Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 3. zasedání.
343.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne . . 1949,
kterým se mění a doplňuje zákon o všeobecné dani.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon ze dne 21. prosince 1948, č. 283 Sb., o všeobecné dani, se mění a doplňuje takto:
1. § 2 zní:
§2.
Po d m ě t daně (poplatník).
Daň vybere a odvede:
1. ze zboží vyrobeného v tuzemsku podnik malobchodního stupně (§ 3, odst. 1),
2. ze zboží dovezeného z ciziny ten, kdo je dováží jako spotřebitel (§ 3, odst. 3),
3. z výkonu podnik, který jej provedl. "
2. §3 zní:
"§ 3.
Podnik maloobchodního stupně,
spotřebitel, vyskladnění,
výkony.
(1) Podnikem maloobchodního stupně se rozumí obchodní, výrobní i jakýkoliv jiný podnik, který vyskladní zboží přímo pro spotřebitele nebo použije zboží jako spotřebitel.
(2) O vyskladnění jde, opouští-li zboží poplatníkovu provozovnu, aby přešlo do oběhu
nebo přímo na spotřebitele. Přechází-li zboží do oběhu nebo přímo na spotřebitele odjinud než z provozovny poplatníkovy, považuje se za vyskladnění převzetí zboží odběratelem.
(3) Spotřebitelem je ten, kdo nabývá zboží k jinému účelu než aby je ve svém podniku zcizil nebo zpracoval anebo si je dal v jiném podniku zpracovati ve mzdě, po domácku a pod.; za zpracování se považuje použití zboží jako suroviny, polotovaru, pomocné hmoty, provozní látky nebo jako součásti dalšího výrobku, nikoli však jako obalu. Spotřebitelem je též ten, kdo nabývá zboží jako provozního, podnikového nebo jiného zařízení.
(4) Podnik použije zboží jako spotřebitel, použije-li ho jinak než je zcizí nebo zpracuje (odstavec 3) nebo použije-li ho jako provozního, podnikového nebo jiného zařízení.
(5) Za výkony se považují činnosti uvedené v sazebníku.
(6) Ministr financí může určitou nevýdělečnou činnost prohlásiti za podnik. "
3. § 4 zní:
"Zahájením jakékoliv podnikové činnosti, dovozem zboží z ciziny nebo započetím výkonu vstupuje podnik nebo dovozce v daňovou závaznost a je povinen podrobiti se kontrolním opatřením podle ustanovení tohoto zákona k zabezpečení daně. "
4. § 5 zní:
"§ 5. Vznik daňové povinnosti.
Nárok státu na daň. (1) Daňová povinnost vzniká:
1. u zboží vyrobeného v tuzemsku
a) vyskladněním,
b) tím, že podnik použije zboží jako spotřebitel;
2. u zboží dovezeného z ciziny celním projednáním do volného oběhu nebo okamžikem, kdy zboží přechází do volného oběhu, aniž bylo celně projednáno.
(2) U výkonu vzniká daňová povinnost jeho provedením.
(3) Nárok státu na daň dospívá okamžikem placení za zboží nebo výkon, nejpozději však čtrnáctého dne po dni vyskladnění zboží nebo provedení výkonu, nebylo-li za zboží nebo výkon v této lhůtě placeno nebo bylo-li placeno pouze částečně. V téže lhůtě dospívá nárok státu na daň, bylo-li zboží vyskladněno nebo výkon proveden bezúplatně.
