Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období. 2. zasedání.

246.

Zpráva

výboru sociálně — politického a zdravotnického

o vládním nařízení ze dne 6. ledna 1949, č. 16 Sb.,

kterým se upravují některé nároky zaměstnaných důchodců

v počátečním období pětiletého hospodářského plánu.

Sociálně — politický a zdravotnický výbor pro jednal ve své schůzi konané dne 15. února 1949 vládní nařízeni ze dne 6. ledna 1949, č. 16 Sb., kterým se upravují některé nároky zaměstnaných důchodců v počátečním období pětiletého hospodářského plánu rozvoje československé republiky vydané podle § 42, odst. l zák. č. 241/1948 Sb. a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění jeho schválení.

K vládnímu nařízení výbor sociálně — politický a zdravotnický uvádí:

Kritický nedostatek pracovních sil, jaký by! na počátku provádění dvouletého hospodářského plánu, vedl k tomu, že bylo nutno do pracovního procesu zařadit všechny práce schopné osoby, mezi jinými též práce schopné důchodce. Zákon ze dne 9. května 1947 o některých opa třeních k provedení národní mobilisace pracovních sil zajišťoval důchodcům veřejnoprávního sociálního pojištění stejně jako poživatelům veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů, kteří uposlechli výzvy vlády a se začlenili znovu do práce, po dobu provádění dvouletého hospodářského plánu jejich plný nezkrácený důchod. Účinnost tohoto zákona skončila dne 31. prosince 1948.

Také v počátečním období pětiletého plánu bude práce důchodců platnou pomocí hospo-

dářství. Je však třeba vzíti zřetel na nynější situaci. Nedostatek pracovníků se pociťuje jen v některých t. zv. opomíjených oborech a to ještě jen při některých druzích prací, zvláště při pracích manuelních. Není proto nutno výhodu zajištěnou důchodcům v dvouletém hospodářském plánu, která hospodářsky beztoho nebyla trvale únosná, dále poskytovat. Na druhé straně je třeba předejít poruchám, jež by mohly nastat ve výrobě náhlým odchodem těch důchodců, kteří jsou na svých pracovních místech nepostradatelní, jako na př. v hutích nebo v textilní výrobě.

Těmto potřebám slouží nařízení schválené vládou ze dne 6. ledna 1949, publikované pod č. 16 zel dne 31. ledna 1949 ve Sbírce zákonů republiky československé.

Vládní nařízení zachovává v § l, odst. l nezkrácený důchod jen t. zv. starým důchodcům, t. j. těm, kteří po získání nároků na důchod z veřejnoprávního sociálního pojištění před 1. říjnem 1948 byli jako důchodci aspoň 6 měsíců zaměstnáni a v zaměstnání pokračuji. Doba 6 měsíců byla stanovena tak, aby výhoda platila jen pro ty zaměstnance — důchodce, kteří v zaměstnání po nápadu důchodu prokázali určitou stálost. Těchto 6 měsíců muselo býti odpracováno v době od 1. září 1946 do 30. září

1948, kterážto doba byla stanovena se zřetelem na výzvu vlády z července 1946, aby se všichni zapojili do budovatelského úsilí k plnění dvou letého budovatelského plánu.

Odstavec 2 nařízení dává ministerstvu sociální péče možnost stanoviti, aby podle potřeb pětiletého plánu nezanikl nebo nebyl krácen důchod ostatním důchodcům, na něž se odstavec l nevztahuje, pokud konají určité práce v některých opomíjených oborech.

Obdobná úprava platí pro příjemce veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů.

Ostavec 4 má po dobu pětiletého hospodářského plánu ve prospěch zaměstnanců odstraniti pochybnosti, které mohou vzniknouti o otázce, zda úrazový důchod je podroben krácení podle § 92, odst. 3 zákona č. 99/1948 Sb.

Odstavec 5 nepřiznává důchodcům, jimž se zachovává nezkrácený důchod, nárok na ne mocenské a to proto, že jejich důchod jim nahrazuje jejich ušlý výdělek. Je nežádoucí, aby

důchodce, když nepracuje, pobíral přitom dvojí — zaměstnanec, na něhož se vztahuje zákon č. 154/1934 Sb. o soukromých zaměstnancích, případně i trojí — požitky.

Vládní nařízení vychází, jak shora uvedeno, jednak ze změněné hospodářské situace, jednak ze zkušeností, získaných ze dvouletého hospodářského plánu. Zaměstnanci se hlásili o starobní nebo invalidní důchod již s úmyslem, že budou dále zaměstnáni. Získavše důchod stali se nezávislými na svém výdělku a jejich pracovní výkonnost poklesla, což se nepř. znivě od ráželo v pracovní morálce osazenstva, když se vedle sebe vytvořily dvě kategorie zaměstnanců, jedna plně výkonná s normálním výdělkem, druhá méně výkonná s dvojím příjmem.

Pro omezení okruhu osob, na nějž se vztahuje ochrana důchodu, mluví konečně to, že po nabytí účinnosti zákona č. 99/1948 Sb. o národním pojištění byly dřívější nízké důchody všeobecně podstatně zvýšeny, takže sociální ohledy nejsou naléhavé.

V Praze dne 15. února 1949.

Vojanec v. r.,

místopředseda

Mátl v. r., zpravodaj.

Státní tiskárna v Praze — 1277-49