Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 4. zasedání.
383.
Zpráva
výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 379)
o zatímních změnách v některých občanských věcech právních.
Ústavně-právní výbor projednal ve své schůzi konané dne 1. prosince 1949 vládní návrh zákona (tisk 379) o zatímních změnách v některých občanských věcech právních a usnesl se doporučit Národnímu shromáždění jeho přijetí s těmito změnami:
v § 2, odst. 3 se ve druhé řádce za slovem "matriky" škrtá čárka a slova "v jehož obvodu" se nahrazují slovy "pro obvod, v němž",
v § 21, odst. l se ve čtvrté řádce nahrazuje slovo "vykonána" slovem "vykonávána".
V Praze dne 1. prosince 1949.
Dr. Kučera v. r.,
místopředseda.
Dr. Bartuška v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne .....................1949,
o zatímních změnách v některých občanských věcech právních.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
HLAVA PRVÁ. Ustanovení hmotněprávní.
§ 1.
(1) Zletilosti se dosahuje dovršením osmnáctého roku věku.
(2) Nezletilec se stane zletilým také uzavřením manželství; zletilosti nepozbývá ani zánikem manželství, ani bude-li manželství prohlášeno za neplatné.
§ 2.
(1) Osobě, která je nezletilá anebo stižena duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutá, povoluje uzavření manželství soud po slyšení rodičů nebo jiných zákonných zástupců.
(2) Osobám v přímém pokolení sešvagřeným povoluje uzavření manželství okresní národní výbor. Okresní národní výbor povoluje také,
aby prohlášení snoubence, že vstupuje v manželství, učinil jeho zmocněnec.
(3) Místní národní výbor pověřený vést matriky pro obvod, v němž má jeden ze snoubenců bydliště, může povolit uzavření manželství před jiným místním národním výborem pověřeným vést matriky.
§3.
Manželství osoby prohlášené za mrtvou zaniká tím dnem, kdy rozhodnutí o prohlášení za mrtvého nabude právní moci. Při počítání času rozhodného pro určení otcovství se však má za to, že manželství zaniklo dnem, který byl uveden v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého jako den úmrtí.
§4.
Dítě je zákonným dědicem obou rodičů a oba rodiče mají zákonné dědické právo po dítěti.
§5.
(1)Osvojenec a jeho potomci a osvojitel a jeho příbuzní dědí navzájem podle dědických skupin jako příbuzní. Osvojenec nedědí v původní rodině a původní ředina osvojeného nedědí po něm.
(2) Zrušením osvojeneckého poměru vzni kají znovu dědická práva v původní rodině osvojencově, stejně jako rodičovská moc osvojencových rodičů.
§6.
(1) Je-li aspoň jeden ze snoubenců československým občanem, lze uzavřít manželství v cizině též před přednostou československého zastupitelského úřadu k tomu zmocněným. Přednosta úřadu může tímto úkolem pověřit některého úředníka svého úřadu.
(2) Uzavírá-li se manželství podle předchozího odstavce, neplatí ustanovení § l, odst. 2 zákona ze dne 1949, č.. Sb., o právu rodinném.
(3) Cizinec, který zamýšlí v československé republice uzavřít manželství, je povinen předložit vysvědčení příslušného úřadu svého domovského státu, že nejsou známy okolnosti, které by uzavření zamýšleného manželství vylučovaly. Povinnosti vysvědčení předložit může z důležitých důvodů cizince zprostit okresní národní výbor.
(4) Nezletilému cizinci staršímu než šestnáct let, který zamýšlí uzavřít manželství v československé republice a nemůže se prokázat povolením potřebným se zřetelem k jeho věku podle zákonů státu, jehož je příslušníkem, může
povolit uzavření manželství československý soud. Pro toto řízení se nezletilému ustanoví opatrovník, nemá-li tu svého zákonného zástupce.
HLAVA DRUHA. Ustanovení o příslušnosti a řízeni.
§7. Způsob řízení.
