lení co největšího zisku, musí používati moderních podnikových method, aby prospěch, který přinese celku, byl co největší. Přitom je samo zřejmé, že podniku přísluší náhrada za práce a dodávky, konané pro jiné národní, státní i komunální podniky, tak aby jeho bilance podávala nezkreslený obraz o výsledcích jeho hospodaření.

K§ 14:

Toto ustanovení rozvádí zásadu stanovenou v § 12. Odstavce l až S a odstavec 5 jsou obdobou příslušných ustanovení zákona č. 311 1948 Sb., o národních dopravních podnicích.

Pokud se v odstavci 2 mluví o tom, že pod nik získá prostředky k úhradě investic jinak než prováděním odpisů, jsou tímto jiným zdro jem míněny t. zv. stavební příspěvky. Stavební příspěvky jsou částky, jimiž přispívají podniku zájemci o zřízení telefonu a jež slouží k částečné úhradě výdajů spojených se zřízením nových tratí nebo vedení. Osnova neuvádí tento druh příjmů výslovně, poněvadž není pojmově vyloučen jiný druh příjmů, ani taková úprava poplatků za používání telefonních za řízení, která se bez stavebních příspěvků obejde. Odstavec 2 zajišťuje dále podniku pří spěvek státu na investice, jež budou podnikány nikoliv v zájmu podniku, nýbrž ve vyšším celo státním zájmu, avšak jen pokud by byly pro podnik hospodářsky neúnosné.

Odstavec 4 přejímá obdobné ustanovení, ob sazené v § 121, odst. 2 železničního zákona č. 86/1937 Sb.

Osnova sama neupravuje použití zisku, ani k tomu nezmocňuje organisační statut. Odchy luje-li se v odstavci 6 tohoto paragrafu od úpravy v národních podnicích dopravních, činí tak proto, že lze očekávati jednotnou úpravu této otázky pro všechny národní podniky, klen" již nechce předbíhat.

K § 16:

Nová právní forma podniku se nezbytně projeví i v úpravě poměru zaměstnaneckého. Poštovní zaměstnanci se vyjímají ze všeobecné úpravy služebních a platových poměrů veřej ných zaměstnancu a podřizují všeobecným předpisům platným pro soukromé zaměstnance. V mezích těchto předpisů podrobněji upraví jejich pracovní a mzdové poměry pracovní a mzdový řád vydaný podnikem a schválený ve smyslu zákona č. 244/1918 Sb., o státní mzdové politice, ministerstvem sociální péče. Tímto schválením je zaručeno, že v řádu bude vyjádřena zásada hodnocení práce podle zásluhy.

Skutečnost, že se při zřízení podniku stanou

jeho zaměstnanci z největší části dosavadní zaměstnanci státní se zaručenými pensijními nároky a proto vyňatí z národního důchodového pojištění, vyvolává potřebu jednoduchého a účelného i současnému směru vývoje odpovídajícího řešení otázky, jak těmto zaměstnancům v novém poměru přiměřeně zhodnotit posici získanou v oboru penzijního a úrazového za opatření v dosavadním poměru. Vyřešení této otázky se svěřuje vládnímu nařízení.

Přeměna státního podniku v podnik národní se nedotkne pensijního a úrazového zaopatření zaměstnanců v regulovaném služebním poměru, kteří přestali konati činnou službu před zříze ním podniku a kteří se tedy jeho zaměstnanci vůbec nestanou, jakož i pozůstalých po nich.

Dále je nutno zachovat v platnosti dosavadní předpisy o úrazovém zaopatření pro zaměst nance státního podniku československá pošta v jiném než regulovaném služebním poměru, t. j. zejména pro dělníky, bez ohledu na to, zda jejich pracovní poměr již skončil, a to pokud jde o nároky odvozené z pracovních úrazů utrpěných u československé pošty před 1. říjnem 1948. Tito zaměstnanci jsou totiž teprve od tohoto dne pojištěni podle zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, i pro případ pracovního úrazu, kdežto do té doby podléhají předpisům o úrazovém zaopatření poštovních zaměstnanců, které je tedy nutno zachovat v platnosti, aby bylo možno dále nejen vyplácet již přiznané důchody, nýbrž i přezkušovat, zda dále trvají nebo se změnily podmínky nároku na ně atd.

