Národní shromáždění republiky Československé 1948.
L volební období. 1. zasedání.
90.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne................: .............................1948,
jímž se stanoví podmínky, za kterých lze některým osobám uděliti oprávnění k vykonávání zubní techniky.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
Osobám nastoupivším po skončení povinné školní docházky do učení živnosti zubotechnické po 6. květnu 1920 do 28. července 1934 lze uděliti podle § 7 oprávnění k samostatnému vykonávání zubní techniky v rozsahu § 4 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb., o zubním lékařství a zubní technice, ve znění zákona ze dne 11. července 1934, č. 171 Sb., s výjimkou oprávnění rovnati zuby a chrup (orthodontie), jestliže
a) jsou u nich splněny všeobecné podmínky pro nabytí koncesované živnosti stanovené živnostenským řádem (zákonem) ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,
b) jsou státně spolehlivé,
c) vyučily se živnosti zubní techniky v učební době, která trvala nejméně 3 roky, u odborného zubního lékaře nebo u praktického lékaře, který vykonával zubní praxi, nebo u dentisty (zkoušeného zubního technika, zubního technika), ve státním ústavu pro zubní lékařství, na zubních klinikách
nebo v zubním ambulatoriu nositele veřejnoprávního sociálního pojištění, ve vojenských nemocnicích nebo vojenských zubních ambulatoriích,
d) byly po vyučení činný nejméně po 9 let v oboru zubní techniky u osob, v ústavech, na klinikách nebo v ambulatoriích uvedených pod písm. c), nebo ve vlastnosti národního správce, nebo náměstka podle § 55 živnostenského řádu (§ 71 živnostenského zákona), z toho nejméně 3 roky jako pomocné síly laboratorní u odborného zubního lékaře nebo u praktického lékaře, který vykonával zubní praxi; do doby této činnosti se započítává též doba obdobné činnosti osobám, na něž se vztahuje zákon ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a některých jiných účastnících národního boje za osvobození, konaná v době stanovené v § 15 uvedeného zá-
kona, a
e) prokáží zkouškou vykonanou podle tohoto zákona potřebné znalosti a zručnosti v oboru zubní techniky.
§ 2.
Osobám, u nichž jsou jinak splněny podmínky stanovené v § l, písm. a) až e), které však nebyly činný po 3 roky jako pomocné laboratorní síly u odborného zubního lékaře nebo u praktického lékaře, jenž. vykonával zubní praxi (§ 1, písm. d)), lze uděliti podle § 7 povolení k zaměstnání ve veřejné správě zdravotní, v zubních ambulatoriích ústřední národní pojišťovny nebo ve vojenských zubních ambulatoriích.
§ 3.
(1) Pro vykonávání zkoušek podle § l, písm. e) zřídí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství a osvěty při universitních zubních klinikách v Praze a v Bratislavě, jakož i při státním ústavu pro zubní lékařství v Praze potřebný počet zkušebních komisí, jejichž členy jmenuje ministr zdravotnictví.
(2) Každá komise se skládá ze zástupce ministerstva zdravotnictví jako předsedy, ze tří zkušebních komisařů vybraných v dohodě s ministerstvem školství a osvěty a z učitelů a asistentů lékařských fakult, nebo vybraných z učitelů a asistentů státního ústavu pro zubní lékařství a jednoho přísedícího z řad žadatelů přihlášených ke zkouškám, který již
zkoušku úspěšně vykonal, navrženého jednotnou odborovou organisací, který má hlas poradní.
§ 4.
(1) Zkouška je písemná, ústní a praktická.
(2) Předmětem zkoušky jsou veškeré výkony na zubech a chrupu v rozsahu uvedeném v § l a k nim potřebné znalosti theoretické.
(3) Zkušební řád vydá ministerstvo zdravotnictví vyhláškou v úředním listě.
§ 5.
(1) Tento zákon se vztahuje s výjimkami uvedenými v odstavcích 2 a 3 jen na osoby, které již podaly přihlášku ke zkoušce podle vládního nařízení ze dne 26. dubna 1946, č. 106 Sb., kterým se provádí § 9, odst. 4 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb., o zubním lékařství a zubní, technice, ve znění zákona ze dne 11. července 1934, č. 171 Sb. Doplnění dokladů je přípustné.
(2) Nemohl — li někdo bez své viny podati přihlášku uvedenou v odstavci l, může ministerstvo zdravotnictví přijmouti jeho dodatečnou přihlášku, která však musí býti podána nejpozději do 3 měsíců ode dne vyhlášení tohoto zákona.
