Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 2. zasedání.
204.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne. . 1949
o úpravě právních poměrů některých veřejných zaměstnanců
a příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů, kteří zůstali v době nesvobody
na území Československé republiky obsazeném cizí mocí.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
Následky setrvání na obsazeném pohraničním území.
(1) Zůstaly-li osoby, které byly ve služebním (pracovním) poměru k některému československému veřejnému zaměstnavateli, na pohraničním území československé republiky nebo na území bývalé Podkarpatské Rusi po okupaci těchto území v roce 1938 nebo 1939, považuje se jejich služební (pracovní) poměr za zaniklý dnem okupace území, o které jde.
(2) Zůstaly-li osoby, jimž příslušely odpočivné (zaopatřovací) platy z prostředků některého československého veřejného zaměstnavatele, na území uvedeném v odstavci l po jeho okupaci v roce 1938 nebo 1939, považuje se jejich nárok na tyto platy za zaniklý dnem okupace území, o které jde.
(3) Zůstaly-li osoby, jimž byly poukazovány z prostředků některého československého veřejného zaměstnavatele pense a dary z milosti, po případě odpočivné platy, povolené podle volné úvahy, na území uvedeném v odstávci l po jeho okupaci v roce 1938 nebo 1939, považuje se jejich nárok na tyto pense nebo dary z milosti za zaniklý dnem okupace území, o které jde.
(4) Vláda vymezí nařízením pojem obsazeného pohraničního území a určí data okupace jednotlivých jeho částí a bývalé Podkarpatské Rusi pro účely tohoto zákona.
§ 2.
Výjimky zákonné.
(1) Účinky stanovené v § l, odst. l nenastávají u osob tam uvedených, došlo-li u nich ještě za doby nesvobody k pokračování ve služebním (pracovním) poměru vůči veřejnému zaměstnavateli buď do 14. března 1939 na neobsazeném území československé republiky nebo po tomto dni v t. zv. Protektoráte nebo v t. zv. Slovenském státě, byť i se při tom změnila povaha původního služebního poměru nebo veřejný zaměstnavatel. Na dobu případného přerušení se při tom hledí, jako kdyby byla strávena v původním služebním (pracovním) poměru. Zaměstnancům nevznikají však z ustanovení předcházejících vět nároky na doplatky služebních příjmů za dobu nesvobody.
(2) účinky stanovené v § l, odst. 2 a 3 nenastávají u osob tam uvedených, nepřevzala-li cizí správa výplatu jejich odpočivných (zaopatřovacích) platů, pensí a darů z milosti nebo odpočivných (zaopatřovacích) platů povolených podle volné úvahy.
§ 3.
Výjimky administrativní.
(1) Služební poměr, který zanikl podle ustanovení § l, odst. l, může být v případech hodných zřetele obnoven.
(2) Osobám, na něž se vztahuje ustanovení § l, odst. 2, může být v případech hodných zřetele znovu přiznán nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy.
(3) Pozůstalým po osobách, na něž se vztahuje ustanovení § l, odst. l nebo 2, může býti v případech hodných zřetele přiznán nárok na zaopatřovací platy.
(4) Výjimky podle odstavců l a 2 lze povoliti jen u osob,
a) které nepozbyly československého státního občanství dnem počátku účinnosti dekretu ze dne 2. srpna 1945, č. 33 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé nebo maďarské, nebo
b) u nichž v řízení provedeném podle dekretu č. 33/1945 Sb. bylo zjištěno, že nepřestaly býti československými občany (§ l, odst. 4 a §§ 2. a 5 dekretu č. 33/1945 Sb. ). (5) Nárok na zaopatřovací platy podle odstavce 3 lze povoliti jen osobám, které jsou československými občany.
§ 4. Obnovení služebního poměru.
