové ve srovnání s obcemi zemědělskými značně preferovány. Zemědělská malovýroba a nízká produktivita zemědělské práce způsobily, že efektivní výnos maximálních přirážek nestačil ani k minimálnímu plnění úkolů zemědělských obcí.
Naproti tomu rozmanitost a soustavné narůstání úkolů spolu se snahami o nejvyšší investiční činnost ukázaly, že limitovaná výše přirážek nestačí ani městským obcím. Proto byly zákonem č. 77/1927 Sb. zavedeny současně s limitováním výše přirážek zemské vyrovnávací fondy, z nichž byly poskytovány příspěvky finančně nesoběstačným obcím, a pomocné fondy pro oddlužování předlužených samosprávných svazků.
Instituce těchto fondů a s ní souvisící třídně zaměřená úprava rozpočtů spolu s třídně prováděnou politikou buržoasní vlády znamenala nejtěžší centralisaci veřejného hospodářství. Proto také "samostatnost" hospodaření svazků územní samosprávy byla pouhou fikcí a měla význam jedině pro venkovské boháče. Jim dávala možnost vyhnout se značnému daňovému zatížení při obvyklém podstatném omezení plnění úkolů venkovských obcí.
Proto správně charakterisoval Lenin samosprávné hospodaření jako vydávání "drobtů, hozených bohatou buržoasií "na potřeby obyvatelstva".
Z uvedených důvodů procházela samospráva po celou dobu trvání kapitalistického zřízení soustavnou finanční krisí. Tato krise samosprávných financí projevila se nepřetržitým vydáváním doplňujících zákonných předpisů, které se staly zcela nepřehlednými.
Osnova ruší všechny tyto dříve vydané předpisy, a navazujíc na zákonná opatření vydaná od národní revoluce, upravuje hospodaření národních výborů podle těchto hlavních zásad:
1. Organická jednotnost československé lidové správy dochází svého výrazu v jednotném státním rozpočtu. Jednotný státní rozpočet zahrnuje v sobě celou sestavu rozpočtů národních výborů. Osnova vyjadřuje vývojovou linii spějící ke koncepci jednotného státního socialistického vlastnictví k veškerému národnímu majetku, což se projevuje tím, že i majetek svazků lidové správy se prohlašuje za národní majetek svěřený národním výborům do správy.
2. Každý, národní výbor hospodaří odpovědně podle vlastního rozpočtu.
3. Rozpočet 'je výrazem programu činnosti národního výboru a jeho hospodářského plánu.
4. Hospodaření národních výborů všech stupňů se upravuje podle jednotných zásad, odpovídajících zásadám pro finanční hospodaření ústřední státní správy.
5. Správná bilance rozpočtu, vyvážená v poměru k národnímu důchodu, zajišťuje, že národní výbory obdrží potřebné prostředky na veškeré úkoly, ať jde o úkoly rozvojové nebo o běžné úkoly správní. Proto národní výbory nebudou uzavírat zápůjčky.
6. Národní výbory rozpočtují veškeré výdaje a vlastní rozpočtové příjmy. Pokud tyto příjmy nestačí, čerpají potřebné prostředky ze státní pokladny. Zákon však předvídá pro budoucnost decentralisaci hospodaření národních
výborů tím, že jim bude přiznán podíl na dalších státních příjmech, zejména některých daních. Tímto způsobem má být dosaženo vyrovnaných rozpočtů.
Přiznáním nerovnoměrného podílu na daních, odpovídajícím nerovnoměrné hospodářské vyspělosti jednotlivých obvodů, stanou se národní výbory soběstačnými. Tím bude rozvoj obcí, okresů a krajů záviset přímo na jejich podílu na budování socialismu ve státě.
7. Rovnoměrnost plnění úkolů je zajišťována ustanovením o normalisaci výdajů.
8. Zájem každého národního výboru na úsporném hospodaření je zajištěn tím, že národnímu výboru se přiznává podíl na skutečně docílených úsporách. Od národní revoluce lze sledovat trvalý Vzrůst úkolů a zvětšování oboru působnosti národních výborů. Při budování socialismu budou národní výbory stále více nasycovány nejrozmanitějšími funkcemi a zejména poroste jejich působnost v oboru hospodaření. Tomuto vývoji bude asi nutno přizpůsobit předpisy o hospodaření národních výborů.
Navržená úprava nemá ještě všechny znaky socialistického zákona sovětského typu, ale odpovídá nynějšímu období přechodu k socialistickému hospodaření, umožňuje tento přechod a má předpoklady pro tento další vývoj.
