častněné osobě tak, aby jim zůstala od doručení obsílky lhůta alespoň tří dnů. Pokud předseda senátu nebo senát nepokládají jejich účast na přelíčení za nutnou, připomene se jim přitom, že mají právo účastnit se ústního líčení, že však nejsou povinni se dostavit, a že kdyby se nedostavili, ani se nedali zastupovat, přečte se jejich odvolání a podání odůvodňující odvolání anebo odpověď na odvolání.
(2) O ustanovení ústního líčení budou vyrozuměni také zástupce soukromého. žalobce, obhájce a zástupci zúčastněných osob.
§ 101.
(1) Při ústním řičení vyloží nejprve zpravodaj stav věci. Odvolání, podání odůvodňující odvolání a odpověď těch, kdo se nedostavili, buďte přečteny. Poté se provádějí podle okolností nové důkazy nebo se opakují důkazy provedené již okresním soudem. Nedostaví-li se některá strana, má se za to, že souhlasí s přečtením písemností. Krajský soud může při svém rozhodování přihlížet k novému nebo k opakovanému důkazu jen tehdy, byl-li proveden při tomto líčení samém, nebo byl-li při něm přečten protokol o něm.
(2) Po provedení důkazů jsou slyšeny strany a zúčastněné osoby v pořadí, které určí předseda. Obžalovanému a jeho obhájci přísluší v každém případě poslední slovo.
§ 102.
(1) Krajský soud odmítne odvolání po úst ním líčení, je-li tu důvod, pro který mělo býti odmítnuto v seděni neveřejném.
(2) Krajský soud zamítne odvolání, uzná-li je neodůvodněným.
(3) Shledá-li krajský soud odvolání odůvodněným, zruší rozsudek okresního soudu a rozhodne zpravidla ve věci samé. Nelze-li se však obejít bez konání nového hlavního přelíčení, vrátí věc okresnímu soudu, aby ji znovu projednal a o ní rozhodl. Je-li vadnou jen část rozsudku, a je-li tato část oddělitelná od ostatních, může se krajský soud omezit na zrušení této části.
§ 103.
Rozsudkem rozhodne krajský soud o odvolání, rozhodu je-li ve věci samé.
§ 104.
Při novém rozhodování je okresní soud vázán právním názorem, který vyslovil krajský soud.
§ 105. Stížnost pro zachování zákona.
(1) Generální prokurátor může do každého pravomocného rozhodnutí trestního soudu, kterým byl porušen zákon, podati stížnost pro zachování zákona. Takovou stížnost nelze podat do rozhodnutí nejvyššího soudu.
(2) O stížnosti rozhoduje nejvyšší soud ve veřejném seděni.
(3) Shledá-li nejvyšší soud, že stížnost je odůvodněna, vysloví rozsudkem, že byl rozhodnutím, proti němuž stížnost směřuje, porušen zákon. Jinak stížnost zamítne.
(4) Výrok nejvyššího soudu, že byl porušen zákon, se zpravidla nedotýká platnosti rozhodnutí, o které jde. Byl-li však zákon porušen v neprospěch obviněného, zruší nejvyšší soud nezákonné rozhodnutí, a došlo li porušením zákona k rozsudku, rozhodne ve věci samé, po případě nařídí soudu, o jehož rozhodnutí jde, nebo jinému soudu téhož druhu, aby znovu rozhodl nebo o věci jednal a o ní rozhodl; byl-li zákon porušen ve prospěch obviněného, může takové opatření učinit, jen podal-li
' generální prokurátor stížnost do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí, o které jde.
§ 106. Odměny a náhrady.
(1) Nárok znalců na odměnu upravuje vládní nařízení.
(2) Do výměry svědečného, znalečného a poplatků tlumočnických upravených vyšetřujícím soudcem může svědek, znalec, nebo tlumočník podat do tří dnů od vyrozumění rozklad, o němž s konečnou platností rozhodne senát. Do vyměření poplatků senátem není opravného prostředku.
§ 107. Obnova.
(1) O návrhu na povolení obnovy trestního řízení rozhoduje senát ve veřejném seděni.
(2) Do rozhodnutí o návrhu na obnovu si lze stěžovat do tří dnů od jeho doručení. Krajský soud rozhoduje o stížnosti v neveřejném seděni.
§ 108. Výkon trestu.
