li veřejný žalobce projednáni věci před ním. Úprava řízení navazuje na ustanovení trestního řádu platného v českých zemích o řízení před krajskými soudy, odchyluje se však od něho tam, kde to je povahou věci odůvodněno. Sleduje možnost urychleného projednání věci ale tak, aby rychlost řízení nebyla na újmu obhajoby. Protože před státním soudem budou projednávány věci dotýkající se zvýšenou měrou zájmů celku, považuje se za vhodné umožniti konání řízení a vynesení rozsudku nebo výkonu trestu, pokud to dopouští jeho povaha, i proti osobám zdržujícím se v cizině nebo osobám, které se útěkem nebo ukrýváním vyhýbají trestnímu řízení anebo jsou neznámého pobytu a nelze je proto postavit před soud. V podrobnostech se uvádí:
K § 1.
Aby bylo zajištěno jednotné posuzování činů trestných podle zákona č. 1948, jak toho povaha těchto trestných činů vyžaduje, je třeba vyhraditi rozhodování jedinému soudu. Státní soud je soudem řádným (§ 135, odst. 2 ústavy).
K §§ 2 až 4.
Systemisace služebních míst u státního soudu je odůvodněna významem tohoto, soudu a pdpovědností soudců u něho ustanovených. Systemisaci soudcovských míst, t. j. hodnocení funkcí, může podle § 141 ústavy stanoviti jen zákon. Normalisace, t. j. určení počtu systemisovaných míst se ponechává vládnímu nařízení.
Omezení přidělování soudců jen na soudce VI. a vyšší stupnice funkčního služného podle § 4 má obdobně jako ustanovení § 2 zajistiti, aby v cestě přidělení byli u státního soudu činni toliko zkušení soudci.
Systemisace služebních míst vojenských sodců u státního soudu je důsledkem skutečností, že pravomoci státního soudu se podrobují i osoby podléhající jinak vojenské soudní pravomoci.
K §§5 až 8.
ústava v § 140, odst. 3 předpisuje zásadní účast soudců z lidu v soudních senátech. Předtím, než-li tento předpis ústavy bude proveden zvláštním zákonem, jest uvedená zásada respektována účastí soudců z lidu podle § 5 a násl. Lze předpokládati, že národní výbory povolané navrhovati osoby vhodné k úřadu soudce z lidu budou dbáti, toho, aby za soudce z lidu byly vybrány osoby po stránce osobní i věcné nejzpůsobilejší významu jejich funkce.
Pokud jde o povolání vojenských osob za soudce z lidu jde o výjimku na kterou míří ustanovení § 142, odst. l ústavy, odůvodněnou povahou věci.
K§ 9. Ustanovení § 9 odpovídá § 143 ústavy.
K §§ 10 a 11.
Ve věcech vnitřní a vnější správy zachovává ustanovení §§ 10 a 11 zásady platné pro organisací řádných soudů.
K §§ 12 až 16.
Zřízení státní prokuratury spočívá na zásadách, na nichž jsou budovány úřady veřejné žaloby vůbec.
O hodnocení služebních míst a o jejich normalisaci platí totéž, co bylo řečeno shora 2 §§ 2 až 4.
K §17.
Příslušnost státního soudu je vymezena dvojím způsobem. Státnímu soudu především náleží podle § 17, odst. l písm. a) konati řízení a rozhodovati o nejtěžších zločinech podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky, t. j. o zločinech, stanoví-li zákon na ně trest smrti nebo trest na svobodě delší deseti let. Podle tohoto ustanovení je tedy státní soud příslušný souditi o zločinech, na které zákon stanoví jako nejnižší trest, trest na svobodě deset let; stanoví-li zákon různé trestní sazby, pak přísluší státnímu soudu souditi o takovém zločinu tehdy, jsou-li zde zvláštní přitěžující okolnosti odůvodňující trest smrti nebo užití zákonné sazby nad deset let
Ustanovení § 17, odst. l, písm. b) však, umožňuje i projednání jiného zločinu anebo i přečinů (nikoliv však přestupku) trestného podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky před státním soudem, jestliže to navrhne státní prokurátor.
