Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 3. zasedáni.
355.
Zpráva
výboru sociálněpolitického a zdravotnického
a výboru rozpočtového
k vládnímu návrhu zákona (tisk 347)
o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem.
L
Sociálně-politický a zdravotnický výbor projednal ve své schůzi konané dne 10. října 1949 vládní návrh zákona (tisk 347) o hospodářském
zabezpečení církví a náboženských společností státem a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí beze změny.
V Praze dne 10. října 1949.
Mátl v. r.,
předseda.
Dr. Havelka v. r.,
zpravodaj.
II.
Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi konané dne 10. října 1949 vládní návrh zákona (tisk 347) o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem a usnesl se
doporučit Národnímu shromáždění jeho přijetí ve znění usneseném výborem sociálně-politickým a zdravotnickým.
V Praze dne 10. října 1949.
Souček v. r.,
místopředseda.
Vojanec v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne..... 1949,
o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Osobní požitky duchovních.
§1.
Stát poskytuje podle dalších ustanovení zákona osobní požitky duchovním církví a náboženských společností, kteří působí se státním souhlasem v duchovní správě, v církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních. Státní úřad pro věci církevní může výjimečně v dohodě s ministerstvem financí přiznat osobní požitky i duchovním, kteří jsou jinak činní.
§2.
Státní souhlas lze uděliti jen duchovním, kteří jsou československými státními občany, jsou státně spolehliví a bezúhonní a splňují i jinak všeobecné podmínky pro přijetí do státní služby. Státní úřad pro věci církevní může v případech hodných zvláštního zřetele prominouti podmínku státního občanství.
§3.
(1) Osobní požitky duchovních tvoří:
a) základní plat,
b) hodnostní přídavek a
c) odměna za vyšší výkon.
(2) Částky základního platu, způsob a míru jeho zvyšování, podmínky pro přiznání hodnostního přídavku a jeho výši, jakož i podmínky pro přiznání odměny za vyšší výkon a podrobnosti o této odměně stanoví vláda nařízením.
§4.
Náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výloh.
Duchovní, kteří mají nárok na osobní požitky, mají též nárok na náhradu cestovních, stěhovacích a jiných výloh podle obecných předpisů.
§5.
Povinnost vyučovati náboženství.
Duchovní působící v duchovní správě jsou povinni vyučovati bezplatně náboženství na školách, není-li o vyučování náboženství jinak
postaráno. Rozsah této povinnosti a bližší její úpravu stanoví v dohodě s ministrem školství, věd a umění nařízením ministr, který řídí Státní úřad pro věci církevní.
§6. Sociální dávky.
Sociální dávky, zejména dávky na nezaopatřené děti, a pensijní zabezpečení duchovních a jejich rodinných příslušníků se poskytují podle obdoby předpisů platných pro státní zaměstnance. Podrobnosti stanoví vláda.
§7.
Působení a ustanovení duchovních.
(1) Duchovenskou (kazatelskou a pod. ) činnost v církvích a náboženských společnostech mohou vyvíjeti jen osoby, které mají k tomu státní souhlas, a které vykonají slib. Znění slibu stanoví vláda nařízením.
(2) Každé ustanovení (volba, jmenování) těchto osob vyžaduje předchozího souhlasu státu.
(3) Uprázdněná místa jest obsaditi nejdéle do 30 dnů. Nestane-li se tak, může stát učiniti potřebná opatření k zajištění řádného chodu duchovní správy, církevní administrativy nebo výchovy duchovních.
§8. Věcné náklady.
(1) Stát hradí církvím a náboženským společnostem podle jejich schváleného rozpočtu řádné věcné náklady spojené s výkonem bohoslužeb a jiných náboženských úkonů i s církevní administrativou.
(2) Na mimořádné věcné náklady poskytne stát v odůvodněných případech zvláštní pomoc.
§9. Rozpočty.
(1) Zástupci církví a náboženských společností a správcové církevního majetku jsou povinni sestavovat rozpočty a závěrečné účty a
předkládat je Státnímu úřadu pro věci církevní ke schválení.
(2) Rozpočty na řádné věcné náklady sestavují se podle skutečných potřeb, a to podle zásad státního rozpočtu; podrobnosti stanoví Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.
§10. M a j e t e k.
(1) Stát dozírá na majetek církví a náboženských společností.
(2) Zástupci církví a náboženských společností a správci církevního majetku sestaví soupis veškerého movitého a nemovitého jmění a majetkových práv církví a náboženských společností, jejich složek, komunit, ústavů, nadací, kostelů, obročí a fondů a předloží jej do tří měsíců od počátku účinnosti tohoto zákona Státnímu úřadu pro věci církevní. Podrobnosti stanoví Státní úřad pro věci církevní.
(3) Jakékoliv zcizení nebo zavazení majetku církví a náboženských společností vyžaduje předchozího souhlasu státní správy.
§11. Zánik závazků.
(1) Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy přechází na stát.
(2) Veškeré závazky přispívat na účely církví a náboženských společností, jejich složek, komunit, ústavů, nadací, kostelů, obročí a fon-
dů, opírající se o patronát nebo o jiné právní důvody nebo dlouhodobé zvyklosti, zanikají, s výjimkou závazků členů církví a náboženských společností, vyplývajících ze zřízení státem schválených.
§ 12.
Učiliště pro výchovu duchovních.
Stát vydržuje učiliště a ústavy pro výchovuduchovních.
§13. Trestní ustanovení.
Jednání nebo opominutí odporující ustanovením tohoto zákona nebo předpisům vydaným podle něho, trestá, nejde-li o čin trestný soudně, okresní národní výbor jako správní přestupek pokutou do 100. 000 Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty vyměří se zároveň podle míry zavinění náhradní trest vězení do 6 měsíců.
§14. Zrušovací ustanovení.
Všechny předpisy, které upravují právní poměry církví a náboženských společností, se zrušují.
§ 15. účinnost a provedení zákona.
Tento zákon nabývá platnosti dnem 1. listopadu 1949; provedou jej všichni členové vlády.
Státní tiskárna v Praze. —4934-49