Národní shromáždění republiky Československé 1949.
L volební období. 2. zasedání.
220.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1949
o započtení příjmů ze soukromé výdělečné činnosti na doplatky služebních příjmů a odpočivných platů některých veřejných zaměstnanců.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Vznikl-li veřejnému zaměstnanci, který byl v době mezi 5. květnem 1945 a 8. srpnem 1948 odstraněn z výkonu činné služby z důvodů ochrany nebo zabezpečení lidově demokratického zřízení nebo očisty veřejného života anebo z jiných veřejných zájmů nebo který nebyl pro některý z těchto důvodů v uvedené době k výkonu činné služby připuštěn, nárok na doplatek služebních příjmů, snižuje se tento nárok o úhrn příjmů, kterých veřejný zaměstnanec dosáhl tím, že se v době, kdy byl mimo veřejnou činnou službu, věnoval soukromé výdělečné činnosti.
(2) Odstraněním z výkonu činné služby podle odstavce l se rozumějí nejen suspense nebo dání na dovolenou s čekatelným, ale též jakékoliv jiné opatření, mající obdobný účel, i když nemělo předepsaných formálních náležitostí.
(3) Příjmem ze služebního poměru podle odstavce l se rozumí čistý služební plat (příjem jemu odpovídající) a z ostatních služebních příjmů ty, jež jsou vázány na skutečný výkon služby.
(4) Do úhrnu příjmů ze soukromé výdělečné
činnosti podle odstavce l buďtež zahrnuty ne-
•2
jen jakkoliv označené čisté příjmy peněžité (odměny, remunerace, provise a pod. ), ale i příjmy naturální a výhody poskytnuté za vykonané služby místo hotové úplaty, a to v obecné hodnotě platné v rozhodné době.
§ 2.
(1) Veřejní zaměstnanci, kterým vznikl nárok podle § l, odst. l, jsou povinni na úřední výzvu oznámiti do 60 dnů výši příjmů, kterých dosáhli ze soukromé výdělečné činnosti, po případě předložiti v téže lhůtě prohlášení o tom, že za dobu, kdy byli mimo činnou službu, žádných soukromých výdělečných příjmů neměli.
(2) Ustanovení odstavce l platí obdobně pro veřejné zaměstnance, kteří byli z důvodů uvedených v § l, odst. l nejdříve mimo činnou službu a byli poté z jakýchkoliv příčin přeloženi do výslužby.
§ 3.
(1) Nesprávné údaje v oznámení nebo prohlášení učiněném podle § 2 se stíhají bez újmy případného soudního trestního řízení disciplinárně (kárně).
(2) Neučiní-li zaměstnanec, na něhož se vztahuje ustanovení § l, odst. l, oznámení nebo prohlášení podle § 2 ve stanovené lhůtě, má se za to, že se jeho příjmy ze soukromé výdělečné činnosti za dobu, kdy činnou službu nevykonával, rovnaly služebním příjmům, které by mu jinak v rozhodné době příslušely. Na tento následek zmeškání zákonné lhůty budiž zaměstnanec v úřední výzvě podle § 2, odst. l výslovně upozorněn.
(3) V případech hodných zvláštního zřetele může osobní úřad (poslední osobní úřad) prominouti účinky spojené se zmeškáním lhůty podle odstavce 2.
§ 4.
(1) Byla-li veřejnému zaměstnanci vyplacena částka převyšující doplatek, který mu přísluší podle § l, odst. l, budiž mu rozdíl (přeplatek) sražen z jeho služebního nebo odpočivného platu. Zaměstnanci mohou býti povoleny přiměřené měsíční splátky, avšak jen tak, aby přeplatek byl splacen nejdéle do 3 roků ode dne vyhlášení tohoto zákona,
(2) V případech hodných zvláštního zřetele může ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí, u zaměstnanců svazků lidové správy krajský národní výbor, upustiti zcela nebo zčásti od vymáhání přeplatků podle odstavce 1.
§ 5.