O) Ve sporném řízení rozhoduje soud o žalobách:
a) o rozvod manželství a o určení podle § 6 zákona o právu rodinném, zda mezi stranami je nebo není manželství (dále jen manželské spory),
b) o zjištění nebo o popření otcovství,
c) o uspokojení osobních potřeb manželů,
d) o ryze majetkové nároky mezi manžely, pokud se tyto nároky netýkají zákonného společenství majetkového,
e) o úhradu nákladů na těhotenství a slehnutí ženy, která není provdána za otce dítěte, na náhradu jejích osobních potřeb a o úhradu jejích výdajů nebo mimořádné majetkové újmy, vzniklých těhotenstvím nebo slehnutím,
f) o náhradu škody způsobené poručenci poručníkem, podaných po skončení poručenství,
g) o jiné ryze majetkové nároky mezi zákonným zástupcem a soudním chráněncem.
(2) V ostatních věcech uvedených v zákoně o právu rodinném rozhoduje soud v řízení nesporném.
Příslušnost. §8.
(1) Kde předpisy o soudní příslušnosti mluví o rozluce manželství, je tím rozumět rozvod manželství podle zákona o právu rodinném.
(2) Pro příslušnost k vyslovení neplatnosti manželství v řízení nesporném se užije přiměřeně předpisů o soudní příslušnosti pro spory o neplatnost manželství; vyslovuje-li se však neplatnost manželství z úřední povinnosti a manželé neměli společné bydliště v československé republice, je příslušný obecný soud kteréhokoli manžela.
(3) Výlučná příslušnost podle odstavců l a 2 nebrání tomu, aby rozhodnutí cizího soudu nebo úřadu o rozvodu, o neplatnosti manželství nebo o určení, zda mezi stranami je nebo není manželství (dále jen manželské věci), bylo uznáno, nebyl-li v době rozhodnutí některý
z manželů československým občanem nebo neměl-li na území Československé republiky své bydliště (obvyklý pobyt).
§ 9.
Spory o zjištění nebo o popření otcovství náležejí, není-li v Československé republice obecný soud žalovaného, podpůrně před obecný soud žalobce. Není-li v československé republice takový soud, je příslušný podpůrně soud v Praze nebo Bratislavě.
§ 10.
K výroku o osvojení a o jeho zrušení je příslušný obecný soud osvojence, a není-li takový soud v československé republice, obecný soud osvojitele.
Manželské věci. § 11.
(1) V manželských sporech platí obecné předpisy o řízení s těmito odchylkami:
a) první rok se nekoná;
b) soud vyšetří skutkový základ sporu z úřední povinnosti, zejména zda by rozvod nebyl v rozporu se zájmem nezletilých dětí manželů;
c) nelze vynést rozsudek pro uznání ani ukončit spor smírem. Význam doznání posoudí soud;
d) nedostaví-li se jedna strana k jednání, nenastanou zákonné následky zmeškání;
e) neuposlechne-li některá strana výzvy, aby se dostavila k ústnímu jednání osobně, může ji soud dát předvést;
f) k uplynutí propadných lhůt se přihlíží i bez námitky;
g) klid řízení je přípustný i v odvolacím řízení; h) pro úmrtí manžela se řízení vždy přeruší;
i) připojí-li se žalovaný manžel k žalobě o rozvod manželství a shodují-li se návrhy obou manželů o vině na rozvodu, může se soud pro zjištění rozvratu a viny na něm omezit na důkaz výslechem stran. (2) V manželských sporech nelze uplatňovat
jiné nároky než nároky na úhradu osobních
potřeb manželů.
§ 12.
(1) Účastníky řízení o neplatnost manželství jsou manželé, a jde-li o neplatnost, jež se vysloví z úřední povinnosti, též prokurátor.
(2) Ustanovení § 11, odst. l, písm. h) platí v tomto řízení obdobně.
§ 13.
Až do vynesení rozsudku soudu druhé stolice může žalobce vzít žalobu zpět i bez svolení žalovaného. To platí obdobně o žádosti, aby bylo manželství prohlášeno za neplatné.
§ 14.