(4) Placením se rozumí každé plnění, tudíž nejen placení hotovými penězi, nýbrž i odúčtováním, dobropisem, směnkou, šekem, zbožím, výkonem, převzetím dluhu, postupem pohledávky a pod. "
5. § 6 zní:
"(1) Do daňově vázaného oběhu se zboží vyskladňuje nebo z ciziny dováží bez placení daně v těchto případech:
1. vyskladňuje-Ii podnik zboží ze své provozovny do jiné své nebo cizí provozovny, déje-li se tak za účelem, aby zboží tam bylo zcizeno nebo zpracováno,
2. dováží-li podnik zboží z ciziny za účelem, aby je zcizil nebo zpracoval anebo si je dal zpracovat ve mzdě, po domácku a pod.,
3. dováží-li se nebo vyváží-li se zboží v záznamním styku celním podle §§ 62 až 65 celního zákona nebo v případech a za podmínek podle § 87 nebo § 105 celního zákona,
4. vyskladňuje-li se zboží přímo do ciziny.
(2) Zboží dovezené z ciziny podle odstavce l, č. 2 nebo 3 bez daně se dále pro účely tohoto zákona považuje za zboží vyrobené v tuzemsku.
(3) Ministr financí může vydat směrnice upravující postup podniků v případech podle odstavce 1. "
6. Za § 6 se vkládá nový § 6a, který zní:
"§ 6a.
(1) U masa, cukru, obalů, drobných kancelářských potřeb, uhlí a pevných paliv uměle z něho vyrobených, minerálních olejů, elektřiny, svítiplynu, topné páry a topné vody je poplatníkem podnik, který je vyskladní nebo jich použije jako spotřebitel.
(2) Pro zboží uvedené v odstavci l neplatí výhoda daňové vázaného oběhu (§ 6) vyjma případy, kdy se toto zboží vyskladňuje přímo do ciziny nebo pro podniky určené nebo zřízené pro provozování zahraničního obchodu.
(3) Ustanovení odstavců l a 2 platí obdobně i pro jiné zboží vyňaté sazebníkem z výhody daňově vázaného oběhu.
(4) U zboží podléhajícího puncovní povinnosti se daň vybírá při puncování.
(6) Zdaňování zboží vyráběného zemědělci a výkonů zemědělců může být zvlášť upraveno sazebníkem. "
7. Nadpis "Daňově vázaný oběh zboží" je společný pro § 6 i pro § 6a. Nadpis § 7 zní: "Sazby a vztah dané k ceně. "
8. V § 7, odst. 2 se za slovo "zboží" vkládají slova "nebo výkonu".
9. § 9 zní:
,, (1) Cenou u zboží vyrobeného v tuzemsku je cena, kterou výrobce účtuje nebo by účtoval
prvnímu odbytovému stupni. Do ceny se nezapočítávají výdaje za přepravu vzešlé výrobci od vyskladnění zboží z jeho podniku a náklady na obaly, pokud tyto výdaje a náklady jsou účtovány odděleně. Podnik, který vyskladní zboží jinému podniku, je povinen vyznačit v úctě, dodacím listě, stvrzence nebo v jiném dokladu cenu podle věty první připadající na jednotku zboží.
(2) Místo ceny uvedené v odstavci l, větě první je v případech stanovených sazebníkem základem daně cena spotřebitelská nebo jiná cena.
(3) Cenou u výkonu je cena, kterou podnik účtuje za výkon, čítajíc v to cenu zboží použitého při výkonu jako materiálu a čítajíc v to ostatní výdaje souvisící s výkonem.
(i) Není-li pro účely daně cena udána nebo prokázána, nebo je-li sice udávána nebo prokazována, avšak okresní národní výbor (§ 18) nebo kontrolní orgán (§ 20, odst. 2) ji má za nízkou, je základem daně cena obecná.
(5) Obecnou cenou zboží vyrobeného v tuzemsku se rozumí cena, kterou platí v mezích cenových předpisů první odbytový stupeň za zboží téhož druhu a provedení v době a v místě vyskladnění zboží z podniku výrobcova; do této ceny se nezapočítávají všeobecná daň a výdaje za obaly.
(6) Obecnou cenou výkonu se rozumí cena, která se v mezích cenových předpisů platí v době a místě provedení výkonu za výkon stejného nebo podobného druhu.
