Národní shromáždění republiky československé 1948.
I. volební období. 1. zasedání.
100.
Zpráva
výboru branného a bezpečnostního, výboru sociálně-politického
a zdravotnického a výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 91)
o vojenské nemocenské péči.
I.
Branný a bezpečnostní výbor projednal ve své schůzi konané dne 28. září 1948 vládní návrh zákona (tisk 91) o vojenské nemocenské péči a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí S' následujícími změnami:
v § l, odst. l, č. 3 nahradí se písmeno,, d)" písmenem,, c)" a v témže paragrafu, odst 2, v druhé řádce vypustí se slova "této péčev,
v § 6, odst. 2 a 3 za jednotlivými dávkami uvede se citace příslušných paragrafů. V odstavci 3, č. 4 téhož paragrafu vypouští se slovo "(úmrtné)",
v § 10, odst. 3 za slova "§ 92" vloží se čárka a doplní se slova "odst. 4" a
v § 19 v nadpisu vypouští se slovo "(úmrtné)",
v § 34, odst. 3, písm, j) na konci nahradí se slova "(§ 19, odst. 8)" slovy "(§ 19, odst. 7)".
Branný a 'bezpečnostní výbor usnesl se dále na doplnění důvodové zprávy:
a) na stránce 24 za slova "hodnostní třídy" vkládají se slova "a příslušnice československé branné moci z počtu mužstva, kterým byly přiznány vojenské odpočivné platy podle ustanovení § 3, odst. 2 zákona ze dne
24. ledna 1946, č. 14 Sb., o zatímní úpravě vojenské služby žen v československé branné moci. "
b) na stránce 32 vypustí se odstavce 2 až 5 a nahradí se slovy "Odst. 4. Netřeba odůvodnění. "
c) na stránce 32, ve čtvrtém odstavci zdola nahradí se slova "(§ 49, odst. 3)" slovy "(§ 49, odst. 2)"
d) na stránce 32 ve třetím odstavci zdola nahradí se slova "Odst. 7. V odstavci 7... " slovy "Odst. 8. V odstavci 8... "
V témže odstavci na konci nahradí se slova "§ 49, odst. 2. " slovy ". § 49, odst. 3. "
e) na stránce 32, v druhém odstavci zdola nahradí se slova "Odst. 8. " slovy "Odst. 7. "
f) na stránce 32 se vymění pořadí třetího a druhého odstavce zdola
g) na stránce 34 vloží se za první odstavec slova
"K § 24.
Tato ustanovení byla převzata z § 58 zákona o národním pojištění.
Důvodová zpráva k § 58 zákona o národním pojištěni:
" K § 58.
Jde o ustanovení převzaté v podstatě z dosavadních sociálně-pojišťovacích zákonů (srov. na př. § 102 poj. zákona). Ustanovení odst. 2 je však zlepšením dosavadního stavu podle pojišťovacího zákona jak v tom směru, že přiznává rodinným příslušníkům na pod-
poru žalovatelný nárok, tak i v tom, že stanoví jen dobu hranici této podpory a umožňuje její zvýšení v případech zasluhujících zřetele s hlediska sociálního i hospodářského. "
Současně doporučuje branný a bezpečnostní výbor přijetí připojené resoluce.
V Praze dne 28. září 1948.
Dr. Klinger v. r.,
místopředseda.
Hložek v. r.,
zpravodaj.
II.
Sociálně-politický a zdravotnický výbor projednal ve své schůzi konané dne 28. září 1948 vládní návrh zákona (tisk 91) o vojenské nemocenské péči a usnesl se doporučiti
Národnímu shromáždění jeho přijetí ve znění usneseném výborem branným a bezpečnostním, jakož i přijetí resoluce schválené tímtéž výborem.
V Praze dne 28. září 1948.
Mátl v. r.,
předseda.
Dr. Kácl v. r.,
zpravodaj.
m.