(1) K obnovení služebního poměru ve smyslu § 3, odst. l může dojíti tak, že se v rozhodnutí o tom vydaném vysloví, že se osoba uvedená v § l, odst. l
a) povolává k výkonu činné služby ve služebním poměru k původnímu nebo jinému veřejnému zaměstnavateli, nebo
b) považuje za přeloženu do trvalé výslužby, a to bud' dnem rozhodnutí o obnovení služebního poměru, nebo, dovršila-li před rozhodnutím o obnovení služebního poměru 60. rok věku, u bývalých soudců 65. rok věku, nebo za účinnosti zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 96 Sb., o překládání soudců do výslužby podle věku, 60. rok věku, u bývalých profesorů vysokých škol 70. rok věku, dnem dosažení těchto věkových hranic, anebo stala-li se před dosažením dotyčného věku trvale nezpůsobilou ke službě, dnem vzniku této nezpůsobilosti, po případě dnem jejího zjištění,
(2) Při obnově služebního poměru lze zaměstnance v případech uvedených v odstavci l, písm. a) zařaditi do nižší platové stupnice nebo stanoviti nižší stupeň služného (platu mu odpovídajícího) nebo vyloučiti ho na určitou dobu ze zvýšení služného, po případě přeměniti jeho služební poměr veřejnoprávní na služební poměr soukromoprávní (pracovní), či služební poměr pragmatikální (regulovaný) na služební poměr smluvní. V případech uvedených v § l, písm. b) lze výslužné snížiti na určitou dobu nebo na trvalo až o 25%. Toto snížení nemá však vliv na výměru odvozených zaopatřovacích platů.
§ 5.
Hodnocení předchozí doby při obnovení služebního poměru.
(1) Při obnovení služebního poměru hodnotí se zaměstnanci pro úpravu služebních a platových poměrů a pro účely pensijního zaopatření celá doba započitatelná ke dni zániku dřívějšího služebního poměru vyslovenému v § l, odst. l, po případě doba započtená k témuž dni podle příslušných předpisů.
(2) V případech hodných zřetele může býti při obnovení služebního poměru zároveň povoleno, aby byla zaměstnanci pro úpravu služebních a platových poměrů a pro účely pensijního zaopatření zhodnocena též:
a) doba skutečně konané veřejné služby na území obsazeném cizí mocností,
b) doba ode dne odchodu (odstranění) z této služby, pokud by k němu nebylo došlo nebýti okupace, až do dne jejího skončení, a
c) doba, po kterou po skončení okupace nemohl bez vlastního zavinění nastoupiti činnou službu.
(3) Bylo-li při obnovení služebního poměru rozhodnuto, že se zaměstnanec podle ustanovení § 4, odst. 1, písm. b) považuje za přeložena do trvalé výslužby, je možno povoliti hodnocení dob uvedených v odstavci 2 nejvýše do dne, od něhož se považuje za přeložena do výslužby.
§6.
Opětné přiznání nároku na odpočivné (zaopatřovací) platy.
V případech, kde dojde k opětnému přiznám nároku na odpočivné (zaopatřovací) platy, lze zároveň vysloviti, že se výslužné nebo vdovská pense snižuje na určitou dobu nebo na trvalo až o 25%. Ustanovení § 4, odst. 2, poslední věty platí tu obdobně.
§7.
Přiznání nároku na zaopatřovací platy.
(1) Pozůstalým po osobách uvedených v § l, odst. 1 a 2 lze přiznati v případech hodných zřetele nárok na zaopatřovací platy za předpokladu, že
a) by jim tento nárok jinak — nebýti účinků stanovených v § l — v případě úmrtí těchto osob příslušel, a že
b) lze míti za to, že by byl obnoven služební poměr těchto osob nebo jim znovu přiznán nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy podle ustanovení § 3, odst. 1 nebo 2, § 4 nebo § 6, kdyby nebyly zemřely před účinností tohoto zákona.
(2) Přizná-li se nárok na zaopatřovací platy pozůstalým po osobách uvedených v § l, odst. 1, platí ustanovení § 5 obdobně.
(3) Vdovská pense může býti snížena na určitou dobu nebo na trvalo až o 25%. Ustanovení § 4, odst. 2 poslední věty platí obdobně.
§ 8.
Finanční účinnost opatření podle § 3.
