Úprava uspokojení závazků se podle zákona č. 185/1948 Sb. provádí ke dni zestátnění podle ostatních znárodňovacích předpisů pak ke dni převzetí předluženého majetku navrhovatelem. Společným znakem všech těchto rozhodných dní je, že je to zároveň den, kterého navrhovatel vstoupil do závazků náležejících k předluženému majetku. Předpisy, jejichž provedením je tento zákon, pak dávají odpověď na otázku, kdy došlo k vstupu navrhovatele do závazků patřících k předluženému majetku. Logickým důsledkem tohoto ustanovení je odstavec 2, že se pohledávky přihlašují podle stavu k uvedenému dni. Další ustanovení tohoto odstavce zaručuje úplnou rovnost všech věřitelů a odstraňuje příkrosti, ke kterým mohlo tu a tam dojít event. proto, že se u velké většiny navrhovatelů den formálního převzetí podle vyhlášky o začlenění neshoduje se dnem skutečného převzetí a v mezidobí navrhovatel neměl dostatečný vliv na správu předluženého majetku, takže mohlo dojít k uspokojení některého věřitele na úkor ostatních. Odstavce 3 a 4 sledují účel usnadniti prozkoumání přihlášených pohledávek. Odstavec 5 má svůj vzor v § 106 odst. 2, posl. věta konk. ř. a § 43, odst. 3 vyr. ř. Odstavec 6 se odůvodňuje tím, že nepodáni přihlášky má dalekosáhlý vliv na samotnou existenci závazku.

K§7: Jde o ustanovení obdobné § 10 konk. ř.

K§8:

Odstavec l a 2 odpovídají v podstatě §§15 a 16 konk. ř. a §§ 16 a 17 vyr. ř.

Odstavec 3 odpovídá v podstatě § 17, odst. l konk. ř. a § 18, odst. l vyr. ř. Jde-li o nárok na opětující se plnění neurčitého trvání, pak je to pohledávka neurčitá, kterou třeba uplatnit podle hodnoty zjištěné odhadem. Výslovného předpisu není třeba, neboť na tento případ dosahuje už ustanovení odstavce 1.

K§9:

Pokud přihlášené pohledávky přesahují částku, na kterou byly v řízení podle tohoto zákona upraveny, nepůsobí proti navrhovateli. Splní-li tedy navrhovatel své závazky podle úpravy ve smyslu těchto předpisů, nemůže proti němu postupovat ani spoludlužník, ani ručitel, který musel zaplatit zbytek. Odporovalo by však právnímu citu, kdyby tyto osoby nemohly na navrhovateli žádat ani to, čeho byl ušetřen právě proto, že věřitel mohl místo něho postupovat proti nim.

Úprava uspokojení závazků se provádí podle stavu ke dni vstupu navrhovatele do těchto závazků. Konal-li spoludlužník nebo ručitel před tímto dnem platy pro takový závazek, pro který mu přísluší právo postihu proti navrhovateli, je tu nepodmíněná (pravidelná) pohledávka, kterou třeba v tomto řízení přihlásit jako každou jinou pohledávku. Své právo postihu pro platy konané po tomto dni může však věřitel přihlásiti jen jako podmíněnou pohledávku pro případ, že věřitel v tomto řízení pohledávku neuplatní, ač podle § 6, odst. l by tak učiniti měl, a tím se navrhovatel na újmu spoludlužníka či ručitele osvobodí od závazku. Samozřejmě nemůže spoludlužník nebo ručitel nikdy dostat od navrhovatele více, než by byl dostal věřitel.

K §10:

Odpovídá obdobnému předpisu § 21, odst. l konk. ř. a § 22, odst. l vyr. ř. Druhá věta chce předejíti možnost obcházení úpravy (dlužník předluženého majetku by nabyl po dni, ke kterému se úprava provádí pod cenou nějaké pohledávky, aby se tak mohl výhodně zhostiti svého závazku; platy konané z předluženého majetku po dni, ke kterému se úprava provádí, jsou bezúčinné, věřitel by pak kompensací mohl zmařit nárok navrhovatele na vrácení takových platů atd. ).

K§11:

Odstavec l a 2 odpovídají ustanovením, jejichž provedením jsou tyto předpisy (srv. § 5a, odst. 3 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění zák. č. 114/1948 Sb., a další). Vynechány byly jako nepraktické náklady uvedené v § 51, č. l konk. ř. Se zřetelem na § 6, odst. l jsou náklady řízení jen náklady obdobné těm, které má na mysli § 26, č. l vyr. ř., t. j. zejména náklady publikace vyhlášky, poplatky soudních znalců při odhadu, paušální poplatky atd. Náklady tyto není třeba přihlašovat, neboť jsou soudu známy již z řízení a soud je proto může stanovit z moci úřední (srv. na př. § 424 o. s. p. ). Protože dříve prohlášený konkurs nebo dříve zahájené vyrovnací řízení se má podle § 20 zrušit nebo zastavit, bylo třeba učinit opatření stran dosavadních nákladů. Není pochyby, že i tyto náklady musí býti uspokojeny z předluženého majetku, avšak jen v takovém poměru, v kterém je tento majetek k majetku konkursem nebo vyrovnáním vůbec dotčenému.