Úštavně-právní výbor projednal ve své schůzi konané dne 29. září 1948 vládní návrh zákona (tisk 91) o vojenské nemocenské péči a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění jeho při-
jetí ve znění usneseném výbory branným a bezpečnostním a sociálně-politickým a zdravotnickým.
V Praze dne 29. září 1948.
Dr. Bartuška v. r.,
předseda.
Dr. Kučera v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne......... .. 1948
o vojenské nemocenské péči.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně: Osobní rozsah vojenské nemocenské péče.
§ 1.
(1) Účastníky vojenské nemocenské péče (dále jen "účastníci") jsou jednak
1. vojenské osoby v činné službě, a to
a) vojenské osoby z počtu mužstva kona-
jící jakoukoli vojenskou činnou službu,
počítajíc v to délesloužící poddůstojníky,
b) důstojnici presenční služby,
c) důstojníci a rotmistři v záloze konající jakoukoli vojenskou činnou službu, počítajíc v to zejména též dobrovolnou
další činnou službu,
d) důstojníci a rotmistři z povolání jakož i čekatelé, činně sloužící i na dovolené s čekaným,
2. žáci vojenských škol a vojenští učňové a . eléyové, i když nejsou vojenskými osobami
v činne službě,
jednak, nejsou-li pojištěni pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění,
3. vojenské osoby mimo činnou službu, a to
a) důstojníci a rotmistři ve výslužbě,
b) důstojníci a rotmistři v záloze s trvalým nebo dočasným. výslužným,
c) délesloužící poddůstojníci s výslužným,
4. vojenští pensisté,
5. invalidi z počtu mužstva, bývalí poddůstojníci z povolání a bývalí bosensko-hercegovští četníci, pobírají-li vojenské odpočivné platy,
6. pozůstalí, příslušejí-li jim vojenské zaopatřovací platy.
(2) Vojenská nemocenská péče se vztahuje i na rodinné příslušníky účastníků (§ 2) s výjimkou vojenských osob z počtu mužstva, důstojníků presenční služby a důstojníků a rotmistrů V záloze, nejsou-li tito rodinní příslušníci pojištěni pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění a nevztahují-li se na ně ani ustanovení zákona o národním pojištění o dávkách rodinných příslušníků z pojištění pro případ nemoci a mateřství.
§ 2. Rodinní příslušníci.
(1) Za rodinné příslušníky podle tohoto , zákona se pokládají, žijí-li ve společné domácnosti s účastníkem:
a) manželka (manžel),
b) družka (druh), pokud v den nápadu dávky žila s účastníkem ve společné domácnosti již alespoň šest měsíců,
c) děti manželské i nemanželské, pastorci a osvojenci do dokonaného 16. roku,
d) děti ve věku od 16. do 25. roku, připravují-li se soustavně na budoucí životní povolání studiem nebo jiným školením (výcvikem),
e) děti bez věkového omezení, nemohou-li si pro tělesnou nebo duševní vadu vlastní
prací opatřit výživu, nebo je-li na ně vypláceno výchovné.
(2) Za rodinné příslušníky se dále pokládají, jsou-li výživou převážně odkázáni na účastníka,
a) rodiče, prarodiče, tchán, tchýně,
b) schovanci, sourozenci a vnuci za podmínek uvedených v odstavci l, písm. c) až e), jestliže v den nápadu dávky žili s účastníkem ve společné domácnosti již alespoň šest měsíců,
c) sestra, nebo dcera účastníka, vede-li mu domácnost a žila-li s ním v den nápadu dávky ve společné domácnosti již alespoň šest měsíců,
d) rozvedená manželka (manžel), má-li k ní manžel vyživovací povinnost.
(3) Podmínka společné domácnosti se pokládá za splněnou i tehdy, žijí-li manželka (manžel) nebo děti odděleně z důvodů plynoucích z vojenské služby, vzhledem k výchově dětí, nebo bytové tísni, nebo z důvodů zdravotních, hospodářských, vzdělávacích anebo z podobných závažných důvodů.
