Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období. 2. zasedání.

244.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1949

o zrušení sirotčích pokladen.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Přípravná opatření ke zrušení sirotčích pokladen.

§ 1.

(O Hypotékami pohledávky sirotčích pokladen s příslušenstvím přecházejí dnem 1. ledna 1950 za úhradu na okresní spořitelny a záložny, po případě na spořitelny a záložny (dále jen "peněžní ústavy") v sídlech příslušných okresních soudů; ministerstvo financí může ze závažných organisačních důvodů, zejména není-li v sídle soudu hlavní závod peněžního ústavu, stanoviti vyhláškou v Úředním listě republiky československé, že hypotékami pohledávky sirotčí pokladny přecházejí na peněžní ústav v jiném místě.

(2) Výše úhrady za hypotékami pohledávku a způsob jejího splacení se určí dohodou mezi sirotčí pokladnou a peněžním ústavem. Nedojde-li k dohodě, rozhodne předseda příslušného krajského soudu v dohodě s ústřední radou družstev.

(3) Přechod hypotekárních pohledávek podle odstavce 1 se zapíše ve veřejných knihách na návrh předsedy příslušného krajského soudu s poukazem na tento zákon. Knihovní zápisy jsou osvobozeny od poplatků.

§ 2.

Hotovosti soudních chráněnou uložené v sirotčích pokladnách se od 1. ledna 1950 neúrokují.

§ 3.

Sirotčí pokladny si napříště nesmějí mezi sebou poskytovati zápůjčky.

§ 4.

Ministr spravedlnosti může v dohodě s ministrem financí slučovati sirotčí pokladny, které mají sídlo v obvodě téhož krajského soudu.

Postupné zrušení sirotčích

pokladen.

§ 5.

Ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem financí zruší postupně sirotčí pokladny, jakmile to bude odůvodněno hospodářskými poměry jednotlivých sirotčích pokladen a stavem jejich jmění, nejpozději však do 31. prosince 1955.

§ 6.

(1) Pohledávky proti sirotčí pokladně, které budou uplatňovány po jejím zrušení, se uhradí ze správních přebytků (reservních fondů) hromadně spravovaných (§ 12, odst. 2 zákona ze dne 16. října 1946, č. 193 Sb., o úpravě některých poměrů sirotčích pokladen).

(2) Hotovosti soudních chráněnců, které byly uloženy u zrušené sirotčí pokladny, se převedou na samostatné vkladové účty jako jednotlivá soudní deposita.

§ 7.

Po zrušení všech sirotčích pokladen připadnou správní přebytky (§ 6, odst. 1) státu, a to dnem, který stanoví ministr financí; po jich odvedení státní pokladně přecházejí závazky zrušených sirotčích pokladen na stát.

Ustanovení závěrečná. § 8.

Počínajíc rokem 1950 bude z čistých správních přebytků sirotčích pokladen každoročně až do dne, kdy připadnou státu (§ 7), odvedena do státní pokladny částka, kterou určí pro běžný rok ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem financí.

§ 9.

Po zrušení všech sirotčích pokladen budou výnosy zdrojů uvedených v § 7, odst. 3 zákona č. 193/1946 Sb. odváděny státní pokladně.

§ 10.

Dnem vyhlášení tohoto zákona se zrušuje ustanovení § 1, odst. 2 zákona č. 193/1946 Sb. a dnem 31. prosince 1949 ustanovení jeho § 7, odst. 1 a 2.

§11.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v krajích českých; provede jej ministr spravednosti v dohodě s ministrem financí.

Důvodová zpráva.

I. Změny v hospodaření sirotčích pokladen byly naposled provedeny zákonem ze dne 16. října 1946, č. 193 Sb. o úpravě některých poměrů sirotčích pokladen. Další ukládání hotovostí soudních chráněnců do sirotčích pokladen a poskytování hypotekárních zápůjček těmito pokladnami bylo zastaveno již vl. nařízením z 31. prosince 1942, č. 423 Sb., a to dnem 1. ledna 1943. Zákon č. 193/1946 Sb. tento stav převzal, takže nové hotovosti chráněnců, až na nepatrný počet případů podle § 1, odst. 2 téhož zákona, nejsou již přijímány. Naproti tomu se proplácejí soudním chráněncům při jich odbavování jejich pohledávky, takže se sirotčí pokladny nacházejí v likvidaci vlastně již nyní. Pro výplaty soudním chráněncům bylo užito zprvu běžných hotovostí na šekových účtech a vkladů sirotčích pokladen u peněžních ústavů, brzy však bylo nutno přistoupiti k postupnému prodeji cenných papírů.

