Národní shromáždění republiky Československé 1948.
I. volební období. 2. zasedání.
185.
Zpráva
výboru sociálně-politického a zdravotnického o návrhu poslanců Kapouna, Daubnera, Vojance, Koktána, Žiaka a druhů
(tisk 164) na vydání zákona,
kterým se zrušuje zákon ze dne 30. ledna 1920, č. 82 Sb., o úpravě právních poměrů domovníků a nahrazuje zákonem novým.
Sociálně-politický a zdravotnický výbor projednal ve své schůzi, konané dne 15. prosince 1948 návrh poslanců Kapouna, Daubnera, Vojance, Koktána, Žiaka a druhů na vydání zákona, kterým se zrušuje zákon ze dne 30. ledna 1920, č. 82 Sb., o úpravě právních poměrů domovníků a nahrazuje zákonem novým (tisk 164) a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí s těmito změnami:
§§ l a 2 se Vypouštějí a nahrazují novým zněním:
§ 1.
Pracovní poměr domovnický vznikne smlouvou mezi vlastníkem domu nebo jeho odpovědným zástupcem a osobou, která se zaváže konati domovnické práce. Osoba, která se zavázala kanati práce podle § 4, obdrží za to naturální byt (§ 7) a odměnu (§ 9).
§ 2.
Pro několik domů může se zavázati domovník 'ke konání domovnických prací jen tehdy, je-li schopen, aby ve všem dostál svým povinnostem. "
V § 3, odst, 2 se vsunuje slovo "školy, " za slovo "ústavy, ";
pod písm. a) dává se čárka za slovo "správy",
pod písm. b) za písmenem,, a)" a za slovem "veřejnoprávním" se rovněž klade čárka.
V § 4, odst. l slovo "souvisících" nahrazuje se slovem "souvisejících";
v odst. 2 se škrtá "jichž odklizení je v zájmu veřejném" a nahrazuje se "které mají býti odstraněny ve veřejném zájmu", v tomtéž odstavci se dále škrtá "bez zbytečného odkladu" a nahrazuje se slůvkem "ihned"; v poslední větě téhož odstavce se škrtá "Na domovníku je také, aby oznámil" a nahrazuje se "Domovník je také povinen ohlásiti".
V § 5 se škrtá slůvko "jsou" a za slovo "chodníků" se vsunuje spojka "a", za slova "s něho"' se dává čárka a další znění "posypávání chodníků při náledí, " nahrazuje původní znění "a je-li náledí, jeho posypávání, ", dále se přesunují slova "povinni domovníci" na správné znění "domovníci povinni".
V § 6, odst. 2, poslední řádka, která zněla ,. v době dovolené přístup k nim. ", nahrazuje se zněním: "k nim přístup v době dovolené. ".
V § 7 odst. l, slova "co možná" se nahrazují slovy "pokud možno";
odst. 2, slova "náhrada peněžitá" se presunují na znění "peněžitá náhrada".
V § 8 se připojuje dodatek tohoto znění: "Ministerstvo sociální péče stanoví, která část
těchto nákladů může být přenesena na nájemníky. "
V § 9 v závorce "§§ 5 a 4" se přesunují na "§§ 4 a 5".
V § 12, odst. 1, se ve slůvku "anebo" škrtá
a";
,, a"
odst. 2 škrtá se slovo "pracovního" a nahrazuje se slovem "příslušného";
odst. (3) má býti vysazen na začátek řádky, označen velkou 3. jako v předcházejících označeních 1. a 2. a bude po úpravě zníti: "3. předčasným zrušením: (§§ 13—16).
V § 13 škrtají se slova "je pokládat každou" a nahrazují se slovy "se pokládá každá".
V § 14, odst. b) škrtají se slova "ačli nešlo" a nahrazují se slovem "nešlo-li".
V § 15, odst. a) škrtají se slova "pro své zdraví" a nahrazují se slovy "na svém zdraví",
odst. b) ve slově "obmezuje-li se škrtá písmeno "b" a má zníti správně "omezuje-li",
odst. c) ve slově "anebo" se škrtá písmeno
a"
"a"
V § 16 v poslední řádce, odst. 2, se nahrazuje písmeno "v" písmenem "z".
V § 17 škrtá se v druhém řádku číslo "19" a nahrazuje se číslem "18".
§ 18 se vypouští v plném znění, v důsledku toho se následující paragrafy přečíslovávají v postupu § 18, § 19 a § 20. Nadpis před původním § 19 se mění ve znění: "Závěrečná ustanovení. ", škrtá se "Podpůrná a".
V původním § 21 poslední slovo "ministry" se nahrazuje slovy "členy vlády".
V Praze dne 15. prosince 1948.
Mátl v. r.,
předseda.
Kleňhová-Besserová v. r.,
zpravodajka.
Zákon
ze dne 1948
o pracovním poměru domovnickém.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Pojem.
§1.
