Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období. 3. zasedání.

299.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1949,

kterým ze zrušují Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé a Pomocný fond peněžních ústavů.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Všeobecný fond peněžních ústavů v republice československé (dále jen "Všeobecný fond"), který byl zřízen zákonem ze dne 10. října 1924, č. 238 Sb., a jehož právní poměry byly dále upraveny zákonem ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb., vládním nařízením ze dne 30. června 1937, č. 161 Sb., a zákonem ze dne 11. června 1947, č. 112 Sb., a Pomocný fond peněžních ústavů (dále jen "Pomocný fond"), zřízený zákonem ze dne 22. července 1941, č. 172 Sl. z., jehož právní poměry byly upraveny zákonem ze dne 11. června 1947, č. 112 Sb., se zrušují dnem 31. prosince 1948 bez likvidace a veškerá jejich práva a závazky přecházejí dnem 1. ledna 1949 na československý stát.

§2.

(1) Úroková sazba dluhopisů Všeobecného fondu a závazků Pomocného fondu se snižuje na 3%, pokud úroky dospěly po 31. prosinci 1945 a pokud činily více než 3%.

(2) Dluhovou službu dluhopisů Všeobecného fondu, která byla obstarávána podle vládního nařízení ze dne 9. listopadu 1939, č. 28 Sb.

z r. 1940, o odkupu kuponů dluhopisů Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů a dluhopisů Všeobecného fondu peněžních ústavů, podle § 8 nařízení s mocí zákona ze dne 24. září 1940, č. 242 Sl. z., o povinném soupise a nucené úschově dluhopisů Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů a dluhopisů Všeobecného fondu peněžních ústavů a o hlášení jiných závazků a pohledávek proti těmto fondům, a podle § l nařízení s mocí zákona ze dne 31. března 1944, č. 34 Sl. z., kterým se mění a doplňuje nařízení s mocí zákona č. 242/ 1940 Sl. z., a závazků Pomocného fondu obstarává od 1. ledna 1949 ministerstvo financí podle předpisů o dluhové službě vnitřního státního dluhu. Ministr financí může nařízením rozhodnouti též o dluhové službě dluhopisů Všeobecného fondu, na které se nevztahuje ustanovení první věty.

§3.

(1) Povinnost příslušníků Všeobecného fondu a Pomocného fondu vybírati a odváděti 8% příspěvek (§§ 11 a 12 zákona č. 238/1924 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, § 11, odst. 7 a § 12 zákona č. 172/1941 Sl. z. ) zaniká dnem 31. prosince 1948.

(2) Příspěvky za dobu do 31. prosince 19t48 vybírá pro československý stát Investiční banka, národní podnik, ještě podle ustanovení zákona č. 238/1924 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících a podle ustanovení zákona č. 172/1941 Sl. z. Investiční banka, národní podnik, vybírá pro československý stát také dosud nezaplacené příspěvky a přirážku příslušející Pomocnému fondu za dobu do 31. prosince 1945 (§ 10 a § 11, odst. l až 6 zákona č. 172/1941 Sl. z. ). Dozor na vybírání všech příspěvků vykonává ministerstvo financí.

(3) Působnost příslušející kuratoriu Všeobecného fondu a kuratoriu Pomocného fondu a jejich orgánům podle dosavadních předpisů přechází, pokud z ustanovení odstavce 2 ne-, plyne jinak, na ministerstvo financí.

(4) Na právní jednám převzatá orgány Všeobecného fondu a Pomocného fondu v době od 1. ledna 1949 do dne vyhlášení tohoto zákona se hledí tak, jako by tyto orgány byly jednaly jménem a na účet státu.

§4.

Ministerstvo financí může v případech hodných zvláštního zřetele, zejména z důvodů veřejného zájmu, poskytnouti z majetkových

podstat Všeobecného fondu a Pomocného fondu peněžním ústavům výpomoci.

§5.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí.

Důvodová zpráva.

Účelem Všeobecného fondu peněžních ústavů a Pomocného fondu peněžních ústavů jest podporovati spořivost zvýšením bezpečnosti vkladů a zabezpečiti příznivý rozvoj peněžnictví. Z prostředků těchto fondů poskytovaly se výpomoci těm peněžním ústavům, které utrpěly ztráty nebo pozbyly mobility svých prostředků takovou měrou, že tím byly jejich existence a zájem vkladatelů ohroženy. Všeobecný fond emitoval za tím účelem v letech 1926, 1928, 1930, 1931 a 1939 4% fondové dluhopisy umořitelné v 52 letech v celkové výši 880 mil. Kčs jm. h. Těchto dluhopisů, u nichž jest nutno obstarávati dluhovou službu, jest dnes v oběhu jen asi 4961/2 mil. Kčs jmenovité hodnoty a kromě toho má Všeobecný fond asi 277 mil. Kčs jmenovité hodnoty těchto dluhopisů na nostru. Mimo 4% dluhopisy emitoval fond ještě 3% dluhopisy ve výši 80 mil. Kčs jmenovité hodnoty, jež jsou dnes ještě

v oběhu v poměrné nepatrné výši cca 1. 1 mil. Kčs jmenovité hodnoty. Kupony dluhopisů Všeobecného fondu nebyly propláceny již od roku 1946, kteréžto zadrželosti činí, počítáme-li jen 3% sazbu, okolo 45 mil. Kčs. Proti závazkům Všeobecného fondu, které jsou representovány dluhopisy ve výši cca 500 mil. Kčs jmenovité hodnoty a kupónovými zadrželostmi ve výši cca 45 mil. Kčs, stojí aktiva fondu v celkové výši asi 555 mil. Kčs. Tato aktiva představuje především vázaný vklad ve výši asi 3901/2 mil. Kčs, volný vklad ve výši asi 45 mil. Kčs, k němuž nutno připočísti ještě inkaso příspěvků za rok 1948 ve výši cca 20 mil. Kčs, a cenné papíry ve výši téměř 120 mil. Kčs. Tyto cenné papíry pozůstávají převážně z našich státních půjček.