(1) Obnova řízení, které skončilo rozhodnutím vyslovujícím rozvod nebo neplatnost manželství, je přípustná jen v otázce viny nebo dobré víry. Obnova řízení o žalobě, že manželství mezi stranami je nebo není, je přípustná jen tehdy, bylo-li soudem vysloveno, že manželství mezi stranami je.
(2) Je-li podle ustanovení odstavce l vyloučena obnova řízení, není přípustná ani stížnost generálního prokurátora pro zachování zákona.
Zjištění a popření otcovství. § 15.
(1) Nejde-li o dítě, jehož se týká domněnka § 42 zákona o právu rodinném, je soud povinen vyslechnout matku dítěte o tom, koho označuje za otce.
(2) Nebylo-li již otcovství uznáno před orgánem pověřeným vést matriky, vyslechne soud toho, kdo je za otce označen, o tom, zda otcovství uznává a zda chce dobrovolně plnit rodičovské povinnosti.
(3) Uznání otcovství před soudem se zaznamená do soudního zápisu.
(4) Není-li otcovství uznáno, ustanoví soud nezletilému dítěti opatrovníka, kterému udělí zmocnění k vedení rozepře.
§ 16.
Je-li zaháleno řízení o zjištění otcovství jen na žalobu dítěte nebo matky, brání projednání žaloby druhého z nich překážka zahájeného sporu. Ten z nich, kdo žalobu nepodal, může však v každém období řízení přistoupit k žalobci jako vedlejší intervenient.
§ 17.
(1) Zemře-li žalobce za sporu o zjištění otcovství, řízení se přeruší. Ve sporu může pokračovat druhý k žalobě oprávněný. Po smrti dítěte mohou do šesti měsíců ode dne úmrtí žalovat na určení otcovství též jeho potomci, prokáží-li právní zájem na tomto určení; za týchž podmínek a v téže lhůtě mohou potomci dítěte navrhnout, aby se v přerušeném sporu pokračovalo.
(2) Řízení se také přeruší, zemře — li za sporu žalovaný. Ve sporu lze pak pokračovat proti opatrovníku, kterého procesní soud žalovanému ustanoví.
§ 18.
Bude-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu provdané matky (§ 42, odst. 2 zákona o právu rodinném), počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího manžela dnem, kdy se dozvěděl, že otcovství pozdějšího manžela bylo s úspěchem popřeno.
§ 19.
Zemře-li za sporu o popření otcovství jeden ze žalovaných, pokračuje se v řízení proti druhému žalovanému; zemře — li i druhý žalovaný, řízení se zastaví a náklady sporu se zruší.
§ 20.
(1) Ve sporech o zjištění a popření otcovství platí ustanovení § 11, odst. l, písm. a) až g) přiměřeně. Ve sporu o zjištění otcovství lze uplatnit i nárok na plnění vyživovací povinnosti vůči dítěti.
(2) Uzná — li ve sporu o zjištění otcovství žalovaný své otcovství, vyslechne soud matku, nežaluje-li sama, zda s uznáním souhlasí: souhlasí-li, soud řízení zastaví a na návrh rozhodne o náhradě nákladů.
(3) Nařídí — li soud důkaz zkouškou krevní nebo dědičně biologickou, jsou povinni jak dítě, o jehož původ jde. tak jeho matka a muž jehož otcovství se zjišťuje nebo který otcovství popírá, nebo i osoby jiné podrobit se zkoušce. Zdráhá — li se některá z těchto osob podrobit se zkoušce, rozhodne o důvodnosti zdráhání soud. Proti usnesení soudu prvé stolice, kterým se zdráhání prohlásí za bezdůvodné, může podat rekurs ten, kdo má být vyšetřen. Proti usnesení téhož soudu, kterým se uzná zdráhání za důvodné, může podat rekurs každá strana. Po právní moci rozhodnutí, kterým bylo uznáno zdráhám za bezdůvodné, může soud, je-li třeba, osobu, o kterou jde, dát ke znalci předvést a použít i jiných donucovacích prostředků přípustných podle předpisů o exekučním řízení. Nebude-li možno ani potom důkaz provést, posoudí tuto okolnost soud.
