Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 3. zasedání.
273.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1949
o oddlužení svazků lidové správy.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl první.
§ 1.
(1) Stát přejímá podle stavu ke dni 31. prosince 1948 a vypořádá podle tohoto zákona dluhy svazků lidové správy, školních obcí a školních Újezdů (dále jen "svazky lidové správy") z tuzemských zápůjček s výjimkami uvedenými v odstavci 5 a v §§ 2 až 4.
(2) Jako dluhy svazků lidové správy vypořádá stát také dluhy bývalých zemí české a Moravskoslezské, bývalé země Slovenské a bývalých žup na Slovensku.
(3) Svazky lidové správy nesmějí uzavírati nové zápůjčky. Nespotřebovaných výtěžků zápůjček uzavřených dříve smějí použíti jen na úhradu investic, provedených v rámci dvouletého hospodářského plánu nebo zařazených do pětiletého hospodářského plánu.
(4) Ministerstvo financí může v dohodě s ministerstvem vnitra povoliti v době do konce roku 1949 výjimky ze zákazu uzavírání nových zápůjček pro zápůjčky svazků lidové správy podle § 22 a) zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 86 Sb., o stavební obnově, ve znění zákona ze dne 12. června 1947, č. 115 Sb., nebo i pro jiné zápůjčky.
(5) Dluhy ze zápůjček uzavřených svazky lidové správy v roce 1949 převezme stát podle stavu ke dni 31. prosince 1949.
§ 2.
(1) Z převzetí a vypořádání jsou vyloučeny dluhy ze zápůjček, které podle příslušných předpisů byly nebo budou převzaty komunálními podniky nebo národními podniky, nebo do nichž vstoupily národní podniky.
(2) Vyjde-li dodatečně najevo, že byly státem převzaty a vypořádány dluhy ze zápůjček, na které se vztahuje ustanovení odstavce l, může býti komunálnímu nebo národnímu podniku uloženo, aby poskytl státu přiměřenou náhradu.
§ 3.
(1) Z převzetí a vypořádání jsou dále vyloučeny dluhy ze zápůjček svazků lidové správy, které byly uzavřeny ve prospěch osob třetích, jsou-li tyto třetí osoby povinny konati dluhovou službu přímo věřiteli nebo nahrazovati dlužníkovi náklady dluhové služby jím konané. Dnem 1. ledna 1949 stávají se tyto třetí osoby dlužníky z takových zápůjček na místo dosavadních dlužníků a dosavadní dlužníci jsou těchto dluhů zproštěni. Je-li však touto třetí osobou stát, budou takové dluhy převzaty a vypořádány podle § 1.
(2) Ustanovení odstavce l platí obdobně o dluzích ze zápůjček, uzavřených bývalou zemí Českou nebo Moravskoslezskou ve prospěch osob třetích za podmínek tam uvedených.
§ 4.
(1) Z převzetí a vypořádání jsou dále vyloučeny dluhy ze zápůjček svazků lidové správy, na které se vztahují ustanovení § l zákona ze dne 6. května 1948, č. 133 Sb., o splacení zápůjček zaručených státem podle některých zákonů o stavebním ruchu a o změně zákona o náhradě podle zákonů o stavebním ruchu.
(2) Svazky lidové správy se zprošťují povinnosti k náhradě podle zákona ze dne 21. prosince 1937, č. 260 Sb., o náhradě podle zákonů o stavebním ruchu, pokud náhradu nezapravily přede dnem vyhlášení tohoto zákona.
§5.
(1) Nároky věřitelů proti svazkům lidové správy ze záruk převzatých za cizí závazky zanikají dnem vyhlášení tohoto zákona. Stát však převezme záruky za takovéto cizí závazky, je-li to hospodářsky odůvodněno.
(2) Svazky lidové správy smějí napříště přejímat záruky za cizí závazky jen v mezích,
3-
které stanoví ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitra.
(3) Ustanovení odstavce l platí obdobně o zárukách, převzatých bývalou zemí českou nebo Moravskoslezskou.
(4) O převzetí záruky státem bude rozhodnuto na podkladě přihlášky, kterou musí věřitel podati ve lhůtě šesti měsíců ode dne vyhlášení tohoto zákona u ředitelství státního dluhu, na Slovensku u pověřenectva financí. Ministerstvo financí může v případech hodných zvláštního zřetele prominouti následky zmeškání této lhůty.
(5) Přihlášky se nepodávají, jde-li o záruky za dílčí dlužní úpisy.
§6.
(1) O tom, zda jde o dluhy ze zápůjček, které přejímá stát podle § l nebo které přecházejí na osoby třetí podle § 3, zda a v jaké výši bude uložena náhrada podle § 2, odst. 2, zda stát přejímá záruku za cizí závazek podle § 5, jakož i o tom, zda jsou splněny ostatní podmínky stanovené zákonem, rozhodne ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitra, a pokud jde o národní podniky, také v dohodě s příslušným ministerstvem, po případě orgány jimi k tomu zmocněné.
(2) Ministerstvo financí upraví řízení o převzetí dluhů a záruk státem směrnicemi, které vydá v dohodě s ministerstvy vnitra a sociální péče a vyhlásí v úředním listě.
Oddíl druhý.
Způsob převzetí a vypořádání.
A. Dluhy emisní.
§7.
(1) Dnem 1. ledna 1949 stávají se státními dluhopisy
a) dílčí dlužní úpisy vydané svazky lidové správy (zemské a městské půjčky),
b) komunální dlužní úpisy vydané peněžními ústavy, vyjímajíc však komunální dlužní úpisy, uvedené v § 16, odst. l, písm. b). Za komunální dlužní úpisy ve smyslu tohoto zákona se považují také bankovní dlužní úpisy bývalé "Ústřední banky československých spořitelen".
(2) Pokud dlužní úpisy, přeměněné na státní dluhopisy (dále jen "dlužní úpisy"), byly vydány na dluhy, které jsou vyloučeny z převzetí a vypořádání státem, bude se postupovati podle obdoby ustanovení § 2, odst. 2, po případě způsobem stanoveným v § 10, odst. 2.
§ 8.
(1) Dluhová služba dlužních úpisů, které byly vydány do konce roku 1945, se koná od 1. ledna 1949 podle předpisů o dluhové službě vnitřního státního dluhu z doby před koncem roku 1945. Ustanovení dlužních úpisů, která upravují dluhovou službu jinak, pozbývají platnosti.
(2) Zálohami, které byly vyplaceny na úroky z těchto dlužních úpisů, dospělé po 31. prosinci 1945, podle § 20, odst. l, písm. b) dekretu presidenta republiky z 20. října 1945, č. 95 Sb., o přihlášení vkladů a jiných peněžních pohledávek u peněžních ústavů, jakož i životních pojištění a cenných papírů, považují se úroky za příslušnou dobu za vyrovnány. Částku, o kterou bylo takto vlastníkům komunálních dlužních úpisů vyplaceno na úrocích méně než by jim jinak náleželo, odvede Investiční banka, národní podnik, do státní pokladny.
(3) Sazba úroková, podle které byly vypláceny v letech 1946 až 1948 zálohy na úrokyz dlužních úpisů, platí i pro další výplatu úroků.
§9.
(1) Dluhová služba dlužních úpisů vydaných po 31. prosinci 1945 se koná i nadále podle dosavadních smluvních podmínek. Pokud úroky jsou splatné dvakrát ročně, vyplácejí se nadále jen jednou ročne, a to vždy tři měsíce po dni prvé úrokové splatnosti v každém roce.
(2) Ministr financí se zmocňuje, aby v době a za podmínek, které určí, nabídl vlastníkům těchto dlužních úpisů výměnu za novou státní půjčku.
§ 10.
(1) Investiční banka, národní podnik, jako právní nástupce peněžních ústavu, které vydaly komunální dlužní úpisy, přeměněné ode dne 1. ledna 1949 na státní dluhopisy [§ 7, odst. l, písm. b)], odepíše a se státem vyúčtuje zápůjčky, které její právní předchůdci poskytli svazkům lidové správy (po případě bývalým svazkům územní samosprávy) a na jejichž podkladě komunální dlužní úpisy byly vydány.
(2) Pokud by jmenovitá cena komunálních dlužních úpisů, přeměněných ve státní dluhopisy, byla vyšší než odepsaný dlužný kapitál krycích zápůjček, uhradí Investiční banka, národní podnik, státu rozdíl odpisem jiných komunálních zápůjček nebo státními dluhopisy.
(3) K úhradě komunálních dlužních úpisů přeměněných ve státní dluhopisy nelze použíti
zápůjček, které jsou vyloučeny z převzetí státem (§§ 2 až 4).
(4) Anuity z krycích zápůjček, splatné před 1. lednem 1949, jdou na vrub dosavadního dlužníka. Úroky z dlužních úpisů splatné před 1. lednem 1949 (zálohy na úroky), jakož i splacení dlužného kapitálu z dlužních úpisů, slosovaných před 1. lednem 1949, jdou na vrub Investiční banky, národního podniku.
(5) Zároveň s dlužným kapitálem budou mezi státem a Investiční bankou, národním podnikem, vyúčtovány a vyrovnány i platy vykonané nebo přijaté na úrokovou službu komunálních dlužních úpisů a odepsaných krycích zápůjček, jakož i jiné závazky a pohledávky, souvisící s jejich dluhovou službou. Toto vyúčtování se provede k 1. lednu 1949.
§ 11. B. Dluhy neemisní.
(1) Neemisní dluhy svazků lidové správy ze zápůjček převezme a vypořádá stát na podkladě přihlášky, kterou věřitel musí podati ve lhůtě šesti měsíců ode dne vyhlášení zákona, a jde-li o případy podle § l, odst. 5, do 30. června 1950, podle vzorce stanoveného směrnicemi ministerstva financí (§ 6, odst. 2). Ministerstvo financí může v případech hodných zvláštního zřetele prominouti následky zmeškání této lhůty.
(2) Přihláška se podává u ředitelství státního dluhu v Praze, na Slovensku u pověřenectva financí.
(3) Nároky věřitelů proti svazkům lidové správy, nepřihlášené podle odstavce l, zanikají.
(4) Ustanovení odstavců l až 3 platí obdobně pro vypořádání neemisních dluhů bývalých zemí české a Moravskoslezské, bývalé země Slovenské a bývalých žup na Slovensku.
• § 12.
(1) Dluh se vypořádá vždy ke dni prvé úrokové splatnosti, která podle dosavadních smluvních podmínek následuje po 31. prosinci 1943.
