Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 2. zasedání.
208.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne.........................................__1949
o Státním zdravotnickém ústavu.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
Ze Státního zdravotního ústavu republiky Československé, zřízeného zákonem ze dne 12. října 1925, č. 218 Sb., o zřízení, působnosti a organisaci Státního zdravotního ústavu republiky* československé, a Státního zdravotněsociálního ústavu, zřízeného zákonem ze dne 11. května 1939, č. 101 Sl. z., o Státním zdravotně-sociálním ústavu, se zřizuje Státní zdravotnický ústav (dále jen "ústav").
§ 2.
O) ústav koná jako složka státní zdravotní správy odborně vědecké, výzkumné, vyšetřovací, kontrolní a jiné odborné práce v oboru zdravotnictví, potřebné pro řízení, provádění a kontrolu jednotné zdravotnické politiky. Jeho úkolem jest zejména
a) prováděti pro státní zdravotní správu se zdravotnického hlediska
1. výzkumy, průzkumy a vyšetřování, nutné k zajištění zdraví lidí, zvířat a rostlin,
2. výzkum a kontrolu životního prostředí se zvláštním zřetelem k otázkám jeho hygieny,
2. :
8. biologický výskám výživy kontrolu poživatin a předmětů potřeby, 4. výzkum a kontrolu léčiv;
b) vzdělávati a odborně cvičiti zdravotnické pracovníky pro veřejnou zdravotní službu;
c) účastniti se při zdravotnické výchově lidu, zejména v otvoru ochranné zdravotní péče.
(2) Vláda může nařízením podle potřeby pro plnění některých z úkolů uvedených v odstavci l zříditi zvláštní státní ústavy v oboru zdravotnictví nebo dosavadní veřejné ústavy s působností v oboru zdravotnictví s ním sloučiti a podle toho upraviti úkoly ústavu.
§ 3.
(1) Státní zdravotnický ústav má hlavní ústav v Praze, oblastní ústav pro Slovensko v Bratislavě a pobočky.
(2) Pobočky se zřizují zejména v sídlech lékařských fakult a jejich poboček a v sídlech oblastních nemocnic, a to po případě jen pro některý z oborů činnosti ústavu. Pobočky zřizuje a zrušuje ministr zdravotnictví v dohodě s ministrem financí.
§4.
(1) Hlavní ústav, oblastní ústav a pobočky se podle hlavních oborů své činnosti člení na odbory. Každý odbor má potřebný počet oddělení. Jednotlivé odbory jsou po odborné stránce řízeny samostatně. V čele každého odboru je přednosta, kterého ustanovuje ministr zdravotnictví.
(2) Ministerstvo zdravotnictví zabezpečí vhodnými opatřeními, aby jednotlivé odbory hlavního ústavu, oblastního ústavu a poboček postupovaly jednotně ve věcech, kde je toho třeba. Přednostové odborů hlavního ústavu svolávají podle potřeby porady přednostů odborů a oddělení ústavu, jichž se určitá věc dotýká, a mohou na podkladě výsledku těchto porad navrhovati ministerstvu zdravotnictví opatření podle první věty. Podrobnosti upraví organisační řád (§ 6).
(3) Hlavní ústav a oblastní ústav jsou po administrativní a hospodářské stránce samostatné a spravují je ředitelé, které ustanovuje ministr zdravotnictví. Organisační řád (§ 6) upraví jejich vzájemný poměr, zejména ve věcech, které vyžadují jednotného postupu.
(4) U poboček pověřuje ministr zdravotnictví přednostu některého z jejich odborů jejich správou po administrativní a hospodářské stránce.
s
§ 5.
Vedle přednostů odborů a oddělení a ředitelů (§ 4) vykonává práce spojené s plněním úkolů ústavu potřebný počet dalších odborných a jiných zaměstnanců. Zaměstnanci ústavu tvoří samostatný osobní stav a o jejich služebních a platových poměrech platí předpisy o příslušné kategorii státních zaměstnanců. Asistenti ústavu jsou postaveni na roven vysokoškolským asistentům..
§ 6.
Podrobné předpisy o organisaci a správě ústavu (organisační řád) vydá ministr zdravotnictví nařízením se zřetelem k tomu, aby byla zabezpečena odborná spolupráce ústavu s vysokými školami.
§7.
(1) ústav provádí na žádost orgánů veřejné správy, ústřední národní pojišťovny a jejích organisačních složek a jiných právnických a fysických osob výkony v mezích své činnosti (§ 2, odst. 1), pokud to není na újmu plnění jeho úkolů vůči státní zdravotní správě. Ministerstvo zdravotnictví upraví podrobnosti směrnicemi.