(1) Rozhodnutí a opatření stran výkonu trestu, která podle trestních řádů a předpisů
je měnících a doplňujících náležejí soudu, činí. senát okresního soudu, který rozhodl ve věci v prvé stolici.
(2) Výkon trestu na Slovensku patři do působnosti okresní prokuratury. Působnost, která stran výkonu trestu přísluší podle trestního řádu hlavnímu prokurátoru, vykonává krajský prokurátor.
§ 109. S t a n n é právo.
(1) Nutnost řízení podle stanného práva prohlašuje ministr vnitra v dohodě s ministrem spravedlnosti.
(2) Jako stanný soud koná řízení a rozhoduje okresní soud v pěti členném senátě složeném ze dvou soudců z povolání a tří soudců z lidu.
§ 110.
Řízení o přestupcích a pře čin ech.
(1) V řízení pro přestupky platí tyto odchylky:
a) přípravné vyšetřování (vyšetřování) se nekoná;
b) přípravné vyhledávání (stopování) může vyšetřující soudce konat jen na návrh veřejného žalobce;
c) vazbu lze uvaliti jen pro nebezpečí útěku nebo působení na svědky, znalce nebo osoby ve věci zúčastněné;
d) není přípustno vydat na obviněného zatykač, ani prohledávati papíry třetích osob, ani zabavovat nebo otvírat dopisy;
e) kde je potřebí znaleckého posudku, stačí přibrat toliko jednoho znalce;
f) obžalovací spis nahrazuje návrh na potrestání, v němž se uvede jméno obviněného a označí trestný čin, bud' zákonným pojmenováním nebo stručným uvedením skutečností; návrh na potrestání se obviněnému sdělí současně s obsílkou k hlavnímu přelíčení, v níž se obviněnému připomene, aby důkazní prostředky oznámil soudu tak, aby mohly býti opatřeny ještě k hlavnímu přelíčení;
g) obviněný se může dáti zastupovat osobou, zapsanou do seznamu obhájců, nebo jiným zmocněncem, který se musí vykázat písemnou plnou mocí. Zmocněncem může býti každá způsobilá osoba, která je svéprávná, státně spolehlivá a občansky bezúhonná a místopřísežně prohlásí, že obviněného zastupuje bezplatně. Advokát se může při
hlavním přelíčení dát zastupovat kandidátem, zapsaným do seznamu kandidátů advokacie;
h) navrhnou li to obě strany v řízení konaném o žalobě soukromé, může být konáno hlavní přelíčení s vyloučením veřejnosti.
(2) Ustanovení odstavce l, písm. f) lze užít i v řízení o přečinech, jde-li o případ jednoduchý.
§ 111.
Rejstřík trestů a zahlazení o d s o u z e n í.
(1) Rejstřík trestů (nařízení vlády republiky československé ze dne 14. července 1922, č. 198 Sb., o evidenci soudních provinilců a sbírání dat pro účely kriminální statistiky), se vede u krajských prokuratur.
(2) O zahlazení odsouzení (§8 zákona ze dne 14. července 1928, č. 111 Sb., o zahlazení odsouzení) rozhoduje v prvé stolici okresní soud, v jehož obvodě je úřad rejstříku trestů.
Trestní soudnictví nad mládeží. § 112.
(1) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na osoby mladistvé, s těmito odchylkami:
a) konati trestní řízení přísluší okresnímu soudu, v jehož obvodě měl obviněný mladistvý v době činu pobyt, anebo v jehož obvodě se v době podání trestního oznámení zdržuje; mezi těmito soudy rozhoduje předstižení;
b) obviněný musí mít obhájce z osob zapsaných v seznamu obhájců, vždy při hlavním přelíčení, k podání odvolání, při ústním líčení o odvolání, a pokud je ve vazbě, již v řízení přípravném;
c) hlavní přelíčení nelze konat v nepřítomnosti obviněného mladistvého a jeho obhájce;
d) zákonný zástupce mladistvého a zástupce pomocného zařízení pro soudní péči o mládež mají právo se ujmout v hlavním přelíčení slova; zákonnému zástupci, nebyl-li při prohlášení přítomen, buď doručen rozsudek;
e) soud může mladistvému rozkázati, aby při některých částech hlavního přelíčení opustil soudní síň, lze-li se obávati, že by na něho mohly působit nepříznivě; nové okolnosti přitom najevo vyšlé buďtež obviněnému před ukončením důkazního řízení oznámeny, aby se o nich mohl vyjádřiti;
f) odvolání ve prospěch obžalovaného může kromě osob uvedených v § 86, odst. 1, podat též pomocné zařízení pro péči o mládež; lhůta k odvolání se u veřejného žalobce, zákonného zástupce a obhájce posuzuje samostatně;
g) o stížnosti do rozhodnutí dozorčí rady rozhoduje s konečnou platností krajský soud, v jehož obvodě je ústav;
h) sbíhá-li se s trestným činem, spáchaným před dokonaným osmnáctým rokem trestný čin spáchaný později, platí tyto odchylky toliko, je-li později spáchaný trestný čin přestupek.