Veřejnými zaměstnanci podle tohoto zákona se rozumějí:
a) zaměstnanci státu,
b) zaměstnanci svazků lidové správy a jiných veřejnoprávních korporací nebo nadací,
c) zaměstnanci ústavů, podniků, fondů nebo zařízení, jež náležejí subjektům uvedeným pod písm. a) a b) nebo jsou jimi spravovány,
d) zaměstnanci, na něž se vztahuje učitelský zákon,
e) duchovní církví a náboženských společností státem uznaných, po případě recipovaných, pokud jim přísluší nárok na státní příspěvek (kongruu),
f) profesoři a učitelé diecésních učilišť theologických podle § 211 platového zákona.
§ 6.
(1) Tento zákon platí přiměřeně pro bývalé veřejné zaměstnance, dále pro případy, kdy veřejnému zaměstnanci, který byl mimo veřejnou službu v době vyznačené v § l, odst. l, vznikne nárok na doplatky až za účinnosti tohoto zákona a pro případy, Tedy bude veřejný zaměstnanec odstraněn z činné služby z důvodů vyznačených v § l, odst. l za účinnosti tohoto zákona.
(2) U bývalých zaměstnanců učiní potřebné opatření podle tohoto zákona jejich poslední osobní úřad. Pokud zjištěný přeplatek (§ 4, odst. 1) nebude vrácen ve stanovené lhůtě, zařídí poslední osobní úřad jeho vymáhání na bývalém zaměstnanci.
§ 7.
Rozhodnuti učiněná před účinností tohoto zákona podle § 4, odst. 3 nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 99 Sb. n. SNR, o úpravě služebního poměru státních a veřejných zaměstnanců, zůstávají v platnosti.
§ 8.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Důvodová zpráva.
Podle ustanovení § 149, odst. 2 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (služební pragmatika), jež bylo bez podstatných změn převzato i do služebních řádů upravujících poměry úředníků a zřízenců zemských a městských, má býti v případě, že disciplinární řízení bylo zastaveno nebo skončilo osvobozením nebo uložením pořádkového trestu, zařízen postup se zpětným účinkem, započítán čas suspense a provedeno doplacení zadržených platů, t. j. doplacen plat zkrácený po dobu suspense na jednu
polovinu na plnou jeho výši, Při provádění očisty ve veřejné službě po 5. květnu 1945 byla celá řada zaměstnanců, kteří svým chováním v době nesvobody vzbudili pohoršení u svých spolupracovníků, odstraněna z výkonu činné služby. Porevoluční doba a neznalost toho, jakým způsobem bude upravena otázka potrestání provinivších se zaměstnanců, měla za následek, že se často k formálnímu výroku o suspensi nepřikročilo vůbec nebo až v pozdější době, zvláště až po vydání oběžníku ministerstva vnitra ze dne 15. června 1945, č. B-3233-13/6-1945-II/1, který upozornil na správný postup v otázce suspense. V oboru svazků lidové správy bylo toto urychlené odstranění ze služby odůvodněno i předpisy vládního nař. č. 4/1945 Sb., o volbě a pravomoci národních výborů, podle něhož byly národní výbory povinny ihned propustiti zaměstnance všech kategorií, kteří se provinili proti národním a státním zájmům, jakož i směrnicemi ministerstva vnitra ze dne 19. května 1945 (č. 7/ 1945 úředního listu). Podobně i na Slovensku bylo mnoho zaměstnanců, kteří se hlásili do služeb Slovenské národní rady a kteří až do svého prověření po případě až do povolení výjimky podle předpisů nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 99 Sb. SNR nevykonávali po určitý čas službu. Téměř všichni odstranění a neprověření zaměstnanci se věnovali v době, kdy byli mimo veřejnou činnou službu, soukromé výdělečné činnosti a vzhledem k tomu, že dekret presidenta republiky č: 105/1945 Sb., kterým byla upravena otázka stíhání veřejných zaměstnanců provinivších se proti národní cti, byl vyhlášen teprve dne 30. října 1945 a s řízením podle něho bylo započato až v roce 1946, při čemž v mnohých případech se toto řízení protáhlo na delší dobu a nebylo namnoze provedeno ani do skončení působnosti očistných komisí podle žák. č. 247/1946 Sb., získali za dobu soukromé výdělečné činnosti do skončení očistného řízení spojeného s následky odpovídajícími ustanovení § 149, odst. 2 služební pragmatiky značné příjmy. Tyto příjmy spolu s doplatky, na něž si podle cit. zákonného ustanovení činili nárok, představovaly pak značnou výhodu, která právě pro tento druh zaměstnanců nebyla zamýšlena. Zejména v oboru svazků lidové správy vyskytly se proto stížnosti, které ukazovaly na rozpor s přirozeným právním cítěním této sice formálně právně odůvodněné výhody a na nedostatek věcných důvodů svědčících pro jejich ochranu nebo zachování.
