Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období. 3. zasedání.

344

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Úmluva o přepravě cestujících a cestovních zavazadel po železnicích v přímém mezinárodním styku a Úmluva o přepravě zboží po železnicích v přímém mezinárodním styku, podepsané za Československou

republiku dne 22. prosince 1948 ve Varšavě. Návrh schvalovacího usnesení.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s úmluvou o přepravě cestujících a cestovních zavazadel po železnicích v přímém mezinárodním styku a s Úmluvou o přepravě zboží po železnicích v přímém mezinárodním styku, podepsanými za československou republiku dne 22. prosince 1948 ve Varšavě.

Důvodová zpráva.

Ve dnech 28. září až 13. října 1947 konaly se v Bělehradě porady za účasti železničních správ SSSR, ČSR, Polska, Maďarska, Jugoslávie, Rumunska, Bulharska a Rakouska, na kterých byly mimo jiné projednány návrhy dvou úmluv upravujících podmínky přímé železniční přepravy cestujících, zavazadel a zboží mezi železnicemi výše uvedených států. Návrhy ve znění, jak byly konferenci předloženy, byly pak prozkoumány železničními správami a předloženy jednotlivým vládám k rozhodnutí a schváleny pak na konferenci ve Varšavě.

úmluvy, zvané v dalším "Varšavské", se týkají otázek upravených předtím mnohostrannými úmluvami mezinárodními, nazývanými "úmluvy bernské". Členy těchto konvencí jsou všechny státy na konferenci v Bělehradě a Varšavě zastoupené s výjimkou Sovětského svazu.

Úmluvy bernské byly již několikráte revidovány, naposledy v roce 1933.

úmluvy varšavské, i když upravují tutéž materii jako úmluvy bernské, mají pro signatáře některé výhody. Předně tu, že na nich jest účasten Sovětský svaz, který není členem konvence bernské, takže železniční styk s ním musil býti upravován zvláštními smlouvami. Další výhoda jest v tom, že bylo možno při sjednávání úmluv uplatniti zkušenosti získané od poslední revise bernských úmluv v roce 1933. Konečně pamatují varšavské úmluvy na potřeby plánovaného hospodářství lidově demokratických států, jak se již nyní vyvinuly a vyvíjejí v jednotlivých zúčastněných státech. V případě potřeby bude pak možno varšavské úmluvy snaze přizpůsobovati vývoji hospodářské soustavy zúčastněných států.

Na druhé straně bylo nutno uvážiti poměr úmluv varšavských k úmluvám bernským, jež podle obvyklé interpretace nepřipouštějí zvláštních regionálních dohod. Poněvadž však praktické zájmy ostatních signatářů bernských konvencí nebudou dotčeny, neboť ve styku s nimi bude nadále používáno ustanovení úmluv bernských, zatím co úmluvy varšavské budou pTatiti pouze mezi jejich signatáři, nelze rozumně předpokládati, že by sjednání úmluv varšavských vedlo k nějakým důsledkům se strany ostatních signatářů úmluv bernských, kteří by tím poškodili i svoje zájmy.

Uváživši tyto okolnosti, vláda pověřila ve své schůzi konané dne 30. července 1948 ministra zahraničních věcí, aby vládám zúčastněným na těchto úmluvách oznámil, že československá vláda zásadně souhlasí s uvedením těchto úmluv v život pod podmínkou, že bude vzat náležitý zřetel na změny, které čs. ministerstvo dopravy navrhlo v těchto úmluvách provésti.

K návrhům t. zv. bělehradských úmluv mělo naše ministerstvo dopravy celkem 235 připomínek, a to 151 k Úmluvě o přepravě zboží a 84 k úmluvě o přepravě cestujících a zavazadel.

Připomínky ty byly velice různé povahy. Byly to připomínky upozorňující na věcné chyby v textu, doporučující zavésti různá nová opatření, znamenající zlepšení a zvýhodnění přeprav pro přepravce a cestující, snažící se pokud možná sjednotit systematiku obou úmluv nejen po stránce členění materie, nýbrž i užívání týchž slov a slovních obratů. Některé připomínky byly vlastně jen dotazy, jimiž bylo žádáno o výklad některých ustanovení a o osvětlení významu slov (originál rusky) obou úmluv.

Ve dnech 7. —22. prosince 1948 konalo se pak ve Varšavě jednání o definitivní úpravě textu úmluv. Jednání se účastnili zástupci vlád Bulharské lidové republiky, Maďarské republiky, Polské republiky, Rumunské lidové republiky, Svazu sovětských socialistických republik, československé republiky a Federativní lidové republiky Jugoslávie. Vláda rakouská

oznámila již dříve, že se jednání nemůže účastniti s poukazem na kompetenci okupačních mocností.

Na konferenci byly mimo jiné projednány připomínky československého ministerstva dopravy. Jednání bylo ztíženo poměrně krátkou dobou, v níž bylo nutno projednati mnoho otázek. Dvě komise (jedna pro úmluvu o přepravě zboží, druhá pro úmluvu o přepravě cestujících a zavazadel) jednaly necelých 13 dní. Proto byli čs. zástupci nuceni některé své návrhy vzíti zpět. Byly to návrhy malého významu, zejména týkající se pouze sjednocení systematiky a slovného ztlení obou úmluv (celkem 19 návrhů). Ze stejné příčiny (časová tíseň) bylo rozhodnuto, aby vedoucí správa (min. dopravy ve Varšavě) dodatečně projednala se všemi členskými správami otázku zavedení t. zv. příjemcových příkazů se zbožím, vypracovala předpisy pro přepravu předmětů podmínečně ku přepravě připuštěných a konečně vypracovala předpisy o uveřejňování přímých tarifů. Těchto 3 otázek se týkalo našich 9 návrhů. 6 čs. návrhů odpadlo, poněvadž nebyl přijat čs. návrh na úpravu otázky placení přepravného za přepravu zboží, jak bylo navrženo v původním návrhu, změněném na předchozích poradách v Bělehradě.

50 čs. návrhů bylo přijato zcela nebo částečně v pozměněném znění, se kterým jsme mohli projeviti svůj souhlas.

115 čs. návrhů bylo přijato beze změny. Jen 36 čs. návrhů nebylo přijato; jde o návrhy podružného významu.

Bylo tudíž podmínce, za které dala naše vláda předběžný souhlas k přístupu k oběma úmluvám, vyhověno.

V Praze dne 9. září 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Užší předsednictvo Národního shromáždění upustilo z důvodů úsporných od úplného vy-

tištění textů úmluv; do úplného znění jest možno nahlédnouti ve sněmovní kanceláři.

Předseda Národního shromáždění: Dr. Oldřich John v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 4598-49.