(2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším úřadem cenovým vyhláškou v úředním listě, v kterých případech, za jakých podmínek a v jaké výši vybírá ústav od stran (odstavec 1) za své výkony poplatky.
§ 8.
ústav je podřízen ministerstvu zdravotnictví.
§ 9.
Pokud tento zákon nestanoví jinak, pokračuje ústav v činnosti Státního zdravotního ústavu republiky československé; Státní zdravotně-sociální ústav se stává jeho oblastním ústavem. Pobočky obou dosavadních ústavů se stávají pobočkami ústavu.
§ 10.
(1) Zrušuje se platnost, po případě používá" telnost, všech předpisů, které odporují tomuto zákonu, zejména zákona č. 218/1925 Sb. a zákona č. 101/1939 SI. z. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
(2) Pokud nenabudou účinnosti předpisy vydané k provedení tohoto zákona, postupuje se přiměřený podle předpisů vydaných k provedeni zákonů uvedených v odstavci 1.
§ 11.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1949; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
A. Všeobecná část.
Aby mohla státní zdravotní správa, zjistiti a posouditi zdravotní poměry ve státě á správně říditi, prováděti a kontrolovati zdravotnickou politiku, musí se nejen opírati o všeobecně uznané vědecké poznatky, nýbrž také býti ve stálém styku s vědeckými pracovníky a používati jejich rady a pomoci.
Proto státní zdravotní správa usilovala ihned po první světové válce o zřízení zvláštního odborně vědeckého zdravotnického ústavu a po přípravných pracích za přispění "Mezinárodního úřadu Rockefellerovy nadace" také vybudovala Státní zdravotní ústav republiky československé (dále jen SZú. ), jemuž se dostalo právního podkladu zákonem ze dne 12. října 1925, č. 218 Sb., o zřízení, působnosti a organisaci Státního zdravotního ústavu republiky československé. Tomuto ústavu byly podle § 2 cit. zákona na podkladě dohody s "Mezinárodním úřadem Rockefellerovy nadace" uloženy tyto úkoly:
a) provádění odborně vědeckých prací a výzkumů nutných k účinným zdravotním opatřením včetně výroby očkovacích látek a léčivých ser,
b) péče o praktickou odbornou výchovu zdravotnického personálu,
c) podporování výchovy v preventivní medicíně.
Zároveň důvodová zpráva k uvedenému zákonu výslovně vytkla, že vzhledem k tomu, že poměry našeho státu nedovolují, aby otázka zajištění odborně vědecké podpory v oboru stání zdravotní správy mohla býti řešena řadou různých náležitě dotovaných ústavů, má býti ve SZú soustředěna práce všech stávajících ústavů zřízených k účelům státní zdravotní správy; těmito ústavy mínila důvodová zpráva zejména ústavy pro zkoumání potravin zřízené podle potravinového zákona a ústav pro zkoumání léčiv, kteréžto ústavy byly potom začleněny do SZú. vyhláškami č. 409/1942 Úř. L, č. 153/1942 Sb. a č. 181/1943 Sb.
Nyní se tedy činnost SZú projevuje ve čtyřech oborech: výzkumnickém, výrobním, kontrolním a odborně vzdělávacím. Takové soustředění práce v jediném ústavu bylo možno považovati za účelné a vyhovující pří založení
SZú, kdy jednotlivé obory činnosti ústava nebyly tak rozsáhlé a kdy bylo možno řízení a správu ústavu poměrně snadno zvládnout. Za nynějšího stavu se však práce jednotlivých sektorů tak rozrostla, že je nezbytné v zájmu řádné funkce SZÚ omeziti rozsah jeho činnosti a nově jej tak organisovati, aby jednotlivé sektory byly po odborné stránce řízeny samostatně.
Pokud jde o omezení rozsahu činnosti SZú, jeví se nutným odloučiti od něho výrobu ser a očkovacích látek, poněvadž ta je v ústavu prováděna a podle nynějších zdravotních potřeb musí býti prováděna v rozsahu přesahujícím technické možnosti ústavu, nehledíc k tomu, že tak rozsáhlá výrobní činnost se svou povahou podstatně liší od vlastní činnosti ústavu a musí býti vykonávána podle jiných zásad než jsou ty, jimiž se má* ústav říditi při vykonávání své výzkumné, kontrolní a odborně vzdělávací činnosti. Se zřetelem k tomu je nutné výrobu ser a očkovacích látek buď provozovati v samostatném státním nebo národním podniku anebo ji přičleniti ke znárodněnému farmaceutickému průmyslu.