Přeměna velkého počtu dosavadních státních zaměstnanců v zaměstnance soukromé s od chylně upravenými pracovními a mzdovými po měry vyvolává ovšem i potřebu některých usta novení přechodných. Tak vzniká otázka, jak se v nových poměrech projeví dosud neodpykané disciplinární tresty a jaké následky bude miti dosud nepotrestané porušení služebních novin ností z doby před novým pracovním a mzdo vým řádem. Tyto otázky je možno řešiti pouze v souvislosti s novou úpravou pracovních a mzdových poměru a jejich řešení se proto po nechává pracovnímu a mzdovému řádu. Usta novení § 16, odst. 2 má vyloučiti eventuální po chybnosti o oprávnění tohoto řádu k takovému řešení, a to též se zřetelem k zásadě v § 16, odst. 6, že v nevyřízených věcech rozhodují orgány podniku podle dosavadních předpisu.

Při řešení otázky vyřizování služebních, pla tových a jiných věcí poštovních zaměstnanců z doby před zřízením podniku se bere zřetel zejména na to, že podnik --na rozdíl od podniku dopravních podle zákona č. 311 1948 Sb. — bude míti při svém zřízení z největší části za

městnance, kteří dosud byli v regulovaném slu žebním poměru veřejnoprávním. I když se z du vodu účelnosti přenechává vyřizování těchto věcí v nejrozsáhlejší míře orgánům podniku, připouští se proti jejich vyřízení ve věcech veřejnoprávních nároků odvolání k ministerstvu pošt, aby nevznikla pochybnost o přípustnosti stížnosti ke správnímu soudu, po příp., aby ne bylo nutno výslovně připouštěti takovou stíž nost i proti výroku národního podniku a nebo naopak stížnost ke správnímu soudu výslovné vylučovat a zaměstnance neuspokojené s výro kem podnikového orgánu odkazovat na pořad práva. U zaměstnanců, kteří byli i před zříze ním podniku ve služebním poměra soukromo právním, není takového důvodu pro připuštění odvolání k ministerstvu pošt, neboť nebude pochybnosti o jejich právu uplatňovat své nároky z doby před zřízením národního podniku vůči tomuto podniku eventuálně i žalobou. Ministerstvo pošt se dále nevyřazuje z projednávání těch ojedinělých věcí z doby před zřízením pod niku, které nebude možno vyříditi bez součinnosti jiných ministerstev, vlády nebo presidenta republiky (na př. zkrácení čekatelské doby, jmenování a pod. ) a které se mohou vyskytnouti zejména při dodatečném provádění zákona č. 64/1948 Sb.. o převedení smluvních zaměstnanců (dělníků) ve veřejné službě do re gulovaného služebního poměru a o některých změnách tohoto poměru.

Pro případ, že by pracovní a mzdový řád ne mohl býti vydán a proveden bezprostředně po zřízení podniku, je nejúčelnější, zachovati v přechodné době dosavadní předpisy, neboť provádění pracovního a mzdového řádu se zpětnou platností bylo by velmi nesnadné. Je ovšem odůvodněno, aby provádění těchto předpisů zůstalo již zcela v rukou podnikových orgánů, neboť přechodné podřízení pracovních a mzdových poměrů dosavadním předpisům nic nemění na skutečnosti, že zaměstnanci podniku jsou od samého jeho zřízení zaměstnanci soukromými, takže účast dosavadních státních úřadů a orgánů při vyřizování jejich věcí není již odůvodněna.

