Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 3. zasedání.
340.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1949
o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Části.
§1. Dosah.
(1) Tento zákon upravuje náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, jež vzniknou
a) zaměstnancům,
b) veřejným funkcionářům a
c) jiným osobám
při pracovních cestách, při vnějším řízení, při
přechodném přidělení, při přijetí, při přeložení
na jiné pracovní místo a při určení místa působení.
(2) Výdaji podle tohoto zákona se v zásadě rozumí rozdíl mezi pravidelnými výdaji a vyššími nutnými výdaji osoby, která uplatňuje ná- * hradu výdajů.
(3) Náhrada smí býti poskytnuta jen v míře, která odpovídá hospodárnému postupu osoby uplatňující náhradu výdajů.
§ 2. Pracovní cesta a vnější řízení.
(1) Pracovní cestou se rozumí cesta trvající nejméně 6 hodin, kterou vykoná mimo obvod obce svého pravidelného pracovního místa a obce svého bydliště zaměstnanec na příkaz zaměstnavatelův, veřejný funkcionář ve své
funkci nebo jiná osoba za podmínek stanovených prováděcími předpisy podle § 12 (dále jen "prováděcí předpisy").
(2) Vykonává-li zaměstnanec na příkaz zaměstnavatelův, veřejný funkcionář ve své funkci nebo jiná osoba za podmínek stanovených prováděcími předpisy práci mimo své pravidelné pracovní místo, ale v obvodu obce pracovního místa nebo v obvodu obce svého bydliště, jde o vnější řízení. O vnější řízení jde také, trvá-li cesta podle odstavce l méně než 6 hodin.
(3) Při výkonu soudcovské činnosti nevyžaduje se u soudců příkaz k pracovní cestě nebo k vnějšímu řízení.
§ 3. Stupně výdajů.
(1) Pro určení výše stravného, nocležného a náhrady vyšších výdajů, spojených s nutným stravováním při vnějším řízení, se stanoví tři stupně výdajů.
(2) Vláda stanoví nařízením, jak se zařazují do jednotlivých stupňů výdajů osoby, jejichž náhrady výdajů tento zákon upravuje.
Část II.
§4. Náhrady při pracovních cestách.
(1) Při pracovních cestách se poskytují
a) náhrady výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti,
b) stravné, po případě i nocležné,
c) náhrady nutných vedlejších výdajů, jež souvisí s účelem pracovní cesty.
(2) Náhrady výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti se poskytují
a) při použití veřejných hromadných dopravních prostředků zásadně částkou jízdného za nejnižší třídu, pokud prováděcí předpisy nestanoví jinak,
b) v ostatních případech způsobem a v rozsahu, jež určí prováděcí předpisy.
(3) Stravné nesmí přesahovat za každý celý den pracovní cesty:
ve stupni | I. | II. | III. |
částku Kčs.. | 150 | 120 | 100 |
| (4) Nocležné nesmí přesahovat za každou noc pracovní cesty: | |||
ve stupni | I. | II. | III. |
částku Kčs.. | 70 | 60 | 50 |
Přesahuje-li však prokázaný nutný výdaj za přiměřené ubytování částku určenou jako nocležné, hradí se i tento rozdíl.
(5) Za dobu strávenou na pracovní cestě jinak než vlastním konáním práce, která je účelem pracovní cesty, nepřísluší mzda (plat) za práci přes čas (za práci noční, nedělní sváteční a pod. ), pokud se z platných předpisů nepodává jinak. Zda a jak se poskytuje náhrada za tuto ztrátu času v době, která přesahuje pravidelnou pracovní dobu, stanoví prováděcí předpisy.
§ 5. Náhrady při vnějším řízení.
(1) Při vnějším řízení se poskytuje náhrada výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti (§ 4) a náhrada nutných vedlejších výdajů, jež souvisí s účelem vnějšího řízení.
(2) Prováděcí předpisy stanoví, zda a pokud lze poskytnouti náhradu vyšších výdajů spojených s nutným stravováním.
(3) Ustanovení § 4, odst. 5 platí obdobně.
§6. Náhrady při přechodném přiděleni.