(7) U zboží dovezeného z ciziny je základem daně vybírané při celním projednání účtovaná cena, k níž se připočítávají výdaje za přepravu k hranicím a clo a dávky vybírané zároveň se clem z dováženého zboží.
(8) Není-li cena dovezeného zboží při celním projednání- prokázána, je základem daně hodnota, která se nejvíce blíží obecné ceně dovezeného zboží v místě výroby; k ní se připočítávají výdaje za přepravu k hranicím a clo a dávky vybírané zároveň se clem z dováženého zboží.
(9) Při dovozu se cizí měna přepočítává na československou měnu podle kursu "zboží" výplat příslušného kursovního lístku Národní banky Československé; není-li cizí měna uvedena ve výplatách, použije se kursu "zboží" uvedeného v poznámkách ke kursovnímu lístku. Nejde-li o dovoz, přepočítává se cizí měna na československou měnu podle průměrného měsíčního kursu, který stanoví pro účely poplatků ministr financí vyhláškou v úředním listě. "
10. § 11, odst. 3 se zrušuje.
11. § 12 zní:
" (1) Daň je splatná patnáctého dne kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, v němž dospěl nárok státu na daň (§ 5, odst. 3) nebo v němž poplatník použil zboží jako spotřebitel.
(2) Ministerstvo financí může povolit nebo uložit poplatníku, aby odváděl daň denně nebo v jiné lhůtě.
(3) Daň stanovená paušální částkou je splatná patnáctého dne každého kalendářního měsíce jednou dvanáctinou roční částky, nestanoví-li jinak sazebník nebo opatření týkající se paušálu.
(4) Připadne-li den splatnosti na neděli, státem uznaný svátek nebo památný den, je daň splatná nejblíže následujícího všedního dne.
(5) O splatnosti daně vybírané při celním projednání platí ustanovení o cle. "
12. § 14 zní:
"(1) Poplatník je povinen předložit okresnímu národnímu výboru do patnáctého dne každého kalendářního měsíce za bezprostředně předcházející měsíc hlášení o dani podle vzoru vydaného ministerstvem financí.
(2) Okresní národní výbor přezkouší hlášení. Stanoví daň a jeví-li se proti hlášení odchylky, vyrozumí o stanovené dani poplatníka; tím není vyloučeno případné trestní stíhání. Okresní národní výbor může žádat poplatníka o vysvětlení, opravu nebo doplnění hlášení.
(3) Zjistí-li poplatník dodatečně, že hlášení
o dani, které předložil okresnímu národnímu výboru, je nesprávné nebo neúplné, je povinen neprodlené to okresnímu národnímu výboru oznámit a zároveň uvést, v čem spočívá nesprávnost nebo neúplnost. Poplatníka nelze trestně stíhat, učiní-li toto oznámení před zavedením trestního řízení nebo před zahájením kontroly.
(4) Podnik je povinen v hlášení o dani uvést
i případy, v nichž použil zboží, kterého nabyl v daňově vázaném oběhu (§ 6) nebo se sazbou vázanou na podmínku, způsobem, který neodpovídá stanoveným podmínkám. "
13. § 15 zní:
"Poplatník písemně oznámí okresnímu národnímu výboru zahájení podnikové činnosti, a to do 14 dnů od jejího zahájení. Rovněž oznámí do 14 dnů změny, ukončení, zastavení nebo přesídlení. Má-li podnik více poboček, závodů, provozoven nebo jiných technických jednotek, učiní oznámení okresnímu národnímu výboru o každé z nich zvlášť. Oznamovací povinnost se nevztahuje na dovozce, pokud jde
o zboží, z něhož daň byla vybrána při celním řízení. "
14. § 16 zní:
,, (1) Podniky, které nevedou řádné obchodní knihy, jsou povinny vést záznamy podle vzorů vydaných ministerstvem financí a za šetření zásad jím stanovených.