II. Stav jmění sirotčích pokladen je zjišťován v závěrkách sestavovaných berními úřady a censurovaných účtárnami zemských soudů, od 1. ledna 1949 pak účtárnou ministerstva spravedlnosti (§ 128 zákona č. 319/1948 Sb). Podle přehledných výkazů aktiv a pasiv sirotčích pokladen za rok 1947 jsou hlavní součásti jmění sirotčích pokladen v hrubých číslicích tyto:

Cenné papíry v nom. hodnotě 57, 316. 000 Kčs, hypotékami zápůjčky okrouhle 86, 000. 000 Kčs, úsporné vklady a hotovosti okrouhle 38, 800. 000 Kčs a pohledávky chráněnců 189, 199. 000 Kčs. Celková hodnota cenných papírů se sníží o říšskoněmecké papíry nom. 2, 062. 400 M, které byly sirotčím pokladnám vnuceny za okupace. Mimo to bylo v roce 1948 k získání hotovostí odprodáno okrouhle nom. 41, 000. 000 Kčs cenných papírů. V uvedených sumách se nepřihlíží k několika sirotčím pokladnám na Těšínsku, jejichž finanční stav nutno vzhledem k válečným událostem rekonstruovat.

III. Ze stavu sirotčích pokladen, jak je vylíčen, je zřejmé, že bude v dohledné době nezbytné realisovat další aktiva sirotčích pokladen, především jejich hypotékami zápůjčky. Bylo by velmi obtížné a zdlouhavé, jestliže by měly být o převodu hypotekárních pohledávek sjednávány jednotlivé smlouvy mezi sirotčími pokladnami a peněžními ústavy. Ježto není pochyby, že je nejvhodnější, aby byly převedeny na místní ústavy lidového peněžnictví podle zákona z 20. července 1948, č. 181 Sb., doporučuje se provésti převod zákonem.

IV. Po převodu hypoték zbudou ve jmění jednotlivých sirotčích pokladen převážně jen hotové prostředky a aktiva snadněji realisovatelná, takže postupná likvidace bude značně usnadněna. Vzhledem k tomu, že se hotovosti chráněnců do sirotčích pokladen nepřijímají již od 1. ledna 1943, uplynuly by poslední termíny splatností pohledávek chráněnců při dosavadním věku zletilosti průběhem roku 1963. Není však důvodu, aby bylo až do té doby sečkáváno se zrušením sirotčích pokladen, pokud ostatní finanční poměry té či oné sirotčí pokladny budou vypořádány a pokud nezbude příliš veliký počet pohledávek soudních chráněnců. Naproti tomu se nedoporučuje, aby byly sirotčí pokladny zrušovány předčasně, ježto pod vlivem válečných událostí je třeba vyřešit případy dubiosních aktiv, po př. rekonstruovat stav účetních pomůcek. Jako nejzazší lhůta ke zrušení sirotčích pokladen se proto stanoví rok 1955. možno však očekávat, že po přechodu hypotekárních zápůjček na okresní spořitelny a záložny, po vypořádání úhrady a po prodeji zbývajících cenných papírů sirotčích pokladen bude možno většinu sirotčích pokladen zrušit již dříve. K tomu se dává ministrům spravedlnosti a financí zákonné zmocnění. V mezidobí může dojít k situacím, kdy ze závažných důvodů, zejména za účelem zjednodušení agendy berních úřadů bude výhodné sloučit některé sirotčí pokladny,

a to ještě v době, kdy tu nebudou předpoklady pro jich zrušení; také k tomu se dává zákonné zmocnění.