(2) Nedošlo-li k zahájení trestního řízení před dokonaným devatenáctým rokem, odchylky uvedené v odstavci l neplatí.
§ 113. Řízení o ukládání trestu smrti.
(1) Na místo trestu smrti uvedeného v zákoně, uloží soud trest těžkého žaláře (káznice) doživotního nebo dočasného od patnácti do třiceti let, jsou-li polehčující okolnosti tak závažné, že by trest smrti byl nepřiměřeně přísný.
(2) Trest smrti nesmí býti vykonán, dokud president republiky nerozhodne, že se odsouzenému milost neudili.
(3) Byl-li obžalovaný odsouzen k trestu smrti, usnese se soud, prohlásiv rozsudek, po slyšení veřejného žalobce v neveřejném seděni, zda doporučuje odsouzeného milosti a jaký trest by byl přiměřený, kdyby se mu jí dostalo; rozhodoval-li ve věci i krajský soud, učiní také on usnesení o tom. Toto usnesení (tato usnesení) se předloží po právní moci rozsudku se spisy nejvyššímu soudu, který je po slyšení generálního prokurátora předloží se svým posudkem ministru spravedlnosti.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 nelze užít v řízení před soudy stannými.
§ 114. Poměr k dosavadním předpisům.
Kde se v dosavadních předpisech odkazuje na řízení před krajskými soudy nebo na opravné řízení do rozsudků krajských soudů, je tím rozumět řízení před okresními soudy, po případě opravné řízení do rozsudků okresních soudů podle tohoto zákona.
§ 115.
Změny některých předpisů o řízení.
(1) Ustanovení § 126, odst. 2 trestního řádu č. 119/1873 ř. z. a ustanovení § 238, odst. 2 trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896, ve znění zákona ze dne 1. července 1927, č. 107 Sb., se mění a zní:
"Jde-li o posudek znalců lékařů, může být v takovém případě vyžádán posudek lékařské fakulty některé tuzemské university. "
(2) Ustanovení § 421, odst. 1 trestního řádu č. 119/1873 ř. z. se mění a zní:
"Podá-li žalobce na konci přípravného vyšetřování obžalobu pro zločin nebo přečin na obviněného, jehož místo pobytu není známo nebo není v tuzemsku, doručí se obžaloba obhájci, který budiž k tomu účelu ustanoven".
(3) Ustanovení § 518, odst. 9 trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896 se mění a zní:
"Proti tomuto rozsudku možno podati odvolání jen do-výměry trestu a pro porušení ustanovení zákona o řízení, které mohlo míti vliv na tento výrok".
(4) Zákon ze dne 17. října 1919, č. 562 Sb., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění se mění a doplňuje takto:
V § 11 se připojuje další odstavec jako odstavec 3, který zní:
"K podmíněnému propuštění z trestu doživotního a k přeložení do přechodného trestního ústavu (§ 16) z trestu doživotního se vyžaduje uplynutí stejné doby, jako u dočasného trestu třicetiletého. "
§ 12 zní:
(1) O podmíněném propuštění rozhoduje komise (komise pro podmíněné propuštění 7. trestu) zřízená, u krajského soudu, v jehož obvodě si trestanec odpykává trest. Skládá se ze dvou soudců z povolání a tří soudců z lidu.
(2) Komise se usnáší za předsednictví soudce z povolání, který je služebním pořadím starší. Rozhoduje většinou hlasů, když vyšetřila věc a vyslechla krajského prokurátora. Trestanci oznámí před tím vše, co svědčí proti jeho propuštění, aby se mohl obhájit.
(3) členy komise určí předseda krajského soudu na dobu jednoho roku. "
§ 13 zní:
"(1) Do usnesení komise mohou si stěžovati krajský prokurátor a trestanec k ministerstvu spravedlnosti, které rozhoduje s ko-
2
nečnou platností. Stížnost krajského prokurátora má odkladný účinek.