§ 3.
(1) Vojenská správa může podle směrnic, které vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem financí, výjimečně poskytovat dávky vojenské nemocenské péče těmto osobám, nejsou-li pojištěny pro případ •nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění:
a) důstojníkům a rotmistrům z povolání, jakož i čekatelům na dovolené bez platu,
b) osobám, kterým byly přiznány zaopatřovací požitky nebo příspěvek na výživu podle § 49 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích,
c) osobám, kterým byl přiznán dar z milosti, protože dříve konaly vojenskou službu,
d) osobám, kterým byl podle zákona č. 76/ 1922 Sb. přiznán jen přídavek za zranění podle jeho §§ 66 až 73,
e) legionářům a účastníkům národního boje za osvobození,
f) vojenským invalidům, kteří nedostávají vojenské zaopatřovací platy a byli přijati pro svoji nemajetnost a neschopnost k výdělku do vojenské invalidovny nebo do domova pro přestárlé opuštěné legionáře)
g) osobám dostávajícím vojenské yysokoškolské stipendium, nevztahují-li se na
ně ustanovení zákona o národním pojíštění o dávkách rodinných příslušníků z pojištění pro případ nemoci a mateřství a nejsou-li ani rodinnými příslušníky podle § 2,
h) rodinným příslušníkům (§2) osob uvedených pod písm. a) až g), jde-li o případy hodné zvláštního zřetele,
ch) příslušníkům cizích armád služebně přiděleným na území československé republiky a jejich rodinným příslušníkům tam dlícím, je-li poskytována obdobná péče v cizím státě československým občanům, nebo byl-li převzat závazek k poskytování nemocenské péče.
(2) Vojenská správa poskytuje vojenskou nemocenskou péči nebo jednotlivé její dávky osobám povolaným k osobním úkonům, které se stanou příslušníky branné moci a u nichž to vyžaduje povaha konaných úkonů. Na tyto osoby se nevztahují předpisy o národním pojištění nemocenském. O rodinných příslušnících těchto osob platí ustanovení § 55. Podrobnosti stanoví ministr národní obrany nařízením.
§ 4.
(1) Vojenským osobám v činné službě uvedeným v § l, odst. 1, č. l a 2 náležejí po dobu činné vojenské služby dávky jen vojenské nemocenské péče,
(2) Na vojenskou nemocenskou péči nemají nárok osoby, které žijí trvale v cizině z jiných než služebních důvodů.
§ 5.
(1) účast na vojenské nemocenské péci vzniká dnem, kdy byly splněny všechny předpoklady ji podmiňující a zaniká dnem, kterým pomine kterýkoli z nich.
(2) Nárok na jednotlivé dávky vojenské nemocenské péče náleží, jestliže skutečnosti podmiňující nápad dávky nastaly v době účasti na vojenské nemocenské péči nebo nejpozději do šesti týdnů od jejího zániku. Dávky napadlé po zániku účasti na vojenské nemocenské péči nenáležejí osobám, které mají nárok na dávky nemocenského pojištění podle zákona o národním pojištění nebo na zaopatření podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.
(3) Po dobu, po kterou má účastník nárok na dávky vojenské nemocenské péče, trvá nárok na dávky též pro jeho rodinné příslušníky.
Dávky vojenské nemocenské péče. § 6.
(1). Ve vojenské nemocenské péči se poskytují dávky věcné (§§ 7 až 15) a dávky peněžité (§§ 16 až 19).
