Národní shromáždění republiky Československé 1949.

L volební období. 4. zasedání.

362.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1949

o věrnostním přídavku horníků.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

V uznání věrnosti hornickému povolání a zásluh o hospodářskou výstavbu státu se poskytuje věrnostní přídavek v dolech, kde jsou zavedeny státní katalog prací a normy schválené jako pevné, jakož i soustava progresivních mezd, jež zároveň snižuje náklady na jednotku výroby (dále jen "závody").

§2.

Věrnostní přídavek se slavnostně vyplatí ke Dni horníků, po prvé v roce 1950.

§3.

(1) Věrnostní přídavek přísluší:

A) zaměstnancům a hornickým učňům, kteří vykonávají hornické práce pod zemí nebo práce těmto pracím postavené na roven a jejichž výkony odpovídají stanoveným podmínkám,

b) zaměstnancům, kteří vykonávají práce při hlubinném provozu těžby a vyhledávání nafty a zemního plynu nebo přípravné práce pro povrchové dobývání uhlí a jejichž okruh vyhlásí ministerstvo průmyslu v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče v Úředním listě.

(2) O tom, co spadá pod pojem prací pod zemí a prací jim na roven postavených, rozhoduji předpisy vydané pro obor národního pojištění.

§4.

(1) Zaměstnanci (učni) přísluší věrnostní přídavek jen, vykonával-li práce uvedené v § 3 nepřetržitě v témže závodě v době od 1. srpna roku bezprostředně předcházejícího do 31. červěnce roku, v němž se věrnostní přídavek vyplácí (dále jen "rozhodná doba").

(2) Podmínka zaměstnání v témže závodě jest splněna také, přestoupil-li zaměstnanec (učeň) do jiného závodu na příkaz zaměstnavatele.

(3) Zaměstnanci (učni), jenž byl z práce pod zemí přeřazen do práce na povrchu z příkazu zaměstnavatele nebo pro nemoc nebo úraz, náleží věrnostní přídavek, pokud pracoval v témže závodě po celou rozhodnou dobu, i když práce pod zemí nebo práce jim na roven postavené nevykonával po celou tuto dobu.

(4) Do doby rozhodné pro vznik nároku na věrnostní přídavek a pro jeho výpočet se započítává zaměstnancům doba prací uvedených v § 3, které vykonávali jako

a) příslušníci dobrovolných pracovních brigád,

b) příslušníci vojenských oddílů přidělených k báňským pracím,

pokud bezprostředně po skončení dobrovolné pracovní brigády, po případě bezprostředně po skončení vojenské služby, vykonávali tyto práce v zaměstnaneckém poměru.

§5.

(1) Výše věrnostního přídavku závisí na věrnosti zaměstnance k závodu, na míře, v jaké plní své úkoly a na druhu jeho práce (§ 3).

(2) Základem pro výpočet věrnostního přídavku je v zásadě hrubá mzda (vychovávací příspěvek) dosažená v rozhodné době. U zaměstnanců, na něž se vztahuje ustanovení § 4, odst. 3, je základem hrubá mzda (vychovávací příspěvek), jež byla v rozhodné době celkem dosažena za práci pod zemí nebo práci jí na roven postavenou.

(3) Podrobné podmínky, zejména vymezení základu pro výpočet věrnostního přídavku a rozsah nároku na něj, upraví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy průmyslu a financí a vyhlásí v úředním listě. Ve vyhlášce stanoví také podmínky a rozsah nároku důlnětechnických zaměstnanců na věrnostní přídavek.

§6.

Věrnostní přídavek zaměstnanců, kteří vstoupili do hornictví po dni počátku účinnosti tohoto zákona, činí za nepřetržitý, po celou první rozhodnou dobu trvající výkon prací podle § 3 v témže závodě nejméně 5. 000 Kčs.

§7.

(1) V závodech, kde budou zavedeny státní katalog prací a normy schválené jako pevné, jakož i soustava progresivních mezd nejpozději do 31. prosince 1949, bude do základu pro výpočet věrnostního přídavku pojata již hrubá

mzda za práci konanou v době od 1. srpna 1949. Tam, kde budou zavedeny státní katalog prací a normy schválené jako pevné, jakož i soustava progresivních mezd až po 1. lednu 1950, přísluší věrnostní přídavek teprve za práci konanou v době od prvního dne měsíce následujícího po jejich zavedení.

(2) Postup schvalování norem jako pevných upraví vyhláškou v úředním listu ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem průmyslu a Ústřední radou odborů.

§8.

Za každou neomluvenou zameškanou směnu se krátí věrnostní přídavek o 25%. Stejně se krátí i věrnostní přídavek stanovený podle § 6.

§9.

Věrnostní přídavek se nezapočítává do částky rozhodné pro stanovení náhrady za dovolenou, nezahrnuje se do vyměřovacího základu podle zákona o národním pojištění a je osvobozen od daně ze mzdy.

§10.

Náklady na věrnostní přídavek se uhrazují z veřejných prostředků.

§11.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři průmyslu, práce a sociální péče a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

V souvislosti s prohlášením předsedy vlády Antonína Zápotockého, předneseném při otevření hornické výstavy v Kutné Hoře, dala československá vláda svým usnesením ze dne 6. září 1949 najevo úmysl zavésti věrnostní přídavek horníků. Sledovala tak snahu odměniti horníky, kteří za těžkých pracovních podmínek zůstávají věrni svému závodu a docilují při výkonu své práce úspěšných výsledků, a zhodnotiti jejich podíl na budování socialistického státu.