(2) Byla-li žádost pravomocně zamítnuta, muže být opět podána nejdříve po uplynutí jednoho roku. "
(5) Ustanovení § 16, odst. 2, zák. ze dne 11. března 1931, č. 48 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží se mění a zní:
"(2) Dozorčí rada se skládá z komisaře jako předsedy, dvou přísedících a člena krajské prokuratury, v jejímž obvodě je příslušná polepšovna. "
ČÁST ČTVRTÁ. Vězeňství.
§ 116. Výkon soudní vazby.
(1) Soudní tresty na svobodě se vykonávají v trestních ústavech, v krajských soudních věznicích a v okresních soudních věznicích. Krajské soudní věznice jsou v sídle nebo v obvodu krajského soudu, okresní soudní věznice zpravidla v sídle okresního soudu s trestní pravomocí.
(2) Tresty na svobodě převyšující jeden rok se zpravidla vykonávají v trestních ústavech, tresty kratší jednoho roku zpravidla v soudních věznicích. Ministr spravedlnosti vydá podrobnější předpisy o tom, v kterých vězeňských ústavech a jaké tresty na svobodě se vykonávají.
(3) Soudní zajišťovací a vyšetřovací vazba se zpravidla vykonává v okresních soudních věznicích. Podrobnější předpisy vydá ministr spravedlnosti.
Výkon správní a strážní služby ve vězeňských ústavech.
§ 117.
Výkon správní a strážní služby v trestních ústavech, v krajských soudních věznicích, v okresních soudních věznicích, v justičních výchovných ústavech a na Slovensku též v donucovacích pracovnách (dále jen vězeňské ústavy), obstarává Sbor uniformované vězeňské stráže (dále jen SVS).
§ 118.
(1) Pro každý vězeňský ústav, kromě okresních soudních věznic, se zřizuje zvláštní oddíl SVS.
(2) V okresních soudních věznicích se zřizují stanice SVS. Příslušníci SVS konající
službu v těchto stanicích v obvodu téhož kraje jsou včetně velitelů stanic příslušníky oddílu SVS, zřízeného při krajské soudní věznici. Jejich služebním úřadem je velitelství krajské soudní věznice.
(3) Velitelem oddílu SVS je přednosta vězeňského ústavu, v němž je oddíl SVS zřízen. Veliteli oddílu SVS přísluší též právo ukládat kázeňské tresty příslušníkům oddílu SVS.
§ 119.
(1) Řízení a správa vězeňských ústavů, jakož i dozor na ně, náleží k věcem justiční správy.
(2) Trestní ústavy řídí jejich přednostové a spravují je za pomoci příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců ústavu.
(3) Krajské soudní věznice a okresní soudní věznice v obvodu téhož kraje řídí přednostové krajských soudních věznic a spravují je za pomoci příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců věznic.
§ 120. Dozor na vězeňské ústavy.
(1) Dozor na vězeňské ústavy vykonávají ústavní komisaři (jejich náměstci). Komisařem (náměstkem) může být jen ten, kdo má způsobilost pro úřad soudcovský.
(2) Neustanoví-li ministr spravedlnosti jinak, je ústavním komisařem trestního ústavu předseda okresního soudu s trestní pravomocí, v jehož sídle nebo obvodu je trestní ústav (na Slovensku okresní prokurátor), ústavním komisařem krajské soudní věznice předseda krajského soudu, v jehož sídle nebo obvodu je věznice (na Slovensku krajský prokurátor), a ústavním komisařem okresní soudní věznice předseda okresního soudu s trestní pravomocí, v jehož sídle nebo obvodu je věznice (na Slovensku okresní prokurátor). Náměstkem ústavního komisaře je v těchto případech náměstek předsedy krajského nebo okresního soudu (na Slovensku náměstek krajského nebo okresního prokurátora).
§ 121.
Občanská kontrola vězeňských ústavú.
(1) Občanskou kontrolu vězeňských ústavů vykonávají členové Národního shromáždění, které tím pověří ministr spravedlnosti; toto pověření se dává zpravidla na období dvou let.
Funkce zaniká uplynutím doby stanovené k jejímu výkonu, zproštěním nebo vzdáním se funkce a skončením výkonu poslaneckého mandátu. Občanští kontroloři jsou při výkonu funkce oprávněni rozmlouvat s trestanci i vyšetřovanci.