(2) úrokové a umořovací splátky (anuity), které zahrnují též dobu před 1. lednem 1949 a které měly býti podle dosavadních smluvních podmínek dosavadním dlužníkem zaplaceny:
a) před 1. lednem 1949 (při placení předem), jdou na vrub dosavadního dlužníka a při vypořádání mezi státem a věřiteli se k nim nepřihlédne;.
b) po 31. prosinci 1948 (při placení pozadu), zaplatí stát, který je vypořádá zároveň s dlužným kapitálem, při čemž však úroková sazba nesmí přesahovat 31/2%.
§ 13.
(1) Stát vypořádá převzaté dluhy neemisní, po případě zvýšené o úroky podle § 12, odst. 2, písm. b) státními dluhopisy, které vydá ministr financí ve výši k tomu účelu potřebné.
(2) Věřitel je povinen přijmouti tyto dluhopisy jmenovitou cenou místo plnění v hotovosti. Tím zanikají všechna jeho práva i nároky z vypořádané zápůjčky i s příslušenstvím, vyjímajíc případný nárok na anuity, jež jdou na vrub dosavadního dlužníka [§ 12, odst. 2, písm. a)].
(3) Souhrn převzatých dluhů vůči témuž věřiteli se zaokrouhlí dolů na částku dělitelnou tisícem a za takto zjištěnou částku se poskytnou státní dluhopisy. Případný rozdíl se vyplatí v hotovosti.
(4) Ustanovení odstavců l až 3 se nevztahují na převzaté dluhy neemisní, úrokované sazbou nižší než 3%. Ministerstvo financí rozhodne, jakým způsobem budou takové dluhy vypořádány.
§ 14.
(1) Ke splacení převzatých neemisních dluhů, které pocházejí z doby před 1. listopadem 1945, vydá ministr financí unifikační půjčku, jejíž dluhopisy se věřiteli připíší ve prospěch u Poštovní spořitelny, národního podniku v Praze.
(2) Dluhopisy unifikační půjčky, které byly takto připsány věřiteli ve prospěch, se považují za dluhopisy složené jím do úschovy a přihlášené podle dekretu č. 95/1945 Sb.
(3) Dokud nedojde k jiné úpravě, koná se dluhová služba dluhopisů unifikační půjčky uvedené v odstavci l podle předpisů o službě vnitrního státního dluhu z doby před koncem roku 1945. Úrok se vyplácí sazbou
a) 31/2%, byly-li převzaté dluhy neemisní úrokovány sazbou 31/2% nebo vyšší,
b) 3%, byly-li převzaté, dluhy neemisní úrokovány sazbou 3% nebo vyšší, avšak nižší než 31/2%.
§ 15.
(1) Ke splacení převzatých neemisních dluhů, které pocházejí z doby po 31. říjnu 1945, vydá ministr financí 3% státní půjčku umořitelnou v letech 1960 až 1989, a to v dluhopisech na doručitele po 1. 000, 5. 000, 10. 000, 50. 000, 100. 000 a 1, 000. 000 Kčs.
(2) Úroky ze 3% státní půjčky umořitelné v letech 1960 až 1989 se budou vypláceti jednou ročně pozadu vždy dne 16. května, po prvé dne 16. května 1950.
(3) 3% státní půjčka umořitelná v letech 1960 až 1989 bude uměřena podle umořovacího plánu, vypracovaného na základě přibližně stejných ročních anuit, a to podle volby finanční správy buď volným nákupem, nikoli však nad jmenovitou cenu, nebo slosováním. Slosování, pokud k němu dojde, bude se konati vždy v březnu; slosovaný kapitál bude vyplacen vždy dne 16. května.
§ 16.
(1) Podle §§ 11 až 15 se vypořádají také zápůjčky, které byly poskytnuty peněžními ústavy svazkům lidové správy (bývalým svazkům územní samosprávy), a které tvoří krytí:
a) zástavních listů nebo melioračních nebo bankovních dlužních úpisů, vydaných peněžními ústavy, vyjímajíc však bankovní dlužní úpisy bývalé "ústřední banky československých spořitelen";
b) komunálních dlužních úpisů, znějících na říšské marky, které vydal v době nesvobody ústav "Landesbank und Girozentrale für das Sudetenland" (nyní "Zemská banka a žirové ústředí v likvidaci") v Liberci.
(2) Peněžní ústavy, na které se vztahuje ustanovení odstavce l, mohou státními dluhopisy které obdrží od státu při vypořádání zápůjček, poskytnutých svazkům lidové správy, nebo které si jinak opatří, splatiti jimi vydané zástavní listy nebo meliorační nebo bankovní dlužní úpisy nebo komunální dlužní úpisy; jejich vlastníci jsou povinni přijmouti tyto státní dluhopisy místo plnění v hotovosti. O úrokové sazbě těchto státních dluhopisů platí obdobně ustanovení § 14, odst. 3. Podrobnosti upraví ministerstvo financí vyhláškou v úředním listě, ve které také určí poměr, v jakém se splatí komunální dlužní úpisy, znějící na říšské marky, jakož i den, od kterého se z nich nahradí úrok.
Oddíl třetí.
Převedení některých majetkových složek a závazků svazků lidové správy na stát.
§ 17.
(1) Na-stát přechází bez náhrady tento majetek svazků lidové správy:
a) vklady a jiné peněžní pohledávky u peněžních ústavů, vázané podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny;
b) cenné papíry přihlášené podle dekretu č. 95/1945 Sb. a státní dluhopisy, vinkulované u ředitelství státního dluhu v Praze nebo u státní pokladny pro Slovensko v Bratislavě;
c) pohledávky a nároky, které se staly pochybnými nebo nedobytnými v důsledku válečných událostí nebo uspořádání státoprávních poměrů;
d) nároky na náhradu za znárodněný majetek;
e) nároky na vrácení přeplatků na úrocích vyplývající ze snížení úrokových sazeb podle § 23;
f) nároky na úlevy podle § 2 nebo § 3 zákona ze dne 1. prosince 1948, č. 271 Sb., o úlevách v plnění některých závazků, které zněly na říšské marky, pokud tyto úlevy připadají na dluhy ze zápůjček, převzatých státem podle tohoto zákona, a pokud je věřitelé neposkytli již přede dnem vyhlášení tohoto zákona;
g) pohledávky a jiné nároky vůči Fondům národní obnovy nebo fondům pozemkových reforem ze závazků, které náležejí ke konfiskovanému majetku nebo k majetku získanému z pozemkových reforem.
(2) Na stát přechází majetek zůstatkových podstat zemí české a Moravskoslezské, uvedený v § 39, odst, 3, písm. a) až e) zákona ze dne 21. prosince 1948, č. 280 Sb., o krajském zřízení, s výjimkou peněžních hotovostí a volných vkladů.
(3) Na stát přecházejí peněžní hotovosti, vklady, podíly, cenné papíry a pohledávky bývalé t. zv. sudetské župy.
(4) Stát použije hodnot na něj přešlých podle odstavců l až 3 k úhradám podle §§ 18 až 20 a případného zbytku ke snížení státního dluhu.
§ 18.
O) Svazky lidové správy, po případě komunální podniky, se zprošťují povinnosti zaplatit přídělovou (kupní) cenu za majetek, který jim byl nebo bude přidělen (odevzdán) do 31. prosince 1949 podle předpisů platných pro rozdělení konfiskovaného majetku a majetku získaného z pozemkových reforem, pokud přídělová (kupní) cena nebyla zaplacena před účinností tohoto zákona.
(2) Komunální podniky, po případě svazky lidové správy se zprošťují povinnosti poskytnouti Fondu znárodněného hospodářství náhradu za znárodněný majetek, přenechaný jim do 31. prosince 1949. (3) Ministerstvo financí určí po slyšení Fondů národní obnovy, po případě Fondu znárodněného hospodářství nebo fondů pozemkových reforem, jak budou povinnosti, kterých se zprošťují svazky lidové správy a komunální podniky podle ustanovení odstavců l a 2, souhrnně vypořádány. Stejným způsobem budou vypořádány pohledávky a nároky, přešlé na stát podle ustanovení § 17, odst. l, písm. g). (4) Ustanovení odstavců l až 3 se vztahují pouze na majetek, pohledávky a nároky, zahrnuté do seznamů, které pořídí svazky lidové správy a komunální podniky a které přezkoumá a po případě doplní příslušný Fond národní obnovy, po případě Fond znárodněného hospodářství nebo příslušný fond pozemkové reformy.
§19.
(1) Svazky lidové správy jsou povinny podati do konce roku 1949 Fondům národní obnovy, po případě Národnímu pozemkovému fondu při ministerstvu zemědělství nebo Slovenskému pozemkovému fondu při pověřenectvu zemědělství a pozemkové reformy vyúčtování konfiskovaných peněžních hotovostí, peněžitých jistot a záloh, přijatých na kupní cenu konfiskovaných věcí movitých, jakož i vyúčtování hospodářského výsledku, kterého dosáhly v letech 1945 až 1948 prodejem konfiskovaného movitého majetku nebo pronájmem konfiskovaných nemovitostí.
(2) Vyúčtování předložená svazky lidové správy podle odstavce l se podrobí přezkoušení; svazky lidové správy jsou při tom povinny poskytnouti fondům, uvedeným v odstavci l, všechny potřebné informace a vysvětlení. Závazky svazků lidové správy podle tohoto vyúčtování vůči těmto fondům, pokud nebyly nebo nebudou uhrazeny odvodem konfiskovaných hodnot nebo z vlastních prostředků svazků lidové správy, mohou býti vypořádány podle obdoby ustanovení § 18, odst. 3.
§20.
(1) Zápůjčky, které Poštovní spořitelna, národní podnik v Praze, poskytla některým věřitelům na jejich pohledávky za svazky lidové správy na území dočasně obsazeném Maďarskem, jest pokládati za platby na úhradu těchto jejich pohledávek, pokud zápůjčky nebyly Poštovní spořitelně, národnímu podniku v Praze, splaceny před účinností tohoto zákona.
(2) Pokud Poštovní spořitelna, národní podnik v Praze, poskytla zápůjčky na pohledávky za svazky lidové správy, které nyní nejsou na území československé republiky, může ministerstvo financí zprostiti dlužníky z těchto zápůjček jejich závazků vůči Poštovní spořitelně, národnímu podniku v Praze.
(3) Pohledávky Poštovní spořitelny, národního podniku v Praze, ze zápůjček, které zaniknou vůči původním dlužníkům podle ustanovení odstavce l nebo 2, uhradí stát.
Oddíl čtvrtý.
Zrušení pomocných fondů
pro úpravu dluhů okresů a obcí.
§21.
