Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období 3. zasedání.

346.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1949,

kterým se zřizuje Státní úřad pro věci církevní.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§1. Zřizuje se Státní úřad pro věci církevní jako

ústřední úřad; řídí jej ministr, kterého určí president republiky.

§2.

Úkolem Státního úřadu pro věci církevní je dbáti o to, aby se církevní a náboženský život vyvíjel v souladu s ústavou a zásadami lidově demokratického zřízení, a zajistiti tak pro každého ústavou zaručené právo svobody vyznání, založené na zásadách náboženské snášenlivosti a rovnoprávnosti všech vyznání.

§3.

Působnost ve všech věcech církevních a náboženských, kterou dosud vykonávaly jiné ústřední úřady, přechází na Státní úřad pro věci církevní.

§4.

Na Slovensku vykonává ministr, který řídí

Státní úřad pro věci církevní, svou působnost

zásadně prostřednictvím Slovenského úřadu pro

věci církevní, řízeného pověřencem, kterého

určí vláda.

§5.

Podrobné předpisy o působnosti a organisaci Státního úřadu pro věci církevní a Slovenského úřadu pro věci církevní, jakož i o řízení před nimi, vydá vláda nařízením.

§6.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Důvodová zpráva.

I. Všeobecná část:

Aby se náboženský život na celém území státu vyvíjel na zásadách svobody svědomí a vyznání, náboženské snášenlivosti a rovnoprávnosti všech vyznání v souladu se zásadami, ústavy 9. května naší lidově demokratické republiky, zřizuje se Státní úřad pro věci církevní, v jehož čele stojí ústavně odpovědný člen vlády.

I první republika vyhlásila svobodu svědomí a vyznání, jakož i rovnosti všech vyznání před zákonem. Ve skutečnosti však tyto ústavní zásady zůstaly jen pouhými proklamacemi. Kapitalistický řád tyto zásady v prvé republice nikdy neuvedl v život. Zneužíval náboženského cítění lidu, záměrně podporoval nerovnost mezi církvemi a živil vzájemné třenice, aby tříštil jednotu pracujících. Prohluboval rozpory mezi církvemi a trpěl, aby si jedna církev osvojovala výsadní postavení. Z náboženských třenic a z náboženské nesnášenlivosti mezi lidem těžila pak jen třída vykořisťovatelů.

Zastarale právní předpisy, platné ještě z dob feudálních, během staletí porůznu vyhlašované a uplatňované zcela náhodně různými orgány státní správy, brzdily svobodný rozvoj a harmonické soužití církví u nás.

Tento stav byl posilován také okolností, že provedení ústavních zásad nebylo řádně organisačně vyřešeno. Působnost ve věcech církevních a náboženských byla roztříštěna do různých úřadů, při čemž celé úseky náboženského života zůstávaly s hlediska státního téměř bez povšimnutí.

Lidově demokratický řád chce, aby ústavní zásady nezůstávaly jen na papíře. Náboženská svoboda, rovnoprávnost vyznání i vzájemná náboženská snášenlivost byly vyhlášeny v ústavě 9. května 1948 proto, aby byly důsledně uvedeny v život. Proto přistupujeme k tomu, aby provádění ústavních zásad týkajících se náboženství bylo ještě dále zlepšeno a "organisačně zajištěno. Zejména svoboda a rovnoprávnost vyznání vyžaduje, aby se církvím a náboženským spo-

lečnostem dostalo stejné příležitosti k rozvoji a aby jejich záležitosti byly řešeny jednotně, objektivně, plánovitě a rychle. Zřizuje se tudíž Státní úřad pro věci církevní, který přejímá na sebe veškerou působnost veřejné správy v tomto oboru, vykonávanou dosud v různých ústředních úřadech, u nichž se ruší příslušná oddělení, po případě referáty.

II. K jednotlivým ustanovením:

K § 1:

Pro jednotné řízení a řešení církevních a náboženských otázek ustavuje se Státní úřad pro věci církevní.

Tento úřad bude vykonávat normotvornou i správní činnost ve věcech církevních a náboženských, která přísluší ústřednímu úřadu. Proto bude státi v jeho čele ústavně odpovědný člen vlády, jehož určí president republiky.

K §2:

Státní úřad pro věci církevní bude se věnovati zásadním otázkám vyplývajícím z poměru mezi státem a církví a řešit je na základě zásad vytýčených v ústavě československé republiky ze dne 9. května 1948.

K§3:

Má-li Státní úřad pro věci církevní plnit poslání jediného státního orgánu pro řešení církevních otázek, musí v něm nezbytně býti soustředěna veškerá působnost, kterou ve věcech církevních a náboženských vykonávají ústřední úřady. Proto se do něj soustřeďuje nejen agenda dosavadního církevního oddělení ministerstva školství, věd a umění, nýbrž i veškerá ostatní agenda ústředních úřadů v těchto věcech, jako na př.: otázky vzdělávacích ústavů pro výchovu kněžského dorostu, otázky církevního tisku, charitativní činnosti, církevních památek, spolků, mezinárodních styků a pod.

K §4:

Svou působnost na Slovensku vykonává ministr, který řídí Státní úřad pro věci církevní zásadně prostřednictvím pověřence. O poměru Státního úřadu pro věci církevní a Slovenského úřadu pro věci církevní platí zásadně ustanovení ústavy o poměru ministerstva k pověřenectvu.

K §5:

Navržený zákon je zákonem rámcovým. K jeho provedení nutno vydat nařízením podrobné předpisy o organisaci a působnosti Státního úřadu pro věci církevní, jakož i o řízení před ním.

III. Finanční dosah zákona:

Náklad na zřízení a provoz Státního úřadu pro věci církevní v roce 1949 bude činit asi 14, 000. 000. — Kčs, Slovenského úřadu pro věci církevní asi 8, 000. 000. — Kčs.

částečnou úhradu těchto nákladů představuje náklad, který vyžadovalo udržování církevních oddělení v ministerstvu školství, věd a umění a v pověřenectvu školství, věd a umění.

Zbytek bude uhrazen jednak z rozpočtových úspor, jež budou zajištěny na účtech kap. 12, část 6, odd. l až 3, jimiž disponuje Státní úřad pro věci církevní; nebude-li možno úhradu zajistiti tímto způsobem, bude se postupovat podle ustanovení § 8 rozpočtového zákona na rok 1949.

V Praze dne 4. října 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr školství, věd a umění:

Dr. Zdeněk Nejedlý v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr. A. Čepička v. r.

Státní tiskárna v Praze — 4754-49.