(1) Finanční účinnost opatření učiněných podle ustanovení § 3, odst. l nastává prvním dnem měsíce po dni opětného nastoupení činné služby po obnovení služebního poměru; nastoupil-li zaměstnanec činnou službu prvního dne v měsíci, nastává finanční účinnost rozhodnutí o obnovení služebního poměru tímto dnem. Finanční účinnost opatření učiněných podle ustanovení § 3, odst. 2 a 3 nastává prvním dnem měsíce po dni rozhodnutí.
(2) Pokud bývalý zaměstnanec byl již před rozhodnutím o obnovení služebního poměru zatímně povolán k výkonu činné služby nebo byla jemu, po případě pozůstalým po něm, vyplácena záloha na odpočivné (zaopatřovací) platy nebo zálohový příspěvek na výživu, může býti v opatření učiněném podle § 3 posunuta jeho finanční účinnost až ke dni nástupu činné služby nebo ke dni výplaty první zálohy. Při výměře doplatků se však v takovém případě odečtou veškeré platy a zálohy, vyplacené zaměstnanci, po případě příjemci záloh z veřejných prostředků, a příjmy, které získal za tutéž dobu ze své výdělečné činnosti.
(3) Osobám, jimž vzniknou platové nároky z opatření učiněných podle § 3, nelze zásadně poskytnouti doplatky za dobu nesvobody. Výjimečně lze jim však přiznati v řízení podle tohoto zákona odškodnění podle obdoby § 6 dekretu ze dne 17. srpna 1945, č. 53 Sb., o odčinění křivd československým veřejným zaměstnancům, vznikly-li jim za podmínek stanovených §§ l a 4 uvedeného dekretu škody uvedené v § 5, písm. f) a g) téhož dekretu nebo škody obdobné. U zaměstnanců, kteří byli v den, kdy jim škoda vznikla, v činné službě, hodnotí se vždy též doba uvedená v ustanovení § 5, odst. 2, písm. b).
§ 9. Příspěvky na výživu.
(1) Nedojde-li k opatření podle § 3, lze ve zvláště odůvodněných případech povoliti osobám uvedeným v § l, odst. l nebo 2 na určitou dobu nebo na' trvalo příspěvek na výživu podle obdoby § 98 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z., o služebním poměru státních úředníků a zřízenců (služební pragmatika).
(2) Za podmínek uvedených v odstavci l lze povoliti příspěvek na výživu rodinným příslušníkům osob uvedených v § l, odst. l nebo 2 (pozůstalým po těchto osobách, po případě bývalým rodinným příslušníkům), pokud by jim jinak v případě úmrtí takové osoby příslušel nárok na zaopatřovací platy nebo mohl býti podle příslušných předpisů povolen zaopatřovací plat podle volné úvahy.
(3) Povolení příspěvku na výživu podle odstavce l se považuje s hlediska předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) za přeložení do výslužby s řádnými odpočivnými (zaopatřovacími) platy.
(4) Příspěvek na výživu podle odstavce l nebo 2 lze povoliti jen osobám, které jsou československými občany.
§ 10. Přihláška.
Rozhodnutí podle §§ 3 a 9 lze učiniti jen na přihlášku, která musí býti podána ve lhůtě tří měsíců ode dne vyhlášení tohoto zákona, V odůvodněných případech může ústřední úřad prominouti zmeškání této lhůty. Přihlášky jsou osvobozeny od kolkových poplatků.
§ 11. Místo podací.
(1) Přihlášku jest podati u posledního osobního úřadu nebo jeho nástupce, a není-li ho, u příslušného ústředního úřadu. Posledním osobním úřadem se rozumí u osob uvedených v § l, odst. l úřad, který byl jejich osobním úřadem ke dni zániku jejich služebního (pracovního) poměru, u osob uvedených v § l, odst. 2 úřad, který jim vyměřil odpočivné (zaopatřovací) platy.
(2) Není-li úřadu příslušného podle předchozího odstavce, podává se přihláška u ministerstva vnitra, které určí v dohodě s ministerstvem financí úřad příslušný k jejímu projednání.