§ 21. Výkon rodičovské moci.
(1) Nedohodnou — li se rodiče mezi sebou o výkonu rodičovské moci, rozhodne soud, při-
hlížeje k zájmu dítěte, jakým způsobem má být rodičovská moc vykonávána; zejména který z rodičů má nezletilce zastupovat.
(2) Rodiče jako zákonní zástupci nezletilého mohou si ustanovit jen jediného zmocněnce.
§ 22. Osvojení.
(1) Dříve než soud rozhodne o osvojení, vyslechne podle možnosti osobně osvojitele, zákonné zástupce osvojence, orgán veřejné péče o mládež, po případě i osvojence, je-li tento s to posoudit dosah osvojení.
(2) Je-li jeden z rodičů zbaven svéprávnosti nebo je-li jeho pobyt jeden rok neznám, může nahradit jeho svolení soud. V takovém případě je však třeba vyslechnout zákonného zástupce rodiče nebo zástupce, který se tomuto rodiči ustanoví. To platí přiměřeně, je-li některý z rodičů zbaven rodičovské moci. Svolení jiného zástupce osvojence může nahradit soud.
(3) Opis výroku o osvojení se založí do sbírky listin.
(4) Ustanovení předchozích odstavců platí přiměřeně i pro řízení o zrušení osvojeneckého poměru.
§ 23. Výživa a výchova dětí.
(1) Nežijí — li rodiče nezletilého dítěte spolu, rozhodne soud na návrh o tom, komu má být dítě svěřeno do výchovy a jakou částkou má každý z rodičů přispívat na jeho výživu. Rozhodnutí může být nahrazeno dohodou rodičů; taková dohoda však vyžaduje souhlas soudu.
(2) Soud určí rozsah vyživovací povinnosti na návrh jednoho z rodičů, i když rodiče žijí spolu, jestliže jeden z nich neplní svou povinnost dobrovolně.
§ 24. Slib poručníka.
(1) Poručník slibuje, že se bude řádně starat o tělesný a duševní rozvoj poručence, zejména o jeho výživu a výchovu, že bude poručence řádně zastupovat a jeho majetek spravovat s péčí řádného hospodáře a dbát při tom pokynů soudu.
(2) Po složení slibu vydá soud poručníku listinu o jeho ustanovení. Složení slibu se na listině poznamenává.
§25. Jmění poručence.
(1) Soud sepíše jmění poručence. V soupisu třeba jednotlivé věci popsat tak, aby nebylo pochybnosti o jejich totožnosti. Pokládá-li to soud za potřebné, dá tyto věci i odhadnout.
(2) Hotové peníze, pokud jich není třeba v zájmu poručence použít jinak, se vhodně uloží. Movité věci, jejichž uschování není v žalmu poručence, lze po odhadu vhodně prodat. U nemovitostí nařídí soud poznámku nezletilosti; lze je zcizit jen z nutnosti nebo k zřejmému prospěchu poručence.
§26. Jednání zákonných zástupců.
Jednání zákonného zástupce za soudního chráněnce vyžaduje schválení soudu zejména tehdy, jde-li o vydání se dědictví nebo jiných práv, o přihlášku k dědictví bez dobrodiní soupisu, o uzavírání smírů; o poskytování a vypovídání zápůjček, o kupování a zatěžování nemovitostí, nebo jde-li o postup pohledávek, o přijímání placených jistin, o uzavírání nájemních či pachtovních smluv nebo o zcizování majetku soudního chráněnce, jestliže tyto úkony jdou nad rámec běžného hospodaření.
§27. Prozatímní opatření.
(1) Soud může během sporu o rozvod manželství nebo o úhradu psobních potřeb manžela uložit na návrh poskytování prostředků na úhradu těchto potřeb prozatímním opatřením. Toto opatření pozbývá účinnosti pravomocným skončením sporu, nezaniklo-li již dříve.
