vlastňovacího řízení, jsou osvobozeny od poplatků, dávek za úřední úkony ve věcech správních a obecní dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí. Toto osvobození se nevztahuje na provozní činnost komunálních podniků.

§ 32.

Vynětí zemědělských a lesních podniků.

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na zemědělské a lesní podniky (půdu). V pochybnostech, zda jde o takový podnik (půdu), rozhodne ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem zemědělství.

§ 33. Účinnost a provedení.

(1) Vláda stanoví nařízením, kdy tento zákon nabývá účinnosti. Ministr vnitra je však oprávněn již před tímto dnem činit přípravná opatření nutná k provedení tohoto zákona.

(2) Tento zákon provedou ministři vnitra, financí a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

I. Všeobecná část.

Nová ústava československé republiky, jakož i zákony o dalším znárodnění počítají s tím, že svazkům lidové správy se dostane vhodných majetkových podstat národního majetku. Je proto nutné, aby byl vydán zákon, který upraví tuto materii. Jeho rámec ovšem musí být širší a musí se vztahovat nejen na znárodněný majetek, který bude přenechán podnikům svazků lidové správy, nýbrž i na přidělený majetek konfiskovaný a konečně i na vlastní jejich majetek podnikový. Současně musí být umožněno, aby svazky lidové správy i v budoucnosti takové podniky zakládaly.

Podle ústavy (§ 133) musí být finanční hospodaření národních výborů v rámci veřejného hospodářství a podle potřeb jednotného hospodářského plánu upraveno zákonem tak, aby národní výbory mohly řádně plniti své úkoly. Za tím cílem budou odděleny administrativní úkoly od hospodářské činnosti národních výborů. Jmění svazků lidové správy bude rozděleno podle účelu, kterému slouží. Jmění sloužící účelům podnikovým bude organisováno samostatně v podobě podniků (jednoho nebo několika), které budou samostatnými právnickými osobami.

Vedle hospodaření podnikového bude však od základu přebudováno i vlastní finanční hospodaření národních výborů, které bude sledovat oddlužení svazků lidové správy a zabezpečení, aby mohly všechny úkoly veřejné správy, které jim zákony ukládají, také plně konati.

Tato osnova se zabývá prvou částí daného úkolu, t. j. stanoví rámec pro normativní úpravu hospodářské činnosti národních výborů.

Základní myšlenkou všech dosavadních úprav o úhradě potřeb svazků samosprávných bylo, že k tomu účelu v prvé řadě slouží výnos vlastního majetku těchto svazů. Obce, okresy a země jako právnické osoby (korporace) mohly samostatně nabývati práv a se zavazovati; mohly tudíž také míti vlastní svůj majetek. Jejich majetek se podle dosavadního stavu dělí:

a) na jmění finanční (obecní, okresní, zemské), určené k tomu, aby z jeho výtěžku byly hrazeny potřeby svazu;

b) na jmění správní, které svojí existencí sloužilo přímo určitým úkolům veřejné korporace, na př. kancelářské budovy, musea, bibliotéky a pod.;

c) na veřejný statek; to jsou věci, které byly věnovány obecnému užíváni, jako silnice, náměstí a pod. Finanční jmění i jmění správní bylo podle dosavadního práva v bezprostředním (civilistickém) vlastnictví těchto svazků lidové správy.

Nová ústava zde přináší také nové pojmy. Operuje s pojmem národního majetku (viz § 146 a násl. ). K národnímu majetku počítá ústava zejména hospodářské hodnoty znárodněné, rovněž jakýkoliv veřejný statek, který slouží obecnému prospěchu. O národním majetku praví, že je zásadně v rukou státu jako státní vlastnictví; avšak části národního majetku, které nejsou celostátního významu a slouží veskrze nebo převážně obyvatelstvu některého správního celku (obce, okresu, kraje), mohou být v rukou svazku lidové správy. O tomto národním majetku praví ústava, že je v komunálním vlastnictví.

Při provádění zmíněných ustanovení ústavní listiny bylo nutno uvážit, zda pro komunální vlastnictví podnikové se dále ještě hodí dosavadní systém, kterého bylo používáno pro komunální podniky až dosud. Jeho nevýhody jsou značné. Rozhodování bylo složité a těžkopádné a odborné vedení nebylo vždy zajištěno. Nyní se podnikové hospodaření svazků lidové správy staví na nový základ.

Potřeba vydati tento zákon je však odůvodněna též tím, že mnohé svazky lidové správy pozbyly nejvýnosnější část dosavadního podnikového (finančního) jmění v důsledku znárodnění elektráren a plynáren; náhradou jim budou přiděleny jiné podniky. Decentralisace znárodňování a provedení socialisační zásady též u menších podniků zvětší počet případů, kdy svazek lidové správy se má zabývat hospodářskou činností. Tu bylo třeba prosadit podnikatelskou zásadu ve vedení takového podniku, oprostit ho od příliš úřednického způsobu rozhodování a zabezpečit mu odborné vedení.

O to se pokouší tato osnova. Osnova je ovšem opatřeni rámcové; provedení jejich zásad se pak přenechává cestě nařizovací.