(2) Dávky věcné jsou:
1. ošetřování v nemoci a zvláštní léčebná péče, a to:
a) mimoústavní ošetřování (§ 7);
b) ústavní ošetřování (§8);
c) zvláštní léčebná péče (§ 9);
d) výpomoc v rodině (§ 11);
2. pomoc v mateřství, a to:
a) mimoústavní ošetřování (§ 12, odst. 1);
b) ústavní ošetřování (§ 12, odst. 2);
c) dětská výbava (§ 12, odst. 3);
3. péče o chrup (§ 13);
4. pomoc při zmrzačení, zohýždění a tělesných vadách (§ 14);
5. pomoc proti neplodnosti (§ 15). (3) Dávky peněžité jsou:
1. peněžité dávky v mateřství (§ 16);
2. zvláštní výpomoc při sociálních chorobách (§ 17);
3. náhrada za výpomoc v rodině (§ 18);
4. pohřebné (§ 19).
Dávky věcné.
Ošetřování v nemoci a zvláštní léčebná péče.
§ 7. Mimoústavní ošetřování.
(1) účastníkům a rodinným příslušníkům (§2) náleží v nemoci bezplatně lékařské ošetřování, léky, potřebné léčení a therapeutické a orthopedické pomůcky. Ošetřování musí odpovídat současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení a musí býti hodnotné a účelné.
(2). Ošetřování se poskytuje, dokud nemoc trvá, nejdéle však po dobu jednoho roku po zániku účasti na vojenské nemocenské péči. Trvá-li nemoc déle, poskytuje se další ošetřování jen, pokud je nemocný účastník neschopný práce.
§ 8. ústavní ošetřování.
(1) účastníci a rodinní příslušníci mají, je-li toho třeba, na místo a v rozsahu ošetřování podle § 7 nárok na bezplatné léčení a
ošetřování ve vojenských nebo občanských léčebných a ošetřovacích ústavech.
(2) Vojenská správa může účastníkům a rodinným příslušníkům poskytnout ústavní ošetřování podle odstavce l také na universitních klinikách.
(3) Podmínky a podrobnosti poskytování ústavního ošetřování určí vojenský nemocenský řád (§ 34).
§ 9. Zvláštní léčebná péče.
(1) Místo ošetřování podle §§ 7 a 8 se poskytuje, je-li toho podle zásad stanovených vojenským nemocenským řádem třeba, ošetřování v odborných léčebných a ošetřovacích ústavech a lázních.
(2) Vojenská správa může poskytnout ošetřování v zařízeních uvedených v odstavci l také, aby odvrátila nebo oddálila hrozící neschopnost k výkonu vojenské služby (práce) nebo trvale chorobný stav snižující schopnost k výkonu vojenské služby (pracovní schopnost). Tuto péči může poskytnout také proto, aby odloučila nemocného a zamezila tím ohrožení nemocného nebo osob v jeho okolí.
(s) Za účely uvedenými v odstavci 2 může vojenská správa poskytnout též mimoústavní ošetřování v rozsahu § 7.
(4) Podmínky a způsob zvláštní léčebné péče určí vojenský nemocenský řád.
§ 10.
Podmínky pro odevzdání do ústavu.
(1) K odevzdání do ústavu podle § 8 nebo 9 u osob uvedených v § l, odst. l, č. 3 až 6, v § l, odst. 2 a v § 3 je zpravidla zapotřebí svolení nemocného. Za osoby mladší 18 let dává svolení zákonný zástupce.
(2) Svolení podle odstavce l není třeba,
a) v naléhavých případech,
b) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny,
c) vyžaduje-li nemoc ošetřování a péče, které nemocnému nemohou být poskytnuty mimo léčebný ústav,
d) Vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou,
e) jednal-li nemocný proti předpisům p chování nemocných a dozoru nad nimi nebo proti příkazům ošetřujícího lékaře,
f) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování,
g) Vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování nebo vyšetření, jež může být provedeno toliko v ústavě, zejména je-li nutné, aby byla posouzena neschopnost k výkonu služby (pracovní neschopnost).
