Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 3. zasedání.
269.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne.............................1949
o náhradě poštovného za zásilky v soudním řízení.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Poštovné za soudní zásilky (dále jen "poštovné") platí soudy ze státní pokladny.
§2.
Na úhradu poštovného se vybírá přirážka ke všem soudním poplatkům, vyjma paušální poplatek za projednání pozůstalosti. Přirážka činí 40% platné sazby soudního poplatku; zaokrouhlí se dolů na celé Kčs nebo, činí-li méně než l Kčs, na 50 hal. Jinak platí o této přirážce předpisy o poplatku, k němuž se vybírá.
§3.
Na úhradu poštovného ve sporech o nároky pojištěnců a důchodců (jejich rodinných příslušníků nebo pozůstalých) z národního pojištění zaplatí ústřední národní pojišťovna paušální částku, kterou koncem kalendářního roku stanoví ministr spravedlnosti v dohodě s ministry financí a sociální péče a po slyšení Ústřední národní pojišťovny, přihlížeje při tom k počtu a složitosti sporů. Stanovená částka je splatná do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí ústřední národní pojišťovně.
§ 4.,
Nedotčeny zůstávají předpisy o tom, že v trestním řízení, které se koná na veřejnou žalobu, je poštovné částí nákladů trestního řízení.
§ 5.
Ve věcech, v kterých bylo-řízení zavedeno přede dnem počátku účinnosti tohoto zákona, platí o náhradě poštovného za zásilky v soudním řízení dosavadní předpisy.
§ 6.
S výhradou ustanovení § 5 zrušují se úkon ze dne 19. prosince 1946, č. 236 Sb., o náhradě poštovného za zásilky v soudním řízení, a vládní nařízení ze dne 20. prosince 1946, č. 237 Sb., o vyměření náhrady poštovného za zásilky v soudním řízení.
§ 7.
Tento zákon nabývá účinnosti osmým dnem po vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti a financí.
Důvodová zpráva.
Zkušenosti, které praxe učinila s prováděním zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 236 Sb., o náhradě poštovného za zásilky v soudním řízeni, a vládního nařízení ze dne 20. prosince 1946, č. 237 Sb., o vyměření náhrady poštovného za zásilky v soudním řízení, nejsou uspokojivé.
Poukazuje se v prvé řadě na neúspornost, neboť taková úprava znamená především papírovou záplavu (v každé věci platební příkaz, obálka s doručným listem a stejný počet šekových vplatních lístků), a k tomu ještě přistupují v soudních kancelářích zbytečně promarněné nesčetné pracovní hodiny na manipulaci s těmito tiskopisy.
I když nehledíme k těmto dosud číselně nezachyceným, ale vskutku jistě velmi značným nákladům, lze nicméně už dnes říci, že shora uvedená úprava nesplnila naděje do ní vložené. Účelem bylo, aby justiční správa měla dostatečné prostředky k placení poštovného, až kreditování poštovného přestane a — jak bylo lze předvídat — poštovní správa bude trvat na hotovém placení — třebas ve formě nějakého paušálu. Ministerstvo spravedlnosti dalo pak zjistit výsledky prvního roku platnosti nové úpravy. Podle došlých výkazů činí v zemích českých za rok 1947 schodek 42. 9%. Schodek tento se ovšem vysvětluje tím, že
soudy platí poštovné i ve svých administrativních věcech; v trestních věcech zase je poštovné částí nákladů trestního řízení a ty se jen v málokterých případech prohlašují za dobytné.
Přitom je dnešní úprava i dost nespravedlivá. Tak na př. tam, kde strana žádá o jediný úkon, je dnešní paušál neúměrně vysoký, kdežto v jiných případech (věci konkursní a vyrovnací) neúměrně nízký. Dochází i k neobvyklým tvrdostem. Fond národní obnovy podal na př. knihovní žádost osvobozenou od poplatků podle § 14 rest. zák. a soud nemohl než žádat o zaplacení poštovného. Ministerstvo zemědělství žádalo o výpis z pozemkových knih a obdrželo pak platební příkaz na 30 Kčs poštovného. Zákon č. 236/1946 Sb. neznal výjimek a tak, protože pošta podle ustanovení zákona č. 222/1946 Sb. žádá zapravení poštovného za každou zásilku, jsou soudy nuceny žádat náhradu poštovného i od státních a veřejných úřadů, a to i tehdy, bylo-li řízení osvobozeno od soudních poplatků. Leč nelze nevidět, že i poštovní správa má na př. své vlastní poštovní výlohy a stejně tak mají takové výlohy ostatní resorty. Ani justiční správě nehradí nikdo poštovné ve věcech administrativních, když jde o styk mezi soudy a úřady. V případech shora uvedených jde
namnoze o takový styk, soudy se však přesto nemohly odchýlit od jasného znění zákona.
