formou (vyhláškami), aby mohl býti snadno přizpůsoben jednotlivým požadavkům hlášeni resp. oznamování, po př. proměnlivým praktickým potřebám. Zmíněné vyhlášky budou ovšem vydávány v dohodě s ministerstvem národní obrany (půjde-li o hlášení pro účely vojenské evidence), po případě v dohodě s jinými věcně zúčastněnými ressorty.

Hlášeni pobytu má se zpravidla díti na ohlašovacích lístcích, jejichž vzor určí obdobným způsobem ministerstvo vnitra. Bude dbáno toho, aby ohlašovací lístky byly pokud možno jednoduché a aby straně nebyla ukládána povinnost vyplňovati více ohlašovacích lístků, než je pro účely úřední evidence nezbytně nutné. Vyhláškou bude možno také určiti, v kterých případech lze nebo je nutno provésti hlášení jinak (nikoli ohlašovacími lístky, nýbrž na př. předběžné telefonicky), jakož i povinnost dostaviti se k ohlašovacímu úřadu osobně a povinnost předložiti potřebné doklady. Podstatný obsah ohlašovacích lístků, které budou určeny pro normální případy hlášení pobytu, vyplývá již z ustanovení §§ l až 8 navrženého zákona, resp. bude vyplývati z vydaných vyhlášek. Vedle vyznačení doby příchodu a odchodu budou — stejně jako dosud — předepsány k hlášení jako vedlejší ohlašovací údaje všechny ony skutečnosti a údaje, které budou náležitě identifikovati osobu hlášením povinnou i osvětlovati vlastní hlášení pobytu, resp. kterých bude třeba k přesné a všestranné evidenci obyvatelstva.

Obdobným způsobem budou upraveny i oznamovací lístky určené k oznamování změn vedlejších oznamovacích údajů.

K §10:

Toto ustanovení jednak stanoví dosud obvyklé úlevy, jednak umožňuje povolení dalších úlev a výjimek z ohlašovacích předpisů. Poskytuje se zde možnost výjimek nejen z důvodů veřejného zájmu, nýbrž i s toho hlediska, aby se občanům vyšlo co nejvíce vstříc, a to pružnou formou. Je samozřejmé, že i opatření prováděná podle tohoto paragrafu budou vždy učiněna v dohodě se zúčastněnými ressorty.

V úvahu budou přicházeti úlevy (výjimky) zejména, pokud jde o

1. osoby, které jen přechodně prodlévají u svých blízkých příbuzných;

2. osoby přechodně zaměstnané mimo obec svého bydliště, v níž jsou hlášeny;

3. osoby ubytované ve veřejných ústavech (též ve vězeňských ústavech, táborech nucené práce a pod. ), v konventech, církevních ústavech, nocležnách veřejných úřadů a

státních nebo jiných veřejných anebo veřejně spravovaných ústavů, podniků či zařízení, pro osoby na úředních cestách a při úředních úkonech, zejména pokud jde o zaměstnance veřejných dopravních podniků při výkonu jejich povolání, pro osoby ubytované ve služebních budovách (na př. osoby vojenské, příslušníci SNB, příslušníci vězeňské stráže a j. ) a pod.;

4. osoby ubytované hromadně;

5. účastníky různých oslav, sjezdů, projevů a jiných shromáždění nebo podniků většího než místního významu;

6. zájmy cestovního nebo turistického ruchu nebo zájmy rekreace (rekreační střediska, • lázně, letoviska, weekend a pod. ).

K §11:

Zostření povinností je možné jen ve směrech, které tu jsou výslovně uvedeny. Pokud jde o povinnost telefonických hlášení [odstavec 1, písm. a)] nutno ještě zdůraznit, že není nikterak zamýšleno ukládat snad povinné zřizování telefonních instalací nebo jiné tíživé povinnosti spojené po případě s vysokými náklady. Půjde zde jen o to, aby se v mimořádných případech, kde toho bude nezbytné třeba, využilo všech daných dorozumívacích možností v zájmu co nejrychlejšího zprostředkování hlášení, pří čemž se bude vždy postupovati s ohledem na individuální okolnosti jednotlivého případu.