(3) Ustanovení § 92, odst. 4 zákona č. 76/ 1922 Sb. a § 13 zákona ze dne 31. května 1932, č. 83 Sb., o úpravě náležitostí vojenských osob z počtu mužstva v činné službě a některých jiných osob jim co do náležitostí na roven postavených, jakož i o zaopatření délesloužících zůstávají nedotčena.
§ 11. Výpomoc v rodině.
Účastnici nebo rodinné příslušnici, která obstarává sama domácnost svou nebo účastníkovu a pečuje alespoň o jedno dítě [§ 2, odst. l, písm. c) až e)], může vojenská správa poskytnout nebo vhodným způsobem zařídit výpomoc v rodině, je-li pro nemoc nebo mateřství v ústavním ošetřování nebo je-li z těchto důvodů upoutána z příkazu lékaře na lůžko. Výpomoc se neposkytuje, lze-li spravedlivě požadovat, aby si účastnice (účastník) opatřila náhradu, nebo byla-li před onemocněním nebo obvykle v domácnosti činná trvalá výpomocná síla. Výpomoc se může poskytnout nejdříve od patnáctého dne po tom, kdy nastaly rozhodné skutečnosti, a to nejvýše po 365 dnů. Podmínky a podrobnosti určí vojenský nemocenský řád.
§ 12. Pomoc v mateřství.
(1) Účastnici nebo rodinné příslušnici náleží v mateřství bezplatně pomoc lékařská a pomoc porodní asistentky (mimoústavní ošetřování).
(2) Vojenská správa poskytuje podle potřeby ošetřování v porodnici nebo v podobném ústavě (ústavní ošetřování). Pro ústavní ošetřování při porodu platí obdobně ustanovení §§ 8 a 10.
(3) Vojenská správa poskytuje dětské výbavy; místo dětské'výbavy může být poskytnuta peněžitá náhrada, jejíž výši určí vojenský nemocenský řád.
§ 13. Péče o chrup.
(1) Mimo léčení nemocí zubů (§§ 7 a 8) poskytuje vojenská správa účastníkům a rodinným příslušníkům bezplatně ošetření zubů a jejich umělou náhradu v jednoduchém, ale vyhovujícím provedení.
(2) Vojenský nemocenský řád vymezí pojem jednoduchého provedení umělé náhrady chrupu a stanoví bližší podmínky a způsob, jakým se poskytuje umělá náhrada chrupu v jiném než jednoduchém provedení.
§ 14. .
Pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách.
Při zmrzačeni, zohyždění a tělesných vadách, které mají nepříznivý vliv na výkon vojenské služby (povolání), poskytuje vojenská správa účastníkům a rodinným příslušníkům potřebné pomocné prostředky, a je-li toho třeba, hradí též náklady na potřebné a účelné výkony a ošetření ve stejném rozsahu jako při ošetřování v nemoci. Podmínky a podrobnosti určí vojenský nemocenský řád.
§ 15. Pomoc proti neplodnosti.
účastník a rodinný příslušník mají při neplodnosti nárok na lékařské zjištění její příčiny a na potřebné léčení v rozsahu ustanovení §§ 7 až 9. Podmínky a podrobnosti určí vojenský nemocenský řád.
Dávky peněžité.
§ 16. Peněžité dávky v mateřství.
(1) Porodí-li účastnice nebo rodinná příslušnice, náleží jí na každé dítě porodné 2500 Kčs.
(2) účastnice uvedená v § l, odst. l, č. l obdrží peněžitou pomoc v mateřství ve výši nemocenského, které by příslušelo stejně placené zaměstnankyni podle zákona o národním pojištění za dobu 18 týdnů, v nichž došlo k porodu, nevykonávala-li v nich službu. Tato pomoc se neposkytuje za dny, za něž má účastnice nárok na služební platy (služební náležitosti).
(3) Dávka podle odstavce l se poskytuje manželce nebo družce účastníkově i tenkráte, když účastník zemřel v době 300 dnů, počítáno zpět od porodu.