Úkolem nové úpravy je odstranit všechny tyto závady. Osnova vychází ze stanoviska, že poštovné za zásilky v soudním řízení třeba nyní zařadit mezi pravidelné věcné náklady justiční správy. Měly by proto být úměrně zvýšeny sazby soudních poplatků, které jsou v českých krajích upraveny nařízením č. 279/1915 ř. z. a na Slovensku zák. č. XLIII/1914 ve znění zákonů tyto předpisy měnících a doplňujících. Tyto předpisy byly však již několikrát novelovány, naposledy zák. č. 20/1948 Sb., opětovnou novelisací by se staly příliš nepřehlednými, pročež byla pro vybírání náhrady poštovného v soudním řízení zvolena forma přirážky k sazbám soudních poplatků. Podle předběžného odhadu stačí přirážka ve výši 40% platných sazeb soudních poplatků.
Zdůrazňuje se, že tato úprava je jen přechodná, neboť v dohledné době dojde k celkové reformě soudních poplatků, a v rámci takové reformy bude pak řešena i otázka náhrady poštovného za soudní zásilky.
V jednotlivostech se uvádí:
K§ 1:
Stanoví stejnou zásadu jako § l zák. č. 236/1946 Sb.
K § 2:
Ustanoveni toto především jasně vyjadřuje, že tam, kde nebude poplatkové povinnosti (na př. řízení zahájené z moci úřední), nebude ani povinnosti k placení poštovného. Této povinnosti nebude ani tam, kde straně přísluší osvobození od soudních poplatků, ať už jde o osvobození osobní (finanční prokuratura, zatímní osvobození na základě práva chudých a pod. ) nebo věcné (knihovní podání Fondu národní obnovy podle § 14 rest. zák. a pod. ). Ze znění tohoto ustanovení plyne také jasně, že, pokud zákon nestanoví jinak, jde o přirážku ke každému kolkovému poplatku, tedy na př. i k paušálnímu poplatku z konkursního a vyrovnacího řízení, úprava dosahuje pak i na trestní věci zahájené na soukromý návrh, jinak viz § 4.
Rozšíření předpisů o soudních poplatcích i na přirážku za poštovné (tedy zejména předpisů o době splatnosti, platební povinnosti, ručení, způsobu placení atd. ) neznamená žádné pracovní zatížení. Soudní kancelář už i dnes kontroluje správné zapravení kolkového poplatku, může proto zároveň kontrolovat i přirážku. Další postup je pak stejný jako při kolkové závadě (oznámení, zvýšení, vymáhání atd. ).
Navrženou novou úpravou se pak ušetří nákladné tiskopisy a zmírní pracovní zatížení nejen u soudů, nýbrž se tím zjednají veliké úlevy i pro strany. Není totiž třeba zdůrazňovat, že pro stranu, která musí podání nebo protokol stejně opatřit kolkovými známkami, neznamená už větší pracovní zatížení nalepit více kolků, kdežto dnes musí strana převzít a číst platební rozkaz, vyplnit šekový výplatní lístek, podat jej na poštu atd.
Tento způsob náhrady poštovného znamená ovšem, že příjem z přirážky nebude více příjmem justiční správy a že proto vzroste v oboru justiční správy potřeba na poštovné. Tato vyšší potřeba justiční správy bude však v podstatě vyrovnána zvýšeným příjmem finanční správy z kolkových známek.
K §3:
Toto ustanovení neznamená pro ústřední národní pojišťovnu po žádné stránce zhoršení jejího postavení, které má dnes podle § 4 věty druhé zák. č. 236/1946 Sb. ústřední národní pojišťovně se naopak poskytuje výhoda, která záleží v tom, že nebude muset platit poštovné v každé jednotlivé věci zvlášť, nýbrž učiní tak koncem kalendářního roku paušální částkou.
K§4:
Podle platných trestních řádů je poštovné už i dnes částí nákladů trestního řízení. Jsou-li proto náklady trestního řízení prohlášeny za dobytné, vybere se i poštovné, a na tom nemá být ustanovením § l nic měněno; to je vyjádřeno v tomto ustanovení.
K§5:
Vzhledem k tomu, že podle § 3 vl. nař. č. 237/ 1946 Sb. je pro stanovení výměrku ve valné většině případů rozhodný počet řadových čísel v době, kdy byla věc pravomocné ukončena, čili poštovné se dnes zpravidla hradí až dodatečně po ukončení věci, bylo třeba učinit přechodné opatření pro věci už zavedené. Nejjednodušší úpravou je, aby se v takových věcech postupovalo podle dosavadních předpisů. Jiná úprava by byla příliš složitá.
K§ 6: Zvláštního odůvodnění není třeba.
K § 7:
Vacatio legis 8 dní se odůvodňuje tím, že se strany a soud musí s novou úpravou seznámit.
účast ministra financí plyne se shora uvedeného.
Provedením tohoto zákona nevzniknou státní pokladně výdaje, které by už nebyly rozpočtově kryty, neboť — jak již shora uve-
deno — bude vyšší výdaj v kap. 8 státního rozpočtu na rok 1949 vyrovnán vyšším příjmem v kap. 25.
V Praze dne 22. března 1949.
Předseda vlády; Zápotocký v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Čepička v. r.
Státní tiskárna v Praze— 1812-49.