Státní prokurátor nemusí svůj návrh, jímž se zakládá příslušnost státního soudu k projednání této věci, nijak odůvodňovat. Důvody k takovému návrhu ostatně mohou být různé; nejčastěji však bude nepochybně důvodem takového návrhu veřejný zájem na projednání věci před státním soudem, po případě i v nepřítomnosti obviněného (jde-li na př. o osobu zaujímající ve veřejném životě význačné postaveni, jejíž chování by mělo být vzorem ostatním spoluobčanům).
Státní prokurátor může takový návrh učiniti nejen před zahájením soudního řízení,
nýbrž i když bylo ve věci již zahájeno řízeni u jiného soudu než soudu státního a to až do doby, kdy se soud odebere k usnášení o rozsudku v první stolici, ve kterémkoli stadiu řízení; v případě, že v této věci byla již podána před jiným soudem obžaloba, bylo by třeba postupovati podle ustanovení § 27.
Státnímu soudu náleží ve věcech, v nichž je příslušný, nejen konati hlavní přelíčeni, nýbrž zpravidla mu náleží konati i řízení přípravné, pokud ovšem se soudní přípravné řízení vůbec koná (což v řízení před státním soudem není vždy nutné) nebo pokud státní prokurátor na základě výsledku přípravného řízení konaného před jiným soudem nepodal obžalovací spis.
Pravomoc státního soudu se vztahuje i na osoby podrobené vojenské trestní soudní pravomoci (§ 17, odst. 2) i na osoby mladistvé (srv. § 56, odst. l zák. č. 48/1931 Sb. ve znění § 47 tohoto zákona).
Státní soud je podle § 17, odst. 3 zásadně příslušný i k řízení o sbíhajících se trestných činech, o nichž jinak nenáleží souditi státnímu soudu, ale na návrh státního prokurátora může státní soud věc, týkající se tohoto jiného trestního řízení vyloučiti a odkázati ji soudu pro ni příslušnému, jenž je tímto výrokem státního soudu vázán (§ 28, odst. 2). To může státní soud učiniti jak za hlavního přelíčení, tak i v řízení předchozím. Naproti tomu nedojde-li státní soud k přesvědčení o vině obžalovaného stran trestného činu, náležejícího k příslušnosti státního soudu musí rozhodnouti ve věci samé o sbíhajícím se trestném činu. Zastaví-li trestní řízení pro čin náležející k příslušnosti státního soudu ještě před hlavním přelíčením, postoupí věc týkající se obecného trestného činu příslušnému (občanskému nebo vojenskému) soudu; to může učiniti také, zastaví-li řízení pro tento čin po zahájení hlavního přelíčení.
K § 18.
V § 18 se vyslovuje obecná zásada, že v řízení před státním soudem platí podpůrně ustanovení trestního řádu č. 119/1873 ř. z., platného v zemích českých.
Navržený zákon záměrně navazuje na předpisy o řízení před občanskými trestními soudy a uchyluje se od tohoto způsobu řízení, jen kde je to pro povahu věci nezbytně třeba. Důvod, proč bylo navázáno na právo platné v českých zemích, třeba hledati v tom, že řízení před státním soudem, jak je dáno již povahou tohoto soudu, buduje na zásadě dvou instancí, tedy na stejné zásadě, na které na rozdíl od trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896, plat-
ného na Slovensku, je vybudován trestní řád č. 119/1873 r. z.
Třeba ještě podotknouti, že tam, kde se jinak v osnově uvádí trestní řád (ve zkratce "tr. ř. ") jest jím rozuměti trestní řád č. 119/1873 ř. z.
Ustanovení odstavce 2 je nutné proto, aby bylo jasné, jakých obecných hmotně právních ustanovení má státní soud užíti.
K § 19.
Jak se již dříve stala zmínka, je konání přípravného řízení před státním soudem ve věcech náležejících k jeho příslušnosti pravidlem. Soudní přípravné řízení konají vyšetřující soudci, které k tomu určí president státního soudu ze soudců působících u tohoto soudu. Působnost těchto vyšetřujících soudců, jako působnost státního soudu vůbec, se vztahuje na celé území republiky a vyšetřující soudci mohou úkony přípravného řízení konati kdekoli. Mohou se ovšem obdobně podle § 93 tr. ř. obracet o právní pomoc na kterékoli soudy a tyto jsou povinny poskytovati jim právní pomoc; ustanovení § 93, odst. 2 tr. ř. platí i tu. Také ustanovení § 89 tr. ř. není dotčeno tímto ustanovením.
