Národní shromáždění republiky Československé 1948.

I. volební období. 1. zasedáni

43.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne...............................................1948

o lékárnickém studiu.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Lékárnické studium se přičleňuje k lékařské fakultě na universitě Karlově v Praze, na Masarykově universitě v Brně a na universitě v Bratislavě.

(2) Při úpravě lékárnického studia se použije zařízení lékařských i přírodovědeckých fakult universit uvedených v odstavci 1, po případě i jiných vysokých škol.

(3) členové profesorských sborů lékařské a přírodovědecké fakulty, kteří konají přednášky na lékárnickém studiu, tvoří odborový sbor lékárnického studia, členové odborového sboru volí ze sebe na dobu jednoho studijního roku předsedu odborového sboru, který svolává členy sboru k poradám o věcech lékárnického studia. Porad se účastní též děkani obou fakult. O výsledku porad odborového sboru se usnáší profesorský sbor fakulty, do jehož působnosti věc spadá.

§ 2.

Studijní doba lékárnického studia se stanoví na čtyři roky.

§ 3.

(1) K dosažení hodnosti magistra farmacie třeba vykonati dvě státní zkoušky.

(2) Magistr farmacie může dosáhnouti hodnosti doktora farmacie, splní-li podmínky stanovené rigorosním řádem.

(3) Studijní, zkušební a rigorosní řády vydá ministerstvo školství a osvěty.

§ 4.

(1) čtyřleté lékárnické studium se zahájí počínajíc studijním rokem 1948/49.

(2) Aspiranti farmacie a posluchači lékárnického studia, kteří nastoupili lékárnickou praxi, po případě universitní lékárnické studium před účinností tohoto zákona, mohou dokončiti studium podle dosavadních předpisů, nejpozději však do konce roku 1953.

(3) Ministerstvo školství a osvěty stanoví podmínky, za kterých absolventi dosavadního lékárnického studia mohou doplniti své vzdělání podle studijních a zkušebních řádů čtyřletého studia a dosáhnouti doktorátu farmacie.

§ 5.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství a osvěty.

Důvodová zpráva.

Lékárnické studium je v zemích České a Moravskoslezské upraveno farmaceutickým studijním a zkušebním řádem, vyhlášeným výnosem byv. ministra kultu a vyučování ze dne 16. prosince 1889, č. 200 ř. z. Podmínkou připuštění k universitnímu studiu farmacie je, aby se uchazeč vyučil farmacii podle platného gremiálního řádu, t. j. vykonal podle nařízení byv. ministra vnitra ze dne 5. března 1912, č. 47 ř. z., dvouletou aspirantskou praksi a podrobil se s úspěchem tyrocionální zkoušce. Za aspiranta farmacie může být podle vládního nařízení ze dne 28. září 1920, č. 613 Sb., přijat pouze ten, kdo předloží vysvědčení dospělosti z osmitřídní střední školy, na níž se vyučuje latině jako povinnému předmětu. Studijní doba universitního farmaceutického studia trvá dva roky. Posluchači se zapisují na přírodovědecké fakultě (až do rozdělení filosofických fakult vlád. nařízením č. 392/1920 Sb. se zapisovali na fakultě filosofické) a konají na přírodovědecké fakultě též přípravné zkoušky z fysiky, botaniky a chemie koncem I., resp. II. semestru studií. Přísnou zkoušku (rigorosum), zakončující universitní studium, konají na fakultě lékařské, při čemž předměty přednášené na přírodovědecké fakultě zkoušejí profesoři této fakulty, a děkan lékař-

ské fakulty přijímá též slib (sponsi) kandidátů při rigorosu aprobovaných a vydává jim diplom magistra farmacie.

Tento studijní a zkušební řád platí pro farmaceutické studium na universitě Karlově v Praze a pro farmaceutické studium na Masarykově universitě v Brně, jež bylo zřízeno vládním usnesením ze dne 4. října 1945 jako náhrada za farmaceutické studium zrušené německé university v Praze.

