Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období. 3. zasedání.

323.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne.............1949

o propůjčování titulů vyšších vojenských hodností.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vojenským osobám z povolání nebo v záloze lze propůjčit titul vyšší vojenské hodnosti, než kterou skutečně mají, na dobu, po kterou toho vyžaduje funkce nebo služební úkol, jimiž byly dočasně pověřeny.

§ 2.

Vojenským osobám ve výslužbě nebo v záloze lze propůjčit titul vojenské hodnosti nejblíže vyšší, než je vojenská hodnost, kterou skutečně mají, jestliže

a) konaly alespoň 20 let řádně a úspěšně službu v československé branné moci nebo

b) jsou účastníky národního boje za osvobození podle zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, nebo

c) při vykonávání vojenské služby spojené se zvýšeným ohrožením zdraví nebo života utrpěly bez vlastní viny úraz nebo poruchu na zdraví, způsobující trvalou neschopnost k vojenské službě.

§3.

Titul vyšší vojenské hodnosti podle §§ l nebo 2 propůjčuje orgán, jemuž přísluší jmenovat nebo povýšit vojenské osoby do hodnosti jejíž titul se propůjčuje.

§ 4.

(1) Propůjčením titulu vyšší vojenské hodnosti zůstává branný poměr dotčené osoby nezměněn. Pokud ministerstvo národní obrany nestanoví s ohledem na účel propůjčení titulu vyšší vojenské hodnosti jinak, příslušejí osobě, jíž byl titul vyšší vojenské hodnosti propůjčen, všechna práva a povinnosti, které by jí příslušely, kdyby do téže hodnosti byla skutečně povýšena; propůjčení titulu vyšší vojenské hodnosti však nezakládá nárok na úpravu služebních (odpočivných, zaopatřovacích) platů ani jakýchkoliv jiných vedlejších pravidelných nebo občasných náležitostí.

(2) Propůjčení titulu vyšší vojenské hodnosti zaniká uplynutím doby, na kterou byl propůjčen, nebo odnětím vojenské hodnosti, kterou dotčená vojenská osoba skutečně má.

(3) Ustanovení odstavců l a 2 se vztahuje též na případy, kdy titul vyšší vojenské hodnosti (čestný titul) byl udělen podle dosavadních předpisů.

§ 5.

Použivatelnost vládního nařízení ze dne 2. března 1939, č. 60 Sb., o čestných titulech státních a jiných veřejných zaměstnanců se zrušuje, pokud se jím upravuje propůjčování čestných titulů vojenským osobám.

§ 6.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr národní obrany.

Důvodová zpráva.

A. Všeobecné:

V oboru vojenské správy vyskytují se okolnosti, vyžadující, aby některým vojenským osobám byla propůjčena vyšší vojenská hodnost, než jakou skutečně mají, a to podle okolností případu buďto vojenská hodnost nejblíže vyšší nebo i některá vyšší hodnost vůbec. Takové propůjčení hodnosti může pak podle okolností případu být trvalého rázu nebo dočasné. Sem náleží především případy, kdy vojenská osoba je pověřena funkcí nebo

služebním úkolem, jehož povaha vyžaduje propůjčení některé vyšší vojenské hodností, než kterou taková osoba skutečně má. Tu půjde zpravidla o dočasné propůjčení vyšší vojenské hodnosti na dobu funkce nebo služebního úkonu, při čemž přichází v úvahu i propůjčení titulu vyšší hodnosti i o několik stupňů nikoliv jen hodnosti nejblíže vyšší. Druhá skupina případů týká se ocenění věrné a poctivé vojenské služby, mimořádné účasti v národním boji za osvobození a případů, kdy vojenská

osoba při vykonávání vojenské služby spojené s ohrožením zdraví nebo života utrpí nezaviněně úraz nebo poruchu na zdraví mající za následek trvalou neschopnost k vojenské službě. Je nesporně v zájmu vojenské i občan-, ské morálky, aby v těchto případech došlo k zvláštnímu ohodnocení vykonaných služeb. Vzhledem na posílení branné morálky může se takové ohodnocení provést jedině a nejlépe propůjčením vyšší vojenské hodnosti, při čemž se předpokládá vždy jen propůjčení hodnosti nejblíže vyšší, než kterou taková osoba skutečně má. Ježto však s propůjčením takovéto hodnosti není spojen nárok na úpravu služebních (odpočivných, zaopatřovacích) platů, mluví osnova pouze o propůjčení titulu vyšší vojenské hodnosti.

