Národní shromáždění republiky Československé l949.
L volební období. 3. zasedání.
327.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .........................1949
o nabývání a pozbývání československého státního občanství
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
část první. Nabýváni státního občanství.
§ 1. Narozením.
O) Dítě, které se narodí na území československé republiky a jehož otec nebo matka je občanem, nabývá narozením státního občanství.
(2) Dítě, které se narodí v cizině, nabývá
narozením státního občanství, jsou-li jeho otec
i matka občany; dítě, které se narodí v cizině a jehož otec nebo matka je občanem, kdežto druhý z rodičů je cizincem, nabývá státního občanství, vysloví-li s tím souhlas krajský národní výbor na žádost toho z rodičů, který je občanem, žádost o souhlas může býti podána. do jednoho roku od narození.
(3) Dítě, které bylo nalezeno v útlém věku na území československé republiky, je občanem, dokud se neprokáže, že má jinou státní příslušnost.
§2. Sňatkem.
(1) Cizinka nabývá státního občanství sňatkem s občanem, vysloví-li krajský národní výbor na její žádost s nabytím souhlas, žádost
o souhlas může býti podána již před sňatkem, nejpozději však do šesti měsíců po něm. I když byl souhlas udělen po sňatku, hledí se na věc tak, jako by byla cizinka nabyla státního občanství dnem sňatku.
(2) Státního občanství nabývají s cizinkou její děti mladší 15 let, které pojala do své žádosti.
§ 3.
Ud ě l e n í m.
(1) Státní občanství uděluje ministerstvo vnitra žadatelům, kteří
a) se neprovinili proti československé republice nebo jejímu lidově demokratickému zřízení,
b) bydlí v tuzemsku nepřetržitě alespoň pět let,
c) při nabytí státního občanství pozbudou, pokud nejsou bezdomovci, své dosavadní státní příslušnosti.
(2) Ministerstvo vnitra uděluje státní občanství podle volné úvahy; v případech hodných zvláštního zřetele může je uděliti i osobě, která nevyhovuje ustanovením odstavce l, písm. b) a c).
(3) Manželé mohou žádat o udělení státního občanství ve společné žádosti; žádost každého manžela se posuzuje samostatně. Děti mladší 15 let, které jejich otec nebo matka pojali do své žádosti, nabývají státního občanství spolu s otcem nebo s matkou.
§4. Státoobčanský slib.
(O Nabytí státního občanství sňatkem a udělením státního občanství stává se pro osoby starší 15 let účinným teprve složením slibu tohoto znění: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu vždy věren a oddán (věrna a oddána) republice. československé a jejímu lidově demokratickému zřízení a že budu řádně plnit všechny povinnosti jejího občana (její občanky)".
(2) Jen ve výjimečných případech může býti složení státoobčanského slibu ministerstvem vnitra prominuto.
částdruhá.
Pozbývání státního občanství.
§5. Sňatkem.
Občanka pozbývá státního občanství sňatkem s cizincem, nabývá-li sňatkem státní přislušnosti svého manžela podle právního řádu
jeho vlasti. Krajský národní výbor může však
na její žádost, podanou buď před sňatkem nebo
nejpozději do šesti měsíců po něm, vyslovit,
že se jí ponechává státní občanství. I když -
došlo k příznivému vyřízení žádosti až po
sňatku, jest míti za to, že ztráta státního občanství nenastala.
§ 6. Propuštěním.
(1) Státního občanství pozbývá ten, kdo je propuštěn ze státního svazku na vlastní žádost. Státní občanství zaniká dnem doručení listiny o propuštění.
(2) Manželé mohou žádat o propuštění ze státního občanství ve společné žádosti; žádost každého manžela se posuzuje samostatně. Děti mladší 15 let, které jejich otec nebo matka pojali do své žádosti, pozbývají státního občanství spolu s otcem nebo s matkou.
§7. Odnětím.
(1) Ministerstvo vnitra může státní občanství odníti osobě, která se zdržuje v cizině a
a) vyvíjela nebo vyvíjí-jakýmkoliv způsobem činnost státu nepřátelskou nebo takovou, která může porušiti zájem státu, nebo
b) nezákonně opustila území Československé republiky, nebo
c) nevrátí se do vlasti do stanovené lhůty, nejméně do 30 dnů (ze zámoří do 90 dnů), ode dne doručení výzvy ministerstva vnitra k návratu.
(2) Ministerstvo vnitra může státní občanství odníti také osobě, která má ještě jinou, státní příslušnost.
(3) Je-li doručení výměru o odnětí státního občanství nebo výzvy podle odstavce l, písm. c) do vlastních rukou příjemcových obtížné, může býti nahrazeno veřejnou vyhláškou.