Pomocné fondy pro úpravu dluhů okresů a obcí, zřízené podle čl. III zákona ze dne 9. dubna 1935, č. 69 Sb., o finančních opatřeních v oboru územní samosprávy, se zrušují. Jejich majetek a kapitál tvoří ode dne 1. ledna 1949 zůstatkovou podstatu, kterou spravuje a likviduje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitra. Likvidační přebytek připadne státu.
Oddíl pátý.
Správní závazky z doby
nesvobody.
§ 22.
(1) Svazky lidové správy nejsou zavázány z prací a dodávek, vykonaných (plněných) v době nesvobody bývalým svazkům územní samosprávy, pokud tyto práce a dodávky slou-. žily výlučně zájmům okupantské moci. O tom, zda taková práce neb dodávka sloužila výlučně zájmům okupantské moci, rozhodne krajský národní výbor na žádost věřitele nebo svazku lidové správy.
(2) I v případech, kdy práce neb dodávka sloužila výlučně zájmům okupantské moci, může se věřitel domáhati na svazku lidové správy náhrady za to, oč byl touto prací nebo dodávkou svazek lidové správy obohacen ke dni 5. května 1945. -
(3) Byl-li nárok z práce (dodávky) uplatněn proti svazku lidové správy soudním řízením, které je přerušeno podle zákona ze dne 16. května 1946, č. 129 Sb., o procesních opatřeních v soudních řízeních pro některé nároky z doby nesvobody, může žalobce (navrhovatel), pokračuje-li se v řízení, původní žalobu (návrh) bez souhlasu druhé strany změnit tak, že se domáhá náhrady podle předchozího
odstavce. Při rozhodnutí o nákladech řízení se na tuto změnu nehledí.
(4) Ustanovení odstavců l až 3 se vztahují obdobně na závazky z prací a dodávek, které byly vykonány (splněny) v době nesvobody bývalé t. zv. sudetské župě. Zde však na místo příslušného svazku lidové správy nastupuje subjekt, na nějž byly v rámci prováděné likvidace již převedeny majetkové části, k nimž tyto závazky náležejí, a není-li takových subjektů, stát.
Oddíl šestý.
Ustanovení závěrečná. § 23.
(1) Použivatelnost ustanovení vládního nařízení ze dne 5. září 1942, č. 324 Sb., o úročení dlouhodobých komunálních zápůjček a komunálních dlužních úpisů, a vládního nařízení ze dne 24. února 1943, č. 56 Sb., o úročení některých dlouhodobých zápůjček a o úročení zástavních listů a jiných bankovních dlužních úpisů, jimiž se pro zápůjčky svazkům územní samosprávy stanovila úroková sazba 43/8% ročně (23/16% pololetně), jako nejvyšší a nejnižší sazba včetně správního příspěvku, se zrušuje, pokud jde o zápůjčky emisní uzavřené po 31. prosinci 1945. Správní příspěvek při takových zápůjčkách nesmí přesahovati l/2%.
(2) Pokud jde o zápůjčky neemisní, zrušuje se použivatelnost ustanovení uvedených v odstavci prvním a použivatelnost ustanovení § 3, odst. 2 vl. nař. č. 324/1942 Sb. s účinností od 1. července 1946. Od tohoto dne do 30. června 1947 platí jako nejvyšší úroková sazba pro tyto zápůjčky sazba 4% ročně a od 1. července 1947 33/4% ročně, pokud příslušné úrokové částky nebyly již věřitelskými ústavy zaúčtovány jako platby nebo ke konci účetního období účetně vykázány jako pohledávky.
§ 24.
(1) Svazky lidové správy nesmějí používati prostředků, které jsou v jejich rozpočtech na rok 1949 určeny na službu jejich dluhů.
(2) U soběstačných svazků lidové správy se krátí náhradový příděl o částku, které by jinak vyžadovala služba jejich dluhů převzatých státem podle tohoto zákona.
(3) Výdaje, které vzniknou v roce 1949 státu z převzetí a vypořádání dluhů svazků lidové správy a bývalých zemí, se uhradí úsporami na státních přídělech těmto svazkům a bývalým zemím, jakož i na přídělech pomocným fondům pro úpravu dluhů okresů a obcí.
k
§ 25.
Zástavní práva váznoucí ve veřejných knihách na nemovitostech svazků lidové správy pro pohledávky ze zápůjček, které převezme a vypořádá stát, jakož i pro pohledávky zaniklé podle § 5, odst. l, § 11, odst. 3, § 13, odst. 2, druhé věty, zanikají a vymažou se na návrh ředitelství státního dluhu a jde-li o záruky na Slovensku, na návrh pověřenectva financí, s odvoláním na tento zákon.
§ 26.
Právní jednání, písemnosti a úřední úkony, potřebné k provedení tohoto zákona, jsou osvobozeny od poplatků a dávek.
§ 27.
Dnem vyhlášení tohoto zákona se zrušuje platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto zákonu, zejména ustanovení čl. III zákona č. 69/1935 Sb., ustanovení § 7 zákona ze dne 7. listopadu 1940, č. 290 Sl. z., kterým se mění některé předpisy o finančním hospodaření měst a obcí, ustanovení § 10 zákona ze dne 20. prosince 1946, č. 249 Sb., o zatímní úpravě finančního hospodaření svazků územní samosprávy a některých jiných osob veřejného práva, ve znění zákona ze dne 20. července 1948, č. 205 Sb., jímž se mění a doplňují předpisy o zatímní úpravě finančního hospodaření svazků lidové správy a některých jiných osob veřejného práva, jakož i vládního nařízení č. 324/1942 Sb., pokud použivatelnost některých ustanovení tohoto vládního nařízení nebyla zrušena již v § 23.
§ 28.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě s ministry vnitra a spravedlnosti a ostatními zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
K oddílu I.
Novou ústavou byla odstraněna dosavadní dvojkolejnost veřejné správy. Kdežto doposud byla veřejná správa vykonávána jednak státem a jeho orgány, jednak svazky územní
samosprávy, bude nyní veškerá veřejná správa — nehledíc ovšem k ústředním úřadům — soustředěna u svazků lidové správy: podle § 124 ústavy vykonávají národní výbory na území, pro které byly zvoleny, veřej-
nou správu ve všech jejích oborech a jiným orgánům přísluší výkon veřejné správy jen výjimečně a na základě zákona.
Aby národní výbory mohly řádně plniti své úkoly, musí býti jejich finanční hospodářství postaveno na pevný základ. Nejtíživějším břemenem v hospodaření svazků lidové správy jsou jejich dluhy, nahromaděné za dlouhou řadu let. Statistika z roku 1930 uvádí celkové zadlužení tehdejších zemí (t. j. české, Moravskoslezské a Slovenska), okresů a obcí částkou 9. 665 mil. Kč. Náklad na dluhovou službu činil okrouhle 799 mil. Kč. Koncem roku 1934 činilo celkové zadlužení uvedených svazků již 12. 384 mil. Kč, náklad na dluhovou službu 1. 078 mil. Kč. Koncem roku 1935 bylo celkové zadlužení okrouhle 12. 431 mil. Kč a dluhová služba činila okrouhle 1. 090 mil. Kč. Podle prozatímní statistiky za rok 1945 pokleslo zadlužení svazků lidové správy v českých zemích okrouhle o 2. 800 mil. Kčs. V době nesvobody se totiž nemohla vůbec vyvíjeti investičiní činnost zmíněných svazků, ano i údržba byla okupanty téměř znemožněna. Používaly proto svazky svých příjmů na splácení dluhů. Koncem roku 1945 činilo zadlužení zemí české a Moravskoslezské, jakož i okresů a obcí v celém státě, včetně dluhů podnikových 10. 353 mil. Kčs, koncem roku 1946 bylo 10. 605 mil. Kčs a koncem roku 1947 vzrostlo na 13. 462 mil. Kčs. Při srovnávání těchto dat s daty dříve uvedenými je třeba uvážiti, že dluhy bývalé země Slovenské ve výši asi 206 mil. Kčs jsou nyní vykazovány ve státním dluhu (v oddíle slovenského dluhu z doby před osvobozením). Značný vzestup zadlužení v roce 1947 proti roku 1946 ukazuje na větší investiční činnost svazků lidové správy uskutečňovanou prováděním dvouletého hospodářského plánu, jakož i akce z vlastních zdrojů zvané 2 M. Se zřetelem k tomu, že v roce 1948 možno předpokládati u svazků lidové správy zvýšenou investiční činnost, odhaduje se toto zvýšení zadlužení na 4 až 5 miliard Kčs, takže celkem by zadlužení svazků lidové správy včetně dluhů zemských činilo nyní asi 17 až 18 miliard Kčs.
Dluhy svazků lidové správy jsou nadto nerovnoměrně rozděleny a přispívají značnou měrou k zvětšování rozdílu mezi svazky chudými a bohatými. S prostředky dosud používanými, k nimž patří i pomocné fondy pro úpravu dluhů okresů a obcí, nelze při novém uspořádání veřejné správy již vystačiti. Je potřebí provésti v této věci radikální nápravu a svazky lidové samosprávy oddlužiti úplně. Tuto pomoc obcím a okresům lze uskutečniti tak, že stát převezme sám dluhy svazků lidové správy, pokud nejde o dluhy podnikové, které
budou převedeny na podniky. Podmínkou oddlužení ovšem je, že napříště nesmí dojíti k novému zadlužení svazků lidové správy. Proto nebudou v budoucnosti svazky lidové správy uzavírati zápůjčky. Financování investic svazků lidové správy převezme přímo státní rozpočet. Tak bude zajištěno provedení, všech investic, obsažených v plánu a na druhé straně nebude možno prováděti investice v plánu neobsazené. Uzavírání zápůjček na úhradu investic bylo svazkům lidové správy zakázáno již zákonem o zatímním vedení státního hospodářství v počátečním období roku 1949 a rozpočtovým zákonem na rok 1949.
K§1.
V tomto paragrafu jsou vyjádřeny obě shora uvedené zásady, t. j. převzetí dosavadních dluhů svazků lidové správy státem a zákaz dalšího jejich zadlužování.
