Národní shromáždění republiky Československé 1949.

L volební období. 2. zasedání.

250.

Zpráva

výboru kulturního

k vládnímu návrhu zákona (tisk 239)

o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací.

Kulturní výbor projednal ve své schůzi konané dne 15. března 1949 vládní návrh zákona (tisk 239) o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí s následujícími změnami a doplňky:

V § l, odst. 2 škrtá se celá věta pod písm. c) a další písmeno,, d)" mění se na,, c)" a písm. ,, e)" mění se na,, d)", písm.,, f)" se mění na písm. "e)".

V § 3, odst. l, pod č. 4 se za slovem "zájmovým" spojka "a" nahrazuje čárkou, za slovem "sociálním" se škrtá čárka a vkládají se slova "a tělovýchovným, ";

v odst. 2 na konec věty se za slovo "některých" vkládá čárka a věta pokračuje dalšími slovy "při čemž ke zřízení vydavatelského podniku je třeba zvláštního povolení ministerstva informací a osvěty. "

V § 5, odstavec l se škrtá a nahrazuje tímto novým zněním:

"(1) Napříště může krajský národní výbor udělovati oprávnění k rozšiřování neperiodických publikací (dále jen "oprávnění k rozšiřování") jen právnickým nebo fysickým osobám podle dalších ustanovení. "

V § 6, se prvé slovo "Oprávnění" nahrazuje slovy "Pokud jde o osoby fysické, mohou oprávnění" a slovo "mohou" v prvé řádce se škrtá.

V § 9 se škrtá označení odstavce "l" a odstavec 2 se celý vypouští.

Paragraf 10 se škrtá a nahrazuje následujícím zněním:

§ 10. Zvláštní ustanovení.

(1) Ministerstvo informací a osvěty může uložit osobám, jejichž vydavatelské oprávnění nebo oprávnění k rozšiřování zaniklo, aby mu ohlásily veškeré věci, které sloužily nebo byly určeny k provozu podniku, zejména zásoby knih, papíru a jiného materiálu, osobám, které měly vydavatelské oprávnění, může také uložit, aby mu ohlásily své nakladatelské smlouvy.

(2) Ministerstvo informací a osvěty může učinit stran ohlášených věcí a smluv vhodná opatření, zejména může zakázat, aby s nimi oprávněná osoba nakládala buď vůbec nebo určitým způsobem a může zařídit, aby byly přenechány osobám jiným.

(3) Nařídí — li ministerstvo informací a osvěty, aby nakladatelská smlouva přešla na osobu, která má vydavatelské oprávnění podle tohoto zákona, vstupuje nabyvatel do práv a závazků z takové smlouvy vůči zadavateli a je povinen poskytnout dřívějšímu oprávněnému přiměřenou náhradu za náklady, které mu z plnění smlouvy vzešly a nejsou vyrovnány užitkem jejž mu plnění smlouvy přineslo.

(4) Nařídí-li ministerstvo informací a osvěty, aby věci, které sloužily nebo byly určeny k provozu podniku, byly přenechány jiné osobě, je nabyvatel povinen dáti dosavadnímu oprávněnému náhradu v mezích platných cenových

předpisů, nejvýše však ve výši pořizovací ceny. (5) Pokud není v odstavcích 3 a 4 stanoveno jinak, nevzniká z opatření ministerstva informací a osvěty podle odstavce 2 nárok na náhradu.

V Praze dne 15. března 1949.

Koubek v. r.,

předseda.

Dr. Valouch v. r., zpravodaj.

Zákon

ze dne 1949

o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikaci

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Knihy, hudebniny a jiné neperiodické publikace.

(1) Knihami, hudebninami a jinými neperiodickými publikacemi podle tohoto zákona jsou veškeré rozmnoženiny dél literárních, hudebních, výtvarných a fotografických, určené k rozšiřování, nehledíc k jejich rozsahu, účelu nebo stupni hodnoty. Za neperiodické publikace se však považují i publikace, které vycházejí pravidelně nebo nepravidelně v obdobích nejméně jednoročních a díla, vydávaná po částech, tvoří-li části obsahově celek.

(2) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na rozmnoženiny:

a) kinematografické,

b) fonografické,

c) sloužící volebním účelům, pokud se jejich obsah omezuje jen na údaje potřebné k volbě,

d) sloužící úřední potřebě státních nebo jiných veřejných orgánů v mezích jejich úřední působnosti nebo vnitřní nebo odbytové potřebě fysických nebo právnických osob (stanovy spolků, organisační řády, podnikové směrnice, oběžníky, vzorce, ceníky, programy, vývěsky a pod. ), pokud nemají ráz díla literárního nebo uměleckého,

e) sloužící společenskému a rodinnému životu (pozvánky, navštívenky, rodinná oznámení a pod. ), pokud nemají ráz díla literárního nebo uměleckého.

