§ 57.
Stížnost pro zachování zákona není vázána lhůtou.
§ 58.
Navrhujě-li generální prokurátor též zrušení nebo změnu původního rozhodnutí, může nejvyšší soud i z úřední moci až do pravomocného rozhodnutí o tomto návrhu odložit vykonatelnost původního rozhodnutí.
§ 59.
O stížnosti pro zachování zákona rozhoduje nejvyšší soud rozsudkem po ústním jednání, k němuž předvolává jen generálního prokurátora. Nejvyšší soud může i z úřední moci nařídit potřebná šetření.
§ 60.
Ve svém rozsudku vysloví nejvyšší soud, že byl porušen zákon, nebo stížnost zamítne. Rozsudek musí být odůvodněn a třeba jej podle možnosti doručit i stranám (účastníkům) nebo jejich právním nástupcům.
§ 61.
Vyslovil-li nejvyšší soud ve svém rozsudku, že byl porušen zákon, může strana (účastník) nebo její právní nástupce do patnácti dnů ode dne doručení rozsudku navrhnout u soudu, který ve věci rozhodl v první stolici, zrušení nebo změnu původního rozhodnutí. Byl-li takový návrh učiněn nebo podal-li už takový návrh generální prokurátor, učiní soud, který ve věci rozhodl v první stolici, opatření vyplývající z rozsudku nejvyššího soudu, jsa přitom vázán jeho právním názorem. Pro toto řízení platí předpisy o obnově přiměřeně.
§ 62.
Kromě případu uvedeného v § 61 nemá rozsudek nejvyššího soudu právního účinku na právní poměry stran (účastníků) původního řízení. Právní poměry třetích osob nemohou být dotčeny ani novým rozhodnutím ve věci samé, leda že jim porušení zákona známo bylo nebo býti muselo.
ČÁST TŘETÍ. Příslušnost a řízení ve věcech trestních.
§ 63. Soudy.
Soudní moc ve věcech trestních vykonávají okresní soudy, krajské soudy, státní soud a nejvyšší soud.
Příslušnost. §64.
Okresní soud koná řízení a rozhoduje o všech soudně trestných činech, pokud o nich nenáleží soudit státnímu soudu.
§ 65.
Krajský soud koná řízení a rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím a opatřením okresního soudu, není-li jinak stanoveno. Proti takovým rozhodnutím krajského soudu není opravného prostředku.
§ 66. Úřady veřejné žaloby.
Úkony veřejné žaloby vykonává u okresního soudu okresní prokuratura, u krajského soudu krajská prokuratura.
§ 67. Obecná zásada o řízení.
(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí o řízení před okresním soudem přiměřeně ustanovení trestních řádů a předpisů je měnících a doplňujících o řízení před krajským soudem jako soudem první stolice.
(2) Neustanovuje-li tento zákon jinak, činí opatření a rozhodnutí příslušející podle trestních řádů sborovému soudu druhé stolice krajský soud, rozhodnutí a opatření příslušející krajskému soudu okresní soud; rozhodnutí a opatření příslušející radní komoře nebo jejímu předsedovi činí senát okresního soudu nebo předseda senátu.
(3) Strana, která se cítí zkrácena rozhodnutím nebo opatřením předsedy senátu, může žádati, aby rozhodl senát.
§ 68. Hlasování.
Soudci z lidu hlasují před soudci z povolání, a to starší před mladšími. Předseda senátu hlasuje naposled.
§ 69. Obhajoba.
Koná — li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest smrti nebo trest na svobodě delší pěti let, musí obžalovaný míti pro hlavní přelíčení a pro opravné řízení obhájce; nevezme — li si obhájce sám, nebo nevezme — li mu ho ten, kdo má právo vzíti mu obhájce, zřídí mu obhájce soud.
§70. Prodloužení vazby.
Povolit prodloužení vazby přes dva měsíce podle § 190 tr. ř. přísluší senátu okresního soudu.
§ 71. Delegace.
Právo k delegaci přísluší krajskému soudu, který rozhoduje s konečnou platností; má-li však odňatá věc být přikázaná soudu v obvodu jiného krajského soudu, přísluší toto právo nejvyššímu soudu.
§72. Spory o příslušnost.