Svazky lidové správy se zde rozumějí obce a okresy, nikoliv země. Země česká a Moravskoslezská jako svazky lidové správy zanikly koncem roku 1948 (§ 39, odst. l zákona ze dne 21. prosince 1948, č. 280 Sb., o krajském zřízení), jejich dluhy mají býti převedeny na stát (§ 39, odst. 3). Země Slovenská jako svazek lidové správy zanikla již v době nesvobody (zákon č. 190/1939 Sl. z. ). I dluhy zemské mají býti však podle navrženého odstavce 2 vypořádány jako dluhy svazků lidové správy. Rovněž tak dluhy býv. žup na Slovensku, převzaté státem podle § 4 nařízení SNR č. 96/ 1945 Sb. n. SNR (podle stát. rozpočtu na rok 1949 cca 21 mil. ). Kromě toho přicházejí zde v úvahu i školní obce a Újezdy, které také někdy uzavíraly samostatně zápůjčky, zejména na stavbu a vybavení škol, ač to nebylo zcela ve shodě se zákonným stavem. Podle platných předpisů měly obce, které tvoří školní obec nebo Újezd, opatřiti potřebné peněžní prostředky samy a odevzdati je školním obcím či Újezdům, aby jimi zaplatily vzniklé stavební a zařizovací náklady. Jde tedy věcně o dluhy obcí a proto jsou tyto dluhy upravovány zároveň s dluhy svazků lidové správy.
Předmětem převzetí jsou pouze dluhy ze zápůjček, ať v jakékoliv formě uzavřených (tudíž i dluhy v běžném účtě), nikoliv závazky administrativní jako na př. závazky z dodávek a ze služebního poměru.
Mezi dluhy ze zápůjček, které budou státem převzaty a vypořádány, patří také dluhy ze zápůjček, uzavřených svazky lidové správy v souvislosti s provozem a investiční činností jejich léčebných a ošetřovacích ústavů před účinností zákona č. 185/1948 Sb., jakož i zapůjček okresních, uzavřených na investice všeobecných veřejných okresních nemocnic v Čechách.
Převzaty budou státem a vypořádány pouze dluhy tuzemské, nikoliv také zahraniční, jako jsou jsou 7 1/2% (6%) zahraniční půjčka města Prahy z r. 1922 v původní výši £ 1, 500. 000 a $ 7, 500. 000 a 8% (4%) zahraniční půjčka Karlových Varů z r. 1924 v původní výši $ 1, 500. 000. Výnos prvé půjčky byl cele použit na vybudování a zvelebení městských podniků (plynárny, vodárny, elektrárny a dopravních podniků), které také vždy obci refundovaly náklady dluhové služby; převzetí této půjčky státem nepřicházelo by tudíž v úvahu již podle § 2 této osnovy. Půjčka karlovarská byla cele použita pro potřeby městské rady, která také sama nese veškerý náklad na dluhovou službu. Její převzetí státem by vyžadovalo jednání se zahraničními věřiteli, které by nebylo účelné vzhledem k poměrně malému zahraničnímu oběhu, na který se koná dluhová služba (cca $ 500. 000). Jest výhodnější, aby obec karlovarská tuto službu sama i nadále konala a aby stát, který ostatně při poválečné úpravě služby a snížení úroků na 4% převzal za půjčku záruku, v případě potřeby uhradil schodek obecního rozpočtu.
Zahraniční zápůjčky se vyskytují také u některých svazků lidové správy v pohraničí, na př. obec na jižní Moravě má zápůjčku u peněžního ústavu v Rakousku, obec na jižním Slovensku zápůjčku u peněžního ústavu v Maďarsku. Tyto případy nechce osnova řešiti, tím méně, že patrně půjde o dluhy z doby nesvobody; bude lze se jimi zabývati teprve po mezistátní úpravě nebo po převedení na tuzemské peněžní ústavy.
V některých případech uzavřely svazky lidové správy ještě v roce 1948 zápůjčky na financování investic dvouletého plánu, do konce roku 1948 nebyly však tyto finančně již zajištěné investice zcela dokončeny nebo práce a dodávky uskutečněné již v tomto roce nebyly vyúčtovány a zaplaceny. Není důvodu, proč by k zaplacení těchto investic, pokud byly v roce 1948 skutečně provedeny nebo pokud bude jejich dokončení přesunuto do kvóty investic pětiletého plánu na rok 1949, nemohlo býti použito nespotřebovaného zbytku zápůjček z roku 1948, zejména bude-li toto použití usměrňováno ministerstvem financí a postaveno pod jeho kontrolu. To právě jest navrhováno v druhé větě odst. 3.
Přímočaré uplatnění zásady, že od 1. Jedna 1949 nesmějí svazky lidové správy, zejména obce, uzavírati nové zápůjčky, mohlo by způ-
sobiti v přechodné době nežádoucí nesnáze u některých druhů investic. Jsou to především zápůjčky podle § 22a) zákona č. 86/1946 Sb., o stavební obnově (v novelisovaném znění, uveřejněném vyhláškou č. 125/1947 Sb. ). Tam, kde jde o souvislé těžce poškozené území se značnějším počtem zničených nebo poškozených zemědělských usedlostí a rodinných domků o jednom nebo dvou bytech, může ministr techniky ustanoviti hlavního zmocněnce pro obnovu všech objektů v těchto územích (pro okres). Obce, kde obnovu provádí hlavní zmocněnec, hradí zápůjčkou do čtyř pětin náklad na obnovu jednotlivých objektů v původním rozsahu. Stát zápůjčku obce zaručí a poskytne obci podporu podle § 17, č. l a 2 zákona, a to státním příspěvkem do plné výše roční dluhové služby. Zápůjčka, která se knihovně nezajišťuje, musí býti uzavřena za podmínek § 20, odst. l, 2, 6 a 7 zákona. Zbylou pětinu nákladu na obnovu hradí stavebník. Obnovu, dosud takto prováděnou pomocí obecních zápůjček, zaručených státem a jím plně placených, bude nutno v nejbližší době vzhledem k novému uspořádání veřejné správy upraviti legislativně jinak; dokud se však tak nestane, nezbývá než ponechati v platnosti úpravu dosavadní, což znamená výjimku ze zákazu dalšího zadlužování. Protože lze očekávat, že k nové úpravě dojde během letošního roku, připouští se v odst. 4 taková výjimka jenom do konce roku 1949.
Mezi jiné zápůjčky, pro které lze podle odst. 4 připustiti rovněž výjimku z uvedeného zákazu, patří také zápůjčky uzavírané obcemi a okresy a zaručované státem podle zákona ze dne 7. března 1947, č. 41 Sb., o státní podpoře na obytné stavby. Dále sem patří zápůjčky, které uzavrou svazky lidové správy v r. 1949 na úhradu investic provedených v r. 1948 za podmínek výnosu ministerstva financí, vydaného v dohodě s ministerstvem vnitra, ze dne 1. března 1949, č. 19. 103/49-I/2.
K § 2.
Z převzetí dlužno vyloučiti ze zásadních důvodů dluhy podnikové. Dluhy takové mají přejíti na komunální podniky podle § 9 zákona č. 199/1948 Sb., o komunálních podnicích, po případě na národní podniky podle § 5 dekretu presidenta republiky č. 100/1945 Sb. (v novelisovaném znění, uveřejněném vyhláškou č. 116/ 1948 Sb. ). Poněvadž komunální podniky jsou obdobou podniků národních, je věcně odůvodněno, aby si samy uhrazovaly dluhovou službu ze zápůjček, uzavřených k jejich vybudování nebo rozšíření. Má-li hospodářství komunálních podniků poskytnouti správný a srovnatelný
obraz jejich prosperity, je třeba, aby všechny složky, ovlivňující jejich finanční hospodářství, byly také v tomto hospodářství vyjádřeny, což platí samozřejmě i o službě dluhové. Pokud pak jde o dluhy, které mají přejíti na národní podniky, není důvodu, aby stát, který tyto dluhy v žádném případě nepřejímá, přejímal je právě u národních podniků vzniklých z podniků svazků lidové správy.
Nejsou ovšem vyloučeny z převzetí dluhy podnikové vůbec, t. j. dluhy, které s podnikem souvisí, nýbrž jen dluhy, které podle předpisů
o tom platných mají na podnik přejíti. Takovým předpisem jest na př. právě § 9 zákona č. 199/1948 Sb., podle něhož bez souhlasu věřitelů svazků lidové správy může komunální podnik vstoupiti v závazky svazků lidové správy nanejvýše do tří čtvrtin obecné ceny svého majetku.
Není vyloučeno, že v některých případech se zjistí teprve po převzetí a vypořádání dluhu, že jde o dluh podnikový, který převzat a vypořádán býti neměl. V takových případech bude zpravidla uloženo komunálnímu nebo národnímu podniku, který přichází v úvahu, aby poskytl státu přiměřenou náhradu, na př. odvodem státních papírů, které by si k tomu účelu opatřil a které by byly odepsány ze stavu dluhu, takže by bylo odčiněno zvýšení státního dluhu, nastalé neodůvodněně.
K §3.
Mezi dluhy svazků lidové správy, případné bývalých zemí vyskytují se také případy, kdy svazek lidové správy jest dlužníkem pouze formálním, kdežto službu dluhovou ve skutečnosti nese osoba jiná, ať už ji plní přímo věřiteli nebo ji pouze nahrazuje formálnímu dlužníkovi. Tak na př. země česká uzavřela sv. č. u Zemské banky v Praze k účelům elektrifikace zápůjčku, jejíž dluhová služba jest jí plně nahrazována Východočeskými elektrárnami v Hradci Král. a jejíž zůstatek koncem roku 1945 činil asi 37, 435. 000 Kčs. V takových případech jest na místě, aby dosavadní složité uspořádání, jehož důvody obyčejně dávno pominuly, bylo nahrazeno jasnou a jednoduchou úpravou, t. j. aby skutečný dlužník stal se
i dlužníkem ve smyslu právním a dlužník formální aby byl svého závazku zproštěn.
K §4.
Zápůjčky, které uzavřely svazky lidové správy a které stát zaručil podle některých zákonů o stavebním ruchu (do roku 1924), může stát splatiti již podle zákona č. 133/1948 Sb., a to 3% státními dluhopisy, znějícími na jméno. Nebylo by účelno, aby se oddlužení vztahovalo i na tyto zvláštním zákonem již upra
vené zápůjčky; proto se vylučují z převzetí a vypořádání podle předložené osnovy.
Podle § 4, odst. 1 zákona č. 133/1948 Sb. zůstává splacením zaručené zápůjčky nedotčena povinnost vlastníka domu k náhradě podle zákona č. 260/1937 Sb. (regres). Této povinnosti se však doporučuje svazky lidové správy zprostiti, poněvadž jinak by musily částky požadované ministerstvem sociální péče jako náhradu buď dáti do svých rozpočtů nebo se postarati o jejich úhradu zvýšením nájemného v domech postavených s podporou podle zákonů o stavebním ruchu.