§8. Rodinní příslušníci.
Pozbytí státního občanství u jednoho z manželů nemá, vliv na státní občanství druhého manžela nebo dětí, pokud tento zákon nestanoví jinak; totéž platí, vyslovil-li soud pravomocně ztrátu státního občanství jako trest.
Část třetí.
Příslušnost.
§9.
(1) Pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak, rozhodují ve věcech státního občanství okresní národní výbory. Okresní národní výbor přijímá též státoobčanský slib a osvědčuje občanům státní občanství na tiskopise, jehož znění stanoví ministerstvo vnitra. Tím není dotčeno osvědčení státního občanství v občanských průkazech (zákon ze dne 19. července 1948, č. 198 Sb., o občanských průkazech).
(2) Místní příslušnost se řídí podle bydliště. Nemá-li strana bydliště v tuzemsku, řídí se příslušnost podle jejího posledního bydliště v tuzemsku; neměla-li bydliště v tuzemsku, nebo je-li bydliště neznámé nebo sporné, rozhoduje o státním občanství Čechů příslušný národní výbor v Praze, o státním občanství Slováků příslušný národní výbor v Bratislavě, a nejde-li o Čecha nebo Slováka, určí místní příslušnost ministerstvo vnitra.
Část čtvrtá.
Ustanovení závěrečná.
§ 10.
(1) Počátečním dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všeobecné předpisy o nabývání a pozbývání státního občanství.
Zejména se zrušují:
1. ustanovení § 28, věty druhé a §§ 29, 30, 3l a 32 obč. zák.,
2. vystěhovalecký patent ze dne 24. března 1832, č. 2557 sb. zák. soud.,
3. dekrety dvorské kanceláře upravující věci státního občanství,
4. zák. čl. L/1879 o nabývání a pozbývání státního občanství a zák. čl. IV/1886 o naturalisaci hromadných repatriantů,
5. ustanovení §§ 2 a 3 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 236 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice československé,
6. vyhláška ministra vnitra ze dne 15. prosince 1926, č. 225 Sb., o průkazu o státním občanství republiky československé, ve znění vyhlášky ze dne 1. července 1928, č. 108 Sb.,
7. zákon že dne 29. května 1947, č. 102 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství sňatkem.
(2) Tento zákon se nedotýká zákona ze dne 29. dubna 1930, č. 60 Sb" jímž se provádí úmluva ze dne 16. července 1928 mezi Československem a Spojenými státy severoamerickými o naturalisaci, zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, zákona ze dne 13. září 1946, č. 179 Sb., o Udělení státního občanství krajanům z Maďarska, a zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 107 Sb., kterým se prodlužuje lhůta k podání žádosti o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti.
§11.
Podrobné předpisy k provedení tohoto zákona může vydati ministr vnitra nařízením.
§12.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1949; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými Členy vlády.
Důvodová zpráva.
O nabývání a pozbývání státního občanství platí-dosud hlavně staré rakouské a uherské předpisy.
Jsou to zejména předpisy citované v § 10, odst. 1.
Dosavadní předpisy o nabývání státního občanství jsou vybudovány na rozdílu mezi rodem manželským a nemanželským; otázka odnímání státního občanství není upravena vůbec, takže máme v cizině mnoho občanů s výslovně nepřátelským vztahem k našemu státu nebo občanů bez nejmenšího citového vztahu k našemu státu. Ústava předpokládá v § 165, odst. 2 úpravu podmínek, za jakých se nabývá a pozbývá státního občanství, což plní navržený zákon.
K části první:
Osnova zná tyto způsoby nabývání státního občanství: narozením (§ 1), sňatkem (§2), udělením a spolunabytím při udělení (§ 3).
K § l, odst. 1:.
Narozením na území republiky nabude za účinnosti zákona státního občanství dítě. občana nebo občanky vždy, i když druhý z rodičů je cizincem. Dítě občanky provdané za cizince sleduje tedy, narodilo-li se u nás, ve státním občanství matku.
Totéž platí pra dítě občana, ženatého s cizinkou. Jsou to důsledky právního stavu, že sňatek nemá vždy jako důsledek stejné státní občanství manželů.
Odstavec 2 volí pro dítě občana (občanky), narozené v cizině nejvhodnější řešení. Nerozhoduje, zda matka je provdána čili nic. Proto nezná osnova institut legitimace.
Odstavec 3 stanoví domněnku o státním občanství nalezenců; děti bezdomovců již podchycený nejsou. Za děti v útlém věku se považují zpravidla děti, které nejsou ještě s to uvésti spolehlivé údaje o své totožnosti.