(2) Podniky jsou povinny zapisovat příjem
i výdej zboží a tržbu do svých účetních knih (záznamů) a vydat každému odběrateli průvodní či dodací list, účet nebo stvrzenku, a to spotřebiteli hned při vyskladnění, jinému odběrateli nejpozději do tří dnů po dni vyskladnění. Z těchto zápisů a dokladů musí být patrné zejména údaje o množství, druhu (s uvedením položky sazebníku) a ceně zboží, která je základem daně a o tom, zda zboží bylo nabyto (při příjmu) a vyskladněno (při výdeji) s daní nebo bez daně; z účetních knih (záznamů) musí být též patrné měsíční úhrny množství vyskladněného zboží, cen a daně. Povinnost vydat odběrateli doklad odpadá, vyskladňuje-li podnik zboží spotřebiteli a nepřesahuje-li při tom cena (včetně daně) veškerého vyskladněného zboží 500 Kčs.
(3) Ustanovení odstavců l a 2 platí obdobně pro zapisování výkonů a pro vydávání dokladů o nich.
(4) Podnik, který odebere zboží nebo přijme výkon od jiného podniku, je povinen žádat od něho, aby mu vydal doklad (odstavec 2); neobdrží-li jej, ohlásí to neprodleně okresnímu národnímu výboru. Spotřebitel je oprávněn žádat takový doklad, přesahuje-li cena (včetně daně) veškerého jemu vyskladněného zboží nebo přijatého výkonu 500 Kčs. "
15. §17 zní:
"(1) Vezme-li poplatník zboží od odběratele zpět pro vady nebo proto, že obchod byl dodatečně zrušen, nebo proto, že odběratel vrátil zboží pro vady ve lhůtě záruční a vydá-li za ně poplatník jiné zboží téhož druhu, má nárok na vrácení daně odvedené ze zboží, které vzal zpět. U stavby má poplatník nárok na vrácení daně též v případě, kdy stavba nebyla pro vady objednatelem převzata nebo kdy stavební smlouva byla dodatečně zrušena; byla-li stavba objednatelem převzata, avšak její původní cena byla pro vady stavby snížena, má poplatník nárok na vrácení daně připadající na tento cenový rozdíl.
(2) Nezaplatil-li odběratel poplatníku zcela nebo zčásti daň proto, že není prokazatelně schopen cenu zboží včetně daně platit, má poplatník nárok na vrácení daně, která mu nebyla zaplacena; přesahuje-li daň cenu zboží, je
další podmínkou nároku na vrácení daně, že poplatník obdržel původně dodané zboží zpět.
(3) Vezme-li poplatník v případě podle odstavce l nebo 2 zboží zpět za cenu (bez daně), která je nižší než cena (bez daně) jím původně účtovaná, nemá nároku na vrácení daně připadající na tento cenový rozdíl.
(4) Daň se vrátí tím způsobem, že si ji poplatník odečte od daně, kterou je povinen platit. Poplatník to vyznačí v hlášení o dani za měsíc, v němž vznikl nárok na vrácení, a ve svých účetních knihách a záznamech; jinak nárok zaniká. Přestane-li být poplatníkem, vrátí se daň v hotovosti, nedluhuje-li jiné daně a dávky. "
16. § 18 zní:
"(1) Správu všeobecné dané vykonávají:
1. v první stolici okresní národní výbor,
2. v druhé stolici krajský národný výbor.
(2) Místní příslušnost se řídí místem, v němž je samostatný závod. O místní příslušnosti pro daň vybíranou při celním projednání platí ustanovení o cle.