§ 17.
Zvláštní výpomoc při sociálních chorobách.
Vojenským nemocenským řádem může být stanoveno, že se osobám postiženým některou sociální chorobou poskytuje zvláštní peněžitá výpomoc ve výši a za podmínek v něm stanovených.
§ 18. Náhrada za výpomoc v rodině.
(1) Místo výpomoci v rodině podle § 11 může vojenská správa poskytnout peněžitou náhradu v částce 30 Kčs denně.
(2) Peněžitá náhrada se zvyšuje za třetí a za každé další dítě (§ 2) do dokonaného 14. roku věku o 10 Kčs denně.
(3) Podrobnosti určí vojenský nemocenský řád.
§ 19. Pohřebné.
(1) účastníkům uvedeným v § l, odst. l, č. l a 2 vypraví vojenská správa při úmrtí v místě posádky svým nákladem jednoduchý pohřeb.
(2) Nepřejí-li si pozůstalí (odstavec 5), aby pohřeb vypravila vojenská správa, nebo zemře-li osoba uvedená v odstavci l mimo místo své posádky, přispěje vojenská správa pozůstalým na pohřební náklady částkou 5000 Kčs.
(3) Zemře-li mimo dobu branné pohotovosti státu účastník uvedený v odstavci l a zařizují-li pozůstalí převoz ostatků, poskytne vojenská správa mimo příspěvek uvedený v předchozím odstavci na náklad na kovovou vložku do rakve částku 500 Kčs, jakož i příspěvek na náklady na dřevěnou rakev a na poplatky v místě převozu a uhradí dopravné po dráze. Podrobnosti stanoví vojenský nemocenský řád.
(4) Pozůstalým po účastnících vojenské nemocenské péče uvedených v § l, odst. l, č. 3 až 6 náleží pohřebné v částce 5000 Kčs.
(5) Pohřebné a příspěvky podle předcházejících ustanovení příslušejí pozůstalým, kteří vypravili pohřeb. Pozůstalými se rozumějí manžel (druh), manželka (družka), děti, rodiče, děd a bába, sourozenci, tchán, tchýně, zeť a snacha zemřelého.
(6) Nevypravila-li pohřeb některá z osob uvedených v odstavci 5, má nárok na pohřebné osoba fysická nebo právnická, která obstarala pohřeb svým nákladem, aniž byla k tomu povinna podle smlouvy nebo podle zákona. Pohřebné se vyplatí v tom případě jen do výše skutečných nákladů za vypravení pohřbu, nejvýše však částkou 2500 Kčs. Na případný rozdíl, mají nárok pozůstalí v pořadí uvedeném v odstavci 5, jestliže žili s účastníkem vojenské nemocenské péče v době jeho úmrtí ve společné domácnosti.
(7) Nemajetným manželkám (manželům), družkám (druhům), dětem a rodičům po účastnících uvedených v odstavci l může vojenská správa poskytnout úhradu jízdného hromad-.
ným dopravním prostředkem v nejnižší třídě z místa pobytu do místa, kde se vojenský pohřeb koná, nežádají-li převoz ostatků. Podrobnosti stanoví vojenský nemocenský řád.
(8) Vypravil-li účastník rodinnému příslušníku pohřeb, náleží mu pohřebné, a to, byl-li zemřelý rodinný příslušník mladší než dvě léta v částce 500 Kčs, byl-li mladší než čtrnáct let, v částce 1000 Kčs, jinak v částce 1300 Kčs, šlo-li však o zemřelou manželku nebo družku, ve výši 1500 Kčs.
§ 20. Preventivní péče.
(1) Vojenská správa provádí pro účastníky uvedené v § l, odst. l, č. l a 2 preventivní péči, po případě se účastní při jejím provádění a podporuje všeobecná a zvláštní opatření této péče podle jednotného celostátního plánu zdravotní péče. U ostatních osob, kterým je poskytována vojenská nemocenská péče, provádí preventivní péči státní zdravotní správa ve spolupráci s vojenskou správou.