(2) Navrhovatel je povinen osvědčit jen potřebu úhrady a její rozsah. Není-Ii nebezpečí v prodlení, musí být odpůrce před rozhodnutím slyšen.
HLAVA TŘETÍ.
Ustanovení přechodná a závěrečná.
§28.
(1) Právní následky soudních výroků, kterými již byl pravomocně vysloven rozvod od stolu a lože, zůstávají nedotčeny; nároky na úhradu osobních potřeb obou manželů řídí se však napříště ustanoveními zákona o právu rodinném.
(2) V řízení o rozvod podle zákona o právu rodinném lze použít důkazů provedených v řízení o rozvod od stolu a lože.
§29.
Ve sporech o rozluku manželství dosud pravomocně neskončených pokračuje soud v řízení, jako by šlo o žalobu o rozvod podle zákona
o právu rodinném. Byl-li v takovém sporu uplatněn majetkový nárok, rozhodne soud zároveň
i o tomto nároku.
§30.
Ve sporech o rozvod od stolu a lože dosud pravomocně neskončených vyzve soud žalobce, aby ve lhůtě, kterou zároveň určí, přizpůsobil žalobu ustanovení zákona o právu rodinném. Vyhoví-li žalobce, pokračuje soud v řízení. Ustanovení § 29, věty druhé platí obdobně.
§31.
Pravomocně neskončené spory o neplatnost manželství z důvodu neplatnosti uznaného zákonem o právu rodinném, převede soud do řízení nesporného. Náklady provedeného řízení sporného jsou pak součásti dalšího řízení nesporného. Byl-li v takovém sporu uplatněn majetkový nárok, pokračuje soud ve sporu jen o tomto nároku.
§32.
Pravomocně neskončené spory o výživu rodičů a zletilých dětí, jakož i spory o zrušení osvojeneckého poměru převede soud do řízení nesporného. Náklady provedeného řízení sporného jsou pak součástí dalšího řízení nesporného.
§33.
(1) Právní poměry založené osvojením před účinnosti tohoto zákona zůstávají nedotčeny a spravují se právními předpisy, které o nich dosud platí; jen na ně lze napříště užít také dosavadních hmotněprávních předpisů o osvojení.
(2) V řízení o schválení osvojení pokračuje soud podle ustanovení zákona o právu rodinném. Návrh se považuje za žádost podle § 66, odst. l uvedeného zákona.
§34.
Nelze-li ve věcech, ve kterých bylo řízení zahájeno před účinností tohoto zákona, pokračovat podle ustanovení zákona o právu rodinném nebo podle ustanovení této hlavy, soud řízení zastaví, po případě již vydaná rozhodnutí zruší a zruší i náklady řízení, kromě nákladů opatrovníka.
§ 35.
(1) Narodilo-li se před účinností tohoto zákona dítě, které porodila manželka před stým osmdesátým dnem od uzavření manželství a jehož otcovství manžel na soudě popřel, nebo které porodila manželka rozvedená od stolu a lože později než deset měsíců po soudním rozvodu, a podalo-li již dítě žalobu o určení otcovství proti manželovi své matky, rozhodne soud o žalobě jako by šlo o žalobu podle § 47 zákona o právu rodinném.
(2) Jestliže v těchto případech dítě žalobu dosud nepodalo, může podat jak dítě tak matka žalobu proti manželovi matky podle obdoby § 47 zákona o právu rodinném.
§ 36.
Zastaví-li se podle § 34 řízení o žalobě o oduznání původu dítěte (§§ 158 a 159 obč. zák. ), doručí soud rozhodnutí o zastavení řízení všem osobám oprávněným k žalobě podle zákona o právu rodinném. Tyto osoby mohou do šesti měsíců ode dne doručení rozhodnutí podat novou žalobu podle ustanovení zákona o právu rodinném.
§ 37.
Účinnosti pozbývají pravomocné soudní výroky, kterými byla otcovská moc prodloužena.
§ 38.