Během celých téměř šedesáti let, po které studijní a zkušební řád farmaceutický platí, nedoznal změn, ač jednotlivé vědní obory farmaceutické jak přírodovědecké, tak i lékařské znamenaly v této době netušený rozvoj a pokrok a byly obohaceny zcela novými disciplinami. Ve většině evropských států bylo lékárnické studium reformováno již v době po první světové válce. Studijní doba farmacie je stanovena většinou na 4 roky, v mnohých zemích jsou zřízeny samostatné lékárnické fakulty. Tak je tomu v SSSR, kde jsou zřízeny samostatné lékárnické fakulty (instituty), vesměs se čtyřletou studijní dobou, po stránce personální i věcné dokonale vybavené (Moskva, Leningrad, Kijev, Charkov, Oděsa, Dněpropetrovsk, Perm, Taškent, Tbilisi). Pro pomocný personál jsou zřízeny odborné školy nižšího stupně. Rovněž v Polsku je studium farmacie úplným vysokoškolským studiem, samostatná fakulta lékárnická byla zřízena ve Varšavě již v r. 1926. Také švýcarsko, které je klasickou zemí farmaceutického průmyslu, má dokonale vybudované farmaceutické školství. Ve švédsku se lékárnictví studuje na farmaceutické fakultě ve Stockholmu, jediné pro celý stát. Samostatné lékárnické fakulty jsou zřízeny také ve Francii a v řadě jiných států. V Maďarsku bylo lékárnické studium reformováno v r. 1940; studijní doba trvá 4 roky, z nichž prvé dva se absolvují na fakultě přírodovědecké, vlastní farmaceutické obory se studují na fakultě lékařské, rovněž dva roky. Od požadavku předchozí praxe se při nových úpravách lékárnického studia většinou upouští.

Také u nás se potřeba nové úpravy lékárnického studia, jež by nahradila zastaralý studijní a zkušební řád z r. 1889, pociťovala již po prvé světové válce. Ministerstvo školství a národní osvěty pracovalo za pomoci zvláštní reformní komise v třicátých letech na reformě lékárnického studia, avšak politické události v r. 1938 a 1939 a následující násilné uzavření českých vysokých škol zabránily, aby reformní práce byly dovedeny k cíli.

Neudržitelnost úpravy lékárnického studia na našich universitách v době před druhou světovou válkou ilustrovala nejlépe skutečnost, že pro cizí posluchače, jmenovitě z balkánských zemí, musil být aktivován další III. ročník farmaceutického studia, aby studium u nás absolvované bylo rovnocenné s farmaceutickým studiem v domovských státech cizích posluchačů a mohlo tam být nostrifikováno.

Na Slovensku bylo v době odloučení zřízeno lékárnické studium na Slovenské universitě v Bratislavě nařízením s mocí zákona ze dne 22. října 1940, č. 276 81. z. Universitní lékárnické studium se koná na lékařské fakultě Slovenské university, trvá tři roky a musí mu předcházet aspirantská prakse ve veřejné nebo ústavní lékárně, zakončená úspěšnou tyrocinální zkouškou. K dosažení magisteria farmacie třeba vykonat dvě přísné zkoušky, magistři farmacie mohou dosáhnout za podmínek stanovených rigorosním řádem doktorátu farmacie. Studijní osnova lékárnického studia a rigorosní řád pro magisterium formacie byly vydány výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 15. října 1941, č. 87. 898/ 1941-III, pozměněným a doplněným výnosem ze dne 26. května 1941, č. 33. 560/43-III, pokud se týče výnosem ze dne 27. června 1944, čís. 32. 569/44—III.

Úprava lékárnického studia na Slovensku se tedy liší od úpravy, platné dosud v zemích české a Moravskoslezské, a to do té míry, že se tato odlišnost dotýká přímo otázky rovnocennosti studií a diplomů, vykonaných, resp. nabytých ve dvou částech téhož státu. Je proto naléhavým úkolem lékárnické studium — především ovšem v zemích české a Moravskoslezské — nejen reformovat tak, aby odpovídalo pokroku vědních oborů farmaceutických a všem požadavkům, jež doba na lékárníka klade, ale i sjednotit úpravu tohoto studia v celém státě.