Napříště odpadne také výplata státních príspěvků svazkům lidové správy podle zákonů č. 100/1921, 45/1922, 35/1923, 58/1924 a 45/ 1930 Sb., vládních nařízení č. 159 /1934 a 160/ 1934 Sb., jakož i zákona č. 65/1936 Sb. a vládních nařízení tento zákon doplňujících, kterou dosud provádělo ministerstvo sociální péče. Další výplata byla by neúčelná, protože svazky lidové správy budou mít příslušné položky jako výdajové ve svých rozpočtech na rok 1950. Platí-li ministerstvo sociální péče dosud tyto příspěvky, jest to jen proto, aby ulehčilo situaci obcím, které nemohly na rok 1949 ještě provésti potřebné rozpočtové opatření. Zastavit výplatu těchto příspěvků lze však cestou administrativní a není k tomu třeba zvláštního zákonného ustanovení.
K §5.
Současně s dluhy svazků lidové správy, po případě bývalých zemí, nutno upraviti i otázku záruk, které převzaly za cizí závazky, a to mnohdy za poměrů zcela odlišných od poměrů dnešních. I tu jest třeba úpravy jasné a jednoduché. Je-li záruka dosud hospodářsky odůvodněna, bude převzata státem, jinak zaniká.
Statistika o zárukách obcí a okresů schází. Býv. země Česká podle závěrky za r. 1945 ručila, aniž přispívala na dluhovou službu, za dluhy Východočeských elektrálen v Hradci Král., v původní výši 23, 951. 000 Kčs, Družstevních závodů v Dražících v původní výši 30, 000. 000 Kčs a Hospodářského, nákupního a stavebního družstva "Zoologická zahrada v Praze-Troji" v původní výši 1, 500. 000 Kčs. Býv. země Moravskoslezská podle závěrky za r. 1947 ručila, aniž přispívala na dluhovou službu, za dílčí dlužní úpisy západomoravských elektráren v původní výši 60. 000. 000 Kčs. Dále ručila a uhrazovala dluhovou službu zápůjček, které uzavřela vodní družstva k melioračním účelům na účet zemských příspěvků (původní výše 100, 884. 973 Kčs) a soukromé humanitní korporace spolek "Dům útěchy" v Brně a "Spolek pro výstavbu, udržování a vydržování moravskoslezského ústavu pro matky a kojence
v Ostravě" (původně 4, 000. 000 a 1, 500. 000 Kčs). Podle § 39, odst. 3 zákona z 21. prosince 1948, č. 280 Sb., o krajském zřízení, mají býti závazky býv. zemí z ručení převedeny na stát. Navrhované ustanovení umožňuje tudíž i v těchto případech po jejich přezkoumání rozhodnouti, zůstane-li záruka v platnosti, či bude-li jako hospodářsky již neodůvodněná prohlášena za zaniklou, což zdá se býti plně na místě u záruk za dluhy elektráren, včleněných dnes do národních podniků.
Pokud jde o budoucnost, bylo by jistě žádoucno, aby zákaz uzavírání dalších zápůjček svazky lidové správy byl doplněn i zákazem dalšího přejímání záruk. Z důvodů praktických doporučuje se však místo striktního zákonného zákazu zmocniti k zákazu nebo jinaké úpravě administrativu.
K § 6.
O převzetí každého jednotlivého dluhu a záruky bude třeba rozhodnout individuálně. Při tom bude často třeba vyrovnat se i s formálními nedostatky, jako na př. scházející schválení zápůjčky dozorčím úřadem, vada v usnesení orgánů svazků lidové správy o zápůjčce a pod. Jindy bude třeba zjišťovat účel zápůjček, zejména u zápůjček uzavřených kumulativně pro potřeby obecních podniků i obce samotné. I když bude lze rozhodováním o převzetí pověřiti určitý orgán (ředitelství státního dluhu, po případě komisi u něho zřízenou) a řízení přejímací upraviti všeobecnými směrnicemi, předvídanými v odst. 2, přece se mohou vyskytnouti případy, na něž nelze předem pamatovati. Proto se rozhodování zásadně vyhrazuje ministerstvu financí v dohodě s ministerstvem vnitra, které se ovšem prakticky omezí jenom na ojedinělé případy. Samozřejmě bude při provádění zákona dbáno kompetence, která podle § 95 ústavy přísluší pověřenectvu financí, případně pověřenectvu vnitra.
K oddílu II.
Způsob převzetí a vypořádání jest různý jednak podle toho, jde-li o dluhy emisní či neemisní, jednak podle toho, pocházejí-li převzaté dluhy z doby před koncem roku 1945 nebo z doby pozdější. Kdežto první rozlišování má důvody pouze technické, jest důvodem druhého rozlišování snaha postaviti dluhy, které stát nově přejímá, úplně na roven vlastním dluhům státním a nenechat dojíti v tomto směru k žádné diskriminaci. Státní půjčky z doby před měnovou reformou podléhají vázané úschově podle dekretu č. 95/1945 Sb., nakládání jimi jest omezeno a jejich služba jest upravena pouze prozatímně (vl. nař. č. 229/1946 Sb., opírající se o zmocnění dané
vládě ve finančním zákoně na rok 1946 a dalšími finančními zákony vždy prodlužované). Konečné úpravy dostane se těmto půjčkám teprve zvláštním zákonem, který jejich původní podmínky upraví nebo přizpůsobí nynějším poměrům. Státní půjčky z doby po měnové reformě jsou naproti tomu úplně volné, možno jimi libovolně nakládati a jejich služba se řídí smluvními podmínkami, jež měniti cestou normativní není naprosto v úmyslu. Do těchto dvou odlišných skupin vnitřního státního dluhu třeba zařaditi i dluhy, které stát nyní podle navrhovaného zákona převezme. Skupině dluhů nových (z doby po měnové reformě) dostává se konečné úpravy již v tomto zákoně. Skupina dluhů starých (z doby před měnovou reformou) staví se však tímto zákonem pouze na roveň státním půjčkám ze stejné doby, t. j. podrobuje se prozatímní úpravě platné pro státní dluh z doby před měnovou reformou a s konečnou platností bude upravena společně s ním zvláštním zákonem.
Převzaté dluhy svazků lidové správy ať emisní či neemisní, ať staré či nové, budou přeměněny na státní dluhopisy. Tato přeměna přinese jednak neobyčejné zjednodušení administrativní, jednak značné zlevnění dluhové služby.
Dnes máme téměř u každého svazku lidové správy několik, mnohdy i početnou řadu zápůjček u nejrůznějších peněžních ústavů, a s anuitami splatnými v různých lhůtách. Evidence těchto splatností a poukazování anuit vyžaduje nemalé práce jak u svazků lidové správy, tak i u věřitelských peněžních ústavů. Soustředěním všech těchto drobných zápůjček u jediného dlužníka a ve formě jednotného emisního dluhu státního dosáhne se zde racionalisace, jejíž výhody netřeba zvláště odůvodňovati.
Takto nově upravený dluh bude vyžadovati i mnohem nižšího nákladu než dosud. Při tom ovšem jen úspora na úrocích, které budou nyní činit nanejvýš 31/2% místo dosavadní nejvyšší přípustné sazby 43/8%, a úspora na správních příspěvcích jest úsporou skutečnou. Úspora na nákladu na úmor, který se nyní zvolní, znamená naproti tomu pouze časový přesun, jehož význam však v letech budování nelze také podceňovati. Bylo-li v rozpočtech zemí, okresů a obcí v celém státě na r. 1948 preliminováno na úrok a úmor ze zápůjček asi 1. 592 mil. Kčs a odhadneme-li zadlužení tomu odpovídající asi na 16 miliard Kčs, pak možno průměrný roční náklad na 100 Kčs dluhu odhadnouti na 10 Kčs, z čehož větší část připadá na úmor.
Snížení úroků, odpadnutí správních příspěvků a zvolnění úmoru nezůstane ovšem bez vlivu
na peněžní a pojišťovací ústavy, které zápůjčky většinou poskytly. Jejich hospodaření bude se musit přizpůsobiti situaci.
K §7.
-Dluhy emisními se rozumějí dílčí dlužní úpisy, vydané jednak svazky lidové správy, jako zemské a městské půjčky, jednak peněžními ústavy na podkladě zápůjček poskytnutých svazkům lidové správy, jako komunální dlužní úpisy (vyjímajíc však komunální dlužní úpisy, znějící na říšské marky, pro něž jest předvídáno v § 16 řešení zvláštní). Bankovní dlužní úpisy ústřední banky československých spořitelen se staví na roven komunálním dlužním úpisům proto, že byly vesměs vydány na podkladě zápůjček komunálních. Všechny tyto dílčí úpisy se stanou ode dne 1. ledna 1949 státními dluhopisy, a to již z důvodů technických vždy celá emise. Pokud by stát tímto způsobem převzal i dluhy, které jsou z převzetí vyloučeny, obdrží přiměřenou náhradu od komunálního nebo národního podniku (§ 2, odst. 2), nebo vezme se na to zřetel při vyúčtování s peněžním ústavem, který vydal převzaté komunální dluhopisy (§ 10, odst. 2).
K §8.
Přehled emisních dluhů jest na zvláštní
příloze.
Pokud byly převzaté dílčí úpisy vydány před koncem roku 1945, bude jejich dluhová služba konána podle zásad platných pro dluhovou službu vnitřního státního dluhu ze stejné doby, t. j. podle vl. nař. č. 229/1946 Sb., pokud nedojde k jiné úpravě. Protože by snad v některých případech mohly vzniknouti pochybnosti o úrokové sazbě, stanoví odstavec 3, že pro další výplatu úroků jest rozhodná sazba, podle které byly dosud úroky zálohově vypláceny.
Od roku 1946 byly vypláceny úroky z dílčích dlužních úpisů, o které zde jde, jen v mezích stanovených ministrem financí podle § 20, odst. l dekretu č. 95/1945 Sb., t. j. sazbou 3—31/2%. Tyto výplaty byly ve vyhláškách o tom vydávaných vždy označovány jako zálohy a proto nyní odstavec 2 stanoví, že těmito zálohami se považují úroky za vyrovnány. Zálohy byly mnohdy vypláceny nižšími sazbami než jaké byly stanoveny smluvními podmínkami; u komunálních dlužních úpisů (úvěr zprostředkovaný Investiční bankou) připadne vzniklý tím rozdíl státní pokladně, u zemských a městských půjček (úvěr přímý) ponechává se dlužníku.
K§ 9.