§ 12. Místo rozhodující.
(1) O přihláškách rozhoduje příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvy vnitra a financí.
(2) O přihláškách zaměstnanců bývalé územní samosprávy nebo pozůstalých po nich rozhoduje ministerstvo vnitra.
§ 13. Všeobecná ustanovení.
(1) Veřejnými, československými zaměstnavateli podle tohoto zákona se rozumějí a) stát,
b) svazky lidové správy (bývalé územní samosprávy) a jiné korporace veřejného práva a nadace,
c) ústavy, podniky, fondy a zařízení, náležející subjektům uvedeným pod písm. a) a b) nebo jimi spravované.
(2) Tento zákon se vztahuje i na osoby, jejichž služební a platový poměr byl v roce 1938 upraven podle učitelského zákona a na profesory diecesních učilišť theologických (§ 211 platového zákona); na duchovní kongruálních církví se vztahuje obdobně potud, že na místě účinků uvedených v § 1, odst. 1 a 2 nastává u nich zánik nároku na doplněk kongruy. Pro obnovení tohoto nároku platí obdobně ustanovení § 3, odst. 1 a 2.
(3) Nedotčen zůstává zákon ze dne 6. března 1946, č. 72 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci, a ustanovení zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.
§ 14.
(1) Opatření a rozhodnutí, jimiž byly upraveny služební a platové (pensijní) poměry osob, na něž se vztahují ustanovení § l, odst. 1 až 3, podle dosavadních předpisů platných na Slovensku, považují se za opatření a rozhodnutí učiněná podle tohoto zákona, pokud z nich neplyne pro zaměstnance větší míra práv a nároků, než lze podle tohoto zákona přiznati; přeplatky vzniklé na podkladě takových opatření nebo rozhodnutí v důsledku tohoto ustanovení se nevymáhají.
(2) Pokud se zaměstnanci dostalo opatřením nebo rozhodnutím uvedeným v odstavci l menší míry práv a nároků, než lze podle tohoto zákona přiznati, může požádati ve lhůtě stanovené v § 10 o přezkoumání takového opatření nebo rozhodnutí s hlediska tohoto zákona.
(3) Pokud se v případech uvedených v odstavci 1 zjistí, že u osoby, o kterou jde, nejsou splněny podmínky stanovené v § 3, odst. 4, písm. a) nebo b), může vláda k návrhu příslušného ústředního úřadu, po případě ministerstva vnitra, taková opatření nebo rozhodnutí zrušiti.
§ 15.
(1) Vláda může nařízením všeobecně zmocniti ústřední úřady, aby obnovovaly nárok na
odpočivné a zaopatřovací platy u určitých, stanovenými znaky přesně vymezených skupin bývalých příjemců těchto platů.
(2) Na návrh příslušného ústředního úřadu učiněný v dohodě s ministerstvy vnitra a financí může vláda k zamezení nesrovnalostí povoliti, aby se podle ustanovení §§ 3 až 9 obdobně postupovalo i v případech, na něž se ustanovení § l nevztahuje, a stanoviti pro takový postup směrnice.
§ 16.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitra a financi v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
část všeobecná.
I. účelem navrženého zákona jest dáti právní podklad pro úpravu služebních, platových a pensijních poměrů těch československých veřejných zaměstnanců a jejich pozůstalých, kteří v letech 1938 a 1939 při okupaci pohraničního území československé republiky cizími mocnostmi zůstali z různých důvodů na tomto území. Namnoze stalo se tak jen proto, že uposlechli výzvy tehdejšího československého rozhlasu, který je vybízel, aby vzhledem k očekávanému plebiscitu neopouštěli československé posice. Když s plebiscitu sešlo, měly tyto, osoby pro další setrvání na
obsazeném území nejrůznější důvody. Některým znemožnili dostati se přes okupační čáru do neobsazeného vnitrozemí okupanti, jinde byly vráceny samotnými československými úřady ve vnitrozemí, ale ve valné části rozhodoval tu zájem ryze osobní. Zejména z bývalých čs. veřejných zaměstnanců zůstali na okupovaném území převážnou měrou ti, kteří na tomto území měli vlastní nemovitý majetek a dali tak přednost záchraně tohoto majetku před závazkem věrnosti československého veřejného zaměstnance. U jiných to opět byla opatrnost, poraženectví nebo vyslovený konjunkturalismus, k němuž dospěli v úvaze, že až dojde nevyhnutelně i k okupaci zbytku republiky, budou míti náskok před těmi, kdož zůstali v československých veřejných službách.