Pro řešení otázky, jak by měl býti Státní zdravotní ústav reorganisován, nutno především uvážiti, že za nynějších poměrů se může zdravotnická výzkumná, kontrolní a odborně vzdělávací činnost jen tehdy udržeti na společné basi a ve směru, který je žádoucí v zájmu jednotné zdravotnické politiky, bude-li vykonávána soustředěně; vedle toho není prozatím ani hospodářsky a finančně únosné, aby jednotlivé obory uvedené činnosti byly vykonávány v samostatných ústavech. Z toho plyne zásadní požadavek, aby veškerá uvedená činnost byla vykonávána v jediném společném ústavu. Naproti tomu je však potřebí uznati, že nelze požadovati, aby odborné řízení uvedené mnohostranné činnosti bylo vloženo do rukou jediné osoby a aby tato osoba sama byla učiněna zodpovědnou za řádný výkon této činnosti.
Se zřetelem k uvedeným zdánlivě protichůdným požadavkům jeví se nejvhodnější taková úprava organisace ústavu, podle níž budou jednotlivé obory činnosti ústavu při společné administrativní a hospodářské správě řízeny po odborné stránce samostatně pod vrchním
dozorem ministerstva zdravotnictví. Jednotnost odborného řízeni celého ústavu a spolupráce jednotlivých sektorů budou zajištěny opatřeními ministerstva zdravotnictví a společnými poradami přednostů odborů a oddělení, jichž se určitá věc bude dotýkati. Umožniti takovou reorganisaci SZÚ jest jeden z hlavních účelů navrhovaného zákona.
Vedle tohoto účelu sleduje navrhovaný zákon též úpravu zdravotnické výzkumné, kontrolní a odborně vzdělávací činnosti na Slovensku. Na Slovensku byl za t. zv. slovenského státu zřízen zákonem ze dne 11. května 1939, č. 101 Sl. z., o Státním zdravotně — sociálním ústavu, z bratislavské pobočky Státního zdravotního ústavu Státní zdravotně — sociální ústav v Bratislavě (dále jen SZÚ), který je organisován a řízen odděleně od SZÚ. Ale činnost dvou odděleně organisovaných a řízených zdravotnických ústavů, které mají míti v podstatě shodnou funkci, nevyhovuje potřebám jednotné zdravotnické politiky, neboť má-li míti státní zdravotní správa, pomocný ústav pro řízení, provádění a kontrolu zdravotnické politiky, pak tento ústav musí býti jednotný pro celý stát a řízen podle stejných zásad jak v zemích českých tak i na Slovensku; přitom je ovšem na druhé straně nutno při provádění jednotlivých úkolů zdravotnického ústavu přihlížeti ke specifickým zdravotním poměrům a podmínkám na Slovensku a podle toho zaměřiti příslušné práce a konkrétní opatření. Těmto oběma požadavkům se vyhoví tím, že se SZSÚ stane oblastním ústavem Státního zdravotnického ústavu.
Jinak navrhovaný zákon v podstatě přejímá koncepci a obsah dosud platného zákona č. 218/1925 Sb. a pokud se od něho Uší, pojednává se ještě o těchto změnách ve zvláštní části této zprávy.
Zdravotnický ústav zřizovaný tímto zákonem jen nastupuje na místo dosavadního již zřízeného a zařízeného SZÚ a SZSÚ, přejímaje jak všechny zaměstnance tak i zařízení těchto ústavů. Poněvadž lze očekávati, že v nejbližší době provozní náklady ústavu nebudou vyšší než dosavadní náklady na provoz SZÚ a SZSÚ, lze také předpokládati, že budou plně uhrazeny již zajištěnými rozpočtovými prostředky a že se dokonce finanční náklad na zdravotnický ústav sníží. V návrhu rozpočtu na rok 1949, kap. 23, Ministerstvo zdravotnictví, část 6., odd. l — Státní zdravotní ústavy — země české jest zařazena celková částka ve výdajích 106, 979. 000 Kčs. Vyloučením výrobní činnosti sníží se tato částka o 55, 003. 000 Kčs, z čehož připadá na výdaje investiční 8, 234. 000 Kčs a na výdaje provozní
46, 769. 000 Kčs; v příjmech pak, jež jsou preliminovány celkovou částkou 41, 816. 000 Kčs, projeví se úbytek ve výši 33, 310. 000 Kčs. Se zřetelem k tomu možno proto očekávati, že finanční náklad na ústav po vyloučení výrobní činnosti klesne o 21, 693. 000 Kčs.