Spory o příslušnost mezi okresními soudy "podřízenými témuž krajskému soudu rozhoduje s konečnou platností krajský soud oběma nadřízený; spory o příslušnost mezi jinými soudy rozhoduje nejvyšší soud.
§ 73.
Odmítnutí.
(1) O odmítnutí předsedy okresního soudu rozhoduje předseda krajského soudu, o odmítnutí předsedy krajského soudu první předseda nejvyššího soudu. O odmítnutí jiného soudce a o odmítnutí zapisovatele rozhoduje předseda soudu, u něhož je soudce nebo zapisovatel činný. O odmítnutí prvního předsedy nejvyššího soudu rozhoduje nejvyšší soud v plenárním zasedání.
(2) Proti rozhodnutí o odmítnutí není opravného prostředku.
Přípravné vyšetřování. §74.
(1) Přípravné vyšetřování (vyšetřování) se musí konat, jen jde-li o zločin, na který zákon stanoví trest smrti nebo trest na svobodě delší pěti let, a v řízení proti nepřítomnému.
(2) Vyšetřující soudce je povinen vyhovět návrhu veřejného žalobce na zahájení přípravného vyšetřování (vyšetřování).
§ 75.
Proti rozhodnutí vyšetřujícího soudce o uvalení nebo zrušení vazby lze si stěžovat do tří dnů k senátu okresního soudu; proti rozhodnutí senátu není opravného prostředku.
Řízení obžalovací.
§76. Obžalovací spis musí obsahovati:
1. jméno obviněného, a pokud možno, také den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a bydliště;
2. označení trestného činu stručným vylíčením skutkového stavu podle obsahu udání nebo podle výsledků přípravného řízení, uvedením zákonných znaků a pojmenováním činu podle ustanovení trestního zákona;
3. označení důkazů, které mají být provedeny při hlavním přelíčení.
§ 77.
(1) Obžalovací spis se podává u předsedy senátu v potřebném počtu vyhotovení.
(2) Má-li senát za to, že soud, u něhož se podává obžalovací spis, není k projednání věci příslušný, postoupí věc příslušnému soudu.
(3) Předseda senátu dá doručit obžalovací spis obviněnému, a to, je-li obviněný ve vazbě, do čtyřiadvaceti hodin od dojití obžalovacího spisu soudu nebo od uvalení vazby.
§ 78.
Rozhodnout o vazbě po podání obžalovacího spisu přísluší senátu.
§ 79.
Byla-li uvalena vazba teprve po podání obžaloby, budiž zatčený vyslechnut do osmačtyřiceti hodin předsedou senátu.
Příprava hlavního přelíčení. § 80.
(1) Den hlavního přelíčení ustanoví předseda senátu tak, aby obžalovanému zbývala k přípravě obhajoby od doručení obsílky lhůta alespoň třídenní. Tato lhůta smí být zkrácena jen se souhlasem obžalovaného.
(2) O odročení hlavního přelíčení rozhoduje předseda senátu.
§ 81.
Ustoupí-li žalobce od obžaloby před počátkem hlavního přelíčení, zastaví řízení předseda senátu.
§ 82.
O trestném činu spáchaném za hlavního přelíčení v zasedací síni nelze ihned rozhodnout, zakládá-li jednání to skutkovou podstatu činu trestného podle zákona ze dne 6. října 1948, č. 231 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky.
§83.
Stížnost.
Lhůta k podání jakékoli stížnosti přípustné v trestním řízení činí tři dny, stanoví-li jiné zákony lhůtu delší. Zvláštní lhůty stanovené k provedení stížnosti se zrušují.
Odvolání. §84.
Rozsudku okresního soudu lze odporovat odvoláním:
1. pro výrok o vině,
2. pro výroky o trestu a o zabezpečovacím opatření a pro výroky s nimi souvisící,
3. pro porušení ustanovení o řízení, které mohlo mít vliv na výroky uvedené pod č. l nebo 2.
§85.
(1) Ve prospěch obžalovaného může podat odvolání vedle něho jeho obhájce, manžel (druh, družka), jeho zákonný zástupce, příbuzní v řadě přímé a veřejný žalobce; proti vůli obžalovaného však jen jeho obhájce, otec, matka a zákonný zástupce, a to jen je-li obžalovaný nezletilý. Tyto osoby mohou podat odvolání toliko ve lhůtě a vůbec podle ustanovení platných pro obžalovaného; není vsak třeba jim k tomu účelu doručovat rozsudek, leč by o to žádaly.
