Národní shromáždění republiky Československé 1948.

I. volební období. 2. zasedání.

131.

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

k projevu souhlasu Úmluva československo-francouzská směřující k zamezení

dvojího zdanění, které vyplývá z provádění dávek z majetku nebo z přírůstku

na majetku, zavedených v Československu a ve Francii,

podepsaná v Paříži dne 6. srpna 1948.

Návrh schvalovacího usnesení.

Národní shromáždění republiky československé souhlasí s úmluvou československo-francouzskou směřující k zamezení dvojího zdanění, které vyplývá z provádění dávek z majetku nebo z přírůstku na majetku, zavedených v Československu a ve Francii, podepsanou v Paříži dne 6. srpna 1948.

Důvodová zpráva.

Všeobecná část.

Při jednání o obchodní smlouvu s Francií, vedeném československou delegací podle usnesení vlády ze dne 20. dubna 1948, byly současně projednávány — z francouzského popudu — některé finanční otázky a mezi nimi i otázka dvojího zdanění majetkovými dávkami, k němuž dochází prováděním československého zákona o dávce z majetkového přírůstku a dávce z majetku č. 134/46 Sb. a francouzského zákona o dávce národní solidarity ze dne 15. srpna 1945 (L'impôt de solidarité nationale).

Zásadně dvojí zdanění mezinárodní povahy vzniká tím, že státy, vycházejíce ze své svrchovanosti, zdaňují na úhradu svých potřeb jak majetky nalézající se v jejich teritoriu nebo důchody z něho plynoucí, tak osoby, které jsou příslušníky státu a osoby, které mají v státě bydliště (sídlo).

československé i francouzské zákony o majetkových dávkách jsou vybudovány na principech neosobní (věcné) a neomezené osobní daňové povinnosti osob, majících ve státě bydliště případně státních příslušníků. Československo i Francie podrobují tedy majetkovým dávkám majetkové přírůstky, předměty a práva, které jsou na území těchto států bez ohledu, zda jsou vlastnictvím příslušníků jiných států nebo osob majících bydliště v těchto státech. Zároveň však československo i Francie podrobují své příslušníky a osoby, které mají v těchto zemích bydliště, majetkovým dávkám z veškerého jejich majetku bez ohledu na to, kde je umístěno, tedy i majetku ve druhých státech. Má-li tedy čs. příslušník nebo osoba bydlící v Československu nemovitý nebo movitý majetek, který leží ve Francii, budou tyto majetkové předměty podrobeny jak našim majetkovým dávkám, tak francouzské dávce národní solidarity. Stejně je tomu i u osob, které jsou francouzskými příslušníky nebo mají ve Francii bydliště, je-li jejich majetek umístěn v Československu.

Zdanění téhož majetku (podniků) u téže osoby ve více státech může ohroziti produktivitu nadměrným odčerpáváním kapitálových akumulací a není v souladu s principem ekvity, neboť zatěžuje vyšším břemenem jednu osobu vůči druhé a působí tak diskriminaci občanů nebo podniků, majících majetkové předměty pouze na jednom státním území proti občanům nebo podnikům, jejichž majetky nebo jejichž hospodářská aktivita přesahuje hranice státu. Těmto nevítaným účinkům dvojího zdanění zabraňují státy obvykle tím, že uzavírají mezi sebou dohody, jimiž omezují navzájem účinnost (působnost) svých daňových zákonů. Proto také československo a Francie řeší problém dvojího zdanění majetkových předmětů uzavřením dohody o tom, které majetky bude zdaňovat výlučně ten nebo onen stát.

Československo-francouzská úmluva směřující k zamezení dvojího zdanění, které vyplývá z provádění předpisů o dávkách z majetku nebo z přírůstku na majetku zavedených ve Francii a Československu, je prvním mezinárodním aktem této povahy, který československo uzavírá o zabránění dvojímu zdanění od květnové revoluce; je také současně prvním aktem této povahy mezi Československem a Francií.