K §20.
Vzhledem k úkolům, které trestní řád č. 119/1873 ř. z. přiznává radní komoře (srv. na př. §§ 12, 43, odst. l, 45, odst. l, 92, odst. 3, 94, 97, odst. l, 108, odst. 2, 109, odst. 2. 112, odst. 3, 113, 126, odst. 4, 134, odst. 3 a 4, 145, odst. 2, 147, odst. l, 192, 196, 225, odst. l, 226, 227, 352, odst. 2, 416, odst. l tr. ř., § 3, odst. l zák. č. 318/1918 ř. z. ) bylo nutno i pro rušení před státním soudem vytvořiti organ podobný. Tímto orgánem má být rada státního soudu.
V řízení před krajskými soudy však náleží některá závažná opatření a rozhodnutí sborovému soudu druhé stolice, aniž však jde o rozhodování, které mu náleží jako opravné stolici v řízení před krajskými soudy (srv. na př. §§ 59, 190, odst. 2, 194, 236, odst. 3, 384, 401, odst. 2 tr. ř., § 9 vl. nař. č. 171/1947 Sb. ). Protože není jiného vhodného orgánu, který by tato rozhodnutí a opatření činil, přikazují se rovněž do působnosti rady státního soudu.
Konečně se radě státního soudu přikazují ještě jiná rozhodnutí, která se svou povahou blíží rozhodnutím svrchu zmíněným (srv. §§ 5, odst. 4, 7, odst. 2, 24, odst. 3, 28, odst. l, 30, odst. 2, 31, 41, odst. l a 3, 42, odst. l a 2).
Vzhledem k povaze rozhodnutí a opatření, která má činiti rada státního soudu, nepovažuje
se za odůvodněné, aby i zde byli účastni soudci z lidu.
K §§ 21 a 22.
Senáty státního soudu se skládají ze soudců z povolání a soudců z lidu, jak odpovídá ustanovení § 140, odst. 3 ústavy. Soudci z lidu se však účastní rozhodování jen v hlavním přelíčení a mimo hlavní přelíčení tam, kde to zákon výslovně stanoví (srv. §§ 37, 38), t. j. tehdy, kdy vyloučení účasti soudců z lidu na rozhodování senátu by mohlo znamenat obcházení účasti-soudců z lidu na rozhodování ve věci samé.
Koná-li se trestní řízení jen proti osobám podrobeným jinak pravomoci vojenského soudu, jsou senáty složeny z vojenských osob.
Koná-li se společné řízení proti osobám, z nichž některá nebo některé podléhají vojenské soudní pravomoci, nastupují senáty smíšené.
Příkladem ustanovení odstavce 4 bylo ustanovení § 36 a) zákona na ochranu republiky, které se osvědčilo. Protože tytéž důvody, které mluví pro účast vojenských soudců v řízení o vojenské zradě nebo nepřiznání nebo neoznámení vojenské zrady mluví i pro jejich účast při projednávání jiných trestných činů proti vnější bezpečnosti státu, bylo toto ustanovení rozšířeno.
Senáty jsou stálé, jak odpovídá ustanovení § 140, odst 2 ústavy.
K § 23.
Senáty nejvyššího soudu jsou vždy smíšené, složené ze soudců nejvyššího soudu a soudců nejvyššího vojenského soudu. V senátech rozšířených o 2 soudce z lidu (tedy v senátech sedmičlenných) rozhoduje nejvyšší soud tehdy, rozhoduje-li o opravném prostředku proti rozhodnutí, jehož se účastnili soudci z lidu. Jde jen o důsledné provedení zásady, že účast soudců z lidu na rozhodování ve věci samé nemá býti obcházena.
Také senáty nejvyššího soudu, jak odpovídá ustanovení § 140, odst. 2 ústavy, mají býti stálé. Sestavuje je první president nejvyššího soudu po dohodě s presidentem nejvyššího vojenského soudu.
K § 24.
Ustanovení o vyloučení a odmítání soudců navazuje na ustanovení § 67 a násl. tr. ř. Důvody, které mluví pro vyloučení soudce z povolání mluví nepochybně i pro vyloučení soudce z lidu.