B. Zvláštní část K § 1:
Státní zdravotnický ústav se zřizuje jako nesamostatný státní ústav, a to vzhledem k tomu, že jeho činnost spadá do oboru ministerstva zdravotnictví, jako ústav podřízený tomuto ministerstvu.
Ústav zřízený zákonem č. 218/1925 Sb. byl nazván "Státním zdravotním ústavem republiky československé". Poněvadž však podle vyjádření ústavu pro jazyk český výraz "zdravotní" není pro označení ústavu zcela správný a přesněji by vystihl funkci ústavu výraz "zdravotnický", jest také navrhováno jméno ústavu "Státní zdravotnický ústav".
K § 2:
V ustanovení § 2, odst. l, věta druhá jsou uvedeny příkladmo hlavní úkoly ústavu pro nejbližší dobu. Pojmu "léčiva" je použito v nejširším slova smyslu, a to tak, že se jimi rozumějí též všechny prostředky na ochranu zdraví (prostředky sílicí, výživné, dietetické a pod. ) a prostředky k hubení škůdců jak z říše rostlinné tak i živočišné. Zdravotnická výchova lidu zahrnuje též propagaci.
Státní zdravotní správou se pro obor tohoto zákona rozumí také vojenská zdravotní správa.
Činností ústavu podle § 2, odst. l, písm. a), č. l, pokud jde o výzkumy, průzkumy a vyšetřování nutné k zajištění zdraví rostlin, nebude dotčena působnost ústavů zřízených k ochraně zdraví rostlin v oboru působnosti ministerstva zemědělství a ani se nezamýšlí začlenění těchto ústavů do Státního zdravotnického ústavu.
Při výkonu své činnosti podle ustanovení § 2, odst. l, písm. c) bude ústav podle potřeby sdělovati své vědecké poznatky také ministerstvu informací a osvěty pro účely osvětové služby.
Poněvadž některé z jednotlivých úkolů představují samostatné obory činnosti, je potřebí pamatovati na to, aby, nastala — li by taková situace, že by některé z těchto úkolů nemohly býti v rámci ústavu řádně plněny, bylo možno pro jejich plnění zříditi zvláštní státní ústavy. Na druhé straně se může ukázati účelným, začleniti do ústavu dosavadní již
C
zřízené veřejné ústavy s působností v oboru zdravotnictví (na př. diagnostické a vyšetřovací veterinární ústavy). Na takové případy pamatuje zmocnění pro vládu stanovené v § 2, odst. 2.
K § 3:
Ve všeobecné části této zprávy byla již vyložena potřeba oblastního ústavu pro Slovensko. Vedle hlavního ústavu a oblastního ústavu pro Slovensko jsou ještě nutné pobočné ústavy v jednotlivých částech republiky, aby činnost ústavu mohla býti decentralisována a aby hlavnímu ústavu a oblastnímu ústavu bylo umožněno plně rozvinouti činnost v oboru zdravotnického výzkumu.
Za sídla poboček se považují nejvhodnější místa, v nichž jsou, po případě budou zřízeny lékařské fakulty a oblastní nemocnice, neboť úzký pracovní styk s těmito ústavy je pro činnost ústavu velmi důležitý; vedle toho si mohou oblastní nemocnice a pobočky ústavu navzájem vypomáhati při úpravě personálních otázek a při používání zařízení.
V některých místech nebude potřebí, aby pobočka vykonávala všechny obory činnosti ústavu, a postačí, bude-li pobočka zřízena na př. jen pro jeden z těchto oborů. Tímto oborem bude nejčastěji mikrobiologie a epidemiologie, neboť zvláště v těchto oborech je nutné činnost ústavu decentralisovati.
K § 4:
Rozčlenění ústavu na jednotlivé odbory nelze v zákoně fixovati, poněvadž počet odborů a rozsah jejich činnosti navzájem je nutno upravovati podle zdravotních potřeb, jež se ovšem mohou značně měniti. Pro nejbližší dobu se na příklad počítá se zřízením odborů biologicko-epidemiologického, pro biologický výzkum výživy, pro výzkum a kontrolu poživatin a předmětů potřeby, pro výzkum a kontrolu léčiv, pro zdravotnický výcvik a zdravotnickou výchovu a pro veterinární výzkum. Jednotlivé odbory se budou ještě dále členiti na oddělení, a to po případě na oddělení výzkumná a kontrolní.