Pracovní poměr domovnický vznikne smlouvou mezi vlastníkem domu nebo jeho odpovědným zástupcem a osobou, která se zaváže konati domovnické práce. Osoba, která se zavázala konati práce podle § 4, obdrží'za to naturální byt (§ 7) a odměnu (§ 9).
§2.
Pro několik domů může se zavázati domovník ke konání domovnických prací jen tehdy, je-li schopen, aby ve všem dostál svým povinnostem.
§3.
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na osoby, které domovnické práce vykonávají:
1. v budovách určených výhradně průmyslovým nebo živnostenským účelům, jsou-li zároveň zaměstnány v podniku;
2. v budovách určených výhradně pro soudy, veřejné úřady, ústavy, školy, podniky, fondy a zařízení, jsou-li tyto osoby zaměstnanci:
a) státu, svazků lidové správy nebo ostatních veřejnoprávních korporací,
b) ústavů, podniků, fondů a zařízení náležejících subjektům uvedeným pod písm. a), nebo těmito subjekty spravovaných, bez zřetele na to, jsou-li v pracovním poměru veřejnoprávním, nebo soukromoprávním.
Práva a povinnosti stran. §4.
(1) Domovnickými pracemi se rozumějí práce potřebné k udržování domu, zejména k udržování pořádku a čistoty v domě a na dvoře, péče o osvětlování schodiště, chodeb a jiných prostorů v domě přístupných nájemníkům nebo i jiným osobám, dohled na vodovod, plynovod a zařízení osvětlovací, obstarávání
s
pochůzek souvisejících se správou domu, jakož i veškeré práce, které se ukládají v domech veřejnými úřady, jako vyvěšování a doručování vyhlášení a jiných úředních upozornění, příkazů a pod.
(2) Domovník dbá, aby v domě jeho správě svěřeném nebylo závad, které mají býti odstraněny ve veřejném zájmu. Závady, z kterých by mohla vzniknouti újma na životě nebo zdraví lidí anebo škoda na majetku osob v domě bydlících nebo vlastníka domu, je domovník povinen oznámit ihned vlastníku domu nebo jeho zástupci. Domovník je také povinen ohlásiti vlastníku domu nebo jeho zástupci závady a stížnosti přednesené mu nájemníky.
§ 5.
Práce které nenáležejí k správě domu, ale bývají domovníkům zpravidla svěřovány, jako čištění chodníků a odklizení sněhu s něho, posypávání chodníků při náledí, pokud je k tomu povinen vlastník domu, obsluha ústředního topného zařízení, udržování zahrady u domu a pod., jsou domovníci povinni konat, jen když se k tomu zvláště zavázali. Za tyto práce jim náleží odměna (§ 9, odst. 1).
§ 6.
(1) Vykonává-li domovník i jiné zaměstnání mimo dům, nebo je z jiného důvodu nepřítomen po delší dobu a vlastník domu k tomu nedal podnět, je na domovníkovi, aby se postaral na svůj náklad a odpovědnost o způsobilého zástupce. Po dobu přesahující tři dni smí být domovník mimo dům jen se svolením vlastníka domu nebo jeho zástupce.
(2) O vykonávání domovnických prací v době, kdy má domovník dovolenou na zotavenou, která mu jako domovníku po zákonu přísluší (§ 19), se postará vlastník domu (jeho zástupce); náklady s tím spojené jdou na vrub vlastníka domu. Jsou-li zařízení sloužící správě domu (ústřední uzávěry vody nebo plynu, vypínače osvětlení schodiště nebo pod. ) v bytě domovníkově, je domovník povinen umožnit k nim přístup v době dovolené.
§ 7.
(1) Domovníkovi náleží naturální byt o dvou místnostech (pokoj s kuchyní a s příslušenstvím podle povahy domu), způsobilý k řádnému užívání, pokud možno blízko domovních dveří.
(2) Nemůže-li vlastník domu poskytnouti domovníkovi byt vyhovující ustanovení odst. l, náleží domovníkovi přiměřená peněžitá náhrada. Pokud domovník užívá většího bytu, než
na jaký by měl podle ustanovení odst. l nárok, je povinen poskytnout přiměřenou náhradu vlastníku domu (§ 9, odst. 2).
§ 8.
Náklady spojené s výkonem prací domovníkových (§§ 4, 5), zejména s obstaráváním pamůcek potřebných pro výkon těchto prací, nese vlastník domu. Ministerstvo sociální péče stanoví, která část těchto nákladů může být přenesena na nájemníky.
§ 9.
(1) Ministerstvo sociální péče stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a s jednotnou odborovou organisací a po slyšení ústředních organisací (korporací) majitelů domů vyhláškou v úředním listě, jaká odměna náleží domovníku vzhledem k hodnotě konaných prací a k hodnotě užívání poskytnutého bytu za práce domovnické, jakož i za práce vymykající se z oboru prací domovnických, k nimž se domovník zvláště zavázal (§§ 4 a 5).
(2) Stejně se stanoví výše náhrad podle ustanovení § 7, odst. 2.
§ 10.
