Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 2. zasedání.
219.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1949
o oceňování.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ l.
Majetek, cizí kapitál, náklady a výnosy v podnicích všeho druhu, ve veřejné správě a v zařízeních soukromého a veřejného práva (korporace, fondy, nadace a pod. ) se oceňují jednotně podle zásad, které stanoví vláda nařízením. Při tom budiž dbáno, aby oceňování vyhovovalo potřebám jednotného hospodářského plánu, potřebám plánovitého vedení a kontroly hospodaření, účelům cenovým a účelům daňovým.
§ 2.
(1) Státní úřad plánovaci vydává v mezích zásad stanovených podle § l po slyšení zúčastněných ministerstev, nejvyššího účetního kontrolního úřadu a jednotné odborové organisace závazné směrnice pro oceňování vyhláškou v úředním listě. Se zřetelem k zvláštní povaze podniku, oboru veřejné správy nebo zařízení soukromého nebo veřejného práva může státní úřad plánovací povolovati výjimky z ustanovení jednotlivých závazných směrnic pro oceňování. Závazné směrnice pro oceňování, které mají vliv na stanovení daňových základů, vydává státní úřad plánovací a může povolovati
výjimky z jejich ustanovení v dohodě s ministerstvem financí.
(2) Pokud ministerstva a jiné úřady nebo orgány vydávají v oboru své působnosti předpisy nebo činí opatření všeobecné povahy ve věcech oceňování majetku, cizího kapitálu, nákladů a výnosů, mohou tak činiti ode dne vyhlášení tohoto zákona jen v dohodě se státním úřadem plánovacím.
§ 3.
(1) Státní úřad plánovací stanoví vyhláškou v úředním listě, v jakém rozsahu a od kdy vznikne pro určitý okruh podniků, veřejné správy nebo zařízení soukromého nebo veřejného práva povinnost oceňovati majetek, cizí kapitál, náklady a výnosy podle předpisů vydaných podle tohoto zákona. Tuto povinnost, má-li vliv na stanovení daňových základů, stanoví státní úřad plánovací v dohodě s ministerstvem financí.
(2) Ode dne, kdy vznikne pro určitý okruh podniků, veřejné správy nebo zařízení soukromého nebo veřejného práva povinnost stanovená podle odstavce l, nevztahují se na tento okruh dosavadní předpisy týkající se oceňování majetku, cizího kapitálu, nákladů a výnosů.
§ 4.
(1) Způsob použití rozdílu, který vznikne při prvním ocenění podle předpisů vydaných podle tohoto zákona ve srovnání s oceněním podle dosavadních předpisů, jakož i jeho zdanění daní důchodovou a všeobecnou nebo zvláštní daní výdělkovou, upraví vláda nařízením.
(2) Vzniknou-li při ocenění majetku, cizího kapitálu, nákladů a výnosů podle předpisů vydaných podle tohoto zákona rozdíly ve srovnání s oceněním podle dosavadních předpisů, nemůže býti tato okolnost důvodem k zavedení trestního řízení pro zkrácení daní, dávek a poplatků.
(3) Písemnosti a úřední úkony nutné k provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od poplatků a dávek.
§ 5.
Jednání a opominutí příčící se předpisům vydaným podle tohoto zákona trestají, nejde-li o čin přísněji trestný, okresní národní výbory podle míry zavinění pokutou do 100. 000 Kčs, při čemž pro případ její nedobytnosti vyměří zároveň náhradní trest vězení (uzamčení) do tří měsíců. Pro přestupek podle první věty nelze stíhati orgány veřejné správy.
§ 6.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Důvodová zpráva..
Jednotný hospodářský plán se opírá o číselná data, podávající přehled o celkovém stavu a vývoji hospodářství ve státě. Tato data se získávají z jednotlivých podniků, z hospodářství veřejné správy a ze zařízení soukromého a veřejného práva; mají-li sloužiti uvedenému účelu, musí býti spolehlivě srovnatelná. Tento požadavek, se může splniti jen tehdy, jsou-li jednotně pořádána (formální stejnorodost) a mají-li jednotnou náplň (materiální stejnorodost).
Stejnorodost s hlediska formálního pořádání jest již budována podnikovým početnictvím, t. j. účetnictvím, kalkulací, rozpočetnictvím a statistikou, k němuž byl položen základ zákonem č. 116/1946 Sb. o jednotné organisaci podnikového početnictví. Dalším krokem v tomto směru jest pro obor rozpočetnictví a účetnictví vlastní (mimopodnikové) správy svazků lidové správy zákon č. 205/1948 Sb., kterým se dosáhne podobného výsledku v oboru lidové správy.