(3) Na Slovensku je nutno podati přihlášku ke zkoušce u pověřenectva zdravotnictví nejpozději do 3 měsíců po vyhlášení tohoto zákona.
(4) Přihlášky žadatelů přezkoumá, nevyhovující zamítne a pořadí vyhovujících žadatelů pro povolávání ke zkouškám určí zvláštní komise při ministerstvu zdravotnictví, do které povolá ministerstvo zdravotnictví též l zástupce za lékařské komory, l zástupce z řad žadatelů navrženého jednotnou odborovou organisací a l zástupce ústřední národní pojišťovny. Pro Slovensko bude zřízena obdobná komise při pověřenectvu zdravotnictví.
(5) Při určení pořadí pro povolávání ke zkouškám mají přednost žadatelé, na něž se vztahuje zákon č. 255/1946 Sb., jinak žadatelé věkem starší.
(6) Kandidát je povinen před zkouškou zaplatiti u ministerstva zdravotnictví (na Slovensku u pověřenectva zdravotnictví) zkušební taxu a pojistné za pojištěni povinného ručení a úrazu. Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším úřadem cenovým stanoví výši zkušební taxy a způsob jejího rozdělení a určí náhrady
za ztrátu času pro neúřední členy komisí zřízených podle odstavce 4.
(7) Nedostaví-li se kandidát ke zkoušce bez řádně odůvodněné omluvy, propadají taxy uvedené v odstavci 6 ve prospěch státní pokladny. O tom, je-li tu řádný omluvný důvod, rozhodne ministerstvo zdravotnictví. Kdo se třikrát nedostaví, nebude již ke zkoušce připuštěn.
§ 6.
(1) O průběhu zkoušky se sepíše zápis, v němž se zejména uvede, že kandidát
a) zkoušku úspěšně vykonal, nebo
b) že při zkoušce neobstál.
(2) Výsledek zkoušky se určí většinou hlasů zkušebních komisařů, při čemž se posuzují celkové znalosti kandidátovy, (3) Kandidátům, kteří zkoušku úspěšně vykonali, vydá zkušební komise vysvědčení podle vzoru, jenž je přílohou tohoto zákona. Před vydáním vysvědčení zaplatí kandidát mimo předepsaný kolkový poplatek taxu do státní pokladny za vysvědčení ve výši stanovené ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším úřadem •cenovým.
(4) Zkoušku lze opakovati nejvýše dvakrát, a to vždy na tomtéž ústavě nebo klinice. Opravné, zkoušky se konají,, jakmile budou všichni kandidáti po prvé vyzkoušeni, a to v pořadí platném pro kandidáty při prvních zkouškách.
§ 7.
(1) Osobě, která splnila podmínky stanovené v § l, udělí, zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví) na její žádost po-slyšení jednotně odborové organisace a ústřední národní pojišťovny oprávnění uvedené v § l pro stanoviště, kde je toho potřebí ve veřejném zdravotním zájmu podle jednotného celostátního plánu zdravotní péče. Zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví, může oprávněné osobě uložiti, aby ve svém stanovišti převzala přiměřený pracovní závazek vůči veřejné zdravotní správě nebo ústřední národní pojišťovně nebo jiný závazek, jehož splnění je ve veřejném zdravotním zájmu.
(2) Osobě, která splnila podmínky stanovené v § 2, udělí zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví) na její žádost po slyšení jednotné odborové organisace a ústřední národní pojišťovny některé z povolení uvedených v § 2 pro působiště, kde
je toho potřebí ve veřejném zdravotním zájmu.
(3) Změna stanoviště nebo působiště se povoluje za podmínek uvedených v odstavci l nebo 2, je-li toho třeba ve veřejném zdravotním zájmu.
(4) Nezahájí-li oprávněný bez důležitých důvodů výkon zubní techniky v určeném stanovišti nebo působišti do 3 měsíců od doručení výměru podle odstavce l, 2 nebo 3, odejme zemský národní výbor, (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví) 'oprávnění (povolení) mu udělené.
(5) Oprávnění (povolení) udělené podle odstavce l, 2 nebo 3 ani býti vykonáváno jen osobně, pokud nejde o provozování živnosti podle § 56, odst. 4 a 5 živnostenského řádu (§ 72, odst 4 a 5 živnostenského zákona).
§ 8.
(1) Osoby, které splnily podmínky uvedené v § l nebo v § 2, smějí užívati toliko označení "zkoušený zubní technik".
(2) Osoby uvedené v § 7, odst. l nesměji přijímati učně; smějí však zaměstnávati pomocné laboratorní síly.
