Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období. 2. zasedání.

206.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne....................................... 1949,

o minimálních veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platech a o změně některých ustanovení, upravujících pensijní nároky a vstup do výslužby, jakož i o některých výhodách pro státní zaměstnance.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně: ČI. I.

§ 1.

(1) Příjemcům pravidelných veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů (dále jen "příjemci"), u nichž nedosahují jejich celkové platy, pokud jde

a) o příjemce svobodného, ovdovělého, rozvedeného, rozloučeného ročních... 8. 400 Kčs,

b) o příjemce žijícího ve společné domácnosti s manželkou (družkou) ročních 12. 600 Kčs,

c) o sirotka (§ 9, odst. l zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 z r. 1920 Sb., o změně některých ustanovení, upravujících pensijní nároky a vstup do výslužby jakož i o některých výhodách pro státní zaměstnance a obdobné předpisy), jemuž přísluší výchovné ročních 6. 000 Kčs, zvýší se s účinností od 1. října 1948 jejich platy na výše uvedené částky.

(2) Za podmínek stanovených pro přiznání výchovného zvýší se sirotčí pense na částku uvedenou v odstavci l, písm. c) též sirotkům po státních obecních (městských) a obvodních lékařích, na něž se vztahují zákon ze dne

24. června 1926, č. 105 Sb., o platových poměrech státních obecních (městských) a obvodních lékařů, a vládní nařízení ze dne 17. března 1927, č. 23 Sb., o úpravě platových poměrů státních obecních (městských) a obvodních lékařů.

§ 2.

(1) Celkovými odpočivnými (zaopatřovacími) platy podle § l se rozumějí jak základní odpočivné (zaopatřovací) platy, tak i jejich veškeré příslušenství vyjímajíc:

a) přídavky za zranění a válečné přídavky, b) u příjemců platů uvedených v § l, písm. a) a b) výchovné a zvláštní přídavek podle 2, odst. l, písm. D) zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb., o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných (zaopatřovacích) platů, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1947, č. 69 Sb. (2) Příspěvky na výchovu se k vdovské pensi/(zaopatřovacímu požitku družky) nepřipočítávají.

§ 3.

(1) Příjemcům pravidelných veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů, u nichž úhrn těchto platů (§ 2) nedosahuje částky 72. 000 Kčs ročně a kteří jsou trvale tak bezmocní, že potřebují ošetření a obsluhy jinou osobou, lze zvýšiti na jejich žádost s účinností od 1. října 1948 jejich platy nejvýše o částku 8. 400 Kčs ročně. Důchod sirotčí lze zvýšiti pro bezmocnost až od sedmého roku věku.

(2) O žádosti podle odstavce l rozhoduje příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.

§ 4.

Veřejnými odpočivnými (zaopatřovacími) platy podle ustanovení §§ l a 3 se rozumějí odpočivné (zaopatřovací) platy vyplácené z prostředků státních nebo z prostředků ústavů, podniků a fondů státních nebo státem spravovaných, z prostředků svazků lidové samosprávy, všeobecných veřejných nemocnic, školních obcí (Újezdu) nebo veřejnoprávních korporací.

§ 5.

Ustanovení §§ l až 3 platí také a) pro učitele, na něž se vztahuje učitelský zákon,

b) pro profesory diecésních učilišť theologických (§ 211 platového zákona),

c) pro duchovní kongruálních církví a náboženských společností státem uznaných, po případě recipovaných.

S

čl. II.

Zákon ze dne 14. května 1896, č. 74 ř. z., o zaopatření civilních úředníků státních (učitelů státních), pak sluhů, jakož i jejich vdov a sirotků, ve znění čl. I zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 z r. 1920 Sb., o změně některých ustanovení upravujících pensijní nároky a vstup do výslužby jakož i o některých výhodách pro státní zaměstnance, se mění a upravuje takto:

1. Ustanovení § 5, odst. 2 zní:

"Není li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li se zaměstnancem ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu 5 let, z nich aspoň po 2 léta za jeho činné služby, a měla-li s ním v této nepřetržité době dítě. Za stejných podmínek náleží též zaopatřovací požitek vdově, se kterou vstoupil zaměstnanec do manželství teprve ve výslužbě anebo v činné službě po 60. roce věku, byla-li před uzavřením sňatku jeho družkou a u níž by jinak v den jeho úmrtí byly splněny podmínky pro přiznání zaopatřovacího požitku družky. "