Odstavec 3 je obdobou § 57 konk. ř. Příslušenství, které vzniklo po dni vstupu navrhovatele do závazku, se podle § 6, odst. l už ani nepřihlašuje.

K §12:

Seznam pohledávek upravených podle tohoto ustanovení zaručuje přehled a bude cennou pomůckou soudu při jeho rozhodnutí. V době podání přihlášky nemůže ještě věřitel vědět, kolik budou činit náklady tohoto řízení. Proto není vůbec třeba náklady přihlásit; soud je stanoví a o nich rozhodne z úřední moci na základě spisů a může jimi až do vydání konečného rozhodnutí seznam kdykoliv doplnit. Tím se celá věc podstatně zjednodušuje.

Doručení seznamu pohledávek i navrhovateli podle odstavce 2 má tomuto usnadnit kontrolu, a to tím spíše, že na jeho vyjádření bude nejvíce záležet.

Odstavec 3 je obdobou § 106, odst. 4 konk. ř.

K § 13:

O zkušebním roku stačí vyrozumět navrhovatele-li věřitele. Rozumí se, že jde o věřitele, kteří přihlásili včas pohledávku, ostatní ztratili už své nároky proti navrhovateli.

Předním úkolem zkušebního roku je zjištění pohledávek. Ukládá se proto odstavec 2 navrhovateli, aby se k tomuto roku bezpodmínečně dostavil.

Vyjádření navrhovatele podle odstavce 3 záleží buď ve výslovném uznání pohledávky a požadované třídy nebo v popření pravosti a požadované třídy pohledávky.

Na rozdíl od § 107, odst. 5 konk. ř. mohou podle odstavce 4 popírati pravost přihlášené pohledávky nebo požadovanou třídu a činiti i jiné námitky (nedostatek aktivní legitimace, nesprávnost předloženého seznamu jmění a udané obecné hodnoty aktiv atd. ) i věřitelé, jejichž pohledávky byly popřeny. Důvodem je, že se zkušební rok už neopakuje a pouhým popřením pohledávky by navrhovatel nebo některý věřitel mohl zbaviti jiného věřitele možnosti obrany. S druhé strany nevznikne z možnosti učiniti přednesy nikomu žádná újma, neboť řízení je ovládáno zásadou vyhledávací (§ 21, resp. § 22 nesp. ř. ), čili soud musí podmínky řízení stejně zkoumati i z moci úřední.

K § 14:

Vůdčí zásadou této osnovy je, neučinit z tohoto řízení jakousi obdobu konkursu, v kterém náklady pohlcují obrovské částky, takže se nakonec na pohledávky konkursních věřitelů nic nedostane. Jsouc si vědoma, jaké náklady by z toho vzešly zejména u velkých průmyslových podniků, nežádá osnova bezpodmínečně a v každém případě odhad soudním

znalcem, nýbrž spokojuje se s navrhovatelem udanou obecnou cenou aktiv. Přitom vychází osnova z předpokladu, že si každý navrhovatel již při sestavování zahajovacích rozvah ke dni vzniku (kterýžto den se zpravidla shoduje se dnem, kterého navrhovatel vstoupil do závazků patřících k předluženému majetku) byl povinen pořídit přesné ocenění převzatých aktiv, a to podle směrnic vydaných příslušným resortním ministerstvem a podle podrobných pokynů vydaných ústředními orgány. Tyto směrnice a pokyny jsou tak podrobné, že navrhovatelé budou ve valné většině případů s to uvésti skutečně přesvědčujícím způsobem správnou obecnou cenu aktiv i bez zvláštního — ovšem nákladného — soudního odhadu. Teprve když by věřitel vznesl námitku nesprávnosti udané obecné ceny aktiv nebo by soud sám měl pochybnosti, může soud podle svého volného uvážení naříditi i soudní odhad, o kterém platí pak ustanovení o soudním odhadu v exekučním řízení. Náklady na odhad náležejí ovšem jako náklady tohoto řízení do první třídy.

K § 15:

Po vzoru § 112 konk. ř. byly v tomto ustanovení upraveny následky popření pohledávky a požadované třídy. Zjednodušení záleží v tom, že není třeba zvláštního sporu (řízení) o popřené třídě přihlášené pohledávky, neboť rozhodování o tom lze zcela dobře svěřit soudu v rámci tohoto řízení. Proto také není stanovená lhůta k uplatnění popřeného nároku na určení třídy, neboť došlo-li k popření a věřitel trvá na svém, rozhodne o tom soud ve svém konečném rozhodnutí.