(3) Pokud se v tomto zákoně nestanoví jinak, platí pro oprávnění udělené podle § 7, odst. l a pro jeho výkon ustanovení živnostenského řádu (živnostenského zákona) ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
§ 9.
(1) Zkoušky vykonané podle vládního nařízení č. 106/1946 Sb. se považují za zkoušky vykonané podle tohoto zákona.
(2) Zkoušku lze opakovati jen dvakrát, při čemž' se za opravné zkoušky podle tohoto zákona považují i opravné zkoušky podle vládního nařízení č. 106/1946 Sb.
§ 10.
Jednání a opominutí příčící se ustanovením tohoto zákona trestá okresní národní výbor, •nejde-li o čin přísněji trestný, pokutou do 25. 000 Kčs nebo trestem na svobodě do 3 měsíců nebo oběma těmito tresty. Zároveň s pokutou se vyměřiv pro případ nedobytnosti náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do 3 měsíců. Vyměří-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem na svobodě přesahovati dobu 3 měsíců.
§11.
Tímto zákonem zůstává Nedotčeno konání zkoušek a udílení koncesí a oprávnění podle §§ 2 a 3 zákona č. 303/1920 Sb. ve znění zákona č. 171/1934 Sb., jakož i koncese již udělené.
§12.
Zrušují se vládní nařízení i. 106/1946 Sb. a Vládní nařízení ze dne 21. února 1940, č. 44 Sl. z., o zvláštních podmínkách pro udělení oprávnění živnosti zubní techniky.
§ 13.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ministry.
Příloha k § 6, odst. 3 zákona č. /1948 Sb.
Zkušební komise pro zkoušky podle § 3 zákona ze dne.. ..................č. ..............Sb.,
jímž se stanoví podmínky, za kterých lze některým osobám uděliti oprávnění k vykonávání zubní techniky.
VYSVĚDČENÍ.
Pan-paní-slečna .............. ..........................; ...................................................................
narozený (á) .........................................................................................".
bytem v ..................................................................................'........................
vykonal (a) dne........................písemnou a dne .............................ústní
a praktickou zkoušku podle § 4 zákona-č. /1948 Sb., a je oprávněn(a) užívati ozna-
čení "zkoušený zubní technik".
V..............................dne................194......
/
předseda zkušební komise. V zkušební komisař. zkušební komisař. zkušební komisař.
Razítko:
Důvodová zpráva.
Část všeobecná.
Okruh osob, kterým může býti uděleno oprávnění k samostatnému vykonávání zubní techniky, rozšířen byl podstatně vládním nařízením ze dne 26. dubna 1946, č. 106 Sb. Důvodem k vydání tohoto nařízení byla nutnost zabezpečiti alespoň tímto náhradním způsobem péči o chrup obyvatelstva státu, zejména v pohraničí.
Ježto vznikly pochybnosti, pokud jde o právní výklad § l cit. vládního nařízení, se závažnými praktickými důsledky, zabývala se touto otázkou vláda k návrhu ministerstva zdravotnictví a uložila ve schůzi dne 1. dubna 1947 ministru zdravotnictví, aby dal vypracovati a jí předložil osnovu normy, která by tyto pochybnosti odstranila.
Po připomínkovém řízení písemném i poradním, při kterém vznesena byla celá řada nových požadavků, které by podstatně měnily zásady vládního nařízení č. 106/1946 Sb., předložilo ministerstvo zdravotnictví vládě ke schválení v listopadu 1947 osnovu zákona, jímž se stanoví podmínky, za kterých lze některým osobám uděliti oprávněni k samostatnému vykonávání zubní techniky. Formu zákona volilo ministerstvo zdravotnictví z toho důvodu, ježto v důsledku připomínkového řízení bylo nutno odchýliti se od zásad, na nichž spočíval zákon č. 303/1920 Sb., o zubním lékařství a zubní technice, ve znění zákona č. 171/1934 Sb., což se mohlo státi zase jen zákonem. Osnova tato nebyla vládou schválena. V květnu 1948 předložila ústřední rada odborů po předchozích jednáních se Svazem zubních lékařů referentský návrh vládního nařízení upravujícího novým způsobem látku obsaženou ve vl. nař. č. 106/1946 Sb. Ministerstvo zdravotnictví upravilo tento návrh po jednání se zástupci klinik, státního ústavu pro zubní lékařství, zástupců lékařů a zubních techniků, a rozeslalo přípisem z 15. června 1948, č. IX- 3572/48 do připomínkového řízení osnovu vládního nařízení, jímž se stanoví podmínky, za kterých lze některým osobám uděliti oprávnění k vykonávání zubní techniky.