(2) Občanští kontroloři sdělí ministru spravedlnosti po vykonaných kontrolách vězeňských ústavů, jaké závady shledali a jaká opatření navrhují.
Působnost ve věcech vězeňské správy.
§ 122.
Ministru spravedlnosti přísluší vrchní dozor na vězeňské ústavy; může je kdykoliv dát prohlédnouti osobami k provádění prohlídek zvláště určenými.
§ 123.
Ministr spravedlnosti vydává domácí řády pro vězeňské ústavy, instrukce pro orgány pověřené jejich řízením a správou a dozorem na ně, jakož i služební předpisy pro zaměstnance vězeňských ústavů.
§ 124.
Ministerstvo spravedlnosti vykonává svou dosavadní správní působnost ve věcech vězeňských ústavů a v osobních věcech příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců vězeňských ústavů.
Všeobecná ustanovení, § 125.
Ustanovení § 13, odst. 2 zákona č. 48/ 1931 Sb. se mění a zní takto:
"(2) Ministr spravedlnosti určí soudní věznice, ve kterých mají být v samostatných odděleních soustředěni mladiství, jimž byl uložen trest na svobodě převyšující šest týdnů, i když byli odsouzeni jinými soudy. "
§ 126.
(1) Kde se v dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 126 Sb., o zvláštních nucených pracovních oddílech, mluví o věznicích krajských soudů, rozumí se tím krajské soudní věznice.
(2) Ustanovení § l, odst. 2 a §§ 2, 3 a 4 dekretu č. 126/1945 Sb. platí obdobně o zvláštních pracovních útvarech podle § 8, odst. l
nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. SNR., o potrestání nacistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, ve znění předpisů je měnících a doplňujících.
ČÁST PÁTÁ. Justiční správa.
§ 127.
Působnost ve věcech justiční správy náležející podle dosavadních právních předpisů zemským (hlavním) soudům a jejich předsedům a zemským (hlavním) státním zastupitelstvím a jejich přednostům a působnost uvedená v čl. XIII zákona ze dne 16. června 1942, č. 113 Sl. z., kterým se uvádí do účinnosti zákon o organisaci soudů, úřadů veřejné obžaloby a soudní správy, přechází s výjimkou věcí uvedených v dalších ustanoveních na předsedy krajských soudů, po případě na krajské prokurátory.
§ 128.
(1) Výjimkou z ustanovení § 127 přecházejí na ministerstvo spravedlnosti tyto věci:
1. osobní, platové a pensijní věci všech zaměstnanců justiční správy a věci zaopatřovacích platů jejich pozůstalých:
2. přijímání do přípravné služby soudcovské a do právní praxe;
3. konání ustanovovacích zkoušek aktuárských a druhých kancelářských;
4. obstarávání účetních prací konaných účtárnami zemských soudů;
5. působnost ve věcech sirotčích pokladen. (2) Vláda může nařízením přenést působnost přikázanou ministerstvu spravedlnosti ve věcech uvedených v odstavci l na podřízené soudy nebo úřady, po případě jejich předsedy nebo přednosty.
§ 129.
Ze správních úkolů náležejících ministerstvu spravedlnosti přenáší se na předsedy krajských soudů právo nařizovat konání pravidelných soudních dnů mimo sídlo soudu, zastavovat je a měnit ustanovení vydaná o jednotlivých soudních dnech (§ 29, odst. l zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., jímž se vydávají předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a jednacím řádě soudů, a § 54, odst. l a 3 nařízení ministra spravedlnosti ze dne 5. května 1897, č. 112 ř. z., kterým se vydává nový jednací řád pro soudy první a druhé stolice).
2
§ 130.
Změny v příslušnosti ve věcech disciplinárních.
Disciplinární řízení a ukládání disciplinárních trestů kancelářským pomocným silám (část prvá vládního nařízení ze dne 7. července 1926, č. 113 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě) a ukládání disciplinárních trestů pomocným zřízencům (část prvá vládního nařízení ze dne 7. července 1926, č. 114 Sb., o úpravě služebních a platových poměru pomocných zřízenců, ve znění nařízení všech členů vlády ze dne 13. července 1944, č. 156 Sb., o nové úpravě disciplinárního práva pomocných zřízenců a podobných zaměstnanců) náleží v první stolici předsedovi krajského soudu.
§ 131.
