c) Pro zvláštní daň výdělkovou průměrnou sazbou 45%, jde-li o poplatníky, kteří na berní roky, na které fond daněprostě utvořili, podléhali zásadně daňové sazbě podle § 83, odst. l zák. o př. d.; podléhali-li na uvedené berní roky odstupňované ziskové sazbě podle § 83, odst. 5 cit. zák., činí průměrná sazba 35%, a podléhali-li na zmíněné berní roky odstupňované ziskové sazbě podle § 83, odst. 6 cit. zák., činí průměrná sazba 40%. Průměrná sazba byla vypočtena podle daňového zatížení platného v berních letech 1940 až 1943 a přepočteného na neodčitatelnou daň. U všeobecné sazby podle § 83, odst. l činilo toto daňové zatížení na b. r. 1940 (70% limit) 41%, na b. r. 1941 a 1942 (85% limit) 45% a na b. r. 1943 (bez 2% přirážky) 60%, takže aritmetickým průměrem vychází zatížení 47. 5%. U odstupňované sazby podle § 83, odst. 5 daňové zatížení na b. r. 1940 činilo 32%, na b. r. 1941 a 1942 35% a na b. r. 1943 50%, takže aritmetickým průměrem vychází sazba 38%. V tomto výpočtu se počítá s daňovým zatížením v poledním stupni platícím pro podniky s výtěžkem nad Kčs 100. 000. -, neboť podniky s menším výtěžkem sotva tyto fondy tvořily, a s průměrem samosprávných přirážek 600%. Za těchto předpokladů činilo u odstupňovaných sazeb podle § 83, odst. 6 daňové zatížení na b. r. 1940 39%, na b. r. 1941 a 1942 42% a na b. r. 1943 55%, takže aritmetickým průměrem vychází sazba 44. 5%.

Závěrem se poznamenává, že zdanění fondů utvořených podle § 2 vl. nař. č. 7/1940 Sb. se netýká pohraničí a Slovenska a že nebude vůbec provedeno u majetků konfiskovaných (§ 2, odst. l osnovy).

K §5.

Pro vzájemné pojišťovny platí t. zv. paušální sazba zvláštní daně výdělkové podle § 83, odst. 7 zák. o př. d., která činí 4. 5% úhrnu ročních ryzích prémií (po srážce nahrazených prémií — bonus) z odvětví pojištění životního a 3. 5% úhrnu ročních ryzích prémií (po srážce nahrazených prémií — bonus) z ostatních odvětví pojistných. Ustanovením odd. II, odst. l dekretu č. 97/1945 Sb. bylo vyměření daně vzájemným pojišťovnám na berní roky 1943 až 1945 zjednodušeno tak, že jejich povinnost na každý z uvedených berních roků byla stanovena ve výši 150% úhrnného předpisu zvláštní daně výdělkové na berní rok 1942. Dekretem č. 103/1945 Sb. byly vzájemné pojišťovny znárodněny a od 1. ledna 1947 se stávají součástí pojišťoven — národních podniků. Jejich daňová povinnost zaniká tudíž berním rokem 1947, při čemž je sporno, zda

i po vyhlášení dekretu o znárodnění podržují svůj právní charakter vzájemných pojišťovacích ústavů. Ministerstvo financí přistoupilo proto na návrh ústřední rady pojišťovací, aby způsob zdanění vzájemných pojišťoven stanovený ust. odd. II, odst. l dekretu č. 97/1945 Sb. pro berní roky 1943 až 1945 byl ponechán ještě i na poslední dva berní roky 1946 a 1947. Toto zjednodušení se však na Slovensku provede nikoliv podle předpisů za berní rok 1942, nýbrž ve výši 150% úhrnného předpisu zvláštní daně výdělkové na berní rok 1945, neboť na Slovensku neplatilo ust. odd. II, odst. l dekretu č. 97/1945 Sb. V pohraničí byla do konce roku 1945 vyměřována daň korporační a daň živnostenská, takže tu není předpisu zvláštní daně výdělkové, který by mohl býti podkladem pro navrhovaný zjednodušený postup. Kdyby se proto vyskytl v pohraničí případ zdanění vzájemné pojišťovny na berní rok 1946 a 1947, vyměří se daň normálně paušálními sazbami podle § 83. odst. 7 zák. o př. d. ve znění dekretu č. 97/1945 Sb.

K §6.