V písemném i ústním připomínkovém řízení se shledalo, že některá požadovaná ustanovení nebyla by kryta zákonem a že je tudíž potřebí zákona. Ministerstvo zdravotnictví přepracovalo tudíž podle výsledku připomínkového řízení rozeslanou osnovu ve formě zákona.
Podstatné odchylky nového návrhu od úpravy obsažené ve vl. nař. č. 106/1946 Sb. jsou tyto:
1. Při splnění podmínek všeobecných a zvláštních, čítajíc v to úspěšný výkon zvláštní zkoušky, jak uvedeny jsou v § l osnovy, možno dosíci jednak oprávnění k samostatnému vykonávání zubní techniky, (§ l návrhu), jednak, s jistou úlevou v podmínkách, povolení k zaměstnání v zubních ambolatoriích, tedy v poměru zaměstnaneckém (§ 2).
2. Režim zákona vztahuje se i na Slovensko (viz zejména § 3, odst. l a § 5, odst. 3), a vládní nařízení č. 44/1940 Sl. z., o zvláštních podmínkách pro udělení oprávnění k živnosti zubní techniky, se ruší (§ 12).
3. Zkušební komise se rozšiřuje o zástupce kandidátů s hlasem poradním, kterého navrhne jednotná odborová organisace (§ 3, odst. 2).
4. Z oprávnění přípustných výkonů zubotechnických se vylučují výkony týkajicí se rovnání zubů a chrupu, (orthodentie) (§ l, úvodní věta).
5. Zřizuje se zvláštní komise při ministerstvu zdravotnictví a při pověřenectvu zdravotnictví pro přezkoumání přihlášek žadatelů a pro stanovení pořadí pro povolávání ke zkouškám (§5, odst. 4).
6. Připouští se obligatorně jen dvě opravné zkoušky (§ 6, odst. 4), a stanoví se pořadí pro povolávání ke zkouškám (§ 5, odst. 5).
7. Oprávnění uvedená ad 1. uděluje místo ministerstva zdravotnictví (§ 7 vl. nař. č. 106/1946 Sb. ) zemský národní výbor (pověřenectvo zdravotnictví) po slyšení jednotné odborové organisace a ústřední národní pojišťovny (§ 7, odst. 1).
8. Oprávněným osobám lze uložiti pracovní závazky vůči veřejné zdravotní správě nebo ústřední národní pojišťovně nebo i jiné (§ 7, odst. 1).
9. Zkoušky podle vl. nař. č. 106/1946 Sb. úspěšné či neúspěšné považují se za zkoušky podle tohoto zákona se všemi důsledky (§ 9).
Finanční dosah bude míti jen provedení § 5, odst 6, druhá věta (náhrady za ztrátu času), která však nepřesáhne 50. 000 Kčs, které hrazeny budou z rozpočtu ministerstva zdravotnictví.
Závěrem je nutno poukázati na důležitost a krajní naléhavost tohoto zákona. Sporný výklad vládního nařízení č. 106/1946 Sb. způsobil stav naprosté nejistoty, pokud jde
o obsazování živnosti zubotechnických jak v pohraničí tak ve vnitrozemí, pokud jde o nové uchazeče, jakož i obavu nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění z odlivu jejich laboratorních šit
Ministerstvo zdravotnictví zatím neuděluje koncese zubotechnické uchazečům vykonavším zkoušku podle cit. nařízeni Nové pojetí materie, obsažené v tomto zákoně, odstraní nejen všechny tyto pochybnosti, ale zabrání také nežádoucímu rozmnožení 'koncesí zubotechnických na úkor zájmů zdravotnických a zabrání též odlivu zubotechnických pomocných sil zaměstnaných u nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění, za současného zaručeni plné kvalifikace těch sil, které a nich jsou nebo budou zaměstnány.
Část zvláštní.
Mimo upozornění obsažená v části všeobecné ad 1) až 9) dlužno uvésti ještě toto:
K § 1.
úvodní věta: Rozsah oprávněni podle § l kryje se s § 4 zákona č. 303/1920 Sb., podrobněji rozvedeným ve vládním nařízeni č. 132/ 1922 Sb. Orthodontie jako výkon, po výtce lékařský se z oprávnění vyjímá, čímž se také mění ustanovení § 2, písm. d), vl. nař. č. 132/ 1922 Sb.
Písm. d): Závěr tohoto ustanovení o započitatelnosti doby činnosti v zahraničí byl tu pojat na přání ministerstva národní obrany.