U dílčích dlužních úpisů vydaných po měnové reformě budou plně respektovány dosavadní smluvní podmínky, t. j. úrok i úmor bude
konán dosavadním způsobem. Ustanovení o výplatě úroků jednou ročně nemění ničeho na dosud platném právním stavu, opírajícím se
o vládní nařízení ze dne 27. ledna 1944, č. 25 Sb., o placení úroků z pevně zúročitelných cenných papírů; jde jen o to, aby předpis z doby nesvobody byl nahrazen předpisem novým. Na tyto dlužní úpisy nebude se také vztahovati konečná úprava, která se chystá pro vnitřní státní dluh z doby před koncem roku 1945. Aby však i tyto dílčí dluhopisy mohly se i svým formálním vzhledem zcela začleniti do státního dluhu, dává se v odstavci 2 ministru financí zmocnění ke konversi těchto dluhopisů na novou státní půjčku. Tato konverse byla by úplně dobrovolná, t. j. bylo by nabídnuto buď splacení jmenovitou hodnotou nebo výměna za novou státní půjčku. Ku předvídanému splacení kdykoliv opravňují zavázaného již dosavadní smluvní podmínky, takže v tomto směru není zapotřebí žádného zvláštního zmocnění.
K §10.
Komunální dlužní úpisy jsou dluhy svazků lidové správy pouze nepřímo; jejich přímými dluhy jsou vlastně zápůjčky, které peněžní ústavy poskytly svazkům lidové správy a na jejichž podkladě komunální dlužní úpisy vydaly. Jestliže stát z důvodů praktických přejímá komunální dlužní úpisy a nikoliv jejich t. zv. krycí zápůjčky, musí s peněžním ústavem, který komunální dlužní úpisy vydal, provésti vyúčtování, při kterém peněžní ústav krycí zápůjčky odepíše.
Mezi krycími zápůjčkami mohou být ovšem
i zápůjčky, které jsou z převzetí vyloučeny, na př. zápůjčky, které mají přejíti na komunální nebo národní podnik. Mimo to komunální dlužní úpisy byly vydávány i na podkladě zápůjček poskytnutých se zárukou svazků lidové správy i osobám jiným.
Může se státi, že jmenovitá hodnota komunálních dlužních úpisů převzatých státem bude větší, než odepsaný dlužný kapitál krycích zápůjček. Stanoví proto odstavec 2, že rozdíl uhradí peněžní ústav odpisem jiných komunálních zápůjček (na př. neemísních) nebo ve státních dluhopisech.
Kromě dlužného kapitálu třeba vyúčtovat i úroky atd. z komunálních dlužních úpisů a krycích zápůjček. Toto vyúčtování má býti podle odstavce 5 provedeno k 1. lednu 1949.
K§ 11.
Kdežto u dluhů emisních jde pouze o několik emisních míst, a výše emisí i jejich podmínky jsou dobře známy, jsou dluhy neemisní roztříštěny na nepřehlednou řadu jednotlivých zápůjček, sjednaných u nejrůznějších peněžnich ústavů, a jejich evidence, pokud vůbec existuje, neposkytuje záruky úplnosti a přesnosti. Proto tyto dluhy budou převzaty na přihlášku podle stanoveného vzorce, aby tak byla získána všechna potřebná data a umožněno řádné přezkoumání přihlášených dluhů.
Místa, u nichž se přihlášky shromažďují, zpracují je podle směrnic vydaných podle § 6, odst. 2. Je v úmyslu použít při tom i materiálu a zkušeností Pomocných fondů pro úpravu dluhů okresů a obcí. Jest dohodnuto s Investiční bankou, že přihlásí také svoje pohledávky ze zápůjček, které tvoří krytí komunálních dlužních úpisů.
K § 12.
Aby nebylo třeba zvláště vypočítávat úroky, které byly nebo mají býti z převzaté neemisní zápůjčky až do dne převzetí zaplaceny, stanoví se jako den vypořádání nikoliv 1. leden 1949, rozhodný pro výši dluhu, nýbrž den prvé, po 1. lednu 1949 podle dosavadních smluvních podmínek následující splatnosti. Při placení předem zaplatil až do toho dme úroky dosadavní dlužník (svazek lidové správy), při placení zpětmo vyrovná je stát sazbou nejvýše 31/2% a tím způsobem, že se o ně zvýší dlužný kapitál.
K § 13.
Zachovat dosavadní smluvní podmínky u převzatých dluhů neemismích není možno. Dluhy tyto jest třeba sjednotit a správu jejich zjednodušit, což se nejlépe provede jejich přeměnou na dluh emisní. *
Stanoví proto osnova, že převzaté dluhy budou splaceny státními dluhopisy, které ministr financí vydá k tomu účelu v potřebné výši a které jsou věřitelé povinni převzíti jmenovitou hodnotou místo plnění v hotovosti. Pouze t. zv. špičky (částky pod 1. 000 Kčs) budou vyrovnány hotově.
K §§ 14—15.
Také dluhy neemisní rozlišuje osnova podle doby jejich vzniku.
Za dluhy z doby před měnovou reformou bude vydána unifikační půjčka, úročená 3 1/2% nebo 3% a podléhající vázanosti podle dekretu č. 95/1945 Sb. Konečná úprava vyhrazena jest zákonu, který upraví vnitřní státní dluh z doby před koncem r. 1945 vůbec. Neemisní dluhy z doby před koncem r. 1945 se tudíž zatím pouze připodobňují vlastním místním dluhům z této doby.
Dluhy neemisní z doby po měnový reformě budou splaceny volnými dluhopisy 3% státní půjčky umořitelné 1960 až 1989, t. j. půjčky typu vydávaného v letech 1946 až 1948, jen s úmorem o 3 léta posunutým. Tyto dluhy upravují se tudíž již v této osnově definitivně.
K §16.
V některých případech poskytly peněžní ústavy svazkům lidové správy zápůjčky hypoteční a na jejich podkladě vydaly zástavní listy. Protože však jde o případy celkem ojedinělé, přiřazuje je osnova k dluhům neemisním. Stát tudíž vypořádá krycí zápůjčku a peněžní ústav se postará o příslušné snížení oběhu zástavních listů jejich úmorem.
Stejné řešení bylo zvoleno i pro zápůjčky, které tvoří krytí melioračních dlužních úpisů. Vyskytuje se jich pouze několik v Čechách a na Slovensku. Také bankovní dlužní úpisy živnostenské banky vykazují jako kryti 3 komunální zápůjčky.
Obtížnější jest otázka komunálních dlužních úpisů, znějících na říšské marky, které vydala v době nesvobody Zemská banka a žirové ústředí v Liberci (celkem 7 emisí), zúročitelných 3 až 4%, v celkové jmenovité hodnotě 137, 600. 000 RM), a to
a) k výměně všech komunálních dlužních úpisů, které vydal Slezský pozemkový a komunální úvěrní ústav a Centralbank der deutschen Sparkassen, 3% dlužních úpisů vydaných ústřední bankou československých spořitelen k likvidaci ústavů Centralbank der deutschen Sparkassen a Karlsbader Vereinsbank (vlád. nař. č. 338/1936, Sb. ), městských půjček (Karkovy Vary, Teplice-Šanov, Trutnov, Aš, Chomutov, Opava);
b) k výměně komunálních dlužních úpisů vydaných českými emisními ústavy a patřících osobám bydlícím nebo sídlícím v Německu mimo území t. zv. protektorátu;
c) na podkladě komunálních zápůjček, poskytnutých nově svazkům lidové správy v okupovaném pohraničí.
Výměna podle a) i b) opírala se o německé nařízení z 20. 12. 1940 (říš. zákon. I. str. 1658) a vyhlášky v Der neue Tag z 20. 1. 1941 a 1. 10. 1941. O dluhopisech vyměňovaných podle a) bylo přitom stanoveno, že nelze z nich vyvozovat žádné jiné nároky než na výměnu; pokud by se tedy vyskytly ještě nevyměněné zbytky těchto dluhopisů, bude jejich úprava nepřímo obsažena již v úpravě komunálních dlužních úpisů libereckých.
Dluhopisů státních, které emisní ústav obdrží při vypořádání, použije podle odstavce 2 zpravidla k vyrovnání svých vlastních emisních závazků. Bude se přitom řídit směrnicemi ministra financí, které mají býti vydány podle odstavce-2, poslední věta. Pokud jde o emise markové, bude ve směrnicích závazně upraven také přepočítací klíč a otázka zadrželých úroků.
Liberecký ústav při zpětném převodu krycích zápůjček na Investiční banku obdržel od ní její
komunální dlužní úpisy, které dnes tedy tvoří částečné krytí libereckých emisí. Tyto komunální dlužní úpisy Investiční banky se stanou při provedení tohoto zákona státními dluhopisy. Stanoví se proto v odstavci 2, že emisní ústav může kromě státních dluhopisů, které obdrží od státu při vypořádání krycích zápůjček, použíti k vyrovnání svých emisních závazků i dluhopisů státních, které si opatří jinak.
Jinou obtíží jest zde otázka t. zv. Goeringova kursu, upravená neprovedeným dosud zákonem z 1. 12. 1948, č. 271, o úlevách v plnění některých závazků, které zněly na říšské marky. Byla-li nyní vypořádávaná zápůjčka svého času přepočtena na říšské marky v poměru 100 Kčs = 12 RM a nyní opět v poměru 12 RM = 120 Kčs, znamená to zvýšení zatížení dlužníkova, což právě má zmíněný zákon napravit. Z důvodů technických bude snad někdy účelnější, aby nejdříve byly převzaty dluhy svazků lidové správy podle zde navrhovaného zákona, a to v nynější výši, a teprve dodatečně aby byly vypočteny a poskytnuty úlevy podle cit. zákona č. 271/1948 Sb. Slevy a dobropisy, které by podle cit. zákona příslušely svazkům lidové správy jakožto dlužníkům, přecházejí podle § 17, odst. l, písm. f) navrhovaného zákona na stát.
K oddílu III.
K§ 17.
Jest jistě spravedlivé, aby v souvislosti s oddlužením svazků lidové správy přešly na stát některé jejich majetkové složky, které nejsou nezbytný nebo nemají význam pro jejich další hospodaření. Pokud to povahou těchto majetkových složek není vyloučeno (na př. u pohledávek za Říší), bylo by lze použíti jich ke snížení státního dluhu. Tím by se aspoň částečně vyrovnalo značné zvýšení státního dluhu, ke kterému dojde následkem převzetí dluhů svazků lidové správy. Především však bude těchto aktiv použito k úhradě některých zvláštních závazků svazků lidové správy, o nichž jednají §§ 18 až 20.
Jest možno, že oddlužení a převod majetkových složek neprojeví se u těchto svazků lidové správy, takže některé z nich snad převedou na stát více svých majetkových složek než dluhů. To však nemůže otřásti správností navrhovaného opatření. Tak jako při oddlužení, i zde jde o úpravu všeobecnou, která nečiní rozdílu mezi svazky bohatými a chudými a zájmy celku staví nad zájmy jednotlivých svazků. Převedení některých majetkových složek na stát souvisí s oddlužením právě jen jako akce celková; jednotlivé svazky lidové správy budou zbaveny dluhů neb některých majetkových složek podle
toho, jak se u nich dluhy nebo tyto majetkové složky vyskytují.