Dekret č. 5/1945 Sb. a slovenská nařízení č. 50/1945 SNR, č. 100/1945 SNR a č. 17/ 1945 SNR vytvořily novou instituci pro správu a vedení podniků pod názvem národní či dočasná správa, členům této národní správy je přiznána určitá odměna, která se jim vyplácí na vrub výtěžku podniku. Není pochyby, že s hlediska podnikového hospodářství jsou tyto odměny národních správců režijním nákladem podniku. Ustanovení zákona o př. d. pocházejí z doby, kdy instituce národních správ ještě neexistovala, a vznikla proto otázka, jak posuzovati odčitatelnost těchto nákladů pro daň důchodovou a obě daně výdělkové. Tato otázka se nedá bez pochybností vyřešiti pouhým výkladem ustanovení § 15, č. l, písm. a) ve spojení s § 55 a § 77, odst. l ve spojení s §§ 76, odst. 2, 78, písm. i) a j) zák. o př. d. Přihlížejíc ke skutečné povaze těchto nákladů a k tomu, že národní správa je dosazována do podniků na základě zákonné normy z příkazu veřejné správy, prohlašuje osnova tyto náklady za odčitatelné při vyměření řečených daní, ovšem toliko do té výše, v jaké byly národnímu správci příslušným orgánem veřejné správy stanoveny. Z těchže důvodů stanoví odst. 2, že požitky národních (dočasných) správců dosazených do akciové společnosti (komanditní společnosti na akcie) nepodléhají dani z tantiém podle § 183 zák. o př. d. Instituce národních správ byla zřízena převážně po prvé v roce 1945 a proto se stanoví v § 12, že se podle § 6 bude postupovati již od berního roku 1946.

K §7.

V důsledku vázaného hospodářství a řízené cenové politiky vznikají ve spotřebitelských cenách jisté přetržky, které se podle jednotlivých úředních opatření příjemcům odčerpávají. Odčerpaných částek spotřebitelské ceny se používá způsobem zvláště stanoveným, jak toho vyžaduje plánování cenové politiky se zřetelem k pravděpodobnému vývoji poměrů na domácím i světovém trhu. Ustanovení zákona o přímých daních neposkytují dostatečného právního podkladu pro posouzení odčitatelnosti a zdanitelnosti odváděných částek z cenových rozdílů v intencích hospodářského vývoje doby. Ministerstvu financí docházely četné žádosti, aby tuto otázku upravilo; s ohledem na to, že v mezích platných předpisů nelze tuto otázku upraviti pouhým administrativním opatřením, činí se tak touto osnovou. Osnova postupuje tu podle zásady přijatelné všem dotčeným hospodářským kruhům tak, že částky odvedené prohlašuje za odčitatelnou položku od dani podrobeného důchodu či výtěžku a částky přijaté za součást tohoto důchodu či výtěžku. Tuto konstrukci obsahovalo již také ustanovení § 6, odst. 4 a 5 vl. nař. č. 267/1942 Sb. (Fond vzájemné hospodářské pomoci), slovenské ustanovení § l zákona č. 104/1944 Sl. z., které platilo po dobu branné pohotovosti státu, a obsahuje ji také ust. § 3, odst. l a 2 zákona č. 51/1947 Sb., kterým se zabezpečuje snížení cen některého zboží lidové potřeby a ustálení cen jiných důležitých statků. Ke skutečnému odvodu cenových rozdílů docházelo hlavně počínaje kalendářním rokem 1946 a proto se podle tohoto ustanovení má postupovati počínaje berním rokem 1947 (§ 12 osnovy), s výjimkou výdělkových a hospodářských družstev v oboru výživy, u nichž se užije tohoto ustanovení již pro vyměření daně na b. r. 1946.

K §8.

Podle § l zákona č. 249/1946 Sb. se počínaje berním rokem 1946 nevybírají přirážky svazků lidové správy. Na místo těchto přirážek se vybírá podle § 15, odst. l, písm. b) tohoto zákona náhradní přirážka k všeobecné dani výdělkové ve výši 800%. Tím se stalo nepraktickým ust. § 58 zák. o př. d. o t. zv. dělbě všeobecné daně výdělkové. Tato dělba sloužila totiž toliko k tomu, aby pro berní obce, v nichž měl poplatník provozovny či bydliště, byla zjištěna příslušná kvóta daně (tangenta) jako základ pro předpis přirážek svazků územní samosprávy v této berní obci. Důsledkem zrušení dělby daně vyplývá jako nutnost, aby daň se předepsala celá v berní obci, v níž má poplatník

bydliště (sídlo). Odstavec 2 tohoto paragrafu stanoví příslušnost této berní obce pro ty případy, kdy společníci podniků společenských bydlí v různých berních obcích. Při vyměření daně na berní rok 1946 byla dělba daně ještě prováděna a proto se v § 12 osnovy navrhuje účinnost § počínaje berním rokem 1947.