K §2.
Kdo nesplňuje cele podmínky uvedené v § 5 nařízení č. 55/1892 ř. z., t j. kdo nevykazuje též zaměstnání v délce 3 let u zubního lékaře, může dosáhnouti jen povolení provozovati zubní techniku v poměru zaměstnaneckém. Jde tu o péči o chrup prováděnou veřejnou zdravotní správou a o zaměstnání v ambulatoriích nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění nebo ve vojenských ambulatoriích.
K § 3.
Jmenování komisí při universitní klinice v Bratislavě náleží pověřenectvu zdravotnictví, které je výkonným orgánem ministerstva zdravotnictví pro Slovensko, a předsednické místo v komisích jeho zástupci (odst. l a 2). Vzhledem k ustanovení § 95, odst 2 ústavy není potřebí tuto okolnost výslovně uváděti. Stejně je vykládati i § 5, odst. 7, věta druhá.
K § 5.
Odstavce l a 2. Přihlášky podané vl. nař. č. 106/1946 Sb. v podstatě vyčerpávají, pokud jde o země české, kádr osob oprávněných k podáni přihlášky i podle navrhovaného zákona. Na připadne výjimky pamatuje odstavec 2.
Odstavec 3. Na Slovensku byly řadě uchazečů uděleny zubotechnické. koncese podlé vládního nařízeni č. 44/1940 Sl z. V důsledku unifikace příslušných předpisů tímto zákonem budou zbývající uchazeči odkázáni již na režim tohoto zákona.
Odstavce 4 a 5 sloužiti mají záruce spravedlivého posuzování žádostí a povolávání ke zkouškám.
K § 7.
Odstavec 1. Uvésti stasí, že i u osob, které již vykonaly zkoušku podle vl. nař. č 106/1946 Sb. (§ 9, odst. 1), bode zemský národní výbor zkoumati před udělením oprávnění, zda vyhovují všem podmínkám stanovanými v § l zákona, t. j. zejména, vykazuji-li 3 léta praxe u odborného zubního lékáře nebo u praktického lékaře, který vykonával zubní praxi.
Odstavce 1. a 4 Udělování koncesí zubotechrúckých. na Slovensku, náleží dosud do působností pověřenectva průmyslu a obchodu, kdežto v zemích českých do působnosti ministerstva zdravotnictví, kam povahou svou, ježto jde o zdravotnické povoláni, jedině náleží. Proto svěřuje zákon udílení těchto koncesí i na Slovensku, nevylučujíc je zatím všeobecné z režimu živnostenského zákona, pověřenectvu zdravotnictví, které jediné může posoudili zdravotnické momenty pro plánovitou distribuci zubních techniků v souvislosti s distribucí lékařů.
Odstavce 2 a 4. Pokud jde o udělování povoleni zubním technikům k zaměstnání podle § 2 osnovy, je příslušnost pověřenectva zdravotnictví samozřejmá.
Odstavec l, věta druhá. Požadavek ministerstva národní obrany týkající se závazků zubních techniků konati zubotechnické práce pro osoby podléhající vojenské nemocenské péči je kryt novým ustanovením, že zubní technici jsou povinni převzíti i jiné závazky, jichž splněni je v důležitém zdravotním zájmu.
Odstavec 5. Výhrada uvedená v tomto odstavci zachovává práva vdovy a potomků k provozování živností zubotechnické náměstkem; vztahuje se tedy pouze na oprávněn! podle § 1.
, 9
K §10.
Skutkové podstaty přestupků podle tohoto zákona mohou býti na př. samostatné vykonávání zubní techniky bez uděleného oprávnění,, po případě zaměstnání v ústavech a ambulatoriích bez uděleného povolení (§ 7, odst. l a 2), neoprávněné užívání jiného označení a neoprávněné přijímání učňů (§8) a pod. Zatěžovati jich výpočtem znění zákona nezdá se vhodným.
K §11.
Vedle uchazečů o oprávnění resp. povolení podle tohoto zákona zůstávají v platnosti předpisy platné pro uchazeče podléhající režimu zákona č. 303/1920 Sb., jak co do zkoušek tak co do udílení koncesí, a koncese již udělené. Na Slovensku zůstanou v platnosti předpisy cit. zákona pro uchazeče, kteří podléhají režimu zákona č. 303/1920 Sb., po případě, kteří již nabyli koncese podle vl. nař. č. 44/ 1940 81. z. Noví uchazeči budou podléhati již režimu tohoto zákona.
V Praze dne 30. července 1948.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr zdravotnictví: Josef Plojhar v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 4440-47.