2. Ustanovení § 8, odst. 2, č. 2 zní:

"u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetné a že otcovství bylo soudně zjištěno nebo uznáno mimosoudně. "

3. Ustanovení § 9, odst. 1 zní:

"Není-li vdovy, které přísluší vdovská pense, patří, po případě (§8, odst. 3) může se povoliti za podmínek a na dobu v § 8 uvedenou, nezaopatřeným dětem úplně osiřelým nebo jim na roven postaveným širocí pense v celkové částce 1/2 vdovské pense. Děti adoptované a chovanci mají nárok na sirotčí pensi, jsou-li u nich splněny podmínky stanovené v § 8, odst. 2, č. 1. "

4. Ustanovení § 9, odst. 4 zní:

"Mají-li nárok na sirotčí pensi vedle dětí manželských děti nemanželské, rozdělí se sirotčí pense se všemi přídavky na ně rovným dílem podle hlav. Týmž způsobem rozdělí se zvláštní přídavek k výchovnému [zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb., o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných (zaopatřovacích) platů, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1947, č. 69 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb. ] u sirotků, kterým přísluší k sirotčí pensi výchovné. "

5. Ustanovení § 9, odst. 5 zní:

"Mají-li nebo získají-li děti v § 8, odst. 2 jmenované ještě jiný nárok na příspěvek na

výchovu nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z jiných veřejných prostředků, započte se tento požitek do příspěvku na výchovu nebo sirotčí pense, které dítěti náležejí podle tohoto zákona. " 6. Ustanovení § 9 a) se zrušuje.

čl. III.

Zákon ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, se mění a upravuje takto:

1. Ustanovení § 36, odst. 3 zní:

"Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila — li se zaměstnancem ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu 5 let, z nich aspoň po 2 léta za jeho činné služby a měla — li s ním v této nepřetržité době dítě. Za stejných podmínek náleží též zaopatřovací požitek vdově, se kterou vstoupil zaměstnanec do manželství teprve ve výslužbě anebo v činné službě po 60. roce věku, byla-li před uzavřením sňatku jeho družkou a u níž by jinak v den jeho úmrtí byly splněny podmínky pro přiznání zaopatřovacího požitku družky. "

2. Závěr § 41 za ustanovením písm. b) zní: "může ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem financí zvýšiti důchod vdovský (§§ 38 a 40) až o 50%. "

3. Ustanovení § 50, odst 2, písm. b) zní: "u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetné a že otcovství bylo soudem zjištěno nebo uznáno mimosoudně. "

4. Ustanovení § 52, odst. l zní:

"Není-li vdovy, které přísluší vdovský důchod, patří, po případě (§61) může se povoliti za podmínek a na dobu v § 59 uvedenou, nezaopatřeným dětem úplně osiřelým nebo jim na roven postaveným sirotčí důchod v celkové částce 1/2 vdovského důchodu. Děti adoptované a schovanci mají nárok na sirotčí důchod, jsou — li u nich splněny podmínky stanovené v § 50, odst. 2, písm. a). "

5. Ustanovení § 53, odst. l zní:

"Mají-li nárok na sirotčí důchod vedle dětí manželských děti nemanželské, rozdělí se sirotčí důchod se všemi přídavky na ně rovným dílem podle hlav. Týmž způsobem rozdělí se zvláštní přídavek k výchovnému [zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb., o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných (zaopatřovacích) platů, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1947, č. 69 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 13. prosince

1945, č. 159 Sb. ] u sirotků, kterým přísluší k sirotčímu důchodu výchovné. "

6. Ustanovení § 53, odst. 2 zní:

"V případech uvedených v § 49, odst. 2 mohou se povoliti příspěvky na vychování a důchod sirotčí i dětem. "

7. Ustanovení § 53, odst. 3 zni:

"Mají-li nebo získají-li děti v § 50, odst. 2, písm. a) a b) jmenované ještě jiný nárok na příspěvek na vychování nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z jiných veřejných prostředků, započte se tento požitek do příspěvku na vychování nebo sirotčího důchodu, jenž dítěti náleží podle tohoto zákona. "

Čl. IV.