(2) Osoba oprávněná podati odvolání se ho může bez újmy práva jiných osob vzdát. Obhájce se smí vzdát odvolání jen s výslovným svolením obžalovaného nebo jeho zákonného zástupce.
§ 86.
V neprospěch obžalovaného může podat odvolání jen žalobce.
§87.
(1) žalobce může podat odvolání jak proti osvobozujícímu, tak proti odsuzujícímu rozsudku.
(2) Obžalovaný může podat odvolání proti odsuzujícímu rozsudku; proti osvobozujícímu rozsudku je může podat, jen dotýká-li se ho některý výrok pojatý do rozsudku.
(3) Jiná osoba, které byla rozsudkem uložena povinnost nebo ručení za povinnost obžalovaného (osoba zúčastněná), může podat odvolání jen proti výroku pojatému do rozsudku, který se jí dotýká, a to i když nebyla zpravena o hlavním přelíčení.
§ 88.
(1) Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje. Byl-li rozsudek doručen mimo obvod okresního soudu, který jej vynesl, může se odvolání podat ústně do protokolu také u okresního soudu, v jehož obvodě se stalo doručení. Obžalovaný může podat odvolání ústně do protokolu také u soudu, u něhož je uvězněn, nebo u představeného samostatného trestního nebo zabezpečovacího ústavu, v kterém se na něm vykonává trest nebo zabezpečovací opatření.
(2) Odvolání budiž podáno do tří dnů od prohlášení rozsudku; požádá-li však obžalovaný v této lhůtě o doručení rozsudku, nebo nebyl-li přítomen při prohlášení rozsudku, může podat odvolání do tří dnů od jeho doručení. Bylo-li odvolání podáno ústně, je lhůta k jeho podání zachována, byl-li protokol o odvolání sepsán dříve, než uplynula.
(3) Odvolání nemusí být podepsáno osobou, která může být obhájcem, ani tehdy, bylo-li podáno písemně.
§ 89.
(1) Podání odvolání má odkladný účinek. Propuštění zproštěného obžalovaného z vazby se však odloží, podá — li veřejný žalobce odvolání ihned po prohlášení rozsudku a jsou — li tu skutečnosti odůvodňující další trvání vazby; to platí též, vysloví — li soud v odsuzujícím rozsudku, že započtením vazby nebo jiného trestu je trest odpykán nebo že se výkon trestu podmíněně odkládá. Proti tomuto rozhodnutí o vazbě lze si stěžovat ku krajskému soudu.
(2) Doba, kterou odsouzený od prohlášení rozsudku první stolice trávil ve vazbě, se započítává do trestů na svobodě a trestů peněžitých.
§ 90.
(1) Okresní soud odmítne odvolání, bylo-li podáno opožděně. Jako opožděné nemůže však být odmítnuto odvolání, které odvolatel podal opožděně jen proto, že se řídil nesprávným právním poučením. O odmítnutí odvolání rozhodne senát, proti jehož rozsudku odvolání směřuje.
(2) Na odmítnutí odvolání podle odstavce l si lze stěžovat do tří dnů od oznámení usnesení odvolateli. O odkladném účinku takové stížnosti platí totéž, co je ustanoveno o odkladném účinku odvolání (§ 89, odst. 1). Vyhoví — li krajský soud stížnosti, rozhodne o odvolání samém.
§ 91.
(1) Neodmítne-li okresní soud odvolání, doručí je nebo opis protokolu o něm sepsaný odpůrci a připomene mu, že má právo do tří dnů podat odpověď na odvolání. Opisy podání, v nichž odvolatel odůvodnil odvolání po jeho podání, buďte odpůrci odvolatele dodatečně zaslány.
(2) Když odpůrce odvolatelův podá včas odpověď, nebo když uplyne lhůta k tomu určená, předloží okresní soud spisy krajskému soudu. Zároveň doručí podanou odpověď odvolateli.
§ 92.
Předseda odvolacího senátu nebo senát sám mohou před rozhodnutím nařídit potřebná šetření.
§ 93.
(1) Krajský soud odmítne odvolání v neveřejném seděni, mělo-li být jako opožděné odmítnuto již okresním soudem, nebo bylo-li podáno osobou, jež k podání odvolání není oprávněna, anebo vzdala-li se odvolání osoba k tomu oprávněná.