O jednotnou úpravu materiální náplně dat z hospodářství, kterou rozumíme jejich vyjádření v peněžních částkách, nebylo dosud postaráno. Sporadicky byly vydávány předpisy o oceňování v bilancích. Dosud základní ustanovení v tomto směru obsahuje všeobecný zákoník obchodní, uvedený zákonem č. 1/1863 ř. z., na Slovensku obchodní zákon zák. čl. XXXVII/1875, ta se však vztahují jen na kupce plného práva. Otázka oceňování je zde řešena širokým a příliš všeobecným ustanovením čl. 31 obch. zák. (§ 28 slov. obch. zák. ) a čl. 29 (§ 26). O nic určitější nejsou oceňovací ustanovení §§ 49 a 51 akciového regulativu č. 175/1899 ř. z. (§ 199 slov. obch. zák. ), platná pro oceňování v bilancích akciových společností. Po prvé bylo konkrétněji upraveno oceňování ustanoveními § 23 zákona č. 58/1906 ř. z. o společnostech s ručením omezeným (rozšířeno na Slovensko zákonem č. 271/1920 Sb. ), která se pro nedostatek jiné úpravy stala obecnými zásadami bilančního oceňování. Ze speciálních oceňovacích ustanovení lze ještě poukázati na pojišťovací regulativ č. 31/1896 ř. z., doplněný vládním nařízením č. 238/1921 Sb. (na Slovensku vládní nařízení č. 307/1922 Sb. ). Vedle toho platila různá Oceňovací ustanovení, obsažená v před-
pisech vydávaných se zřetelem k zvláštním potřebám, mnohdy jen k jednorázovým úkolům, na příklad zákon č. 134/1946 Sb. o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku. Za tohoto stavu bylo oceňování majetku, cizího kapitálu, nákladů a výnosů příliš volné, usměrňováno bylo nejvýše normami daňovými a řídilo se zpravidla výsledkem, který měl býti zdaňován. Uplatňovala se tak i volnost v tvoření tichých reserv, čísla z hospodářství podniků nebyla tudíž ani obrazem jejich skutečného majetkového stavu, ani nemohla býti spolehlivým podkladem pro zjištění nákladů a pro tvoření cen. Pro ostatní obory podnikového početnictví, jakož i pro hospodářství veřejné správy a zařízení soukromého a veřejného práva oceňovacího ustanovení vůbec chyběla.
Tento stav nevyhovoval již dříve a tím méně vyhovuje dnešním potřebám hospodářství plánovaného. Není však na újmu jen potřebám všeobecně hospodářským; též dnešnímu soutěžení, zejména mezi podniky, je nutno opatřiti spolehlivou srovnávací základnu pro sledování a kontrolu jejich hospodaření, zvláště i pokud jde o kalkulaci a rozpočetnictví. Vyplniti tuto mezeru a dáti patřičnou úpravu číselnému materiálu z podniků, z veřejné správy, z veřejnoprávních a jiných zařízení jest úkolem zákona o oceňování.
Prvořadý význam tohoto zákona pro plánování našeho hospodářství a úzká spojitost oceňování s podnikovým početnictvím vedou k tomu, aby se státní úřad plánovací ujal iniciativy v této věci. Za účasti odborných kruhů byly vyřešeny předpoklady jednotné úpravy oceňování a zpracovány do předložené osnovy zákona. Osnova řeší rozsah oceňování určením předmětu, který se oceňuje, i povinnostních subjektů, které se jím budou říditi, a to podle sledovaných potřeb a účelů které vypočítává. V takto vymezeném rámci dává osnova zákona vládě zmocnění, aby stanovila nařízením zásady pro oceňování, a státnímu úřadu plánovacímu, aby vydával za uvedených předpokladů závazné směrnice pro oceňování v podnicích všeho druhu, ve veřejné správě a v zařízených soukromého a veřejného práva. Náplň osnovovanému zákonu má dáti vládní nařízení, které stanoví zásady pro oceňování; bude se
týkati především vymezení obsahu cen jakožto instrumentu oceňování a stanovení úpravy oceňování jednotlivých složek majetku, cizího kapitálu, nákladů a výnosů. V mezích této základní úpravy bude se soustřeďovati tvoření oceňovacích ustanovení závaznými směrnicemi, vydávanými podle § 2, odst. l zákona.
