Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období. 3. zasedání.

309.

Zpráva

výboru sociálněpolitického a zdravotnického

k vládnímu návrhu zákona (tisk 296)

o boji proti pohlavním nemocem.

Výbor sociálněpolitický a zdravotnický projednal ve své schůzi konané dne 7. června 1949 vládní návrh zákona (tisk 296) o boji proti pohlavním nemocem a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí s těmito změnami:

v § 2, odst. 3 v předposlední řádce: v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče;

v § 10, odst. 2 druhá řádka: pro případ (místo po).

V důvodové zprávě upravit nesrozumitelné procentové údaje v odst. II. a III. (úbytek chorob o 250%, stoupl počet chorob o 20% — ač celkově a absolutně poklesl).

V Praze dne 7. června 1949.

Mátl v. r.,

předseda.

Dr. Bláha v. r.,

zpravodaj.

Zákon

ze dne 1949

o boji proti pohlavním nemocem.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Pohlavními nemocemi podle tohoto zákona jsou příjice (syphilis), kapavka (gonorrhoea), měkký vřed (ulcus molle) a nemoc NicolasFavreova (lymphogranuloma inguinale).

§ 2

(1) Boj proti pohlavním nemocem organisuje a řídí státní správa zdravotní, která ze-

jména pečuje o přiměřené a soustavné poučování všech vrstev obyvatelstva o pohlavních nemocech a o jejich léčení a čelí všemi vhodnými opatřeními šíření těchto nemocí.

(2) úkoly boje proti pohlavním nemocem v okrese provádí okresní národní výbor prostřednictvím svého ústavu národního zdraví (§ 3 zákona ze dne 19. března 1947, č. 49 Sb., o poradenské zdravotní péčí).

(3) Náklady spojené s vyšetřením a ambulantním nebo lůžkovým léčením pohlavních nemocí ve státním ústavu léčebném a ošetřovacím hradí stát, pokud k tomu podle příslušných předpisů není povinna ústřední národní pojišťovna. Podrobnosti stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče vyhláškou v Úředním listě.

§3,

(1) Kdo má za to, že onemocněl pohlavní nemocí, nebo kdo je zdravotním orgánům z takové nemoci podezřelý, je povinen dáti se vyšetřiti v ústavu národního zdraví nebo u lékaře oprávněného k výkonu lékařské praxe.

(2) Kdo onemocněl pohlavní nemocí, je povinen se léčiti u lékaře v ordinaci nebo ústavu léčebném a ošetřovacím a uposlechnouti všech jeho pokynů, jakož i pokynů ústavu národního zdraví.

(3) Jde-li o osoby nesvéprávné, jsou povinni jejich zákonní zástupcové i osoby o ně pečující postarati se o to, aby splnily povinnosti, které jim ukládá tento zákon.

§4. Lékař je povinen

a) poučiti nemocného, kterého léčí, o nakažlivosti nemoci, doručiti mu na písemné potvrzení tištěné pokyny, které lékaři bezplatně dodá ústav národního zdraví, pátrati

• dotazem u nemocného po zdroji nákazy a po osobách, které mohl nakaziti, upozorniti nemocného na trestnost přenesení nákazy, po případě varovati ho před uzavřením sňatku, a pokračovati v léčení až do úplného vyléčení nemocného, a přesvědčiti se před propuštěním nemocného z léčení potřebnými dalšími pravidelnými prohlídkami o jeho vyléčení;

b) hlásiti okresnímu národnímu výboru — ústavu národního zdraví každou osobu, u které zjistil nebo o které má za to, že je nemocná nebo nemocí ohrožená, a každý případ, kdy nemocný, který je v jeho léčení, neuposlechl jeho pokynu; podrobné předpisy o rozsahu a způsobu tohoto hlášení vydá ministerstvo zdravotnictví vyvyhláškou v úředním listě.

§5.

(1) Okresní národní výbor — ústav národního zdraví činí všechna účelná opatření k ochraně před pohlavními nemocemi. Zejména podle okolností případu uloží nemocnému, aby mu označil pravděpodobný zdroj své nákazy

a osoby, které sám mohl nakaziti, aby mu oznamoval změnu svého bydliště a aby se i po skončeném léčení podrobil pravidelným lékařským prohlídkám.

(2) Ohrožuje-li nemocný způsobem svého života osoby, s nimiž se stýká, nebo nedbá-li pokynů ošetřujícího lékaře nebo poradny, nařídí okresní národní výbor ústavní léčení na dobu, kterou ošetřující lékař ústavu uzná za nutnou vzhledem k nebezpečí nákazy nebo k povaze nemoci. Odvolání z tohoto rozhodnutí okresního národního výboru nemá odkladný účinek.

§ 6.

(1) V zájmu účinného boje proti pohlavním nemocem může ministerstvo zdravotnictví naříditi jednak povinné diagnostické zkoušky, jednak povinné zdravotnické prohlídky veškerého obyvatelstva nebo jeho skupin nebo obyvatelstva určitého obvodu.

(2) Hromadné prohlídky osob podléhajících národnímu pojištění provádějí ústavy národního zdraví v dohodě s ústřední národní-pojišťovnou nebo jejími organisačními složkami.

§ 7

Osoby zúčastněné na provádění tohoto zákona a předpisů vydaných podle něho jsou povinny zachovati mlčenlivost o skutečnostech týkajících se nemocných nebo z nemoci podezřelých osob. Tím není dotčena povinnost hlášení stanovená v § 4. úřední písemnosti, které se pořizují při provádění tohoto zákona, jsou důvěrné, pokud obsahují údaje o nemoci.

§8.

(1) Kdo někoho jiného úmyslně nakazí pohlavní nemocí, bude potrestán soudem podle ustanovení trestních zákonů o těžkém poškození na těle.

(2) Kdo někoho jiného z nedbalosti nakazí pohlavní nemocí, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, pro přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do jednoho roků.

§9.

(1) Kdo někoho jiného úmyslně vydá v nebezpečí nákazy pohlavní nemocí, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců do tří let.

(2) Kdo někoho jiného z nedbalosti vydá v nebezpečí nákazy pohlavní nemocí, bude potrestán soudem pro přestupek vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

3.

§ 10.

(1) Jednání a opomenutí příčící se ustanovením tohoto zákona nebo předpisům vydaným podle něho potrestá okresní národní výbor, nejde-li o čin trestný podle §§ 8 nebo 9, nebo jinak přísněji trestný, pokutou do 50. 000 Kčs nebo trestem na svobodě do tří měsíců nebo oběma těmito tresty.

(2) Byla-li podle odstavce l uložena pokuta, vyměří okresní národní výbor pro případ nedobytnosti náhradní trest na svobodě do tří. měsíců podle míry zavinění. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmi trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu činiti více než tři měsíce.

§ 11.

Opatření podle tohoto zákona v oboru vojenské správy činí orgány vojenské správy za

součinnosti orgánů státní zdravotní správy podle směrnic, které vydá ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem národní obrany.

§ 12.

Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost, všech předpisů, které odporují tomuto zákonu, zejména platnost zákona ze dne 11. července 1922, č. 241 Sb., o potírání pohlavních nemocí, s výjimkou jeho § 14, odst. 2 a §§ 15, 16, 20 a 21 a předpisů vydaných podle něho.

§ 13.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Státní tiskárna v Praze — 2929-49.