Pojem vnitřní celní hranice (§ 11, odst. 1) normuje ustanovení § 2, odst. 5 celního zákona č. 114/1927 Sb. a § 3, odst. 1 prováděcího vládního nařízení k celnímu zákonu č. 168/1927 Sb.

Rovněž opatření podle tohoto paragrafu budou předem projednána se všemi zúčastněnými ressorty.

Celní pohraniční pásmo je vymezeno vyhláškami ministerstva financí č. 67/1929 Sb. a č. 61/1930 Sb. Podle chystané úpravy má zde býti provedena změna. v tom směru, že v celním pohraničním pásmu budou zahrnuta celá katastrální území obcí v něm ležících, takže (na rozdíl od dosavadního stavu) nebudou vnitřní hranice celního pohraničního pásma přetínati obecní katastrální území.

K §12:

Toto ustanovení má umožniti evidenci obyvatelstva způsobem vyhovujícím předpisům tohoto zákona. Za tím účelem je tu dána možnost zrušiti hlášení pobytu učiněná podle dosavadních předpisů, takže by pak všechny osoby, podrobené ohlašovací povinnosti podle tohoto

zákona, byly povinny novým hlášením podle tohoto zákona, resp. předpisů podle něho vydaných, a to — se zřetelem na vhodnou organisaci tohoto zvláštního jednorázového hlášení — po případě odchylně od tohoto zákona.

Kromě toho se zde pamatuje i na vytvoření vhodného právního podkladu, pro urychlené provedení zvláštních hlášení, jichž by bylo případně třeba k účelům vojenské správy.

K § 13:

Ze všeobecné povinnosti zde vyslovené budou stanoveny výjimky (úlevy) prováděcími předpisy podle § 19, odst. 2. Tak bude stanovena zejména věková hranice, před jejímž překročením cizinec povolení k pobytu nebude muset míti a bude pamatováno i na úlevy pro krátkodobé návštěvy cizinců v ČSR (obchodní cesty, návštěva lázní a pod. ) tak, aby nebyl bezdůvodně ztěžován cizinecký ruch. Při tom se bude vycházet ze zásadního stanoviska, že cizinci, kteří obdrželi es. vstupní visum, nepotřebují po dobu jeho platnosti povolení k pobytu.

K § 14:

Lhůty k podávání žádostí o povolení pobytu i podrobnější náležitosti (způsob, údaje, doklady) těchto žádostí mají býti nyní upravovány formou vyhlášky ministerstva vnitra, poněvadž dosavadní úprava se ukázala být příliš nepružnou (§§ l a 9 zák. č. 52/1935 Sb. a §§ l a 2 vl. nař. č. 143/1935 Sb. ). Ustanovení druhé věty v odstavci 2 má znemožniti, aby cizinec se mohl zdržovati na území ČSR bez povolení, pouze v důsledku té okolnosti, že by opětovně podával žádosti o povolení pobytu, po př. u různých okresních národních výborů.

K §§15 a 16:

Zde se v podstatě recipují ustanovení §§ 2 a 3 zák. č. 52/1935 Sb.

K §17:

Toto ustanovení stanoví výslovně, kterým cizincům a za jakých podmínek je pobyt na území československé republiky zakázán. Jinak se tu reprodukuje předpis § 2, odst. 3 a § 4 zák. č. 52/ 1935 Sb. V odstavci 3 se pak normuje, věcně celkem shodně s dosavadním stavem, způsob zákazu pobytu (dosud nazývaný vyhoštěním resp. vypovídáním) cizinců, kteří nejsou povinni žádat o povolení k pobytu; u ostatních cizinců se téhož účelu dosáhne nevydáním nebo odnětím povolení k pobytu.

K §18:

Předpis § 18 má účel kontrolní a evidenční a je odůvodněn povahou této agendy.

K §19:

Ustanovení § 19 se v podstatě věcně shodují s předpisy § 5 a § 11 zák. č. 52/1935 Sb. a § 5 vl. nař. č. 143/1935 Sb., při čemž se úprava podrobností, po př. možnost dalších výjimek (úlev), z důvodu účelnosti opět ponechává úpravě vyhláškou (viz k tomu též důvodovou zprávu k § 10); dále by zde přicházelo v úvahu též povolení výjimky pro krajany vracející se do vlasti (§ l zákona č. 138/1947 Sb. ).