(2) Opominul-li okresní soud neprávem vyslovit svou věcnou nepříslušnost, zruší krajský soud v neveřejném seděni rozsudek a nařídí, aby se věc postoupila příslušnému soudu.
§94.
O) Při rozhodování o odvolání přezkoumá krajský soud rozsudek okresního soudu ve všech výrocích, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i řízení jemu předcházející, a to s hlediska všech důvodů, pro které by odvolatel mohl rozsudku odporovat (§ 84).
(2) Je-li podáno odvolání proti odsuzujícímu rozsudku ve prospěch obžalovaného, nesmí být výrok okresního soudu o trestu a o zabezpečovacím opatření změněn v neprospěch obžalovaného; je-li však podáno také odvolání, které může způsobit změnu rozsudku v těchto výrocích v neprospěch obžalovaného, platí toto ustanovení, jen bylo-li odvolání odpůrcovo zamítnuto.
(3) Prospívá-li důvod, o který se opírá opatření krajského soudu ve prospěch jednoho obžalovaného také spoluobžalovanému, má krajský soud rozšířit opatření i na tohoto spoluobžalovaného.
§ 95.
Jsou-li skutková zjištění, která jsou základem rozsudku okresního soudu, tak nedostatečná, že je nutné hlavní přelíčení opakovat, může krajský soud v neveřejném seděni zrušit rozsudek a přikázat věc okresnímu soudu, který rozhodl v prvé stolici, aby ji znovu projednal a rozhodl.
§ 96.
Nebylo-li odvolání vyřízeno v neveřejném seděni, rozhodne o něm krajský soud po ústním líčení. Přitom užije přiměřeně ustanovení o hlavním přelíčení, pokud se v dalším nestanoví nic jiného.
§ 97.
(1) Navrhne-li některá strana, aby byl proveden nový důkaz nebo aby byl opakován důkaz provedený okresním soudem, a nehodlá-li předseda odvolacího senátu návrhu vyhovět, nebo odporuje-li návrhu druhá strana, rozhodne senát.
(2) Předseda odvolacího senátu nebo senát sám mohou i bez návrhu stran nařídit, aby některý důkaz byl proveden nebo aby některá skutečnost byla zjištěna nebo objasněna.
(3) V případech uvedených v odstavcích l a 2 rozhodne zároveň předseda odvolacího senátu nebo senát, má-li se připuštěný důkaz provést v ústním líčení před krajským soudem nebo má-li jej provést soudce dožádaný. Při provádění takového důkazu se dožádaný soudce řídí ustanoveními trestního řádu o přípravném řízení, s tou odchylkou, že vezme svědky do přísahy pokud není zákonných překážek.
(4) Rozhodnutí a opatření uvedená v odstavcích l až 3 se mají učinit pokud možno již před ústním líčením o odvolání v neveřejném seděni.
§98.
K neveřejnému seděni a k ústnímu líčeni před krajským soudem buď vždy pozvána krajská prokuratura, i když jde o věc soukromožalobní.
§ 99.
(1) Sdělení o ustanovení ústního líčení se učiní soukromému žalobci, obžalovanému a zúčastněné osobě tak, aby jim zůstala od doručení obsílky lhůta alespoň tří dnů. Pokud předseda senátu nebo senát nepokládají jejich účast na přelíčení za nutnou, připomene se jim přitom, že mají právo účastnit se ústního líčení, že však nejsou povinni se dostavit, a že kdyby se nedostavili, ani se nedali zastupovat, přečte se jejich odvolání a podání odůvodňující odvolání anebo odpověď na odvolání.
(2) O ustanovení ústního líčení budou vyrozuměni také zástupce soukromého žalobce, obhájce a zástupci zúčastněných osob.
§ 100.
(1) Při ústním líčení vyloží nejprve zpravodaj stav věci. Odvolání, podání odůvodňující odvolání a odpověď těch, kdo se nedostavili, buďte přečteny. Poté se provádějí podle okolností nové důkazy nebo se opakují důkazy provedené již okresním soudem. Nedostaví-li se některá strana, má se za to, že souhlasí s přečtením písemností. Krajský soud může při svém rozhodování přihlížet k novému nebo k opakovanému důkazu jen tehdy, byl-li proveden při tomto líčení samém, nebo byl-li při něm přečten protokol o něm.