V mnohém směru se komunální podniky organisují obdobně jako národní podniky, jak to předpisuje ústava v § 156. V jednotlivostech srovnej na př. dekret ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona č. 114/ 1948 Sb.

II. část zvláštní. K § l:

Podnikům svazků lidové správy, jak je znají znárodňovací dekrety, dala osnova stručnější pojmenování "komunální podniky", sledujíc

tak i vzor ústavy, jež mluví o "komunálním vlastnictví".

V první větě osnovy se stanoví zásada, že komunální podniky jsou v rukou svazků lidové správy (v komunálním vlastnictví obcí, okresů a zemí). To je ohlas § 149, odst. 2 ústavy. Všechny podniky, které budou organisovány podle tohoto zákona, budou tedy ve vlastnictví svazků lidové správy, a nejde o pouhé využití jednotlivých hospodářských nebo jiných objektů státního vlastnictví svazkem lidové správy, jak je má na mysli § 152, odst. 2 ústavy. Není ovšem vyloučeno, aby objekt, který je ve státním vlastnictví a byl přenechán svazku lidové správy k využití, byl tímto svazkem využit jako usufructus sui generis právě v rámci některého komunálního podniku. Věc může být upravena statutem (§ 30 osnovy).

Otázku, komu patří vlastně tyto komunální podniky, když samy jsou právnickou osobou, nelze klásti ve starém civilistickém smyslu. Bylo již řečeno, že ústava přinesla nový pojem veřejného vlastnictví (národního majetku). Nanejvýš lze odpověděti takto: Komunální podnik je ve vlastnictví svazků lidové správy (je "v rukou svazku lidové správy") a sám jako právnická osoba je vlastníkem majetku k tomu podniku patřícího. Tento poměr lze nejspíše přirovnati k poměru akcionářů anebo členů společnosti s ručením obmezeným k dotčené společnosti.

K § 2:

Jako první druh komunálních podniků uvádí osnova ony, jež se zřizují z podnikového majetku svazků lidové správy. Má tím na mysli nejenom ten podnikový majetek, který mají svazky lidové správy v den účinnosti tohoto zákona, nýbrž i jiný podnikový majetek, kterého by v budoucnosti nabyly jakýmkoli zde nespecifikovaným způsobem (na př. koupí, odkazem, vyvlastněním a pod. ).

O některém majetku svazků lidové správy bude sporné, zda jde o majetek podnikový či nikoliv. Proto je dáno vládě zmocnění, aby nařízením stanovila hospodářské a právní znaky, podle nichž se tato skutečnost bude zjišťovat. Po případě bude moci vláda zařadit pod režim tohoto zákona také některé podniky, jimiž svazek lidové správy plní své úkoly správní, po případě některý podnikový majetek z dosahu zákona vyloučit. K majetkoprávnímu vyrovnání svazku lidové správy s bývalým nájemcem (pachtýřem) srovnej § 1120 obč. zák.

K § 3:

Právní forma podniku, na němž je vedle soukromých podílníků majetkově zúčastněn

také svazek lidové správy, může být nejrůznější. Může to být spoluvlastnictví, obchodní společnost, komanditní společnost, akciová společnost, společnost s ručením obmezeným atd.

Soukromými podniky nejsou míněny národní podniky ani lidová družstva (srov. § 146 ústavy).

V tomto případě nejde o znárodnění (§ 153 ústavy), nýbrž o vyvlastnění (§ 9 ústavy).

K § 4:

Podniky národních výborů budou zřizovány ze znárodněného majetku, přenechaného jim podle zákonů o znárodnění. Jako zvlášť vhodné pro tuto formu podnikání se jeví: jatky, podniky hotelové, restaurační a ubytovací, vanové a parní lázně, štěrkovny a pískovny, menší pily a cihelny, lomy, drobný potravinářský průmysl, drobné podniky stavební, místní dopravní podniky atd. Není zamýšleno přenechat zemím podniky významu celozemského, nýbrž jen krajského, jak je v souladu též s chystaným krajským zřízením.

Ustanovení odstavců 3 a 4 navazuje na § 4, odst. 7 a §§ 7 a násl. dekr. č. 100/1945 Sb. ve znění zák. č. 114/1948 Sb.

K § 5:

Tímto ustanovením se nemění dosavadní způsob přídělu konfiskovaných majetkových podstat podle platných předpisů, zejména podle vyhlášky osidlovacího úřadu č. 1587/1946 Úř. 1. I.

K § 6:

V tomto případě se myslí na nové zřízení (založení) podniků národního výboru z majetku, který nemá povahu podnikovou, především z kapitálu. Použít tohoto ustanovení bude důležité zejména tam, kde není k disposici ani žádný vhodný majetek znárodněný nebo zkonfiskovaný, ani vlastní podnikový majetek svazků lidové správy.

K § 8:

Bližší náležitosti základní listiny budou stanoveny ve statutu (§ 30).