část zvláštní. K § 3:
Finanční hospodaření národních výborů netvoří isolovaný druh jejich agendy, nýbrž finanční stránka věci je odrazem. služeb a výkonů národního výboru, ať už jde o služby a výkony obsažené v jeho hospodářském plánu • včleněném do jednotného hospodářského plánu, či plynoucí z ostatního programu činnosti národního výboru.
Osnova neupravuje plánovací agendu ani po stránce materiální ani po stránce procesní, nýbrž odkazuje v tomto směru na příslušné předpisy o hospodářském plánování. K tomu srovnej zejména zákon o pětiletém plánu č. 241/1948 Sb., plánovací zákon č. 60/1949 Sb. a vládní nařízení č. 303/1948 Sb., o plánovacích referátech krajských národních výborů.
Avšak těsná souvislost hospodářského plánu a rozpočtu národních výborů vyžaduje jejich koordinaci. Proto osnova ukládá zúčastněným resortům, aby tuto koordinaci všestranně zajistily.
V tomto ustanovení se mluví o "plánovaných výkonech a potřebách národního výboru". Ježto národní výbory sestavují souborné plány
svého obvodu (zatím jen krajské) jako plány oblastní, v nichž jsou shrnuty plánované výkony a potřeby nejen národního výboru a jeho složek, nýbrž i plánované výkony a potřeby ostatních plánovacích subjektů v obvodu národního výboru, nebylo zvoleno zvláštní technické označení pro plánované výkony a potřeby národního výboru, aby se tím nevyvolalo zdání, že jde o zvláštní hospodářský plán národního výboru, který se včleňuje do příslušného oblastního hospodářského plánu jako celek. Takové řešení by narušovalo odborové i oblastní plánování. Proto výrazu "vlastní hospodářský plán národního výboru" jest rozuměti jako legislativní zkratce, která nic ne mění na skutečnosti, že plánované výkony a potřeby národních výborů budou včleněny do oblastních plánů v příslušných hospodářských úsecích.
Zde se také zdůrazňuje, že hospodaření národních výborů je masovou záležitosti pracujícího lidu, o jehož iniciativu se opírá sestavování hospodářského plánu a rozpočtu. Je to myšlenka vyjádřená již v § 126, odst. 1 ústavy a v § 10 plánovacího zákona č. 60/1949 Sb. Jak se to má dít, není vměstnáno ve formální právní předpisy. Jde tu o to, že příslušní zástupci lidu mají s ním udržovat stálý živý kontakt a dovést vystihnout a vyjádřit potřeby, jež pracující lid cítí, jakož i nalézt prostředky, jak lze těmto potřebám vyhovět.
Také provádění hospodářského plánu a rozpočtu národního výboru stojí pod kontrolou pracujícího lidu, jejíž formy tento zákon rovněž neupravuje. Jde tu totiž o problém širší, t. j. provedení § 126, odst. 2 ústavy, k němuž má dojít zvláštním zákonem pro celý obor veřejné správy a nejen pro jediný úsek činnosti.
Osnova upravuje pouze účast pracujícího lidu na projednávání rozpočtu. Bude však třeba ve zmíněných směrnicích o plánování zabezpečit účast pracujícího lidu také na projednání vlastního hospodářského plánu národního výboru. Tím ovšem nemůže být dotčen zájem státu na utajení některých okolností.
K § 4:
Každý národní výbor hospodaří podle vlastního jednotného rozpočtu. Jednotnost rozpočtu není narušena tím, že budou sestavovány zvláštní rozpočty pro zařízení odděleně účtující, neboť tyto zvláštní rozpočty tvoří součást rozpočtu celkového. Jednotnost dále znamená, že národní výbor už nebude mít zvláštní rozpočet pro hospodaření státní a pro nějaké hospodaření autonomní.
U jednotných národních výborů se z důvodů plánovacích předpisuje sestavení podrozpočtu pro lidovou správu v městě, které je sídlem jednotného národního výboru. Tomu bude přirozeně odpovídat i hospodářský plán. V osnově se o tom výslovně nemluví, protože osnova neupravuje sestavování hospodářských plánů, odkazujíc na všeobecné předpisy o hospodářském plánování.
Zvláštní postavení hlavního města Prahy vyžaduje také zvláštní úpravu rozpočtu. Podrobnosti budou vydány vládním nařízením. Avšak již zde je třeba se zmínit o tom, že poměr rozpočtů obvodních národních výborů k rozpočtu ústředního národního výboru v Praze bude dosti těsný: bude nutno totiž připustit vzájemné virementy mezi jednotlivými rozpočty' obvodních národních výborů navzájem a dále mezi nimi a rozpočtem pro ústřední správu.