(2) Po provedení důkazů jsou slyšeny strany a zúčastněné osoby v pořadí, které určí předseda. Obžalovanému a jeho obhájci přísluší v každém případě poslední slovo.
§ 101.
(1) Krajský soud odmítne odvolání po ústním líčení, je-li tu důvod, pro který mělo býti odmítnuto v seděni neveřejném.
(2) Krajský soud zamítne odvolání, uzná-li je neodůvodněným.
(3) Shledá-li krajský soud odvolání odůvodněným, zruší rozsudek okresního soudu a rozhodne zpravidla ve věci samé. Nelze-li se však obejít bez konání nového hlavního přelíčení, vrátí věc okresnímu soudu, aby ji znovu projednal a o ní rozhodl. Je-li vadnou jen část rozsudku, a je-li tato část oddělitelná od ostatních, může se krajský soud omezit na zrušení této části.
§ 102.
Rozsudkem rozhodne krajský soud o odvolání, rozhoduje-li ve věci samé.
§ 103.
Při novém rozhodování je okresní soud vázán právním názorem, který vyslovil krajský soud.
§ 104. Stížnost pro zachování zákona.
(1) Generální prokurátor může proti každému pravomocnému rozhodnutí trestního soudu, kterým byl porušen zákon, podati stížnost pro zachování zákona. Takovou stížnost nelze podat proti rozhodnutí nejvyššího soudu.
(2) O stížnosti rozhoduje nejvyšší soud ve veřejném seděni.
(3) Shledá-li nejvyšší soud, že stížnost je odůvodněna, vysloví rozsudkem, že byl rozhodnutím, proti němuž stížnost směřuje, porušen zákon. Jinak stížnost zamítne.
(4) Výrok nejvyššího soudu, že byl porušen zákon, se zpravidla nedotýká platnosti rozhodnutí, o které jde. Byl-li však zákon porušen v neprospěch obviněného, zruší nejvyšší soud nezákonné rozhodnutí, a došlo — li porušením zákona k rozsudku, rozhodne ve věci samé, po případě nařídí soudu, o jehož rozhodnutí jde, nebo jinému soudu téhož druhu, aby znovu rozhodl nebo o věci jednal a o ní rozhodl; byl-li zákon porušen ve prospěch obviněného, může takové opatření učinit, jen podal — li generální prokurátor stížnost do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí, o které jde.
§ 105. Odměny a náhrady.
(1) Nárok znalců na odměnu upravuje vládní nařízení.
(2) Proti výměře svědečného, znalečného a poplatků tlumočnických upravených vyšetřujícím soudcem může svědek, znalec, nebo tlumočník podat do tří dnů od vyrozumění rozklad, o němž s konečnou platností rozhodne senát. Proti vyměření poplatků senátem není opravného prostředku.
§ 106. Obnova.
(1) O návrhu na povolení obnovy trestního řízení rozhoduje senát ve veřejném seděni.
(2) Na rozhodnutí o návrhu na obnovu si lze stěžovat do tří dnů od jeho doručení. Krajský soud rozhoduje o stížnosti v neveřejném sedění.
§ 107. Výkon trestu.
(1) Rozhodnutí a opatření stran výkonu trestu, která podle trestních řádů a předpisů je měnících a doplňujících náležejí soudu; činí senát okresního soudu, který rozhodl ve věci v prvé stolici.
(2) Výkon trestu na Slovensku patří do působnosti okresní prokuratury. Působnost, která stran výkonu trestu přísluší podle trestního řádu hlavnímu prokurátoru, vykonává krajský prokurátor.
§ 108. Stanné právo.
(1) Nutnost řízení podle stanného práva prohlašuje ministr vnitra v dohodě s ministrem spravedlnosti.
(2) Jako stanný soud koná řízení a rozhoduje okresní soud v pětičlenném senátě složeném ze dvou soudců z povolání a tří soudců z lidu.
§ 109.