(3) Ministerstvo financí nebo národní výbory jím zmocněné mohou upravit místní příslušnost v jednotlivých případech jinak. "
17. V § 19, odst. l se slova "u finančního úřadu I. stolice" nahrazují slovy "u okresního národního výboru".
18. V § 19, odst. 2 se slova "u poštovního úřadu k dopravě" nahrazují slovy "k poštovní dopravě".
19. § 19, odst. 4 zní:
"(4) O odvolání rozhodne okresní národní výbor, vyhoví-li mu plně; jinak o něm rozhoduje s konečnou platností krajský národní výbor, který může daň zvýšit. "
20. § 20, odst. l zní:
"(1) Podniky podléhají kontrole okresních a krajských národních výborů. "
21. V § 21, odst. l se vypouštějí slova "finančním úřadům a jejich orgánům".
22. V § 21, odst. 2 se slova "Finanční úřady" nahrazují slovy "Okresní a krajské národní výbory".
23. § 22 zní:
"Pro daň vázne zákonné zástavní právo na zboží jí podrobeném, dokud je v držení podniku nebo osoby, která je převzala, ač věděla nebo mohla z okolností věděti, že daň byla zkrácena nebo zatajena. Ručení se vztahuje též na příslušenství daně. "
24. V § 23, odst. l se slova "Za dlužnou daň ručí: " nahrazují slovy "Za vybranou avšak neodvedenou daň ručí: ".
25. § 23, odst. 2 zní:
"(2) Ručitelé podle odstavce l, č. 3 se zbaví ručení, oznámí-li včas okresnímu národnímu výboru daňové nepořádky. "
26. § 23, odst. 3 zní:
"(3) Podnik, který u zboží vyskladněného jinému podniku nevyznačí nebo nesprávně vyznačí cenu zboží (§ 9, odst. l, věta první), ručí za daň připadající na nevyznačenou cenu nebo na nevyznačený rozdíl ceny. "
27. § 23, odst. 4 zní:
" (4) Ručení se vztahuje též na příslušenství daně. "
28. V § 27, odst. 2 a 4 se slovo "úřad" nahrazuje slovy "okresní národní výbor".
29. § 28, odst. l zní:
, (1) Kdo daň úmyslně zkrátí, zatají nebo kdo úmyslně jinak poruší ustanovení tohoto zákona nebo předpisy podle něho vydané anebo se o to pokusí, dopouští se těžkého daňového přestupku a trestá se pokutou ve výši jednonásobku až desetinásobku zkrácené, zatajené nebo ohrožené daně; nejde-li o zkrácení, zatajení nebo ohrožení daně, trestá se pokutou do 10, 000. 000 Kčs. "
30. V § 28, odst. 9, větě první se slovo "zboží" nahrazuje slovy "zboží nebo dopravního prostředku, jímž je zboží dopravováno nebo jímž je výkon prováděn, " a ve větě druhé se za slova "právo k němu" vkládají slova "nebo dopravní prostředek".
31. § 28, odst. 10 zní:
"(10) Osobě, která spáchala trestný čin podle odstavce l nebo 2, může okresní národní výbor odnít výrobní nebo živnostenské oprávnění. "
32. V § 28, odst. 11 se slova "úřady a podniky jsou povinny na žádost finančního úřadu (§ 18)" nahrazují slovy "Orgány veřejné správy a podniky jsou povinny na žádost okresního národního výboru".
33. § 29, odst. l, věta první zní: "Od trestního řízení může být upuštěno, splní-li obviněný podmínky mu uložené. "
34. V § 29, odst. l, větě druhé se za slovo "zboží" vkládají slova "nebo dopravní prostředek".
35. V § 31, odst. l se slovo "úřad" nahrazuje slovy "okresní národní výbor".
36. V § 31, odst. 2 se slovo "úřadu" nahrazuje slovy "okresního národního výboru".
o
37. § 33 zní:
"Nejvyšší vedení, dozor a vydávání směrnic zásadního rázu ve věcech všeobecné daně přísluší ministerstvu financí. "
38. § 37 zní:
"(1) Ministr financí se zmocňuje, aby podle potřeb jednotného hospodářského plánu
a) vyhláškou v úředním listě vydal sazebník obsahující zejména zboží a výkony podléhající dani (§ 1) a sazby daně (§ 7) a s přihlédnutím k potřebám cenové politiky tento sazebník vyhláškami v úředním listě měnil a doplňoval,
b) nařízeními vydával předpisy k provádění zákona,
c) vyhláškami v úředním listě vydával, měnil a doplňoval závazné vysvětlivky k sazebníku.