Zákon ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb., kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací, se mění a upravuje takto:

1. Ustanovení § 44, odst. 3 zní:

"Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li s gážistou ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu 5. let, z nich aspoň po 2 léta za jeho činné služby, a měla-li s ním během tohoto nepřetržitého soužití dítě. Za stejných podmínek náleží též zaopatřovací požitek vdově, se kterou vstoupil gážista do manželství teprve ve výslužbě anebo v činné službě po 60. roce věku, byla-li před uzavřením sňatku jeho družkou a u níž by jinak v den jeho úmrtí byly splněny podmínky pro přiznání zaopatřovacího požitku družky. "

2. V § 48, odst. l se zrušuje ustanovení poslední věty.

3. Ustanovení § 55, odst. 2, písm. b) zní: "u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají

nemajetné a že otcovství bylo soudně zjištěno, nebo uznáno mimosoudně. "

4. Ustanovení § 57, odst. l zní:

"Není-li vdovy, které přísluší vdovský důchod, patří, po případě (§ 64) může se povoliti za podmínek a na dobu v § 62 uvedenou, nezaopatřeným dětem úplně osiřelým, nebo jim na roven postaveným sirotčí důchod v celkové částce 1/2 důchodu vdovského. Děti adoptované a schovanci mají nárok na sirotčí důchod, jsou-li u nich splněny podmínky stanovené v § 55, odst. 2, písm. a). "

5. Ustanovení § 58, odst. l zní:

"Mají-li nárok na sirotčí důchod vedle dětí manželských děti nemanželské, rozdělí se sirotčí důchod se všemi přídavky na ně rovným

dílem podle hlav. Týmž způsobem rozdělí se zvláštní přídavek k výchovnému [zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb., o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných (zaopatřovacích) platů, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1947, č. 69 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb. ] u sirotků, kterým přísluší k sirotčímu důchodu výchovné. "

6. Ustanovení § 58, odst. 2 zní:

"V případech uvedených v § 54, odst. 2 mohou se povoliti příspěvky na vychování a důchod sirotčí i dětem. "

7. Ustanovení § 58, odst. 3 zní:

"Mají-li nebo získají-li děti v § 55, odst. 2, bodech a) a b) jmenované ještě jiný nárok na příspěvek na vychování, nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z jiných veřejných prostředků, započte se tento požitek do příspěvku na vychování nebo sirotčího důchodu, jenž dítěti náleží podle tohoto zákona. "

Čl. V.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1948; provedou jej všichni členové vlády.

Důvodová zpráva.

K čl. I.

Opatření uvedená v čl. I osnovaného zákona byla vyvolána zákonem ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění a mají za cíl zlepšení neutěšených sociálních poměrů těch příjemců pravidelných veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů, u nichž jejich platy nedosahují hranic minimálního sociálního důchodu podle shora citovaného zákona. Přicházejí zde v úvahu převážnou měrou zaměstnanci byv. samosprávy, jejichž služební a platové poměry byly upraveny zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 16/1920 Sb., jímž upravují se služební poměry trvale ustanovených zřízenců při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, dále zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 17/ 1920 Sb., jímž upravují se služební poměry trvale ustanovených zřízenců a cestářů okresních zastupitelstev v Čechách a okresních silničních výborů na Moravě a ve Slezsku a konečně zákonem ze dne 23. července 1919, č. 443 Sb., jímž upravují se služební poměry úředníků při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a zákonem ze dne 23. července 1919, č. 444 Sb., jímž mění se některá ustanovení zákona ze dne 3. října 1907, č. 63 z. z., pro Če-

cny o služebních poměrech okresních úředníků v Čechách.

Uvedené normy pocházejí vesměs z doby před vydáním platového zákona a předpisů obdobných a platy podle nich dosud poukazované jsou daleko pod hranicemi sociálního důchodu podle shora citovaného zákona o národním pojištění.

Odstavec 2 osnovaného paragrafu 1 jest odůvodněn tím, že sirotkům po státních obecních (městských) a obvodních lékařích, na něž vztahuje se ustanovení zákona ze dne 24. června 1926, č. 105 Sb., o platových poměrech státních obecních (městských) a obvodních lékařů a vládního nařízení ze dne 17. března 1927, č. 23 Sb., nepřísluší výchovné a byli by tudíž tito sirotci, pokud jde o navrhované zvýšení sirotčí pense, zkráceni oproti sirotkům, kterým výchovné přísluší. Toto zvýšení týká se jen těch sirotků po státních obecních (městských) a obvodních lékařích, kteří splňují — ač nemají nárok — podmínky pro přiznání výchovného.