II. Podle toho jaký osud měly tyto osoby s hlediska jejich služebního poměru za doby nesvobody můžeme je zhruba rozděliti do těchto kategorií:
A. aktivní zaměstnanci, kteří
1. odešli později do vnitrozemí a to buď do 14. března 1939 do československé republiky, nebo po tomto datu do t. zv. Protektorátu nebo do t. zv. Slovenského státu. Zde pak zpravidla pokračovali ve svém služebním poměru veřejného zaměstnance;
2. neopustili obsazené pohraniční území a zůstali tam ve veřejných službách okupační mocnosti;
3. zůstali sice na okupovaném pohraničním území, avšak z veřejných služeb byli propuštěni nebo přeloženi do výslužby,
B. příjemci odpočivných (zaopatřovacích) platů,
1. kteří dostávali pensi i nadále ze státní nebo zemské pokladny, pokud jde o pensisty obcí a okresů, zálohově ze zemských prostředků;
2. jejichž pensijní zaopatření bylo převzato okupačními orgány;
3. kteří zůstali na obsazeném území a výplata pense byla jim zastavena.
III. Neméně rozmanitý byl i osud těchto osob po osvobození. Některé nastoupily opět činnou službu čs. veřejného zaměstnance a to bud' v původním služebním poměru, nebo v poměru jakkoliv změněném, jiní byli z veřejné služby vůbec odstraněni. Pokud jde o příjemce odpočivných (zaopatřovacích) platů, byla u některých výplata těchto platů opět československými likvidaturami převzata, jinde nikoliv a v přečetných případech jsou na tyto platy poskytovány jen zálohy. Tento neurovnalý stav je důsledkem nedostatečných
dílčích úprav. I na Slovensku, kde nařízeními č. 44/1945 Sb. n. SNR a č. 99/1945 Sb. n. SNR konsolidace v tomto ohledu dospěla nejdále, existují zásadní rozpory v praxi jednotlivých pověřenectev.
IV. Rozmanitost případů vylíčená výše po všech třech rozhodujících stránkách v oddílech I. —III. a komplikovaná ještě otázkami plynoucími z ustanovení ústavního dekretu ze dne 2, srpna 1945, čís. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské nutí k tomu, aby zákon tyto otázky upravující, se na jedné straně vyhnul přílišné kasuistice, která v žádném případě by nemohla býti vyčerpávající, na druhé straně, aby strohou jednostrannou úpravou nevtěsnal všechny případy do příliš úzkého rámce, znemožňujícího jejich odstupňování a nevedl tak nutně k nežádoucím tvrdostem.
Je proto vybudován na těchto zásadách:
1. U všech osob, které zůstaly — ať již z jakýchkoliv příčin — na československém pohraničním území, okupovaném cizími nepřátelskými mocnostmi, vyslovuje ke dni okupace zánik dosavadního služebního poměru, resp. zánik nároku na odpočivné (zaopatřovací) platy.
2. Z účinků uvedených pod č. l (připouští dalekosáhlé výjimky administrativní tím, že umožňuje jednak obnovení zaniklého služebního poměru nebo obnovení zaniklých pensijních nároků, jednak přiznání nároku na zaopatřovací platy pozůstalých po osobách, jejichž služební nebo pensijní poměr okupací zanikl. Rozhodnouti o těchto výjimkách svěřuje ústřednímu úřadu v dohodě s ministerstvem vnitra a financí.