(1) Při přechodném přidělení se poskytuje mimo náhradu výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti (§ 4) přídělné, které nesmí přesahovat po dobu prvních 14 dnů stravné a nocležné jako při pracovní cestě, po této době u ženatých a jim na roven postavených 120 Kčs, u ostatních osob 70 Kčs denně. Koho je stavěti na roven ženatým a po jakou dobu nejdéle lze poskytovati přídělné, určí prováděcí předpisy.
(2) Je-li možno na osobě přechodně přidělené žádati, aby se denně vracela do bydliště, poskytuje se jí místo přídělného náhrada prokázaných výdajů za cesty do pracovního místa a zpět jako při pracovní cestě a příplatek na stravu, který nesmí přesahovati částku 35 Kčs denně. Příplatek na stravu se poskytuje jen tehdy, trvá-li nutná nepřítomnost v bydlišti alespoň 11 hodin.
(3) Prováděcí předpisy stanoví, zda a za jakých podmínek přísluší přechodně přiděleným osobám náhrada jízdného za cesty k návštěvě rodiny.
Náhrady při přijetí, při přeložení zaměstnance
a při určení místa působení veřejného
funkcionáře.
§ 7.
Náhrady stěhovacích výdajů, (1) Náhrada stěhovacích výdajů spojených s přestěhováním z dosavadního bydliště do nového pracovního místa, po případě do místa v jeho blízkosti, z něhož lze do práce pravidelně docházet nebo dojíždět, poskytne se jen, pokud nedošlo k přeložení zaměstnance nebo k určení místa působení veřejného funkcionáře v jejich soukromém zájmu, a to v míře obvyklých skutečně vzniklých výdajů.
(2) Zaměstnavatel může zařídit přestěhování sám na svůj účet, pokud zaměstnanec nemá důvodných námitek proti tomuto způsobu přestěhování.
(3) Prováděcí předpisy stanoví, zda a pokud lze poskytnouti příspěvek na úhradu stěhovacích výdajů při přijetí zaměstnance, jakož i v případech, kdy došlo k přeložení zaměstnance nebo k určení místa působení veřejného funkcionáře v jejich soukromém zájmu.
§ 8. Odlučné.
(1) Osobám ženatým a jim na roven postaveným, které v důsledku přijetí, přeložení nebo určení místa působení jsou mimo svou vůli nuceny žíti odloučeně od své rodinné domácnosti, lze přiznati odlučné, které nesmí přesahovat po. dobu prvních 14 dnů stravné a nocležné jako při pracovní cestě, po této době 120 Kčs denně.
(2) Ustanovení § 6, odst. l, věty druhé a odst. 2 a 3 platí obdobně.
část III. § 9.
Ustanovení o náhradách podle části II. tohoto zákona nelze vztahovat na případy, kdy povaha práce sama způsobuje, že se pracovní místo mění, nebo kde jde o vnější pracovní výkony, které patří k pravidelným pracovním úkolům toho, kdo je koná; zejména nelze považovat za pracovní cestu, koná-li zaměstnanec cestu za účelem výkonu pravidelného zaměstnání a souvisí-li změna pracovního místa s povahou tohoto zaměstnání. Prováděcí předpisy stanoví, zda a pokud lze pokytnouti snížené náhrady.
§ 10. Promlčení.
Nárok na náhrady výdajů podle tohoto zákona zaniká, nebyl-li uplatněn do jednoho roku po té, kdy přestaly skutečnosti, které podmíňují tento nárok.
část IV.
§ 11. Změny sazeb.
Vláda může nařízením měniti sazby uvedené v § 4, odst. 3a4av§§6a8.
§ 12. Zmocnění k úpravám.
0) Podrobné předpisy k provedení předcházejících ustanovení vydá vyhláškou v úředním listě:
a) pokud jde o zaměstnance, jejichž mzdové poměry upravuje ministerstvo práce a sociální péče podle zákona ze dne 25. října 1948, č. 244 Sb., o státní mzdové politice, toto ministerstvo
v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a s jednotnou odborovou organisací,
b) pokud jde o jiné zaměstnance, než kteří jsou uvedeni pod písm. a), a o veřejné činitele, ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče, s ostatními zúčastněnými ústředními úřady a s jednotnou odborovou organisací,
c) ve všech ostatních případech nejvyšší úřad cenový v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.