Strana odmítající soudce u státního soudu povolaného rozhodovati v hlavním přelíčení
a to jak soudce z povolání, tak soudce z lidu, musí tak učinit podle § 73 tr. ř. nejpozději do 24 hodin před počátkem přelíčení. Důvody odmítnutí musí bytí v žádosti přesně uvedeny a pokud možno osvědčeny. Pro obžalovaného platí ještě další omezení, že tak musí učinit nejdéle do tří dnů od oznámení (§ 33, odst. 3) jmen členů (náhradníků) senátu.
K | 25.
V řízení před státním soudem se nepovažuje za vhodné připustiti, aby poškozený se mohl řízení účastniti jako soukromý účastník a v této funkci nahlížeti do spisů často velmi důvěrných anebo se účastniti hlavního přelíčení, při němž se budou často projednávat věci, které třeba uchovávati v tajnosti v důležitém zájmu státním. Právo poškozeného domáhati se u civilního soudu náhrady škody způsobené trestním* činem tím ovšem není dotčeno.
K § 26.
Ustanovení § 26, odst. l navazuje na podobné ustanovení § 36 b) zákona na ochranu republiky, jde však dále potud, že v řízení před státním soudem pro kterýkoliv trestný Čin (tedy ne jako dosud v řízení pro některé trestné činy) může být obhájcem jen osoba zapsaná do zvláštního seznamu. Omezení platí pro-celé řízení před státním soudem, tedy i pro řízení přípravné i pro opravné řízení před nejvyšším soudem, které tvoří jeho součást.
Dokud nebude sestaven seznam, osob oprávněných obhajovati před státním soudem, mohou před státním soudem obhajovati osoby zapsané do seznamu sestaveného podle § 36 b) zákona na ochranu republiky.
V odstavci 2 jsou uvedeny případy nutné obhajoby. V řízení před státním soudem musí míti obžalovaný obhájce pro hlavní přelíčení a pro řízení opravné koná-li se trestní řízení pro čin (tedy po případě i sbíhající se trestný čin podle § 17, odst. 3), na který zákon stanoví trest smrti nebo trest na svobodě delší pěti let, anebo koná-li se trestní řízení proti obžalovanému nepřítomnému (§ 40). Obhájce 'z moci úřední bude třeba ovšem obviněnému zříditi i v těch případech, kde trestní řád pro jednotlivé úkony stanoví nutné obhajování (srv. § 134, odst. 3 tr. ř. ). Není třeba zvlášť zdůrazňovati, že i obhájce zřízený soudem musí vyhovovat podmínkám stanoveným v § 26, odst. 1. O zřízení obhájce platí obecná ustanovení. Jen obhájce oprávněného zastupovati obžalovaného (§ 41, odst. 3) musí zříditi vždy rada státního soudu (nikoli tedy předseda senátu)
K §27.
Navržené ustanovení se v podstatě shoduje s dosavadním ustanovením § 9, odst. l a 3 žák. č. 68/35 Sb. a je doplňkem ust. § 261 tr. ř. Vysloví-li státní soud nepříslušnost ve věci jemu postoupené jiným soudem, platí i zde ustanovení § 28, odst. 2.
K § 28.
Ustanovení odstavce l míří na případy, kdy v přípravném řízení dojde ke kompetenčnímu konfliktu mezi státním soudem a jiným soudem, ať již občanským nebo vojenským. Po doručení obžalovacího spisu, které jest podle § 32 klásti na roven právní moci obžaloby, nemůže již státní soud vysloviti svou nepříslušnost (srv. § 219 tr. ř. a § 35 tohoto zákona).
Ustanovení odst. 2 se kryje s ustanovením § 10 žák. č. 68/1935 Sb. Výrok státního soudu o nepříslušnosti zavazuje všechny soudy.
K § 29.
Vzhledem k ustanovení § 18 je zde třeba trestním řádem rozuměti trestní řád č. 119/ 1873 ř. z. Ustanoveními o řízení před krajskými soudy jsou pak všechny předpisy, dotýkající se přímo nebo nepřímo tohoto řízení.
K §§ 30 až 32.
Podstatně odchylně od řízení před krajskými soudy je upraveno řízení obžalovací.