(2) Za předpokladů uvedených v odstavci l se účastní vojenská správa i všeobecných a zvláštních opatření, jež směřují k odvrácení předčasné invalidity účastníků a rodinných příslušníků a podporuje taková opatření.
(3) účastníci a rodinní příslušníci jsou povinni podrobit se opatřením směřujícím k provádění péče uvedené v odstavcích l a 2.
§ 21.
(1) Při provádění ustanovení § 20, odst. l plní vojenská správa zejména tyto úkoly:
a) provádí pravidelné a soustavné prohlídky účastníků vojenské nemocenské péče, uvedených v § l, odst. 1, č. l a 2, zvláště mladistvých a těch, kteří jsou při výkonu vojenské služby (zaměstnání, povolání) ohrožováni na zdraví;
b) umisťuje účastníky uvedené v § l, odst. l, č. l a 2, po případě i ostatní osoby, kterým je poskytována vojenská nemocenská pece, ohrožené na zdraví, ve vojenských zotavovnách, a to se zvláštním zřetelem k mladistvým, osobám ohroženým nemocemi z povolání a dětem, jejichž zdravotní stav toho vyžaduje;
c) provádí zdravotní výchovu účastníků uvedených v § l, odst. l, č. l a 2;
d) zkoumá nemocnost účastníků uvedených v § l, odst. l, č. l a 2;
e) účastní se při zotavovacích akcích pro účastníky a rodinné příslušníky.
(2) Poradenskou zdravotní péči pro účastníky uvedené v § l, odst. l, č. l a 2 provádí vojenská správa ve spolupráci se státní zdravotní správou podle směrnic, které vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
Společná ustanovení o dávkách vojenské nemocenské péče.
§ 22. Lékařská služba.
(1) účastníky uvedené v § l, odst. l, č. l a 2 a účastníky umístěné ve vojenských invalidovnách bezplatně ošetřuje lékař příslušného vojenského útvaru. Jen po jeho doporučení nebo při nebezpečí v prodlení mají tito účastníci nárok na lékařské ošetřování lékařem svobodně zvoleným ze smluvních lékařů vojenské správy.
(2) účastníci uvedení v § l, odst. l, č. 3 až 6 mají nárok na lékařské ošetřování lékařem svobodně zvoleným ze smluvních lékařů vojenské správy.
(3) Vojensky nemocenský řád může svobodnou volbu lékaře podle předchozích odstavců omezit na volbu mezi lékaři provozujícími praxi v určitém obvodu nebo vázat změnu lékaře účastníkem vojenské nemocenské péče při téže nemoci na souhlas vojenské správy. Při tom však musí být účastníku zajištěna možnost vyhledat lékařskou pomoc u jiného smluvního lékaře, než který je příslušný podle první věty, ve zvláštních případech stanovených vojenským nemocenským řádem..
(4) účastníci, kteří se nepodrobí ustanovení odstavců l až 3 nebo ustanovením vojenského nemocenského řádu je provádějícím, jsou povinni zaplatit ze svého zvýšené náklady spojené s jejich léčením.
(5) Není-li možno lékařskou pomoc zajistit způsobem uvedeným v odstavcích l až 3 pro nedostatek osobních nebo věcných předpokladů, učiní vojenská správa vhodné opatření stran přechodného poskytování lékařské pomoci, pokud překážky trvají. Podrobnosti stanoví vojenský nemocenský řád.
(6) Vojenská správa nehradí náklady vzniklé léčením účastníka na soukromý účet nebo u nepříslušného smluvního lékaře, leč by šlo o případ první pomoci nebo o zvláštní případy stanovené vojenským nemocenským řádem podle odstavce 3 a účastník požádal vojenskou správu o náhradu těchto nákladů. V tomto případě náleží účastníku náhrada do