Řízení o přestupcích. V řízení pro přestupky platí tyto odchylky:
1. Přípravné vyšetřování (vyšetřování) se nekoná.
2. Přípravné vyhledávání (stopování) může vyšetřující soudce konat jen na návrh veřejného žalobce.
3. Vazbu lze uvaliti jen pro nebezpečí útěku nebo působení na svědky, znalce nebo osoby ve věci zúčastněné.
4. Není přípustno vydat na obviněného zatykač, ani prohledávati papíry třetích osob, ani zabavovat nebo otvírat dopisy.
5. Kde je potřebí znaleckého posudku, stačí přibrat toliko jednoho znalce.
6. Obžalovací spis nahrazuje návrh na potrestání, v němž se uvede jméno obviněného a označí trestný čin, buď zákonným pojmenováním nebo stručným uvedením skutečností; návrh na potrestání se obviněnému sdělí současně s obsílkou k hlavnímu přelíčení, v níž se obviněnému připomene, aby důkazní prostředky oznámil soudu tak, aby mohly býti opatřeny ještě k hlavnímu přelíčení.
7. Obviněný se může dáti zastupovat osobou, zapsanou do seznamu obhájců, nebo jiným zmocněncem, který se musí vykázat písemnou plnou mocí. Zmocněncem může býti každá způsobilá osoba, která je svéprávná, státně spolehlivá a občansky bezúhonná a místopřísežně prohlásí, že obviněného zastupuje bezplatně. Advokát se může při hlavním přelíčení dát zastupovat kandidátem, zapsaným do seznamu kandidátů advokacie.
8. Navrhnou-li to obě strany v řízení konaném o žalobě soukromé, může být konáno hlavní přelíčení s vyloučením veřejnosti.
§ 110.
Rejstřík trestů a zahlazení odsouzení.
(1) Rejstřík trestů (nařízení vlády republiky československé ze dne 14. července 1922,
č. 198 Sb., o evidenci soudních provinilců a sbírání dat pro účely kriminální statistiky), se vede u krajských prokuratur.
(2) O zahlazení odsouzení (§ 8 zákona ze dne 14. července 1928, č. 111 Sb., o zahlazení odsouzení) rozhoduje v prvé stolici okresní soud, v jehož obvodě je úřad rejstříku trestů.
Trestní soudnictví nad mládeží. § 111.
(1) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na osoby mladistvé, s těmito odchylkami:
a) konati trestní řízení přísluší okresnímu soudu, v jehož obvodě měl obviněný mladistvý v době činu pobyt, anebo v jehož obvodě se v době podání trestního oznámení zdržuje; mezi těmito soudy rozhoduje předstižení;
b) obviněný musí mít obhájce z osob zapsaných v seznamu obhájců, vždy při hlavním přelíčení, k podání odvolání, při ústním líčení o odvolání, a pokud je ve vazbě, již v řízení přípravném;
c) hlavní přelíčení nelze konat v nepřítomnosti obviněného mladistvého a jeho obhájce;
d) zákonný zástupce mladistvého a zástupce pomocného zařízení pro soudní péči o mládež mají právo se ujmout v hlavním přelíčení slova; zákonnému zástupci, nebyl-li při prohlášení přítomen, buď doručen rozsudek;
e) soud může mladistvému rozkázati, aby při některých částech hlavního přelíčení opustil soudní síň, lze-li se obávati, že by na něho mohly působit nepříznivě; nové okolnosti přitom najevo vyšlé buďtež obviněnému před ukončením důkazního řízení oznámeny, aby se o nich mohl vyjádřiti;
f) o odvolání ve prospěch obžalovaného může kromě osob uvedených v § 85, odst. l, podat též pomocné zařízení pro péči o mládež; lhůta k odvolání se u veřejného žalobce, zákonného zástupce a obhájce posuzuje samostatně;
g) o stížnosti proti rozhodnutí dozorčí rady rozhoduje s konečnou platností krajský soud, v jehož obvodě je ústav;
h) sbíhá-li se s trestným činem, spáchaným před dokonaným osmnáctým rokem trestný čin spáchaný později, platí tyto odchylky toliko, je-li později spáchaný trestný čin přestupek. (2) Nedošlo-li k zahájení trestního řízení před dokonaným devatenáctým rokem, odchylky uvedené v odst. l neplatí.
§ 112. Řízení o ukládání trestu smrti.
(1) Na místo trestu smrti uvedeného v zákoně, uloží soud trest těžkého žaláře (káznice) doživotního nebo dočasného od patnácti do třiceti let, jsou — li polehčující okolností tak závažné, že by trest smrti byl nepřiměřeně přísný.