Ustanovení úmluvy se opírají o některé mezinárodně uznané zásady v oboru dvojího zdanění, jak byly vyjádřeny v návrzích vzoru úmluv o dvojím zdanění vypracovaných fiskální komisí Společnosti národů (na poradách v Mexiko-City v r. 1943 a v Londýně v r. 1946), případně přijatých fiskální komisí Spojených národů.

Ve shodě s těmito obecně uznávanými principy jsou podrobeny majetkovým dávkám ne-

movitosti, příslušenství nemovitosti a hypotéky v zemi, kde nemovitosti leží; podniky, obchodní a průmyslové v zemích, kde se provozují; hmotné věci movité v zemi, kde jsou umístěny; společnosti v zemi, podle jejíž zákonů byly konstituovány, při čemž jednotlivé majetkové předměty jsou zdaněny podle principů vpředu uvedených. Majetkové předměty, o jejichž zdanění nebylo dosaženo dohody vzhledem k rozdílným názorům smluvních států na řešení této otázky, budou podrobeny majetkovým dávkám podle předpisů jednotlivých zemí.

Aby bylo zajištěno hladké provádění jednotlivých ustanovení úmluvy, zavazují se oba státy vzájemnou dohodou vyřešiti vzniklé nesnáze a poskytovati si za účelem vybírání dávek vzájemnou pomoc i zajištěním převodu prostředků nutných k placení těchto dávek.

Zvláštní část

V nadpise úmluvy je uveden všeobecně její účel, který směřuje k zamezení dvojího zdanění, jež vyplývá z provádění dávek z majetku nebo z přírůstku na majetku zavedených ve Francii a v Československu. Tato všeobecná dikce je omezena v úvodní větě v tom směru, že se vztahuje pouze na majetkové dávky zavedené a) francouzským nařízením ze dne 15. srpna 1945 o dávce národní solidarity, b) československým zákonem o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb. Dále z úvodní věty vyplývá, že se ustanovení úmluvy vztahuje na osoby fysické i právnické, které mají bydliště nebo které jsou ustaveny v jednom z obou smluvních států a jejichž majetek je umístěn skutečně nebo právně ve státě druhém. Takovéto majetky budou podrobeny majetkovým dávkám pouze jednoho státu podle ustanovení jednotlivých článků.

K článku 1.

Článek 1. jedná o zdanění fysických a právnických osob kromě společností, a to společností osobních i kapitálových bez zřetele na to, jsou-li tyto společnosti také právnickými osobami. Majetkové předměty a práva, které patří těmto osobám, se zdaňují podle své povahy, 1. ve státě, kde leží nebo jsou umístěny nebo jsou v provozu, 2. ve státě, v němž je daňové bydliště poplatníka. Podle principu věcného vztahu majetkového předmětu (závada neosobní daňové povinnosti) k zemi, v níž je umístěn, se podrobují majetkovým dávkám nemovitosti, práva k nemovitostem a hypotéky v zemi, kde leží nemovitost. Co se považuje za nemovitost nebo právo k nemovitosti, se řeší podle zákonů země, v níž je nemovitost nebo právo umístěno. Rovněž hmotné věci movité sledují zásadu "Locus rei sitae" a jsou podrobeny dávce ve státě, na jehož území jsou umístěny.

Pro určení státu, který má zdaniti jmění obchodní a průmyslové, je rozhodné místo, ve kterém je toto jmění předmětem provozu. Jměním obchodním a průmyslovým se rozumí zejména materiál, zboží, nájemní právo, zákaznictvo, patenty a jiné věci nehmotné. Za jmění průmyslové, které se zdaní ve státě, v němž je umístěno, se považují také filiálky, továrny, dílny, pracovny, prodejny a jiná stanoviště, mající charakter stálé provozovny a výrobní ráz, jakož i sklady nesamostatných zástupců (jednatelů a komisionářů), jež jsou závislé na závodě, jehož sídlo je ve druhém státě.