(2) Ministr financí se dále zmocňuje, aby
a) upravoval paušálem nebo jinak zdanění v případech, kde by postup podle ustanovení tohoto zákona byl spojen se zvláštními obtížemi nebo kde toho vyžaduje hospodárnější způsob provádění tohoto zákona nebo úspěšné plnění jednotného hospodářského plánu nebo kde toho vyžadují jiné veřejné zájmy,
b) činil opatření k zamezení nesrovnalostí nebo tvrdostí, které by mohly vzniknout prováděním tohoto zákona.
(3) Ministr financí podá Národnímu shromáždění vždy při předložení státního závěrečného účtu za příslušný rok zprávu o tom, jaká opatření učinil nařízeními a vyhláškami podle ustanovení odstavce l, písm. a) a b). "
Čl. II.
Podniky, které jsou poplatníky daně podle tohoto zákona a na něž se nevztahovala oznamovací povinnost podle § 15 zákona č. 283/ 1948 Sb., jsou povinny ohlásit okresnímu národnímu výboru druh a místo podnikové činnosti. Má-li podnik více poboček, závodů, provozoven nebo jiných technických jednotek, učiní oznámení okresnímu národnímu výboru o každé z nich zvlášť. Oznámení jsou podniky povinny podat do 14 dnů ode dne počátku účinnosti tohoto zákona.
Čl. III. Ministr financí se zmocňuje, aby
a) upravil vyhláškou v Úředním listě přechod od dosavadního zdanění ke zdanění podle tohoto zákona u zboží, které v den počátku účinnosti tohoto zákona je v podnicích nebo mimo ně,
b) učinil opatření, kterými v jednotlivých případech nebo pro skupiny případů stejného nebo podobného druhu povolí odchylky od přechodu upraveného podle písm. a).
Čl. IV.
Ministr financí se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 283/1948 Sb., jak vyplývá ze změn a doplňků uvedených v čl. I.
Čl. V.
(1) Tento zákon se vztahuje na zboží a výkony, u nichž daňová povinnost vznikne v době počínající dnem, kterého zákon nabývá účinnosti, jakož i na trestné činy spáchané v této době.
(2) Tento zákon nabývá účinnosti prvého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl zákon vyhlášen; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná daň postihuje veškeré finální výrobky, t. j. statky přecházející do spotřeby. Úmyslem zákonodárce od počátku bylo postihovat tyto statky při přechodu na spotřebitele, tedy aby daň platil spotřebitel. Z důvodů daňově-technických, protože distribuční síť nebyla při vzniku zákona ještě vybudována, dával zákon č. 283/1948 Sb. možnost použít velkodistribučního podniku a v některých případech i výrobního podniku jako prostředníka, jenž od spotřebitele daň vybíral. Při plnění našeho vývozního plánu se ukázalo, že úmysl našich zákonodárců nebyl ze zákona zřejmý, nebyl v praxi všude pochopen a tak se jeví účelným jasněji v této novele zákona vyjádřit, že všeobecnou daň platí spotřebitel. To je možno tím spíše, že distribuční síť jest již zhruba vybudována, takže není vůbec zapotřebí zprostředkování výrobce anebo grosisty při vybírání této daně. Jest tedy vedoucí myšlenkou novely zákona o všeobecné dani jasně vyjádřit v zákoně původní myšlenku zákonodárcovu, totiž, že všeobecnou daň platí spotřebitel a daň od něho vybere a odvede podnik maloobchodní.