Opatření a rozhodnutí, jimiž slovenské orgány upravily služební a platové (pensijní) poměry osob, na něž osnova dopadá, podle nařízení č. 44/45 a 99/45 Sb. SNR již před účinností tohoto zákona, se sankcionují za předpokladu, že z nich pro zaměstnance nevyplývá větší míra práv a nároků, než by mu bylo lze dosíci podle této osnovy. Důvodem pro tuto výjimku byla snaha nevnésti zákonem novou nejistotu do oněch poměrů, které byly již jednou podle platných norem upraveny.
3. Případy uvedené v oddílu II. sub A 1. a B 1. jsou výslovně vyňaty z působnosti tohoto zákona, protože služební (pensijní) poměry v těchto případech byly již upraveny zvláštním způsobem a svou povahou se také od ostatních podstatně liší.
4. Protože při rozmanitosti případů nelze předem odhadnouti všechny možnosti, které
tu praxe přinese, zmocňuje zákon vládu, aby k zamezení nesrovnalostí mohla připustiti administrativní výjimky (viz ad 2. ), i v takových případech, kde zánik služebního poměru, nebo zánik nároku na odpočivné (zaopatřovací) platy nenastal v důsledku tohoto zákona. Jde tedy o opatření sloužící ve prospěch byv. veřejných zaměstnanců a nelze tudíž případné námitky proti tomuto generelnímu zmocnění bráti za odůvodněné.
5. V případech, ve kterých nedojde k žádné administrativní výjimce z ustanovení § l osnovy pro nedostatek potřebných předpokladů, lze v sociálně odůvodněných případech povoliti byv. veřejnému zaměstnanci, jeho rodinným příslušníkům nebo pozůstalým po něm příspěvek na výživu podle obdoby § 98 služební pragmatiky.
6. Protože až dosud nebylo možno osobám, které zůstaly na okupovaném pohraničním území, po případě pozůstalým po nich, přiznati odčinění křivd podle dekretu č. 53/1945 Sb., ačkoliv namnoze šlo o případy zcela zjevné politické persekuce, odstraňuje zákon i tuto nesrovnalost, připouštěje v omezeném rozsahu analogické použití cit. dekretu i na tyto případy. Míní se tím ovšem nejen případy politické persekuce se strany německých okupantů, nýbrž i se strany okupantů maďarských, po př. jiných.
Celkový náklad na provedení navrženého zákona lze odhadnouti jen velmi přibližně. U většiny osob, na něž osnova dopadá a u nichž lze počítati s nějakou administrativní výjimkou, provedly totiž resorty již provisorní úpravu jejich služebních poměrů a příslušné platy již likvidují. Nový náklad vznikne u těchto případů jen propočítáním zhodnocené doby (přiznáním trienálek), dále projednáním zcela nových případů, kterých nebude příliš mnoho, a povolením příspěvků na výživu. Podle zjištění u jednotlivých resortů, jež osnovou jsou nejvíce tangovány, se odhaduje tento nový náklad nejvýše částkou 80, 000. 000 Kčs a jeho úhrada je převážnou měrou zajištěna v rozpočtu.
Část zvláštní.
§ 1
vyslovuje z důvodů blíže vylíčených již ve všeobecné části důvodové zprávy zásadu zániku služebního poměru, zániku nároku na odpočivné (zaopatřovací) platy a zastavení výplaty všech fakultativních platů ke dni okupace. Vymezení pojmu pohraničního území obsazeného v roce 1938 a 1939 cizími nepřátelskými mocnostmi, jakož i rozhodných dnů
okupace těchto území pro účely tohoto zákona ponechává prováděcímu vládnímu nařízení. Tato forma byla volena proto, že půjde o obsáhlejší výčet, který 'by se do rámce zákona nedal vtěsnati.
§ 2
vylučuje z dosahu působnosti tohoto zákona případy uvedené ve všeobecné části důvodové zprávy v oddílu II., sub A1. a B 1. z důvodů tam již vylíčených. Materiální předpis týkající se doby přerušení mezi dnem okupace a dnem, 'kdy veřejný zaměstnanec pokračoval ve služebním. poměru po svém návratu z okupovaného pohraničního' území, byl pojat do tohoto paragrafu s ohledem na Slovensko, kde tato otázka není dosud upravena.