Navržený zákon sjednává proto především v takových případech nutnou nápravu. Pro různorodost případů neomezuje se na formální suspensi ve smyslu služební pragmatiky, nýbrž stanoví obdobné účinky pro jakékoliv opatření, které má stejný cíl jako formální suspense, nevykazuje však potřebných formálních náležitostí. Zásada spravedlivého, rovného nakládání se všemi zaměstnanci pak nutně vyžaduje, aby s podobnými účinky bylo pamatováno i na případy, kdy byl zaměstnanec suspendován a stí-
hán disciplinárně pro běžný služební delikt, jakož i na zaměstnance odstraněné z výkonu činné služby od 20. února 1948 do 8. srpna 1948, kdy nabyl účinnosti zákon č. 213/1948 Sb., za okolností a z důvodů uvedených v § l, odst l tohoto zákona a konečně i na zaměstnance, kteří se hlásili do služeb Slovenské národní rady podle § 4 nařízení č. 99/1945 Sb. SNR a kteří až do svého prověření, po případě až do povolení výjimky podle cit. nařízení, nevykonávali po určitý čas službu. Při tom však navržená osnova omezuje svou platnost jen na aktivní veřejné zaměstnance, na příjemce odpočivných platů a na bývalé aktivní veřejné zaměstnance, nepočítá tedy s vymáháním vzniklých přeplatků od vdov a sirotků po veřejných zaměstnancích, t. j. od příjemců platů zaopatřovacích. V ustanovení § 3, odst. 3 a § 4, odst. 2 poskytuje pak podklad pro spravedlivé individuální projednání případů zvláštního zřetele hodných.
Pokud jde o rozsah důvodů odstranění z činné služby nebo nepřipuštění k výkonu činné služby, používá dikce § l, odst. l zákona č. 213/ 1948 Sb., o úpravě některých poměrů na ochranu veřejných zájmů (§ l, odst. 1).
V § l, odst. 2—4 výslovně definuje rozhodné pojmy, kterých používá.
Od doplatků odčítá úhrn příjmů, kterých zaměstnanec dosáhl ze soukromé výdělečné činnosti za dobu svého odstranění jen do výše jeho normálního příjmu ze služebního poměru.
Poněvadž se zákon zabývá případy doby minulé a ve většině z nich proto došlo již před vyhlášením zákona k výplatě doplatků, dlužno považovati vyplacené částky ode dne vyhlášení navrženého zákona za přeplatky a určiti způsob vymáhání (§ 4, odst. l a § 6, odst. 2).
Poněvadž dlužno předpokládati, že i po vyhlášení navrženého zákona může veřejnému zaměstnanci vzniknouti nárok na doplatky, a to zejména v případech revise podle ustanovení § l, odst. 2 zákona č. 213/1948 Sb., pamatuje osnova zákona i na tyto případy (závěr § 6, odst. 1).
Ustanovení § 8 vyžaduje odlišný současný právní stav daný na Slovensku ustanoveními nařízení Slovenské rady ze dne 23. srpna 1945, č. 99 Sb. SNR.
Finančního nákladu si uzákonění navržené osnovy nevyžádá, spíše naopak se jí získají pro veřejné finance určité příjmy, jimiž bude vyváženo administrativní zatížení úřadů (orgánů) povolaných k provádění tohoto zákona.
V Praze dne 8. února 1949.
Úřadující náměstek předsedy vlády: Zd. Fierlinger v. r.
Ministr vnitra: V. Nosek v. r.