Dále zavádí osnovaný zákon v čl. I, § 3 t. zv. důchod pro bezmocnost. Toto opatření splňuje

usnesení předsednictva Ústřední rady odborů z 9. ledna 1948, aby byly zvýšeny odpočivné a zaopatřovací platy bezmocných státních a veřejných pensistů po způsobu, jakého bylo užíváno u bezmocných důchodců veřejnoprávního důchodového pojištění a který byl převzat i do zákona o národním pojištění. Vzhledem však k odlišné struktuře pensijního zaopatření veřejných zaměstnanců (značné rozpětí mezi menšími a nejvyššími platy) omezuje se povolení důchodu pro bezmocnost v tom směru, že lze jej přiznati toliko příjemcům, jichž celkové odpočivné (zaopatřovací) platy nepřesahují ročních 72. 000 Kčs a to částkou nejvýše 8. 400 Kčs ročně.

K ČI. II.

Osnovaný zákon v čl. II. mění a upravuje zákon ze dne 14. května 1896, č. 74 ř. z., ve znění zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 z r. 1920 Sb., o změně některých ustanovení, upravujících pensijní nároky a vstup do výslužby, jakož i o některých výhodách pro státní zaměstnance tak, že jednak přiznává zaopatřovací požitek vdově, která uzavřela sňatek se zaměstnancem v době, kdy tento byl již ve výslužbě nebo po 60. roce jeho věku, byla-li tato vdova před uzavřením sňatku jeho družkou a jako taková splňovala — li v den jeho úmrtí podmínky pro přiznání zaopatřovacího požitku družky a jednak novelisujíc ustanovení §§8 a 9 cit. zákona staví, pokud jde o přiznání sirotčí pense, děti nemanželské, adoptované a schovance na roven dětem manželským.

Podle ustanovení § 5, odst. 2 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 z r. 1920 Sb., není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila — li se zaměstnancem ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu 5 let, z nich aspoň 2 léta za jeho činné služby, a měla — li s ním v této nepřetržité době dítě. Uzavřela — li pak taková družka později se zaměstnancem sňatek v době, kdy tento byl již ve výslužbě nebo po 60. roce jeho věku, ztratila nárok na zaopatřovací požitek družky podle ustanovení § 5, odst. 2 cit. zákona a mohl jí býti toliko povolen za okolností zvláštního zřetele hodných zcela nebo zčásti zaopatřovací požitek podle posledního odstavce citovaného paragrafu. Zhoršilo se tudíž uzavře-

ním sňatku její postavení proti stavu, který by v tom směru nastal, kdyby manželství vůbec neuzavřela. Tato nesrovnalost se osnovanou novelisací odstranila.

Rovněž tak podle ustanovení § 9 zákona č. 2/1920 Sb., nebylo možno přiznati nemanželským dětem, adoptovaným a schovancům, oboustranně osiřelým, sirotčí pensi. Osnovanou novelisací tohoto paragrafu staví se, pokud jde o přiznání sirotčí pense, děti nemanželské, adoptované a schovanci na roven dětem manželským a přiznává se též sirotčí pense i těm dětem manželským, zrozeným z manželství uzavřeného ve výslužbě anebo v činné službě po 60. roce věku, které nezakládalo matce nárok na vdovskou pensi.

K čl. III a IV.

Novelisací zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, jakož i zákona ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb., kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací, byly shodně upraveny tyto zákony se zřetelem k novelisaci zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2/1920 Sb., s t. m, že pokud jde o zákon ze dne 17. února

1922, č. 76 Sb., byl též upraven závěr znění § 41, a pokud jde o zákon ze dne 4. července

1923, č. 153 Sb., shodně znění § 48, odst. l v tom směru, že zrušeno omezení zvýšení vdovského důchodu u vdov po gážistech zařaděných v hodnostních třídách maximální částkou 2. 000 Kčs, u vdov po gážistech mimo hodnostní třídy maximální částkou 1. 200 Kčs ročně. Odstraněním těchto hranic posuzují se vdovy po vojenských a četnických gážistech tak jako vdovy po jiných veřejných zaměstnancích.

K čl. II—IV.

Ustanovení čl. II až IV platí i pro vdovy a sirotky po zaměstnancích zemřelých před účinností osnovaného zákona.

K čl. I—IV.

Osnovaný zákon, k němuž dochází z podnětu ústřední rady odborů, vyžádá si nákladu cca 15, 000. 000 Kčs a jeho zpětná účinnost je odůvodněna zákonem ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění, v němž korespondující ustanovení (sociální důchod a důchod pro bezpečnost) nabyla účinnosti 1. října 1948.

V Praze dne 21. ledna 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr financí: Dr. Dolanský v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 388-49.