§ 3
připouští administrativní výjimky z účinků stanovených v § l, odst. l a 2 tam, kde je dána a) kontinuita čs. státního občanství a b) důvody hodné zřetele. Důvody hodnými zřetele jsou míněny takové důvody, které umožní vysloviti též pokračování služebního (pensijního) poměru. Bude proto v této souvislosti zkoumána otázka, zda zaměstnanec nebo pensista dostál za okupace řádně též povinnostem československého veřejného zaměstnance (pensisty). Výjimka z účinků stanovených v § l, odst. 3 byla by nelogická, protože vedle toho, co bylo řečeno ve všeobecné části důvodové zprávy v oddílu IV. pod bodem 5, je v těchto případech vždy dána možnost — jsou-li pro to splněny zákonné podmínky — povoliti fakultativní plat administrativní cestou.
§ 4
blíže rozvádí, jakým způsobem lze obnoviti služební poměr osob, které byly před dnem okupace aktivními československými veřejnými zaměstnanci a jejichž služební poměr v důsledku účinků stanovených v !§ l dnem okupace zanikl.
Pamatuje se tu nejen na případy, kdy taková osoba bude moci býti znovu povolána do činné služby, nýbrž i na ony, kde v důsledku dovršení určité věkové hranice nebo pro jinou neupotřebitelnost v činné službě, bude lze takové osobě přiznati pouze nárok na odpočivné platy. Postavení osoby přeložené do výslužby ve smyslu ustanovení tohoto paragrafu, se staví na roven též institut zrušení služebního poměru bez újmy nároku na odpočivné (zaopatřovací) platy tam, kde příslušné předpisy přeložení zaměstnance do výslužby neznají (na př. vlád. nař. č. 114/1926 Sb. a č. 15, 16, 17/1927 Sb. ).
§ 5
se vypořádává s hodnocením předchozí doby při obnovení služebního poměru.
Doba před zánikem služebního poměru, vysloveným v § l, hodnotí se pro úpravu služebních a platových poměrů, pokud se též týče pensijního zaopatření, plně a obligatorně Doba strávená na okupovaném území však pouze fakultativně a jen v maximálním rozsahu tam stanoveném. Toto rozlišování je nutné proto, aby bylo možno v jednotlivých případech spravedlivě přihlédnouti k politickému postoji zaměstnance na okupovaném území a podle toho je navzájem odstupňovati.
§ 6
stanoví hranice pro případné snížení odpočivných (zaopatřovacích) platů, nevyhověl-li percipient plně s hledisek uvedených v poznámkách k § 3, sub b).
§ 7
pamatuje na ony případy, kdy osoby uvedené v § l se nedožily účinnosti tohoto zákona. Je jim dána možnost přiznati pozůstalým po nich zaopatřovací platy, pokud by jinak měli na ně nárok a za předpokladu, že osoby uvedené v '§ l, byly by — pokud by se dožily účinnosti tohoto zákona — dosáhly administrativních výjimek uvedených v § 3, odst. l a 2. Pokud jde o případné zhodnocení předešlé doby, je tu stanovena obdobná zásada jako v § 5.
§ 8
určuje finanční účinnost všech administrativních výjimek zásadně k prvnímu dni měsíce následujícího po dni rozhodnutí, pokud se týče po dni opětného nastoupení činné služby po obnovení služebního poměru. Protože však některé z osob v úvahu přicházejících konaly činnou službu nebo dostávaly odpočivné (zaopatřovací) platy, případně zálohy na ně, ještě před účinností tohoto zákona, dává se rozhodujícím místům možnost přiznáním zpětné finanční účinnosti sanovati i tyto případy. V tomto paragrafu je vyslovena rovněž zásada, že se nepřiznávají doplatky za dobu okupace s jedinou výjimkou případů, které byly uvedeny již ve všeobecné části důvodové zprávy v oddílu IV., bod. 6. V těchto případech hodnotí se obligatorně též doba strávená v okupovaném území přede dnem persekučního opatření.