Novou úpravou se sleduje urychlení řízení, avšak bez újmy obhajoby.
Obžalovací spis se podává vždy u předsedy senátu, a to ať jeho podání předcházelo přípravné vyšetřování nebo soudní vyhledávání, anebo veřejný žalobce podal obžalovací spis přímo na základě udání (§ 90 tr. ř. ). V této souvislosti třeba podotknouti, že přípravné vyšetřování není v řízení před státním soudem obligatorní s výjimkou řízení proti nepřítomnému (srv. § 91 tr. ř. a § 41, odst. l tohoto zákona).
V případech, že by byla pochybná příslušnost státního soudu, nebo přípustnost obžaloby (§ 213 tr. ř. ), takže by z hlavního přelíčení u státního soudu anebo z hlavního přelíčení vůbec mohlo sejíti, bylo by neúčelné, aby musilo dojíti k hlavnímu přelíčení před státním soudem, které ve veřejnosti jistě bude budit značný zájem. Nejde zde jen o zájem obviněného, ale zejména o zájem veřejný, protože by se zbytečně uváděl v činnost soudní aparát'a státu by se způsobily útraty a zprošťugící rozsudek u státního soudu by mohl býti veřejností nepříznivě posuzován. Nelze přehlížeti, že v řízení před státním soudem se vždy budou objevovati momenty politické a v případě, že
by došlo ke zproštění obžalovaného, mohlo by podání obžaloby a konání hlavního přelíčení buditi v širší veřejnosti dojem zbytečného pronásledování občana státními úřady, S druhé strany by nebylo vhodné ponechávati obviněnému samotnému možnost domáhati se přezkoumání obžaloby radou státního soudu a tím po případě docíliti průtahy v řízení. Proto se ponechává úvaze předsedy senátu, aby v těchto případech vyvolal rozhodnutí rady státního soudu.
Předseda senátu nemůže sám zamítnouti návrh na uvalení vazby a nemůže sám propustit obviněného, který je ve vazbě. Ale má zde možnost vyvolati rozhodnutí rady státního soudu, má-li pochybnost o důvodnost! vazby nebo o důvodnosti dalšího trvání vazby.
Způsoby rozhodování státního soudu jsou uvedeny v § 31. Před svým rozhodnutím může rada státního soudu- konati šetření. Má-li za to, že zjištěním určité skutečnosti by se mohlo předejít hlavnímu přelíčení, dá teto zjištění provést vyšetřujícím soudcem státního soudu. Není-li obžaloba přípustná, rada státního soudu řízení zastaví, po případě zastaví je stran těch článků obžaloby, jichž se týká důvod nepřípustnosti obžaloby. V každém případě přezkoumání obžaloby přezkoumá rada státního soudu také důvody vazby.
Proti rozhodnutí rady státního soudu není opravného prostředku.
Protože jak trestní řád, tak i jiné zákony s právní mocí obžaloby spojují některé účinky, bylo třeba v § 32 stanovit, kdy tyto účinky nastávají.
Třeba ještě podotknouti, že tím, že obžalovací řízení se zpravidla nekoná, nemůže obviněného postihnouti žádná újma. O jeho vině se rozhodne v hlavním přelíčení a ve výběru soudců státního soudu lze spatřovati dostatečné záruky, že v hlavním přelíčení bude věc objektivně zhodnocena.
K § 33.
Působnost státního soudu, jak již bylo řečeno, se vztahuje na celé území republiky. Hlavní přelíčení se může konat v kterémkoliv místě; určí je k návrhu veřejného žalobce předseda senátu se souhlasem presidenta státního soudu.
Osmidenní lhůtu stanovenou v odst. 2 lze se souhlasem obžalovaného nejen zkrátiti, nýbrž obžalovaný se může nepochybně této lhůty zcela vzdáti.
Stran odmítacího práva se poukazuje na důvodovou zprávu k § 24.
K § 34.