K§2:
Zde je převzat § l zákona ze dne 29. května 1947, č. 102 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství sňatkem; umožňuje se nabytí státního občanství i pro děti cizinky. Není nutno, aby cizinka prokazovala, že pozbývá své dosavadní státní příslušnosti. Dosud platná lhůta tříměsíční se prodlužuje podle zkušeností zastupitelských
úřadů na šest měsíců.
K § 3, odst. l a 2:
Osnova stojí na stanovisku, že nemá nikomu příslušeti nárok na udělení státního občanství. Toto stanovisko je — nehledíc k nárokům podle ústavních zákonů Č. 74/1946 Sb. a č. 179/ 1946 Sb., kde byla stanovena výjimka pro krajany vracející se do vlastí — nutné.
V odstavci l stanoví osnova podmínky pro udělení státního občanství, a to předpoklad zániku dosavadní státní příslušnosti v případě udělení státního občanství, čímž se čelí vzniká
dvojího státního občanství, a dále předpoklad, že žadatel má zde bydliště aspoň 5 let a že jest tu tedy věcný podklad pro udělení státního občanství. O požadavcích, aby žadatel o státní občanství se neprovinil proti našemu státu a jeho lidově demokratickému zřízení, netřeba se šířiti. Udělování státního občanství dotýká se zájmu celého státu a proto bude o naturalisaci rozhodovat ministerstvo vnitra (§ 130, odst. 2 ústavy). Odstavec 3 upravuje spolunabývání státního občanství dětmi mladšími než 15 let pří udělení státního občanství otci (matce).
K § 4, odst. l a 2:
Toto ustanovení váže účinnost udělení na složení slibu. Výjimky jsou myšleny pro případ, kdy složení slibu není možné (duševní choroba).
Část druhá.
Osnova zná tyto způsoby pozbývání státního občanství: sňatkem (§ 5), propuštěním ze státního svazku (§ 6) a odnětím (§ 7).
K § 5:
Zde je převzat § 2 zákona ze dne 29. května 1947, č. 102 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství sňatkem; lhůta tříměsíční se prodlužuje podle zkušeností zastupitelských úřadů na šest měsíců.
K § 6:
Propuštění ze státního svazku se vkládá jako ustanoveni podpůrné zejména pro případy, kdy mezinárodní smlouvy nebo zvyklosti počítají s výslovným propuštěním občana ze státního svazku.
K § 7:
Tento paragraf uvádí případy, ve kterých státní občanství se může odníti pro jednání, které je v rozporu s povinnostmi občana, nebo proto, aby byla odstraněna nežádoucí duplicita státního občanství, anebo osobám, které nemají k našemu státu žádného vztahu.
Odstavec 1:
Státní občanství může býti odňato v přípa-
dech uvedených pod písm. a), b) a c); zdržuje-li se osoba tam uvedená mimo území republiky.
Osobám bydlícím v tuzemsku může státní občanství odníti též soud v trestním rozsudku v případech zákonem stanovených.
Ministerstvo vnitra má rozhodovat o odnímáni státního občanství cestou správní, ježto jde o agendu bezpečnostní, kterou nutno vésti s jednotného hlediska.
§ 8 upravuje vliv pozbytí státního občanství na rodinné příslušníky podle zásady, že nevinný nemá trpěti s vinným.
část třetí.
K § 9:
Odstavec 1: Okresním národním výborům se dává příslušnost k vydání osvědčení o státním občanství a příslušnost ve všech věcech podle tohoto zákona vůbec, pokud není přikázána úřadům (orgánům) jiným.
Odstavec 2 upravuje místní příslušnost, což je nutné zejména pro rozhodování o státním občanství osob bydlících v cizině. Příslušnost se znovu upravuje, aby o věcech Čechů rozhodoval národní výbor v českých zemích a o věcech Slováků národní výbor na Slovensku.
Část čtvrtá. K § 10, odst. 2:
Zákon č. 60/1930 Sb., jímž se provádí úmluva se Spojenými státy severoamerickými o naturalisaci (č. 169/1929 Sb. ), zachovává se z důvodů mezinárodních v platnosti.
Osnova se nedotýká zákonů a předpisů o státním občanství, vydaných ve prospěch krajanů vracejících se do vlasti.
K § 11:
Není třeba vysvětlivek.
Úprava osnovou navržená nebude vyžadovat proti nynějšímu stavu zvláštních nákladů.
Lze očekávat, že agenda státoobčanská národních výborů se úpravou zjednoduší.
V Praze dne 28. června 1949.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr vnitra: V. Nosek v. r.
Státní tiskárna v Praze. - 3282-49.