Národní shromážděni republiky Československé 1949.

I. volební obdobu 2. zasedáni

210.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ............... .. 1949

o cestovních pasech.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Oddíl první, československé cestovní pasy.

§ 1

Občané československé republiky a osoby, které se za ně podle příslušných předpisů považují, smějí, pokud podle tohoto zákona nebude jinak stanoveno, překročit hranice československé republiky nebo se zdržovat v cizině jen s platným československým cestovním pasem.

§ 2.

(1) Pokud se v odstavcích 2 a 3 nestanoví jinak, vydává československé cestovní pasy ministerstvo vnitra nebo jeho jménem orgán jemu podřízený, který ministerstvo vnitra tím pověří vyhláškou v Úředním listě.

(2) Osobám uvedeným v § l, bydlícím v cizině, vydávají československé cestovní pasy jménem ministerstva vnitra zastupitelské úřady československé republiky, jež určí ministerstvo zahraničních věcí v dohodě s ministerstvem vnitra vyhláškou v úředním listě.

(s) Ministerstvo zahraničních věcí vydává v dohodě s ministerstvem vnitra

a) diplomatické cestovní pasy osobám, u nichž je to odůvodněno mezinárodními zvyklostmi,

b) zvláštní (zejména služební) cestovní pan osobám, jež byly pověřeny úředním posláním u cizích vlád nebo u mezinárodních orgánů, jakož i osobám, které jedou do ciziny nebo se tam zdržují s jinakým úředním posláním.

(4) Ustanovení odstavců l až 3 platí i o prodlužování časové a o rozšiřování územní platnosti československých cestovních pasů.

(5) Na vydání, prodloužení časové a rozšíření územní platnosti československého cestovního pasu není právního nároku.

§ 3.

Orgán příslušný podle § 2 může vydaný československý cestovní pas odejmout, po případě zkrátit jeho časovou nebo zúžit jeho územní platnost osobám, jejichž cesta do ciziny, po případě další pobyt v cizině, by mohly ohrozit zájmy státní bezpečnosti nebo jiné veřejné zájmy, zejména hospodářské.

§ 4.

Ministerstvo vnitra stanoví vyhláškou v úředním listě, jaké údaje obsahuje československý cestovní pas, dobu, na jakou jej lze vydat, po případě prodloužit jeho časovou platnost, kde, jakým způsobem a s jakými doklady se podávají žádosti o jeho vydání, o prodloužení jeho časové nebo o rozšíření jeho územní platnosti, jakož i v kterých případech a pro jaké osoby lze vydat společný československý cestovní pas.

Oddíl druhý.

Cestovní pasy cizinců. § 5.

Cizinec smí, pokud podle tohoto zákona nebude jinak stanoveno, překročit hranice československé republiky nebo se v ní zdržovat jen s platným cestovním pasem, který mu vydal příslušný úřad jeho domovského státu, jenž obsahuje hlavní údaje o totožnosti cizincově a jehož územní platnost se vztahuje na Československou republiku (cestovní pasy cizinců).

§ 6.

(1) Vyžadují — li toho mimořádné poměry nebo zájmy státní bezpečnosti, jiné veřejné zájmy, zejména hospodářské, nebo důvody vzájemnosti, může ministerstvo vnitra vyhláškou v úředním listě, vydanou v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, stanovit, že cestovní

*

pasy cizinců musí být opatřeny československými visy (visová povinnost), a zároveň určit orgány, které visum udělují a mohou zrušit jeho platnost. Týmž způsobem se visová povinnost zrušuje a mění její rozsah.

(2) Na udělení visa není právního nároku. Z rozhodnutí, jím se odpírá udělení visa nebo jímž se zrušuje jeho. platnost, není odvolání.

Oddíl třetí.

Ustanovení společná a závěrečná.

§ 7.