Bydliště poplatníka (závada osobní daňové povinnosti) je rozhodné pro zdanění obchodních pohledávek pocházejících z prodejů zboží, dále vkladů a běžných účtů vzniklých z protihodnoty za zboží, jsou-li tyto umístěny ve státě, v němž není bydliště věřitele-poplatníka. Podle zásady bydliště poplatníka se též zdaňují poplatky za užívání patentů, licencí, nebo továrních známek, takže tyto jsou podrobeny majetkovým dávkám v zemi bydliště majitele těchto práv. V tomto případě platí však výjimka v tom směru, že platí-li poplatky za zmíněná práva stálá provozovna, jež patří majiteli těchto práv, majícímu bydliště ve druhém státě, pak tyto poplatky jsou podrobeny majetkovým dávkám v zemi, v níž leží stálá provozovna.

Majetkové předměty jako pohledávky, akcie, obligace a jiné nehmotné hodnoty movité, které nebyly vpředu výslovně uvedeny, se zdaňují podle předpisů každého státu. V těchto případech může dojíti k dvojímu zdanění, protože úmluva výslovně nevylučuje dvojí zdanění takového majetku.

K článku 2.

Majetkové předměty a práva společností, jak osobních tak kapitálových, se zásadně zdaňují v tom státě, podle jehož zákonů byly konstituovány, bez zřetele na to, zda jejich aktivita nebo majetky přesahují do druhého státu. Z této všeobecné zásady jsou však vyloučeny všechny majetkové předměty, které tyto společnosti drží ve druhém státě, a které by byly zdaněny v tomto státě podle zásad

platných pro fysické osoby, jak jsou uvedeny v čl. 1. Podléhají tedy nemovitosti patřící společnostem majetkovým dávkám ve státě, kde nemovitost leží; hmotné věci movité ve státě, kde jsou umístěny; podniky průmyslové a obchodní ve státě, kde jsou provozovány; obchodní pohledávky, vklady a běžné účty vzniklé z prodejů zboží ve státě věřitele; poplatky za tovární známky, patenty, licence ve státě majitele těchto práv.

K článku 3.

Ustanovení tohoto článku zajišťuje oběma smluvním stranám nárok, aby společnou dohodou vyřešily nesnáze, které mohou vzniknouti při provádění této úmluvy a které mohou býti buď povahy administrativní nebo k nim může dojíti při výkladu jednotlivých článků úmluvy.

Dále se v tomto článku obě smluvní strany zavazují, že si poskytnou pomoc za účelem přesného vyměření majetkových dávek. To znamená, že si vzájemně poskytnou informace, které jsou potřebné finanční administrativě, aby mohla stanoviti správné daňové základy. Konečně se obě smluvní strany zavazují, že se dohodnou o tom, jak poskytnouti pomoc při převodu prostředků nutných k zaplacení majetkových dávek.

Za účelem praktického provedení závazků o vzájemné administrativní pomoci pro účely správného vyměření majetkových dávek, zavazují se jak francouzská — tak československá vláda — vzájemně vyměněnými dopisy — postoupiti si navzájem zprávy, které si budou moci opatřiti podle svého zákonodárství a které se vztahují k majetkovým předmětům, jejichž zdanění přísluší výlučně jednomu státu za podmínek uvedených úmluvou.

Tak zejména se zavázaly obě vlády dávati si informace vztahující se na obchodní pohledávky z prodejů zboží, jichž nositeli jsou osoby bydlící ve druhém státě, dále na existenci účtů u úvěrních ústavů otevřených na jméno osob, jež mají bydliště ve druhém státě, jsou-li tyto účty ve měně tohoto státu a jsou-li protihodnotou pohledávek z prodeje zboží. Informace budou postoupeny též o existenci účtů zahraničních cenných papírů u úvěrních ústavů, jsou-li na jméno osob majících bydliště ve druhém státě. Konečně budou dány informace o poplatcích za užívání patentů, licencí nebo továrních známek, jimiž jsou povinny osoby fysické nebo právnické majitelům těchto práv, majícím bydliště ve druhém státě.

. 4

K článku 4.

Obě smluvní strany se zavazují ratifikovati úmluvu v době co nejkratší a souhlasí s tím,

že úmluva vstoupí v prozatímní účinnost dnem jejího podpisu. Oba texty, československý i francouzský, jsou prohlášeny za autentické.