Komise pro reformu lékárnického studia, jež byla při ministerstvu školství a osvěty znovuzřízena v r. 1946 a do níž byli povoláni zástupci fakult, na nichž se farmaceuti vzdělávají, zástupci všech stavovských organisací lékárnických a zástupci zúčastněných ministerstev a pověřenectev, jakož i zástupci Ústřední rady odborů, vytkla tyto cíle reformy: připravit farmaceuty pro vědecký výzkum v oboru léčiv a pro výrobu léků, aby se mohli náležitě uplatnit ve znárodněném farmaceutickém průmyslu, pro přípravu, kontrolu a distribuci léků v lékárnách a pro všechny úkoly zdravotní služby (v oboru hygieny, bakteriologie atd. ), jež na lékárníky, bude klást připravovaný nový lékárnický zákon.

Předkládaná osnova navazujíc na dosavadní vývoj lékárnického studia v našich zemích a majíc na zřeteli požadavky nezbytné úspornosti, konstruuje lékárnické studium jako studium mezifakultní, při jehož úpravě se má použíti zařízení a přednášek přírodovědeckých a lékařských fakult, po případě i jiných vysokých škol. Bylo by v nynějších poměrech pro stát neúnosné zřizovati pro počet farmaceutů, který potřebujeme, tři samostatné fakulty, pro něž by event. musily být nově budovány ústavy, které jsou již na přírodovědeckých a lékařských fakultách zřízeny; uskutečnění plánu jediné lékárnické fakulty společné pro celý stát, a a ním spojeného zrušení dvou již existujících lékárnických studií, brání překážky rázu politického.

Zavedením společných porad členů profesor, ských sborů zúčastněných fakult, kteří konají na lékárnickém studiu přednášky, k předběžnému jednání o věcech, které se týkají lékárnického studia a spadají do působnosti profesorských sborů, snaží se však osnova přiblížiti uskutečnění požadavku lékárnických fakult, uplatňovaného lékárnickým stavem.

Pro informaci se uvádí, že ve stud. letech 1929/30 až 1937/38 bylo zapsáno na obou tehdejších farmaceutických studiích (na Karlově [české] i býv. německé universitě) ročně průměrně 282 posluchačů čs. státních občanů a 151 cizinců a že obě studia produkovala ročně průměrně 187 magistrů farmacie — čsl. státních občanů a 52 cizinců.

V posledním studijním roce před uzavřením českých vysokých škol (1938/39) bylo na obou studiích zapsáno celkem 220 posluchačů, magisterského diplomu dosáhlo 130 posluchačů. Po znovuotevření vysokých škol po květnové revoluci dosáhlo na universitě Karlově již ve vloženém letním semestru 1945 magisterského diplomu 67 farmaceutů. Ve stud. r. 1945/46, kdy byli na universitě Karlově přijímáni toliko aspiranti s tyrocinální zkouškou z roku 1943 a let předcházejících, byli na farmacii zapsáni celkem 604 posluchači, diplomu magistra farmacie dosáhlo 384 posluchačů. Ve stud. roce 1946/47, v němž byli do I. ročníku přijímáni tyroni ročníků 1944, 1945 a 1946, bylo na universitě Karlově zapsáno na farmacii 435 posluchačů, diplomu magistra farmacie dosáhlo 273 posluchačů. Ve stud. roce 1947/48 je zapsáno 757 posluchačů. Na Masarykově universitě v Brně bylo ve stud. r. 1945/46, v němž tam farmaceutické studium bylo aktivováno, zapsáno 78 posluchačů farmacie, magisterského diplomu dosáhlo 68 farmaceutů. Ve stud. r. 1946/47 stoupl počet posluchačů již na 171, diplomu magistra farmacie dosáhli 83 posluchači. Ve stud. roce 1947/48 je zde zapsáno 197 posluchačů. Na Slovenské universitě v Bratislavě bylo ve stud. r. 1945/46 zapsáno na farmacii 120 posluchačů, ve stud. r. 1946/47 je zapsáno 132 posluchačů.