Rozpočty komunálních podniků nejsou součástí rozpočtu národního výboru, neboť komunální podniky jsou samostatné právnické osoby, které hospodaří na vlastní účet. Do rozpočtu národního výboru se zařadí jen částky, jež mají být národnímu výboru odváděny podle zvláštních předpisů, zejména předpokládaný rozpočetní zisk komunálního podniku [§ 45, odst. 1, písm. c) statutu komunálních podniků, vl. nař. č. 10/1949 Sb. ], po případě, má-li svazek lidové správy více komunálních podniků a vede-li tedy vyrovnávací účet, nevyčerpaný zbytek vyrovnávacího účtu (§ 47, odst. 2 cit. statutu). Na vrub rozpočetních výdajů národního výboru jdou zejména vyrovnávací příplatky pro komunální podniky (§44 cit. statutu).
Podobná myšlenka je vyjádřena v posledním odstavci o zařízeních odděleně účtujících. Oddělené účtování bude účelné zejména u takových podniků a zařízení, jež poskytují služby za úplaty nebo mají vlastní výnos (na př. zemědělský závod, vodárna a pod. ). Předpokladem ovšem bude také, že u tohoto zařízení bude větší peněžní obrat.
K § 5:
Vyšetření předpokládané potřeby národních výborů v příštím roce a předpokládaných rozpočetních příjmů je vlastně sestavením informativního rozpočtu, jež má sloužit k tomu, aby mohla být stanovena celková částka státního rozpočtu se zřetelem na výši národního důchodu.
Dohlédací národní výbory (úřady) budou povolány, aby úpravou těchto informativních rozpočtů zajistily rovnoměrné ukojení potřeb
všech podřízených národních výborů svého obvodu. Sera směřuje také ustanovení osnovy o normalisaci výdajů, jež se má stát právě směrnicí národních výborů pro zabezpečení rovnoměrného vykonávání správy všemi národními výbory.
Prováděcí předpisy upraví postup přípravného řízení i jeho důsledky. V celku lze říci, že z přípravného řízení vyjdou směrná čísla, v jejichž rámci se pak budou moci pohybovat rozpočty každého jednotlivého národního výboru. Proto je toto přípravné řízení stadiem velmi důležitým a činnost dohlédacích národních výborů (úřadů) je zde velmi odpovědná.
Je zamýšleno upravit přípravné řízení podle těchto zásad:
Stanovení směrných čísel pro národní výbory se stane za účasti všech interesovaných resortů, jimž se za tímto účelem sdělí výsledek šetření provedeného ministerstvem vnitra. Resorty, které vykonávají svoji působnost prostřednictvím národních výborů, rozdělí částku, jež je pro ně preliminována (celkové resortní směrné číslo), na ústřední správu (včetně pověřenectva) a na částku připadající na výdaje národních výborů. Rozdělené částky sdělí resorty ministerstvu vnitra a ministerstvu financí. Ministerstvo vnitra rozdělí v dohodě s jednotlivými resorty částku na jednotlivé kraje, a to vždy zvlášť pro příslušný krajský národní výbor, a pak globálně pro okresní a místní národní výbory v témž kraji.
Krajský národní výbor rozdělí tuto globální částku na jednotlivé okresy, a to vždy zvlášť pro příslušný okresní národní výbor a pak globálně pro místní národní výbory v témž okrese. V dalším pořadí rozdělí okresní národní výbor částku připadající na obce jeho obvodu mezi jednotlivé místní národní výbory. Tak každý národní výbor obdrží řadu směrných čísel, rozdělených jednak pro potřeby investiční, jednak pro potřeby neinvestiční. Jejich souhrny tvoří celkové směrné číslo pro lidovou správu v kraji, okrese, po případě v obci.
K §§ 6 až 8:
Rozpočetní řízení má nyní zcela jiný ráz než mělo dosud. Vzhledem k tomu, že rozpočty národních výborů jsou součástí jednotného rozpočtu státního, jenž je schvalován Národním shromážděním, je nutno připustit, aby mohly býti upravovány dohlédacími národními výbory (úřady), a to bez nějakého řízení odvolacího. Také dosavadní řízení odvolací, vyhrazené voličům a poplatníkům při bývalých rozpočtech obecních a okresních, je nyní nahrazeno řízením připomínkovým, neboť materiální
právní moc usnesení o rozpočtu ztrácí při nové konstrukci svůj význam. Připomínkové řízení je však vybudováno na velmi široké lidové základně a nevztahuje se jen na rozpočty národních výborů místních a okresních, nýbrž i krajských. Také právo podávati připomínky se již nepoutá k té okolnosti, že je někdo poplatníkem nebo voličem. U rozpočtů národních výborů vyššího stupně je připomínkové právo jenom kolektivní. Zrušení zvláštních samostatných rozpočtů školních obcí a Újezdů vyvolalo nutnost upravit nově právo připomínek, pokud jde o potřebu škol.