K §9.

V předchozím paragrafu bylo uvedeno, že počínaje berním rokem 1947 se v důsledku zákona č. 249/1946 Sb. neprovádí dělba všeobecné daně výdělkové, jestliže provozovny poplatníka této daně leží v různých berních obcích. Dělbu zvláštní daně výdělkové odstranil již v historických zemích s účinností od berního roku 1943 dekret č. 97/1945 Sb. (odd. I, čl. 12). Na Slovensku byla zrušena dělba zvláštní daně výdělkové s účinností od berního roku 1946 ustanovením části I čl. 8 zákona č. 93/1947 Sb. Dělba výdělkových daní se neprovádí tudíž ani tehdy, jestliže poplatník má provozovny jak v historických zemích tak i na Slovensku. Správné zachycení výnosu těchto daní v obou částech republiky, zejména pro získání náležitého přehledu o poměru rozpočtových částek výdajů a úhrad, však vyžaduje, aby alespoň pro tuto rozpočtovou službu byl zjištěn skutečný výnos těchto daní v obou zmíněných částech republiky. Za tím účelem zavádí tento paragraf osnovy t. zv. rozpočtovou dělbu výdělkových daní. Na rozdíl od dřívější dělby daně se daň nedělí podle všech jednotlivých provozoven ležících v jednotlivých berních obcích, nýbrž vždy podle úhrnu připadajícího na všechny provozovny poplatníka ležící v historických zemích a na všechny provozovny poplatníka ležící na Slovensku a stanoví se jednotlivé dílčí zásady, podle nichž se má dělba daně u jednotlivých druhů podniků prováděti. V těchto případech se daň předepíše vždy u dvou berních úřadů. U berního úřadu, v jehož obvodu měl poplatník bydliště (sídlo), se předepíše ta část daně, která připadá na všechny provozovny v té části republiky, v níž leží bydliště (sídlo). U berního úřadu v druhé části republiky, který se určí podle odst. 7 tohoto paragrafu se předepíše zbývající část daně připadající na všechny provozovny ležící v této části republiky. S ohledem na to že na berní rok 1946 se prováděla ještě normální dělba všeobecné daně výdělkové (srov. výše k § 8), má míti toto ustanovení podle § 12 osnovy účinnost pro všeobecnou daň výdělkovou počínaje berním rokem 1947, kdežto pro zvláštní daň výdělkovou počínaje berním rokem 1946.

K §10.

Navrhované ustanovení je příkazem daňové spravedlivosti, kterou finanční správa sleduje jako nutný předpoklad daňové morálky. Zničením domovního objektu válečnými událostmi zanikl příjmový pramen, jehož důchod podrobuje zákon o př. d. (hlava V. ) dani domovní jako dani výnosové. Přímé daně se vyměřují a vybírají podle zásady t. zv. berního roku, což znamená, že daň splatná v běžném roce jako v roce berním se řídí důchodem či výnosem předcházejícího kalendářního roku. Zanikl-li zničením budovy s příjmovým pramenem i výnos, který tento příjmový pramen poskytoval, nelze spravedlivě požadovati na poplatníkovi, aby platil výnosovou daň z tohoto výnosu ještě po jeho zániku. Osnova proto navrhuje, aby od vybrání a vyměření domovní daně splatné po zániku příjmového pramene i výnosu bylo upuštěno. Byla-li na př. budova zničena v únoru 1945 válečnými událostmi, nebude od poplatníka požadována domovní daň splatná v následujících čtvrtletích kalendářního roku 1945 jako berního roku 1945 a bude upuštěno od vyměření daně na berní rok 1946 z výnosu za měsíce leden a únor kalendářního roku 1945, kterážto daň by byla splatná v kalendářním roce 1946 jako berním roce 1946. Navrhované ustanovení nebude míti za následek pokles daňového výnosu, neboť ve většině těchto případů byla domovní daň posečkána.