(1) Ministerstvo vnitra může vyhláškou v úředním listě stanovit všeobecně výjimky nebo úlevy z pasové povinnosti, zejména pro pohraniční styk. Týmž způsobem může, zejména k provedení mezinárodních smluv, určit, které průkazy nahrazují československé cestovní pasy nebo cestovní pasy cizinců, po případě za jakých podmínek,

(2) Výjimky nebo úlevy z tohoto zákona nebo z předpisů podle něho vydaných pro jednotlivé případy nebo pro jednotlivé skupiny případů může povolit ministerstvo vnitra nebo orgán jím pověřený.

§ 8.

Kdo poruší ustanovení tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných, bude potrestán, nejde-lí o čin přísněji trestný, za správní přestupek pokutou do 50. 000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do 6 měsíců. Jde-li o osobu, která již byla pravoplatně potrestána podle tohoto zákona nebo podle předpisů jím nahrazených, lze uložit oba tyto tresty. Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do šesti měsíců.

§ 9.

(1) Zrušuje se zákon ze dne 29, března 1928, č. 55 Sb., o cestovních pasech. Nedotčeny zůstávají však předpisy vydané podle uvedeného zákona, zejména předpisy o visové povinnosti, pokud jejich obsah tomuto zákonu neodporuje a pokud podle tohoto zákona nebude stanoveno jinak.

(2) Zákon ze dne 29. května 1947, č. 107 Sk, o opatřeních proti neoprávněnému přechodu státních hranic, jakož i předpisy podle něho vydané zůstávají nedotčeny. Dále zůstávají nedotčena ustanovení § 40 zákona ze dne 6. října 1948, č. 231 Sb, na ochranu lidově demokratické republiky, branný zákon a předpisy podle něho vydané a předpisy o vystěhovalectví,

o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům.

§ 10.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1949; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

Osnovaný zákon má za účel upraviti nově dosavadní pasové předpisy, od jejichž vydání uplynulo již více než 20 let, tak aby vyhovovaly nynějším změněným požadavkům, zejména požadavkům státně-bezpečnostním, i praktickým zkušenostem a poznatkům získaným při provádění pasové agendy. Vedle toho má být nová úprava pasových předpisů koordinována také s novou úpravou předpisů ohlašovacích a předpisů o povolování pobytu cizincům, poněvadž tu jde o materii, jež spolu věcně souvisí.

Navržená úprava vychází z dosavadního pasového zákona č. 55/1928 Sb., jehož zásady přizpůsobuje shora uvedeným požadavkům, a to zejména v tom směru, že stanoví, že na vydání pasu není právního nároku a že upravuje i případy, kdy lze vydaný cestovní pas odejmouti, po případě zkrátit nebo územně zúžit jeho platnost. K tomu nutno podotknouti, že princip volné úvahy při vydávání cestovních pasů je zásadou obecně přijatou i v cizím pasovém zákonodárství.

Pokud jde o formální pojetí, je navržený zákon konstruován tak, aby vhodně umožnil úpravu podrobností, zejména technického rázu (obsah cestovního pasu, způsob a doklady žádostí o cestovní pasy, náhradní průkazy a pod. ), prováděcím předpisům. Prováděcím předpisům se dále ponechává i úprava otázek, jež podle dosavadních zkušeností nutno pružně přizpůsobovati proměnlivým praktickým požadavkům nebo sjednaným mezinárodním dohodám; tyto prováděcí předpisy budou v podstatě upravovati úlevy ze všeobecných zásad pasového zákona (na př. uvolnění pasové povinnosti, úlevy pro pohraniční styk a pod. ).

V zájmu jednotného postupu budou interní instrukcí upraveny zásady pro vydání (prodlužování), jakož i pro odnímání československých cestovních pasů. Tyto zásady budou stanoveny v součinnosti se všemi zúčastněnými ministerstvy tak, aby tato ministerstva mohla uplatnit své resortní zájmy. V úvahu tu bude přicházet zejména součinnost ministerstva financí, a to vzhledem1 k souvislosti pasové agendy s před-

pisy devisovými, valutovými a daňovými, jichž zde bude nutno, stejně jako dosud, náležitě dbáti, a dále součinnost ministerstva spravedlnosti, poněvadž vydání pasu nemá být na újmu veřejnému zájmu na potrestání osob, které se dopustily trestného činu a žádají za vydání , pasu.