K § 20:

Za občany československé republiky dlužno podle zvláštních zákonných předpisů považovati osoby, jež splňují podmínky uvedené

a) v §§ l a 2 ústavního zákona č. 74/1946 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti,

b) v § 4 vládního nařízení č. 61/1945 Sb., o přípravě opce podle smlouvy mezi československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině ze dne 29. června 1945,

c) v § 2 a § 4, odst. 2 ústavního dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské,

d) v § 5, odst. l vládního nařízení ze dne 13. dubna 1948, č. 76 Sb., o vracení československého státního občanství osobám národnosti německé a maďarské.

K § 24, odst. l, písm. f) a g):

Na podkladě řádu hlášení byly vydány zejména vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 3. července 1941, č. 540 Ú. 1., ze dne 11. října 1941, č. 841 Ú. L, jež byla nahrazená vyhláškou ze dne 19. července 1943, č. 529 Ú. L, ze dne 28. června 1942, č. 573 Ú. L, jimiž se stanoví některé odchylky od ohlašovacích předpisů.

Ze slovenských předpisů se zrušuje také vládní nařízení ze dne 10. května 1944, č. 46 SI. z., kterým se určuje nabytí účinnosti zákona o policejním hlášení.

K § 24, odst. l, písm. k) a 1):

Zrušují se tedy zejména ustanovení § 32, č. 2 až 6 branného zákona a s tím souvisící ustanovení §§ 250 až 253 branných předpisů. Pokud jde o zákaz pobytu cizinců, zrušuje se zejména ustanovení § 2 zákona č. 88/1871 ř. z. Nedotčeno zůstává soudní vypovídání cizinců [viz na př. § 25 a § 240, písm. h) tr. zák., § 64 zžák. čl. V/1878, § 55 zák. č. 231/1948 Sb. a pod. ], jakož i vypovídání cizinců podle § 191 zákona o obraně státu (viz § 24, odst. 3 i. f. osnovy).

K § 24, odst. 3:

V platnosti se ponechávají zvláštní předpisy ohlašovací, t. j. předpisy o zvláštních hlášeních, vymykajících se z rámce tohoto zákona a sledujících jiné účely, než které má na mysli tento zákon. Sem náleží na příklad ustanovení trestního zákona (§§ 339, 359, 375), předpisy o hlášení osob povinných odvodem k odvodnímu soupisu (§ 32, č. 1 branného zákona a §§ 17 a 18 branných předpisů), předpisy o ohlašovací povinnosti porodních asistentek (zákon ze dne 9. listopadu 1928, č. 200 Sb, a instrukce č. 216/ 1897 ř. z. ), a předpisy o hlášení přenosných nemocí (viz na př. zákony č. 60/1948 Sb. a 61/ 1948 Sb. ).

K §25:

Vacatio legis je odůvodněna tím, že je nutno provésti. podrobné administrativní přípravy

k provádění zákona a instruovati všechny podřízené orgány, aby v praxi nenastaly potíže při zvládnutí této agendy, která vyžaduje naprosto hladkého chodu, účinnost § 22 byla stanovena dřívějším datem, aby mohly být předem vydány všechny potřebné prováděcí předpisy, v nichž bude obsažena důležitá materie a s nimiž se musí veřejnost a orgány pověřené prováděním této agendy včas seznámiti.

K ostatním ustanovením není třeba bližšího výkladu.

Osnovou se neukládají veřejné správě nové úkoly, s nimiž by byly spojeny zvláštní zvýšené výdaje ze státní pokladny, nebo které by měly za následek zvláštní zvýšení pracovního výkonu veřejné správy. Osnova naopak sleduje zjednodušení veřejné správy, zejména v tom směru, že značně zjednodušuje hlášení pobytu.

V Praze dne 18. ledna 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr vnitra: V. Nosek v. r.

Státní tiskárna v Praze — 672-49