Podle § 15 vládního nařízení č. 163/1947 Sb. zvýší se cena domku, vypočtená podle § 9 cit. nař., požívá-li domek ještě dočasného osvobození od domovní daně, o hodnotu ještě zbývající daňové úspory, vypočtenou při čtvrtletním dekursivním úrokování a úrokové míře, kterou stanoví Osidlovací úřad a Fond národní obnovy v dohodě s ministerstvem financí. Provedení tohoto ustanovení naráží v praxi na potíže, poněvadž v mnohých případech nelze bezpečně zjistiti, zda domek požívá osvobození či nikoliv. Navrhuje se proto z podnětu Fondu národní obnovy zrušiti všechna dočasná osvobození od domovní daně budov patřících ke konfiskovanému majetku, a to počínaje berním rokem 1948. Ke skutečnosti, že se zruší tato osvobození konfiskovaných budov od domovní daně, se přihlédne také při stanovení jednotné částky podle § 2, odst. l osnovy.

K § 11.

Mnozí poplatníci byli nuceni v době nesvobody se vzdáti pod tlakem okupace nebo národní, rasové či politické persekuce vlast-

nictví nebo držby (správy) majetku, ať podnikového či jiného, který tvořil pramen příjmu, z jehož výnosu (důchodu, výtěžku, požitku) byla jim vyměřována daň důchodová a příslušná daň výnosová podle zákona o přímých daních. O vlastnictví nebo držbu (správu) majetku byli zpravidla připraveni takovým násilným aktem okupantů, který se jeví jako neplatný majetkový převod či neplatné majetkově právní jednání podle § l dekretu č. 5/1945 Sb. a §§ l a 2 zákona č. 128/1946 Sb. (srov. k tomu také § 2, odst. 3 dekretu č. 108/1945 Sb. ). Majetková disposice byla persekuovaným poplatníkům odňata různým způsobem. Majetek byl veden dál na poplatníkovo jméno, okupanti však dosadili do něho t. z v. správce k věrné ruce (Treuhänder). Zabavený majetek byl prohlášen za propadlý ve prospěch říše a spravován německým majetkovým úřadem (Vermögensamt). Propadlý majetek byl prodán novému vlastníku, což se nejčastěji stávalo t. zv. arisací. Tito noví vlastníci či držitelé majetku bud' plnili řádně daňovou povinnost, nebo výnosy majetků po př. i finanční a jiný oběživý kapitál zcizili ve svůj prospěch, aniž splnili daňovou povinnost. Navrženou normou chce finanční správa bez ohledu na otázku berně-právní kontinuity, otázku ručení a p., vyplývající z platných ustanovení daňového práva, výslovně konstatovati a tímto ustanovením i zaručiti, že na persekuovaném poplatníkovi a jeho dědicích nesmí býti vymáhány daně, které nebyly v době jeho persekuce osobami na majetku hospodařícími zapraveny.

Tato abolice sahá až do té doby, kdy se poplatník ujal znovu, ať jakoukoli právní formou, hospodaření na svém majetku. Jedině tehdy, jestliže se zvýšila hodnota majetku v době poplatníkovy persekuce, má poplatník ručiti za nedoplatky přímých daní z oné doby až do výše tohoto majetkového přírůstku. Přihlášená náhrada škody nebo ušlého zisku zásadně zvyšuje hodnotu majetku ke dni vrácení jeho správy poplatníkovi. Pokud by poplatník nemohl zaplatiti daně vyměřené za dobu, po kterou správu majetku nevykonával, povolí finanční správa jejich odpis podle § 276, odst. 3 zákona o přímých daních s výhradou, že povolený odpis pozbude účinnosti až do výše přiznané náhrady, jakmile o přiznání náhrady bude rozhodnuto. Jestliže naproti tomu vznikl z daňových úhrad vykonaných v době nucené nepřítomnosti poplatníkovy přeplatek na přímých daních, bude tento přeplatek přiznán jemu či jeho dědicům. Obdobně by se postupovalo i u daně z obratu.

K §§ 12 a 13.

Zákon má nabýti účinnosti dnem vyhlášení. V § 12 se zároveň stanoví, podle kterých ustanovení osnovy se bude postupovati již na berní

rak 1946 neb 1947 a to z důvodů, které jsou již uvedeny v jednotlivých částech důvodové zprávy vztahujících se k těmto ustanovením.

V Praze dne 2. listopadu 1948.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr financí: Dr. Dolanský v. r.

Státní tiskárna v Praze — 5984-47.