Po stránce systematické rozlišuje osnovaný zákon v zájmu přehlednosti mezi československými cestovními pasy (oddíl první) a cestovními pasy cizinců (oddíl druhý) a v oddíle třetím připojuje ustanovení společná a závěrečná.

K jednotlivým ustanovením, pokud vyžadují bližšího vysvětlení, se ještě podotýká:

Ustanovení § l reprodukuje v podstatě předpis § 1 zákona č. 55/1928 Sb., přizpůsobený nynějším normám o státním občanství.

úprava úřední příslušnosti navržená v § 2 přináší ve srovnání s § 4 dosavadního pasového zákona změnu v tom směru, že pasovou agendou pověřuje zásadně ministerstvo vnitra a dává možnost účelné decentralizace, jíž bude v praxi také použito. Soustředění pasové agendy u ministerstva vnitra je nutno z důvodů státně-bepečnostních a zejména pak z toho důvodu, že u ministerstva vnitra je vedena centrální evidence osob, jimž nelze z důvodů státně-bezpečnostních vydat pas; na tuto evidenci by byly nižší orgány pověřené vydáváním pasů stejně odkázány a musely by se na ni v každém individuálním případě před vydáním pasu obracet s úředním dotazem, čímž by se řízení zbytečně komplikovalo a protahovalo. Úprava navržená osnovou také odpovídá nynějšímu způsobu vydávání pasů, který se v praxi osvědčil. Pro občana nebude pak navržený způsob kompetence ztížením, poněvadž podávání pasových žádostí bude vhodně decentralisováno podle § 4 osnovy. Poznamenati ještě dlužno, že orgány pověřené pasovou agendou budou tuto agendu vykonávati jménem ministerstva vnitra a tedy v první i poslední stolici. Ustanovení § 2, odst. 2 a 3 pak odpovídají. praxi, jak se v poslední době vyvinula.

O ustanovení § 2, odst. 5 a s tím souvisícím ustanovení § 3 byla učiněna již zmínka ve všeobecné části důvodové zprávy. Je samozřejmé, že i opatření podle § 3 budou delegované nižší orgány činit jménem ministerstva vnitra.

Pokud pak jde o předpisy obsažené v §§ 4 až 8 osnovy, není zde třeba bližšího vysvětlení a tyto předpisy reprodukují v podstatě mutatis mutandis ustanovení §§ 3, 2, 8, 10, 9, 11, 5 a 12 dosavadního pasového zákona.

Pokud jde o derogační klausuli, obsaženou v § 9, odst. l, větě první osnovy, poznamenává se, že t. zv. slovenský branný zákon, jakož i předpisy vydané na jeho podkladě jsou neplatné; neplatná je tedy i vyhláška tisovského ministerstva národní obrany ze dne 25. června 1941, č. 118 SI. z., o zákazu cestování do ciziny.

Tyto slovenské neplatné předpisy z doby nesvobody není ani nutno, ani možno zvláště zrušovati.

Podotknouti ještě sluší, že navržený zákon se — stejně jako dosavadní pasový zákon — nezabývá otázkami vystěhovalectví, poněvadž při něm jde o speciální problémy, nikoliv pouze o otázky pasové evidence s hlediska státní bezpečnosti a poněvadž tato materie podléhá samostatné zvláštní úpravě (viz na př. vystěhovalecký zákon č. 71, 71922 Sb., který má zůstat nedotčen).

Závěrem se podotýká, že navržený zákon nebude mít v zápětí zvýšené výdaje ze státní pokladny ani s ním nebude spojeno zvýšené zatížení orgánů veřejné správy.

V Praze dne 18. ledna 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr vnitra:

Václav Nosek v. r.

Statni tiskárna v Praze. — 571-19.