Místní národní výbory předloží své rozpočty okresnímu národnímu výboru, který je přezkoumá, upraví a sečte v souhrnný návrh pro celý svůj správní obvod. Obdobně bude postupovat krajský národní výbor při přípravě rozpočtů okresních národních výborů. Součet upravených rozpočtů místních národních výborů zašle pak okresní národní výbor s vlastním rozpočtem krajskému národnímu výboru. Krajský národní výbor sečte upravené rozpočty okresních národních výborů, připojí součty rozpočtů místních národních výborů a s vlastním rozpočtem je zašle ministerstvu vnitra. Předložené rozpočty projedná ministerstvo vnitra s jednotlivými resorty, po případě je v dohodě s ministerstvem financí a zúčastněnými resorty upraví, načež je odevzdá ministerstvu financí, které vypracuje návrh celkového státního rozpočtu a předloží jej vládě.
V ostatním je postup rozpočetního řízení zřejmý z osnovy.
K § 9:
Zmocnění k vydání podrobných předpisů o rozpočtech se vztahuje k celému příslušnému oddílu. Vládní nařízení upraví tedy i otázku, jak se provádí přípravné řízení a jak se jeho výsledků použije v řízení rozpočtovém.
K oddílu 3. K § 10:
K pravidelnému výnosu majetku je třeba počítat také provozní výnos dílen a hospodářství v odborných ústavech (na př. řemeslné dílny v ústavech pro tělesně vadné).
Rozpočetním příjmem národního výboru jsou peněžité částky odvedené národnímu výboru při snížení kmenového jmění komunálního podniku a likvidační přebytek při zrušení komunálního podniku. K tomu srovnej § 40, odst. 4 vl. nař. č. 10/1949 Sb. a § 27, odst. 3 zák. č. 199/1948 Sb.
Vedle vlastních dávek a poplatků budou národní výbory vybírat také daně, dávky, poplatky a cla, jež plynou přímo do všeobecné státní pokladny, neprocházejíce jejich rozpočtem.
Příjmová základna národních výborů má být v další perspektivě rozšířena přiznáním podílu na daních nebo jiných státních příjmech (na př. pokutách).
Zvláštní důležitosti je ustanovení, že případný rozdíl mezi výdaji učiněnými v rámci pravoplatného rozpočtu a skutečným výnosem rozpočetních příjmů národního výboru bude hrazen z ostatních státních prostředků. Nebude se tak dít přikazováním přídělů ke krytí rozpočetních schodků, nýbrž národní výbory budou mít právo přímo čerpat prostředky ze státní pokladny. Jde tedy o opatření pokladní a nikoli o zvláštní rozpočetní příjem národního výboru.
K § 11:
Dávkový a poplatkový řád se bude muset zabývat také otázkou splatnosti dávek a poplatků, jejich promlčením, následky prodlení a opravnými prostředky, jakož i otázkou, jak se usnášejí a schvalují sazby poplatků.
Dávky a poplatky budou povinné pro všechny národní výbory, u nichž budou splněny podmínky pro jejich vybírání. Tím bude zamezeno nerovnoměrné berní zatížení, závislé na libovůli národního výboru. S tím souvisí také ustanovení, že sazby dávek mají být stanoveny zpravidla jednotně, t. j. že za jinak stejných předpokladů nemají být územně diferencovány.
Není zamýšleno zavádět dávky okresních nebo krajských národních výborů. Dále není zamýšleno postihovat dávkami stát a jeho zařízení.
Dávkový a poplatkový řád může upravit také vybírání náhrady režijních výdajů v zařízeních a ústavech spravovaných národními výbory, zejména také vybírání ošetřovaného od stran v sociálních ústavech.
Zmocnění jiného orgánu, po případě státního, národního nebo komunálního podniku, aby za náhradu vybíral dávky nebo poplatky jménem národního výboru, může být účelné z důvodů procesní hospodárnosti (na př. vybírání dávky přirážkou ke vstupnému nebo k jiné úplatě). Výnos takto vybrané dávky nebo poplatku, je příjmem národního výboru, kdežto podniku se dostane zvláštní náhrady.