Vydávání neperiodických publikaci § 2. "

(1) Ministerstvo informací a osvěty stár noví každoročně na podkladě návrhu, vypracovaného ústřední ediční radou (§8) plán pro vydávání neperiodických publikací a řídí jejich vydávání. Přitom postupuje, jde-li o odborné neperiodické publikace, v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

(2) Vydavatelé (§ 3) jsou povinni říditi se při své vydavatelské činnosti plánem podle odstavce 1.

§ 3.

(1) Ministerstvo informací a osvěty může po slyšení ústřední ediční rady a, jde-li o vydávání odborných neperiodických publikací, v dohodě se zúčastněným ministerstvem uděliti oprávnění vydávati neperiodické publikace (dále jen "vydavatelské oprávnění"):

1. státním orgánům, ústavům, fondům, podnikům a zařízením,

2. politickým stranám zastoupeným v Národním shromáždění,

3. jednotné odborové organisaci,

4. vrcholným organisacím kulturním, hospodářským, zájmovým, sociálním a tělovýchovným,

5. národním a komunálním podnikům, jakož i podnikům oprávněným k provozování zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství,

6. družstvům a spolkům, které podle stanov mohou šířiti díla v § l, odst. l uvedená.

(2) Vydavatelské oprávnění se může týkati všech neperiodických publikací nebo jen některých, při čemž ke zřízení vydavatelského podniku je třeba zvláštního povolení ministerstva informací a osvěty.

Rozšiřování neperiodických publikací.

§ 4.

Ministerstvo informací a osvěty řídí rozšiřování neperiodických publikací domácího i cizího původu.

§ 5.

(1) Napříště může krajský národní výbor udělovati oprávnění k rozšiřování neperiodických publikací (dále jen "oprávnění k rozšiřování") jen právnickým nebo fysickým osobám podle dalších ustanovení.

(2) Osoba, které bylo uděleno vydavatelské oprávnění (§ 3, odst. 1), je oprávněna k rozšiřování jí vydaných neperiodických publikací.

§ 6.

Pokud jde o osoby fysické, mohou oprávnění k rozšiřování nabýti jen českoslovenští občané, kteří dosáhli 21. roku věku, nejsou vyloučeni ze zápisu do stálých voličských seznamů a mají způsobilost pro řádný výkon oprávnění. Při udílení oprávnění budiž vždy přihlíženo k místní kulturní a hospodářské potřebě.

§ 7.

K rozšiřování neperiodických publikací kulturně politického obsahu a rozšiřování učebnic, školních textů a jiných školních neperiodických publikací podle tohoto zákona, schválených ministrem školství, věd a umění, není zapotřebí oprávnění k rozšiřování (§ 5). Ministerstvo informací a osvěty určí, které neperiodické publikace jest pokládati za publikace kulturně politického obsahu.

§ 8. ústřední ediční rada.

(1) Ministr informací a osvěty zřídí ústřední ediční radu, která se skládá z Národní ediční rady české při ministerstvu informací a osvěty a Národní ediční rady slovenské při pověřenectvu informací a osvěty, jako iniciativní a poradní sbory ve věcech neperiodických publikací.

(2) Předpisy o organisaci, jednání a usnášení ústřední ediční rady a jejích národních složek upraví organizační a jednací řád, který vydá ministerstvo informací a osvěty.

§ 9.

Přechodná ustanovení.

Orgány, organisace a právnické osoby, uvedené v § 3, odst. l, které dosud byly oprávněny vydávati neperiodické publikace, mohou požádati do 15 dnů ode dne počátku účinnosti zákona o udělení oprávnění (§3), jinak jejich oprávnění zanikají. Do vyřízení žádosti mohou v mezích dosavadních oprávnění neperiodické publikace dále vydávati a vydavatelský podnik dále provozovati podle ustanovení tohoto zákona. Ostatní oprávnění k vydávání neperiodických publikací a k provozování vydavatelských podniků (nakladatelství) podle živnostenského řádu (živnostenského zákona) nebo podle jiných ustanovení zanikají.

§ 10. Zvláštní ustanovení.

(1) Ministerstvo informací a osvěty může uložit osobám, jejichž vydavatelské oprávnění nebo oprávnění k rozšiřování zaniklo, aby mu ohlásily veškeré věci, které sloužily nebo byly určeny k provozu podniku, zejména zásoby knih, papíru a jiného materiálu, osobám, které měly vydavatelské oprávnění, může také uložit, aby mu ohlásily své nakladatelské smlouvy.