Osnova razí nový pojem "podnik maloobchodního stupně", kterým se rozumí nejen obchodní, ale i výrobní a jakýkoliv jiný podnik, který vyskladní zboží přímo pro spotřebitele nebo použije zboží jako spotřebitel. Tento podnik zásadně vybírá a odvádí daň ze zboží vyrobeného v tuzemsku. Tím se ovšem podle
zákona stanou záchytnými místy i drobné soukromé a družstevní podniky maloobchodní, řemeslné a poslužné. Zachycení daně u těchto drobných podniků znamená s hlediska daňové techniky zvýšení administrativního zatížení a nebezpečí daňového úniku. Aby daňový únik bylo možno co nejvíce v praxi snížit, pamatuje se na to v zmocnění § 37, odst. 2, písm. a) této osnovy, ve kterém se finanční správě dává možnost použít vhodné daňové techniky. Změnou se má též odstranit nestejnoměrnost daňového zatížení a z něho vyplývající dosavadní cenové zvýhodnění podniků soukromých proti veřejným.
Osnova pamatuje v § 6a, odst. 5 na to, aby byl ponechán v podstatě nezměněn způsob zdanění podle oddílu C sazebníku, kterém je kryta všeobecná daň z vlastní spotřeby zemědělcovy rodiny a jeho zaměstnanců a ze zboží, které zemědělec dodává přímo spotřebiteli. Rovněž zůstává nedotčen oddíl D sazebníku všeobecné daně.
Dosavadní sazby všeobecné daně, uvedené v sazebníku se měnit nemusí, ježto daň se vypočítávala na základě nákupní ceny velkoobchodu. Nyní bude jen nutno v prodejních dokladech na malodistribuční síť daň vykazovat zvlášť až ke spotřebiteli.
K důslednému zdůraznění zásady, že daň nese spotřebitel, zavádí osnova odvod daně z tržby za zboží (výkon), což zhoršuje administrativně techniku vybírání daně oproti dosavadnímu stavu.
úmysl vyjádřit, zřetelně v zákoně zásadu, že daň nese spotřebitel, si vynutil novou úpravu ustanovení § 17 (vrácení daně), §§ 22 a 23 (ručení za daň) a § 28 (trestní ustanovení). Při vrácení daně byly rozšířeny případy, kdy se daň vrací, z věcného ručení se vypustilo ustanovení o ručení podniku samého a v ručebním závazku zůstává pouze zboží, v trestních ustanoveních se kvalifikace trestného činu jako těžkého daňového přestupku váže na úmysl.
Jinak přiložená osnova se snaží provést v zákoně veškeré úpravy, které podle dosud nabytých zkušeností mají odstranit nesnáze, které se v praxi objevily. Některé tyto úpravy mohou přinést i úbytek na výnosu všeobecné daně. Týká se to zejména odstranění zdaňování pomocných hmot ve výrobě a vnitřních
oprav. Zde odhadovaný roční úbytek na všeobecné dani může dosáhnout až asi 3. 000 mil. Kčs. Náhradou za to však je opět rozšířené zdaňování výkonů, které lze provést změnou nařízení ministra financí č. 285/1948 Sb. U těchto výkonů byla by všeobecná daň odváděna z celé ceny účtované za výkon včetně použitého materiálu, nikoli jako dosud jen z tohoto materiálu; zdaňování materiálu o nejrůznějších sazbách daně, použitého při výkonech národních a jiných veřejných podniků, činilo dosud v praxi značné potíže. Lze mít za to, že se takto ukazující ztráta a výnos navzájem vykompensují.
Nové znění § 37 vyplývá ze zkušeností, které byly nabyty při provádění zákona o všeobecné dani a které ukázaly, že při velmi častých změnách všeobecné daně vyvolaných potřebami cenové regulace zejména u t. zv. volného zboží je zapotřebí pružnějšího zmocnění pro ministra financí.
V Praze dne 14. září 1949.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr financí:
J. Kabeš v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 4566-49.