Poněvadž jednotlivé odbory mají býti řízeny po odborné stránce samostatně, je potřebí zajistiti a zprostředkovati jejich odbornou spolupráci a společný postup.
Ředitel hlavního ústavu a ředitel oblastního ústavu povedou tyto ústavy jen po administrativní, a hospodářské stránce; aby však mohli svou funkci řádně vykonávati a zejména správně posouditi potřeby ústavů, bude nutné, aby byli odborníky, a to vzhledem k tomu, že ústav vykonává svou činnost pře-
vážně v oboru medicíny humánní, zpravidla s lékařským vzděláním.
K § 5:
Vedle vedoucích sil musí míti ústav ještě další zaměstnance odborných a jiných služeb. Ustanovení o asistentech ústavu je převzato ze zákona č. 218/1925 Sb., poněvadž je i nadále praktickým.
K § 6:
Podrobná ustanovení o organisaci a správě ústavu a zejména též o poměru hlavního ústavu k oblastnímu ústavu se vyhrazují prováděcímu nařízení ministra zdravotnictví, aby nebyla porušena struktura tohoto zákona, který je zákonem rámcovým.
Při podrobné úpravě organisace a správy ústavu bude také stejně jako podle zákona č. 218/1925 Sb. pamatováno na to, aby se vysoké školy mohly na ústav obrátiti ve svých badatelských a učebních potřebách, zejména pokud jde o získání vědeckého a učebního materiálu.
K § 7:
ústav bude pracovati hlavně pro potřeby státní zdravotní správy, ale pokud to nebude na újmu plnění jeho úkolů vůči státní zdravotní správě, zajišťuje se jeho pomoc i pro jiné osoby, které jej požádají o výkony.
Podle ustanovení § 7, odst. l zákona č. 218/ 1925 Sb. měla vláda stanoviti, pokud a v kterých případech je Státní zdravotní ústav oprávněn požadovati od stran za své výkony poplatky, a ministerstvo zdravotnictví mělo v dohodě s ministerstvem financí stanoviti výši těchto poplatků. Toto rozdělení kompetence se nepovažuje za účelné a proto se v zájmu jednoduchosti navrhuje úprava vybírání poplatků jedním právním předpisem.
Vedle Státního zdravotnického ústavu jsou ještě jiné osoby, které provádějí obdobné výkony jako ústav to jimž výši náhrad za výkony určuje nejvyšší úřad cenový, poněvadž jde o soukromoprávní výkony a úplaty. Se zřetelem k tomu se při vydání vyhlášky zajišťuje součinnost nejvyššího úřadu cenového, aby náhrady za všechny výkony, ať již jde o výkony povahy veřejnoprávní či soukromoprávní, byly podle možnosti stanoveny podle stejných zásad.
K § 8:
ústav jako složka státní zdravotní správy pomáhající při řízení, provádění a kontrole jednotné zdravotnické politiky musí býti v nejužším vztahu k ministerstvu zdravotnictví a tento ústřední úřad musí míti možnost z titulu dozorčího práva říditi činnost a správu ústavu a podle potřeby mu dávati směrnice, pokud jde o pořadí důležitosti jeho jednotlivých úkolů.
K § 9: Není potřebí zvláštního vysvětlení.
K§ 10:
Zákon č. 101/1939 Sl. z. byl novelisován vládním nařízením ze dne 22. listopadu 1944, č. 217 Sl. z., a nařízením Slovenské národní rady ze dne 25. února 1946, č. 31 Sb. n. SNR.
Z prováděcích předpisů, na něž pamatuje odstavec 2, jsou zejména míněny vládní nařízení ze dne 4. listopadu 1942, č. 218 Sl. z.,
o výkonech, za které je Státní zdravotně-sociální ústav oprávněn požadovati poplatky, a dále výnosy ministerstva zdravotnictví a nejvyššího úřadu cenového o poplatcích za výkony Státního zdravotního ústavu.
K§ 11:
Aby navržená úprava mohla býti řádně a včas uskutečněna, je nutno připraviti řadu prováděcích opatření a předpisů, zejména odděliti výrobu ser a očkovacích látek, připraviti organisační řád ústavu a vyhlášku o poplatcích za výkony ústavu. Poněvadž příprava prováděcích opatření a předpisů si vyžádá určité doby, stanoví se počátek účinnosti zákona až na den 1. dubna 1949.
V Praze dne 18. ledna 1949.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr zdravotnictví: Josef Plojhar v. r.
Státní tiskárna v Praze — 396-49.