K §12:
Nepředpokládá se, že za dnešního právního stavu by národní výbor budoval zařízení, které výhradně slouží zájmům jednotlivce. Dnes je naopak veřejný zájem, jemuž národní výbory slouží, velmi široký, a stačí, jestliže
zákon pamatuje na příspěvky těch, kdož mají ze zařízení národního výboru zvláštní prospěch.
Formou příspěvku účastníků může být vybírána také náhrada režijních výdajů v zařízeních a ústavech spravovaných národními výbory, pokud dávkový a poplatkový řád je nepřevede na systém poplatkový, kdy pak přirozeně odpadne jednání s účastníky. To je také základní rozdíl mezi poplatkem a příspěvkem.
Zmocňovací formule pamatuje výslovně na osvobození určitých subjektů od požadování příspěvků. Především není zamýšleno, aby příspěvky platila veřejná správa. Dále jde o to, že podle platných plánovacích zásad má být investice financována v plném rozsahu oním investorem, který ji plánuje a pořizuje, takže nejsou přípustné investiční příspěvky subjektů veřejné povahy. Příspěvky soukromých účastníků tím ovšem vyloučeny nejsou.
K § 13:
Předpisů o darech jest za dnešního právního stavu užít také o odkazech.
Nutnost souhlasu ministerstva financí k převzetí daru, s jehož přijetím jest spojena povinnost převzít dluh ze zápůjčky, souvisí s oddlužením svazků lidové správy.,
K oddílu 4.
K § 14:
Výdaje národních výborů jsou co do svého účelu tak rozmanité, jak je rozmanitá jejich správní a hospodářská činnost. Proto nemohou být jmenovitě vypočítávány, jak jsou vypočítávány druhy příjmů.
K § 16:
Zákaz vzájemných subvencí a náhrad má přinést zjednodušení veřejné správy a pořádek v rozpočtování veřejných výdajů.
Výjimka ve prospěch podniků a zařízení je odůvodněna jejich samostatným účtováním a směřuje k tomu, aby účetní obraz jejich hospodaření nebyl skreslen.
K § 17:
Provedení normalisace výdajů bude dalším důležitým krokem na cestě plánování veřejné správy. Usnadní se tím reálné sestavování rozpočtů.
K oddílu 5.
Zákaz, aby národní výbory neuzavíraly zápůjčky a nepřebíraly záruky za svazky lidové správy, je logický důsledek provedeného oddlužení (zákon č. 144/1948 Sb. ).
K oddílu 6.
Pro vlastní finanční hospodaření a početnictví národních výborů obsahuje osnova povětšině jen rámcová ustanovení a zmocnění k vydání prováděcích předpisů.
K §19:
První zásadou pro vlastní finanční hospodaření národního výboru je, že se děje podle pravoplatného rozpočtu, a ovšem podle příslušných ustanovení rozpočtového zákona. Hospodaření podle vlastního rozpočtu je podstatným znakem plánovaného hospodářství. Předpokládá se, že obdobně jako v ostatních oborech hospodářského podnikání budou rozpočty národních výborů promítnuty až na jednotlivá hospodařící místa a tím zvýšena odpovědnost.
Mimo rozpočet lze podle osnovy činit výdaje — za kautel v ní blíže stanovených — v těchto případech:
a) při použití nepředvídaného daru,
b) při použití úsporového fondu,
c) při změně operativních plánů stran plánovaných investic.
Finanční provisorium národních výborů je nyní svázáno s případným finančním provisoriem pro celé státní hospodářství, neboť jejich rozpočty se už nemohou posuzovat isolovaně.
K § 21:
Osnova sice uznává jednotný rozpočet každého národního výboru, avšak plyne z ní, že nebude možno provádět libovolné přesuny rozpočetních úvěrů. Takovéto přesuny (virementy) budou každoročně umožňovány jen podle ustanovení rozpočtového zákona. V něm bude vždy stanoveno, za jakých podmínek a v jakém rozsahu budou přesuny přípustné. Tak budou příslušné předpisy stále přizpůsobovány potřebám správy a. zkušenostem praxe a bude zabezpečeno, aby při žádoucí pružnosti nebyl narušován pořádek v jednotném rozpočtu státním.
Počítá se s tím, že v hlavním městě Praze budou přípustné přesuny mezi rozpočty obvodních národních výborů navzájem a dále mezi těmito rozpočty a rozpočtem pro ústřední správu.
Rozpočtový zákon bude také podkladem pro posuzování otázky, jak si počínat v případech, kdy je nutno učinit výdaj, na který není v rozpočtu pamatováno a který nelze krýt ani rozpočetním přesunem.