V. Po zrušení sirotčí pokladny se mohou vyskytnout i ojedinělé případy, kdy bývalí zákonní chráněnci budou požadovati zaplacení pohledávky, která z různých důvodů, zejména pro válečné události, není v evidenci sirotčí pokladny. Tyto pohledávky budou uhrazeny z čistých správních přebytků sirotčích pokladen hromadně spravovaných.

VI. K jednotlivým ustanovením:

K § 1:

Zmocnění ministra financí, aby stanovil k převzetí hypotekárních zápůjček sirotčí pokladny jiný ústav lidového peněžnictví se vkládá do zákona vzhledem k tomu, že při provádění organisace peněžnictví podle zákona č. 181/1947 Sb. může dojíti k situaci, kdy bude takové odchylné opatření nutné.

Hodnota hypotekárních pohledávek sirotčí pokladny může být v důsledku válečných událostí snížená nebo pochybná. Je proto třeba připustit dohodu o výši této úhrady a dát možnost vyvolat podle potřeby rozhodnutí vyšších orgánů. Přivzetí ústřední rady družstev k spolurozhodování je odůvodněno ustanovením § 52 zákona č. 181/1948 Sb. a § 16 zákona č. 187/1948 Sb. úhrada nebude požadována v hotovosti, nýbrž bude zpravidla uložena na vkladní knížku téhož peněžního ústavu a vybírána jen postupně, jak toho bude potřeba k odbavování soudních chráněnců. úhrada bude peněžním ústavem poskytnuta po ukončeném šetření a projednání věci, vždy ovšem a valutou k 1. lednu 1950.

K § 2:

Vklady soudních chráněnců z doby před 1. listopadem 1945, uložené u peněžních ústavů, tedy jako individuální deposita, jsou vázány podle ustanovení dekretu č. 91/1945 Sb.; vklady ty nejsou úrokovány. Naproti tomu jsou hotovosti soudních chráněnců v sirotčích pokladnách nyní zúročeny 1/2 %, ač při odbavení soudního chráněnce není přípustná výplata jeho pohledávky z doby před 1. listopadem 1945 ve volné měně, nýbrž se může odbavení provésti jen převodem na vázaný vkladový účet (§ 15, odst. 2 cit. dekretu). Pokud jde o zúročení, je tu tedy nepoměr mezi oběma skupinami soudních chráněnců a je proto odůvodněno, aby od úrokování hotovostí v sirotčích pokladnách bylo umístěno.

K § 3:

Tak zv. vzájemné zápůjčky sirotčích pokladen byly poskytovány mezi sirotčími pokladnami navzájem při nedostatku hotovostí. Ježto nyní je o hotovosti postaráno v Soustředěném reservním fondu sirotčích pokladen, z něhož se mohou poskytovat bezúročné zálohy, doporučuje se odstranit přípustnost vzájemných zápůjček.

K § 4:

Zákonné zmocnění k slučování sirotčích pokladen v obvodu téhož krajského soudu je odůvodněno zejména změnami v organisaci soudů a finančních úřadů a žádoucím zjednodušením agendy berních úřadů, které vedou účetní a pokladní agendu sirotčích pokladen.

K § 5:

Hospodářské poměry jednotlivých sirotčích pokladen nejsou stejné. U některých sirotčích pokladen, zvláště u těch, u kterých se vyskytnou dubiosní položky nebo u těch, u kterých je nutno rekonstruovat stavy aktiv a pasiv, vyžádá si likvidace delší doby. Proto se počítá s postupným zrušováním sirotčích pokladen a stanoví se rok 1955 jako konečná lhůta pro zrušení všech sirotčích pokladen.