Změny v příslušnosti v k á r n ý c h věcech soudců.
(1) Kárným soudem příslušným pro soudcovské úředníky ustanovené u okresních a krajských soudů, u těchto s výjimkou předsedy krajského soudu a jeho náměstka, pro soudcovské úředníky ustanovené pro obvod osobního úřadu a pro notáře je krajský soud, v jehož obvodě měl obviněný v době stihaného porušení povinností své služební působiště.
(2) Ustanovení zákona ze dne 21. května 1868, č. 46 ř. z., o kárném řízení se soudcovskými úředníky a jejich nedobrovolném přeložení na jiné místo nebo na odpočinek, pokud upravují složení a příslušnost zemských soudů jako soudů kárných, platí obdobně pro krajské soudy jako soudy kárné.
§ 132.
Opravné prostředky proti rozhodnutí notářských komor.
(1) Do usnesení nebo opatření notářské komory nebo jejího presidenta je přípustná stížnost do 15 dnů ode dne doručení k nejvyššímu soudu.
(2) Ustanovení § 3, odst. 2 zákona ze dne 16. květina 1946, č. 138 Sb., o úpravě některých otázek týkajících se notářství, zůstávají nedotčena.
ČÁST ŠESTÁ. Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.
§ 133.
(1) Při sestavování senátů je hledět k tomu, aby soudcové z lidu byli podle možnosti
z téhož nebo blízkého oboru práce, k němuž patří strany (účastnici), nebo jehož se týká projednávaná věc.
(2) Jde-li o spory pracovní nebo o věc národního pojištění, musí být aspoň jeden ze soudců z lidu členem jednotné odborové organisace.
(3) V trestním řízení proti mladistvým musi mít členové senátu vychovatelské zkušenosti a alespoň dva členové senátu krajského soudu musí být též znalí sociální péče o mládež.
§ 134.
(1) Občanské věci právní, v kterých nebylo do dne počátku účinnosti tohoto zákona skončeno řízení v první stolici, postupují se, je-li toho třeba, bez návrhu stran soudu příslušnému podle tohoto zákona. Další řízení, zejména také přípustnost opravných prostředků, se řídí ustanoveními tohoto zákona.
(2) V občanských věcech právních, v kterých bylo už rozhodnuto krajským soudem nebo zemským (hlavním) soudem jako soudem první stolice před účinností tohoto zákona, rozhodne o opravném prostředku s konečnou platností krajský soud v sídle zemského soudu, který rozhodl ve věci nebo by byl podle dosavadních předpisů příslušený k rozhodnutí o opravném prostředku, ve zvláštním senátě složeném ze tří soudců z povolání. O řízení před tímto zvláštním senátem platí dosavadní ustanovení o řízení odvolacím. Zruší li se rozhodnutí, přikáže se věc k novému rozhodnutí nebo k novému jednání a rozhodnutí soudu, který je příslušný v první stolici podle tohoto zákona. Další řízení, zejména také přípustnost opravných prostředků se řídí ustanoveními tohoto zákona.
(3) V občanských věcech právních, v kterých bylo už rozhodnuto v druhé stolici před účinností tohoto zákona, rozhoduje o opravném prostředku podaném do rozhodnutí -zemského (hlavního) soudu nejvyšší soud v dosavadním složení a podle dosavadních předpisů; jde-li však o rozhodnutí krajského soudu, rozhoduje o opravném prostředku zvláštní senát krajského soudu uvedený v odstavci 2. Zruší li se rozhodnutí, přikáže se věc k novému rozhodnutí nebo k novému jednání a rozhodnutí soudu příslušnému v druhé stolici podle tohoto zákona. Pro další řízení platí ustanovení tohoto zákona.
(4) žaloba pro zmatečnost a o obnovu a návrh na obnovu v řízení nesporném do rozhodnutí, vydanému podle dosavadních předpisů krajským soudem v první stolici, se podávají u soudu příslušného v první stolici podle tohoto zákona. Jde-li o rozhodnutí vydané
krajským nebo zemským (hlavním) soudem v druhé stolici, třeba žalobu pro zmatečnost a obnovu (návrh) podat u soudu příslušného ve věci rozhodovat v druhé stolici podle tohoto zákona. U téhož soudu se podává žaloba (návrh), směřuje-li do rozhodnutí nejvyššího soudu vydanému v druhé nebo třetí stolici nebo do rozhodnutí hlavního soudu vydanému v třetí stolici.