§ 9
zavádí instituci příspěvků na výživu podle obdoby § 98 služební pragmatiky pro byv.
veřejné zaměstnance, jejich rodinné příslušníky, pozůstalé po byv. veřejných zaměstnancích z důvodů, které jsou blíže vysvětleny ve všeobecné části důvodové zprávy pod bodem 5. Příspěvek na výživu může býti povolen i byv. rodinným příslušníkům bývalého veřejného zaměstnance, pokud by jim jinak mohl býti povolen podle platných předpisů zaopatřovací plat podle volné úvahy (na př. rozloučeným manželkám podle vlád. nař. č. 243/1942 Sb. ). Nedojde-li ani k povolení administrativní výjimky podle úst. § 3 osnovy ani k povolení příspěvku na výživu podle § 9 osnovy nebo bude-li příspěvek na výživu povolen osobě jiné než byv. zaměstnanci, spravuje se otázka vydání převodních částek normálními předpisy upravujícími přestup v sociálním pojištění (zaopatření). Bude-li však příspěvek na výživu povolen osobě, jejíž služební poměr podle ust. § 1, odst. 1 zanikl, nedojde k vydání převodní částky.
§ 10
stanoví zásadu, že administrativní výjimky (§3) a příspěvky na výživu (§ 9) se nepovolují ex offo, nýbrž jen na přihlášku osob, o které jde. Přihláška je vázána na lhůtu a nepodléhá kolkovému poplatku. Podání učiněná před vydáním tohoto zákona se nepovažují za přihlášku učiněnou podle tohoto zákona,
§ 14
stanoví výjimku pro osoby, jejichž platové a služební poměry byly již upraveny přede dnem počátku účinnosti tohoto zákona podle platných slovenských norem (nař. č. 99/45 Sb. SNR, resp. nař. 4 44/1945 Sb. SNR), jak je odůvodněno ve všeobecné části důvo-
dové zprávy pod bodem 2, v druhém odstavci. Tam, kde podle opatření a rozhodnutí podle slovenských předpisů se dostalo zaměstnanci větší míry práv a nároků, než by bylo lze přiznati podle této osnovy, nevymáhají se takto vzniklé přeplatky až do dne počátku účinnosti tohoto zákona. S druhé strany se připouští, aby se zaměstnanec na Slovensku domáhal revise opatření neb rozhodnutí učiněného podle slovenských předpisů tam, kde mu z nich vyplynulo méně práv a nároků, než lze v řízení podle této osnovy přiznati [na př. započtení doby podle § 5, odst. 2, písm. b) a c), odčinění křivd podle § 8, odst. 3, věty druhé nebo při negativním rozhodnutí též povolení příspěvku na výživu podle § 9 osnovy]. Je nutno v této souvislosti zdůrazniti, že všechna tato práva a nároky lze přiznati jen podle volné úvahy, fakultativně, takže i při revisi výše uvedených opatření a rozhodnutí nutno bedlivě zkoumati, zda jsou pro jejich přiznání dány důvody zvláštního zřetele hodné. Protože na Slovensku byly osobám německé a maďarské národnosti přiznávány podle nař. č. 99/1945 Sb. výjimky dříve než bylo definitivně rozhodnuto o jejich československém státním občanství podle dekr. č. 33/1945 Sb. bylo nutno vyhraditi vládě možnost přezkoušení takových případů s hlediska cit. dekretu.
§ 15
znamená generální zmocnění pro vládu, jehož odůvodnění bylo již — pokud jde o odst. 2 — podáno ve všeobecné části důvodové zprávy oddílu IV., bodu 4. Pokud jde o odst. 1 tohoto paragrafu, jsou míněny především případy upravené prozatímně oběžníkem ministerstva financí ze dne 5. března 1946, č. 213. 021/46-IX/5.
V Praze dne 14. prosince 1948.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr vnitra: V. Nosek v. r.
Štítní tiskárna v Praze — 364-49.