Osnova, jak shora uvedeno, konstruuje lékárnické studium jako studium mezifakultní, chce však šetřit dosud platných organisačních. principů universit, stanovených zákonem ze dne 27. dubna 1873, č. 63 ř. z., o organisací akademických úřadů, zejména rozdělení universit na fakulty (§ l org. zákona), zásady, že úřadem fakultu bezprostředně spravujícím je její profesorský sbor (§ 4 zákona), jakož i působnosti fakult, vytčené v § 14 org. zákona (péče o úplnost přednášek ve vědních oborech fakultě svěřených, návrhy na obsazení profesur, bezprostřední péče o ústavy, dozor nad posluchači na fakultě zapsanými, propůjčování hodnosti doktorské pod autoritou university atd. ).

Z uvedených organisačních zásad vyplývá nutnost přičleniti lékárnické studium k jedné ze zúčastněných fakult, na niž by studující far. macie byli jako posluchači zapsáni. Pro úzkou spojitost lékárnického studia se studiem lékařským a blízkou příbuznost lékárnické činnosti s činností lékařskou a s přihlédnutím k dnešnímu stavu věci na Slovenské univer-

sitě v Bratislavě byla z obou fakult zvolena fakulta lékařská.

Od požadavku předchozí prakse nová úprava lékárnického studia upouští. Pro kontinuitu studia farmaceutů se vyslovili souhlasně jak zástupci fakult, na nichž se farmaceuti vzdělávají, tak i zástupci lékárnické prakse. Přerušení školního vzdělání praksí má nepříznivé účinky, které podle zkušenosti nejsou zisky dosavadní prakse vyváženy. Potřebných zkušeností a praktických znalostí mohou posluchači ostatně nabýti v praktických cvičeních, absolvovaných během studia. Také vývoj lékárnického studia v jiných státech směřuje, jak shora bylo uvedeno, k postupnému odstraňování předchozí prakse.

K jednotlivým ustanovením osnovy se poznamenává:

K § 1:

V odstavci l osnovy se zachovávají dosavadní tři lékárnická studia a přičleňují se k lékařským fakultám.

K odstavci 2 se odkazuje na všeobecnou část odůvodnění. Dovětek "po případě i jiných vysokých škol" je odůvodněn poměry lékárnického studia v Bratislavě, kde přírodovědecká fakulta není ještě úplně vybudována a proto se některé discipliny, především chemické, přednášejí dosud na vysoké škole technické.

Účel a význam odborových sborů lékárnického studia (odst. 3) byl objasněn již shora. Poněvadž děkan lékařské fakulty po případě nebude konati na lékárnickém studiu přednášky a je účelno řízení odborového sboru svěřiti členu profesorského sboru, jenž je s poměry lékárnického studia dobře obeznámen, zavádí osnova instituci předsedy odborového sboru lékárnického studia.

K § 2:

K odůvodnění čtyřleté studijní doby reformovaného studia farmacie se odkazuje na připojený nástin studijního plánu, z něhož je patrno, které discipliny tvoří náplň reformovaného studia a jaký je jejich rozsah. Upozorňuje se, jak velký podíl celkové výměry semestrálních hodin připadá na praktická cvičení. Návrh studijního plánu je dílem zvláštní pracovní subkomise, v níž zasedali odborníci z řad vysokoškolských učitelů a všech oborů lékárnické prakse a omezuje se na discipliny, kterých je k dosažení cílů, jež byly reformě vytčeny, podle přesvědčení všech činitelů na reformě zúčastněných nezbytně zapotřebí. Poznamenává se, že původní návrhy rozsah čtyřletého studia převyšovaly.

K § S:

Tento paragraf obsahuje především obvyklé zmocnění ministra školství a osvěty k vydání studijních a zkušebních řádů. Dosažení hodnosti magistra farmacie bude podmíněno úspěšným výkonem dvou státních zkoušek, dosažení hodnosti doktora farmacie pak předložením vědecké práce (disertace) a úspěšným výkonem přísné zkoušky (rigorosa) z farmaceutických vědních oborů (vědecký doktorát).