K § 23:
Instituce úsporového fondu směřuje k tomu, aby podchytila zájem na úsporném hospodaření
národního výboru. Úsporového fondu nebo jeho části nesmí být ovšem použito k úhradě výdajů, jimiž by byl narušen jednotný hospodářský plán.
K §§ 24 až 26:
Tato zmocňovací ustanovení nevyžadují zvláštních výkladů. Je třeba jen poukázat na to, že dokud nebudou vydány v tomto směru nové předpisy, platí podle přechodných ustanovení osnovy přiměřeně předpisy dosavadní.
K §27:
Kontrola, zda národní výbory hospodaří podle rozpočtu, jak je předvídána tímto paragrafem, nestojí mimo rámec organisace dohlédacího práva (viz oddíl 8). Je to jeden z technických prostředků, jimiž se dohled bude provádět.
K oddílu 7.
V tomto oddílu dochází výrazu vývojová linie spějící ke koncepci jednotného státního socialistického vlastnictví k veškerému národnímu majetku. I majetek svazků lidové správy jest národním majetkem svěřeným národnímu výboru do jeho správy (t. zv. operativní správa) a podrobuje se stejnému režimu jako ostatní národní majetek. Není již místa pro dvojí kolej a není rozdílu v nakládání s národním majetkem, ať jeho původ je v někdejším vlastnictví státním či samosprávném.
Svěření národního majetku do operativní správy národního výboru a jeho odnětí z této správy se děje administrativním aktem. Smluvní převody tohoto majetku však nejsou vyloučeny.
Zcizení nemovitého národního majetku má být zásadně nepřípustné. Vládní nařízení stanoví, za jakých předpokladů bude dovoleno. Takovým případem bude na příklad zcizení nemovitosti (jednotnému zemědělskému družstvu, nebo výjimečně soukromým osobám při úpravě stavenišť.
Zrušení fondů spravovaných národními výbory je jako důsledek jednotnosti veřejného hospodářství odůvodněno zájmem, aby na některých místech neležely veřejné peníze ladem, zatím co jinde stát musí své potřeby krýt úvěrovými operacemi.
Obdobné úvahy platí také o kmenovém jmění obecním; zvláštní normy o jeho správě a používání a o nedotknutelnosti jeho podstaty jsou přežitkem někdejší samosprávy.
Pro osoby třetí je důležité ustanovení, na koho mohou nastupovat uplatňující závazky
z jednání nebo opominutí národního výboru. Jde nejen o jednání právní, zejména smlouvy, ale i o náhradu škody a o povinnosti veřejnoprávní (např. pojistné za zaměstnance). Výslovně je však třeba zdůraznit, že se tímto ustanovením nezakládá nějaká syndíkátní žaloba proti státu; proto se v osnově praví, že jde o závazky "podle příslušných předpisů".
U závazků komunálního podniku není důvodu, aby stát vystupoval jako všeobecný garant. Naopak by to bylo proti zásadám samostatného hospodaření komunálního podniku.
K oddílu 8.
V tomto oddílu osnovy se prohlubuje dohled nad hospodařením národních výborů. Tento dohled má vedle systematické revise hospodaření směřovat k zajištění rovnoměrného plnění veřejných úkolů a zhospodárnění veřejné správy. Rozsah i nový obsah dohledu osnovou předpokládaný může být uskutečněn jen za předpokladu, že národní výbory budou pro výkon dohledu řádně personálně vybaveny a jejich úřednictvo k tomuto účelu řádně vyškoleno.
Revisí je podle dosavadní praxe myšleno podrobné a systematické přezkoumání celého finančního hospodaření nebo jeho určitého úseku, a to jak po stránce účetní, tak i po stránce věcné. Taková revise přirozeně vyžaduje velmi mnoho času a administrativní práce.
Proti systematickým revisím se klade konání přehlídek; je to namátkové přezkoumáváni, jak je hospodařeno v jednotlivých úsecích. Zjištění nepořádku nebo podezření z nesprávnosti je pak důvodem k provedení řádné revise.
Ze zvláštních předpisů o dohledu na činnost národních výborů, jež zůstávají nedotčeny, buďtež uvedeny např.: předpisy finančního a důchodkového práva, předpisy o plánovaném hospodářství, předpisy cenové, předpisy o hospodářské kontrole, o organisaci zdravotní péče a o dohledu vykonávaném nejvyšším účetním kontrolním úřadem.
K oddílu 9.