Osnova, jež má uvésti usnesení vlády ve skutek, vychází ze zásady hmotného zainteresování pracujících na trvalosti jejich svazku se závodem, na řádném a pravidelném výkonu jejich povinností a na docílení úspěšných výsledků v plnění jejich úkolů. Úkolem osnovy je také podnítiti nábor nových pracovníků do hornictví.

Konstrukcí přídavku se tedy má vyřešiti několik problémů hornické práce najednou.

Osnova soustřeďuje svůj zájem především na otázku normování, jejíž stav nelze dosud pokládati za uspokojující. Proti několika závodům, kde jsou zavedeny normy t. zv. pevné, na něž lze připnouti progresivní mzdové sazby bez nebezpečí, že zároveň stoupnou výrobní náklady, jsou v převaze závody, kde tomu tak není. To platí zejména o rudných a hnědouhelných dolech.

Návrh hodlá docíliti, aby se v těchto závodech normy zpevnily tou měrou, aby na ně bylo možno progresivní mzdové sazby připnouti. Proto se věrnostní přídavek konstruuje tak, že nárok na něj vzniká jen v závodech s pevnými normami a soustavou progresivních mezd. Pro správné vyvážení hodnoty práce se ovšem bude vycházeti ze státního katalogu prací. Lze předpokládati, že zavedení věrnostního přídavku bude pobídkou pro závody, aby své normy podrobily důkladné revisi.

Dalším problémem, který má v rámci návrhu

dojíti svého řešení, je otázka fluktuace. Návrh očekává, že se v tomto směru dostaví pronikavé zlepšení, vznikne-li nárok na přídavek jen zaměstnanci, který byl nepřetržitě alespoň jeden rok zaměstnán v témže závodě. Poněvadž se zavedením přídavku po této stránce sleduje snaha upevnit svazek zaměstnance se závodem, označuje se přídavek za věrnostní.

Špatné docházce do práce hodlá návrh čeliti ustanovením, že se věrnostní přídavek zkracuje o 25% za každou neomluvenou zameškanou směnu. Lze předpokládati, že by používání této zásady mohlo pronikavě snížiti počet absencí na skrovný zlomek nynějšího stavu.

Ve snaze podnítiti nábor nových pracovníků do hornictví navrhuje osnova, aby takovým pracovníkům byl zaručen za první rozhodnou dobu věrnostní přídavek nejméně v částce 5. 000 Kčs.

Osnova je rámcová a ponechává úpravu sazeb věrnostních přídavků a některých jiných otázek vyhláškám.

K jednotlivým ustanovením:

K § 1:

Pevná je norma, která je technicky zdůvodněna. Pevná norma je protějškem k ostatním normám pracovního výkonu, které se v praxi označují za normy měkké. Mluví-li osnova

o normách schválených jako pevných, nelze tím rozuměti, že tyto normy již nemohou býti podrobeny změnám.

Osnova nedává směrnici pro pevné normy,

i když je obecně známo, že půjde o středné progresivní normy. Děje se tak ve snaze překonati v méně pokročilých závodech období přechodné.

Při soustavě progresivních mezd stoupá progresivně hodnocení pracovního výkonu, pokud jest jím překračována norma.

K § 3:

V závodě podle § l nebude poskytován věrnostní přídavek jen zaměstnancům, kteří jsou odměňováni mzdou podle úkolu. Také jiní zaměstnanci vykonávající práce pod zemí, nebo práce jim na roven postavené, přicházejí v úvahu.

O pracích pod zemí a jim na roven postavených platí vyhláška ministra práce a sociální péče ze dne 4. března 1949, č. 436 Ú. 1. I.

K § 4:

Ustanovení odstavce 3 souvisí s obsahem § 5, odst. 2, věty druhé.

K § 5:

Zmocnění dané ustanovením odstavce 3 není omezeno toliko na otázku základu pro výpočet věrnost přídavku a rozsahu nároku na něj, zejména pokud jde o výši přídavku. Také jiné stránky do rámce spadající, mohou býti podrobně upraveny, pokud není ovšem již v osnově počítáno se zvláštní úpravou podle jiných ustanovení [§ 3, odst. l, písm. b), § 7, odst. 2].

K § 6:

Ustanovení tohoto paragrafu má za účel podpořiti nábor nových zaměstnanců do hornictví. Vztahuje se ovšem jen na ty, kdož vstupují do zaměstnání v závodě podle § 1.

K § 7:

Ustanovení odstavce l má býti pobídkou závodům, aby se postaraly o zavedení státního katalogu prací, norem schválených jako pevných a soustavy progresivních mezd.

K § 8:

Zkrácení přídavku při neomluveném zameškání pracovní směny má působiti na zlepšení docházky do práce.

K §10:

Zvláštní účelové prostředky by nepostačovaly ke krytí nákladů na hornický věrnostní přídavek, nehledíc k tomu, že se s nimi počítá pro jiné účely. Ostatně vzestup produktivity hornické práce přesahuje značně rámec jen podnikových zájmů a je nepochybně hospodářskou záležitostí celostátního významu. Osnova proto stanoví, že se náklady na věrnostní přídavek uhrazují z veřejných prostředků.

Podle předběžných odhadů by si nejnižší náklad na věrnostní přídavek vyžádal částky asi 461 milionu Kčs. Nejvyšší odhad, předpokládající zavedení státního katalogu prací, norem schválených jako pevných a soustavy progresivních mezd, plnění norem na 120% a docházku bez absencí, dosahuje 1. 793 milionů Kčs.

V Praze dne 25. října 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr průmyslu: A. Kliment v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 5340-49.