(3) Bylo-li by podle dosavadních předpisů podat žalobu (návrh) u některého zrušeného soudu nebo u soudu, který podle ustanovení tohoto zákona není již pro věc samu příslušný, podává se žaloba (návrh) u soudu, který je nebo by byl ve věci samé příslušný podle tohoto zákona. Je-li v těchto případech pochybné, který soud je místně příslušný, užije se předpisů o obecné příslušnosti.
§ 135.
Věci národního pojištění (veřejnoprávního sociálního pojištění), v kterých řízení nebylo ještě skončeno před účinností tohoto zákona, postupují soudy a úřady dosud příslušné soudům příslušným podle tohoto zákona. O dalším řízení platí ustanovení tohoto zákona.
§ 136.
(1) V trestním řízení zahájeném před účinností tohoto zákona pokračuje okresní soud podle tohoto zákona.
(2) Byl-li však v řízení zahájeném před účinností tohoto zákona již vynesen rozsudek v první stolici, skončí se řízení podle dosavadních předpisů;. pokud však podle dosavadních předpisů náleželo rozhodovat o opravném prostředku zemskému (hlavnímu) soudu, koná řízení a rozhoduje krajský soud zřízený v dosavadním sídle onoho soudu v tříčlenném senátu bez účasti soudců z lidu. Bude-li rozsudek zrušen a věc vrácena soudu první stolice k novému projednání, pokračuje v řízení okresní soud podle ustanovení tohoto zákona.
(3) Skončilo-li se řízení zahájené před účinností tohoto zákona pravomocným odsouzením obžalovaného, činí rozhodnutí a opatřeni stran výkonu trestu náležející podle dosavadních předpisů krajskému soudu, okresní soud v sídle krajského soudu, který ve věci rozhodl v první stolici; jemu přísluší také nařídit výkon trestu podmíněně odloženého.
§ 137.
(1) Věci soudní správy, které v den počátku účinnosti tohoto zákona nebudou vyřízeny
dosud příslušnými soudy, po případě úřady, budou vyřízeny soudem, po případě úřadem příslušným podle tohoto zákona.
(2) O opravných prostředcích do rozhodnutí krajských soudů (státních zastupitelství) vydaným v oboru správní působnosti před účinností tohoto zákona rozhodne ministerstvo spravedlnosti.
(3) O opravných prostředcích do rozhodnutí zemských (hlavních) soudů a zemských (hlavních) státních zastupitelství vydaným v oboru správní působnosti před účinností tohoto zákona rozhodne soud nebo úřad příslušný podle dosavadních předpisů.
§ 138.
(1) Soudce a konceptní úředníky, ustanovené na služebních místech u soudů (úřadů veřejné žaloby), které se tímto zákonem zrušují, přeloží ministr spravedlnosti na služební místa u jiných soudů (úřadů veřejné žaloby). Pokud by s tímto přeložením bylo spojeno přeřadění do nižší stupnice funkčního služného nebo na služební místo systemisované v druhé skupině služebních míst soudcovských, určí se přeloženému zaměstnanci služné podle § 51, odst. 1 platového zákona. Ustanovení předcházející věty platí obdobně i pro jiná překládání soudců (konceptních úředníků úřadů veřejné žaloby) nutná k provedení tohoto zákona.
(2) Zaměstnanci, ustanovení na služebních místech systemisovaných u účtáren zemských soudů, stávají se dnem účinnosti tohoto zákona zaměstnanci v osobním stavu účtárny ministerstva spravedlnosti beze změny dosavadní služební hodnosti a platového zařadění. Systemisace služebních míst účetních úředníků ministerstva spravedlnosti se doplňuje služebními místy, propůjčenými těmto zaměstnancům před účinností tohoto zákona.
(3) Ostatní zaměstnance ustanovené na služebních místech systemisovaných u zemských (hlavních) soudů převede ministr spravedlnosti k jiným soudům, po případě justičním úřadům. Není-li pro ně volných systemisovaných míst, budou tito zaměstnanci vedeni nad systemisovaný stav a zařadí se na systemisováná služební místa, jakmile se tato uvolní.
§ 139.
Až do dne, kdy nabudou účinnosti ustanovení části I a II tohoto zákona, platí pro příslušnost soudů a úřadů ve věcech národního pojištění přechodně toto: 1. O žalobách do výměrů, jimiž bylo rozhodnuto o dávkách nemocenského pojištění