V Praze dne 23. října 1948.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Opis.

OMLUVA ČESKOSLOVENSKO-FRANCOUZSKA SMĚRUJÍCÍ K ZAMEZENI DVOJÍHO ZDANĚNI, KTERÉ VYPLÝVÁ Z PROVÁDĚNI DÁVEK Z MAJETKU, NEBO Z PŘÍRŮSTKU NA MAJETKU ZAVEDENÝCH V ČESKOSLOVENSKU A VE FRANCII.

VLÁDA ČESKOSLOVENSKA A VLÁDA FRANCOUZSKA,

v úmyslu vyhnouti se v mezích možnosti tomu, aby majetky, patřící osobám fysickým nebo právnickým, které mají bydliště nebo jsou ustaveny v jednom 2 obou států, a jejichž skutečné nebo právní umístění je ve státě druhém, nebyly podrobeny zároveň dávkám z majetku a majetkového přírůstku zavedeným československým zákonem ze dne 15. května 1946 a dávce národní solidarity, zavedené francouzským nařízením - ze dne 15. srpna 1945, se dohodly na těchto opatřeních:,

I. OSOBY FYSICKÉ A OSOBY PRÁVNICKÉ KROMĚ SPOLEČNOSTI. Článek I.

Majetkové předměty dále uvedené se zdaňují takto:

a) Nemovitosti ve státě, kde jsou umístěny, a práva k nemovitostem ve státě, na jehož území jsou umístěny nemovitosti, k nimž se tato vztahují, při čemž otázka, zda majetek nebo právo má charakter nemovitosti, má býti řešena podle zákonodárství místa, v němž je umístěn zmíněný majetek nebo majetek, k němuž se vztahuje dotčené právo.

b) Hmotné věci movité ve státě, kde jsou umístěny.

c) Jmění obchodní a průmyslové ve státě, kde je předmětem provozu, s tím, že

1. výraz jmění obchodní a průmyslové znamená zejména materiál, zboží, nájemní právo,

zákaznictvo, patenty, tovární známky a jiné nehmotné složky;

2. filiálky, továrny, dílny a pracovny, prodejny a jiná stálá provozní místa mající výrobní charakter, jakož i sklady vedené nesamostatnými zástupci, umístěné v jednom z obou států a závislé na závodě, jehož sídlo je ve druhém státě, se považují pro provedení tohoto článku za samostatná obchodní nebo průmyslová jmění a zdaňují se ve státě, kde jsou umístěna.

d) Hypotékami pohledávky ve státě, kde je umístěna zastavená nemovitost;

obchodní pohledávky, pocházející z prodejů zboží nebo vklady a běžné účty, vzniklé jako protihodnota zboží, ve státě, kde je bydliště věřitele.

e) Poplatky za užívání patentů, licencí nebo továrních známek ve státě bydliště majitele těchto patentů, licencí nebo továrních známek, ačli placení zmíněných poplatků nezatěžuje hlavní podnik, patřící tomuto majiteli ve druhém státě.

f) Všechny ostatní majetkové předměty, jako na př. jiné pohledávky než ty, které jsou uvedeny pod písm. d), akcie, obligace a jiné nehmotné hodnoty movité zůstávají zdanitelný podle zásad a předpisů toho kterého státu.

II. SPOLEČNOSTI. Článek 2.

Společnosti se zdaňují ve státě, podle jehož zákonů byly zřízeny a podle zákonodárství tohoto státu.

Ve druhém státě, v němž není sídlo společnosti, nejsou společnosti zdaňovány dávkou tohoto druhého státu, leč z majetkových předmětů, které tam drží a to za podmínek shora stanovených pro fysické osoby a jiné právnické osoby.

III. POMOC. článek 3.

Obě vlády se smluví, že společnou dohodou vyřeší nesnáze, k nimž by provádění této úmluvy mohlo dáti podnět a že si vzájemně poskytnou pomoc za účelem přesného vybírání dávek, dotčených touto dohodou a převodů prostředků nutných k jejich placení.