Zde se zjednodušuje rozpočetní řízení, pokud jde o rozpočty dosavadních školních obcí a školních Újezdů v českých zemích. Odstraňuje se totiž rozvrhování schodků školních rozpočtů na přiškolené obce. Poněvadž úhrada výdajů a nákladů je zabezpečena z všeobecných státních příjmů, nemá už významu, aby na úhradě těchto výdajů měly účast jednotlivé národní výbory přiškolených obcí. Tím ztratila význam
i další existence školních obcí a Újezdů jako právnických osob. Zájem obyvatelstva přiškolených obcí a jejich místních národních výborů na řádném vybavení školy a na zabezpečení všech jejích potřeb je zajištěn právem připomínek k rozpočtu.
K oddílu 10. K § 39:
Osnova zavádí dvě skutkové podstaty trestných činů proti předpisům o dávkách, poplatcích a příspěvcích: Přestupky záměrně směřující k poškození příjmů národního výboru se svěřují k. potrestání okresnímu národnímu výboru a staví se pod vysokou trestní sankci; přestupky z nedbalosti a přestupky rázu pořádkového se svěřují k potrestání místnímu národnímu výboru a hrozí se za ně trestem přiměřeně nižším.
K §§ 41 a 42:
1. Ustanovení o další platnosti (použivatelnosti) dosavadních předpisů do doby, než budou vydány nové prováděcí předpisy k tomuto zákonu, odsunuje dočasně účinnost derogační klausule, aby nenastala mezera v právním řádu.
2. Dalším významem tohoto ustanovení je, že se ze zákona prolongují výběrčí pravidla fakultativních obecních dávek a poplatků bez nového jejich usnášení. Je to prodloužení úpravy zavedené v českých zemích vládním nařízením č. 202/1943 Sb. (§ 5), pro celý stát pak zákonem č. 249/1946 Sb. (§ 11, odst. 4) a zákonem č. 205/1948 Sb. (čl. I, č. 2). Pokud jde o příspěvky účastníků, prolongují se dosavadní oprávnění k jejich vybírání, ale nové příspěvky lze už zavádět podle tohoto zákona.
3. Dávky a poplatky toho času vybírané národními výbory jsou zejména:
a) obecní dávky vybírané místními národními výbory obligatorně na základě finanční novely (zák. č. 329/1921 Sb. ve znění pozdějších předpisů), t. j. dávka ze zábav a dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí, na Slovensku pak ještě dávka ze psů a dávka hasičská;
b) fakultativní obecní dávky a poplatky vybírané místními národními výbory rovněž na základě finanční novely, ať již podle vzorných pravidel nebo podle pravidel individuálně usnesených a schválených;
, c) obecní dávky a poplatky vybírané místními národními výbory na základě jiných právních předpisů, tedy mimo režim finanční novely, zejména:
chudinské procento vybírané v českých zemích z dobrovolných veřejných dražeb (dvorský reskript ze dne: 6. června 1761, sv. IV, č. 586 sb. zák. pol., § 21 čes. chudinského zákona č. 59/1868 čes. z. z., ve znění zákona č. 46/1896 čes. z. z. );
dávka za prodloužení policejní hodiny (min. nař. č. 62/1855 ř. z. );
lázeňské taxy a obchodné v lázeňských místech (§ 5 zák. č. 38/1868 čes. z. z.: § 10 zák. č. 49/1914 mor. z: z.: § 2 zák. č. 30/1907 slez. z. z.; § 105 zák. čl. XIV/1876); poplatky tržní (§§ 69 a 70 živnostenského řádu a § 97 živnostenského zákona);
poplatky za prohlídku jatečních zvířat a masa (vládní nařízení č. 436/1940 Sb. ve znění vládního nařízení č. 100/1944 Sb. a vyhlášky č. 78/1946 Sb. );
d) obdobné obecní dávky a poplatky vybírané ústředními a jednotnými národními výbory při vykonávání působnosti místního národního výboru;
e) dávky za úřední úkony ve věcech správních, vybírané ústředími, jednotnými, okresními a krajskými národními výbory (vládní nařízení č. 7/1947 Sb. );
f) poplatky vybírané za užívání určitých zařízení, na př. ošetřovné v ústavech.
Osnova se nedotýká dávek a poplatků, jež vybírají národní výbory ve funkci dřívějších finančních úřadů.