(2) Trest smrti nesmí býti vykonán, dokud president republiky nerozhodne, že se odsouzenému milost neudili.
(3) Byl-li obžalovaný odsouzen k trestu smrti, usnese se soud, prohlásiv rozsudek, po slyšení veřejného žalobce v neveřejném sedění, zda doporučuje odsouzeného milosti a jaký trest by byl přiměřený, kdyby se mu jí dostalo; rozhodoval — li ve věci i krajský soud, učiní také on usnesení o tom. Toto usnesení (tato usnesení) se předloží po právní moci rozsudku se spisy nejvyššímu soudu, který je po slyšení generálního prokurátora předloží se svým posudkem ministru spravedlnosti.
(4) Ustanovení odstavců l až 3 nelze užít v řízení před soudy stannými.
§ 113.
Poměr k dosavadním předpisům. Kde se v dosavadních předpisech odkazuje na řízení před krajskými soudy nebo na opravné řízení proti rozsudkům krajských soudů, je tím rozumět řízení před okresními soudy, po případě opravné řízení proti rozsudkům okresních soudů podle tohoto zákona.
§ 114.
Změny některých předpisů o řízení.
(1) Ustanovení § 126, odst. 2 trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z. ve znění zákona ze dne 1. července 1927, č. 107 Sb., se mění a zní:
"Jde-li o posudek znalců—lékařů, požádá soud za posudek příslušnou soudní lékařskou radu. "
(2) Ustanovení § 421, odst. l trestního řádu č. 119/1873 ř. z. se mění a zní:
"Podá — li žalobce na konci přípravného vyšetřování obžalobu pro zločin nebo přečin na obviněného, jehož místo pobytu není známo nebo není v tuzemsku, doručí se obžaloba obhájci, který budiž k tomu účelu ustanoven".
(3) Ustanovení § 518, odst. 9 trestního řádu zák. čl. XXXIII /1896 se mění a zní:
"Proti tomuto rozsudku možno podati odvolání jen do výměry trestu a pro porušení ustanovení zákona o řízení, které mohlo míti vliv na tento výrok".
(4) Zákon ze dne 17. října 1919, č. 562 Sb., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění se mění a doplňuje takto:
V § 11 se připojuje další odstavec jako odstavec 3, který zní:
"K podmíněnému propuštění z trestu doživotního a k přeložení do přechodného trestního ústavu (§ 16) z trestu doživotního se vyžaduje uplynutí stejné doby, jako u dočasného trestu třicetiletého. "
§ 12 zní:
"O) O podmíněném propuštění rozhoduje komise (komise pro podmíněné propuštění z trestu) zřízená u krajského soudu, v jehož obvodě si trestanec odpykává trest. Skládá se ze dvou soudců z povolání a tří soudců z lidu.
(2) Komise se usnáší za předsednictví soudce z povolání, který je služebním pořadím starší. Rozhoduje většinou hlasů, když vyšetřila věc a vyslechla krajského prokurátora. Trestanci oznámí před tím vše co svědčí proti jeho propuštění, aby se mohl obhájit.
(3) Členy komise určí předseda krajského soudu na dobu jednoho roku. "
§ 13 zní:
"(1) Na usnesení komise mohou si stěžovati krajský prokurátor a trestanec u ministerstva spravedlnosti, které rozhoduje s konečnou platností. Stížnost krajského prokurátora má odkladný účinek.
(2) Byla-li žádost pravomocně zamítnuta, může být opět podána nejdříve po uplynutí jednoho roku. "
(5) Ustanovení § l, ods. l zák. č. 107/ 1927 Sb. se mení a zní:
(1) Sídlo a obvod působnosti lékařských rad urči vláda nařízením".
(6) Ustanovení § 16, odst. 2, zák. ze dne 11. března 1931, č. 48 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží se mění a zní:
"(2) Dozorčí rada se skládá z komisaře jako předsedy, dvou přísedících a člena krajské prokuratury, v jejímž obvodě je příslušná polepšovna. "
ČÁST ČTVRTÁ. Vězeňství.
§ 115. Výkon soudní vazby.
(1) Soudní tresty na svobodě se vykonávají v trestních ústavech, v krajských soudních věznicích a v okresních soudních vězni-