Nedotčeny zůstávají smíry a pravomocné soudní výroky o výživném. Kdo je takto zavázán poskytovat výživné, může žádat o jeho novou úpravu podle ustanovení zákona o právu rodinném, manžel však jen, pokud by manželka byla jinak v lepších hospodářských poměrech, než je on sám.
§ 39.
Právní poměry založené svatebními smlouvami před účinností tohoto zákona zůstávají nedotčeny a jen na ně lze napříště užít dosavadních předpisů o svatebních smlouvách.
§ 40.
(1) Osoby, které před účinností tohoto zákona nebudou ještě zletilé, dovršily však osmnáctý rok věku, stanou se zletilými toho dne, kdy tento zákon nabude účinností.
(2) Téhož dne se stane zletilým nezletilec, který uzavřel manželství před účinností tohoto zákona.
§ 41.
Manželství osoby prohlášené za mrtvou zaniká toho dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, nezaniklo-li již dříve.
§ 42.
(1) Kdo úmyslně neplní svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného nebo se takové povinnosti vyhýbá, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do dvou let.
(2) Tuhým vězením od tří měsíců do tří let bude vinník potrestán, je-li činem uvedeným v odstavci l ohroženo zdraví oprávněné osoby nebo je-li tu jiná zvlášť přitěžující okolnost.
(3) Odsuzuje-li soud vinníka pro čin uvedený v odstavci l k tuhému vězení na dobu delší než jeden rok, vysloví ztrátu čestných práv občanských.
§ 43.
(1) Kdo z nedbalosti neplní svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, bude potrestán pro přečin tuhým vězením do jednoho roku.
(2) Tuhým vězením od tří měsíců do dvou let bude vinník potrestán, je-li činem uvedeným v odstavci l ohroženo zdraví oprávněné osoby nebo je-li tu jiná zvlášť přitěžující okolnost.
§ 44.
Pro čin uvedený v § 42 nebo v § 43 není pachatel trestný, jestliže svou povinnost dodatečně splní dříve, než soud první stolice počne prohlašovat rozsudek, a nemá-li takový čin trvale nepříznivých následků.
§ 45.
Kdo při zastávání úřadu duchovního nebo podobné náboženské funkce poruší ustanovení zákona o právu rodinném nebo předpisů jej provádějících, bude potrestán soudem pro přestupek vězením do šesti měsíců; byl-li čin spáchán ze zištnosti, může soud vedle trestu na svobodě uložit vinníku peněžitý trest od 500 do 50. 000 Kčs.
§ 46.
(1) Dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, zrušují se veškerá Ustanovení o věcech, upravených tímto zákonem a zákonem o právu rodinném, čítajíc v to i právo obyčejové, ať již plyne z rozhodnutí soudních nebo z jiných pramenů.
(2) Zrušuje se zejména:
1. §§ 44 až 150, 152, posl. věta, §§ 153 až 229, § 230, věta prvá, §§ 231 až 243, 245, 249 až 268, 271, 272, 275, 278, 284, 752 až 754, 756 občanského zákoníku z r. 1811 ve znění podle pozdějších předpisů,
2. dvorské dekrety ze dne 9. července 1802, Č. 568 sb. z. s., ze dne 17. července 1813, č. 1065 sb. z. s., ze dne 22. prosince 1814, č. 1118 sb. z. s., ze dne 23. srpna 1819, č. 1595 sb. z. s., ze dne 22. září 1821, č. 1802 sb. z. s., ze dne 17. srpna 1822, č. 1888 sb. z. s., ze dne 17. června 1825, č. 2112 sb. z. s., ze dne 3. února 1826, č. 2158 sb. z. s., ze dne 22. prosince 1826, č. 2242 sb. z. s., ze dne 15. června 1835, č. 39 sb. z. s., ze dne 27. června 1837, č. 208 sb. z. s. a ze dne 4. května 1841, č. 531 sb. z. s.,
3. dekret dvorské kanceláře ze dne 13. července 1837, č. 107 sb. z. pol., sv. 65,
4. § 193, odst. l, §§ 263 až 266 zákona o soudním řízení v nesporných věcech právních, uvedeného patentem ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. z.,
5. výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 21. srpna 1856, č. 150 ř. z., o soudu příslušném pro nemanželské děti a nalezence po jejich vystoupení ze zaopatření veřejným ústavem,
6. zákon ze dne 31. prosince 1868, č. 3 ř. z. z r. 1869, o smírčích pokusech před soudními rozvody,
7. § l, písm. a) a c) zákona ze dne 25. července 1871, č. 76 ř. z., o náležitosti, aby některá právní jednání byla učiněna před notářem,
8. zákon ze dne 4. července 1872, č. 111 ř. z., jímž se některé úřední úkony ve věcech manželských odnímají politickým úřadům zemským a přikazují politickým úřadům okresním,
9. zák. čl. XXIII /1874, o plnoletosti žien, ve znění podle pozdějších předpisů,
10. § 49 zák. čl. XL/1881, o exekučnom konaní,
11. § 22, písm. a) zák. čl. VII /1886, o veřejných notárech,
12. zák. čl. XXXI /1894, o právě manželskom, ve znění podle pozdějších předpisů,
13. čl. VI, č. 6 a čl. XVI zákona ze dne 1. srpna 1895. č 110 ř. z., jímž se uvádí zákon o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právnem (jurisdikční norma),
14. §§ 100, 111, odst. 3, §§ 113 a 114 zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), ve znění podle pozdějších předpisů,
15. čl. VI, č. l zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z., jímž se uvádí zákon o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní),
16. § 382, č. 8 zákona ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád),
17. nařízení ze dne 9. prosince 1897, č. 283 ř. z., o řízení ve sporných věcech manželských,
18. §§ 44, 642 až 717 zák. čl. I /1911 (občiansky sporový poriadok), ve znění podle pozdějších předpisů,
19. § 28 zák. čl. LIV /1912, o uvedení do účinnosti zák. čl. I/1911, o občianskom sporovom poriadku,
20. §§ 16, 30 až 47 nařízení ze dne 12. října 1914, č. 276 ř. z., jímž se vydává částečná novela k obecnému zákoníku občanskému,
21. zákon ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb., kterým se mění ustanovení občanského práva o obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství,
22. vládní nařízení ze dne 27. června 1919, č. 362 Sb., jímž se provádí zákon ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb., o změnách ustanovení občanského práva o manželském právu,
23. zákon ze dne 23. července 1919, č. 447 Sb., kterým se snižuje věk nezletilosti,
24. §§ 1 až 4, §§ 8 a 9 zákona ze dne 16. prosince 1930, č. 4 Sb. z r. 1931, na ochranu osob, oprávněných požadovat výživu, výchovu nebo zaopatření,
25. § 10 dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 117 Sb., kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého,
26. zákon ze dne 10. ledna 1946, č. 8 Sb., o řízení v některých sporech z rodinného práva,
27. zákon ze dne 14. října 1947, č. 180 Sb., o novém sňatku žen, jejichž manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné,
28. §§ 6 a 11 zákona ze dne 11. března 1948, č. 41 Sb., o mezinárodním a mezioblastním právu soukromém a o právním postavení cizinců v oboru práva soukromého.
§ 47.
Tam, kde se zákon o právu rodinném zmiňuje o osobách zbavených svéprávnosti zcela,
rozumí se tím na Slovensku osoby dané pod opatrovnictví pro duševní chorobu; zmiňuje-li se o osobách zbavených svéprávnosti, rozumějí se tím na Slovensku též osoby dané pod opatrovnictví pro slabomyslnost nebo marnotratnost.
§ 48.
Oprávnění sborového soudu druhé stolice podle § 57 zákona ze dne 11. března 1948, č. 41
Sb., o mezinárodním a mezioblastním právu soukromém a o právním postavení cizinců v oboru práva soukromého, přechází na nejvyšší soud.
§ 49.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem vnitra a se zúčastněnými členy vlády.
Státní tiskárna v Praze. — 5896-49.