(2) O náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, pokud jde o vztah k zahraničí, vydá zvláštní předpisy ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče, s ministerstvem zahraničních věcí a s jednotnou odborovou organisací.
§ 13.
Tento zákon neplatí pro vojenské osoby v činné službě, pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže.
§ 14. Závěrečná ustanovení.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem, který stanoví vláda nařízením, s výjimkou ustanovení § 3, odst. 2, které nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Důvodová zpráva.
část všeobecná.
Náhrady služebních výdajů a otázky s tím souvisící jsou až dosud upraveny ve veřejném sektoru těmito předpisy: 1. vládními nařízeními č. 51 až 57/1942 Sb. a
nařízeními č. 95 a 96/1943 Sb. a předpisy vy-
*
danými na jejich základě, pokud se týče k jejich doplnění, pro zemi českou a Moravskoslezskou,
2. vládním nařízením č. 136/1943 Sl. z. a předpisy vydanými na jeho základě, pokud se týče k jeho doplnění, pro Slovensko.
Výše diet pro jednotlivé obory hospodářského sektoru je nejednotná a pohybuje se od Kčs 25 + nocležné pro zemědělské dělnictvo, salašníky, ovčáky a ošetřovatele plemenných koní do Kčs 280 pro zaměstnance v kancelářích advokátů a obhájců ve věcech trestních, v kancelářích notářů a v kancelářích civilních techniků.
Na Slovensku byly dosud jednak diety pevně určené a činily Kčs 75, Kčs 150, jednak diety pevně neurčené, které činily 35% denního výdělku, po případě Kčs 30 + 50% denního výdělku.
V řadě mzdových (platových) vyhlášek nebyla otázka diet vůbec řešena.
Pokud jde o zahraniční cesty, bylo zařazení do šesti stupňů určeno § 4 NZC (vynesení ministerstva financí z 27. listopadu 1946, č. j. 249. 557/46-IX/6 — Věstník ministerstva financí č. 44, 45 a 46/1946). Zaměstnanci v soukromoprávním pracovním poměru byli zařazeni do příslušných stupňů podle výše platu.
Rozdíl v dosahu i rozsahu jednotlivých úprav, dosavadní počet stupňů jak v hospodářském, tak i ve veřejném sektoru vyžadují zjednodušení, jehož bude dosaženo tímto zákonem.
část zvláštní.
K jednotlivým ustanovením osnovy se uvádí:
K§ 1:
Zákon se vztahuje nejen na zaměstnance ve veřejných a soukromých službách, nýbrž i na veřejné orgány a funkcionáře a osoby v samostatných povoláních.
Zákon zajišťuje nejen jednotu sociálně politické linie, nýbrž i jednotu v posuzování daněprostých částek, sloužících k úhradě vzniklých výdajů. Je zřejmé, že mezi těmito částkami a výší náležitostí nemůže býti rozdílu.
Hrazeny mají býti jen vyšší výdaje, nakolik byly způsobeny skutečností, s níž je spojena náhrada výdajů. Tak při pracovní cestě půjde o rozdíl mezi vyššími nutnými výdaji osoby, o niž jde, mimo domov a jejími pravidelnými výdaji doma.
Na náhradách nemůže býti poskytnuto více, než kolik by přicházelo v úvahu, kdyby osoba, domáhající se náhrady výdajů, postupovala hospodárně. Rovněž nemůže býti náhrada poskytnuta, jestliže a pokud je již obsažena v pravidelných, zaměstnancových služebních příjmech nebo v odškodném jiného druhu, nebo se k ni přihlíží jinak.
K § 2:
Podle ustanovení § l osnovaný zákon upravuje náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů při pracovních cestách, při vnějším řízení, při přechodném přidělení, při přijetí, při přeložení na jiné pracovní místo a při určení místa působení. Osnovaný zákon, vycházeje z předpokladu, že pojmy "přechodné přidělení", "přeložení na jiné pracovní místo" a "určení místa působení" jsou pojmy známé, jejichž obsah se podává z použitých slov, omezuje se v § 2 jenom na definování pojmu "pracovní cesta" a pojmu "vnější řízení".