V odstavci l pod písm. a) uvedených vázaných vkladů bude moci stát použíti také ke snížení svého dluhu vůči Likvidačnímu fondu měnovévému. Pod písm. d) tohoto odstavce uvádějí se pouze nároky na náhradu za znárodněný majetek, nikoliv také příspěvek podle § 11 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, protože na tento příspěvek není právního nároku. Vysvětlení k písm. e) jest uvedeno v důvodové zprávě k § 23, vysvětlení k písm. f) k § 16 nakonci. Pohledávky a nároky, uvedené pod písm. g), se zahrnují do majetku přecházejícího na stát, proto, aby mohly být zahrnuty do paušálního vypořádání podle § 18 osnovy.
Ustanovení odst. 2 přináší formální, nikoliv věcnou změnu předpisů o majetku býv. zemí české a Moravskoslezské, diktovanou zřeteli ryze praktickými.
K §18.
V souvislosti s přechodem dluhů ze zápůjček a některých majetkových složek svazků lidové správy na stát jest záhodno vypořádati také otázku závazků svazků lidové správy a jejich podniků vůči Fondům národní obnovy, Fondu znárodněného hospodářství a fondům pozemkových reforem, po případě vytvořiti základnu pro vypořádání těchto otázek, zjednodušené co nejvíce po stránce technické. Závazky vůči Fondům národní obnovy mohly by svazky lidové správy vyrovnat ze svých vázaných vkladů, závážky komunálních podniků vůči Fondu znárodněného hospodářství (§ 19, odst. 2, písm. a) zákona ze dne 21. července 1948, č. 199 Sb., o komunálních podnicích) mohly by býti částečně zkompensovány s nároky, které svazkům lidové správy naopak příslušejí za majetek, kterého samy znárodněním pozbyly. Tím, že zmíněné závazky i majetek a kapitál svazků lidové správy se soustředí v rukou státu, naskytuje se možnost vypořádání paušálního. Ovšem i takové vypořádání musí se opírati o spolehlivé věcné i číselné podklady. Proto se také v odstavci 4 ukládá svazkům lidové správy, aby o majetku, který má při tomto vypořádání přijíti v úvahu, vyhotovily příslušné seznamy. Pouze majetku zahrnutého do těchto seznamů se bude týkati souhrnné vypořádání, ze závazků sem nepojatých zůstanou svazky lidové správy zavázány i nadále.
K §19.
Svého úkolu, oddlužení svazků lidové správy, by osnova plně nedosáhla, kdyby se nevypořádala také se skutečností, že národní výbory
z valné míry dosud nevyúčtovaly výtěžky, které přijaly z rozprodeje a pronájmu konfiskátů, ze zajištěných konfiskovaných hotovostí, složených záloh atd. Mnohdy použily svazky lidové správy těchto hodnot pro své rozpočtové potřeby nebo na investice.
Protože jest nutno i v této věci učiniti jednou pořádek, navrhuje se uložiti svazkům lidové správy, aby předložily do konce roku 1949 Fondům národní obnovy, po případě Národnímu pozemkovému fondu při ministerstvu zemědělství nebo Slovenskému pozemkovému fondu při pověřenectvu pro zemědělství a pozemkovou reformu vyúčtování, a nevyrovnané závazky svazků lidové správy vypořádati na podkladě tohoto vyúčtování paušálně státem podle obdoby § 18. Okolnost, že do tohoto vypořádání mohou býti zahrnuty jenom závazky vyúčtované do konce roku 1949, kdežto závazky ostatní by nadále zatěžovaly svazky lidové správy, bude snad pobídkou k urychlenému vyúčtování.
K §20.
V době nesvobody zdráhaly se obce na území obsazeném Maďarskem zaplatiti své závazky z dodávek, provedení stavebních prací atd. vě řitelům nalézajícím se v t. z v. protektorátu. Tito věřitelé se proto ocitali někdy ve značné finanční tísni. Aby jim bylo pomoženo, poskytla jim Poštovní spořitelna z peněz, uložených u ní na šekových účtech československými státními úřady z území okupovaného Maďarskem zápůjčky do výše 80% jejich pohledávek. Jelikož jde o staré dluhy, jež vznikly před více než 10 lety a jež vlastně byly Poštovní spořitelnou z největší části již zaplaceny, upouští se od složitého vypořádání, při kterém by musily svazky územní správy — nalézající se z části na území zpustošených válkou — zaplatiti je znovu svým věřitelům a tito zase odvésti příslušné částky Poštovní spořitelně. Úpravou navrženou v odstavci l se závazky svazků lidové správy sníží o částku, kterou dluhují věřitelé těchto svazků Poštovní spořitelně ze zápůjček ke dni účinnosti zákona, a závazky těchto věřitelů vůči Poštovní spořitelně z poskytnuté zápůjčky zaniknou k témuž dni.
Pokud dlužnické svazky lidové správy nejsou na území československé republiky, bude především věcí mezistátního jednání upraviti úhradu závazků, na které Poštovní spořitelna poskytla zápůjčky. Při tomto jednání bude stranou československá republika, které pohledávky věřitelů svazků lidové správy při poskytnutí zápůjčky stejně již byly postoupeny. Podle výsledků těchto jednání by pak ministerstvo financí disponovalo i právy, jež vzešly Poštovní spořitelně z poskytnuté zápůjčky.
Celková částka zápůjček, poskytnutých Poštovní spořitelnou, činí 2, 993. 110 Kčs.
K oddílu IV.
K § 21.
V době hospodářské krise v letech 1930 a následujících vzrostlo značnou měrou zadlužení okresů a obcí. Zároveň poklesly jejich příjmy. Důsledkem nepříznivé finanční situace svazky lidové správy stěží plnily nejnutnější své úkoly, při čemž zejména plnění dluhové služby bylo odkládáno. Věřitelské peněžní ústavy, aby nedošlo k promlčení dlužných úroků, žalovaly v četných případech obce a okresy a vypovídaly zápůjčky. Rostly soudní útraty a tak se nepříznivá finanční situace okresů a obcí ještě dále zhoršovala.
Zákon ze dne 9. dubna 1935, č. 69 Sb., o finančních opatřeních v oboru územní samosprávy, řešil tyto poměry tím, že jednak došlo k zvýšení příjmových zdrojů okresů a obcí, jednak byly přerušeny všechny spory ohledně žalovaných úroků a k ozdravění finančního stavu okresů a obcí byly zřízeny pomocné fondy pro úpravu dluhů okresů a obcí. Tyto pomocné fondy byly dotovány ročními příděly a uloženo jim, aby převzaly placení úroků a umořovacích splátek z dluhů ze zápůjček okresů a obcí, které byly zvláště zadluženy. Pomocný fond mohl také dluh za obec neb okres zaplatiti buď v hotovosti nebo cennými papíry, k jichž vydání byl pomocný fond oprávněn. Pomocné fondy volily zásadně ten způsob úpravy dluhů, že převzaly za dlužnické obce a okresy placení anuit. Pouze menší dluhy byly placeny v hotovosti. Postup při úpravě" dluhů a obcí byl takový, že zemské výbory po vyšetření finančního stavu obce a okresu rozhodly, že dluh má býti upraven, načež kuratorium pomocného fondu rozhodlo o způsobu úpravy dluhů. Touto úpravou dluhů bylo břemeno dluhové služby u svazků finančně slabých převzato pomocnými fondy a svazek mohl plniti své úkoly uložené mu zákonem.
Způsob dotování pomocných fondů byl několikráte měněn a posledně upraven na rok 1949 zákonem č. 249/1946 Sb., ve znění zákona č. 205/1948 Sb.
Podle stavu k 31. prosinci 1948 činí v zemích českých upravené dluhy obcí, z nichž pomocné fondy uhrazují dluhovou službu celkem.. 1. 121, 769. 032 Kčs, dluhy okresů..... 812, 666. 450 Kčs. Dluhy okresů a obcí, které upravil pomocný fond pro úpravu dluhů okresů a obcí, zřízený v Bratislavě pro obce a okresy na Slovensku, činí 261, 954. 579 Kčs. Celkem tudíž bylo pomocnými fondy pro úpravu dluhů okresů a obcí upraveno dluhů ve výši 2. 196, 390. 061 Kčs,
nehledíc k menším dluhům (do 100. 000 Kčs) splaceným v hotovosti.
Proto, že navrhovaným zákonem přejímá stát dluhy okresů a obcí, možno fondy zrušiti.
K oddílu V. K §22.
Podle našeho právního řádu nepřestaly existovat bývalé svazky územní samosprávy ani za okupace, i když okupanti potlačili jejich zákonné orgány, protiprávně disponovali jejich majetkem nebo měnili jejich hranice. Organisační zásahy cizí moci byly prohlášeny za neplatné ustanovením § 22, odst. l, písm. c) dekretu č. 121/1945 Sb. Faktické (neprávní) poměry, vytvořené okupanty, podléhají likvidaci (§ 24 cit dekretu). K takovýmto faktickým poměrům nutno počítat také dluhy ze zápůjček, kontrahovaných v době nesvobody vnucenými orgány, jakož i jiné zásahy vzniklé z jejich správní činnosti. Až dosud chyběly materielní předpisy o tom, jak by mělo býti s takovýmito závazky nakládáno. Podle ustanovení zák. č. 129/1946 Sb. docházelo v praxi k přerušení soudního řízení vedeného o takovýchto sporných závazcích, avšak legislativní vyřešení této otázky navrhuje teprve tato osnova. Dluhy ze zápůjček zahrnuje do masy, jež má být převzata a vyrovnána státem (§1 a další). Administrativní závazky navrhuje osnova řešit podle zásady ekvity, t. j. neuznávajíc závazky vzniklé výlučně v zájmu okupantů, ale ani v tomto případě nemá svazek lidové správy zůstat obohacen.
K oddílu VI.
K §23.
Vládními nařízeními č. 324/1942 Sb. a č. 56/ 1943 Sb. stanovena byla za doby okupace pro komunální zápůjčky pevná (t. j. jako nejnižší a zároveň nejvyšší) sazba 43/8% ročně. Ustanovení o této sazbě jsou dosud použivatelná, ač již nejsou v souladu s celkovou klesající tendencí úrokové míry. Proto, když byly v květnu 1946 povoleny zemským peněžním ústavům emise 31/2% komunálních úpisů, bylo v podmínkách emisních stanoveno, že budou tyto ústavy sice komunám účtovati 7/8% správní příspěvek, (tak, aby celkové zatížení u krycích zápůjček činilo předepsaných 43/8%), leč se závazkem, že tento správní příspěvek bude dlužníku snížen se zpětnou účinností na míru, jež bude stanovena novou chystanou zákonnou úpravou. Stejný závazek měly převzíti ohledně
výše úrokové sazby zemské peněžní ústavy i u případných neemisních dlouhodobých zápůjček komunálních. V osnově zákona o úrokových sazbách, jež byla na podzim r. 1946 předložena vládě ke schválení, měly býtfneemisní komunální zápůjčky od 1. července 1946 jen 4% a ode dne nabytí účinnosti zákona jen 33/4%.