Stejně se zachovává na přechodnou dobu platnost dosavadních předpisů o pensijním a úrazovém zaopatření zaměstnanců dosud v regulovaném služebním poměra.

K §17:

Národní podnik ČSP bude náležeti do působ nosti ministerstva pošt. Poměr podniku k mi nisterstvu pošt, t. j. v podstatě určení hranice pravomoci mezi ministerstvem a podnikem, řeší osnova podle ustanovení § 155, odst. l ústavy. Podle citovaného ustanovení ústavy

podléhají národní podniky vrchnímu vedení a dozoru státu. S pojmem vrchního vedení se setkáváme již v zákoně č. 404, 1922 Sb., o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, a v jeho prováděcím vládním nařízení č. 206 /1924 Sb. V těchto t. zv. podnikových normách nebyl však pojeni vrch ního vedení blíže definován a v praksi se dosud vykládal tak široce, že se tím činnost státního podniku ČSP do značné míry podvazovala.

Nová právní forma Československé pošty jako národního podniku se má projevit zpruž nením a zhospodárněním jeho provozu a správy. Bude proto úkolem organisačního sta tutu, jemuž osnova odkazuje podrobnější úpravu vrchního vedení a dozoru, jakož i praxe při jeho provádění, aby daly tomuto pojmu přiměřený výklad, aby nebyly znehodnoceny cíle, jež se přeměnou státního podniku na pod nik národní sledují. Vlastní vedení národního podniku ČSP se musí státi hospodářsky samo správným a na státním aparáte nezávislým. Formy vrchního vedení podniku se strany státní správy nesmí proto představovat přímé zásahy do vlastního vedení podniku a pravomoci ústředního ředitele.

V třetím odstavci § 17 řeší osnova problém vyplývající z toho, že některé dosavadní zá kony, zejména zákon č. 60/1923 Sb., o telegra fech, pověřují výkonem výhradních práv státu výslovně ministerstvo pošt nebo státní poštovní a telegrafní správu. Za dosavadního stavu nečinila tato úprava obtíží, neboť minis terstvo pošt vykonávalo zároveň funkci nej vyššího podnikového orgánu a i přitom déle goválo výkon některých výhradních práv na nižší orgány podniku, na př. propůjčování koncesí na rozhlasové přijímací stanice, až na výkonné služebny.

Otázku výkonu zmíněných výhradních práv státu řeší osnova tím způsobem, že pověřuje ministra pošt, aby výkon těchto práv přenesl na podnik, řídě se při tom zásadami, jež stanoví organisační statut. Tyto zásady musí býti ovšem v souladu s ustanovením § 155, odst. l ústavy. Obsahem zásad, jež budou ve statutu vysloveny, bude proto určení výhradních práv, která musí zůstati vyhrazena ministerstvu pošt, ježto tvoří náplň pojmu vrchního vedení a dozoru státu.

Výhradní práva budou samozřejmě přenesena na podnik i s povinnostmi z nich vyplývajícími, z nichž nejdůležitější je služební povinost pošty. Delegací výhradních práv na podnik se však nesleduje prohlášení podniko vých orgánů za nositele veřejné správy ve smyslu § 92, odst. 2 ústavy.

Nová forma podnikání ČSP nebrání tomu, aby některé právní poměry, vyplývající ze zákonných předpisů o funkci ČSP, byly nadále považovány za veřejnoprávní. Osnova má na mysli zejména veřejnoprávní charakter poštovních, telegrafních a telefonních poplatků, projevující se řízením podstatně zjednodušeným, zvláště při jejich vymáhání politickou exekucí. Zachování tohoto veřejnoprávního charakteru je nezbytné, nemají-li býti podniku podstatně ztíženy podmínky jeho řádné funkce, což by bylo zcela proti smyslu osnovy. V tomto směru nelze proto národní podnik ČSP stavěti do stejného postavení jako národní podniky vzniklé znárodněním soukromého podnikání. Také řízení o poměrech veřejnoprávní povahy se bude lišit od poměrů soukromoprávních a bude míti povahu řízení správního. Proto bude také v některých případech možná stížnost k správnímu soudu, při čemž vnitřní předpisy podniku, vydané v dohodě s ministerstvem pošt, určí orgány podniku, jejichž rozhodnutí ve věcech veřejnoprávní povahy se považuje za konečné.

