jich užívání k naznačenému účelu jen o právo obilgační, zejména nájemní, nevztahuje se na ně ustanovení tohoto paragrafu, právě tak jaké se nevztahuje ani na ony budovy a věci, které jsou sice vlastnictvím shora uvedených činitelů, ale nebyly vlastníkem určeny k trvalému užívání divadla, zejména bylo-li jich užívání Je naznačenému účelu povoleno jen dočasně, po případě s výhradou odvolání, nebo byla-li do užívání dána jen Část jejich. Podle toho nedopadá tedy ustanovení tohoto paragrafu ani na Městskou Redutu, ze které jen, divadelní sál slouží účelům divadla, ani na Skladiště, malírnu a stolárnu, jež toliko nouzově jsou toho času umístěny v městských jatkách.

Nicméně vztahuje se ovšem i na tyto (a jiné jim podobné) právní poměry ustanovení § 6, ať jde o nájem, půjčku či výprosu.

Odst. 2:

Částí-Stavebního fondu jsou i budovy, které jsou určeny k trvalému užívání přejímaného divadla (odst 1). Mimo to patří však do Stavebního fondu také budovy a stavební parcely, jichž divadlo dosud neužívalo, a konečně i jmění vykázané cennými papíry, vkladními knížkami a pokladní hotovostí. Také tato část Stavebního fondu přechází tedy bez náhrady na Stát Naproti tomu ostatní (běžné) jmění Družstva českého Národního divadla v Brně není tímto zákonem dotčeno a zůstane tedy i nadále vlastnictvím řečeného družstva, jež nezaniká, nýbrž bude i nadále působiti, zejména v oboru divadelního musejnictví.

K § 4:

Formulace tohoto paragrafu je přizpůsobena ustanovení § 16 dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

K § 5:

Ustanovení toto vztahuje se jak na dosavadní zaměstnance zemské, tak i na přidělené zaměstnance obecní, a nečiní se rozdílu, jde-li o zaměstnance ve služebním poměru soukromoprávním (smluvním), kterých jest ovšem daleko nejvíce, či o zaměstnance ustanovené ve služebním poměru veřejnoprávním (pragmatikálním resp. regulovaném).

K§ 6:

Mimo věcné právní poměry, kterých se tykají ustanovení §§ 2 až 4, a poměry zaměstnanecké, o nichž ustanovuje § 5, přicházejí v úvahu ještě různé jiné právní poměry, které

byly nebo ještě budou založeny přede dnem účinnosti tohoto zákona, tak zejména smlouvy původské, smlouvy dodavatelské, případné smlouvy o nájmu, půjčce nebo výprose, smlouvy o pohostinských vystoupeních a zvláště pak smlouvy s návštěvníky divadla, zejména s předplatiteli.

Z ustanovení § 8 vyplývá, že až do 15. srpna t. r. se Zemské divadlo v Brně provozuje na vrub země Moravskoslezské, od 16. srpna t. r. počínajíc jde provoz státního divadla v Brně na vrub státu. Pro přechod práv a závazků je tedy rozhodný den počátku účinnosti tohoto zákona.

K § 7:

Okolnost, že státní divadlo v Brně — na rozdíl od Národního divadla v Praze— není v sídle ústředních úřadů, má za následek, že také správa a provozování jeho musí bytí organisovány jinak. Po té stránce nebylo sporu o tom, že správa divadla má býti decentralisována. Pravomoc ředitelství třeba ovšem upraviti tak, jak ustanovuje § 8, odst. l, písm. a) a b) divadelního zákona. Pokud jde o funkce vrchní správy a dozoru, přicházelo v úvahu, aby ty z nich, které vyžadují přímý styk, byly přeneseny na zemský národní. výbor, a jen ony, které nezbytně musí býti soustředěny, byly vyhrazeny ministerstvu školství a osvěty, pokud se týče i jiným ústředním úřadům.

V tomto oboru působnosti vystupoval by arci zemský národní výbor napříště jako orgán státní správy a nikoliv už jako zastupitelský orgán země Moravskoslezské (§1, odst. l a 3 a §4, odst. 7 vládního nařízení ze dne 6. května 1945, č. 4 Sb., o volbě a pravomoci národních výborů ve znění vládního nařízení ze dne 7. srpna 1945, č. 44 Sb., kterým se mění toto vládní nařízení, viz vyhlášku ministra vnitra ze dne 24. srpna 1945, č. 45 Sb., o úplném znění vládního nařízení o volbě a pravomoci národních výborů). Než zástupci zemského národního výboru, města Brna i jednotné odborové organisace (Krajské odborové rady v Brně) shodují se v tom, aby druhou stolicí byl — jako dosud — správní sbor, který by jednak měl i samostatný obor působnosti, jednak byl také poradním sborem ministerstva školství a osvěty jakožto třetí a nejvyšší stolice, a to jak v oblasti umělecké, tak v oblasti hospodářské. Za to přimlouval se také zástupce Syndikátu českých spisovatelů, a to zejména také s toho hlediska, aby se nově zřízené státní divadlo v Brně nestalo jen kopií Národního divadla v Praze, nýbrž zachovalo si vlastní charakter, odpovídající prostředí své působností.

S týchž stran projeveno bylo také přání, aby dosavadní podpora, kterou v Zemském divadle

v Brně mělo (městské) Divadlo mladých, jak co do vedení, tak co do věcných potřeb, byla i nadále zachována, a aby v té příčině bylo postupováno v dohodě s ústředním národním výborem města Brna.

K § 8:

Divadelní období Zemského divadla v Brně se končí dnem 15. srpna 1948. Účinnost zákona spadá tedy v jedno se začátkem nového divadelního období. To je zajisté se značnou výhodou, neboť pro souvislost všeho uměleckého,

administrativního i hospodářského dění by bylo nežádoucí, aby mezi divadelním obdobím bylo do provozu rušivě zasahováno zásadní změnou právní povahy a umělecké, správní i hospodářské organisace divadla.

V souvislosti s ustanovením § 2 nebylo však považováno za nutné činiti opatření, aby se v mezidobí od vyhlášení do účinnosti zákona neodnímaly budovy a věci z užívání divadla, neboť vzhledem k subjektům, o které tu jde, t. j. zemi Moravskoslezskou a obec Brno, není třeba se obávati, že by se tak dalo.

V Praze dne 12. července 1948.

Předseda vlády: Ant. Zápotocký v. r.

Ministr školství a osvěty:

Dr. Zd. Nejedlý v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 3735-48.