Podle ustanovení § 229 tr. ř. smí být veřejnost hlavního přelíčení vyloučena jen z důvodů mravnosti nebo veřejného pořádku. S tímto ustanovením se zde však nevystačí. Ustanovení § 34 proto rozšiřuje možnost vyloučení veřejnosti na případ, kdy by veřejným projednáváním bylo ohroženo státní tajemství (§ 5, odst. 3 zák. č. /1948 Sb. ). V případě vyloučení veřejností z tohoto důvodu, které je obligatorní, zakáže předseda přítomným vyjevovati nepovolaným osobám skutečnosti, o nichž se dověděli při jednání. Porušení tohoto zákazu se trestá, nejde-li o čin přísněji trestný, (srv. zejména § 13 zák. č. /1948 Sb. ) podle ustanoveni § 46.
V případě vyloučení veřejnosti z důvodů, že by veřejným projednáváním bylo ohroženo státní tajemství, může soud odepříti přístup k hlavnímu přelíčení důvěrníku (každému tedy po případě i všem), kterého si obžalovaný zvolil. Obžalovaný si pak může zvolit jiného důvěrníka nebo důvěrníky, proti nimž nemá žalobce námitek. Význam tohoto ustanovení není třeba blíže odůvodňovat.
K § 35.
Toto ustanovení je obdobou zásady uvedené v § 262 tr. ř. Protože však státní soud je soud s nejširším oborem působnosti, může rozhodovat i o činu, který by (jinak náležel k příslušnosti porotního soudu. Ustanovení § 263 tr. ř. zůstává nedotčeno.
Rozhodne-li státní soud o činu, jenž náleží do působnosti jiného soudu, použije hmotně právních ustanovení, vztahujících se na tento trestný čin, tedy po případě i ustanovení vojenského trestního zákona. K § 36.
Rozsudek státního soudu lze napadat jako rozsudek krajského soudu (t. j. zmateční stížností a odvoláním). Ustanovení odstavce l věty druhé vyslovuje zásadu, že rozhodnutí státního soudu lze odporovat, jen kde to zákon výslovně připouští jednak zásadu, že o opravných prostředcích rozhoduje nejvyšší soud, takže není třeba tam, kde se opravný prostředek připouští, výslovně zdůrazňovat, kdo o něm rozhoduje.
Mimořádné opravné prostředky, t. j. zmateční stížnost k zachování zákona podle § 33 tr. ř., a mimořádná obnova podle § 362 tr. ř. jsou přípustné (srv. § 23, odst. 2).
K § 37.
O obnově řízení platí ustanovení §§ 352 a násl. tr. ř. Stížnost, o níž rozhoduje nejvyšší soud (§ 37), se podává u státního soudu (srv. obdobné ustanovení § 352, odst 2 a § 357, odst. 3 tr. ř. ) a to vždy do osmi dnů od doručení rozhodnutí.
K § 38.
Ustanovení § 38 je stran řízení podle § 410 tr. ř. výjimkou z ustanovení § 20, odst. 3.
Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o nové vyměřování trestu, považuje se za vhodné rozhodnutí ponechat senátu a to senátu za účasti soudců z lidu, aby postupem podle § 410 tr. ř. nebyla obcházena účast soudců z lidu při rozhodování ve věci samé.
Podobné důvody lze uvésti i stran řízení podle § 411 tr. ř.
Ustanovením § 38 není dotčen předpis §§ 8 a 12 zák. č. 111/1928 Sb. o příslušnosti v řízení o zahlazení odsouzení.
K § 39.
Příslušnost k rozhodování stran výkonu trestu se zde upravuje odchylně od dosavadního ustanovení § 14 zák. č. 68/1935 Sb. Důvodem je tu zejména požadavek omezit v každém směru okruh osob, jimž se z jejich úřední činnosti může stát známým státní tajemství.
K §§ 40 až 42.
Ustanovení o tom, že proti nepřítomným lze za předpokladů uvedených v § 40 konat trestní řízení, vynésti rozsudek a — pokud to povaha trestu dopouští — vykonati i trest — je v našem právním řádu nové. Toto ustanovení se považuje za potřebné proto, že veřejný zájem bude někdy vyžadovat, i kdyby nebyla naděje na výkon trestu, aby vina pachatele byla zjištěna a aby se tak dostalo jeho činu veřejného odsouzení. Záruky pro to, aby obhajoba vinníka nebyla zkrácena jsou zde v úpravě řízení.