Pro pojem "pracovní cesty", má-li s ní býti spojena náhrada výdajů podle osnovaného zákona, osnovaný zákon stanoví jako pojmový znak především, že to musí býti cesta trvající nejméně 6 hodin. K vymezení časovému se osnovaný zákon uchyluje stejně, jako tomu. bylo v předpisech dosavadních (§ 2 vl. nař. č. 51/1942 Sb. ), proto, poněvadž při dnešních rozmanitých možnostech dopravních prostředků a různé jejich rychlosti by vymezení pomocí vzdálenosti místa pracovního úkonu od obce pravidelného pracovního místa a od obce bydliště nebylo výstižné a správné. Cestu trvající méně než 6 hodin klade osnovaný zákon v odstavci 2, § 2 na roven vnějšímu řízení. Dalším pojmovým znakem mimo příkaz zaměstnavatelův k cestě (s výjimkou soudců, jichž se týká odstavec 3) jest, že jde o cestu mimo obvod obce pravidelného pracovního místa a obce bydliště. Tím se odlišuje pracovní cesta podle osnovaného zákona od "vnějšího řízení", definovaného v odstavci 2, jehož pojmovým znakem právě je konání práce mimo pravidelné pracovní místo, avšak v obvodu obce pracovního místa nebo v obvodu obce bydliště.
K § 3:
V tomto paragrafu osnovaný zákon stanoví jako zásadu především, že pro určení výše stravného, nocležného a náhrady vyšších výdajů spojených se stravováním při vnějším řízení se stanoví tři stupně výdajů. Zařazení osob, jejichž náhrady výdajů osnovaný zákon upravuje, do jednotlivých stupňů výdajů se zůstavuje vládnímu nařízení. Děje se tak proto, že se zřetelem na okruh osob, jejichž náhrady výdajů osnovaný zákon upravuje, není možné provésti toto zařazení již v zákoně samém, který má býti jenom zákonem zmocňovacím a rámcovým, a nutno tudíž tento úkol zůstaviti vládnímu nařízení, kde teprve bude lze se s celou touto problematikou vyrovnati. Z téhož důvodu upouští osnovaný zákon od stanovení
směrnic pro toto zařazení, ježto i toto vytýčení směrnic by mohlo býti se zřetelem na daný
problém pouze příkladné a nemohlo by vyčerpávajícím způsobem poskytnouti pokyny pro ono zařazení.
K §§ 4 až 8:
Osnovaný zákon se omezuje i v těchto paragrafech, které se týkají jednotlivých druhů náhrad, opět jenom na stanovení zásad, úpravu podrobností ponechává prováděcím předpisům, jež budou vydány podle § 12. Pro stravné, nocležné, přídělné a odlučné jsou stanoveny maximální sazby již v zákoně samém, avšak ustanovení § 11 dává vládě možnost nařízením tyto sazby při změně hospodářských poměrů změniti. Zejména stanovení maximálních sazeb pro stravné a nocležné se považuje za velmi účelné, neboť usnadní vládnímu nařízení, jež bude vydáno podle ustanovení § 3, odst. 2, zařazení do jednotlivých stupňů výdajů, bude-li již ze zákona patrno, s jakými částkami má býti pro jednotlivé stupně výdajů počítáno. To bude velmi cennou oporou vládě při vydávání zmíněného vládního nařízení.
Stravné a nocležné je míněno, jako paušální náhrada výdajů spojených se stravováním a přenocováním na pracovní cestě, na niž (ve výměrách stanovených prováděcími předpisy) bude míti osoba náhradu výdajů uplatňující právní nárok. Stravné bude v prováděcích předpisech odstupňováno v mezích maximálních sazeb stanovených osnovaným zákonem podle délky vzdálení v tom kterém kalendářním dnu.
Platnými předpisy podle ustanovení § 4, odst. 5, jsou míněna zejména ustanovení § 1155 o. z. o., zákona č. 91/1918 Sb. a zákona č. 248/ 1946 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
Přídělné podle ustanovení § 6, odst. l, a stejně i odlučné podle ustanovení § 8, odst. l, se má zásadně po dobu prvních 14 dnů poskytovati ve výši stanoveného stravného a nocležného, aby zákon nečinil neodůvodněný rozdíl mezi osobou na pracovní cestě a osobou přechodně přidělenou nebo přeloženou a odloučenou od své rodinné domácnosti. Poskytování odlučného při přijetí zaměstnance bude ovšem v prováděcích předpisech nutno omeziti tak, aby přijímaná, které bude míti za následek odloučení přijatého zaměstnance od rodinné domácnosti, bylo omezeno jenom na nezbytné případy.