Domovník je oprávněn za každé otevření domu v době, po kterou má býti dům podle schváleného domovního řádu uzamčen, požadovati od toho, komu otvírá, poplatek. Stejné mu přísluší poplatek za domovní klíč, který obdržela osoba v domě bydlící; dal-li jí klíč vlastník domu sám, je také povinen zapravit poplatek. Výši poplatku určí příslušný národní výbor podle směrnic nejvyššího úřadu cenového v domovním řádu.
Skončení pracovního poměru domovnického.
§ 11.
1. uplynutím doby:
Pracovní poměr domovnický sjednaný na určitou dobu zaniká uplynutím této doby.
§ 12.
2. výpovědí:
(1) Sjedná-li se pracovní poměr domovnický nebo pokračuje-li se v něm tak, že není jeho trvání určeno, může býti zrušen oběma stranami výpovědí danou na tři měsíce předem ke konci kalendářního čtvrtletí; byla-li mezi stranami sjednána výpovědní lhůta delší než čtvrtletní, platí tato delší lhůta pro obě strany.
(2) Výpověď lze dáti jen u příslušného soudu, v jehož obvodu je byt. O náležitostech soudní výpovědi, o námitkách proti ní a o řízení o nich platí přiměřeně předpisy civilních řádů soudních o řízení ve věcech nájemních. 3. předčasným zrušením (§§ 13—16).
§ 13.
Z důležitých důvodů může kterákoli strana zrušit pracovní poměr domovnický kdykoliv i bez výpovědi. Za důležitý důvod se pokládá každá skutečnost, pro kterou nelze spravedlivě žádat od strany smlouvu zrušující, aby v pracovním poměru domovnickém dále setrvala.
§ 14.
Důležitým důvodem, pro který může vlastník domu pracovní poměr domovnický zrušiti kdykoliv i bez výpovědi, je zejména:
a) dopustil-li se domovník krádeže, zpronevěry, nebo jiného činu soudně trestného, který ho činí nehodným důvěry vlastníka domu;
b) byla-li vinou domovníka způsobena značná škoda osobám v domě bydlícím nebo vlastníku domu, nešlo-li jen o pouhé nedopatření;
c) chová-li se domovník přes písemné napomenutí urážlivě k osobám v domě bydlícím, nebo k vlastníku domu, nebo k jeho zástupci anebo chovají-li se tak příslušníci jeho domácnosti;
d) zanedbává-li domovník domovnické práce nebo práce, k nimž se zvláště zavázal (§5),
• byv písemně napomenut, po delší dobu nebo zdráhá-li se podrobiti příkazům daným pro správu domu, které nejsou v rozporu se zájmem veřejným.
§ 15.
Důležitým důvodem, pro který může domovník pracovní poměr domovnický zrušiti kdykoliv bez výpovědi, je zejména:
a) je-li, nebo stane-li se neschopný konati domovnické práce anebo práce, k nimž se zvláště zavázal (§5), nebo nemůže-li je zastati bez újmy na svém zdraví;
b) byly-li mu vykázány jako byt (§ 7) místnosti odporující stavebním, policejním nebo zdravotním' předpisům anebo omezuje-li ho vlastník v užívání bytu;
c) dopustil-li se vlastník domu nebo jeho zástupce činů odporujících mravnosti nebo urážek proti němu nebo proti příslušníkům
jeho domácnosti, nebo nezabránil-li v takovém chování svým lidem;
ď) zadržuje li vlastník domu bez důvodu náhradu hotových vydání (§8) nebo odměny (§ 9) anebo jej v nich zkracuje;
e) porušuje-li vlastník domu nebo jeho zástupce jiná podstatná ustanovení smlouvy nebo zákona, anebo hledí li svésti domovníka k nezákonnostem.
§ 16.
(1) Pracovní poměr domovnický sjednaný přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, může být zrušen kdykoliv bez výpovědi také tehdy, nenaváželi se domovník převzít za odměnu čištění chodníku (§ 5).
(2) Stejně lze zrušit kdykoliv i bez výpovědi pracovní poměr domovnický sjednaný v době uvedené v odstavci l s oběma manžely jako domovníky, nedohodnou-li se strany, že napříště bude domovníkem jen jeden z manželů.
§ 17. Hranice smluvní volnosti.
Práva domovníkova podle §§ 7, 8, 9, 10, 12 a 18 nemohou být smlouvou vyloučena ani zkrácena.
Závěrečná ustanovení.
§ 18.
Pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak, vztahují se na domovníky předpisy platné pro osoby v pracovním (zaměstnaneckém) poměru, zejména též předpisy o mzdě a o národním pojištění.
§ 19.
(1) Zákon ze dne 30. ledna 1920, č. 82 Sb., kterým se upravují právní poměry domovníků, se zrušuje.
(2) Zrušuje se použivatelnost ustanovení § 2 vládního nařízení ze dne 31. prosince 1942, č. l Sb. z r. 1943, o čištění veřejných chodníků.
§ 20.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1949; provedou jej ministři spravedlnosti a sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.