Každá nemožnost postavit vinníka před soud však ještě neodůvodňuje konání řízení podle těchto ustanovení. Předpokladem je zde, že osoba podezřelá nemůže být postavena před soud buď proto, že se zdržuje v cizině nebo že je její pobyt neznámý anebo proto, že se trestnímu řízení vyhýbá. Kdyby nemohl býti podezřelý z jiných důvodů postaven před soud (na př. pro nemoc) nebo kdyby se, ač řádně obeslán, nedostavil k hlavnímu přelíčení, nemohlo by se ještě toto řízení konati a v úvahu by přicházela obecná ustanovení hlavy XXIV
trestního řádu č. 119/1873 ř. z. o řízení proti neznámým, nepřítomným a uprchlým.
Podání obžaloby zde musí předcházet přípravné vyšetřování. Aby byly zvýšeny záruky objektivního hodnocení činu obviněného, který nemůže býti postaven před soud, musí obžalobu vždy zkoumati podle § 30, odst. 2 rada státního soudu.
Nepřítomnému se zřídí obhájce, jehož funkce jde však dále, než funkce jiného obhájce. Je zároveň zástupcem obžalovaného. Lhůta k podání opravných prostředků se u něho posuzuje samostatně a naopak jiné osoby oprávněné podávati opravné prostředky ve prospěch obžalovaného i obžalovaný sám mohou opravné prostředky podati jen ve lhůtě platné pro tohoto obhájce". Tohoto-obhájce zřídí obžalovanému vždy rada státního soudu.
Obžaloba se uveřejňuje ve výtahu ve formě zatykače. Obsílka k hlavnímu přelíčení a také rozsudek ve výtahu se uveřejní v úředním listu republiky československé. Aby však obžalovaný beze své viny nebyl ve svých právech obhajoby zkrácen, připouští se navrácení v předešlý stav, nemohl-li se dostaviti k soudu pro překážku, kterou nezavinil, a konalo-li se již hlavní přelíčeni, v němž nebyl vyslechnut. Jestliže dosud k hlavnímu přelíčení nedošlo, není podobného ustanovení třeba, protože obviněný stále ještě může přednésti svou obhajobu.
O žádostí za navrácení v předešlý stav rozhoduje rada státního soudu, žádost nemá odkladného účinku, rada státního soudu však může naříditi, aby se s výkonem rozsudku sečkalo do rozhodnutí o žádosti.
K §§ 43 až 44.
Ustanovení § 43 je doplňkem ustanovení § 5, odst. l ustanovení § 44 je podobným doplňkem ustanovení § 26 pro přechodnou dobu.
K §45.
Protože tímto zákonem se zároveň ruší zákon č. 68/1935 Sb., bylo třeba upraviti příslušnost ve-věcech, které dosud náležely k příslušnosti sborových soudů druhé stolice jako soudů státních.
Protože zákon č. /1948 Sb. vesměs zvyšuje trestní sazby proti zákonu na ochranu republiky, bude třeba vzhledem k obecným přechodným ustanovením čl. IX uv. zák. tr. z., č. 117/1852 ř. z. a § 2 tr. z. žák. čl. V/1878 užíti zákona na ochranu republiky na činy spáchané před nabytím účinnosti zák. č. / 1948 Sb., i kdyby čin jinak zakládal skutkovou podstatu činu 'trestného podle tohoto zákona. Je proto nutné upraviti příslušnost k řízení a rozhodování o těch trestných činech, které náležely k příslušnosti sborových soudů druhé stolice jako soudů státních a vzhledem ke zrušení těchto soudů by nyní neměl kdo
o nich soudit.
Ustanovení § 45 upravuje postup v těchto věcech způsobem obvyklým v přechodných ustanoveních (srv. § 18 zák. č. 68/1935 Sb. ).
K § 47.
Zde jde o změny, které jsou nutné vzhledem k navrhované nové zákonné úpravě. Náklady spojené se zřízením státního soudu nelze sice vyčíslit, lze však právem souditi, že pokud vzniknou, budou jak ve směru osobním, tak
i ve směru věcném zcela nepatrné. Celkový stav soudců nebude třeba rozmnožovati, neboť obsazení státního soudu půjde z větší části na vrub dosavadního osobního stavu zemských (hlavních) soudů, jímž se agenda v těchto věcech odnímá.
V Praze dne 7. září 1948.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. A. Čepička v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 4758-48.