K § 9:

Je nutno směřovati k tomu, aby svazek lidové správy, který zřídí podnik jako samostatnou právnickou osobu, byl nadále vůči věřitelům zproštěn závazků, které převzal právě v souvislosti se zřízením tohoto podniku. Nelze ovšem ponechat na vůli svazku lidové správy rozhodnutí o tom, do jaké výše přenese na tento podnik své závazky, neboť by to mohlo zname-

nat také poškození věřitelů. Proto se předvídá soudcovské zjištění aktiv.

K §§ 10 až 12:

Ustanovení o vstupu v závazky znárodněného majetku, o snížení závazků a o odporování právním jednáním je obdobou ustanovení §§ 5 až 6 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění zák. č. 114/1948 Sb. Podotýká se, že konfiskovaný majetek se podle platných předpisů přiděluje již oddlužený, po případě se jednotlivé závazky přebírají na srážku přídělové ceny.

K §13:

Bližší předpisy o společných komunikálních podnicích budou stanoveny ve statutu (§ 30).

K §14:

Tak jako národní podniky i podniky národních výborů jsou samostatnými právnickými osobami. Samy jsou vlastníky svého majetku. Jsou také samostatnými subjekty poplatkového ekvivalentu. Mají sice výhody daňové a poplatkové, jako mají podniky svazků lidové správy podle dosavadních předpisů, avšak neposkytují se jim žádné výhody, pokud jde o povolení živnostenské nebo o povolení podle předpisů jiných. V tom je důležitý rozdíl ve srovnání s národními podniky.

K §15:

Ustanovení o odborném dozoru ústředních (oblastních) orgánů národních podniků je velkého dosahu. Tímto jednotným dozorem se dosahuje jednotné regulace celého hospodářského podnikání národních výborů v jednotlivých oborech v souladu s podnikáním národních podniků. Otázka nákladu tohoto odborného dozoru zůstává otevřena pro vládní nařízení.

Nedotčeno zůstává ustanovení § 10, odst. 2, písm. d) zák. č. 121/1948 Sb. o spolupráci československých stavebních závodů, národního podniku, se stavebními podniky svazků lidové správy.

K §§ 16 a 18 není třeba vysvětlivek.

K §19:

Všeobecné ustanovení o tom, že hospodaření komunálních podniků má být vedeno podle zásad obchodního podnikání, je důležitou změnou proti dosavadnímu právu, a to zejména ve spojení s tou skutečností, že takový podnik ručí sám za své závazky.

Naproti tomu není zcela přerušen jeho vztah k vlastnímu hospodaření svazků lidové správy, neboť zbytek veškerého výtěžku tohoto podniku (po splacení anuit a příslušných částek do reservního fondu) připadá svazku lidové správy. Bude tedy v zájmu tohoto svazku, aby podnik prosperoval.

Pokud jde o uhrazování schodků hospodaření komunálních podniků, pomýšlí se na to, aby nastalo hospodářské vyrovnání pokud možno již v rovině dotčeného svazku lidové správy, zejména bude-li takový svazek mít několik podniků, v nichž některý bude prosperovat, jiný bude mít ztráty. Otázku schodků bude nutno vyřešit zejména u oněch podniků, jichž udržení je ve veřejném zájmu a u nichž je jisto, že jejich hospodářství bude ztrátové. Otázka bude řešena ve statutu (§ 30).

Vybírání dávek a poplatků je odůvodněno tou skutečností, že některé podniky budou vykonávat též správní úkoly. K nabývání, zcizování a zavazování majetku komunálních podniků se vyžaduje schválení týchž úřadů a za týchž podmínek, jako je tomu u majetku dotčeného svazku lidové správy, nebude však vždy usnášeno národním výborem, nýbrž může být usneseno též představenstvem podniku (§22).

K §§ 20 a 21:

Ustanovení správce komunálního podniku, který je zodpověděn za jeho odborné obchodní vedení, je rovněž důležitou novotou, kterou při-

náší nová úprava. Osnova se snaží docíliti toho, aby postavení správce bylo pokud možno co nejméně vázáno úředními formalitami, ale na druhé straně aby národnímu výboru byl zachován všechen vliv, kterého je třeba, aby tento podnik zůstal komunálním vlastnictvím nejen podle jména, nýbrž i ve skutečnosti.

K §22:

Také zřízení představenstva, které je předvídáno pro některé případy, zejména ve větších městech, znamená značnou změnu proti dosavadním předpisům o správě komunálního majetku ve směru osamostatnění podniků vůči národním výborům. Podrobnosti stanoví statut (§ 30).

K §§ 23 až 27

není třeba zvláštních vysvětlivek.

K §§ 28 a 29:

Ustanovení o dohledu dává ministerstvu vnitra mnohem více zodpovědnosti, pokud jde o péči o komunální podniky, nežli tomu bylo podle práva dosavadního. Odborný dozor (na př. s hlediska práva veřejného zdravotnictví nebo práva živnostenského atd. ) zůstává ovšem nedotčen.

K § 32:

Způsob hospodaření svazků lidové správy na majetku zemědělském a lesním bude upraven zvlášť.

V Praze dne 12. července 1948.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr vnitra: V. Nosek v. r.

Státní tiskárna v Praze — 3729-48