Ustanovení § 6, odst. 2, a stejně i § 8, odst. 2, má umožniti, aby v případech, ve kterých lze na osobě přechodně přidělené nebo přeložené žádati, aby se denně vracela do svého bydliště, bylo lze přiznati vedle náhrady za cesty příplatek na stravu ve výši 35 Kčs denně místo přídélného (odlučného). Tento způsob náhrady výdajů bude v prováděcích předpisech upraven
pro ty případy, ve kterých bude jím dosaženo úspor oproti poskytování přídělného (odlučného). K tomuto ustanovení vedlo srovnání osoby přechodně přidělené (přeložené), jež se denně může vraceti do svého bydliště, s osobou, jejíž pracovní místo i bydliště-jsou sice v téže obci, avšak vzdálenost bydliště od pracovního místa (na př. v Praze a jiných velkých městech) má za následek vzdálení pracujícího z jeho bydliště i po dobu 10 hodin, po případě
i dobu delší a pracující žádnou náhradu (ani za cesty) nedostane. Proto byla volena také jako podmínka příplatku na stravu doba nepřítomnosti v bydlišti alespoň 11 hodin.
K ustanovení § 7, odst. l, se podotýká, že pojem "v soukromém zájmu" bude v prováděcích předpisech vymezen tak, že bude stanoveno, ve kterých případech nejde o soukromý zájem, ač změna pracovního místa jest ovlivněna též osobními důvody (na př. obsazování míst v soutěži). Ustanovení § 7, odst. 3, dává pak možnost poskytnouti příspěvek na úhradu stěhovacích výdajů i v případě přijetí a v případech, ve kterých jde o změnu pracovního místa v soukromém zájmu.
K § 9:
V tomto paragrafu se stanoví jmenovitě zásada, že o pracovní cesty nejde a v důsledku toho nelze též uplatňovat náhradu podle předchozích ustanovení v případech, kde změna pracovního místa vyplývá z povahy práce, nebo kde jde o úkony, které patří k pravidelným pracovním úkonům osoby, která je koná. Sem spadají změny pracovního místa a cesty na př. u zedníků, montérů, listonošů, vlakového a lodního personálu, jednatelů na provisi atd. V prováděcích předpisech vydaných podle § 12 bude stanoveno, zda a pokud mohou býti zmíněným osobám poskytnuty snížené náhrady.
K § 12:
Zákon obsahuje, jak řečeno několikráte již výše, jen základní zásady, které tvoří rámec podrobnějších úprav. Mimo zmocnění vlády k úpravě určitých otázek nařízením (§3, odst.
2 a § 11) obsahuje generelní zmocnění k vydání prováděcích předpisů, na něž též na několika místech odkazuje, v § 12. Příslušnost* k vydání těchto prováděcích předpisů je upravena tak, aby byla zabezpečena materielně právní shoda mezi předvídanými úpravami jak v oboru hospodářském na straně jedné, tak i v oboru veřejném na straně druhé.
K § 13:
Toto ustanovení vyjímá z platnosti osnovaného zákona vojenské osoby v činné službě z těchto důvodů:
a) Nelze vůbec uvažovati o možnosti poskytování náhrad ve smyslu osnovy zákona pro osoby mužstva, neboť jednak zde nejde o nějaký vlastní pracovní poměr ve smyslu práva, ale o službu a tedy u přesunů, stěhování a t. p. o součást vojenské řadové služby.
b) Rovněž tak nelze podle osnovaného zákona poskytovati náhrady na př. záložním důstojníkům, když tito jsou jinak v plném zaopatření voj. správy a veškeré disposice co do lokalisace se dějí zase v rámci vojenské služby a jejích potřeb.
c) Termín "účelné překonání vzdáleností" je pro vojenskou správu naprosto nevhodný, neboť pokud tato skutečnost přichází v úvahu, jde opět jen o součást služby v rámci normálních vojenských povinností.
d) Praktická aplikace ustanovení tohoto zákona by znamenala nesmírné zatížení a zvýšení rozpočtu MNO zvláště v době vojenských cvičení, kdy masy lidského materiálu jsou v pohybu a kdy provádění zásad osnovy by žádalo v každém případě poskytnutí náhrad z titulu pracovních cest a vnějších řízení.