Poslední věta tohoto paragrafu zachovává zaměstnancům podniku zvýšenou trestní ochranu, jaké požívali dosud jako orgány státního podniku. Tato úprava je důsledkem zachování veřejnoprávního charakteru některých právních poměrů pošty. Praktický význam tohoto ustanovení je vzhledem k důležitosti řádné funkce pošty nepochybný

K §18:

Je nepochybné, že podnik ČSP je třeba považovat s hlediska celostátních zájmů za podnik zvláště důležitý pro obranu státu. Ustanovení § 18 upravuje proto součinnost podniku s vojenskou správou při plnění úkolů, jež vyplývají z důvodů obrany státu, způsobem co nejpružnějším,

K § 19:

Konstatuje se zde výslovně právo nejvyššího účetního kontrolního úřadu kontrolovat činnost podniku, t. j. oprávnění vyplývající ze zákona č. 175/1919 Sb. v souvislosti se skutečností, že národní podnik je majetkem státu.

K §20:

Pod heslo "upraví hospodaření podniku podrobnějším způsobem" náleží také úprava úvě-

rových operací podniku. Uvedeným heslem ve spojení se zmocněním vysloveným v § 17, odst. 2 jsou též kryta ustanovení statutu o kontrole korunou a o výkonu odborného dozoru nad podnikem.

K §21:

Toto ustanovení je obdobou úpravy o zastupování národních dopravních podniků před soudy podle zákona č. 311/1948 Sb. Bylo však rozšířeno o možnost zastupování vlastními zaměstnanci, kterou přinesl pozdější zákon č. 322/ 1948 Sb., o advokacii.

K§23:

Výslovně se konstatuje, že zůstávají nedotčena ustanovení §§ 7 až 10 zákona č. 60/1923 Sb., o telegrafech. Nedotčena zůstává též příslušnost ministerstva dopravy při sjednávání mezinárodních úmluv o záležitostech telekomunikačních v mezinárodním dopravním styku leteckém plavebním a železničním.

Také vládní nařízení č. 223/1946 Sb., jímž se provádí poštovní zákon č. 222/1946 Sb., zůstává ve svém celku zachováno, třebaže některá jeho ustanovení jsou tímto zákonem modifikována. Nedotčena zůstává zejména působnost jiných orgánů veřejné správy, na př. působnost předsedy něj výšino úřadu cenového a ministrů vnitřního obchodu, zahraničního obchodu, průmyslu a informací a osvěty při stanovení poštovních poplatků podle § 3 citovaného vládního nařízení.

Smyslem odstavce 2 je zachovati československé poště některé výhody, jež jí dosud byly přiznány jako státnímu podniku. Odporovalo by jistě úmyslu zákonodárce, kdyby podnik ČSP po změně své organisační formy nemohl již použít výhod, které mu byly jako státnímu podniku poskytnuty, na př. podle zákona č. 138/ 1948 Sb., o hospodaření s byty.

Toto ustanovení nemá přenésti na národní podnik ČSP výhody v oboru daní, dávek a poplatků.

Finanční a personální dosah osnovy.

Osnova má za účel zpružnit a zhospodárnit činnost podniku Čs. pošta. Jejím provedením se dosáhne proti dosavadnímu stavu úspor po stránce finanční i personální.

Finanční dosah nabytí vlastnictví podnikem k soukromým telegrafním a telefonním zařízením je uveden ve vysvětlivce k § 5.

V Praze dne 24. května 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr pošt:

Dr. Neuman v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 2755-49.