Až dosud tyto otázky byly řešeny propůjčováním t. zv. čestných titulů ha podkladě ustanovení § 5 zákona č. 268/1936 Sb. ve znění zákona č. 55/1948 Sb. a vládního nařízení č. č. 60/1939 Sb., jež citovaný zákon provádí. Tyto normy jsou z doby předválečné, vznikly za docela jiných poměrů a proto dnešním potřebám branné moci nevyhovují, nehledě ani k tomu, že vládní nařízení č. 60/1939 Sb., je normou z doby nesvobody a tudíž použivatelné jen dočasně. Také řešení těchto otázek formou propůjčování čestných titulů neodpovídá dnešnímu nazírání.

Z těchto důvodů se jeví nutným pozměnit dosavadní stav zákonem za současného přihlédnutí k nynějším požadavkům a potřebám branné moci.

*

B. K jednotlivým ustanovením:

K§ 1:

Ustanovení tohoto paragrafu dává možnost propůjčení titulu vyšší vojenské hodnosti vojenským osobám z povolání nebo v záloze v těch případech, v nichž půjde o zvláštní úkoly nebo funkce v oboru vojenské správy. Pokud jde o vojenské osoby v záloze přicházejí v úvahu zejména ředitelé a členové profesorských sborů vojenských škol Jana Žižky z Trocnova, zřízených vládním usnesením ze dne 24. února 1949, jimž podle řádu těchto škol bude zapotřebí se zřetelem k jejich funkcím a povinnostem, jakož i úkolům z nich vyplývajícím propůjčit tituly vyšších vojenských hodností, než jsou jejich skutečné hodnosti jako záložníků, a to na dobu jejich působení na těchto školách. Jinak se zřetelem na dosavadní praxi má toto ustanovení umožnit propůjčování titulů vyšších vojenských hodnosti vojenským osobám z povolání, majícím určité poslání zpravidla mimo hranice státu. Také v těchto případech půjde zpravidla o propůj-

čení titulu vyšší hodnosti časově omezené. V případech podle § l nepřichází v úvahu jen propůjčení titulu hodnosti nejblíže vyšší, nýbrž podle okolností případů i titulu některé vyšší vojenské hodnosti (třeba o 2 nebo více stupňů). Omezení je dáno tím, že povaha svěřené funkce nebo úkolu takové opatření skutečně vyžaduje.

K§2:

Ustanovení tohoto paragrafu vztahuje se na případy, kdy má dojít ke zvláštnímu ohodnocení vykonané vojenské služby, případně účasti v národním boji za osvobození, jak se o něm zmiňuje všeobecná část důvodové zprávy.

V případě písm. a) je podmínkou pro propůjčení titulu vyšší vojenské hodnosti 20 let skutečně a řádně konané služby v československé branné moci, při čemž se upouští od další dosavadní podmínky, jíž bylo ještě také nepřekročení 60 let věku. Tato podmínka je neodůvodněná a proto osnova od ní upouští. Četní důstojníci "a rotmistři ve výslužbě se zúčastnili význačnou měrou národního boje za osvobození a mnozí z nich utrpěli tak značnou měrou újmu na zdraví nebo dokonce pozbyli života. Poněvadž je v zájmu jak občanské tak vojenské morálky, aby jejich účast v odboji byla zhodnocena, zahájila vojenská správa v srpnu 1946 za tím účelem akci, aby tito důstojníci podali o své činnosti hlášení, jež by mohla být vzata za podklad jejího zhodnocení. Tímto zhodnocením, jak je chápáno kruhy občanskými i vojenskými, je především nabytí titulu vyšší vojenské hodnosti. Na tuto výzvu byla podána hlášení 1487 důstojníky a rotmistry ve výslužbě. Z nich bylo vybráno zvláštní komisí, analogicky podle ustanovení zákona č. 72/1946 Sb., a doporučeno k propůjčení titulů vyšších hodností 144 nižších dů-: stojníků a rotmistrů (z nich 15 mrtvých), jimž propůjčit titul vyšší vojenské hodnosti (čestný titul) patří do působnosti ministra národní obrany. Dále 51 štábních kapitánů a vyšších důstojníků (z nich 23 mrtvých), u nichž o propůjčení titulu vyšší hodnosti (čestného titulu) přísluší rozhodnouti vládě, případně presidentu republiky. Při zjišťování podmínek bylo konstatováno, že značná část těchto osob nevyhovuje podmínce 20 let skutečné služby v československé branné moci, po případě nepřekročení 60 let věku (§3 vládního nařízení č. 60/1939 Sb. ). Pochopitelně není možné, aby se propůjčení titulu vyšší vojenské hodnosti (čestného titulu) dostalo pouze těm, kteří těmto podmínkám vyhovují a ostatním stejně nebo více zasloužilým se