K § 16:

účelem tohoto ustanovení je, aby se vyřízení všech těchto otázek soustředilo u téhož soudu. Proto přikazuje odstavec l rozhodování o popřených pohledávkách bez zřetele na hodnotu předmětu sporu do výlučné příslušnosti krajského soudu, u něhož se řízení vede. Jinak rozhoduje o tomto nároku soud podle povahy věci buď v řízení sporném nebo nesporném. Z této zásady platí z důvodů procesní ekonomie jediná výjimka, že totiž, byloli o sporné pohledávce již dříve zavedeno řízení třebas u jiného soudu, které bylo pak přerušeno, třeba nyní pokračovat v přerušeném řízení, a to samozřejmě u soudu, u kterého bylo řízení už dříve zahájeno. Nejde-li o pohledávku, o které náleží rozhodovat soudům, rozhoduje v každém případě příslušný úřad. I bez výslovného ustanovení se rozumí,

že náklady řízení o určení popřené pohledávky ponese ten, komu lze podle obecných ustanovení ukládat náhradu, nebo kdo je povinen podle těchto ustanovení nésti je ze svého. Takové náklady nelze proto uplatňovat v tomto řízení k tíži předluženého majetku.

Odstavec 2 svěřuje rozhodování o popřené třídě vždy soudu a činí to způsobem nejjednodušším, čili toto rozhodování vyhrazuje rozhodnutí vydanému v tomto řízení.

Odstavec 3 je obdobou § 114, odst. l konk. ř.

K § 17:

Slouží evidenčním účelům. Soud zapíše tedy do seznamu pohledávek i výsledek řízení o určení sporné třídy, o které rozhoduje o konečném rozhodnutí vydaném v tomto řízení.

K § 18:

Odstavec l je upraven podle zásad vyslovených předpisy, jejichž provedením jsou tato ustanovení, srv. § 5a, odst. 3 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění zák. č. 114/1948 Sb., a další.

Odstavec 2 má zamezit zbytečná řízení.

Odstavec 3 vyslovuje jasněji zásadu vyslovenou již v předpisech, jejichž provedením jsou tato ustanovení, srv. § 5a, odst. 4 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění zák. č. 114/1948 Sb., a další.

K § 19:

Je obdobou § 139, odst. l a 2 konk. ř. a odůvodňuje se tím, že se v řízení přihlašují i pohledávky podmíněné a není ani vyloučeno, že pohledávka, jejíž pravost byla popřena, nebude nakonec soudem určena, takže částky podle § 18, odst. l, č. 4 složené u soudu se uvolní. Není vyloučeno ani to, že dodatečně vyjde najevo nějaká nová majetková hodnota náležející mezi aktiva předluženého majetku.

K § 20:

Je pokynem pro soud, jak má ukončiti řízení přerušená a konkurs a vyrovnávací řízení, v kterých podle § 5, odst. 2 nebylo zatím pokračováno.

K § 21:

Úprava uspokojení závazků a určení jejich splatností v řízení podle této osnovy, není jediným prostředkem, jak pomoci národním a obdobným podnikům z nezaviněného zadlužení. Další vydatnou pomocí svého druhu má býti úprava kmenového jmění podle zákona č. 51/1948 Sb. (převod některých závazků na Fond znárodněného. hospodářství v mezích § 3 cit. zák. ). I když v zásadě bude ve většině případů před opatřením podle zákona č. 51/ 1948 Sb. užito výhod, které poskytuje řízení podle této osnovy, přece jen může nastati případ, že závazky budou na Fond znárodněného hospodářství převedeny dříve. Ustanovení odstavce l pak -má odstranit pochybnost, zda i po takovém převodu může navrhovatel žádat o výhody, liteře poskytuje řízení podle této osnovy. Zaručuje se tím úplná rovnost všech věřitelů a stejné zacházení s jejich pohledávkami. I bez výslovného ustanovení se rozumí, že se Fond znárodněného hospodářství může řízení účastnit, srv. § 6 nesp. ř.

Pro toto řízení se hodí ustanovení o nesporném řízení se svou jednoduchostí, rychlostí a zásadou vyhledávací, opravnými prostředky atd. Má-li však soud rozhodovat o popřené pohledávce, je samozřejmé, že tak učiní v řízení, které vyžaduje povaha sporné pohledávky, i když jinak bude věcně příslušný krajský soud i tam, kde zákon se zřetelem na hodnotu předmětu sporu přikazuje věc do věcné příslušnosti okresních soudů. Tím se odůvodňuje odstavec 2.

K § 22:

S hlediska soudních poplatků se na toto •řízení dobře hodí předpisy o soudních poplatcích ve vyrovnacím řízení.

K § 23:

Nepotřebuje zvláštní odůvodnění.

úprava provedená podle těchto předpisů nevyžaduje na státní pokladně takových nákladů, které by nebyly kryty rozpočtovými položkami.

V Praze dne 19. října 1948.

Předseda vlády: Ant. Zápotocký v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr. čepička v. r.

Štátní tiskárna v Praze. — 5356-48