IV. RATIFIKACE. Článek 4.

Tato dohoda bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze v době co nejkratší. Úmluva vstoupí v prozatímní účinnost ode dne jejího podpisu.

Dáno v Paříži dne 6. srpna 1948 ve dvojím vyhotovení v jazyku českém a francouzském, při čemž oba texty jsou autentické.

Za vládu československou Dr. J. DIVÍŠEK.

Za vládu francouzskou RAYMOND BOUSQUET.

Pane vyslance,

Paříž, dne 6. srpna 1948.

Dopisem datovaným dnešního dne sdělil jste mi laskavě toto: "Pane vyslance,

Mám čest Vám sděliti, že československá vláda béře na vědomí toto sdělení a dává svůj souhlas k návrhům, které obsahuje.

Prohlašuje naproti tomu, že jest ochotna sděliti francouzské vládě všechny zprávy, které má nebo si bude moci opatřiti podle svého zákonodárství a které se vztahují k majetkovým předmětům, jichž zdanění přísluší výlučně této vládě za podmínek stanovených úmluvou.

Postoupí zvláště informace vztahující se:

— na obchodní pohledávky z prodejů zboží, jichž nositeli jsou v Československu osoby, mající bydliště nebo ustavené ve Francii, jakož i na existenci účtů znějících na československé koruny u československých úvěrních ústavů otevřených na jméno osob, jež mají bydliště nebo jsou ustaveny ve Francii, jako protihodnota pohledávek téže povahy;

— na existenci účtů zahraničních cenných papírů u československých úvěrních ústavů na jméno osob majících bydliště nebo ustavených ve Francii;

— na poplatky za užívání patentů, licencí nebo továrních známek, jimiž jsou povinny československé osoby právnické nebo fysické majitelům těchto patentů, licencí nebo továrních známek, kteří mají bydliště nebo jsou ustaveni ve Francii.

Račte přijmouti, pane vyslance, ujištění

mé hluboké úcty. Dr. JAN DIVÍŠEK.

Monsieur RAYMOND BOUSQUET

Ministre Plénipotentiaire Directeur Général des Affaires Administratives et Sociales Ministère des Affaires Etrangères — PARIS.

Paříž, dne 6. srpna 1948. Pane vyslance,

Dovolávaje se článku 3. francouzsko-československé úmluvy, datované tohoto dne, směřující k zamezení dvojího zdanění majetkovými dávkami, podle něhož se vysoké smluvní strany zavázaly poskytnouti si vzájemnou pomoc k dosažení přesného vybírání dávek, dotčených zmíněnou úmluvou, mám čest Vám sděliti, že francouzská vláda, pokud se jí týče, je ochotna postoupiti československé vládě všechny zprávy, které má nebo si bude moci opatřiti podle svého zákonodárství a které se vztahují k majetkovým předmětům, jichž zdanění přísluší výlučně posléze uvedené vládě za podmínek stanovených úmluvou.

Postoupí zvláště informace vztahující se:

— na obchodní pohledávky z prodejů zboží, jichž nositeli jsou ve Francii osoby, mající bydliště nebo ustavené v Československu, jakož i na existenci účtů, znějících na francouzské franky u francouzských úvěrních ústavů otevřených na jméno osob, jež mají bydliště nebo jsou ustaveny v Československu, jako protihodnota pohledávek téže povahy;

— na existenci účtů zahraničních cenných papírů u francouzských úvěrních ústavů na jméno osob, majících bydliště nebo ustavených v Československu;

— na poplatky za užívání patentů, licencí nebo továrních známek, jimiž jsou povinny francouzské osoby právnické nebo fysické majitelům těchto patentů, licencí nebo továrních známek, kteří mají bydliště nebo jsou ustaveni v Československu.

Račte přijmouti, pane vyslance, ujištění

mé hluboké úcty, RAYMOND BOUSQUET.

Pan

Dr. JAN DIVÍŠEK,

mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr předseda československé delegace.

Státní tiskárna v Praze. — 5517-48