4. Sjednocení býv. samosprávného a státního hospodářství si žádá nového rozvržení příjmů plynoucích z dávek a poplatků vybíraných národními výbory. V tomto směru je třeba podotknout:
Dosavadní obecní dávky a poplatky plynuly do obecní pokladny (po případě do pokladny obecního chudinského fondu), ale ne vždy zcela:,
Obce byly povinny platit zemským fondům a později státu režijní výlohy za určité úkony, jako na př. za vyměřování dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí nebo za dozor nad vyměřováním a vybíráním dávky ze zábav (vl. nař. č. 143/1922 Sb., k § 37). Tyto náhrady byly vyměřovány v procentech dávky. Obce v Čechách byly povinny odvádět 10% dávky ze zábav Pražskému nemocničnímu fondu (cit. paragraf vl. nař. č. 143/1922 Sb. ). Z poplatků za prohlídku jatečných zvířat a masa si obce mohly ponechat pouze 10% k úhradě režie na vybírání a k úhradě nákladů na vybavení prohlídkové služby, kdežto ostatek odváděly na úhradu personálních nákladů veterinářů a prohližitelů (§ 4 vl. nař. č. 436/1940 Sb. ). Dávky.
za; úřední úkon, plynuly do státní pokladny, ale byly-li vybírány statutárním městem, plynuly do pokladny obecní (§ 17 vl. nař. č. 458/1940 Sb., ). V tomto směru provedl změnu zákon o výkonu lidové správy v sídlech krajů (§ 8 zák. č. 142/1949 Sb). Hospodářství, města i okresu spravovaných, jednotným národním výborem se až dosud vedlo odděleně, a to podle dosavadních předpisů avšak v městech Brně, Liberci, Olomoucí, Opavě, Ostravě a Plzni byl přiznán obci též výnos dávek za úřední úkony ve věcech správních vybraných tam v roce 1949 v působnosti okresního národního výboru.
Osnova umožňuje administrativní cestou odstranit v době tohoto provisoria zbytečné dělení výnosu dávek a poplatků a naopak zavést je ve vhodné úpravě tam, kde by to bylo účelné.
5. K fondům na tomto místě osnovy zmíněným patří na př. fond ke zvelebování rybářství, do něhož plynou taxy vybírané za rvbářské lístky podle § 5, odst. 7 vl. nař. č. 5/1942 Sb. Tento fond je nyní spravován ministerstvem zemědělství.
6. Vybírání zemské hudební dávky na území bývalé Moravy podle zákona č. 36/1915 mor. z. z. bylo administrativně zastaveno dnem 1. ledna 1949. Toto opatření se nyní sankcionuje.
7. Ustanovením § 2. odst. 1 zák. č. 185/ 1948 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní léčebné péče, stal se ode dne 1. ledna 1949 bezpředmětným předpis o dotování Pražského nemocničního fondu podílem 10% na dávce ze zábav. Podíl však byl vybírán a odváděn i v roce 1949 a je třeba ustanovení o tom, jak s ním má být naloženo.
K § 43:
Přechodné ustanovení tohoto paragrafu nemá význam jen pro dobu, kdy se uvádí v život zákon o finančním hospodaření národních výborů, nýbrž je povahy obecné a platí i pro budoucnost, kdykoliv se budou měnit předpisy
o vlastních dávkách, poplatcích a příspěvcích národních výborů.
K § 44:
V odstavci 1 jde zejména o případy, kdy vojenská správa převzala již od svazků lidové správy správu kasáren a jiných vojenských objektů.
Rozpočty národních výborů na rok 1950 byly připraveny již se zřetelem na stav zaváděný tímto zákonem. Sanační klausule kryje
i procesní nedostatky (nevyložení rozpočtů a pod. ).
Řádné provádění zákona o finančním hospodaření národních výborů bude vyžadovat náležité a odpovědné součinnosti národních výborů podle zásad demokratického centralismu. Nežli dojde k očekávanému prohloubení plánovací služby i v nejnižších stupních veřejné správy a nežli se vžije nový systém rozpočetnictví, budou kladeny na dohlédací národní výbory (úřady), zejména na okresní národní výbory, zvýšené požadavky, aby svou bdělostí při dohledu a účinnou pomocí podřízeným ná-
rodním výborům přičinily se o dosažení účelů zákonem sledovaných.
Zákon zavádí do veřejného hospodářství žádoucí jednotu a ústavou předpokládaný řád. Jeho provedení nebude spojeno s podstatně novými požadavky na státní pokladnu, odůvodněnými novou organisační strukturou hospodaření národních výborů. Naopak zabezpečuje koordinaci činnosti veřejné správy i po stránce finanční s hlediska jednotného státního rozpočtu a tím dosažení potřebné úspornosti rovnoměrným rozvržením úkolů veřejné správy.
V Praze dne 13. prosince 1949.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr vnitra: V. Nosek v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 6146-49.