§ 4 obsahuje přechodná a prováděcí ustanovení, která nepotřebují bližšího odůvodnění.

Závěrem třeba se zmíniti o nákladech, jež budou s navrhovaným rozšířením lékárnického studia spojeny. Ježto reformované studium bude budováno postupně, počínajíc I. ročníkem ve studijním r. 1948/49 a ježto v prvých dvou ročnících bude převážná většina přednášek a cvičení obstarána dosavadními učitelskými silami přírodovědeckých, pokud se týče lékařských fakult, jejichž dosavadních ústavů a zařízení bude též použito, vzniknou větší náklady teprve ve třetím a čtvrtém roce po aktivování reformy, až budou tradovány nové discipliny, zaváděné reformou.

Na universitě Karlově bude nutno zříditi ústav galenické farmacie a ústav farmaceutické technologie, po případě ještě stolici pro farmakodynamiku a toxikologii. Pro Masarykovu universitu v Brně nutno počítati mimo ústavy galenické farmacie a farmaceutické technologie ještě se zřízením ústavu farmaceutické chemie a ústavu farmakognosie, pro lékárnické studium v Bratislavě se zřízením ústavu pro galenickou farmacii a farmaceutickou technologii, ústavu pro farmaceutickou chemii, ústavu farmakognostického a ústavu pro analytickou chemii. Poznamenává se, že posléze jmenovaný ústav by bylo stejně nutno na přírodovědecké fakultě vybudovat, nelze jej tedy počítati zcela na vrub lékárnického studia. Při obvyklém personálním vybavení možno osobní náklad na jeden ústav odhadnouti takto:

1 profesor...... 140. 000 Kčs,

2 asistenti...... 120. 000 Kčs,

l laborant...... 40. 000 Kčs,

kancelářská síla, zřízenci a

myčky....... 120. 000 Kčs

celkem l ústav ročně... 430. 000 Kčs, t. j. při 10 ústavech 4, 300. 000 Kčs.

Osobní náklad na přednášky a cvičení, jež budou obstarávány externími učitelskými silami, možno odhadnout pro jedno studium na 55. 000 Kčs (80 semestrálních hodin přednášek a 2. 000 Kčs a 15 semestrálních hodin cvičení a 1. 000 Kčs), t. j. na všech třech studiích na 165. 000 Kčs.

Pokud jde o věcné výdaje, třeba počítati s řádnou dotací na vyučovací a vědecké potřeby a na knihy a časopisy pro jeden ústav ve výši ročně as 120. 000 Kčs, na běžné režijní výdaje (otop, světlo, čištění atd. ) 10. 000 Kčs, celkem tedy 130. 000 Kčs, t. j. při 10 ústavech 1, 300. 000 Kčs.

Jednorázové výdaje na zařízení nově budovaných ústavů (nábytek do poslucháren a pracoven, laboratorní zařízení atd. ) možno odhadnout částkou as 600. 000 Kčs na jeden ústav.

Stavební náklady, jichž bude třeba k umístění ústavů v dosavadních budovách, nelze prozatím ani přibližně odhadnouti.

Jediný výdaj, který by mohl v rozpočtovém roce 1948 vzniknouti a jehož výše se odhaduje nejvýše částkou 50. 000 Kčs, by mohl vyplynouti ze skutečností, že v prvých dvou letech po uzákonění reformy bude trvati vedle sebe dvojí způsob studia, a to studium podle dosavadních předpisů (pro posluchače, kteří již prošli dvouletou praxí) a studium reformované, což může vyvolati potřebu paralelních přednášek.

Uvedená částka 50. 000 Kčs bude zajištěna úsporami v kap. 10, tit. 8, § l, na položce 7 (Odměny a výpomoci) státního rozpočtu RčS na r. 1948.

V Praze dne 7. července 1948.

Předseda vlády: Ant. Zápotocký v. r.

Ministr školství a osvěty: Dr Zdeněk Nejedlý v. r.

Státní tiskárna v Praze — 3706-48

Návrh studijního plánu reformovaného studia farmacie.