Když pak byla v červnu 1947 povolena zemským peněžním ústavům emise 3% komunálních dlužních úpisů, byl správní příspěvek příslušných krycích zápůjček stanoven na 3/4% (takže jich celkové zatížení činilo 33/4%), při čemž si ministerstvo financí vyhradilo, že bude 1/4% peněžními ústavy odvedeno k účelům, jež budou dodatečně sděleny; zemské peněžní ústavy měly si pouze vymíniti doplnění celkového zatížení dlužníka na 43/8% pro ten případ, že by nedošlo k chystanému zrušení pevné sazby
43/8%.
Poněvadž snížení úrokové sazby u komunálních zápůjček za dobu minulou nebylo lze provésti ve vyhlášce ministra financí, kterou byly stanoveny úrokové sazby od 1. ledna 1949 na podkladě zmocnění § 3, odst. 2 zákona č. 181/ 1948 Sb. (vyhláška č. 3491/1948 Ú. 1. I, částka 258), navrhuje se, aby toto snížení bylo provedeno nyní u příležitosti převzetí dluhů svazků lidové správy státem.
Nároky na vrácení přeplatků na úrocích, které vyplynou z tohoto snížení úrokových sazeb, nutno zařaditi mezi aktiva, jež přecházejí ze zákony na stát [§ 17, odst. l, písm. e) osnovy].
K § 24.
Převzetí a vypořádání dluhů svazků lidové správy i býv. zemí státem bude míti svoje důsledky v rozpočtovém hospodářství jak svazků lidové správy, tak i státu. Na dluhovou službu převzatých dluhů jest pamatováno jednak v rozpočtech svazků lidové správy na rok 1949, jednak nepřímo i v rozpočtu státním, a to ve výdajových položkách na příděly zemím, okresům a obcím a pomocným fondům pro úpravu dluhů okresů a obcí Naproti tomu není ještě pamatováno na tyto dluhy v rozpočtu státního dluhu. Jest proto třeba jednak úspory, které oddlužením vzniknou svazkům lidové správy, vázati (odstavec 1), jednak úspory, které vzniknou státu ve výdajových položkách na zmíněné příděly, vyhraditi na službu státního dluhu, zvýšeného v důsledku tohoto zákona (odstavec 3).
V Praze dne 5. dubna 1949.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr financí: Dr. Dolanský v. r.
Přehled emisních dluhů svazků lidové správy.
| Název půjčky (jmenovitá, v závorce skutečná úroková míra) | Úrok dnes zálohově vyplácený | Splatnost kupenu | Původní výše emise Kčs |
Oběh k 1. 1. 1949 Kčs | |
| A. Půjčky vydané před koncem roku 1945 (vázané). | |||||
5% | (3, 75%) moravská zemská půjčka z r. 1917 | 3 1/2% | 1. 1. a 1. 7. | 100, 000. 000. — | 67, 720. 000. — |
4% | (3 %) výpůjčka hlavního města Prahy z r. 1919 ............ | 3% | 1. 4. a 1. 10. | 90, 000. 000. — | 17, 821. 000. — |
4% | (4%) konversní půjčka hlavního města Prahy z r. 1942 .......... | 3 1/2% | 1. 5. a 1. 11. | 1. 000, 000. 000. — | 760, 000. 000. — |
4% | (3%) půjčka zemského hlavního města Brna z r. 1942 ........ | 3% | 1. 3. a 1. 9. | 120, 000. 000. — | 102, 000. 000. — |
4% | (3%) půjčka města Bratislavy z r. 1910 | 3% | 1. 6. a 1. 12. | 20, 000. 000. — | 12, 258. 600. — |
6% | (4, 5%) půjčka města" Bratislavy z r. 1920 | 3 1/2% | 1. 2. a 1. 8. | 50, 000. 000. — | 39, 980. 500. — |
4% | (3%) vnitřní investiční půjčka města Třeště z 1. 1. 1941 — A ......... | 3% | 1. 1. a 1. 7. | 140. 000. — | 112. 000. — |
4% | (3%) vnitřní investiční půjčka města Třeště z 24. 7. 1941 — B ......... | 3% | 1. 1. a 1. 7. | 150. 000. — | 130. 000. — |
4% | (3%) III. investiční půjčka města Třeště z 1. 8. 1942 — C .......... | 3% | 1. 2. a 1. 8. | 200. 000. — | 179. 000. — |
4% | (3%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Čechy ve zlatých, slosovatelné v r. 1893 — 1949 ......... | 3% | 1. 5. a 1. 11. | zl. 87, 054. 600. — Kčs 174, 109. 200. — | 8, 617. 000. — |
4% | (3%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Čechy v korunách, slosovatelné v r. 1902—1986 .......... | 3% | 1. 2. a 1. 8. | 276, 748. 000. — | 108, 786. 000. — |
4% | (3%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Čechy, slosovatelné v r. 1910 až 1999 ............. | 3% | 1. 5. a 1. 11. | 326, 856. 000. — |
161, 694. 400. — |
4 1/2% | (3, 375%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Čechy, slosovatelné v r. 1917 až 2011 .............. | 3% | 1. 4. a 1. 10. | 949, 276. 300. — | 62, 674. 000. — |
| Název půjčky (jmenovitá, v závorce skutečná úroková míra) | Úrok dnes zálohově vyplácený | Splatnost kuponů | Původní výše emise Kčs | Oběh k l. 'l. 1949 Kčs | |
5% | (4%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Čechy, slosovatelné v r. 1936 až 1986 .............. | 31/2% | 1. 1. a 1. 7. | 382, 161. 500. — | 59, 750. 000. — |
41/2% | (4%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Čechy, slosovatelné v r. 1939 až 1993 .............. | 31/2% | 1. 1. a 1. 7. | 319, 072. 000. — | 71, 600. 000. — |
4% | (3% ) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Moravu a Slezsko v Brně, I. emise, slosovatelné v r. 1897—1976 ...... | 3% | 1. 6. a 1. 12. | 353, 055. 400. — | 77, 405. 000. — |
41/2% | (3, 375%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Moravu a Slezsko v Brně, I. emise, slosovatelné v r. 1913—1974 ...... | 3% | 1. 6. a 1. 12. | 230, 252. 700. — | 22, 863. 000. — |
41/2% | (3, 375%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Moravu a Slezsko v Brně, II. emise slos. v r. 1923 — 1985 ..... | 3% | 1. 4. a 1. 10. | 224, 375. 700. — | 30, 420. 000. — |
5% | (3, 75%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Moravu a Slezsko v Brně, I. emise, slos. v r. 1928—1987 ........ | • 31/2% |
1. 4. a 1. 10. | 160, 065. 000. — | 77, 650. 000. — |
4% | (4%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Moravu a Slezsko v Brně, II. emise, slos. v r. 1942 — 1998 ........ | 31/2% | 1. 5. a l. 11. | 321, 454. 000. — | 270, 761. 000. — |
33/4% | (33/4%) komunální dlužní úpisy Slovenské hypoteční a komunální banky v Bratislavě, slos. v r. 1941 — 1991 ........ | 31/2% | 1. 4. a 1. 10. | 221, 849. 000. — | 179, 139. 000. — |
41/2% | (4 1/2%) komunální dlužní úpisy Slovenské hypoteční a komunální banky v Bratislavě, slos. v r. 1941 ___ 1991 ........ | 31/2% | 1. 3. a 1. 9. | 239, 682. 000. — | 195, 915. 000. — |
41/2% | (41/2%) komunální dlužní úpisy Slovenské hypoteční a komunální banky v Bratislavě, slos. v r. 1942—1992....... | 31/2% | 1. 6. a 1. 12. | 131, 049. 000. — | 117, 247. 000. — |
Název půjčky (jmenovitá, v závorce skutečná úroková míra) | Úrok dnes zálohově vyplácený | Splatnost kuponů | Původní výše emise Kčs | Oběh k 1. 1. 1949, Kčs |
• | ||||
Bankovní dlužní úpisy býv. Sporobanky 4% (3%) 50leté, slos. v letech 1906—1962.. | 3% | 1. 5. a 1. 11. | 18, 061. 000. — | 3, 740. 000. — |
4% (3%) 781eté, slos. v letech 1906—1970.. | 3% | 1. 5. a 1. 11. | ||
5 1/2 % (4, 125%) slos. v letech 1931—1973... | 3 1/2% | 1. 5. a 1. 11. | 34, 530. 000. — | 3, 600. 000. — |
Celkem A. | 5. 743, 086. 800. — | 2. 452, 062. 500. — | ||
| B. Půjčky vydané po 31. prosinci 1945 (volné). | ||||
|
31/2% (31/2%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Čechy, vyd. v r. 1947.... | 31/2% | 1. 1. a 1. 7. | 46, 505. 000. — | 46, 505. 000. — |
3% (3%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Čechy, vydané v r. 1947 ..... | 3% | 1 1 celoroční | 1 210 960 000 | 1. 210 960 000. — |
3% (3%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Moravu a Slezsko v Brně ..... | 3% | 1. 6. celoroční | 1. 108, 015. 000. — | 1. 108, 015. 000. — |
31/2% (31/2%) komunální dlužní úpisy Zemské banky pro Moravu a Slezsko v Brně... | 31/2% | 1. 4. a 1. 10. | 1. 223, 950. 000. — |
1. 223, 950. 000. — |
31/2% (31/2%) komunální dlužní úpisy Slovenské hypoteční a komunální banky v Bratislavě | 31/2% | 1. 5. a 1. 11. | 142, 010. 000. — | 138, 070. 000. — |
| 3% (3%) komunální dlužní úpisy Slovenské hypoteční a komunální banky v Bratislavě | 3% | 1. 11. celoroční | 195, 635. 000. — | 194, 940. 000. — |
| Celkem B... | 3. 927, 075. 000. — | 3. 922, 440. 000. — | ||
| Celkem A... | 5. 743, 086. 800. — | 2. 452, 062. 500. — | ||
| Celkem A a B... | 9. 670, 161. 800. — | 6. 374, 502. 500. — | ||