K § 6:

čisté správní přebytky sirotčích pokladen mohou býti podle § 12, odst. 2 zákona č. 193/ 1946 Sb. hromaděny v t. zv. soustředěných reservních fondech sirotčích pokladen u zemských soudů. Vzhledem ke zrušení zemských soudů by byly tyto fondy sloučený opatřením ministrů spravedlnosti a financí podle § 12, odst. 2, věty 2 téhož zákona v jediný Soustředěný reservní fond sirotčích pokladen. Čisté správní přebytky hromaděné ve fondu jsou společným jměním všech sirotčích pokladen, fond tedy není právnickou osobou. Z těchto čistých správních přebytků, k nimž ovšem náleží odvésti i likvidační přebytky zkušených sirotčích pokladen, bude nutno uhradit závazky sirotčí pokladny, které po př. vyjdou najevo teprve po jejím zrušení. Může se tak státi zejména ve zmíněných případech, kdy bylo nutno stav aktiv a pasiv a tedy i stav účetních pomůcek v důsledku válečných událostí obnovovat. Při zrušení jednotlivých sirotčích pokladen musí ovšem býti učiněno též potřebné opatření o zbývajících pohledávkách soudních chráněnců, aby mohla býti likvidace zcela ukončena. Nejvhodnějším a nejrychlejším opatřením bude převod hotovostí na vkladní knížky (vkladové účty) u peněžního ústavu.

K § 7:

Po zrušení všech sirotčích pokladen připadnou zbývající čisté správní přebytky, nahromaděné v Soustředěném reservním fondu, státu; zároveň přejímá stát závazky sirotčích pokladen. Podle závěrek sirotčích pokladen za rok 1947 činí reservní fondy sirotčích pokladen úhrnem více než 34 miliony Kčs. Závazků, které nejsou v evidenci sirotčích pokladen, může naproti tomu pravděpodobně býti jen zcela nepatrný počet.

K § 8:

Vzhledem ke značné výši reservních fondů sirotčích pokladen není nutné vyčkávati až do úplného zrušení všech sirotčích pokladen, pokud jde o odvádění přiměřených částí reservních fondů státní pokladně. Proto se ministrům spravedlnosti a financí ponechává, aby stanovili částku, která v běžném roce má býti odevzdána státní pokladně.

K § 9:

Podle § 7, odst. 3, zákona č. 193/1946 Sb. se do Soustředěného reservního fondu sirotčích pokladen odvádí výnos soudních deposit uložených hromadně na vkladní knížky soudů nebo na běžné účty soudů u spořitelen a výnos dávky z odměn správců konkursní podstaty a vyrovnacích správců. Pro dobu po zrušení sirotčích pokladen a po odvedení čistých správních přebytků státní pokladně třeba učinit opatření, aby také tyto výnosy byly napříště odváděny státní pokladně.

K §10:

Podle § l, odst. 2 zákona č. 193/1946 Sb. bylo přípustné, aby výjimečně byla přijata do sirotčí pokladny nová hotovost zákonného chráněnce, který v ní již má starší hotovost. Ježto se pohledávky soudních chráněnců z doby před 1. listopadem 1945 při odbavování poukazují jen převodem na vázané vkladové účty a ježto by v případě nových vkladů (ve volná měně) bylo potřebí dvojího opatření a dále i proto, že se hotovosti chráněnců v sirotčích pokladnách nebudou od 1. ledna 1950 již úrokovat, je účelné, aby přípustnost přijímání nových hotovostí byla zrušena. O převedení vkladů ve volné měně na samostatná deposita (vkladní knížky), dostačí opatření administrativní.

Ustanovení § 7, odst. l a 2 zákona č. 193/ 1946 Sb. se zrušuji teprve dnem 31. prosince 1949, ježto se pomýšlí ještě v roce 1949 použíti výnosu kvóty celkových čistých správních přebytku sirotčích pokladen k věnováním na účely péče o mládež, kdežto v letech dalších bude možno poskytovati podobné příspěvky již jen z rozpočtových prostředků ministerstva sociální péče.

K § 11:

Platnost zákona se nevztahuje na Slovensko, ježto likvidace sirotčích pokladen tam byla provedena již vl. nařízením z 15. prosince 1925, č. 261 Sb., vydaným podle § 9 zákona z 20. prosince 1922, č. 391 Sb.

VII. Provedení zákona si nevyžádá finančních prostředků ze státní pokladny. Poplatková osvobození podle § l je zcela uhrazeno částečnými odvody z reservních fondů podle § 8.

V Praze dne 22. února 1949.

Předseda vlády: Zápotocký v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr. Čepička v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 1177-49.