Sbor národní bezpečnosti a Sbor vězeňské stráže bude, pokud jde o úpravu služebních výdajů, sdíleti úpravu pro vojenské osoby v činné službě, stejně jako je tomu v jiných platových úpravách. Úprava těchto otázek má býti provedena jak podle platného platového zákona, tak i podle nového vojenského platového zákona vládou.
K § 14:
Provedení osnovaného zákona má se státi podle § 12 podrobnými prováděcími předpisy. Tyto prováděcí předpisy nebude lze vydati zároveň s osnovaným zákonem. Do té doby, než budou prováděcí předpisy vydány, bude nutno ponechati v účinnosti dosavadní předpisy. V důsledku toho však bude možno dáti účinnost osnovanému zákonu teprve ode dne, kdy bude možno v plném rozsahu nahraditi předpisy dosavadní předpisy novými. Jinak by bylo pochybno, zda a do jaké míry se má používati dosavadních předpisů, či již předpisů osnovaného zákona, zejména pokud jde o ustanovení odchylná. Proto bude nutno určiti den počátku účinnosti osnovaného zákona vládním nařízením. Výjimku nutno stanoviti pro ustanovení § 3, odst. 2, aby bylo lze po vyhlášení zákona
přikročiti k provedení zmocnění uloženého tam vládě.
Závěr.
Výpočet nákladů, jež vzejdou státu z provedení tohoto zákona, jak jej má na mysli § 13, odst. 3 finančního zákona, nelze připojiti, ježto osnovaný zákon je normou zmocňovací a rámcovou, která stanoví jenom zásady úpravy náhrad, resp. její horní meze. Nestanoví však sama částky, které budou skutečně vypláceny. Provedení zákona si vyžádá tudíž vydání podrobnějších prováděcích předpisů, při jejichž přípravě bude teprve lze uvésti finanční náklad té které úpravy.
Pokud jde o náhrady cestovních výdajů, lze vcelku míti za to, že náklad se podstatně proti stavu dosavadnímu nezvýší, poněvadž opatřeními podle § 16 a § 18, odst. 2 vl. nař. č. 51/ 1942 Sb., která jsou všeobecně praktikována, byl rozdíl mezi náhradami v jednotlivých stupních výdajů podstatně vyrovnán.
Pokud jde o náhrady při přechodném přidělení, osnovaný zákon stanoví sice přídělné částkou asi o 50% vyšší, než bylo vypláceno na odškodném při přechodném přiděleni podle dosavadních předpisů. Vyšší náklad s tím spojený se však význačně neprojeví, ježto 'k přechodnému přidělení dochází celkem sporadicky.
Při poskytování náhrad stěhovacích výdajů bude i v nových prováděcích předpisech sledována zásada hrazení skutečně vzniklých výdajů,. jako tomu bylo dosud. Nová úprava nemůže tudíž znamenati zvýšení nákladu. Náklad bude záviset na počtu případů a na výši částek účtovaných dopravními podniky za přepravu stěhovacích předmětů.
Dosavadní odlučné, odstupňované v pěti stupních od 50 do 90 Kčs, nahrazuje se jednotnou sazbou 120 Kčs, která odstraňuje dosavadní disparitu. Zvýšení nákladu z toho vyplývajícímu bude však lze čeliti v prováděcích předpisech, zejména stanovením doby, po kterou nejdéle bude lze poskytovati odlučné v nejvyšší sazbě. Všeobecně pak nutno konstatovati, že výše nákladu bude závislá zejména na stavu bytové nouze a na tom, kolik zaměstnanců bude překládáno.
Pro informaci jsou v připojeném přehledu uvedeny částky požadované a preliminované na náhrady cestovních a stěhovacích výdajů a na odlučné v rozpočtu na rok 1949.
V Praze dne 7. července 1949.
Ministr financí: J. Kabeš v. r.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 5145-49.