takovéhoto zhodnocení nedostalo jenom proto, že zmíněným podmínkám nevyhovují. Aby nebylo disparity mezi ťěmito osobami, pokládá vojenská správa za vyhovující řešení jedině jak je navrženo pod písm. b). Prakticky půjde o. 51 případů vyhrazených vládě, resp. presidentu republiky.

Ustanovení písm. c) má také umožnit, aby bez splnění podmínky 20 let skutečné služby v československé branné moci mohly být propůjčeny tituly vyšších vojenských hodností těm osobám, které při vykonávání vojenské služby spojené se zvýšeným ohrožením zdraví nebo života (služba u výsadkových jednotek, pyrotechnická, práce s látkami škodlivými zdraví, jakož i ostatní druhy služby zvýšeným ohrožením zdraví nebo života těmto službám na roven postavené) utrpěly úraz nebo poruchu na zdraví, po případě následkem toho zemřely a tím byly předčasně a trvale vyřazeny z výkonu vojenské služby. Jde tu o samozřejmé zhodnocení prokázaných služeb, nevyžadující bližšího odůvodnění.

Všeobecně propůjčení titulu vyšší vojenské hodnosti podle § 2 osnovy je vázáno na podmínku, že jde o vojenské osoby ve výslužbě nebo v záloze. Propůjčit lze, na rozdíl od § l, pouze titul hodnosti nejblíže vyšší, než je skutečná hodnost těchto osob. Propůjčení titulu vyšší vojenské hodnosti bude v těchto případech, jak už vyplývá z povahy věcí, zpravidla rázu trvalého.

K § 3:

Toto ustanovení vymezuje kompetenci k propůjčování titulů vyšších vojenských hodností. Vymezit kompetenci - podle platových stupnic není praktické u vojenských osob v záloze (půjde také o osoby, které nejsou veřejnými zaměstnanci), a vedle toho dosavadní platové stupnice nevymezují přesně vojenské hodnosti, neboť platový zákon má v téže platové stupnici hodnosti dvě (§ 98, odst. l, § 103, odst. 3 PZ).

K § 4:

V odstavci l stanoví se výslovně, že branný poměr dotčených osob z důvodů propůjčení titulu vyšší vojenské hodnosti zůstává nezměněn. Rozsah práv a povinností stanoví se tak, jako by došlo k skutečnému povýšení, při čemž zákon zmocňuje ministerstvo národní obrany, že může s. ohledem na účel propůjčení titulu vyšší vojenské hodnosti stanoviti v tomto směru odchylky.

Dále se výslovně vylučuje nárok na úpravu služebních (odpočivných, zaopatřovacích) platů a zachovává se tak pouze titulární povaha takového povýšení.

Odstavec 2 nepotřebuje zvláštního odůvodnění.

Odstavec 3 pamatuje na případy, kdy titulu vyšší vojenské hodnosti (čestného titulu) bylo nabyto před účinností tohoto zákona.

Podrobnosti v rámci ustanovení § 4 upraví služební předpis.

K § 5:

Vzhledem k tomu, že celá materie, pokud jde o vojenské osoby upravuje se navrhovanou osnovou, je nutno zrušit použivatelnost vládního nařízení č. 60/1939 Sb., pokud se jím upravuje propůjčování čestných titulů vojenským gážistům.

K § 6:

Provedením zákona pověřuje se ministr národní obrany. Předpokládá se provedení formou služebního předpisu, který vydá ministerstvo národní obrany v rámci ustanovení zákona. Půjde tu především o ustanovení rázu vojenského, o podrobné vymezení práv a povinností atd. Jde tedy vesměs o vnitřní věci armády, na nichž ostatní resorty státní správy nemohou mít zvláštní zájem a je proto odůvodněno, aby podrobnější úpravu provedlo ministerstvo národní obrany služebním předpisem.

Provedení zákona nevyžádá si žádného nákladu.

V Praze dne 24. května 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr národní obrany: Arm. gen. Ludvík Svoboda v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 2768-49