Zákon je formulován tak pružně, že by se mohlo použíti předpisů podle něho vydaných i pro nové všeobecné ocenění (valorisaci), zejména majetku, které bude nutno provésti ve veřejné správě, po případě v podnicích veřejné správy. Tato valorisace se však nesleduje ve všech podnicích; nejde zde o obdobu se zákonem č. 78/1927 Sb. o stabilisačních bilancích, což dojde výrazu v zásadách, které budou stanoveny vládním nařízením podle § 1.
Zákonem se nezasahuje do tvoření cen zboži a úkonů, svěřenému nejvyššímu úřadu cenovému, poněvadž oceňováním podle tohoto zákona se nesleduje úprava cen při prodeji, směně a pod.
K jednotlivým ustanovením osnovy zákona se uvádí:
K § 1:
Potřeba pružné normy mluví pro to, aby jednotná úprava oceňování byla přenechána vládnímu nařízení. Prvá věta obsahuje jednak všeobecné ustanovení, které stanoví jednotnou úpravu oceňování, jednak zmocnění k vydávání zásad o oceňování formou vládního nařízení, a to v rámci potřeb a účelů vypočtených v druhé větě. Při konkurenci těchto potřeb A účelů bude třeba nalézti řešení optimální. Mezi sledovanými potřebami jest uveden na prvém místě jednotný hospodářský plán. Tato úprava oceňování se bude vztahovati nejen na podniky, ale na širší okruh hospodářství. Předmětem oceňování jest majetek, cizí kapitál, náklady a výnosy, kteréžto pojmy se přejímají z podnikového početnictví (vládní nařízení č. 205/1946 Sb. ). Ocenění vlastního kapitálu vyplývá z ocenění majetku a cizího kapitálu.
K § 2:
Podle potřeb plánování bude třeba vydávati k provádění vládního nařízení ještě závazné směrnice, aby se v podnicích, ve veřejné správě a v zařízeních soukromého a veřejného práva postupovalo při oceňování majetku, cizího kapitálu, nákladů a výnosů jednotně. V mimo-
řádných případech bude třeba povolovati výjimky, -zejména se zřetelem k zvláštní povaze podniku (na příklad u československého státního filmu nebo u československého rozhlasu, státního podniku), oboru veřejné správy nebo zařízení soukromého nebo veřejného práva.
Jednotnost úpravy dále vyžaduje, aby ji podporovaly všechny úřady, a aby vycházela jednotná ustanovení o oceňování ze všech míst, která ve své působnosti vydávají předpisy nebo činí opatření všeobecné povahy o oceňování majetku, cizího kapitálu, nákladů a výnosů. Je proto třeba, aby vydávání těchto předpisů nebo opatření předcházela dohoda se společným koordinujícím místem.
K § 3:
Navrhovanou úpravou má osnova zákona umožniti postup obdobný provádění jednotné organisace podnikového početnictví podle zákona č. 116/1946 Sb. Dosavadní předpisy týkající se oceňování majetku, cizího kapitálu, nákladů a výnosů přestanou platiti, po případě nebudou použivatelné, pro okruh podniků, veřejné správy nebo jiných zařízení ode dne, kterým se stanou pro něj závaznými předpisy vydané podle tohoto zákona.
K § 4:
Předpisy o oceňování vydané podle předložené osnovy zákona nemají zásadně býti podkladem pro valorisaci dosavadních cen majetku a cizího kapitálu- v podnicích, jak bylo shora uvedeno. Může se však státi, že ke splnění úkolů sledovaných osnovou zákona bude někdy třeba přistoupiti k doplnění obsahu cen zjištěných podle dosavadních předpisů, a to o složky, které v cenách nebyly dosud vyjadřovány (na příklad o podíl režie). V takových případech se mohou objeviti rozdíly proti dřívějšímu oceňování, z čehož by se mohly. vyvozovati daňové důsledky; osnova proto zmocňuje vládu, aby nařízením řešila otázku případného zdanění oceňovacího přírůstku vzniklého novým oceněním.
K § 5:
Zajištění správného provádění zákona a předpisů podle něho vydaných musí počítati s trestními sankcemi, o nichž budou rozhodovati orgány lidové správy.
Vydáním tohoto zákona nevzniknou státu zvláštní náklady.
V Praze dne 8. února 1949.
Úřadující náměstek předsedy vlády: Zdeněk Fierlínger v. r.