(2) Ministerstvo informací a osvěty může učinit stran ohlášených věcí a smluv vhodná opatření, zejména může zakázat, aby s nimi oprávněná osoba nakládala buď vůbec nebo určitým způsobem a může zařídit, aby byly přenechány osobám jiným.

(3) Nařídí — li ministerstvo informací a osvěty, aby nakladatelská smlouva přešla na osobu, která má vydavatelské oprávnění podle tohoto zákona, vstupuje nabyvatel do práv a závazků z takové smlouvy vůči zadavateli a je povinen poskytnout dřívějšímu oprávněnému přiměřenou náhradu za náklady, které mu z plnění smlouvy vzešly a nejsou vyrovnány užitkem jejž mu plnění smlouvy přineslo.

(4) Nařídí — li ministerstvo informací a osvěty, aby věci, které sloužily nebo byly určeny k provozu podniku, byly přenechány jiné osobě, je nabyvatel povinen dáti dosavadnímu oprávněnému náhradu v mezích platných cenových předpisů, nejvýše však ve výši pořizovací ceny.

(5) Pokud není v odstavcích 3 a 4 stanoveno jinak, nevzniká z opatření ministerstva informací a osvěty podle odstavce 2 nárok na náhradu.

§11.

Trestní ustanovení.

(1) Kdo nemaje k tomu oprávnění podle tohoto zákona vydává neperiodické publikace, trestá se, nejde-li o čin přísněji trestný, za správní přestupek vězením do 6 měsíců nebo pokutou do 100. 000 Kčs, nebo oběma těmito tresty. Pro případ nedobytnosti pokuty se vyměří náhradní trest vězení podle míry zavinění do 6 měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu činiti více než 6 měsíců.

(2) Kdo nemaje k tomu oprávnění podle tohoto zákona rozšiřuje neperiodické publikace nebo kdo jedná proti opatření, vydanému podle §§ 2, 4 nebo 10, trestá se, nejde-li o čin přísněji trestný, za správní přestupek pokutou do 50. 000 Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty se vyměří náhradní trest vězení podle míry zavinění do 3 měsíců.

(3) Podle ustanovení předchozích odstavců se trestá i ten, kdo jednání tam uvedená jakkoli umožní nebo podporuje.

(4) Okresní národní výbor vysloví trestním nálezem, že neperiodické publikace, neoprávněně vydané nebo rozšiřované, nalézající se u pachatele, propadají ve prospěch státu, pokud k nim třetí osoby v dobré víře nenabyly práv.

(5) Okresní národní výbor může též v trestním nálezu vysloviti zánik vydavatelského oprávnění nebo oprávnění k rozšiřování, a to i tehdy, byla-li odsouzena pro čin trestný podle tohoto zákona osoba, která je podle zákona, stanov nebo smlouvy oprávněna zastupovati právnickou osobu, byl-li čin spáchán v souvislosti s výkonem funkce odsouzené osoby.

Závěrečná ustanovení. § 12.

Nedotčeny zůstávají předpisy, podle nichž jiné úřady nebo orgány vykonávají působnost ve věcech neperiodických publikací, zejména pokud jde o veřejnou bezpečnost a mravnost, veřejný klid a pořádek, jakož i o působnost ve věcech trestních.

§ 13.

Zákon ze dne 10. července 1933, č. 126 Sb., kterým se mění a doplňují tiskové zákony, se mění a doplňuje takto:

1. Ustanovení § l, odst. l zní:

"(1) Bezplatně rozdíleti tiskopisy nebo je prodávati dům od domu, na veřejných místech a ve veřejných místnostech (kolportovati) je dovoleno. "

2. Ustanovení § l, odst. 3 zní:

"(3) Kolportovati tiskopisy, které nejsou opatřeny povinnými údaji (§ 9 býv. tisk. zák., § 5 býv. uh. tisk. zák. ), je zakázáno. "

§ 14.

Na vydávání a rozšiřování neperiodických publikací se nevztahují ustanovení § 56, odst. 4 a 5 živnostenského řádu, § 72, odst. 4 a 5 živnostenského zákona, §§ 3 a 4 zákona o tisku ze dne 17. prosince 1862, č. 6 z r. 1863 ř. z., § 3, odst. 3 až 5 zák. č. 126/1933 Sb. a předpisy o omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikání.

§ 15.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr informací a osvěty v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Státni tiskárna v Praze. — 1482-49.