Rekapitulace ohledně majetkového stavu Všeobecného fondu:

Pomocný fond peněžních ústavů v Bratislavě, který byl zřízen zákonem č. 172/41 Sl. z., neemitoval efektivně žádných dluhopisů. Při rozdělení majetku Všeobecného fondu mezi země české a Slovensko připadlo v důsledku okupace na Slovensko z celkové emise dluhopisů Všeobecného fondu ve výši cca 611/2 mil.

Kčs. Tyto dluhopisy byly odvedeny Všeobecnému fondu a na Slovensku jsou jen dočasné potvrzenky (bony) býv. Slovenské hypoteční a komunální banky v Bratislavě. Kromě toho poskytl Pomocný fond Slovenské Tatra bance výpomoc ve výši 47 mil. Kčs a 15 mil. Kčs Sedliacké bance; na tyto výpomoci zálohoval fond

kupony těmto dvěma bankám. Celkové závazky Pomocného fondu činí cca 142 mil. Kčs, kdežto pohledávky asi 35 1/4 mil. Kčs.

Podle §§ 13 a 30 zákona č. 181/1948 Sb. o organisaci peněžnictví stát ručí za vklady uložené u peněžních ústavů. Z toho je zřejmo, že další existence těchto fondů není pro peněžnictví nezbytná a že činnost těchto fondů, jež pozůstává jen z dluhové služby, může obstarávati jednoduchým způsobem finanční správa. Finanční správa rozhodne také o náhradě za dluhopisy, u kterých nebyla plněna dluhová služba podle vládního nařízení č. 28/1939 Sb. z r. 1940 po případě podle obdobných norem na Slovensku (t. zv. tuzemský blok). V praxi půjde o celkem řídké případy proplácení dluhopisů, které jsou mimo hranice našeho státu v rukou spřátelené nebo neutrální ciziny.

Zrušením fondů odpadne také příspěvek státu na tyto fondy. Příspěvek státu na Všeobecný fond, který byl v roce 1947 preliminován ve státním rozpočtu částkou 8, 600. 000 Kčs, byl vlastně zrušen již zákonem ze dne 11. června 1947, č. 112 Sb., kterým byl zrušen také Zvláštní fond (srv. § 4 tohoto zákona). Týmž zákonem byl však ponechán státní příspěvek Pomocnému fondu v Bratislavě. Tento příspěvek byl ve státním rozpočtu na rok 1948 určen částkou 8, 112. 000 Kčs,

Všeobecný fond a Pomocný fond se zrušují dnem 31. prosince 1948 a jejich závazky a práva přecházejí na československý stát universální sukcesí bez likvidace, úroková sazba dluhopisů Všeobecného fondu, jakož i závazků Pomocného fondu, který neemitoval dluhopisy, se snižuje na 3%.

Dnem 1. ledna 1949 zrušuje se povinnost peněžních ústavů odváděti fondům 3% příspěvek 2 úroků ze vkladů. Tento příspěvek byl srážen k tíži vkladatelů, a to jak v zemích českých,

tak i na Slovensku. Příspěvek však poplyne do státní pokladny ve formě zvláštní daně z úroků z úsporných vkladů (zák. č. 294/1948 Sb. ), která místo původně zamýšlených 10% činí 14%, k čemuž přistupuje ještě 6% daň rentová. Nedoplatky na příspěvcích a příspěvky za r. 1948 bude vybírati Investiční banka pro československý stát, na Slovensku prostřednictvím svého oblastního ústavu v Bratislavě. Tato banka bude též vybírati nezaplacené dosud příspěvky a přirážky za dobu do konce r. 1945, příslušející Pomocnému fondu z titulu jeho bývalé funkce Zvláštního fondu (§ 11, odst. l až 6 zák. č. 172/1941 Sl. z. ). V českých zemích je oprávněna Investiční banka k této činnosti již podle § 3, odst. 2 zákona č. 112/ 1947 Sb. Na Slovensku vybíral dosud pro sebe tyto příspěvky Pomocný fond, který nebyl zákonem č. 112/1947 Sb., zrušen, nýbrž zanikla jen jeho funkce Zvláštního fondu na Slovensku.

Protože se počítá s tím, že zákon vyjde až v prvé polovině roku 1949, kdežto fondy se zrušují již dnem 31. prosince 1948, stanoví § 3, odst. 4 fikci, že právní jednání orgánů fondů učiněná po dni zrušení fondů až do nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají v platnosti jako právní jednám státu. § 4 zmocňuje ministra financí, aby ve zvláště odůvodněných případech, zejména z důvodů veřejného zájmu, povolil výpomoci ještě z majetkových podstat fondů. Výpomoci usnesené již orgány Všeobec--
ného fondu, avšak dosud nevyplacené, činí 18 1/4 mil. Kčs. Vzhledem k provedené koncentraci peněžních ústavů bude však nutno revidovati tyto výpomoci jednak co do důvodu jednak co do výše, resp. ponechati možnost poskytnouti výpomoc i v případě, kdy tato nebyla ještě ani usnesena. To platí obdobně i o Pomocném fondu.

V Praze dne 12. dubna 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr financí: J. Kabeš v. r.

Statni tiskárna v Praze. — 2508-49.